Přeskočit na obsah

Eva Watson-Schütze: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
Roboti
1 729 498 editací
m prohození šablon
Ircaa (diskuse | příspěvky)
8 editací
Funkce návrhy odkazů: Přidáno 8 odkazů.
Řádek 7: Řádek 7:


== Život a dílo ==
== Život a dílo ==
Watson-Schütze se narodila v [[Jersey City]] ve státě [[New Jersey]] 16. září 1867 jako '''Eva Lawrence Watsonová'''. Její rodiče byli Dr. John a Mary Lawrence Watsonovi a její rodina přišla ze Skotska. Byla nejmladší ze čtyř dětí.<ref name="wolf">{{Citace monografie| jméno=Tom| příjmení=Wolf| titul = Eva Watson-Schütze, Photographer| vydavatel=New Paltz, NY: Samuel Dorsky Museum of Art, SUNY| rok=2009| strany=6–26}}</ref>
Watson-Schütze se narodila v [[Jersey City]] ve státě [[New Jersey]] 16. září 1867 jako '''Eva Lawrence Watsonová'''. Její rodiče byli [[Dr. John]] a Mary Lawrence Watsonovi a její rodina přišla ze [[Skotsko|Skotska]]. Byla nejmladší ze čtyř dětí.<ref name="wolf">{{Citace monografie| jméno=Tom| příjmení=Wolf| titul = Eva Watson-Schütze, Photographer| vydavatel=New Paltz, NY: Samuel Dorsky Museum of Art, SUNY| rok=2009| strany=6–26}}</ref>


V roce 1883, když jí bylo šestnáct, se zapsala ke studiu Pensylvánské akademie výtvarných umění ve Filadelfii, kde studovala u známého [[malíř]]e a fotografa [[Thomas Eakins|Thoma Eakinse]]. V té době se zajímala o akvarely a olejomalby, a není známo, zda se ještě zajímala o Eakinsovo fotografování.<ref name="block">{{Citace monografie| jméno=Jean F. | příjmení = Block| titul = Eva Watson-Schütze, Chicago Photo-Sessionist| vydavatel: Chicago: University of Chicago Library| rok=1985| strany=2–16}}</ref>
V roce 1883, když jí bylo šestnáct, se zapsala ke studiu Pensylvánské akademie výtvarných umění ve [[Filadelfie|Filadelfii]], kde studovala u známého [[malíř]]e a fotografa [[Thomas Eakins|Thoma Eakinse]]. V té době se zajímala o akvarely a [[Olejomalba|olejomalby]], a není známo, zda se ještě zajímala o Eakinsovo fotografování.<ref name="block">{{Citace monografie| jméno=Jean F. | příjmení = Block| titul = Eva Watson-Schütze, Chicago Photo-Sessionist| vydavatel: Chicago: University of Chicago Library| rok=1985| strany=2–16}}</ref>


