Hans Küng: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
oprava tagu |
m přesunuto do kategorie Pedagogové na Univerzitě Tübingen pomocí Cat-a-lot značka: Cat-a-lot |
||
| (Není zobrazeno 13 mezilehlých verzí od 11 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba}} |
{{Infobox - osoba}} |
||
'''Hans Küng''' ([[19. březen|19. března]] [[1928]] [[Sursee]], [[Lucern (kanton)|Kanton Luzern]] – [[6. duben|6. dubna]] [[2021]]<ref>https://www.ncronline.org/news/people/hans-k-ng-celebrated-and-controversial-swiss-theologian-has-died</ref><ref>https://www.catholicnewsagency.com/news/controversial-swiss-theologian-hans-kung-dies-at-age-93 |
'''Hans Küng''' ([[19. březen|19. března]] [[1928]] [[Sursee]], [[Lucern (kanton)|Kanton Luzern]] – [[6. duben|6. dubna]] [[2021]]<ref>https://www.ncronline.org/news/people/hans-k-ng-celebrated-and-controversial-swiss-theologian-has-died</ref><ref>https://www.catholicnewsagency.com/news/controversial-swiss-theologian-hans-kung-dies-at-age-93</ref> [[Tübingen]]) byl původem [[švýcarsko|švýcarský]] teolog, autor mnoha knih, [[Katolictví|katolický]] [[kněz]] a průkopník mezináboženského dialogu.<ref>ŠTAMPACH, Ivan, O. Stav mezináboženských vztahů dnes. ''[[Dingir (časopis)|DINGIR]]'' [http://dingir.cz/ online]. 31.5.1999, roč. 2., čís. 2., s. 30 - 31. [http://dingir.cz/archiv/Dingir299.pdf#page=30 Dostupné online]. ISSN 1212-1371</ref> Byl významným teologem [[Druhý vatikánský koncil|Druhého vatikánského koncilu]], patřil mezi nejvýznamnější a nejkontroverznější představitele liberálního katolicismu, od 70. let je pak známý především jako ostrý kritik vládnoucích katolických církevních kruhů a [[Katolický tradicionalismus|tradicionalismu]].<ref name="schlemmer">Martin Schlemmer: [http://glosy.info/texty/hans-kung-male-dejiny-katolicke-cirkve Hans Küng - Malé dějiny katolické církve] {{Wayback|url=http://glosy.info/texty/hans-kung-male-dejiny-katolicke-cirkve |date=20100522033550 }}, Glosy.info, 14. 6. 2006</ref> |
||
== Životopis == |
== Životopis == |
||
V letech 1948–1955 studoval [[Filosofie|filosofii]] a [[teologie|teologii]] na [[Papežská univerzita Gregoriana|Papežské univerzitě]] v [[Řím]]ě |
V letech 1948–1955 studoval [[Filosofie|filosofii]] a [[teologie|teologii]] na [[Papežská univerzita Gregoriana|Papežské univerzitě]] v [[Řím]]ě<ref name="tub">Stručný životopis, tituly a ocenění Hanse Künga na stránkách Katolické teologické fakulty [http://www.oekumene-institut.uni-tuebingen.de/personen/prof-dr-dr-hc-mult-hans-kueng/lebenslauf.html Univerzity v Tübingenu] {{Wayback|url=http://www.oekumene-institut.uni-tuebingen.de/personen/prof-dr-dr-hc-mult-hans-kueng/lebenslauf.html |date=20131127143430 }}</ref>, dále v [[Londýn]]ě, [[Madrid]]u a [[Paříž]]i, kde roku 1957 promoval na ''Institut Catholique'' prací na téma nauky o ospravedlnění u Karla Bartha.<ref name = "dingir">Hans Küng, teolog na hraně : [[Dingir (časopis)|Dingir]], [https://dingir.cz/index.php?co=web/ke%20stazeni dostupné online]</ref> V roce 1954 byl vysvěcen na kněze a mezi lety 1957–1959 působil jako kněz v [[Hofkirche]] v [[Lucern]]u.<ref name="tub" /> Mezi lety 1960–1996 pak zastával post řádného profesora na [[Eberhard Karls Universität Tübingen]].<ref name="tub" /> Z jeho popudu přišel v roce 1966 na tuto univerzitu působit i [[Benedikt XVI.|Joseph Ratzinger]], s nímž se později názorově rozešel.<ref name="sedm" /> |
