Jan III. Sobieski: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
infobox, potomci |
Better image version contributed by the National Library of Poland |
||
| (Není zobrazeno 71 mezilehlých verzí od 49 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox panovník |
{{Infobox - panovník |
||
| barva |
| barva = #514671 |
||
| barva textu |
| barva textu = white |
||
| jméno |
| jméno = Jan III. Sobieski |
||
| titul = [[Seznam polských panovníků|polský král]], [[Seznam představitelů Litvy|velkokníže litevský]] |
|||
| titul =polský král |
|||
| obrázek |
| obrázek = Schultz John III Sobieski.jpg |
||
| popisek = |
|||
| popisek =Jan III. Sobieski ([[Jan Matejko]], 19. století) |
|||
| vláda |
| vláda = [[1674]]–[[1696]] |
||
| éra |
| éra = |
||
| korunovace |
| datum korunovace = 2. února 1676 |
||
| tituly |
| tituly = |
||
| celé jméno |
| celé jméno = |
||
| chrámové jméno |
| chrámové jméno = |
||
| posmrtné jméno |
| posmrtné jméno = |
||
| předchůdce = [[Michał Korybut Wiśniowiecki]] |
|||
| regent = |
|||
| následník = [[August II. Silný]] |
|||
| předchůdce = [[Michał Korybut Wiśniowiecki]] |
|||
| typ dědice = |
|||
| následník = [[August II. Silný]] |
|||
| dědic = |
|||
| typ dědice = |
|||
| choť = [[Marie Kazimíra d’Arquien]] |
|||
| dědic = |
|||
| choť2 = |
|||
| královna = |
|||
| potomstvo = |
|||
| partner1 = [[Marie Kazimíra d’Arquien]] |
|||
| |
| rod = |
||
| |
| dynastie = |
||
| |
| hymna = |
||
| motto = |
|||
| dynastie = |
|||
| otec = Jakub Sobieski |
|||
| hymna = |
|||
| matka = Zofia Teofila Daniłowiczówna |
|||
| motto = |
|||
| datum narození = [[17. srpen|17. srpna]] [[1629]] |
|||
| otec = [[Jakub Sobieski]] |
|||
| místo narození = |
|||
| matka = [[Zofia Teofila Daniłowiczówna]] |
|||
| |
| datum úmrtí = [[17. červen|17. června]] [[1696]]<br />(ve věku {{Věk|1629|08|17|1696|06|17}} let) |
||
| místo |
| místo úmrtí = |
||
| datum pohřbení = |
|||
| úmrtí = [[17. červen|17. června]] [[1696]] |
|||
| místo |
| místo pohřbení = [[Wawel]] |
||
| podpis = Signature of John III of Poland.PNG |
|||
| pochován = |
|||
}} |
|||
| místo pochování =[[Wawel]] |
|||
'''Jan III. Sobieski''', [[Turci|Turky]] zvaný '''Lev z Lechistánu''', ([[17. srpen|17. srpna]] [[1629]], Olesk na [[Červená Rus|Červené Rusi]] – [[17. červen|17. června]] [[1696]], Vilanov u Varšavy) byl [[velký korunní hejtman]] a [[vrchní velitel]] vojsk [[Polsko-litevská unie (1569–1795)|Polsko-litevské unie]] (od roku [[1668]]) a [[Seznam polských panovníků|polský král]] (od roku [[1674]]). |
|||
| podpis =Signature of John III of Poland.PNG |
|||
|}} |
|||
Je považován za posledního z velkých polských králů a jednoho z největších [[turkobijec|turkobijců]]. V roce [[1683]] přitáhl v čele spojených polsko-litevsko-německo-rakouských jednotek na pomoc Turky obležené [[Vídeň|Vídni]] a v [[Bitva u Vídně|bitvě u Vídně]] ([[12. září]] 1683) rozdrtil podstatně silnější turecká vojska vedená pašou [[Kara Mustafa|Karou Mustafou]], čímž zastavil turecký postup do nitra [[Evropa|Evropy]]. Ve vnitrostátní politice však, podobně jako jeho předchůdci, uspět nedokázal – jeho snahy upevnit královskou moc a prosadit nástupnictví pro svého syna zcela selhaly. |
|||
'''Jan III. Sobieski''', [[Turek|Turky]] zvaný '''Lev z Lechistánu''', ([[17. srpen|17. srpna]] [[1629]], Olesk na Červené Rusi – [[17. červen|17. června]] [[1696]], Vilanov u Varšavy) byl [[velký korunní hejtman]] a [[vrchní velitel]] vojsk [[Polsko-litevská unie|Polsko-litevské unie]] (od roku [[1668]]) a [[Seznam polských panovníků|polský král]] (od roku [[1674]]). |
|||
== Život a vláda == |
|||
Je považován za posledního z velkých polských králů a jednoho z největších [[turkobijec|turkobijců]]. V roce [[1683]] přitáhl v čele spojených polsko-litevsko-německo-rakouských jednotek na pomoc Turky obležené [[Vídeň|Vídni]] a v [[Bitva u Vídně|bitvě u Vídně]] ([[12. září]] 1683) rozdrtil podstatně silnější turecká vojska vedená pašou [[Kara Mustafa|Karou Mustafou]], čímž zastavil turecký postup do nitra [[Evropa|Evropy]]. Ve vnitrostátní politice však, podobně jako jeho předchůdci, uspět nedokázal - jeho snahy upevnit královskou moc a prosadit nástupnictví pro svého syna zcela selhaly. |
|||
=== Mládí a vojenská kariéra do roku 1673 === |
|||
== Jan Sobieski jako vojevůdce == |
|||
Jan Sobieski se narodil [[17. srpen|17. srpna]] [[1629]] v [[Olesk]]u na [[Červená Rus|Červené Rusi]]. Vzdělání nabyl jednak na [[ |