V devadesátých letech se začala Watsonová zajímat o fotografování a brzy se rozhodla jít touto cestou. V letech 1894 až 1896 sdílela [[fotografické studio]] a [[Galerie umění|galerii výtvarného umění]] v [[Atlantic City]], [[New Jersey]] s [[Amelia Van Buren|Amelií Van Burenovou]] - další absolventkou Akademie ve Philadelphii, se kterou uzavřela „bostonské manželství“. Van Burenová však musela proti své vůli dělat kompromisy ve svém estetickém cítění aby své obrazy v galerii prodávala, vrátila se proto zpátky k fotografování.<ref>{{Citace monografie | titul=Against the Odds: Women Pioneers in the First Hundred Years of Photography | jméno=Martin W. | příjmení=Sandler | vydavatel=[[Rizzoli International Publications]] | rok=2002 | isbn=0847823040 | strany=61–62}}</ref>
V devadesátých letech se začala Watsonová zajímat o fotografování a brzy se rozhodla jít touto cestou. V letech 1894 až 1896 sdílela [[fotografické studio]] a [[Galerie umění|galerii výtvarného umění]] v [[Atlantic City]], [[New Jersey]] s [[Amelia Van Buren|Amelií Van Burenovou]] - další absolventkou Akademie ve Philadelphii, se kterou uzavřela „bostonské manželství“. Van Burenová však musela proti své vůli dělat kompromisy ve svém estetickém cítění aby své obrazy v galerii prodávala, vrátila se proto zpátky k fotografování.<ref>{{Citace monografie | titul=Against the Odds: Women Pioneers in the First Hundred Years of Photography | jméno=Martin W. | příjmení=Sandler | vydavatel=[[Rizzoli International Publications]] | rok=2002 | isbn=0847823040 | strany=61–62}}</ref>
Řádek 25: Řádek 25:
V roce 1900 ji Johnston požádal, zda by nepředvedla svou práci na průkopnické výstavě amerických fotografek v Paříži. Watsonová namítla: ''Byl to jeden z mých speciálních koníčků - a velmi jsem zdůrazňovala, že ´své práce´ nechci prezentovat jako ´práce žen´. Chci svá díla posuzovat pouze standardně bez ohledu na pohlaví.''<ref>V originálu: “It has been one of my special hobbies – and one I have been very emphatic about, not to have my work represented as ‘women’s work’. I want [my work] judged by only one standard irrespective of sex.”</ref><ref name="AOP">{{Citace monografie| jméno =Bronwyn A. E. | příjmení=Griffith| titul=Ambassadors of Progress: American Women Photographers in Paris, 1900-1901| vydavatel=Giverny: Musée d’Art Américain | rok=2001| strany=178–179}}</ref> Johnston však dále naléhal a Watsonová poslala dvanáct tisků - největší počet od jednoho autora - na výstavu, která se konala v roce 1901.
V roce 1900 ji Johnston požádal, zda by nepředvedla svou práci na průkopnické výstavě amerických fotografek v Paříži. Watsonová namítla: ''Byl to jeden z mých speciálních koníčků - a velmi jsem zdůrazňovala, že ´své práce´ nechci prezentovat jako ´práce žen´. Chci svá díla posuzovat pouze standardně bez ohledu na pohlaví.''<ref>V originálu: “It has been one of my special hobbies – and one I have been very emphatic about, not to have my work represented as ‘women’s work’. I want [my work] judged by only one standard irrespective of sex.”</ref><ref name="AOP">{{Citace monografie| jméno =Bronwyn A. E. | příjmení=Griffith| titul=Ambassadors of Progress: American Women Photographers in Paris, 1900-1901| vydavatel=Giverny: Musée d’Art Américain | rok=2001| strany=178–179}}</ref> Johnston však dále naléhal a Watsonová poslala dvanáct tisků - největší počet od jednoho autora - na výstavu, která se konala v roce 1901.


V roce 1901 se provdala za profesora Martina Schützeho, vystudovaného právníka narozeného v Německu, který získal titul Ph.D. za německou literaturu na University of Pennsylvania v roce 1899.<ref name="AOP"/> Později získal práci učitele v Chicagu a brzy se do tohoto města přestěhoval. Ve stejném roce byla Watsonová zvolena členkou spolku [[Linked Ring]]. Využila také možnosti korespondovat si s některými z nejprogresivnějších fotografů své doby a začala hledat podobně naladěné osobnosti v USA.
V roce 1901 se provdala za profesora Martina Schützeho, vystudovaného právníka narozeného v [[Německo|Německu]], který získal titul Ph.D. za německou literaturu na [[Pensylvánská univerzita|University of Pennsylvania]] v roce 1899.<ref name="AOP"/> Později získal práci učitele v [[Chicago|Chicagu]] a brzy se do tohoto města přestěhoval. Ve stejném roce byla Watsonová zvolena členkou spolku [[Linked Ring]]. Využila také možnosti korespondovat si s některými z nejprogresivnějších fotografů své doby a začala hledat podobně naladěné osobnosti v USA.