||
V roce [[1980]] mu německá biskupská konference na základě výnosu [[Kongregace pro nauku víry]] schváleného papežem Janem Pavlem II. odebrala [[kanonická mise|kanonickou misi]] (''misio canonica'' – povolení vyučovat [[katolická teologie|katolickou teologii]]) pro rozpory mezi jeho učením a katolickou věroukou (šlo zejména o Küngovo odmítnutí [[papežská neomylnost|papežské neomylnosti]]). Poté začal vyučovat [[ekumenická teologie|ekumenickou teologii]]. |
V roce [[1980]] mu německá biskupská konference na základě výnosu [[Kongregace pro nauku víry]] schváleného papežem Janem Pavlem II. odebrala [[kanonická mise|kanonickou misi]] (''misio canonica'' – povolení vyučovat [[katolická teologie|katolickou teologii]]) pro rozpory mezi jeho učením a katolickou věroukou (šlo zejména o Küngovo odmítnutí [[papežská neomylnost|papežské neomylnosti]]). Poté začal vyučovat [[ekumenická teologie|ekumenickou teologii]]. |
||
| Řádek 10: | Řádek 10: | ||
V roce 1970 v knize ''Unfehlbar? Eine Anfrage'' kritizoval dogma o papežské neomylnosti. Napsal obsáhlou trilogii o křesťanství, judaismu a islámu. Zkrácenou verzí knihy o křesťanství jsou ''Malé dějiny katolické církve'', který vyšly i v českém překladu. Küng se hlásí k myšlence světového étosu a mezináboženské tolerance.<ref name="schlemmer" /> |
V roce 1970 v knize ''Unfehlbar? Eine Anfrage'' kritizoval dogma o papežské neomylnosti. Napsal obsáhlou trilogii o křesťanství, judaismu a islámu. Zkrácenou verzí knihy o křesťanství jsou ''Malé dějiny katolické církve'', který vyšly i v českém překladu. Küng se hlásí k myšlence světového étosu a mezináboženské tolerance.<ref name="schlemmer" /> |
||
Küng zdůrazňuje rozdíl mezi nutným centrem církve (Petrovým úřadem) a kritizovaným papalismem (ve středověku zbudovaným středověkým papežským absolutismem).<ref>Hans Küng: Vybojovaná svoboda: Vzpomínky, str. 263, Praha 2011 přeloženo z německého originálu vydaného 2002</ref> Tvrdí, že papežský právní a teologický primát je zčásti postaven na falzifikátech, |
Küng zdůrazňuje rozdíl mezi nutným centrem církve (Petrovým úřadem) a kritizovaným papalismem (ve středověku zbudovaným středověkým papežským absolutismem).<ref>Hans Küng: Vybojovaná svoboda: Vzpomínky, str. 263, Praha 2011 přeloženo z německého originálu vydaného 2002</ref> Tvrdí, že papežský právní a teologický primát je zčásti postaven na falzifikátech, tj. smyšlené legendě o papeži [[Silvestr I.|Silvestrovi]], zfalšovaném obsahu [[Konstantinova donace|Konstantinovy donace]], spisech falešného Pavlova žáka [[Pseudo-Dionysios Areopagita|Dionýsia Areopagity]], na [[symmachovské falzifikáty|symmachovských falzifikátech]] a [[Pseudoisidorské dekretálie|Pseudoisidorských dekretáliích]]. Vinu za [[Velké schizma]] stejně jako za [[reformace|reformační]] rozštěpení církve vidí Küng především na římské straně. Za příčinu moderního úpadku katolické církve považuje její obranářství a uzavřenost a neschopnost konstruktivně reagovat na nové společenské fenomény a myšlenkové proudy. Naději představoval pro Künga [[Druhý vatikánský koncil]], avšak jeho závěry považuje Küng za rozmělněné předčasnou smrtí [[Jan XXIII.