Hans Küng: Porovnání verzí
m Bot: Odstranění 28 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q123010) |
→Dílo a názory: názor na Františka |
||
| Řádek 11: | Řádek 11: | ||
V roce 1970 v knize ''Unfehlbar? Eine Anfrage'' kritizoval dogma o papežské neomylnosti. Napsal obsáhlou trilogii o křesťanství, judaismu a islámu. Zkrácenou verzí knihy o křesťanství jsou ''Malé dějiny katolické církve'', který vyšly i v českém překladu. Küng se hlásí k myšlence světového étosu a mezináboženské tolerance.<ref name=schlemmer /> |
V roce 1970 v knize ''Unfehlbar? Eine Anfrage'' kritizoval dogma o papežské neomylnosti. Napsal obsáhlou trilogii o křesťanství, judaismu a islámu. Zkrácenou verzí knihy o křesťanství jsou ''Malé dějiny katolické církve'', který vyšly i v českém překladu. Küng se hlásí k myšlence světového étosu a mezináboženské tolerance.<ref name=schlemmer /> |
||
Küng zdůrazňuje rozdíl mezi nutným centrem církve (Petrovým úřadem) a kritizovaným papalismem (ve středověku zbudovaným středověkým papežským absolutismem).<ref>Hans Küng: Vybojovaná svoboda: Vzpomínky, str. 263, Praha 2011 přeloženo z německého z originálu vydanáho 2002</ref> Tvrdí, že papežský právní a teologický primát je zčásti postaven na falzifikátech, t. j. smyšlené legendě o papeži [[Silvestr I.|Silvestrovi]], zfalšovaném obsahu [[Konstantinova donace|Konstantinovy donace]], spisech falešného Pavlova žáka [[Pseudo-Dionysios Areopagita|Dionýsia Areopagity]], na [[symmachovské falzifikáty|symmachovských falzifikátech]] a [[Pseudoisidorské dekretálie|Pseudoisidorských dekretáliích]]. Vinu za [[Velké schizma]] stejně jako za [[reformace|reformační]] rozštěpení církve vidí Küng především na římské straně. Za příčinu moderního úpadku katolické církve považuje její obranářství a uzavřenost a neschopnost konstruktivně reagovat na nové společenské fenomény a myšlenkové proudy. Naději představoval pro Künga [[Druhý vatikánský koncil]], avšak jeho závěry považuje Küng za rozmělněné předčasnou smrtí [[Jan XXIII.|Jana XXIII]]. [[Jan Pavel II.|Jana Pavla II.]] přímo obviňuje z toho, že se svými činy pokoušel koncilní závěry zvrátit a že koncilní myšlenky zradil.<ref name=schlemmer /> Ostře kritizuje také [[Benedikt XVI.|Benedikta XVI.]], jehož vstřícné kroky vůči [[lefebvrismus|lefebvristům]] i vůči odpůrcům moderních tendencí z řad [[anglikánství|anglikánské církve]] a [[starokatolictví|starokatolických církví]] hodnotí slovy: „Rybář lidí se vydává na lov do vod krajní náboženské pravice“, a obviňuje papeže Benedikta, že opouští principy skutečného ekumenismu a usiluje o obnovu římského impéria namísto o společenství církví.<ref>Hans Küng: [http://www.getsemany.cz/node/2630 Žízeň Vatikánu po moci rozděluje křesťanstvo a poškozuje katolicismus], The Guardian, 28. října 2009, český překlad Filip Outrata, Getsemany č. 211, prosinec 2009</ref> |
Küng zdůrazňuje rozdíl mezi nutným centrem církve (Petrovým úřadem) a kritizovaným papalismem (ve středověku zbudovaným středověkým papežským absolutismem).<ref>Hans Küng: Vybojovaná svoboda: Vzpomínky, str. 263, Praha 2011 přeloženo z německého z originálu vydanáho 2002</ref> Tvrdí, že papežský právní a teologický primát je zčásti postaven na falzifikátech, t. j. smyšlené legendě o papeži [[Silvestr I.|Silvestrovi]], zfalšovaném obsahu [[Konstantinova donace|Konstantinovy donace]], spisech falešného Pavlova žáka [[Pseudo-Dionysios Areopagita|Dionýsia Areopagity]], na [[symmachovské falzifikáty|symmachovských falzifikátech]] a [[Pseudoisidorské dekretálie|Pseudoisidorských dekretáliích]]. Vinu za [[Velké schizma]] stejně jako za [[reformace|reformační]] rozštěpení církve vidí Küng především na římské straně. Za příčinu moderního úpadku katolické církve považuje její obranářství a uzavřenost a neschopnost konstruktivně reagovat na nové společenské fenomény a myšlenkové proudy. Naději představoval pro Künga [[Druhý vatikánský koncil]], avšak jeho závěry považuje Küng za rozmělněné předčasnou smrtí [[Jan XXIII.