V roce 1902 řekla svůj nápad utvořit sdružení nezávislých a stejně smýšlejících fotografů Alfredu Stieglitzovi. Několikrát si o této myšlence psali a do konce roku se spolu se Stieglitzem a dalšími fotografy stala jedním ze zakládajících členů slavného spolku [[Fotosecese]] ({{Cizojazyčně|en|''Photo-Secession''}}). Spolek sdružoval 120&nbsp;fotografů (členy byli např. [[Alvin Langdon Coburn]], [[Frank Eugene]], [[Gertrude Käsebierová]], [[Edward Steichen]], Alfred Stieglitz, [[Clarence Hudson White|Clarence White]]). Vedoucí osobností spolku byl Alfred Stieglitz, jehož výstavní síň ''Malé galerie Fotosecese'' ({{Cizojazyčně|en|''Little Galleries of the Photo-Secession''}}, rovněž známá jako ''[[Galerie 291]]'') a časopis ''[[Camera Work]]'' byly s&nbsp;Fotosecesí úzce spjaty. Spolek zanikl po deseti letech, kdy vyvrcholily názorové rozdíly klíčových členů na další směr vývoje umělecké fotografie.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Dufek | jméno = Antonín | titul = Alfred Stieglitz | vydavatel = Odeon | místo = Praha | rok = 1990 | isbn = 80-207-0078-1}}</ref>
V roce 1902 řekla svůj nápad utvořit sdružení nezávislých a stejně smýšlejících fotografů Alfredu Stieglitzovi. Několikrát si o této myšlence psali a do konce roku se spolu se Stieglitzem a dalšími fotografy stala jedním ze zakládajících členů slavného spolku [[Fotosecese]] ({{Cizojazyčně|en|''Photo-Secession''}}). Spolek sdružoval 120&nbsp;fotografů (členy byli např. [[Alvin Langdon Coburn]], [[Frank Eugene]], [[Gertrude Käsebierová]], [[Edward Steichen]], Alfred Stieglitz, [[Clarence Hudson White|Clarence White]]). Vedoucí osobností spolku byl Alfred Stieglitz, jehož výstavní síň ''Malé galerie Fotosecese'' ({{Cizojazyčně|en|''Little Galleries of the Photo-Secession''}}, rovněž známá jako ''[[Galerie 291]]'') a časopis ''[[Camera Work]]'' byly s&nbsp;Fotosecesí úzce spjaty. Spolek zanikl po deseti letech, kdy vyvrcholily názorové rozdíly klíčových členů na další směr vývoje umělecké fotografie.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Dufek | jméno = Antonín | titul = Alfred Stieglitz | vydavatel = Odeon | místo = Praha | rok = 1990 | isbn = 80-207-0078-1}}</ref>
Řádek 37: Řádek 37:
Když začala trávit více času na Byrdcliffe probudil se v ní její zájem o malbu a během několika let začala trávit více času před plátnem, než za kamerou. Stala se studentkou [[William Emile Schumacher|Williama Emile Schumachera]], amerického malíře, který vystavoval na slavné [[Armory Show]] roku 1913. Po roce 1910 dělala stále méně a méně fotografií až s ní v roce 1920 přestala úplně, s výjimkou rodinných fotografií.<ref name="wolf"/>
Když začala trávit více času na Byrdcliffe probudil se v ní její zájem o malbu a během několika let začala trávit více času před plátnem, než za kamerou. Stala se studentkou [[William Emile Schumacher|Williama Emile Schumachera]], amerického malíře, který vystavoval na slavné [[Armory Show]] roku 1913. Po roce 1910 dělala stále méně a méně fotografií až s ní v roce 1920 přestala úplně, s výjimkou rodinných fotografií.<ref name="wolf"/>