|Jana XXIII]]. [[Jan Pavel II.|Jana Pavla II.]] přímo obvinil z toho, že se svými činy pokoušel koncilní závěry zvrátit a že koncilní myšlenky zradil.<ref name="schlemmer" /> Ostře kritizoval také [[Benedikt XVI.|Benedikta XVI.]], jehož vstřícné kroky vůči [[lefebvrismus|lefebvristům]] i vůči odpůrcům moderních tendencí z řad [[anglikánství|anglikánské církve]] a [[starokatolictví|starokatolických církví]] hodnotil slovy: „Rybář lidí se vydává na lov do vod krajní náboženské pravice“, a obvinil papeže Benedikta, že opustil principy skutečného ekumenismu a usiloval o obnovu římského impéria namísto o společenství církví.<ref>Hans Küng: [http://www.getsemany.cz/node/2630 Žízeň Vatikánu po moci rozděluje křesťanstvo a poškozuje katolicismus], The Guardian, 28. října 2009, český překlad Filip Outrata, Getsemany č. 211, prosinec 2009</ref> Papeže [[František (papež)|Františka]] naproti tomu označil za muže, ve kterém „je naděje", a vyslovil mínění, že bude postupovat v souladu s progresivní interpretací [[Druhý vatikánský koncil|Druhého vatikánského koncilu]] a nebude pokračovat v „linii dvou papežů z Polska a Německa“.<ref>[http://www.lifenews.sk/node/4415 Kam kráča František a jeho cirkev? LifeNews Slovakia, 26. 3. 2013]</ref> |
||
Küng tvrdil, že jeho posláním nebylo být kritikem papeže a papežství a že je přívržencem reformy, nikoliv revolucionář, a nesnáší, aby byl označován za církevního buřiče.<ref name="sedm">[http://www.getsemany.cz/node/2658 Hans Küng: Žil jsem sedm životů - Teď jsem připraven na smrt], týdeník Stern č. 43/2009, 15. 10. 2009, s. 124-131, český překlad Getsemany č. 213, únor 2010</ref> Stav katolické církve popisuje jako rozštěpení na horní a dolní církev, přičemž za horní církev označuje autoritářské držitele moci v církvi a za představitele dolní církve považuje sebe. Přiznává svůj pramalý úspěch ve snaze změnit „horní“ církev, avšak byl přesvědčen, že současná vatikánská politika musí skončit fiaskem.<ref name="sedm" /> |
Küng tvrdil, že jeho posláním nebylo být kritikem papeže a papežství a že je přívržencem reformy, nikoliv revolucionář, a nesnáší, aby byl označován za církevního buřiče.<ref name="sedm">[http://www.getsemany.cz/node/2658 Hans Küng: Žil jsem sedm životů - Teď jsem připraven na smrt], týdeník Stern č. 43/2009, 15. 10. 2009, s. 124-131, český překlad Getsemany č. 213, únor 2010</ref> Stav katolické církve popisuje jako rozštěpení na horní a dolní církev, přičemž za horní církev označuje autoritářské držitele moci v církvi a za představitele dolní církve považuje sebe. Přiznává svůj pramalý úspěch ve snaze změnit „horní“ církev, avšak byl přesvědčen, že současná vatikánská politika musí skončit fiaskem.<ref name="sedm" /> |
||
== Dílo == |
== Dílo == |
||
=== Česky vyšlo === |
=== Česky vyšlo === |
||
* ''Aby svět uvěřil: dopisy mladým lidem'', Křesťanská akademie, 1968 |
* ''Aby svět uvěřil: dopisy mladým lidem'', Křesťanská akademie, 1968 |
||
| Řádek 36: | Řádek 37: | ||
* ''V co věřím'', Vyšehrad 2012, {{ISBN|978-80-7429-250-7}} |
* ''V co věřím'', Vyšehrad 2012, {{ISBN|978-80-7429-250-7}} |
||
* ''Dobrá smrt?'', Vyšehrad, 2015 |
* ''Dobrá smrt?'', Vyšehrad, 2015 |
||
* ''Žena v dějinách křesťanství'', Vyšehrad 2017, {{ISBN|978-80-7429-808-0}} |