Jan Sobieski se narodil [[17. srpen|17. srpna]] [[1629]] v [[Olesk]]u na [[Červená Rus|Červené Rusi]] (dnes v [[Lvovská oblast|Lvovské oblasti]], [[Ukrajina]]). Vzdělání nabyl jednak na [[Jagellonská univerzita|krakovské univerzitě]], jednak na svých dlouhých cestách po [[Anglie|Anglii]], [[Francie v raném novověku|Francii]] a [[Německá říše|německých zemích]]. Především pobyt ve Francii významně ovlivnil jeho politický postoj. Byl odvážným válečníkem a roku [[1668]] se stal vrchním velitelem vojsk [[Polsko-litevská unie (1569–1795)|Republiky obou národů]]. Po svém návratu ze zahraničí se roku 1648 účastnil [[Bitva u Zborova (1648)|bojů u Zborova]] a roku 1651 u [[Bitva u Berestečka|Berestečka]], účastnil se také válek se [[Švédsko|Švédy]] i s [[Rusko-polská válka (1654–1667)|Ruskem]]. |
||
Po abdikaci [[Jan II. Kazimír Vasa|Jana II. Kazimíra]], za vlády krále Michala Korybuta Wiśniowieckého stál v čele profrancouzské strany, tedy v opozici proti králi. Frankofilská strana králi vyčítala přílišné spojenectví a přisluhovačství sousedním [[Habsburkové|Habsburkům]]. Pro královskou frakci vedl Stefan Czarniecki. Nový turecký vpád na polské území a dobytí [[Kamenec Podolský|Kamence Podolského]] [[Turci|Turky]] vyhrotil vztah mezi Sobieskim a králem na nejvyšší možnou míru. Poté, co turecká vojska oblehla [[Lvov]], se Sobieski postavil do čela armády a uštědřil Turkům zdrcující porážku v [[Bitva u Chotynu|bitvě u Chotynu]] dne [[11. listopad]]u [[1673]]. Zbytek turecké armády vyklidil [[Polsko]] bez boje. |
|||
== Jan Sobieski jako král == |
|||
=== Po zvolení králem v roce 1674 === |
|||
Téhož roku umřel mladý král Michal Korybut. V bouřlivých jednáních se střetla strana prohabsburská a profrancouzská. Nedávné vítězství nakonec vyneslo na uprázdněný trůn hejtmana Jana Sobieského. Za krále byl zvolen '''21. května 1674''', přestože habsburský kandidát Karel Lotrinský již shromažďoval vojsko u slezských hranic. |
|||
Téhož roku umřel mladý král [[Michał Korybut Wiśniowiecki|Michal Korybut]]. V bouřlivých jednáních se střetla strana prohabsburská a profrancouzská. Nedávné vítězství nakonec vyneslo na uprázdněný trůn hejtmana Jana Sobieského. Za krále byl zvolen '''21. května 1674''', přestože habsburský kandidát [[Karel V. Lotrinský]] již shromažďoval vojsko u slezských hranic. |
|||
Jan byl prostřednictvím svého sňatku s [[Marie Kazimíra d’Arquien|Marií Kazimírou d’Arquien]], uzavřeném roku 1665, spojen s Francií. Na základě francouzské politické a finanční podpory se snažil urovnat poměry v zemi a zajistit její zahraniční politické postavení. Roku 1675 vstoupil do spolku s Francií a se Švédy proti císaři a jeho spojenci kurfiřtovi braniborskému. Jedním z cílů bylo navrácení knížecích Prus pod polskou korunu. |
Jan byl prostřednictvím svého sňatku s [[Marie Kazimíra d’Arquien|Marií Kazimírou d’Arquien]], uzavřeném roku 1665, spojen s Francií. Na základě francouzské politické a finanční podpory se snažil urovnat poměry v zemi a zajistit její zahraniční politické postavení. Roku 1675 vstoupil do spolku s Francií a se Švédy proti císaři a jeho spojenci kurfiřtovi braniborskému. Jedním z cílů bylo navrácení knížecích Prus pod polskou korunu. |
||
Ve spojenectví s Ruskem odrazil král Jan v letech 1675 (bitva u Lvova) a 1676 (bitva u Zorawna) další turecké útoky. Prostřednictvím Francie byla roku 1676 ukončena válka s Turky. Smlouvou v Žuravně bylo Polsko zbaveno poplatků a obdrželo zpět dvě třetiny Ukrajiny, třetí část měla zůstat pod vrchností tureckou. Když ale pominulo bezprostřední turecké nebezpečí, obnovily se obvyklé spory mezi šlechtickou oligarchií a králem i mezi jednotlivými skupinami polské šlechty. Chvíli se uvažovalo i tom, že by byl Jan zbaven koruny, neboť většina reforem, které chtěl Jan prosadit, nebyla pro hrdou polskou šlechtu přijatelná. |
Ve spojenectví s Ruskem odrazil král Jan v letech 1675 (bitva u Lvova) a 1676 (bitva u Zorawna) další turecké útoky. Prostřednictvím Francie byla roku 1676 ukončena válka s Turky. Smlouvou v Žuravně bylo Polsko zbaveno poplatků a obdrželo zpět dvě třetiny Ukrajiny, třetí část měla zůstat pod vrchností tureckou. Když ale pominulo bezprostřední turecké nebezpečí, obnovily se obvyklé spory mezi šlechtickou oligarchií a králem i mezi jednotlivými skupinami polské šlechty. Chvíli se uvažovalo i tom, že by byl Jan zbaven koruny, neboť většina reforem, které chtěl Jan prosadit, nebyla pro hrdou polskou šlechtu přijatelná. |
||
== Jan Sobieski u Vídně 1683 == |
|||