V roce 1929 se stala ředitelkou společnosti [[The Renaissance Society]], nesběratelského muzea založeného v roce 1915 na Chicagské Univerzitě. Pod jejím vedením v letech 1929 - 1935 tato společnost prezentovala průkopnické výstavy raných modernistů, jako byli [[Pablo Picasso]], [[Georges Braque]], [[Marc Chagall]], [[Jean Arp]], [[Joan Miró]] nebo [[Constantin Brancusi]]. Jean Fulton o ní ve své knize napsal, že "...za těch šest let proměnila z velké části amatérské muzeum na mezinárodně uznávanou organizaci mezi čelními institucemi moderního umění."<ref>"In those six years she transformed the group from a largely amateurish, unfocused organization into an internationally recognized, truly vanguard institution advancing a rigorous modernist agenda."</ref><ref>{{Citace monografie| jméno=Jean| příjmení=Fulton| titul=A History of the Renaissance Society: The First Seventy Five Years| vydavatel=Chicago: University of Chicago| rok=1994| strany=11}}</ref>
V roce 1929 se stala ředitelkou společnosti [[The Renaissance Society]], nesběratelského muzea založeného v roce 1915 na [[Chicagská univerzita|Chicagské Univerzitě]]. Pod jejím vedením v letech 1929 - 1935 tato společnost prezentovala průkopnické výstavy raných modernistů, jako byli [[Pablo Picasso]], [[Georges Braque]], [[Marc Chagall]], [[Jean Arp]], [[Joan Miró]] nebo [[Constantin Brancusi]]. Jean Fulton o ní ve své knize napsal, že "...za těch šest let proměnila z velké části amatérské muzeum na mezinárodně uznávanou organizaci mezi čelními institucemi moderního umění."<ref>"In those six years she transformed the group from a largely amateurish, unfocused organization into an internationally recognized, truly vanguard institution advancing a rigorous modernist agenda."</ref><ref>{{Citace monografie| jméno=Jean| příjmení=Fulton| titul=A History of the Renaissance Society: The First Seventy Five Years| vydavatel=Chicago: University of Chicago| rok=1994| strany=11}}</ref>


Watson-Schütze zemřela v Chicagu v roce 1935. Později téhož roku uspořádala Renaissance Society pamětní výstavu jejích prací. Ta zahrnovala 32 obrazů a 2 kresby, avšak žádnou z jejích fotografií.<ref name="wolf"/>
Watson-Schütze zemřela v Chicagu v roce 1935. Později téhož roku uspořádala Renaissance Society pamětní výstavu jejích prací. Ta zahrnovala 32 obrazů a 2 kresby, avšak žádnou z jejích fotografií.<ref name="wolf"/>

Verze z 13. 9. 2021, 18:44

Eva Watson-Schütze
Rodné jménoEva Lawrence Watson
Narození1867
Jersey City
Úmrtí1935 (ve věku 67–68 let)
Chicago
Povolánífotografka a malířka
Manžel(ka)Martin Schütze
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Eva Watson-Schütze: Růže, heliogravura publikovaná v magazínu Camera Work, No 9, 1905, gumotiskový dvojchromanový proces, 34×12,7 cm
Eva Watson-Schütze: A Study Head, fotogravura publikovaná v Camera Notes, Vol 4 No 3, leden 1901
Akt ženy na skále, platinotisk, 16 x 21,5 cm, 1904

Eva Watson-Schütze (16. září 1867 – 1935) byla americká portrétní fotografka a malířka známá svým piktorialistickým stylem. Byla jednou ze zakládajících členů spolku Fotosecese, kruhu vysoce kreativních a vlivných fotografů, jejichž úsilí pomohlo vynést fotografii na úroveň umělecké formy.

