Přeskočit na obsah

Avaři: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnání
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
víc národů
 
(Není zobrazeno 11 mezilehlých verzí od 7 dalších uživatelů.)
Řádek 15: Řádek 15:
| před 3 vlajka = No flag.svg
| před 3 vlajka = No flag.svg
| před 4 = Byzantská říše v době Justiniánské dynastie{{!}}Byzantská říše v době Justiniánů
| před 4 = Byzantská říše v době Justiniánské dynastie{{!}}Byzantská říše v době Justiniánů
| před 4 vlajka = Red Chi Rho sign.png
| před 4 vlajka = Labarum of the Roman Empire (simple).png
| před 5 = Sámova říše
| před 5 = Sámova říše
| před 5 vlajka = No flag.svg
| před 5 vlajka = No flag.svg
Řádek 21: Řádek 21:
| po 1 = Karolínská říše{{!}}Franská říše
| po 1 = Karolínská říše{{!}}Franská říše
| po 1 vlajka = Carolingian Banner.png
| po 1 vlajka = Carolingian Banner.png
| po 2 = Avarská marka{{!}}Avarská marka (Franská říše)
| po 2 = Avarská marka{{!}}Avarská marka ve Franské říši
| po 2 vlajka = Carolingian Banner.png
| po 2 vlajka = Carolingian Banner.png
| po 3 = První bulharská říše{{!}}Bulharská říše
| po 3 = První bulharská říše{{!}}Bulharská říše
Řádek 37: Řádek 37:
| článek o znaku =
| článek o znaku =
| velikost znaku =
| velikost znaku =
| mapa = Avar_Khaganate_Map_602.png
| mapa = Historical map of the Balkans around 582-612 AD.jpg
| velikost mapy = 290px
| velikost mapy = 290px
| mapa poznámka = Avarská říše mezi lety [[582]]–[[612]]
| mapa poznámka = Avarská říše cca v roce [[602]]
| hlavní město = žádné
| hlavní město = město blízko [[Segedín]]u
| jazyky = [[praslovanština]] (později ''[[lingua franca]]''), [[Turkické jazyky|turkický]], [[Mongolské jazyky|mongolský]], [[Tunguzské jazyky|tuguzský]]
| jazyky = [[Turkické jazyky|turkický]], [[Mongolské jazyky|mongolský]], [[Tunguzské jazyky|tuguzský]], [[praslovanština]] (později ''[[lingua franca]]'')
| národnostní složení = {{nowrap|Avaři (šlechta, elita)}}, {{nowrap|[[Slované]] (majorita, poddaní)}}
| národnostní složení = {{nowrap|Avaři (vládnoucí elita, šlechta)}}, {{nowrap|[[Slované]] (majorita, poddaní)}}, [[Protobulhaři]] ([[Kutrigurové]], [[Onogurové]], [[Utigurové]]), [[Gepidové]], [[Hunové]]
| náboženství = [[Šamanismus|šamanisticko]]-[[Animismus|animistické]], {{nowrap|[[Křesťanství|křesťanské]] (po [[796]])}}
| náboženství = [[Šamanismus|šamanisticko]]-[[Animismus|animistické]], [[Tengrismus|tengristické]], {{nowrap|[[Křesťanství|křesťanské]] (po [[796]])}}, [[Slovanské náboženství|staroslovanské]]
| mateřská země =
| mateřská země =
| státní zřízení = kmenová [[konfederace]] s [[Monarchie|panovníkem]] ([[kagan]]át)
| státní zřízení = kmenová [[konfederace]] s [[Monarchie|panovníkem]] ([[kagan]]át)
Řádek 50: Řádek 50:
| zánik =
| zánik =
}}
}}
'''Avaři''' v [[Evropa|Evropě]] usazení v bývalé [[Římské provincie|římské provincii]] [[Panonie]] byli aliancí několika skupin [[Eurasie|euroasijských]] [[Kočovnictví|nomádů]] různého původu. Sehráli značnou roli v politickém uspořádání [[Balkán]]u, když založili svou říši '''avarský kaganát''', který od konce [[6. století|6.]] až do počátku [[9. století]] pokrýval [[Panonská pánev|Panonskou pánev]] a značné oblasti [[Střední Evropa|střední]] a [[Východní Evropa|východní Evropy]].


V ruských kronikách byli známí jako ''Obri'', v [[Byzantská říše|byzantských]] zdrojích jako ''Abaroi'', ''Varchonitai'' čili '''Varchonité''' (řecky Βαρχονίτες, romanizováno: ''Varchonítes'') a '''pseudo-Avaři'''. [[Turkuti|Göktürci]] je názývali ''Apar'' ([[Staroturečtina|staroturecky]] 𐰯𐰺). Název „Panonští Avaři“ (podle bývalé římské provincie, kde se usadili) se používá k odlišení od [[Avarové (Kavkaz)|Avarů]] žijících na [[Kavkaz]]e, národa, se kterým panonští Avaři mohli, ale nemuseli mít příbuznost. Ačkoli se jméno Avar poprvé objevilo v polovině [[5. století]], panonští Avaři přišli na scénu v polovině [[6. století]] v [[Pontsko-kaspická step|pontsko-kaspické stepi]] jako skupina, která chtěla uniknout nadvládě [[Turkuti|Göktürků]]. Pravděpodobně jsou nejznámější pro své nájezdy a plenění v avarsko-byzantských válkách v letech [[568]] až [[626]] a vliv na migraci [[Slované|Slovanů]] do [[Jihovýchodní Evropa|jihovýchodní Evropy]].
⚫
'''Avaři''' byli [[Kočovnictví|kočovné]] [[etnikum]] mongolského původu, které pocházelo přibližně z oblasti dnešního Mongolska a Mandžuska. Je možné, že na etnogenezi Avarů měly svůj podíl také turkické a tunguzské kmeny. V širším slova smyslu lze názvem „Avaři“ označovat multietnický kmenový svaz, jehož součástí byly, kromě vlastních Avarů, také turkické, indoevropské a možná i tunguzské a uralské kmeny. Avaři, kteří přišli do Evropy, se během svého pobytu mísili také se [[Slované|Slovany]] a Germány. Jsou nazýváni '''Evropskými''' nebo '''Panonskými Avary''', dobové byzantské prameny je označovaly za '''Varchonity''' ([[Řečtina|řecky]] Βαρχονίτες, ''Varchonítes'') a '''pseudo-Avary.'''


⚫
Je možné, že na etnogenezi Avarů měly svůj podíl také turkické a tunguzské kmeny. V širším slova smyslu lze názvem „Avaři“ označovat multietnický kmenový svaz, jehož součástí byly, kromě vlastních Avarů, také turkické, indoevropské a možná i tunguzské a uralské kmeny. Avaři, kteří přišli do Evropy, se během svého pobytu mísili také se [[Slované|Slovany]] a [[Germáni|Germány]]. Avaři byli tak výrazným prvkem slovanských dějin, že ve většině slovanských jazyků se slovo ''Avar'' stalo synonymem pro velkého nebo mocného člověka – obra.
V době od poloviny [[6. století|6.]] do počátku [[9. století]] hráli značnou roli v politickém uspořádání [[Balkán]]u, když se natrvalo usídlili v [[Karpatská kotlina|Karpatské kotlině]] ([[Panonská pánev|Panonské pánvi]]) a ustanovili zde svou říši '''Avarský kaganát'''. V [[9. století]] říše zanikla v důsledku války s [[Karel Veliký|Karlem Velikým]] a zbylí evropští Avaři se později asimilovali s příchozími Maďary.


V [[9. století]] avarská říše zanikla v důsledku války s [[Karel Veliký|Karlem Velikým]] a zbylí evropští Avaři se později asimilovali s příchozími [[Staří Maďaři|Maďary]].
⚫
== Původ Avarů ==
Přesný původ Avarů byl donedávna zastřen tajemstvím a zdroje se neshodovaly. Tradičně se předpokládalo, že byli mongolského nebo turkického původu. Byzantský historik [[Menander Protektor]] je pokládal za příbuzné [[Hunové|Hunů]], jejichž původ, obecně pokládaný za turkický, také není zcela jasný.


⚫
== Původ ==
⚫
Avaři s Turky sdíleli některé kulturní zvyky a výrazy. S jejich jmenovci [[Avarové (Kavkaz)|Avary na Kavkaze]] je spojují podobné znaky na jejich pohřebištích. Kavkazští Avarové však nemluví jazykem z rodiny [[Altajské jazyky|altajské]], ale jazykem ze [[severovýchodní kavkazská jazyková rodina|severovýchodní kavkazské jazykové rodiny]]. Staří Turkové ([[Turkuti|Gökturkové]]) roku [[567]] byzantského císaře vyzvali, aby nové nájezdníky považoval za pseudo-Avary a nazýval je Varchonity. Soudobé byzantské prameny psaly o těchto Varchonitech jako o někdejších otrocích Turků, kteří si jen ''Avaři'' začali říkat, protože s tímto jménem byla spjata velká prestiž obávaných válečníků. Pokud by tvrzení [[Gökturků]] bylo pravdivé (ti však pravděpodobně Byzantince záměrně klamali, aby snížili prestiž Turkům nepřátelských Avarů), znamenalo by to, že evropští Avaři (pseudo-Avaři) pocházeli z kmenů Var (Uar/War) a Hunni (Chionité), které tvořily významnou součást kmenového svazu [[Heftalité|Heftalitů]] (tzv. Bílých Hunů) a byly převážně indoevropského původu. Ve prospěch této teorie hovoří fakt, že lebky nalezené v avarských hrobech jsou téměř výhradně [[Europoidní rasa|europoidního]] typu, což platí zejména pro rané období [[Avarská říše|avarské říše]] (europoidní charakter Avarů tak ještě nemohl být příliš ovlivněn jejich mísením se [[Slované|Slovany]]); v pozdějších obdobích byl podíl [[Mongoloidní rasa|mongoloidních]] typů lebek v avarských hrobech o něco vyšší, neboť docházelo k dalšímu přílivu středoasijských kmenů na území [[Karpatské kotlina|Karpatské kotliny]].
Přesný původ starých Avarů byl donedávna zastřen tajemstvím a zdroje se neshodovaly. Tradičně se předpokládalo, že byli [[Mongolové|mongolského]] nebo [[Turkické národy|turkického]] původu. Byzantský historik [[Menander Protektor]] je pokládal za příbuzné [[Hunové|Hunů]], jejichž původ, obecně pokládaný za turkický, také není zcela jasný. Nedávné archeogenetické studie naznačují, že panonští Avaři byli primárně původem ze starověké severovýchodní Asie, podobně jako dnešní lidé z [[Mongolsko|Mongolska]] a oblasti řeky [[Amur]] v [[Mandžusko|Mandžusku]], což ukazuje na počáteční rychlou migraci nomádských kmenů do středu Evropy z východu [[Eurasijská step|Eurasijské stepi]]. Jádro panonských Avarů mohlo pocházet ze zbytků Žuan-žuanského kaganátu, které doprovázely další stepní skupiny.<ref name="ReferenceA" group="pozn.">Není nepravděpodobné, že můžeme předpokládat, že se avarské migrace účastnily skupiny ze západoeurasijských stepí a že přinejmenším avarští kaganové a jejich jádrová skupina skutečně pocházeli z Ruranů. Výsledky tohoto článku tento názor podporují. Písemné prameny také uvádějí, že Kutrigurové, Utigurové a Bulhaři z pontských stepí Avary do Karpatské kotliny doprovázeli.
</ref>
Jazykové důkazy naznačují že pozdější avarské obyvatelstvo přešlo na slovanský jazyk jako [[lingua franca]].<ref>Curta, Florin (2004). "The Slavic lingua franca (Linguistic notes of an archaeologist turned historian)". ''East Central Europe/L'Europe du Centre-Est''. '''31''': 125–148. Retrieved 29 May 2015.</ref><ref>{{Citation |last=Wihoda |first=Martin |title=After Avars: The Beginning of the Ruling Power on the Eastern Fringe of Carolingian Empire |date=2021-10-27 |url=https://brill.com/display/book/9789004500112/BP000012.xml |work=Rulership in Medieval East Central Europe |pages=63–80 |access-date=2024-01-16 |publisher=Brill |language=en |isbn=978-90-04-50011-2}}</ref><ref>{{Citation |last=Rady |first=Martyn |title=The Slavs, Avars, and Hungarians |date=2020 |url=https://www.cambridge.org/core/books/cambridge-history-of-war/slavs-avars-and-hungarians/11EA9AFFD45898310D9023AC3C886633 |work=The Cambridge History of War: Volume 2: War and the Medieval World |volume=2 |pages=133–150 |editor-last=Curry |editor-first=Anne |access-date=2024-01-16 |series=Cambridge History of War |place=Cambridge |publisher=Cambridge University Press |isbn=978-0-521-87715-2 |editor2-last=Graff |editor2-first=David A.}}</ref>