|Jana XXIII]]. [[Jan Pavel II.|Jana Pavla II.]] přímo obviňuje z toho, že se svými činy pokoušel koncilní závěry zvrátit a že koncilní myšlenky zradil.<ref name=schlemmer /> Ostře kritizuje také [[Benedikt XVI.|Benedikta XVI.]], jehož vstřícné kroky vůči [[lefebvrismus|lefebvristům]] i vůči odpůrcům moderních tendencí z řad [[anglikánství|anglikánské církve]] a [[starokatolictví|starokatolických církví]] hodnotí slovy: „Rybář lidí se vydává na lov do vod krajní náboženské pravice“, a obviňuje papeže Benedikta, že opouští principy skutečného ekumenismu a usiluje o obnovu římského impéria namísto o společenství církví.<ref>Hans Küng: [http://www.getsemany.cz/node/2630 Žízeň Vatikánu po moci rozděluje křesťanstvo a poškozuje katolicismus], The Guardian, 28. října 2009, český překlad Filip Outrata, Getsemany č. 211, prosinec 2009</ref> Papeže [[František (papež)|Františka]] naproti tomu označil za muže, ve kterém "je naděje", a vyslovil mínění, že bude postupovat v souladu s progresivní interpretací [[Druhý vatikánský koncil|Druhého vatikánskeho koncilu]] a nebude pokračovat v „linii dvou papežů z Polska a Německa“.<ref>[http://www.lifenews.sk/node/4415 Kam kráča František a jeho cirkev? LifeNews Slovakia, 26. 3. 2013]</ref> |
||
Küng ovšem také tvrdí, že jeho posláním není být kritikem papeže a papežství a že je přívržencem reformy, nikoliv revolucionář, a nesnáší, aby byl označován za církevního buřiče.<ref name=sedm>[http://www.getsemany.cz/node/2658 Hans Küng: Žil jsem sedm životů - Teď jsem připraven na smrt], týdeník Stern č. 43/2009, 15. 10. 2009, s. 124-131, český překlad Getsemany č. 213, únor 2010</ref> Současný stav katolické církve popisuje jako rozštěpení na horní a dolní církev, přičemž za horní církev označuje autoritářské držitele moci v církvi a za představitele dolní církve považuje sebe. Přiznává svůj pramalý úspěch ve snaze změnit „horní“ církev, avšak je přesvědčen, že současná vatikánská politika musí skončit fiaskem.<ref name=sedm /> |
Küng ovšem také tvrdí, že jeho posláním není být kritikem papeže a papežství a že je přívržencem reformy, nikoliv revolucionář, a nesnáší, aby byl označován za církevního buřiče.<ref name=sedm>[http://www.getsemany.cz/node/2658 Hans Küng: Žil jsem sedm životů - Teď jsem připraven na smrt], týdeník Stern č. 43/2009, 15. 10. 2009, s. 124-131, český překlad Getsemany č. 213, únor 2010</ref> Současný stav katolické církve popisuje jako rozštěpení na horní a dolní církev, přičemž za horní církev označuje autoritářské držitele moci v církvi a za představitele dolní církve považuje sebe. Přiznává svůj pramalý úspěch ve snaze změnit „horní“ církev, avšak je přesvědčen, že současná vatikánská politika musí skončit fiaskem.<ref name=sedm /> |
||
Verze z 28. 3. 2013, 14:51
Hans Küng (* 19. března 1928 Sursee, Kanton Lucern) je původem švýcarský teolog, autor mnoha knih, katolický kněz. Byl významným teologem Druhého vatikánského koncilu, patří mezi nejvýznamnější a nejkontroverznější představitele liberálního katolicismu, od 70. let je pak známý především jako ostrý kritik vládnoucích katolických církevních kruhů a tradicionalismu.[1]
Životopis
V letech 1948 - 1955 studoval filosofii a teologii na Papežské univerzitě v Římě.[2] V roce 1954 byl vysvěcen na kněze a mezi lety 1957–1959 působil jako kněz v Hofkirche v Lucernu.[2] Mezi lety 1960 - 1996 pak zastával post řádného profesora na Eberhard Karls Universität Tübingen.[2] Z jeho popudu přišel v roce 1966 na tuto univerzitu působit i Joseph Ratzinger, s nímž se později názorově rozešel.[3]
V roce 1980 mu německá biskupská konference na základě výnosu Kongregace pro nauku víry schváleného papežem Janem Pavlem II. odebrala kanonickou misi (misio canonica - povolení vyučovat katolickou teologii) pro rozpory mezi jeho učením a katolickou věroukou (šlo zejména o Küngovo odmítnutí papežské neomylnosti). Poté začal vyučovat ekumenickou teologii.