Život a dílo

Watson-Schütze se narodila v Jersey City ve státě New Jersey 16. září 1867 jako Eva Lawrence Watsonová. Její rodiče byli Dr. John a Mary Lawrence Watsonovi a její rodina přišla ze Skotska. Byla nejmladší ze čtyř dětí.[1]

V roce 1883, když jí bylo šestnáct, se zapsala ke studiu Pensylvánské akademie výtvarných umění ve Filadelfii, kde studovala u známého malíře a fotografa Thoma Eakinse. V té době se zajímala o akvarely a olejomalby, a není známo, zda se ještě zajímala o Eakinsovo fotografování.[2]

V devadesátých letech se začala Watsonová zajímat o fotografování a brzy se rozhodla jít touto cestou. V letech 1894 až 1896 sdílela fotografické studio a galerii výtvarného umění v Atlantic City, New Jersey s Amelií Van Burenovou - další absolventkou Akademie ve Philadelphii, se kterou uzavřela „bostonské manželství“. Van Burenová však musela proti své vůli dělat kompromisy ve svém estetickém cítění aby své obrazy v galerii prodávala, vrátila se proto zpátky k fotografování.[3]

Obě ženy byly uznávány jako výtvarné umělkyně a vystavovaly společně na výstavě Pitssburského fotoklubu v roce 1899[4] a Van Buren byla známá svými portréty, kdysi prohlásila, že jejím cílem je, aby její portréty "odpovídaly těm Sargentovým, Wattsovým a dalších mistrů".[5]

Po rozchodu s Burenovou si Watsonová otevřela vlastní portrétní studio - okolo roku 1897. Rychle se stala známá svým piktorialistickým stylem a její studio se stalo známým místem setkávání fotografů, kterým byla tato tvorba blízká.[2] V té době napsala fotografovi Francesi Benjaminovi Johnstonovi o své víře v budoucnost žen ve fotografii: „Přijde nová éra, kdy ženy začnou létat na křídlech fotografie.“[6][7]

V roce 1898 bylo vybráno jejích šest fotografií pro výstavu na prvním Philadelfském fotografickém "salónu", kde vystavovala pod jménem Eva Lawrence Watson. Právě díky této výstavě se seznámila s Alfredem Stieglitzem, který byl jedním z členů komise vybírající exponáty.[8]

V roce 1899 byla zvolena členkou Fotografické společnosti ve Filadelfii (Photographic Society of Philadelphia). Fotograf a kritik Joseph Keiley ocenil její práci, kterou ten rok vystavovala a komentoval ji jako delikátní chuť a umělecká originalita.[9]

V následujícím roce se sama stala členkou poroty na Philadelfském fotografickém salónu. Její význam velké postavy v oboru fotografie v té době může být jasný z pohledu na ostatní členy poroty: Alfred Stieglitz, Gertrude Käsebierová, Frank Eugene a Clarence H. White.

V roce 1900 ji Johnston požádal, zda by nepředvedla svou práci na průkopnické výstavě amerických fotografek v Paříži. Watsonová namítla: Byl to jeden z mých speciálních koníčků - a velmi jsem zdůrazňovala, že ´své práce´ nechci prezentovat jako ´práce žen´. Chci svá díla posuzovat pouze standardně bez ohledu na pohlaví.[10][11] Johnston však dále naléhal a Watsonová poslala dvanáct tisků - největší počet od jednoho autora - na výstavu, která se konala v roce 1901.

V roce 1901 se provdala za profesora Martina Schützeho, vystudovaného právníka narozeného v Německu, který získal titul Ph.D. za německou literaturu na University of Pennsylvania v roce 1899.[11] Později získal práci učitele v Chicagu a brzy se do tohoto města přestěhoval. Ve stejném roce byla Watsonová zvolena členkou spolku Linked Ring. Využila také možnosti korespondovat si s některými z nejprogresivnějších fotografů své doby a začala hledat podobně naladěné osobnosti v USA.