[[Soubor:Genomic_evidence_from_Avar_period_human_remains.png|náhled|upright=1.1|vlevo|Genomické důkazy z lidských pozůstatků ukazují, že avarské elity v podstatě pocházely od starověkých severovýchodních Asiatů (ANA).<ref name="GAGR">{{cite journal |last1=Gnecchi-Ruscone |first1=Guido Alberto |title=Ancient genomes reveal origin and rapid trans-Eurasian migration of 7th century Avar elites |journal=Cell |date=14 April 2022 |volume=185 |issue=8 |pages=1402–1413.e21 |doi=10.1016/j.cell.2022.03.007 |pmid=35366416 |language=en |issn=0092-8674|quote=All of these individuals, albeit variably mixed with other sources, have been shown to trace their eastern Eurasian ancestry component to a genetic profile referred to as the “ancient northeast Asians” (ANA) (...) All of the early-Avar-period individuals (DTI_early_elite), except for an infant and a burial with typical characteristics of the Transtisza group (Figure 2B), form a tight cluster with a high level of ANA ancestry.|pmc=9042794 }}</ref>]]
⚫
[[Soubor:Awaren skull.png|náhled|upright=0.6|vlevo|Uměle prodloužená avarská lebka]]


⚫
Avaři s Turky sdíleli některé kulturní zvyky a výrazy. S jejich jmenovci [[Avarové (Kavkaz)|Avary na Kavkaze]] je spojují podobné znaky na jejich pohřebištích. Kavkazští Avarové však nemluví jazykem z rodiny [[Altajské jazyky|altajské]], ale jazykem ze [[Severovýchodokavkazské jazyky|severovýchodní kavkazské jazykové rodiny]]. Staří Turkové ([[Turkuti|Gökturkové]]) roku [[567]] byzantského císaře vyzvali, aby nové nájezdníky považoval za pseudo-Avary a nazýval je Varchonity. Soudobé byzantské prameny psaly o těchto Varchonitech jako o někdejších otrocích Turků, kteří si jen ''Avaři'' začali říkat, protože s tímto jménem byla spjata velká prestiž obávaných válečníků. Pokud by tvrzení [[Turkuti|Gökturků]] bylo pravdivé (ti však pravděpodobně Byzantince záměrně klamali, aby snížili prestiž Turkům nepřátelských Avarů), znamenalo by to, že evropští Avaři (pseudo-Avaři) pocházeli z kmenů Var (Uar/War) a Hunni (Chionité), které tvořily významnou součást kmenového svazu [[Heftalité|Heftalitů]] (tzv. Bílých Hunů) a byly převážně indoevropského původu. Ve prospěch této teorie hovoří fakt, že lebky nalezené v avarských hrobech jsou téměř výhradně [[Europoidní rasa|europoidního]] typu, což platí zejména pro rané období [[Avarská říše|avarské říše]] (europoidní charakter Avarů tak ještě nemohl být příliš ovlivněn jejich mísením se [[Slované|Slovany]]); v pozdějších obdobích byl podíl [[Mongoloidní rasa|mongoloidních]] typů lebek v avarských hrobech o něco vyšší, neboť docházelo k dalšímu přílivu středoasijských kmenů na území [[Karpatská kotlina|Karpatské kotliny]].
⚫
Pokud by skutečně platila výše uvedená hypotéza, a sice že Avaři, kteří přišli do [[Evropa|Evropy]], byli pouze pseudo-Avaři ([[Varchonité]]), nabízela by se otázka, koho v takovém případě považovat za skutečné Avary. V úvahu připadají zejména příslušníci kmenového svazu Ruranů, jinak též Žuan – Žuanů (toto pojmenování je čínské, není známo jak nazývali sami sebe), přičemž vládnoucí [[Kmen (sociologie)|kmeny]] tohoto svazu byly (proto)[[Mongolsko|mongolského]] původu a dle čínských pramenů byly potomky starodávných kmenů, v Číně označovaných jako „Wuhuan“ (dle tehdejších pravidel čínského jazyka vyslovováno jako „Avar“).

[[Soubor:Map of the Rouran.png|náhled|upright=0.9|vpravo|Ruranský kaganát v severovýchodní Asii]]
[[Soubor:Avaric_-_Drinking_Bowl_-_Walters_57565_-_Profile.jpg|náhled|upright=0.9|vpravo|Avarská mísa na pití]]
⚫
Pokud by skutečně platila výše uvedená hypotéza, a sice že Avaři, kteří přišli do [[Evropa|Evropy]], byli pseudo-Avaři (Varchonité), nabízela by se otázka, koho v takovém případě považovat za skutečné Avary. V úvahu připadají zejména příslušníci kmenového svazu Ruranů, jinak též Žuan-Žuanů (toto pojmenování je čínské, není známo jak nazývali sami sebe), přičemž vládnoucí [[Kmen (sociologie)|kmeny]] tohoto svazu byly (proto)[[Mongolsko|mongolského]] původu a dle čínských pramenů byly potomky starodávných kmenů, v Číně označovaných jako „Wuhuan“ (dle tehdejších pravidel čínského jazyka vyslovováno jako „Avar“).


Mongolský původ Avarů byl poslední dobou potvrzen sérií genetických výzkumů prováděných na ostatcích příslušníků avarské elity (viz níže). Na základě výsledků těchto výzkumů lze Avary bezpečně ztotožnit s Rurany. Gökturkové podle všeho nemluvili pravdu, když Evropské Avary označili za pseudo-Avary, resp. Varchonity/Heftality.
Mongolský původ Avarů byl poslední dobou potvrzen sérií genetických výzkumů prováděných na ostatcích příslušníků avarské elity (viz níže). Na základě výsledků těchto výzkumů lze Avary bezpečně ztotožnit s Rurany. Gökturkové podle všeho nemluvili pravdu, když Evropské Avary označili za pseudo-Avary, resp. Varchonity/Heftality.


[[Soubor:Grave_goods_from_the_Avar_cemetery_of_Gyenesdiás,_Hungary_-_reflex_bow.jpg|náhled|upright=0.6|vlevo|Reflexní luk nalezený na avarském pohřebišti]]
Gökturkové (bývalí poddaní Ruranů) v polovině 6. století vyvrátili říši Ruranů a posléze (ve spojení s [[Peršané|Peršany]]) i říši Heftalitů. Část obyvatelstva obou zaniklých říší prchala na západ, přičemž v průběhu jejich cesty mohlo dojít ke spojení těchto kmenů v jeden celek, který vstoupil do evropských dějin pod názvem „Avaři“. Je pravděpodobné, že k Avarům se na jejich cestě na západ připojili také turkičtí [[Oghuzové|Oghurové]].
Gökturkové (bývalí poddaní Ruranů) v polovině [[6. století]] vyvrátili jejich říši a posléze (ve spojení s [[Sásánovská říše|Peršany]]) i říši [[Heftalité|Heftalitů]]. Část obyvatelstva obou zaniklých říší prchala na západ, přičemž v průběhu jejich cesty mohlo dojít ke spojení těchto kmenů v jeden celek, který vstoupil do evropských dějin pod názvem „Avaři“. Je pravděpodobné, že k Avarům se na jejich cestě na západ připojili také turkičtí [[Oghuzové|Oghurové]].