Dílo a názory
V roce 1970 v knize Unfehlbar? Eine Anfrage kritizoval dogma o papežské neomylnosti. Napsal obsáhlou trilogii o křesťanství, judaismu a islámu. Zkrácenou verzí knihy o křesťanství jsou Malé dějiny katolické církve, který vyšly i v českém překladu. Küng se hlásí k myšlence světového étosu a mezináboženské tolerance.[1]
Küng zdůrazňuje rozdíl mezi nutným centrem církve (Petrovým úřadem) a kritizovaným papalismem (ve středověku zbudovaným středověkým papežským absolutismem).[4] Tvrdí, že papežský právní a teologický primát je zčásti postaven na falzifikátech, t. j. smyšlené legendě o papeži Silvestrovi, zfalšovaném obsahu Konstantinovy donace, spisech falešného Pavlova žáka Dionýsia Areopagity, na symmachovských falzifikátech a Pseudoisidorských dekretáliích. Vinu za Velké schizma stejně jako za reformační rozštěpení církve vidí Küng především na římské straně. Za příčinu moderního úpadku katolické církve považuje její obranářství a uzavřenost a neschopnost konstruktivně reagovat na nové společenské fenomény a myšlenkové proudy. Naději představoval pro Künga Druhý vatikánský koncil, avšak jeho závěry považuje Küng za rozmělněné předčasnou smrtí Jana XXIII. Jana Pavla II. přímo obviňuje z toho, že se svými činy pokoušel koncilní závěry zvrátit a že koncilní myšlenky zradil.[1] Ostře kritizuje také Benedikta XVI., jehož vstřícné kroky vůči lefebvristům i vůči odpůrcům moderních tendencí z řad anglikánské církve a starokatolických církví hodnotí slovy: „Rybář lidí se vydává na lov do vod krajní náboženské pravice“, a obviňuje papeže Benedikta, že opouští principy skutečného ekumenismu a usiluje o obnovu římského impéria namísto o společenství církví.[5] Papeže Františka naproti tomu označil za muže, ve kterém "je naděje", a vyslovil mínění, že bude postupovat v souladu s progresivní interpretací Druhého vatikánskeho koncilu a nebude pokračovat v „linii dvou papežů z Polska a Německa“.[6]
Küng ovšem také tvrdí, že jeho posláním není být kritikem papeže a papežství a že je přívržencem reformy, nikoliv revolucionář, a nesnáší, aby byl označován za církevního buřiče.[3] Současný stav katolické církve popisuje jako rozštěpení na horní a dolní církev, přičemž za horní církev označuje autoritářské držitele moci v církvi a za představitele dolní církve považuje sebe. Přiznává svůj pramalý úspěch ve snaze změnit „horní“ církev, avšak je přesvědčen, že současná vatikánská politika musí skončit fiaskem.[3]
Reference
- ↑ a b c Martin Schlemmer: Hans Küng - Malé dějiny katolické církve, Glosy.info, 14. 6. 2006
- ↑ a b c Stručný životopis, tituly a ocenění Hanse Künga na stránkách Katolické teologické fakulty Univerzity v Tübingenu
- ↑ a b c Hans Küng: Žil jsem sedm životů - Teď jsem připraven na smrt, týdeník Stern č. 43/2009, 15. 10. 2009, s. 124-131, český překlad Getsemany č. 213, únor 2010
- ↑ Hans Küng: Vybojovaná svoboda: Vzpomínky, str. 263, Praha 2011 přeloženo z německého z originálu vydanáho 2002
- ↑ Hans Küng: Žízeň Vatikánu po moci rozděluje křesťanstvo a poškozuje katolicismus, The Guardian, 28. října 2009, český překlad Filip Outrata, Getsemany č. 211, prosinec 2009
- ↑ Kam kráča František a jeho cirkev? LifeNews Slovakia, 26. 3. 2013
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hans Küng na Wikimedia Commons
CHYBA: {{Wikicitáty}} — Nespecifikovaný typ odkazu. Použijte některý z parametrů „dílo“, „kategorie“, „osoba“, „téma“.