V roce 1902 řekla svůj nápad utvořit sdružení nezávislých a stejně smýšlejících fotografů Alfredu Stieglitzovi. Několikrát si o této myšlence psali a do konce roku se spolu se Stieglitzem a dalšími fotografy stala jedním ze zakládajících členů slavného spolku Fotosecese (Photo-Secession). Spolek sdružoval 120 fotografů (členy byli např. Alvin Langdon Coburn, Frank Eugene, Gertrude Käsebierová, Edward Steichen, Alfred Stieglitz, Clarence White). Vedoucí osobností spolku byl Alfred Stieglitz, jehož výstavní síň Malé galerie Fotosecese (Little Galleries of the Photo-Secession, rovněž známá jako Galerie 291) a časopis Camera Work byly s Fotosecesí úzce spjaty. Spolek zanikl po deseti letech, kdy vyvrcholily názorové rozdíly klíčových členů na další směr vývoje umělecké fotografie.[12]

Alfred Stieglitz ji v roce 1902 zařadil ve svém článku v časopise Century Magazine, spolu s Rose Clarkovou, Gertrudou Käsebierovou nebo Mary Devensovou, mezi deset nejvýznamnějších amerických piktorialistických fotografek tehdejší doby.[13]

Přibližně od roku 1903 začala Watson-Schütze trávit léta ve Woodstocku (stát New York) v kolonii Byrdcliffe v Catskillských horách. Spolu s manželem tu později koupili pozemky a vybudovali zde nový domov, který nazvali "Hohenwiesen" (High Meadows), kde trávila většinu svých letních a podzimních měsíců přibližně od roku 1910 do 1925.[2]

V roce 1905 Joseph Keiley napsal dlouhý článek do Camera Work, kde o ní uvedl, že byla „jedním z nejneochvějnějších a nejupřímnějších nositelů myšlenky piktorialistického hnutí v Americe“.[14][15]

Když začala trávit více času na Byrdcliffe probudil se v ní její zájem o malbu a během několika let začala trávit více času před plátnem, než za kamerou. Stala se studentkou Williama Emile Schumachera, amerického malíře, který vystavoval na slavné Armory Show roku 1913. Po roce 1910 dělala stále méně a méně fotografií až s ní v roce 1920 přestala úplně, s výjimkou rodinných fotografií.[1]

V roce 1929 se stala ředitelkou společnosti The Renaissance Society, nesběratelského muzea založeného v roce 1915 na Chicagské Univerzitě. Pod jejím vedením v letech 1929 - 1935 tato společnost prezentovala průkopnické výstavy raných modernistů, jako byli Pablo Picasso, Georges Braque, Marc Chagall, Jean Arp, Joan Miró nebo Constantin Brancusi. Jean Fulton o ní ve své knize napsal, že "...za těch šest let proměnila z velké části amatérské muzeum na mezinárodně uznávanou organizaci mezi čelními institucemi moderního umění."[16][17]

Watson-Schütze zemřela v Chicagu v roce 1935. Později téhož roku uspořádala Renaissance Society pamětní výstavu jejích prací. Ta zahrnovala 32 obrazů a 2 kresby, avšak žádnou z jejích fotografií.[1]

Po smrti Watson-Schütze byly uspořádány dvě retrospektivní výstavy jejích fotografií: Eva Watson-Schütze, Chicago Photo-Secessionist, (ISBN 0-943056-06-3) na University of Chicago Library v roce 1985 a Eva Watson-Schütze, Photographer, dostupné online (ISBN 978-0-615-25832-4) v Samuel Dorsky Museum Art na státní univerzitě State University of New York at New Paltz v roce 2009.

Růže

Podrobnější informace naleznete v článku Růže (Eva Watson-Schütze).

Snímek Růže demonstruje vztah Watsonové k vytvoření výrazné siluety. Mladá žena je zobrazena na jednoduchém studiovém pozadí, čímž se zvýraznil nepravidelný obrys šatů ještě zdůrazněný vyšívanou látkou se vzory, který má dívka od ramenou téměř k zemi. Žena je umístěna ve středové kompozici, hledí přímo do fotoaparátu, což přispívá k pocitu rovinnosti, plochosti.