Mezi mongolskými Rurany a převážně indoevropskými Heftality existovaly již v Asii úzké kontakty, a to na úrovni politické, kulturní a zřejmě i etnické. Říše Heftalitů byla (alespoň po určitou dobu) vazalem říše Ruranů, někdy bývá označována za její západní křídlo. [[Antropologie|Antropologická charakteristika]] a kultura Evropských Avarů naznačuje vliv indoevropských a mongolských (ev. turkických) prvků. Avaři například používali obrněnou těžkou jízdu a také se u nich často objevuje symbolika s motivem [[Gryf|gryfa]], což je typické pro íránské (sarmatské) kočovníky. Jejich účesy (dva copy), způsob pohřbívání a používání titulů (hodností) poukazují na mongolské Rurany. Zajímavá je i skutečnost, že Avaři přivedli do Evropy [[Domestikace|domestikované]] buvoly indické, kteří jsou v Maďarsku chováni dodnes. Toto plemeno buvola lze očekávat spíše u Heftalitů (jejichž říše zasahovala až do [[Indie]]), než u Ruranů, žijících na území dnešního Mongolska a přilehlých oblastí, nebo Oghurů žijících v oblasti mezi jezerem Balchaš a [[Altaj|pohořím Altaj]]. Mimochodem kolem roku 600 n. l. daroval avarský kagan (chán) stádo těchto buvolů králi [[Langobardi|Langobardů]], kteří sídlili v Itálii – také zde se toto plemeno buvolů chová dodnes. Dochované fragmenty avarského jazyka zase poukazují na jeho turkický původ (spolu s hunštinou, protobulharštinou a dnešní čuvašštinou bývá stará avarština řazena do tzv. oghurské větve turkických jazyků; ony fragmenty se ale nemusí vztahovat k avarštině, nýbrž k protobulharštině).
Mezi mongolskými Rurany a převážně indoevropskými Heftality existovaly již v Asii úzké kontakty, a to na úrovni politické, kulturní a zřejmě i etnické. Říše Heftalitů byla (alespoň po určitou dobu) vazalem říše Ruranů, někdy bývá označována za její západní křídlo. [[Antropologie|Antropologická charakteristika]] a kultura evropských Avarů naznačuje vliv [[Indoevropané|indoevropských]] a mongolských (ev. turkických) prvků. Avaři například používali obrněnou těžkou [[Jezdectvo|jízdu]] a také se u nich často objevuje symbolika s motivem [[gryf]]a, což je typické pro [[Íránské národy|íránské]] ([[Sarmati|sarmatské]]) kočovníky. Jejich účesy (dva [[cop]]y), způsob pohřbívání a používání titulů (hodností) poukazují na mongolské Rurany. Zajímavá je i skutečnost, že Avaři přivedli do Evropy [[Domestikace|domestikované]] buvoly indické, kteří jsou v Maďarsku chováni dodnes. Toto plemeno buvola lze očekávat spíše u Heftalitů (jejichž říše zasahovala až do [[Indie]]), než u Ruranů, žijících na území dnešního Mongolska a přilehlých oblastí, nebo Oghurů žijících v oblasti mezi jezerem [[Balchaš]] a [[Altaj|pohořím Altaj]]. Mimochodem kolem roku [[600]] n. l. daroval avarský kagan ([[chán]]) stádo těchto buvolů králi [[Langobardi|Langobardů]], kteří sídlili v Itálii – také zde se toto plemeno buvolů chová dodnes. Dochované fragmenty avarského jazyka zase poukazují na jeho [[Turkické jazyky|turkický původ]] (spolu s hunštinou, protobulharštinou a dnešní [[Čuvaština|čuvaštinou]] bývá stará avarština řazena do tzv. oghurské větve turkických jazyků; ony fragmenty se ale nemusí vztahovat k avarštině, nýbrž k protobulharštině).


⚫
[[Soubor:Awaren skull.png|náhled|upright=0.7|Uměle prodloužená avarská lebka]]
Výše uvedené je možné shrnout tak, že pojem „Avaři“ lze v širším slova smyslu chápat jako kmenový svaz tvořený příslušníky různých etnik, přičemž významnou (a možná většinovou) část tohoto svazu tvořili převážně indoevropští Heftalité. Vládnoucí vrstvu tohoto svazu tvořili příslušníci kmene Avarů, který byl mongolského původu. Významnou složkou avarského kmenového svazu mohli být také turkičtí [[Oghuzové|Oghurové]].
Výše uvedené je možné shrnout tak, že pojem „Avaři“ lze v širším slova smyslu chápat jako kmenový svaz tvořený příslušníky různých etnik, přičemž významnou (a možná většinovou) část tohoto svazu tvořili převážně indoevropští Heftalité. Vládnoucí vrstvu tohoto svazu tvořili příslušníci kmene Avarů, který byli mongolského původu. Významnou složkou avarského kmenového svazu mohli být také turkičtí [[Oghuzové|Oghurové]].


Společně s Avary pak přišli do [[Karpatská kotlina|Karpatské kotliny]] i Kutrigurové, které lze řadit k turkickým Bulharům (Hunům), jakož i další turkické a možná i [[ugrofinské kmeny]]. Na území uherské nížiny se Avaři a Kutrigurové dále mísili se Slovany a germánskými Gepidy.
Společně s Avary pak přišli do [[Karpatská kotlina|Karpatské kotliny]] i Kutrigurové, které lze řadit k turkickým Bulharům (Hunům), jakož i další turkické a možná i [[Ugrofinské národy|ugrofinské kmeny]]. Na území uherské nížiny se Avaři a Kutrigurové dále mísili se Slovany a germánskými [[Gepidové|Gepidy]].


Původ kavkazských Avarů také může být odvozován od Evropských Avarů/Ruranů. Avaři v této oblasti objevili v polovině 6. stol. v souvislosti s jejich přesunem z východní Asie do Evropy. Avaři usazení na Kavkaze později přestali používat svou původní řeč a převzali jazyk kavkazských národů.
Původ kavkazských Avarů také může být odvozován od Evropských Avarů/Ruranů. Avaři v této oblasti objevili v polovině [[6. století]]. v souvislosti s jejich přesunem z východní Asie do Evropy. Avaři usazení na Kavkaze později přestali používat svou původní řeč a převzali jazyk kavkazských národů.


V roce 2022 vědci zveřejnili výsledky výzkumu DNA odebraných ze 66 avarských koster, které se nacházely na 27 místech v Maďarsku.<ref>{{Citace elektronické monografie
V roce [[2022]] vědci zveřejnili výsledky výzkumu DNA odebraných ze 66 avarských koster, které se nacházely na 27 místech v Maďarsku.<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Ancient genomes reveal origin and rapid trans-Eurasian migration of 7th century Avar elites
| titul = Ancient genomes reveal origin and rapid trans-Eurasian migration of 7th century Avar elites
| url = https://www.cell.com/cell/fulltext/S0092-8674(22)00267-7
| url = https://www.cell.com/cell/fulltext/S0092-8674(22)00267-7
Řádek 110: Řádek 119:
Vztahy mezi vedením avarského kmenového svazu a byzantskou vládou však nebyly zpočátku nepřátelské, ba právě naopak. Avaři velmi brzy zjistili, jaké panují v jihovýchodní Evropě mocenské poměry a hodlali je využít ve svůj prospěch. [[Byzantská říše]] byla finančně vyčerpaná dlouhodobými válkami, jež vedla na několika frontách zároveň. Císaře [[Justinián I.|Justiniána I.]], jemuž táhlo na osmdesátku, zmáhala nechuť k rozhodným opatřením, k nimž mu často chyběly prostředky. Vojáků bylo málo, armáda byla demoralizovaná a pokud se jí nedostávalo zásob potravin a dalších potřebných věcí, neváhali velitelé dát rozkaz k vyplenění vlastní země. Avaři si začali být vědomi toho, že svými útoky váží síly nepřátelské [[Byzantská říše|Byzanci]] (především Slovany) a snažili se toho využít.
Vztahy mezi vedením avarského kmenového svazu a byzantskou vládou však nebyly zpočátku nepřátelské, ba právě naopak. Avaři velmi brzy zjistili, jaké panují v jihovýchodní Evropě mocenské poměry a hodlali je využít ve svůj prospěch. [[Byzantská říše]] byla finančně vyčerpaná dlouhodobými válkami, jež vedla na několika frontách zároveň. Císaře [[Justinián I.|Justiniána I.]], jemuž táhlo na osmdesátku, zmáhala nechuť k rozhodným opatřením, k nimž mu často chyběly prostředky. Vojáků bylo málo, armáda byla demoralizovaná a pokud se jí nedostávalo zásob potravin a dalších potřebných věcí, neváhali velitelé dát rozkaz k vyplenění vlastní země. Avaři si začali být vědomi toho, že svými útoky váží síly nepřátelské [[Byzantská říše|Byzanci]] (především Slovany) a snažili se toho využít.


Už roku 558 přijal Justinián I. avarské posly a poté, co s nimi dojednal placení [[tribut]]u, je bohatě obdaroval. Císař se nezdráhal vyplácet Avarům tribut, neboť se mu tím až na drobné výjimky podařilo zabránit jejich vpádům na byzantské území. Roku [[562]] vypravil avarský [[kagan]] k Justiniánovi poselstvo, které ho požádalo, aby poskytl Avarům k osídlení tzv. [[Malá Skythie|Malou Skythii]], oblast rozkládající se mezi dolním tokem [[Dunaj]]e a [[Černé moře|Černým mořem]] (dnes rumunská [[Dobrudža]]). Z tohoto území by mohli dobře ovládat Anty i expandovat do nitra balkánské části byzantské říše, která je lákala k výbojům. Justinián však nehodlal na tento návrh přistoupit. Posílil posádky, chránící dunajskou hranici, které měly Avarům zabránit v překročení řeky. Obratným jednáním se navíc byzantské diplomacii podařilo vzbudit u Avarů zájem o tažení proti [[Franská říše|franské říši]].
Už roku 558 přijal Justinián I. avarské posly a poté, co s nimi dojednal placení [[tribut]]u, je bohatě obdaroval. Císař se nezdráhal vyplácet Avarům tribut, neboť se mu tím až na drobné výjimky podařilo zabránit jejich vpádům na byzantské území. Roku [[562]] vypravil avarský [[kagan]] k Justiniánovi poselstvo, které ho požádalo, aby poskytl Avarům k osídlení tzv. [[Malá Skythie|Malou Skythii]], oblast rozkládající se mezi dolním tokem [[Dunaj]]e a [[Černé moře|Černým mořem]] (dnes rumunská [[Dobrudža]]). Z tohoto území by mohli dobře ovládat Anty i expandovat do nitra balkánské části byzantské říše, která je lákala k výbojům. Justinián však nehodlal na tento návrh přistoupit. Posílil posádky, chránící [[dunaj]]skou hranici, které měly Avarům zabránit v překročení řeky. Obratným jednáním se navíc byzantské diplomacii podařilo vzbudit u Avarů zájem o tažení proti [[Franská říše|franské říši]].


=== Pronikání Avarů do Evropy ===
=== Pronikání Avarů do Evropy ===
[[Soubor:Lamellar helmet from Niederstotzingen (reconstruction).jpg|náhled|upright=0.6|vlevo|alt=|Rekonstrukce lamelové helmy z Niederstotzingenu. Datováno 560–600 n. l. Je považována za avarskou lamelovou helmu.<ref>{{cite journal |last1=Kubik |first1=Adam |title=The Kizil Caves as an terminus post quem of the Central and Western Asiatic pear-shape spangenhelm type helmets The David Collection helmet and its place in the evolution of multisegmented dome helmets, Historia i Świat nr 7/2018, 141–156. |page=151 |url=https://www.academia.edu/36969235 |language=en|journal=Histïria I Swiat|date=2008|volume=7}}</ref>]]
Avarské hordy pronikly rychle na západ. Frankům se však podařilo Avary odrazit, kteří se pak vrátili do stepí poblíž Černého moře. Byzantský tribut pro ně stále ještě představoval dobrý zdroj příjmů. Když však roku [[565]] císař Justinián I. zemřel, jeho synovec a nástupce [[Justinus II.]] (565–578) vzápětí odmítl vykupovat si nadále mír tributem. Avaři se proto pokusili o nový výboj na území franské říše. Tentokrát uspěli, a když je pak navíc v [[Panonie|Panonii]] usídlený germánský kmen [[Langobardi|Langobardů]] požádal o pomoc proti sousední říši [[Gepidové|Gepidů]], s nimiž byl ve válce, zaměřili svoji pozornost na tuto bývalou římskou provincii. Ačkoliv Langobardi porazili nakonec Gepidy v podstatě sami, získali Avaři velkou kořist i území, dosud obývané Gepidy. Roku [[568]] pak odtáhli Langobardi, jimž přestalo bezprostřední sousedství bojovných nomádů brzy vyhovovat, do severní [[Itálie]], která dodnes nese jejich jméno ([[Lombardie]]).
Avarské hordy pronikly rychle na západ. Frankům se však podařilo Avary odrazit, kteří se pak vrátili do stepí poblíž Černého moře. Byzantský tribut pro ně stále ještě představoval dobrý zdroj příjmů. Když však roku [[565]] císař Justinián I. zemřel, jeho synovec a nástupce [[Justinus II.]] (565–578) vzápětí odmítl vykupovat si nadále mír tributem. Avaři se proto pokusili o nový výboj na území franské říše. Tentokrát uspěli, a když je pak navíc v [[Panonie|Panonii]] usídlený germánský kmen [[Langobardi|Langobardů]] požádal o pomoc proti sousední říši [[Gepidové|Gepidů]], s nimiž byl ve válce, zaměřili svoji pozornost na tuto bývalou římskou provincii. Ačkoliv Langobardi porazili nakonec Gepidy v podstatě sami, získali Avaři velkou kořist i území, dosud obývané Gepidy. Roku [[568]] pak odtáhli Langobardi, jimž přestalo bezprostřední sousedství bojovných nomádů brzy vyhovovat, do severní [[Itálie]], která dodnes nese jejich jméno ([[Lombardie]]).