|||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
=== Reference === |
=== Reference === |
||
<references /> |
<references /> |
||
| Řádek 51: | Řádek 54: | ||
{{Autoritní data}} |
{{Autoritní data}} |
||
{{DEFAULTSORT:Küng, Hans}} |
{{DEFAULTSORT:Küng, Hans}} |
||
[[Kategorie:Katolický teologický disent]] |
[[Kategorie:Katolický teologický disent]] |
||
| Řádek 56: | Řádek 60: | ||
[[Kategorie:Osobnosti Druhého vatikánského koncilu]] |
[[Kategorie:Osobnosti Druhého vatikánského koncilu]] |
||
[[Kategorie:Švýcarští římskokatoličtí duchovní]] |
[[Kategorie:Švýcarští římskokatoličtí duchovní]] |
||
[[Kategorie: |
[[Kategorie:Osoby spjaté s mezináboženským dialogem]] |
||
[[Kategorie:Narození v roce 1928]] |
|||
[[Kategorie:Narození 19. března]] |
[[Kategorie:Narození 19. března]] |
||
[[Kategorie:Úmrtí 2021]] |
[[Kategorie:Úmrtí v roce 2021]] |
||
[[Kategorie:Úmrtí 6. dubna]] |
[[Kategorie:Úmrtí 6. dubna]] |
||
[[Kategorie:Úmrtí v Tübingenu]] |
|||
[[Kategorie:Muži]] |
[[Kategorie:Muži]] |
||
[[Kategorie:Narození v kantonu Lucern]] |
[[Kategorie:Narození v kantonu Lucern]] |
||
[[Kategorie: |
[[Kategorie:Pedagogové na Univerzitě Tübingen]] |
||
Aktuální verze z 10. 7. 2023, 04:11
| Hans Küng | |
|---|---|
.jpg) Hans Küng (27. ledna 2011) | |
| Narození | 19. března 1928 Sursee |
| Úmrtí | 6. dubna 2021 (ve věku 93 let) Tübingen |
| Příčina úmrtí | Parkinsonova nemoc |
| Alma mater | Katolický institut v Paříži (do 1956) Papežská univerzita Gregoriana Pontificium Collegium Germanicum et Hungaricum de Urbe |
| Povolání | teolog, spisovatel, filozof, vysokoškolský učitel a katolický kněz |
| Zaměstnavatel | Univerzita Tübingen |
| Ocenění | medaile Ludwiga Thomy (1975) The Oskar Pfister Award (1986) Cena Theodora Heusse (1998) Ernst Robert Curtius Award (2001) Řád za zásluhy Bádenska-Württemberska (2005) … více na Wikidatech |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hans Küng (19. března 1928 Sursee, Kanton Luzern – 6. dubna 2021[1][2] Tübingen) byl původem švýcarský teolog, autor mnoha knih, katolický kněz a průkopník mezináboženského dialogu.[3] Byl významným teologem Druhého vatikánského koncilu, patřil mezi nejvýznamnější a nejkontroverznější představitele liberálního katolicismu, od 70. let je pak známý především jako ostrý kritik vládnoucích katolických církevních kruhů a tradicionalismu.[4]
Životopis
[editovat | editovat zdroj]V letech 1948–1955 studoval filosofii a teologii na Papežské univerzitě v Římě[5], dále v Londýně, Madridu a Paříži, kde roku 1957 promoval na Institut Catholique prací na téma nauky o ospravedlnění u Karla Bartha.[6] V roce 1954 byl vysvěcen na kněze a mezi lety 1957–1959 působil jako kněz v Hofkirche v Lucernu.[5] Mezi lety 1960–1996 pak zastával post řádného profesora na Eberhard Karls Universität Tübingen.[5] Z jeho popudu přišel v roce 1966 na tuto univerzitu působit i Joseph Ratzinger, s nímž se později názorově rozešel.[7]
V roce 1980 mu německá biskupská konference na základě výnosu Kongregace pro nauku víry schváleného papežem Janem Pavlem II. odebrala kanonickou misi (misio canonica – povolení vyučovat katolickou teologii) pro rozpory mezi jeho učením a katolickou věroukou (šlo zejména o Küngovo odmítnutí papežské neomylnosti). Poté začal vyučovat ekumenickou teologii.