Watson-Schütze zvolila neobvyklý formát: vysoký, úzký, vertikálně orientovaný obdélník, který postava téměř zaplňuje. Prakticky každý element vertikálu zdůrazňuje - výšivky, sestupný lem... Kromě toho drží v rukách žena plně rozvitou růži, jejíž stonek je tak dlouhý, že sahá od krku až po kolena - květina tvoří tenkou tmavou linii, která odráží dívčinu štíhlost. Vertikálu zdůrazňují také její tmavé vlasy, které má napůl vpředu a napůl vzadu. Široká lesklá saténová stuha šatů představuje jednu z mála vodorovných čar na obrázku. Na originálu je v levém horním rohu jasně viditelný monogram Watson-Schützeové.[18]

Snímkem Růže se inspirovala piktorialistická fotografka Jane Reece, která v roce 1907 pořídila svůj autoportrét Dívka s vánoční hvězdou.

Galerie

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c WOLF, Tom. Eva Watson-Schütze, Photographer. [s.l.]: New Paltz, NY: Samuel Dorsky Museum of Art, SUNY, 2009. S. 6–26. 
  2. ↑ a b c BLOCK, Jean F. Eva Watson-Schütze, Chicago Photo-Sessionist. [s.l.]: [s.n.], 1985. S. 2–16. 
  3. ↑ SANDLER, Martin W. Against the Odds: Women Pioneers in the First Hundred Years of Photography. [s.l.]: Rizzoli International Publications, 2002. ISBN 0847823040. S. 61–62. 
  4. ↑ ROSENBLUM, Naomi. A History of Women Photographers. [s.l.]: Abbeville Press, 1994. ISBN 1558597611. S. 323. 
  5. ↑ COTKIN, George. Reluctant modernism: American thought and culture, 1880-1900. [s.l.]: Rowman & Littlefield, 2004. Dostupné online. ISBN 0742531473. 
  6. ↑ V originále: There will be a new era, and women will fly into photography.
  7. ↑ C. Jane Glover. The Positive Image: Women Photographers in Turn of the Century America. [s.l.]: Albany: SUNY Press, 1988. S. 20. 
  8. ↑ HOMER, William Inness. Pictorial Photography in Philadelphia: The Pennseylvania Academy's Salons 1898-1901. [s.l.]: Philadelpia: Pennslvania Academy of Fine Arts, 1984. 
  9. ↑ KEILEY, Joseph T. Camera Notes. 1900, čís. 3, s. 140. 
  10. ↑ V originálu: “It has been one of my special hobbies – and one I have been very emphatic about, not to have my work represented as ‘women’s work’. I want [my work] judged by only one standard irrespective of sex.”
  11. ↑ a b GRIFFITH, Bronwyn A. E. Ambassadors of Progress: American Women Photographers in Paris, 1900-1901. [s.l.]: Giverny: Musée d’Art Américain, 2001. S. 178–179. 
  12. ↑ DUFEK, Antonín. Alfred Stieglitz. Praha: Odeon, 1990. ISBN 80-207-0078-1. 
  13. ↑ Alfred Stieglitz. Modern Pictorial Photography. Century Magazine. 1902, s. 822–825. 
  14. ↑ Anglicky: “...one of the staunchest and sincerest upholders of the pictorial movement in America.”
  15. ↑ KEILEY, Joseph T. Camera Work. 1905, čís. 9, s. 24. 
  16. ↑ "In those six years she transformed the group from a largely amateurish, unfocused organization into an internationally recognized, truly vanguard institution advancing a rigorous modernist agenda."
  17. ↑ FULTON, Jean. A History of the Renaissance Society: The First Seventy Five Years. [s.l.]: Chicago: University of Chicago, 1994. S. 11. 
  18. ↑ Archivovaná kopie. www.nmwa.org [online]. [cit. 2010-09-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Eva_Watson-Schütze&oldid=20471555“