Avaři poté ovládli celou [[Karpatská kotlina|Karpatskou kotlinu]] i zdejší slovanské obyvatelstvo. Jejich panství sahalo na jihozápadě až do [[Benátky|benátské]] oblasti, kde se stýkalo s územím ovládaným [[Frankové|Franky]], na jihovýchodě po [[Sirmium]], významné obchodní a vojenské centrum na středním toku Dunaje, které Byzanc sice nejprve udržela, ale roku 582 po nástupu císaře [[Maurikios|Maurikia]] ho definitivně ztratila. Toto území se stalo strategicky výhodným nástupištěm k jejich expanzi jak proti franské říši tak proti Byzanci. Slované se na ní hojně podíleli. Ti, kteří byli podmanění, konali při taženích různé pomocné práce, například stavěli mosty. Jiné slovanské kmeny se naopak staly avarskými spojenci a společně s kočovníky podnikaly kořistnické výpravy na území byzantské říše.
Avaři poté ovládli celou [[Karpatská kotlina|Karpatskou kotlinu]] i zdejší slovanské obyvatelstvo. Jejich panství sahalo na jihozápadě až do [[Benátky|benátské]] oblasti, kde se stýkalo s územím ovládaným [[Frankové|Franky]], na jihovýchodě po [[Sirmium]], významné obchodní a vojenské centrum na středním toku Dunaje, které Byzanc sice nejprve udržela, ale roku 582 po nástupu císaře [[Maurikios|Maurikia]] ho definitivně ztratila. Toto území se stalo strategicky výhodným nástupištěm k jejich expanzi jak proti franské říši tak proti Byzanci. Slované se na ní hojně podíleli. Ti, kteří byli podmanění, konali při taženích různé pomocné práce, například stavěli mosty. Jiné slovanské kmeny se naopak staly avarskými spojenci a společně s kočovníky podnikaly kořistnické výpravy na území byzantské říše.


[[Soubor:KHM_-_Nagyszentmiklos_Medaillonkrug_2.jpg|náhled|upright=0.8|vlevo|Motiv kočovného jezdce na zlatém džbánu z [[8. století]]]]
V této době byli Avaři považováni za neporazitelné, alespoň v otevřené bitvě. Avarskou armádu tvořila slovanská pěchota, bulharská lehká jízda a avarská těžká jízda. Avarští těžkooděnci – obrnění jezdci – výrazně ovlivnili pozdější vývoj evropského válečnictví. Mimochodem byli to patrně Avaři, kdo jako první v Evropě používal jezdecké třmeny. Tato novinka poskytovala avarským jezdcům v boji značnou výhodu vůči protivníkům, kteří takto vybaveni nebyli.
V této době byli Avaři považováni za neporazitelné, alespoň v otevřené bitvě. Avarskou armádu tvořila slovanská pěchota, bulharská lehká jízda a avarská těžká jízda. Avarští těžkooděnci – obrnění jezdci – výrazně ovlivnili pozdější vývoj evropského válečnictví. Mimochodem byli to patrně Avaři, kdo jako první v Evropě používal [[Třmen|jezdecké třmeny]]. Tato novinka, která se pak rozšířila po celé Evropě, poskytovala avarským jezdcům v boji značnou výhodu vůči protivníkům, kteří takto vybaveni nebyli.


[[Soubor:Avari pljene balkanske zemlje, K. Mandrović (1885).jpg|náhled|upright=0.8|vlevo|Avaři plení Balkán]]
Když už Byzantská říše nezvládala platit tribut, Avaři podporovaní Slovany začali znovu pořádat nájezdy na římské komunity na Balkáně. Zprvu Byzantská říše útoky odrážela a dokonce se vydala na odvetnou výpravu za Dunaj, ale rozhodnutí Maurikia zde i přezimovat vedlo roku [[602]] k revoltě a svržení císaře. Za vlády císaře [[Fókas|Fóky]] bylo až do roku [[610]] zápolení vyrovnané. V následujících letech v Byzanci ale zuřila občanská válka, kterou využila zejména [[Persie]] k získání území na východě Byzantské říše. To Avarům značně uvolnilo ruce na nebráněném Balkáně. Stejného roku (610) vtrhli i do severní Itálie.
Když už Byzantská říše nezvládala platit tribut, Avaři podporovaní Slovany začali znovu pořádat nájezdy na římské komunity na [[Balkán]]ě. Zprvu Byzantská říše útoky odrážela a dokonce se vydala na odvetnou výpravu za Dunaj, ale rozhodnutí Maurikia zde i přezimovat vedlo roku [[602]] k revoltě a svržení císaře. Za vlády císaře [[Fokas|Fóky]] bylo až do roku [[610]] zápolení vyrovnané. V následujících letech v Byzanci ale zuřila občanská válka, kterou využila zejména [[Sásánovská říše|Persie]] k získání území na východě Byzantské říše. To Avarům značně uvolnilo ruce na nebráněném Balkáně. Stejného roku (610) vtrhli i do severní Itálie.


[[Soubor:KHM_Wien_VIIIb_11_-_Bull's_head_bowl,_Treasure_of_Nagyszentmiklós.jpg|náhled|upright=0.8|Zlatý džbán v podobě býčí hlavy]]
Zhruba ve stejné době franský kupec [[Sámo]] vedl Slovany ve střední Evropě v povstání proti Avarům. Slovanům se už nelíbila poroba, zejména násilné svazky Avarů se slovanskými ženami.<ref>{{Citace elektronického periodika
Zhruba ve stejné době franský kupec [[Sámo]] vedl Slovany ve střední Evropě v povstání proti Avarům. Slovanům se už nelíbila poroba, zejména násilné svazky Avarů se slovanskými ženami.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Praotec Sámo
| titul = Praotec Sámo
Řádek 145: Řádek 158:


[[Soubor:Europe around 650.jpg|náhled|upright=0.9|vlevo|Avarský kaganát v roce [[650]] na mapě Evropy]]
[[Soubor:Europe around 650.jpg|náhled|upright=0.9|vlevo|Avarský kaganát v roce [[650]] na mapě Evropy]]
[[Soubor:Coins of the Avars 6th-7th centuries CE imitating Ravenna mint types of Heraclius.jpg|náhled|vlevo|upright=0.8|Avarská mince imitující mince byzantské]]
[[Soubor:Coins of the Avars 6th-7th centuries CE imitating Ravenna mint types of Heraclius.jpg|náhled|vlevo|upright=0.9|Avarská mince imitující mince byzantské]]
V letech 630–635 proběhla v avarské říši [[občanská válka]] mezi Avary a Bulhary (Kutrigury a Onogury). Avaři sice uhájili kaganský titul, nicméně Bulhaři žijící ve stepích severně od Černého moře získali nezávislost na avarské říši. Kolem roku 670 však Bulhaři (Onogurové) začínají z této oblasti prchat pod tlakem Chazarů. Jedna skupina Bulharů našla útočiště právě u Avarů (jejich další část obsadila dnešní Bulharsko, jiná se naopak vydala na severovýchod, kde v oblasti dnešního Tatarstánu založila Volžské Bulharsko). Onogurové výrazně ovlivnili etnický a kulturní charakter avarské říše. Až do konce 8. století je o avarské říši poměrně málo zpráv. Výrazné výboje na území sousedních států se již patrně nekonaly, Avaři zřejmě spíše těžili z ovládání obchodních tras, které jejich říší procházely, a také postupně přecházeli k zemědělství.
V letech 630–635 proběhla v avarské říši [[občanská válka]] mezi Avary a Bulhary (Kutrigury a Onogury). Avaři sice uhájili kaganský titul, nicméně [[Protobulhaři|Bulhaři]] žijící ve stepích severně od [[Černé moře|Černého moře]] získali nezávislost na avarské říši. Kolem roku 670 však Bulhaři (Onogurové) začínají z této oblasti prchat pod tlakem [[Chazarská říše|Chazarů]]. Jedna skupina Bulharů našla útočiště právě u Avarů (jejich další část obsadila dnešní [[Bulharsko]], jiná se naopak vydala na severovýchod, kde v oblasti dnešního [[Tatarstán]]u založila [[Volžské Bulharsko]]). Onogurové výrazně ovlivnili etnický a kulturní charakter avarské říše. Až do konce 8. století je o avarské říši poměrně málo zpráv. Výrazné výboje na území sousedních států se již patrně nekonaly, Avaři zřejmě spíše těžili z ovládání obchodních tras, které jejich říší procházely, a také postupně přecházeli k zemědělství.


V obci [[Dolní Dunajovice]] na jižní [[Morava|Moravě]] se nachází slovansko-avarské pohřebiště z doby předvelkomoravské.
V obci [[Dolní Dunajovice]] na jižní [[Morava|Moravě]] se nachází slovansko-avarské pohřebiště z doby předvelkomoravské.


Bylo by chybou považovat vztah Avarů ke Slovanům za pouhou tyranii; tento vztah byl komplexní. Některé slovanské kmeny žily v avarské porobě, jiné uzavřely s Avary spojenectví. Časem došlo ke vzniku společné avarsko-slovanské kultury a genetickému smísení obou etnik. Avaři také výrazně napomohli rozšíření Slovanů do jižní a možná i střední Evropy – bez vojensky zdatných Avarů schopných prosadit se vůči Frankům a Byzanci by slovanská kolonizace těchto území byla obtížná. Tato kolonizace probíhala tak, že Avaři a Slované podnikli společné tažení proti Byzanci a zlikvidovali domácí obyvatelstvo. Avaři se následně s kořistí vrátili do uherské nížiny, zatímco Slované se na dobytém území usadili.
Bylo by chybou považovat vztah Avarů ke Slovanům za pouhou tyranii; tento vztah byl komplexní. Některé slovanské kmeny žily v avarské porobě, jiné uzavřely s Avary spojenectví. Časem došlo ke vzniku společné avarsko-slovanské kultury a genetickému smísení obou etnik. Avaři také výrazně napomohli rozšíření Slovanů do jižní a možná i střední Evropy – bez vojensky zdatných Avarů schopných prosadit se vůči [[Franská říše|Frankům]] a Byzanci by slovanská kolonizace těchto území byla obtížná. Tato kolonizace probíhala tak, že Avaři a Slované podnikli společné tažení proti Byzanci a zlikvidovali domácí obyvatelstvo. Avaři se následně s kořistí vrátili do uherské nížiny, zatímco Slované se na dobytém území usadili.