Neřešitelnou situaci vyřešila turecká expanze, která byla tentokrát vedena přímo proti [[Vídeň|Vídni]]. V tureckém světě se objevila nová osobnost – [[Vídeň|velkovezír]] '''[[Kara Mustafa]]''', nejschopnější ekonom, ministr a vojevůdce [[sultán]]a [[Mehmed IV.|Mehmeda IV.]], který se opět pokusil proniknout do srdce Evropy. Král Jan se tedy musel rozhodnout, zda se přidrží podpory svých stoupenců z profrancouzských řad, nebo jestli přijme spojenectví s [[Habsburkové|Habsburky]]. Nakonec využil možnosti spolupráce se svým jižním sousedem, zvláště když se skýtala naděje, že císař [[Leopold I.]] (1657-1705) podpoří volbu Janova syna [[Jakub Ludvík Sobieski|Jakuba]] za budoucího [[Polský král|polského krále]]. Vůdce profrancouzské strany [[Andrzej Morsztyn|Andrzeje Morsztyna]] obvinil ze spiknutí a zrady, čímž zpacifikoval opozici. V dubnu [[1683]] uzavřel s Habsburky smlouvu o přátelství. Na jejím základě se téhož roku zúčastnil bojů s Turky. Kara Mustafa přitáhl s armádou čítající přes sto tisíc hlav před Vídeň již v červenci. Jeho plán byl nechat Vídeň vyhladovět, aby se vzdala bez boje a zachovalo se tak velké množství kořisti. [[Frontální útok]] nařídil teprve tehdy, když ho dostihly zprávy o tom, že se ze západu valí německo-rakouské oddíly a ze severu postupuje elitní polská jízda. Polský král dorazil asi se 37 000 vojáky (20 000 jezdců) a rozhodujícím způsobem ovlivnil porážku Turků dne [[12. září]] [[1683]]. Vítězná strana přišla k mnoha tisícům zajatců a k obrovské kořisti, naopak [[Osmané]] byli zatlačeni nazpět a Kara Mustafa byl na rozkaz sultána [[Poprava|popraven]]. Jan III. Sobieski se stal válečným hrdinou, což uznali i samotní Turci, u kterých si vysloužil jméno ''Lev z Lechistanu''. |
|||
=== Bitva u Vídně === |
|||
== Zahraniční politika == |
|||
{{Podrobně|Bitva u Vídně}}[[Soubor:Jan III Sobieski (275311).jpg|náhled|vpravo|Jan III. Sobieski ([[Jan Matejko]], 19. století]] |
|||
[[Soubor:Pamětní deska Jana III. Sobieského v Olomouci u příležitosti pobytu 26. 8. 1683..jpg|náhled|Pamětní deska Jana III. Sobieského v Olomouci u příležitosti pobytu 26. 8. 1683.]] |
|||
Neřešitelnou situaci vyřešila turecká expanze, která byla tentokrát vedena přímo proti [[Vídeň|Vídni]]. V tureckém světě se objevila nová osobnost – [[Velký vezír|velkovezír]] [[Kara Mustafa]], nejschopnější ekonom, ministr a vojevůdce [[sultán]]a [[Mehmed IV.|Mehmeda IV.]], který se opět pokusil proniknout do srdce Evropy. Král Jan se tedy musel rozhodnout, zda se přidrží podpory svých stoupenců z profrancouzských řad, nebo jestli přijme spojenectví s [[Habsburkové|Habsburky]]. Nakonec využil možnosti spolupráce se svým jižním sousedem, zvláště když se skýtala naděje, že císař [[Leopold I.]] (1657–1705) podpoří volbu Janova syna [[Jakub Ludvík Sobieski|Jakuba]] za budoucího [[Seznam polských panovníků|polského krále]]. Vůdce profrancouzské strany [[Andrzej Morsztyn|Andrzeje Morsztyna]] obvinil ze spiknutí a zrady, čímž zpacifikoval opozici. V dubnu [[1683]] uzavřel s Habsburky smlouvu o přátelství. Na jejím základě se téhož roku zúčastnil bojů s Turky. Kara Mustafa přitáhl s armádou čítající přes sto tisíc hlav před Vídeň již v červenci. Jeho plán byl nechat Vídeň vyhladovět, aby se vzdala bez boje a zachovalo se tak velké množství kořisti. [[Frontální útok]] nařídil teprve tehdy, když ho dostihly zprávy o tom, že se ze západu valí německo-rakouské oddíly a ze severu postupuje elitní polská jízda. Polský král dorazil asi se 37 000 vojáky (20 000 jezdců) a rozhodujícím způsobem ovlivnil porážku Turků dne [[12. září]] [[1683]]. Vítězná strana přišla k mnoha tisícům zajatců a k obrovské kořisti, naopak [[Osmanská říše|Osmané]] byli zatlačeni nazpět a Kara Mustafa byl na rozkaz sultána [[Poprava|popraven]]. Jan III. Sobieski se stal válečným hrdinou, což uznali i samotní Turci, u kterých si vysloužil jméno ''Lev z Lechistanu''. |
|||
=== Zahraniční politika === |
|||
Nedlouho po vítězné bitvě byla uzavřena Svatá aliance mezi Polskem, Rakouskem, Svatou stolicí a některými německými státy. Sobieského armáda povzbuzená úspěchem pokračovala v tažení proti Turkům do Uher. Akce ale neměla valný úspěch, spojené oddíly Tatarů a polských přeběhlíků se Polákům dokázaly ubránit. |
|||
Nedlouho po vítězné bitvě byla uzavřena Svatá aliance mezi Polskem, Rakouskem, Svatým stolcem a některými německými státy. Sobieského armáda povzbuzená úspěchem pokračovala v tažení proti Turkům do Uher. Akce ale neměla valný úspěch, spojené oddíly Tatarů a polských přeběhlíků se Polákům dokázaly ubránit. |
|||
Rusko se po návštěvě rakouského poselstva rozhodlo připojit ke Svaté alianci, ovšem jen za předpokladu, že uzavře |