Dílo a názory
[editovat | editovat zdroj]V roce 1970 v knize Unfehlbar? Eine Anfrage kritizoval dogma o papežské neomylnosti. Napsal obsáhlou trilogii o křesťanství, judaismu a islámu. Zkrácenou verzí knihy o křesťanství jsou Malé dějiny katolické církve, který vyšly i v českém překladu. Küng se hlásí k myšlence světového étosu a mezináboženské tolerance.[4]
Küng zdůrazňuje rozdíl mezi nutným centrem církve (Petrovým úřadem) a kritizovaným papalismem (ve středověku zbudovaným středověkým papežským absolutismem).[8] Tvrdí, že papežský právní a teologický primát je zčásti postaven na falzifikátech, tj. smyšlené legendě o papeži Silvestrovi, zfalšovaném obsahu Konstantinovy donace, spisech falešného Pavlova žáka Dionýsia Areopagity, na symmachovských falzifikátech a Pseudoisidorských dekretáliích. Vinu za Velké schizma stejně jako za reformační rozštěpení církve vidí Küng především na římské straně. Za příčinu moderního úpadku katolické církve považuje její obranářství a uzavřenost a neschopnost konstruktivně reagovat na nové společenské fenomény a myšlenkové proudy. Naději představoval pro Künga Druhý vatikánský koncil, avšak jeho závěry považuje Küng za rozmělněné předčasnou smrtí Jana XXIII. Jana Pavla II. přímo obvinil z toho, že se svými činy pokoušel koncilní závěry zvrátit a že koncilní myšlenky zradil.[4] Ostře kritizoval také Benedikta XVI., jehož vstřícné kroky vůči lefebvristům i vůči odpůrcům moderních tendencí z řad anglikánské církve a starokatolických církví hodnotil slovy: „Rybář lidí se vydává na lov do vod krajní náboženské pravice“, a obvinil papeže Benedikta, že opustil principy skutečného ekumenismu a usiloval o obnovu římského impéria namísto o společenství církví.[9] Papeže Františka naproti tomu označil za muže, ve kterém „je naděje", a vyslovil mínění, že bude postupovat v souladu s progresivní interpretací Druhého vatikánského koncilu a nebude pokračovat v „linii dvou papežů z Polska a Německa“.[10]
Küng tvrdil, že jeho posláním nebylo být kritikem papeže a papežství a že je přívržencem reformy, nikoliv revolucionář, a nesnáší, aby byl označován za církevního buřiče.[7] Stav katolické církve popisuje jako rozštěpení na horní a dolní církev, přičemž za horní církev označuje autoritářské držitele moci v církvi a za představitele dolní církve považuje sebe. Přiznává svůj pramalý úspěch ve snaze změnit „horní“ církev, avšak byl přesvědčen, že současná vatikánská politika musí skončit fiaskem.[7]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Česky vyšlo
[editovat | editovat zdroj]- Aby svět uvěřil: dopisy mladým lidem, Křesťanská akademie, 1968
- Světový étos: projekt, Archa, 1992
- Křesťanství a hinduismus, 1997
- Prohlášení ke světovému étosu: deklarace Parlamentu světových náboženství, Centrum pro studium demokracie a kultury, 1997
- Křesťanství a islám, 1998