O náboženství Avarů toho není mnoho známo. Patrně vyznávali [[tengrismus]], možná také [[manicheismus]], vyloučen není ani [[buddhismus]] nebo [[Zoroastrismus|zoroastriánství]]. Příslušné archeologické nálezy obsahují pozoruhodně vysoký počet artefaktů [[Judaismus|judaistického]] charakteru.
O náboženství Avarů toho není mnoho známo. Patrně vyznávali [[tengrismus]], možná také [[manicheismus]], vyloučen není ani [[buddhismus]] nebo [[Zoroastrismus|zoroastriánství]]. Příslušné archeologické nálezy obsahují pozoruhodně vysoký počet artefaktů [[Judaismus|judaistického]] charakteru.
Řádek 156: Řádek 169:
Dle názoru Byzantinců byli Avaři vyspělejší než jiní stepní nomádi, což mohlo být zapříčiněno jejich kontakty s perskou, indickou a čínskou kulturou.
Dle názoru Byzantinců byli Avaři vyspělejší než jiní stepní nomádi, což mohlo být zapříčiněno jejich kontakty s perskou, indickou a čínskou kulturou.


Byzantské a franské prameny však popisují Avary také jako agresivní barbary, kteří vynikali lstivostí a praktikovali černou magii. Tyto zprávy však mohou být tendenční.
Byzantské a franské prameny však popisují Avary také jako agresivní [[barbar]]y, kteří vynikali lstivostí a praktikovali černou magii. Tyto zprávy však mohou být tendenční.


=== Konec Avarů ===
=== Konec Avarů ===
[[Soubor:Avar settlement area.jpg|náhled|vpravo|Avarské osídlení v 6. a 9. století]]
[[Soubor:Avar settlement area.jpg|náhled|vpravo|Avarské osídlení v 6. a 9. století]]
Roku [[791]] vedl společně s panonským knížetem [[Vojnomír|Vojnomírem]] proti Avarům vojenskou výpravu [[Karel Veliký]], což již bylo pravděpodobně v době, kdy byla avarská říše dekonsolidovaná vytrvalou vnitřní krizí. V avarské říši totiž vypukla občanská válka mezi stoupenci kagana (chána) a jugura (nejvyššího kněze). Příčinou této občanské války byla zřejmě neshoda v otázce zaujetí postoje k franské říši, kdy kagan realisticky prosazoval zaujetí vazalského postavení Avarů vůči mocnějším Frankům, zatímco jugur toto odmítal (Avaři by museli přijmout [[křest]]). Obě frakce se vzájemně prakticky zlikvidovaly, v bojích padl kagan i jugur. Zmíněná výprava Karla Velikého z roku 791 neuspěla, nicméně další výprava v roce 796 již ano a Frankové obsadili západní část avarské říše. Zbylí Avaři před Karlem Velikým ustoupili za [[Tisa|řeku Tisu]], ale do roku [[822]], kdy je o nich poslední zmínka v písemných pramenech, se jejich říše úplně rozpadla, pravděpodobně za významného přispění slovanských knížat, která využila fransko-avarských válek v 90. letech [[8. století]]. Zbylí Avaři zřejmě splývali se slovanským obyvatelstvem, kteří zde vytvořili [[nitranské knížectví|nitranské]] a [[blatenské knížectví]]. V [[9. století]] do této oblasti vtrhli Maďaři mluvící [[uralské jazyky|uralským jazykem]], kteří se zde prý setkali se zbytky Hunů, což mohly být ve skutečnosti zbytky Avarů.{{Zdroj?}}
Roku [[791]] vedl společně s panonským knížetem [[Vojnomír|Vojnomírem]] proti Avarům vojenskou výpravu [[Karel Veliký]], což již bylo pravděpodobně v době, kdy byla avarská říše dekonsolidovaná vytrvalou vnitřní krizí. V avarské říši totiž vypukla občanská válka mezi stoupenci kagana (chána) a jugura (nejvyššího kněze). Příčinou této občanské války byla zřejmě neshoda v otázce zaujetí postoje k franské říši, kdy kagan realisticky prosazoval zaujetí vazalského postavení Avarů vůči mocnějším Frankům, zatímco jugur toto odmítal (Avaři by museli přijmout [[křest]]). Obě frakce se vzájemně prakticky zlikvidovaly, v bojích padl kagan i jugur. Zmíněná výprava [[Karel Veliký|Karla Velikého]] z roku 791 neuspěla, nicméně další výprava v roce 796 již ano a Frankové obsadili západní část avarské říše. Zbylí Avaři před Karlem Velikým ustoupili za [[Tisa|řeku Tisu]], ale do roku [[822]], kdy je o nich poslední zmínka v písemných pramenech, se jejich říše úplně rozpadla, pravděpodobně za významného přispění slovanských knížat, která využila fransko-avarských válek v 90. letech [[8. století]]. Zbylí Avaři zřejmě splývali se slovanským obyvatelstvem, kteří zde vytvořili [[nitranské knížectví|nitranské]] a [[blatenské knížectví]]. V [[9. století]] do této oblasti vtrhli [[Maďaři]] mluvící [[uralské jazyky|uralským jazykem]], kteří se zde prý setkali se zbytky [[Hunové|Hunů]], což mohly být ve skutečnosti zbytky Avarů.{{Zdroj?}}


[[Soubor:Klosz_Gyorgy_Ozora-Totipuszta.jpg|náhled|upright=0.7|vlevo|Avarské předměty nalezené v Maďarsku]]
Poté, co Frankové na přelomu 8. a 9. stol ovládli západní část avarské říše, bulharští Onogurové (odtud mimochodem název ''Hungarus'') ovládli její jihovýchodní část a začlenili Avary do svého vojska. Je zdokumentováno, že v roce 811 se Avaři účastnili útoku [[Bulharsko|Bulharů]] na [[Byzantská říše|Byzanc]].
Poté, co Frankové na přelomu 8. a 9. stol ovládli západní část avarské říše, bulharští Onogurové (odtud mimochodem název ''Hungarus'') ovládli její jihovýchodní část a začlenili Avary do svého vojska. Je zdokumentováno, že v roce 811 se Avaři účastnili útoku [[Bulharsko|Bulharů]] na [[Byzantská říše|Byzanc]].


Archeologické nálezy dokazují významnou avarskou přítomnost v dané oblasti ještě v 10. století, tedy v době, kdy toto území již ovládali [[Maďaři]]. Definitivní zánik Avarů patrně proběhl jejich asimilací s Maďary. Od Avarů bývá někdy odvozován původ maďarského etnika Székely ([[Sikulové (Transylvánie)|Sikulové]]). Avaři dále dle některých názorů mohli ovlivnit etnogenezi [[Chorvati|Chorvatů]]. Objevily se také spekulace, že vládnoucí rod Velké Moravy byl tvořen potomky avarské aristokracie.{{Zdroj?}}
Archeologické nálezy dokazují významnou avarskou přítomnost v dané oblasti ještě v [[10. století]], tedy v době, kdy toto území již ovládali [[Maďaři]]. Definitivní zánik Avarů patrně proběhl jejich asimilací s Maďary. Od Avarů bývá někdy odvozován původ maďarského etnika ''Székely'' ([[Sikulové (Transylvánie)|Sikulové]]). Avaři dále dle některých názorů mohli ovlivnit etnogenezi [[Chorvati|Chorvatů]]. Objevily se také spekulace, že vládnoucí rod [[Velkomoravská říše|Velké Moravy]] byl tvořen potomky avarské aristokracie.{{Zdroj?}}


V oblasti dnešního Maďarska se nalézá mnoho avarských ruin, zejména pohřebiště. Zde nalezené symboly se velmi dobře shodují se symboly používanými [[Avarové (Kavkaz)|kavkazskými Avary]].
V oblasti dnešního [[Maďarsko|Maďarska]] se nalézá mnoho avarských ruin, zejména pohřebiště. Zde nalezené symboly se velmi dobře shodují se symboly používanými [[Avarové (Kavkaz)|kavkazskými Avary]].

== Avaři ve slovanských jazycích ==
Avaři byli tak výrazným prvkem slovanských dějin, že ve většině slovanských jazyků se slovo ''Avar'' stalo synonymem pro velkého nebo mocného člověka – obra.


== Avarští kaganové ==
== Avarští kaganové ==
Řádek 185: Řádek 196:
| 04. || - || [[Kanadík]]<br />(Kuti, Kangti nebo [[Kazarig]]) || 552 || 554 || duben 552, část poražených [[Žuanžuani|Žuan-Žuanů]] uprchla na území [[Severní Čchi]] ([[550]]–[[577]])<br />v [[Čína|Číně]], ([[Období jižních a severních dynystií]]), kaganem se stal Ku-tchi (古緹), později<br />známý jako Jü-ťiou-lü Kchang-tchi (郁久閭康提), východní [[Protobulhaři|Hunobulhaři]] kteří byli<br />jeho vazaly, byli známi jako [[Kazarigové]] ([[Kutrigurové]])
| 04. || - || [[Kanadík]]<br />(Kuti, Kangti nebo [[Kazarig]]) || 552 || 554 || duben 552, část poražených [[Žuanžuani|Žuan-Žuanů]] uprchla na území [[Severní Čchi]] ([[550]]–[[577]])<br />v [[Čína|Číně]], ([[Období jižních a severních dynystií]]), kaganem se stal Ku-tchi (古緹), později<br />známý jako Jü-ťiou-lü Kchang-tchi (郁久閭康提), východní [[Protobulhaři|Hunobulhaři]] kteří byli<br />jeho vazaly, byli známi jako [[Kazarigové]] ([[Kutrigurové]])
|-
|-
| 05. || - || <u>[[Bajan I.|Bat-bajan]]</u> nebo Bajar || 562 || - || založil <u>Avarskou říši</u> soustředěnou v oblasti mezi dnešním<br />[[Rusko|Ruskem]] a [[Maďarsko|Maďarskem]] a pozdější [[Besarábie|Besarábií]]
| 05. || - || Bajan, Bajar nebo [[Bajan I.|Bat-bajan]] || 562 || - || založil <u>Avarskou říši</u> soustředěnou v oblasti mezi dnešním<br />[[Rusko|Ruskem]] a [[Maďarsko|Maďarskem]] a pozdější [[Besarábie|Besarábií]]. [[Langobardi|Langobardský]] král [[Alboin]] s ním uzavřel spojenectví a s pomocí Avarů porazil [[Kunimund]]ovy [[Gepidové|Gepidy]] (567)
|-
|-
| 06. || ? || - || - || - || kagan s neznámým jménem
| 06. || ? || - || - || - || kagan s neznámým jménem
Řádek 213: Řádek 224:


== Odkazy ==
== Odkazy ==

=== Poznámky ===
<references group="pozn."/>

=== Reference ===
=== Reference ===
<references />
<references />
Řádek 237: Řádek 252:
[[Kategorie:Starověké národy]]
[[Kategorie:Starověké národy]]
[[Kategorie:Středověké státy a předstátní útvary]]
[[Kategorie:Středověké státy a předstátní útvary]]
[[Kategorie:Barbarské státy]]

Aktuální verze z 1. 11. 2024, 08:26

ikona
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Tento článek je o historickém etniku v Evropě. O kavkazských Avarech pojednává článek Avarové (Kavkaz).
Tento článek je o středověké Avarské říši v Evropě. O zaniklém chanátu na Kavkazu pojednává článek Avarský chanát.
Avarský kaganát
↓ 567–822 ↓
Geografie
Mapa
Avarská říše cca v roce 602
město blízko Segedínu
Obyvatelstvo
Avaři (vládnoucí elita, šlechta), Slované (majorita, poddaní), Protobulhaři (Kutrigurové, Onogurové, Utigurové), Gepidové, Hunové
Státní útvar
Státní útvary a území
Předcházející
Langobardi Langobardi
Gepidské království Gepidské království
Hunská říše Hunská říše
Byzantská říše v době Justiniánů Byzantská říše v době Justiniánů
Sámova říše Sámova říše
Následující
Franská říše Franská říše
Avarská marka ve Franské říši Avarská marka ve Franské říši
Bulharská říše Bulharská říše
Sámova říše Sámova říše
Dolnopanonští Slované Dolnopanonští Slované
Chorvatské knížectví Chorvatské knížectví

Avaři v Evropě usazení v bývalé římské provincii Panonie byli aliancí několika skupin euroasijských nomádů různého původu. Sehráli značnou roli v politickém uspořádání Balkánu, když založili svou říši avarský kaganát, který od konce 6. až do počátku 9. století pokrýval Panonskou pánev a značné oblasti střední a východní Evropy.

V ruských kronikách byli známí jako Obri, v byzantských zdrojích jako Abaroi, Varchonitai čili Varchonité (řecky Βαρχονίτες, romanizováno: Varchonítes) a pseudo-Avaři. Göktürci je názývali Apar (staroturecky 𐰯𐰺). Název „Panonští Avaři“ (podle bývalé římské provincie, kde se usadili) se používá k odlišení od Avarů žijících na Kavkaze, národa, se kterým panonští Avaři mohli, ale nemuseli mít příbuznost. Ačkoli se jméno Avar poprvé objevilo v polovině 5. století, panonští Avaři přišli na scénu v polovině 6. století v pontsko-kaspické stepi jako skupina, která chtěla uniknout nadvládě Göktürků. Pravděpodobně jsou nejznámější pro své nájezdy a plenění v avarsko-byzantských válkách v letech 568 až 626 a vliv na migraci Slovanů do jihovýchodní Evropy.

Je možné, že na etnogenezi Avarů měly svůj podíl také turkické a tunguzské kmeny. V širším slova smyslu lze názvem „Avaři“ označovat multietnický kmenový svaz, jehož součástí byly, kromě vlastních Avarů, také turkické, indoevropské a možná i tunguzské a uralské kmeny. Avaři, kteří přišli do Evropy, se během svého pobytu mísili také se Slovany a Germány. Avaři byli tak výrazným prvkem slovanských dějin, že ve většině slovanských jazyků se slovo Avar stalo synonymem pro velkého nebo mocného člověka – obra.

V 9. století avarská říše zanikla v důsledku války s Karlem Velikým a zbylí evropští Avaři se později asimilovali s příchozími Maďary.

Původ

[editovat | editovat zdroj]

Přesný původ starých Avarů byl donedávna zastřen tajemstvím a zdroje se neshodovaly. Tradičně se předpokládalo, že byli mongolského nebo turkického původu. Byzantský historik Menander Protektor je pokládal za příbuzné Hunů, jejichž původ, obecně pokládaný za turkický, také není zcela jasný. Nedávné archeogenetické studie naznačují, že panonští Avaři byli primárně původem ze starověké severovýchodní Asie, podobně jako dnešní lidé z Mongolska a oblasti řeky Amur v Mandžusku, což ukazuje na počáteční rychlou migraci nomádských kmenů do středu Evropy z východu Eurasijské stepi. Jádro panonských Avarů mohlo pocházet ze zbytků Žuan-žuanského kaganátu, které doprovázely další stepní skupiny.[pozn. 1] Jazykové důkazy naznačují že pozdější avarské obyvatelstvo přešlo na slovanský jazyk jako lingua franca.[1][2][3]

Genomické důkazy z lidských pozůstatků ukazují, že avarské elity v podstatě pocházely od starověkých severovýchodních Asiatů (ANA).[4]

Avaři s Turky sdíleli některé kulturní zvyky a výrazy. S jejich jmenovci Avary na Kavkaze je spojují podobné znaky na jejich pohřebištích. Kavkazští Avarové však nemluví jazykem z rodiny altajské, ale jazykem ze severovýchodní kavkazské jazykové rodiny. Staří Turkové (Gökturkové) roku 567 byzantského císaře vyzvali, aby nové nájezdníky považoval za pseudo-Avary a nazýval je Varchonity. Soudobé byzantské prameny psaly o těchto Varchonitech jako o někdejších otrocích Turků, kteří si jen Avaři začali říkat, protože s tímto jménem byla spjata velká prestiž obávaných válečníků. Pokud by tvrzení Gökturků bylo pravdivé (ti však pravděpodobně Byzantince záměrně klamali, aby snížili prestiž Turkům nepřátelských Avarů), znamenalo by to, že evropští Avaři (pseudo-Avaři) pocházeli z kmenů Var (Uar/War) a Hunni (Chionité), které tvořily významnou součást kmenového svazu Heftalitů (tzv. Bílých Hunů) a byly převážně indoevropského původu. Ve prospěch této teorie hovoří fakt, že lebky nalezené v avarských hrobech jsou téměř výhradně europoidního typu, což platí zejména pro rané období avarské říše (europoidní charakter Avarů tak ještě nemohl být příliš ovlivněn jejich mísením se Slovany); v pozdějších obdobích byl podíl mongoloidních typů lebek v avarských hrobech o něco vyšší, neboť docházelo k dalšímu přílivu středoasijských kmenů na území Karpatské kotliny.

Ruranský kaganát v severovýchodní Asii
Avarská mísa na pití

Pokud by skutečně platila výše uvedená hypotéza, a sice že Avaři, kteří přišli do Evropy, byli pseudo-Avaři (Varchonité), nabízela by se otázka, koho v takovém případě považovat za skutečné Avary. V úvahu připadají zejména příslušníci kmenového svazu Ruranů, jinak též Žuan-Žuanů (toto pojmenování je čínské, není známo jak nazývali sami sebe), přičemž vládnoucí kmeny tohoto svazu byly (proto)mongolského původu a dle čínských pramenů byly potomky starodávných kmenů, v Číně označovaných jako „Wuhuan“ (dle tehdejších pravidel čínského jazyka vyslovováno jako „Avar“).

Mongolský původ Avarů byl poslední dobou potvrzen sérií genetických výzkumů prováděných na ostatcích příslušníků avarské elity (viz níže). Na základě výsledků těchto výzkumů lze Avary bezpečně ztotožnit s Rurany. Gökturkové podle všeho nemluvili pravdu, když Evropské Avary označili za pseudo-Avary, resp. Varchonity/Heftality.

Reflexní luk nalezený na avarském pohřebišti

Gökturkové (bývalí poddaní Ruranů) v polovině 6. století vyvrátili jejich říši a posléze (ve spojení s Peršany) i říši Heftalitů. Část obyvatelstva obou zaniklých říší prchala na západ, přičemž v průběhu jejich cesty mohlo dojít ke spojení těchto kmenů v jeden celek, který vstoupil do evropských dějin pod názvem „Avaři“. Je pravděpodobné, že k Avarům se na jejich cestě na západ připojili také turkičtí Oghurové.

Mezi mongolskými Rurany a převážně indoevropskými Heftality existovaly již v Asii úzké kontakty, a to na úrovni politické, kulturní a zřejmě i etnické. Říše Heftalitů byla (alespoň po určitou dobu) vazalem říše Ruranů, někdy bývá označována za její západní křídlo. Antropologická charakteristika a kultura evropských Avarů naznačuje vliv indoevropských a mongolských (ev. turkických) prvků. Avaři například používali obrněnou těžkou jízdu a také se u nich často objevuje symbolika s motivem gryfa, což je typické pro íránské (sarmatské) kočovníky. Jejich účesy (dva copy), způsob pohřbívání a používání titulů (hodností) poukazují na mongolské Rurany. Zajímavá je i skutečnost, že Avaři přivedli do Evropy domestikované buvoly indické, kteří jsou v Maďarsku chováni dodnes. Toto plemeno buvola lze očekávat spíše u Heftalitů (jejichž říše zasahovala až do Indie), než u Ruranů, žijících na území dnešního Mongolska a přilehlých oblastí, nebo Oghurů žijících v oblasti mezi jezerem Balchaš a pohořím Altaj. Mimochodem kolem roku 600 n. l. daroval avarský kagan (chán) stádo těchto buvolů králi Langobardů, kteří sídlili v Itálii – také zde se toto plemeno buvolů chová dodnes. Dochované fragmenty avarského jazyka zase poukazují na jeho turkický původ (spolu s hunštinou, protobulharštinou a dnešní čuvaštinou bývá stará avarština řazena do tzv. oghurské větve turkických jazyků; ony fragmenty se ale nemusí vztahovat k avarštině, nýbrž k protobulharštině).

Uměle prodloužená avarská lebka

Výše uvedené je možné shrnout tak, že pojem „Avaři“ lze v širším slova smyslu chápat jako kmenový svaz tvořený příslušníky různých etnik, přičemž významnou (a možná většinovou) část tohoto svazu tvořili převážně indoevropští Heftalité. Vládnoucí vrstvu tohoto svazu tvořili příslušníci kmene Avarů, který byli mongolského původu. Významnou složkou avarského kmenového svazu mohli být také turkičtí Oghurové.

Společně s Avary pak přišli do Karpatské kotliny i Kutrigurové, které lze řadit k turkickým Bulharům (Hunům), jakož i další turkické a možná i ugrofinské kmeny. Na území uherské nížiny se Avaři a Kutrigurové dále mísili se Slovany a germánskými Gepidy.

Původ kavkazských Avarů také může být odvozován od Evropských Avarů/Ruranů. Avaři v této oblasti objevili v polovině 6. století. v souvislosti s jejich přesunem z východní Asie do Evropy. Avaři usazení na Kavkaze později přestali používat svou původní řeč a převzali jazyk kavkazských národů.