Rusko se po návštěvě rakouského poselstva rozhodlo připojit ke Svaté alianci, ovšem jen za předpokladu, že uzavře věčný mír s Polskem. Polsko v dubnu roku 1686 [[Smlouva o věčném míru (1686)|smlouvu o věčném míru]] skutečně podepsalo. Za slib pomoci proti Turkům získalo Rusko do trvalého vlastnictví Smolensk, Černigov, Kyjev a celou východní Ukrajinu. Dále byla potvrzena svoboda vyznání pro pravoslaví v Polsku s možností intervence při porušení dohody. Polsko bylo odškodněno pouze finančně. Ústupky učiněné polským státem byly de facto prvním krokem k pozdějšímu dělení Polska. |
||
== Konec vlády Jana Sobieského == |
|||
=== Konec vlády === |
|||
Neúspěšná výprava na Ukrajinu i odstoupení části území Rusku předznamenaly pád Sobieského. Současně v Polsku sílila vnitřní krize. Nemocný král se již nebyl schopen vypořádat se sílícími rozbroji mezi šlechtickými a magnátskými skupinami. Posledním činem byla snaha zajistit trůn synu Jakubovi, jakkoliv to odporovalo všem polským tradicím i zákonům. Podporu hledal u okolních panovnických rodů, kde se však vesměs nesetkal s kladnou odezvou. |
|||
Neúspěšná výprava na Ukrajinu i odstoupení části území Rusku předznamenaly pád Sobieského. Současně v Polsku sílila vnitřní krize. Nemocný král, trpící [[Dna|dnou]], [[Ledvinové kameny|ledvinovými kameny]], [[Hypertenze|vysokým tlakem]], [[Syfilis|syfilidou]] a [[Sinusitida|chronickou rýmou]], se již nebyl schopen vypořádat se sílícími rozbroji mezi šlechtickými a magnátskými skupinami. Posledním činem byla snaha zajistit trůn synu Jakubovi, jakkoliv to odporovalo všem polským tradicím i zákonům. Podporu hledal u okolních panovnických rodů, kde se však vesměs nesetkal s kladnou odezvou. |
|||
Jan III. Sobieski zemřel 17. června 1696 naprosto osamocen s vědomím neúspěchu v pokusu sjednotit Polsko pod pevnou rukou panovníka a navždy zlomit moc Turků v Evropě. Naopak v důsledku osvobození Vídně narostla moc Habsburků ve střední Evropě a Prusko bylo uznáno okolním světem jako samostatný stát (1701). Věčný mír s Ruskem dal zbraň do rukou také Petrovi Velikému. Ironií osudu si o století později právě tyto tři mocnosti rozdělily Polsko mezi sebe. |
Jan III. Sobieski zemřel 17. června 1696 naprosto osamocen s vědomím neúspěchu v pokusu sjednotit Polsko pod pevnou rukou panovníka a navždy zlomit moc Turků v Evropě. Naopak v důsledku osvobození Vídně narostla moc Habsburků ve střední Evropě a Prusko bylo uznáno okolním světem jako samostatný stát (1701). Věčný mír s Ruskem dal zbraň do rukou také [[Petr I. Veliký|Petrovi Velikému]]. Ironií osudu si o století později právě tyto tři mocnosti rozdělily Polsko mezi sebe. |
||
Po smrti Sobieského následoval jeden rok bezvládí. Rakousko se jen velmi vlažně snažilo prosadit nástupnictví Jakuba, ale brzy přešlo na stranu saského kurfiřta Fridricha Augusta. Za saským kandidátem stálo i mocné Rusko, které se obávalo francouzského panovníka na polském trůně. Augustovým protikandidátem byl francouzský vévoda František de Conti, kterého podporovala většina polské šlechty a magnátstva. Zvoleni byli oba, ale pohotovější Fridrich August se nechal korunovat, čemuž jeho soupeř nedovedl zabránit. Volbou Fridricha Augusta začalo padesátileté období polsko-saské personální unie. |
Po smrti Sobieského následoval jeden rok bezvládí. Rakousko se jen velmi vlažně snažilo prosadit nástupnictví Jakuba, ale brzy přešlo na stranu saského kurfiřta [[August II. Silný|Fridricha Augusta]]. Za saským kandidátem stálo i mocné Rusko, které se obávalo francouzského panovníka na polském trůně. Augustovým protikandidátem byl francouzský vévoda [[František de Conti]], kterého podporovala většina polské šlechty a magnátstva. Zvoleni byli oba, ale pohotovější Fridrich August se nechal korunovat, čemuž jeho soupeř nedovedl zabránit. Volbou Fridricha Augusta začalo padesátileté období polsko-saské personální unie. |
||
== Rodina == |
== Rodina == |
||
Od roku [[1665]] byla manželkou Jana Sobieskiho francouzská šlechtična [[Marie Kazimíra d’Arquien]], zvaná také |
Od roku [[1665]] byla manželkou Jana Sobieskiho francouzská šlechtična [[Marie Kazimíra d’Arquien]], zvaná také „Maryšenka“. Z jejich dětí se jen čtyři dožily dospělosti. |
||
* [[Jakub Ludvík Sobieski|Jakub Ludvík]] ([[1667]] |
* [[Jakub Ludvík Sobieski|Jakub Ludvík]] ([[1667]]–[[1737]]) ⚭ 1691 [[Hedvika Alžběta Amálie Sobieská]] (1673–1722) |
||
* dcery dvojčata ( |
* dcery – dvojčata (*/† 1669) |
||
* Tereza Teofila ( |
* Tereza Teofila (*/† 1670) |
||
* Adelaida Ludvika (1672–1677) |
|||