- Křesťanství a buddhismus, 1998
- Křesťanství a náboženství Číny, Vyšehrad, 1999, ISBN 80-7021-294-2
- Být křesťanem: křesťanská výzva, Centrum pro studium demokracie a kultury, 2000
- Co je církev, Cesta, 2000
- Světový étos pro politiku a hospodářství, Vyšehrad 2000, ISBN 80-7021-327-2
- Mozart: stopy transcendence, Centrum pro studium demokracie a kultury, 2002
- Malé dějiny katolické církve, Barrister & Principal Brno 2005, 2010, ISBN 978-80-87029-92-3
- Po stopách světových náboženství, Centrum pro studium demokracie a kultury, 2006
- Věčný život?, Vyšehrad 2006, ISBN 80-7021-836-3
- Krédo: Apoštolské vyznání víry dnes?, Vyšehrad 2007, ISBN 978-80-7021-899-0
- Freud a budoucnost náboženství, Vyšehrad 2010, ISBN 978-80-7429-015-2
- Vybojovaná svoboda: vzpomínky, Bergman, 2011
- Ježíš, Barrister & Principal Brno 2013, ISBN 978-80-7485-001-1
- V co věřím, Vyšehrad 2012, ISBN 978-80-7429-250-7
- Dobrá smrt?, Vyšehrad, 2015
- Žena v dějinách křesťanství, Vyšehrad 2017, ISBN 978-80-7429-808-0
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ https://www.ncronline.org/news/people/hans-k-ng-celebrated-and-controversial-swiss-theologian-has-died
- ↑ https://www.catholicnewsagency.com/news/controversial-swiss-theologian-hans-kung-dies-at-age-93
- ↑ ŠTAMPACH, Ivan, O. Stav mezináboženských vztahů dnes. DINGIR online. 31.5.1999, roč. 2., čís. 2., s. 30 - 31. Dostupné online. ISSN 1212-1371
- ↑ a b c Martin Schlemmer: Hans Küng - Malé dějiny katolické církve Archivováno 22. 5. 2010 na Wayback Machine., Glosy.info, 14. 6. 2006
- ↑ a b c Stručný životopis, tituly a ocenění Hanse Künga na stránkách Katolické teologické fakulty Univerzity v Tübingenu Archivováno 27. 11. 2013 na Wayback Machine.
- ↑ Hans Küng, teolog na hraně : Dingir, dostupné online
- ↑ a b c Hans Küng: Žil jsem sedm životů - Teď jsem připraven na smrt, týdeník Stern č. 43/2009, 15. 10. 2009, s. 124-131, český překlad Getsemany č. 213, únor 2010
- ↑ Hans Küng: Vybojovaná svoboda: Vzpomínky, str. 263, Praha 2011 přeloženo z německého originálu vydaného 2002
- ↑ Hans Küng: Žízeň Vatikánu po moci rozděluje křesťanstvo a poškozuje katolicismus, The Guardian, 28. října 2009, český překlad Filip Outrata, Getsemany č. 211, prosinec 2009
- ↑ Kam kráča František a jeho cirkev? LifeNews Slovakia, 26. 3. 2013
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hans Küng na Wikimedia Commons 
Osoba Hans Küng ve Wikicitátech- Hans Küng na stránkách existence-transcendence (česky)
Kategorie:
- Katolický teologický disent
- Švýcarští teologové
- Osobnosti Druhého vatikánského koncilu
- Švýcarští římskokatoličtí duchovní
- Osoby spjaté s mezináboženským dialogem
- Narození v roce 1928
- Narození 19. března
- Úmrtí v roce 2021
- Úmrtí 6. dubna
- Úmrtí v Tübingenu
- Narození v kantonu Lucern
- Pedagogové na Univerzitě Tübingen