V roce 2022 vědci zveřejnili výsledky výzkumu DNA odebraných ze 66 avarských koster, které se nacházely na 27 místech v Maďarsku.[5] Podle nich Avaři během několika let přesídlili z oblasti dnešního Mongolska na Kavkaz a po dalších deseti letech přišli do Karpatské kotliny. Je to jedna z nejrychlejších doložených migrací na takovou vzdálenost v historii lidstva. Přesun proběhl během jedné generace a možná i rychleji.[6] Geneticky byli Avarové spojeni s lidmi v severovýchodní Asii a také s populaci Ruranské říše.[7]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Příchod Avarů do Evropy

[editovat | editovat zdroj]
Historie Turkických národů
Historie Turkických národů
Historie turkických národů
do 14. století
Turkucký kaganát 552–744
  Turkuti
  Západní Turkuti
  Východní Turkuti
  Modří Turci
Avarský kaganát 564–804
Chazarský kaganát 618–1048
Sır-Tardušové 628–646
Onogurie 632–668
  Dunajské Bulharsko
  Volžské Bulharsko
Kangarská unie 659–750
Türgešský kaganát 699–766
Ujgurský kaganát 744–840
Karlucký jabguluk 756–940
Karachánský chanát 840–1212
  Západní Karachánové
  Východní Karachánové
Kan-čouské království 848–1036
Kao-čchangské království 856–1335
Pečeněžský chanát
860–1091 		Kimäcký chanát
743–1035
Kumánie
1067–1239 		Oguzský jabguluk
750–1055
Ghaznovská říše 963–1186
Seldžucká říše 1037–1194
Chórezmská říše 1077–1231
Rúmský sultanát Seldžuků 1092–1307
Dillíský sultanát 1206–1526
  Dynastie otroků (Dillí)
  Dynastie Chaldží
  Dynastie Tughlakovců
Kypčacký chanát[8][9][10]1240–1502
Mamlúcký sultanát (Káhira) 1250–1517
  Dynastie Bahríovců
  Osmanská říše 1299–1923
Tento box: zobrazit • diskuse • editovat
Birituální pohřebište středního a pozdního období kaganátu na jižním Slovensku a hranice pozdně avarského kaganátu

Do Evropy přišli Avaři roku 558. Jejich kmenový svaz nebyl příliš početný, ale záhy se rozrostl o kmeny, které byly připojeny dobrovolně i násilím. Patřily mezi ně zbytky Hunů, bulharští Utigurové a především Kutrigurové, kteří zaujali v avarském společenství mocensky významné postavení. Je možné, že se už tehdy objevili v řadách kočovných bojovníků také Slované, především Antové, sídlící mezi Dněstrem a Dněprem. Podle byzantského autora Theofylakta Simokatta to byli právě Avaři, kteří si po roce 602 podrobili mocný antský kmenový svaz.

Vztahy mezi vedením avarského kmenového svazu a byzantskou vládou však nebyly zpočátku nepřátelské, ba právě naopak. Avaři velmi brzy zjistili, jaké panují v jihovýchodní Evropě mocenské poměry a hodlali je využít ve svůj prospěch. Byzantská říše byla finančně vyčerpaná dlouhodobými válkami, jež vedla na několika frontách zároveň. Císaře Justiniána I., jemuž táhlo na osmdesátku, zmáhala nechuť k rozhodným opatřením, k nimž mu často chyběly prostředky. Vojáků bylo málo, armáda byla demoralizovaná a pokud se jí nedostávalo zásob potravin a dalších potřebných věcí, neváhali velitelé dát rozkaz k vyplenění vlastní země. Avaři si začali být vědomi toho, že svými útoky váží síly nepřátelské Byzanci (především Slovany) a snažili se toho využít.

Už roku 558 přijal Justinián I. avarské posly a poté, co s nimi dojednal placení tributu, je bohatě obdaroval. Císař se nezdráhal vyplácet Avarům tribut, neboť se mu tím až na drobné výjimky podařilo zabránit jejich vpádům na byzantské území. Roku 562 vypravil avarský kagan k Justiniánovi poselstvo, které ho požádalo, aby poskytl Avarům k osídlení tzv. Malou Skythii, oblast rozkládající se mezi dolním tokem Dunaje a Černým mořem (dnes rumunská Dobrudža). Z tohoto území by mohli dobře ovládat Anty i expandovat do nitra balkánské části byzantské říše, která je lákala k výbojům. Justinián však nehodlal na tento návrh přistoupit. Posílil posádky, chránící dunajskou hranici, které měly Avarům zabránit v překročení řeky. Obratným jednáním se navíc byzantské diplomacii podařilo vzbudit u Avarů zájem o tažení proti franské říši.

Pronikání Avarů do Evropy

[editovat | editovat zdroj]
Rekonstrukce lamelové helmy z Niederstotzingenu. Datováno 560–600 n. l. Je považována za avarskou lamelovou helmu.[11]

Avarské hordy pronikly rychle na západ. Frankům se však podařilo Avary odrazit, kteří se pak vrátili do stepí poblíž Černého moře. Byzantský tribut pro ně stále ještě představoval dobrý zdroj příjmů. Když však roku 565 císař Justinián I. zemřel, jeho synovec a nástupce Justinus II. (565–578) vzápětí odmítl vykupovat si nadále mír tributem. Avaři se proto pokusili o nový výboj na území franské říše. Tentokrát uspěli, a když je pak navíc v Panonii usídlený germánský kmen Langobardů požádal o pomoc proti sousední říši Gepidů, s nimiž byl ve válce, zaměřili svoji pozornost na tuto bývalou římskou provincii. Ačkoliv Langobardi porazili nakonec Gepidy v podstatě sami, získali Avaři velkou kořist i území, dosud obývané Gepidy. Roku 568 pak odtáhli Langobardi, jimž přestalo bezprostřední sousedství bojovných nomádů brzy vyhovovat, do severní Itálie, která dodnes nese jejich jméno (Lombardie).

Avaři poté ovládli celou Karpatskou kotlinu i zdejší slovanské obyvatelstvo. Jejich panství sahalo na jihozápadě až do benátské oblasti, kde se stýkalo s územím ovládaným Franky, na jihovýchodě po Sirmium, významné obchodní a vojenské centrum na středním toku Dunaje, které Byzanc sice nejprve udržela, ale roku 582 po nástupu císaře Maurikia ho definitivně ztratila. Toto území se stalo strategicky výhodným nástupištěm k jejich expanzi jak proti franské říši tak proti Byzanci. Slované se na ní hojně podíleli. Ti, kteří byli podmanění, konali při taženích různé pomocné práce, například stavěli mosty. Jiné slovanské kmeny se naopak staly avarskými spojenci a společně s kočovníky podnikaly kořistnické výpravy na území byzantské říše.

Motiv kočovného jezdce na zlatém džbánu z 8. století

V této době byli Avaři považováni za neporazitelné, alespoň v otevřené bitvě. Avarskou armádu tvořila slovanská pěchota, bulharská lehká jízda a avarská těžká jízda. Avarští těžkooděnci – obrnění jezdci – výrazně ovlivnili pozdější vývoj evropského válečnictví. Mimochodem byli to patrně Avaři, kdo jako první v Evropě používal jezdecké třmeny. Tato novinka, která se pak rozšířila po celé Evropě, poskytovala avarským jezdcům v boji značnou výhodu vůči protivníkům, kteří takto vybaveni nebyli.

Avaři plení Balkán

Když už Byzantská říše nezvládala platit tribut, Avaři podporovaní Slovany začali znovu pořádat nájezdy na římské komunity na Balkáně. Zprvu Byzantská říše útoky odrážela a dokonce se vydala na odvetnou výpravu za Dunaj, ale rozhodnutí Maurikia zde i přezimovat vedlo roku 602 k revoltě a svržení císaře. Za vlády císaře Fóky bylo až do roku 610 zápolení vyrovnané. V následujících letech v Byzanci ale zuřila občanská válka, kterou využila zejména Persie k získání území na východě Byzantské říše. To Avarům značně uvolnilo ruce na nebráněném Balkáně. Stejného roku (610) vtrhli i do severní Itálie.

Zlatý džbán v podobě býčí hlavy

Zhruba ve stejné době franský kupec Sámo vedl Slovany ve střední Evropě v povstání proti Avarům. Slovanům se už nelíbila poroba, zejména násilné svazky Avarů se slovanskými ženami.[12]

„ Kdykoli Avaři vojensky útočili na některý národ, stáli s celým svým vojskem před táborem, Slované pak bojovali. Jestliže nabývali vrchu a vítězili, tu Avaři vyrazili, aby se zmocnili kořisti; jestliže však byli Slované přemáháni, opřeli se o pomoc Avarů, a tak nabrali nových sil. ... Avaři přicházeli každoročně ke Slovanům přezimovat, brali si do lože manželky Slovanů i jejich dcery. Vedle jiných projevů útlaku platili Slované Avarům daně. Nakonec však synové Avarů, které zplodili s manželkami a dcerami Slovanů, nechtěli již snášet křivdy a útisk, a odmítajíce nadvládu Avarů, začali se bouřit." “
— Fredegarova kronika[13]

V roce 626 podnikli Avaři spolu s balkánskými Slovany společný, ale nezdařený útok s Peršany na Konstantinopol. Důvodem neúspěchu bylo byzantské námořnictvo, pro které slovanské dlabané čluny nebyly velkým problémem. Obě armády se proto nedokázaly spojit a koordinovat svůj útok. Avaři se pak vrátili do Panonie, přičemž většinu Balkánu ponechali slovanským kmenům, které ani Avaři, ani Byzantská říše nedokázali ovládat.

Avarský kaganát v roce 650 na mapě Evropy
Avarská mince imitující mince byzantské

V letech 630–635 proběhla v avarské říši občanská válka mezi Avary a Bulhary (Kutrigury a Onogury). Avaři sice uhájili kaganský titul, nicméně Bulhaři žijící ve stepích severně od Černého moře získali nezávislost na avarské říši. Kolem roku 670 však Bulhaři (Onogurové) začínají z této oblasti prchat pod tlakem Chazarů. Jedna skupina Bulharů našla útočiště právě u Avarů (jejich další část obsadila dnešní Bulharsko, jiná se naopak vydala na severovýchod, kde v oblasti dnešního Tatarstánu založila Volžské Bulharsko). Onogurové výrazně ovlivnili etnický a kulturní charakter avarské říše. Až do konce 8. století je o avarské říši poměrně málo zpráv. Výrazné výboje na území sousedních států se již patrně nekonaly, Avaři zřejmě spíše těžili z ovládání obchodních tras, které jejich říší procházely, a také postupně přecházeli k zemědělství.

V obci Dolní Dunajovice na jižní Moravě se nachází slovansko-avarské pohřebiště z doby předvelkomoravské.