* Adelajda Ludwika (1672 – 1677) |
|||
* Marie Tereza ( |
* Marie Tereza (1673–1675) |
||
* dcera ( |
* dcera (*/† 1674) |
||
* [[Tereza Kunhuta Sobieská|Tereza Kunegunda]] (1676–1730) ⚭ 1695 bavorský [[kurfiřt]] [[Maxmilián II. Emanuel]] (1662–1726) |
|||
* [[Teresa Kunegunda Sobieska|Teresa Kunegunda]] (1676 – 1730) |
|||
* [[Alexandr Benedikt Sobieski|Alexandr Benedikt]] ([[1677]] |
* [[Alexandr Benedikt Sobieski|Alexandr Benedikt]] ([[1677]]–[[1714]]); ''zemřel svobodný a bezdětný'' |
||
* dcera ( |
* dcera (*/† 1678) |
||
* [[Konstantin Vladislav Sobieski|Konstantin Vladislav]] ( |
* [[Konstantin Vladislav Sobieski|Konstantin Vladislav]] (1680–1726) ⚭ 1708 [[Marie Jozefa Wessel]] (1685–1761) |
||
* Jan ( |
* Jan (1682–1685) |
||
* dcera (*/† 1694) |
|||
* dcera (1694), narozená mrtvá nebo zemřela krátce po porodu |
|||
== Korespondence == |
|||
Jan III. Sobieski po sobě zanechal rozsáhlou korespondenci, která přibližuje dobu válečných tažení proti Turkům. Korespondence poprvé vyšla česky v knižní podobě coby '''''Dopisy Maryšence''''' roku 1974 v nakladatelství Odeon. |
|||
== Zajímavosti == |
== Zajímavosti == |
||
[[Soubor:IC 108 Sobiecki.png|thumb|IC 108 Sobiecki]] |
|||
* Po tomto králi a na památku jeho tažení na pomoc Vídni byl pojmenován [[EuroCity|mezinárodní vlak]] jezdící po trase [[Varšava]]–[[Vídeň]]. Na počest Jana Sobieského také zavedl gdaňský astronom [[Johannes Hevelius|Jan Hevelius]] [[souhvězdí]] Štít Sobieského (Scutum Sobiescianum), které však později bylo zkráceno na [[Souhvězdí Štítu|Štít]] (latinsky ''Scutum''). |
|||
* Porážku Turků díky Sobieskému připomínaly dlouho i rohlíky vídeňských pekařů, kteří okamžitě po vítězné bitvě začali tvarovat pečivo jako turecký půlměsíc. Dnes se ale již rohlíky „narovnaly“. |
|||
* V roce 2011 se objevil úmysl postavit ve Vídni na [[Kahlenberg]]u památník tomuto králi. Po zvolení sociálnědemokratického starosty [[Michael Ludwig (politik)|Michaela Ludwiga]] však byla, z obav o [[Politická korektnost|politickou korektnost]], stavba zrušena.<ref>[https://zpravy.idnes.cz/rakousko-polsko-turecko-historie-valka-viden-fok-/zahranicni.aspx?c=A180827_150631_zahranicni_luka Vídeň nechce památník polského krále, jenž ji zachránil před Turky]</ref> |
|||
* [[Grota Marysieńki]] – upomínka na pobyt Jana III. Sobieského a jeho ženy v [[Kolibki|Kolibkach]] v [[Gdyně|Gdyni]]. |
|||
== Odkazy == |
|||
Po tomto králi a na památku jeho tažení na pomoc Vídni byl pojmenován [[EuroCity|mezinárodní vlak]] jezdící po trase [[Varšava]] – [[Vídeň]]. Na počest Jana Sobieského také zavedl gdaňský astronom [[Jan Hevelius]] [[souhvězdí]] Štít Sobieského (Scutum Sobiescianum), které však později bylo zkráceno na [[Štít (souhvězdí)|Štít]] (latinsky ''Scutum''). |
|||
=== Reference === |
|||
Porážku Turků díky Sobieskému připomínaly dlouho i rohlíky vídeňských pekařů, kteří okamžitě po vítězné bitvě začali tvarovat pečivo jako turecký půlměsíc. Dnes se ale již rohlíky "narovnaly". |
|||
<references /> |
|||
== |
=== Literatura === |
||
Jan III. Sobieski po sobě zanechal rozsáhlou korespondenci, která přibližuje dobu válečných tažení proti Turkům. Korespondence poprvé vyšla česky v knižní podobě coby '''''Dopisy Maryšence''''' roku 1974 v nakladatelství Odeon. |
|||
== Použitá literatura == |
|||
* Diderot: ''Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích''. Praha: Nakladatelský dům OP 1997. |
* Diderot: ''Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích''. Praha: Nakladatelský dům OP 1997. |
||
* Hrych, Ervín: ''Velká kniha evropských panovníků''. Praha: Regia 1998. |
* Hrych, Ervín: ''Velká kniha evropských panovníků''. Praha: Regia 1998. |
||
* Macůrek, Josef: ''Češi a Poláci v minulosti 1''. Praha: Československé akademie věd 1964. |
* Macůrek, Josef: ''Češi a Poláci v minulosti 1''. Praha: Československé akademie věd 1964. |
||
* {{Citace monografie | příjmení = Macůrek | jméno = Josef | odkaz na autora = Josef Macůrek | titul = Dějiny polského národa | vydavatel = Melantrich | místo = Praha | rok = 1948 | počet stran = 350 | isbn = |
* {{Citace monografie | příjmení = Macůrek | jméno = Josef | odkaz na autora = Josef Macůrek | titul = Dějiny polského národa | vydavatel = Melantrich | místo = Praha | rok = 1948 | počet stran = 350 | isbn =}} |
||
* Vitoň, Jan: ''Úvod do dějin a kultury Polska 1''. Praha 1995. |
* Vitoň, Jan: ''Úvod do dějin a kultury Polska 1''. Praha 1995. |
||
* Volný, Zdeněk (ed.): ''Toulky minulostí světa, 7. díl''. Praha: Via Facti 2005 |
* Volný, Zdeněk (ed.): ''Toulky minulostí světa, 7. díl''. Praha: Via Facti 2005 |