Bylo by chybou považovat vztah Avarů ke Slovanům za pouhou tyranii; tento vztah byl komplexní. Některé slovanské kmeny žily v avarské porobě, jiné uzavřely s Avary spojenectví. Časem došlo ke vzniku společné avarsko-slovanské kultury a genetickému smísení obou etnik. Avaři také výrazně napomohli rozšíření Slovanů do jižní a možná i střední Evropy – bez vojensky zdatných Avarů schopných prosadit se vůči Frankům a Byzanci by slovanská kolonizace těchto území byla obtížná. Tato kolonizace probíhala tak, že Avaři a Slované podnikli společné tažení proti Byzanci a zlikvidovali domácí obyvatelstvo. Avaři se následně s kořistí vrátili do uherské nížiny, zatímco Slované se na dobytém území usadili.

O náboženství Avarů toho není mnoho známo. Patrně vyznávali tengrismus, možná také manicheismus, vyloučen není ani buddhismus nebo zoroastriánství. Příslušné archeologické nálezy obsahují pozoruhodně vysoký počet artefaktů judaistického charakteru.

Dle názoru Byzantinců byli Avaři vyspělejší než jiní stepní nomádi, což mohlo být zapříčiněno jejich kontakty s perskou, indickou a čínskou kulturou.

Byzantské a franské prameny však popisují Avary také jako agresivní barbary, kteří vynikali lstivostí a praktikovali černou magii. Tyto zprávy však mohou být tendenční.

Konec Avarů

[editovat | editovat zdroj]
Avarské osídlení v 6. a 9. století

Roku 791 vedl společně s panonským knížetem Vojnomírem proti Avarům vojenskou výpravu Karel Veliký, což již bylo pravděpodobně v době, kdy byla avarská říše dekonsolidovaná vytrvalou vnitřní krizí. V avarské říši totiž vypukla občanská válka mezi stoupenci kagana (chána) a jugura (nejvyššího kněze). Příčinou této občanské války byla zřejmě neshoda v otázce zaujetí postoje k franské říši, kdy kagan realisticky prosazoval zaujetí vazalského postavení Avarů vůči mocnějším Frankům, zatímco jugur toto odmítal (Avaři by museli přijmout křest). Obě frakce se vzájemně prakticky zlikvidovaly, v bojích padl kagan i jugur. Zmíněná výprava Karla Velikého z roku 791 neuspěla, nicméně další výprava v roce 796 již ano a Frankové obsadili západní část avarské říše. Zbylí Avaři před Karlem Velikým ustoupili za řeku Tisu, ale do roku 822, kdy je o nich poslední zmínka v písemných pramenech, se jejich říše úplně rozpadla, pravděpodobně za významného přispění slovanských knížat, která využila fransko-avarských válek v 90. letech 8. století. Zbylí Avaři zřejmě splývali se slovanským obyvatelstvem, kteří zde vytvořili nitranské a blatenské knížectví. V 9. století do této oblasti vtrhli Maďaři mluvící uralským jazykem, kteří se zde prý setkali se zbytky Hunů, což mohly být ve skutečnosti zbytky Avarů.[zdroj?]

Avarské předměty nalezené v Maďarsku

Poté, co Frankové na přelomu 8. a 9. stol ovládli západní část avarské říše, bulharští Onogurové (odtud mimochodem název Hungarus) ovládli její jihovýchodní část a začlenili Avary do svého vojska. Je zdokumentováno, že v roce 811 se Avaři účastnili útoku Bulharů na Byzanc.

Archeologické nálezy dokazují významnou avarskou přítomnost v dané oblasti ještě v 10. století, tedy v době, kdy toto území již ovládali Maďaři. Definitivní zánik Avarů patrně proběhl jejich asimilací s Maďary. Od Avarů bývá někdy odvozován původ maďarského etnika Székely (Sikulové). Avaři dále dle některých názorů mohli ovlivnit etnogenezi Chorvatů. Objevily se také spekulace, že vládnoucí rod Velké Moravy byl tvořen potomky avarské aristokracie.[zdroj?]

V oblasti dnešního Maďarska se nalézá mnoho avarských ruin, zejména pohřebiště. Zde nalezené symboly se velmi dobře shodují se symboly používanými kavkazskými Avary.

Avarští kaganové

[editovat | editovat zdroj]
ikona
Tento článek potřebuje důkladnou jazykovou korekturu.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení můžete hledat v radách na stránce Pravopisné rady, případně na diskusní stránce článku.
pořadí titul jméno přibližný
rok vládnutí		 zemřel poznámky [14]
01. král Sarošu nebo Sarosios (časné 6. století) - první dynastie – Sarodius, jehož dědeček byl Nothuliu,
zatím ještě na Ukrajině, rozkvět, je známo že existoval
v uvedené době
02. kagan Anakuej 522 522 Jü-ťiou-lü A-na-kuej (郁久閭阿那瓌)
03. - Anločen - - Jü-ťiou-lü An-luo-čchen (郁久閭菴羅辰),
Anakuejův syn
04. - Kanadík
(Kuti, Kangti nebo Kazarig)		 552 554 duben 552, část poražených Žuan-Žuanů uprchla na území Severní Čchi (550–577)
v Číně, (Období jižních a severních dynystií), kaganem se stal Ku-tchi (古緹), později
známý jako Jü-ťiou-lü Kchang-tchi (郁久閭康提), východní Hunobulhaři kteří byli
jeho vazaly, byli známi jako Kazarigové (Kutrigurové)
05. - Bajan, Bajar nebo Bat-bajan 562 - založil Avarskou říši soustředěnou v oblasti mezi dnešním
Ruskem a Maďarskem a pozdější Besarábií. Langobardský král Alboin s ním uzavřel spojenectví a s pomocí Avarů porazil Kunimundovy Gepidy (567)
06. ? - - - kagan s neznámým jménem
07. - - - - kagan s neznámým jménem
08. - ? - - druhá dynastie – (635–685)
09. - ? - - třetí dynastie – (685–795)
10. - ? (časné 790) - rozkvět, je známo že existoval v uvedené době,
v opozici
11. kagan Jugurus (časné 790) - rozkvět, je známo že existoval v uvedené době
12. - Kajd Tudun 795 803 čtvrtá dynastie? – (795–899)
13. - Zodan 803 805
14. ? Teodor 805 814 od roku 805 subjekty Karlovské říše
15. - Abraham 810 - rozkvět, je známo že existoval v uvedené době
16. - Isaac? – Tudun 826 - rozkvět, je známo že existoval v uvedené době
17. - - 844 - jméno neznámé, rozkvět,
je známo že existoval v uvedené době

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Není nepravděpodobné, že můžeme předpokládat, že se avarské migrace účastnily skupiny ze západoeurasijských stepí a že přinejmenším avarští kaganové a jejich jádrová skupina skutečně pocházeli z Ruranů. Výsledky tohoto článku tento názor podporují. Písemné prameny také uvádějí, že Kutrigurové, Utigurové a Bulhaři z pontských stepí Avary do Karpatské kotliny doprovázeli.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Curta, Florin (2004). "The Slavic lingua franca (Linguistic notes of an archaeologist turned historian)". East Central Europe/L'Europe du Centre-Est. 31: 125–148. Retrieved 29 May 2015.
  2. ↑ WIHODA, Martin. After Avars: The Beginning of the Ruling Power on the Eastern Fringe of Carolingian Empire. Rulership in Medieval East Central Europe. Brill, 2021-10-27, s. 63–80. Dostupné online [cit. 2024-01-16]. ISBN 978-90-04-50011-2. (anglicky) 
  3. ↑ RADY, Martyn. The Slavs, Avars, and Hungarians. Redakce Curry Anne. The Cambridge History of War: Volume 2: War and the Medieval World. Cambridge: Cambridge University Press, 2020, s. 133–150. Dostupné online [cit. 2024-01-16]. ISBN 978-0-521-87715-2. 
  4. ↑ GNECCHI-RUSCONE, Guido Alberto. Ancient genomes reveal origin and rapid trans-Eurasian migration of 7th century Avar elites. Cell. 14 April 2022, s. 1402–1413.e21. ISSN 0092-8674. DOI 10.1016/j.cell.2022.03.007. PMID 35366416. (anglicky) 
  5. ↑ Ancient genomes reveal origin and rapid trans-Eurasian migration of 7th century Avar elites [online]. Cell.com, 2022-04-01 [cit. 2022-04-02]. Dostupné online. DOI 10.1016/j.cell.2022.03.007. (anglicky) 
  6. ↑ CURRY, Andrew. Mystery warriors made the fastest migration in ancient history. www.science.org [online]. 2022-04-01 [cit. 2022-04-02]. Dostupné online. 
  7. ↑ Avaři pocházeli ze severovýchodní Asie, zjistili vědci. Porovnávali DNA z kosterní nálezů v Maďarsku. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-04-01 [cit. 2022-04-02]. Dostupné online. 
  8. ↑ CAVENDISH, Marshall. Peoples of Western Asia. New York: Marshall Cavendish Corporation, 2006. 364 s. 2007. ISBN 978-0-7614-7677-1, ISBN 0-7614-7677-6. (anglicky) 
  9. ↑ BOSWORTH, Clifford Edmund. Historic Cities of the Islamic World. Leiden: Brill NV, 2007. 280 s. 2007. ISBN 978-90-04-15388-2. (anglicky) 
  10. ↑ BORRERO, Mauricio. Russia: A Reference Guide from the Renaissance to the Present. New York: Facts On File, 2004. 162 s. 2009. ISBN 0-8160-4454-6. (anglicky) 
  11. ↑ KUBIK, Adam. The Kizil Caves as an terminus post quem of the Central and Western Asiatic pear-shape spangenhelm type helmets The David Collection helmet and its place in the evolution of multisegmented dome helmets, Historia i Świat nr 7/2018, 141–156.. Histïria I Swiat. 2008, s. 151. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Praotec Sámo. Historie.cs [online]. Česká televize, 2012-07-18 [cit. 2022-04-02]. Dostupné online. 
  13. ↑ VESELÝ, Josef. 16. schůzka: Slované a Avaři. Český rozhlas Dvojka [online]. Český rozhlas, 2006-11-29 [cit. 2022-04-02]. Dostupné online. 
  14. ↑ Kočovníci stepi V: Regnal Chronologies. London: The Obsidian Globe Forum Index (Encyclopædia Britannica, Inc.), 1995. (anglicky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Turkické národy
Kurzíva s † ukazují vymřelé skupiny – znak † ukazuje vymírající skupiny
Historické skupiny národů, kmenů a klanů
Turkuti † • Jenisejští Kyrgyzové † • Kanglyové † • Karlukové • Kimakové † • Kumáni (Polovci) • Kypčaci • Kızılbašové • Ogurští Turci – Avaři † • Hunové † • Chazaři † • Prabulhaři † • Oguzští Turci • Türgešové † • Siungnuové † • Šatoové † • Tinglingové † • Wusunové †
Současné národy a národnosti
Západoevropští Turci
Balkánští a ostatní Turci
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Avaři&oldid=24356366“