||
=== Externí odkazy === |
|||
* {{Commonscat}} |
|||
* {{Wikicitáty|osoba=Jan III. Sobieski}} |
|||
* {{NK ČR}} |
|||
* {{BDČZ|uuid=fd11750a-423f-4b15-b66e-a64445ba9f68}} |
|||
{{Panovník| |
{{Panovník| titul =[[Seznam polských panovníků|Polský král]]|kdy=[[1674]]–[[1696]]| předchůdce =[[Michał Korybut Wiśniowiecki]]| nástupce =[[August II. Silný]]| obrázek =Alex K Kingdom of Poland3.svg}} |
||
{{Panovník| titul =[[Seznam litevských panovníků|Litevský velkokníže]]| předchůdce =[[Michał Korybut Wiśniowiecki]]| nástupce =[[August II. Silný]]| obrázek =Herb_Rzeczypospolitej_Obojga_Narodow.svg|barva=#0000EE|kdy=[[1674]]–[[1696]]}}{{Litevští panovníci}}{{Autoritní data}} |
|||
kdy=[[1674]]–[[1696]]| |
|||
{{Portály|Polsko|Lidé|Novověk}} |
|||
pred=[[Michał Korybut Wiśniowiecki]]|po=[[August II. Silný]]|soubor=Alex K Kingdom of Poland3.svg}} |
|||
{{Portály|Polsko|Novověk}} |
|||
[[Kategorie:Sobieští]] |
[[Kategorie:Sobieští]] |
||
[[Kategorie:Litevská velkoknížata]] |
|||
[[Kategorie:Polští králové]] |
[[Kategorie:Polští králové]] |
||
[[Kategorie:Polští válečníci]] |
[[Kategorie:Polští válečníci]] |
||
[[Kategorie: |
[[Kategorie:Osobnosti na polských bankovkách]] |
||
[[Kategorie: |
[[Kategorie:Osoby trpící dnou]] |
||
[[Kategorie:Postavy z děl Henryka Sienkiewicze]] |
|||
[[Kategorie:Absolventi Jagellonské univerzity]] |
|||
[[Kategorie:Osobnosti rusko-polské války (1654–1667)]] |
|||
[[Kategorie:Narození 17. srpna]] |
|||
[[Kategorie:Narození v roce 1629]] |
|||
[[Kategorie:Úmrtí 17. června]] |
|||
[[Kategorie:Úmrtí v roce 1696]] |
|||
[[Kategorie:Úmrtí ve Varšavě]] |
|||
[[Kategorie:Pohřbení na Wawelu]] |
[[Kategorie:Pohřbení na Wawelu]] |
||
[[Kategorie:Muži]] |
[[Kategorie:Muži]] |
||
{{Link GA|eo}} |
|||
[[an:Chuan III Sobieski]] |
|||
[[ar:يوحنا الثالث سوبياسكي]] |
|||
[[arz:يوحنا التالت سوبياسكى]] |
|||
[[be:Ян Сабескі]] |
|||
[[be-x-old:Ян Сабескі]] |
|||
[[bg:Ян III Собиески]] |
|||
[[ca:Joan III Sobieski]] |
|||
[[csb:Jan III Sobiesczi]] |
|||
[[da:Johan 3. Sobieski af Polen]] |
|||
[[de:Johann III. Sobieski]] |
|||
[[en:John III Sobieski]] |
|||
[[eo:Johano la 3-a Sobieski]] |
|||
[[es:Juan III Sobieski]] |
|||
[[et:Jan III Sobieski]] |
|||
[[fi:Juhana III Sobieski]] |
|||
[[fr:Jean III Sobieski]] |
|||
[[he:יאן סובייסקי]] |
|||
[[hr:Jan III. Sobjeski]] |
|||
[[hu:III. János lengyel király]] |
|||
[[it:Giovanni III di Polonia]] |
|||
[[ja:ヤン3世 (ポーランド王)]] |
|||
[[ka:იან III სობესკი]] |
|||
[[ko:얀 3세 소비에스키]] |
|||
[[la:Ioannes III (rex Poloniae)]] |
|||
[[lt:Jonas Sobieskis]] |
|||
[[lv:Jans III Sobeskis]] |
|||
[[nl:Jan III Sobieski]] |
|||
[[nn:Jan III Sobieski]] |
|||
[[no:Jan III Sobieski av Polen]] |
|||
[[oc:Joan III Sobieski]] |
|||
[[pl:Jan III Sobieski]] |
|||
[[pt:Jan III Sobieski]] |
|||
[[ro:Ioan al III-lea Sobieski]] |
|||
[[ru:Ян III Собеский]] |
|||
[[sc:Jan Sobieski]] |
|||
[[scn:Giuvanni III di Pulonia]] |
|||
[[sk:Ján III. (Poľsko)]] |
|||
[[sl:Jan III. Sobieski]] |
|||
[[sr:Јан III Собјески]] |
|||
[[sv:Johan III Sobieski]] |
|||
[[th:สมเด็จพระเจ้าจอห์นที่ 3 โซบีสกีแห่งโปแลนด์]] |
|||
[[tr:III. Jan Sobieski]] |
|||
[[uk:Ян III Собеський]] |
|||
[[vi:Jan III Sobieski]] |
|||
[[war:Jan III Sobieski]] |
|||
[[zh:约翰三世 (波兰)]] |
|||
Aktuální verze z 22. 11. 2024, 14:57
| Jan III. Sobieski | |
|---|---|
| polský král, velkokníže litevský | |
 | |
| Doba vlády | 1674–1696 |
| Korunovace | 2. února 1676 |
| Narození | 17. srpna 1629 |
| Úmrtí | 17. června 1696 (ve věku 66 let) |
| Pohřben | Wawel |
| Předchůdce | Michał Korybut Wiśniowiecki |
| Nástupce | August II. Silný |
| Manželka | Marie Kazimíra d’Arquien |
| Otec | Jakub Sobieski |
| Matka | Zofia Teofila Daniłowiczówna |
| Podpis |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan III. Sobieski, Turky zvaný Lev z Lechistánu, (17. srpna 1629, Olesk na Červené Rusi – 17. června 1696, Vilanov u Varšavy) byl velký korunní hejtman a vrchní velitel vojsk Polsko-litevské unie (od roku 1668) a polský král (od roku 1674).
Je považován za posledního z velkých polských králů a jednoho z největších turkobijců. V roce 1683 přitáhl v čele spojených polsko-litevsko-německo-rakouských jednotek na pomoc Turky obležené Vídni a v bitvě u Vídně (12. září 1683) rozdrtil podstatně silnější turecká vojska vedená pašou Karou Mustafou, čímž zastavil turecký postup do nitra Evropy. Ve vnitrostátní politice však, podobně jako jeho předchůdci, uspět nedokázal – jeho snahy upevnit královskou moc a prosadit nástupnictví pro svého syna zcela selhaly.
Život a vláda
[editovat | editovat zdroj]Mládí a vojenská kariéra do roku 1673
[editovat | editovat zdroj]Jan Sobieski se narodil 17. srpna 1629 v Olesku na Červené Rusi (dnes v Lvovské oblasti, Ukrajina). Vzdělání nabyl jednak na krakovské univerzitě, jednak na svých dlouhých cestách po Anglii, Francii a německých zemích. Především pobyt ve Francii významně ovlivnil jeho politický postoj. Byl odvážným válečníkem a roku 1668 se stal vrchním velitelem vojsk Republiky obou národů. Po svém návratu ze zahraničí se roku 1648 účastnil bojů u Zborova a roku 1651 u Berestečka, účastnil se také válek se Švédy i s Ruskem.
Po abdikaci Jana II. Kazimíra, za vlády krále Michala Korybuta Wiśniowieckého stál v čele profrancouzské strany, tedy v opozici proti králi. Frankofilská strana králi vyčítala přílišné spojenectví a přisluhovačství sousedním Habsburkům. Pro královskou frakci vedl Stefan Czarniecki. Nový turecký vpád na polské území a dobytí Kamence Podolského Turky vyhrotil vztah mezi Sobieskim a králem na nejvyšší možnou míru. Poté, co turecká vojska oblehla Lvov, se Sobieski postavil do čela armády a uštědřil Turkům zdrcující porážku v bitvě u Chotynu dne 11. listopadu 1673. Zbytek turecké armády vyklidil Polsko bez boje.
Po zvolení králem v roce 1674
[editovat | editovat zdroj]Téhož roku umřel mladý král Michal Korybut. V bouřlivých jednáních se střetla strana prohabsburská a profrancouzská. Nedávné vítězství nakonec vyneslo na uprázdněný trůn hejtmana Jana Sobieského. Za krále byl zvolen 21. května 1674, přestože habsburský kandidát Karel V. Lotrinský již shromažďoval vojsko u slezských hranic.
Jan byl prostřednictvím svého sňatku s Marií Kazimírou d’Arquien, uzavřeném roku 1665, spojen s Francií. Na základě francouzské politické a finanční podpory se snažil urovnat poměry v zemi a zajistit její zahraniční politické postavení. Roku 1675 vstoupil do spolku s Francií a se Švédy proti císaři a jeho spojenci kurfiřtovi braniborskému. Jedním z cílů bylo navrácení knížecích Prus pod polskou korunu.
Ve spojenectví s Ruskem odrazil král Jan v letech 1675 (bitva u Lvova) a 1676 (bitva u Zorawna) další turecké útoky. Prostřednictvím Francie byla roku 1676 ukončena válka s Turky. Smlouvou v Žuravně bylo Polsko zbaveno poplatků a obdrželo zpět dvě třetiny Ukrajiny, třetí část měla zůstat pod vrchností tureckou. Když ale pominulo bezprostřední turecké nebezpečí, obnovily se obvyklé spory mezi šlechtickou oligarchií a králem i mezi jednotlivými skupinami polské šlechty. Chvíli se uvažovalo i tom, že by byl Jan zbaven koruny, neboť většina reforem, které chtěl Jan prosadit, nebyla pro hrdou polskou šlechtu přijatelná.
Bitva u Vídně
[editovat | editovat zdroj] Podrobnější informace naleznete v článku Bitva u Vídně.
.jpg)
Neřešitelnou situaci vyřešila turecká expanze, která byla tentokrát vedena přímo proti Vídni. V tureckém světě se objevila nová osobnost – velkovezír Kara Mustafa, nejschopnější ekonom, ministr a vojevůdce sultána Mehmeda IV., který se opět pokusil proniknout do srdce Evropy. Král Jan se tedy musel rozhodnout, zda se přidrží podpory svých stoupenců z profrancouzských řad, nebo jestli přijme spojenectví s Habsburky. Nakonec využil možnosti spolupráce se svým jižním sousedem, zvláště když se skýtala naděje, že císař Leopold I. (1657–1705) podpoří volbu Janova syna Jakuba za budoucího polského krále. Vůdce profrancouzské strany Andrzeje Morsztyna obvinil ze spiknutí a zrady, čímž zpacifikoval opozici. V dubnu 1683 uzavřel s Habsburky smlouvu o přátelství. Na jejím základě se téhož roku zúčastnil bojů s Turky. Kara Mustafa přitáhl s armádou čítající přes sto tisíc hlav před Vídeň již v červenci. Jeho plán byl nechat Vídeň vyhladovět, aby se vzdala bez boje a zachovalo se tak velké množství kořisti. Frontální útok nařídil teprve tehdy, když ho dostihly zprávy o tom, že se ze západu valí německo-rakouské oddíly a ze severu postupuje elitní polská jízda. Polský král dorazil asi se 37 000 vojáky (20 000 jezdců) a rozhodujícím způsobem ovlivnil porážku Turků dne 12. září 1683. Vítězná strana přišla k mnoha tisícům zajatců a k obrovské kořisti, naopak Osmané byli zatlačeni nazpět a Kara Mustafa byl na rozkaz sultána popraven. Jan III. Sobieski se stal válečným hrdinou, což uznali i samotní Turci, u kterých si vysloužil jméno Lev z Lechistanu.
Zahraniční politika
[editovat | editovat zdroj]Nedlouho po vítězné bitvě byla uzavřena Svatá aliance mezi Polskem, Rakouskem, Svatým stolcem a některými německými státy. Sobieského armáda povzbuzená úspěchem pokračovala v tažení proti Turkům do Uher. Akce ale neměla valný úspěch, spojené oddíly Tatarů a polských přeběhlíků se Polákům dokázaly ubránit.
Rusko se po návštěvě rakouského poselstva rozhodlo připojit ke Svaté alianci, ovšem jen za předpokladu, že uzavře věčný mír s Polskem. Polsko v dubnu roku 1686 smlouvu o věčném míru skutečně podepsalo. Za slib pomoci proti Turkům získalo Rusko do trvalého vlastnictví Smolensk, Černigov, Kyjev a celou východní Ukrajinu. Dále byla potvrzena svoboda vyznání pro pravoslaví v Polsku s možností intervence při porušení dohody. Polsko bylo odškodněno pouze finančně. Ústupky učiněné polským státem byly de facto prvním krokem k pozdějšímu dělení Polska.
Konec vlády
[editovat | editovat zdroj]Neúspěšná výprava na Ukrajinu i odstoupení části území Rusku předznamenaly pád Sobieského. Současně v Polsku sílila vnitřní krize. Nemocný král, trpící dnou, ledvinovými kameny, vysokým tlakem, syfilidou a chronickou rýmou, se již nebyl schopen vypořádat se sílícími rozbroji mezi šlechtickými a magnátskými skupinami. Posledním činem byla snaha zajistit trůn synu Jakubovi, jakkoliv to odporovalo všem polským tradicím i zákonům. Podporu hledal u okolních panovnických rodů, kde se však vesměs nesetkal s kladnou odezvou.
Jan III. Sobieski zemřel 17. června 1696 naprosto osamocen s vědomím neúspěchu v pokusu sjednotit Polsko pod pevnou rukou panovníka a navždy zlomit moc Turků v Evropě. Naopak v důsledku osvobození Vídně narostla moc Habsburků ve střední Evropě a Prusko bylo uznáno okolním světem jako samostatný stát (1701). Věčný mír s Ruskem dal zbraň do rukou také Petrovi Velikému. Ironií osudu si o století později právě tyto tři mocnosti rozdělily Polsko mezi sebe.
Po smrti Sobieského následoval jeden rok bezvládí. Rakousko se jen velmi vlažně snažilo prosadit nástupnictví Jakuba, ale brzy přešlo na stranu saského kurfiřta Fridricha Augusta. Za saským kandidátem stálo i mocné Rusko, které se obávalo francouzského panovníka na polském trůně. Augustovým protikandidátem byl francouzský vévoda František de Conti, kterého podporovala většina polské šlechty a magnátstva. Zvoleni byli oba, ale pohotovější Fridrich August se nechal korunovat, čemuž jeho soupeř nedovedl zabránit. Volbou Fridricha Augusta začalo padesátileté období polsko-saské personální unie.
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Od roku 1665 byla manželkou Jana Sobieskiho francouzská šlechtična Marie Kazimíra d’Arquien, zvaná také „Maryšenka“. Z jejich dětí se jen čtyři dožily dospělosti.
- Jakub Ludvík (1667–1737) ⚭ 1691 Hedvika Alžběta Amálie Sobieská (1673–1722)
- dcery – dvojčata (*/† 1669)
- Tereza Teofila (*/† 1670)
- Adelaida Ludvika (1672–1677)
- Marie Tereza (1673–1675)
- dcera (*/† 1674)
- Tereza Kunegunda (1676–1730) ⚭ 1695 bavorský kurfiřt Maxmilián II. Emanuel (1662–1726)
- Alexandr Benedikt (1677–1714); zemřel svobodný a bezdětný
- dcera (*/† 1678)
- Konstantin Vladislav (1680–1726) ⚭ 1708 Marie Jozefa Wessel (1685–1761)
- Jan (1682–1685)
- dcera (*/† 1694)
Korespondence
[editovat | editovat zdroj]Jan III. Sobieski po sobě zanechal rozsáhlou korespondenci, která přibližuje dobu válečných tažení proti Turkům. Korespondence poprvé vyšla česky v knižní podobě coby Dopisy Maryšence roku 1974 v nakladatelství Odeon.
Zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]
- Po tomto králi a na památku jeho tažení na pomoc Vídni byl pojmenován mezinárodní vlak jezdící po trase Varšava–Vídeň. Na počest Jana Sobieského také zavedl gdaňský astronom Jan Hevelius souhvězdí Štít Sobieského (Scutum Sobiescianum), které však později bylo zkráceno na Štít (latinsky Scutum).
- Porážku Turků díky Sobieskému připomínaly dlouho i rohlíky vídeňských pekařů, kteří okamžitě po vítězné bitvě začali tvarovat pečivo jako turecký půlměsíc. Dnes se ale již rohlíky „narovnaly“.
- V roce 2011 se objevil úmysl postavit ve Vídni na Kahlenbergu památník tomuto králi. Po zvolení sociálnědemokratického starosty Michaela Ludwiga však byla, z obav o politickou korektnost, stavba zrušena.[1]
- Grota Marysieńki – upomínka na pobyt Jana III. Sobieského a jeho ženy v Kolibkach v Gdyni.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Diderot: Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích. Praha: Nakladatelský dům OP 1997.
- Hrych, Ervín: Velká kniha evropských panovníků. Praha: Regia 1998.
- Macůrek, Josef: Češi a Poláci v minulosti 1. Praha: Československé akademie věd 1964.
- MACŮREK, Josef. Dějiny polského národa. Praha: Melantrich, 1948. 350 s.
- Vitoň, Jan: Úvod do dějin a kultury Polska 1. Praha 1995.
- Volný, Zdeněk (ed.): Toulky minulostí světa, 7. díl. Praha: Via Facti 2005
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan III. Sobieski na Wikimedia Commons 
Osoba Jan III. Sobieski ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan III. Sobieski
- Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
| Předchůdce: Michał Korybut Wiśniowiecki |
|
Polský král 1674–1696 |
|
Nástupce: August II. Silný |
| Předchůdce: Michał Korybut Wiśniowiecki |
|
Litevský velkokníže 1674–1696 |
|
Nástupce: August II. Silný |
Kategorie:
- Sobieští
- Litevská velkoknížata
- Polští králové
- Polští válečníci
- Osobnosti na polských bankovkách
- Osoby trpící dnou
- Postavy z děl Henryka Sienkiewicze
- Absolventi Jagellonské univerzity
- Osobnosti rusko-polské války (1654–1667)
- Narození 17. srpna
- Narození v roce 1629
- Úmrtí 17. června
- Úmrtí v roce 1696
- Úmrtí ve Varšavě
- Pohřbení na Wawelu