Avaři

Avarský kaganát ↓ 567–822 ↓
Geografie Avarský kaganát mezi lety 582–612
Hlavní město	žádné
Obyvatelstvo
Národnostní složení	Avaři (šlechta, elita), Slované (majorita, poddaní)
Jazyky	praslovanština (později lingua franca), turkický, mongolský, tuguzský
Náboženství	šamanisticko-animistické, křesťanské (po 796)
Státní útvar
Státní zřízení	kmenová konfederace s panovníkem (kaganát)
Státní útvary a území
Předcházející Langobardi Gepidské království Hunská říše Byzantská říše v době Justiniánů Sámova říše Následující Franská říše První bulharská říše Sámova říše Panonští Slované Avarská marka

Avaři byli kočovné etnikum nejasného, zřejmě mongolského, turkického nebo indoevropského původu, které nejspíše pocházelo stejně jako jejich možní příbuzní Hunové ze stepí střední Asie. Je pravděpodobné, že Avaři byli, podobně jako je to možné u Hunů, směs mongolských, turkických, indoevropských, uralských, možná i tunguzských a dalších kočovných etnik. Avaři, kteří přišli do Evropy, se během svého pobytu mísili také se Slovany. Jsou nazýváni Evropskými nebo Panonskými Avary, dobové byzantské prameny je označovaly za Varchonity (řecky Βαρχονίτες, Varchonítes) a pseudo-Avary, protože dle tehdejších dostupných zpráv se mělo jednat o uprchlé otroky Gökturků.

V době od poloviny 6. do počátku 9. století hráli značně velkou roli v politickém uspořádání Balkánu, když se natrvalo usídlili v Karpatské kotlině (Panonské pánvi) a ustanovili zde svou říši Avarský kaganát. V 9. století říše zanikla v důsledku války s Karlem Velikým a zbylí evropští Avaři se později asimilovali s příchozími Maďary.

Původ Avarů

Původ Avarů je zastřen tajemstvím a rozporuplnými zdroji. Tradičně se předpokládá, že byli mongolského nebo turkického původu. Byzantský historik Menander Protector je pokládal za příbuzné Hunů, jejichž původ, obecně pokládaný za turkický, také není zcela jasný.

Avaři s Turky sdíleli některé kulturní zvyky a výrazy. S jejich jmenovci Avary na Kavkaze je spojují podobné znaky na jejich pohřebištích. Kavkazští Avarové však nemluví jazykem z rodiny altajské, ale jazykem ze severovýchodní kavkazské jazykové rodiny. Staří Turkové (Gökturkové) roku 567 byzantského císaře požádali, aby nové nájezdníky považoval za pseudo-Avary a nazýval je Varchonity. Soudobé byzantské prameny psaly o těchto Varchonitech jako o někdejších otrocích Turků, kteří si jen Avaři začali říkat, protože s tímto jménem byla spjata velká prestiž obávaných válečníků. Pokud by tvrzení Gökturků bylo pravdivé (ti však mohli Byzantince záměrně klamat, aby snížili prestiž Turkům nepřátelských Avarů), znamenalo by to, že evropští Avaři (pseudo-Avaři) pocházeli z kmenů Var (Uar/War) a Hunni (Chionité), které tvořily významnou součást kmenového svazu Hefthalitů (tzv. Bílých Hunů) a byly převážně indoevropského původu (přesněji řečeno Chionité byli pravděpodobně míšenci Hunů a početnějších indoevropských – íránských kočovných kmenů, zatímco příslušníci zřejmě vládnoucího kmene Var byli patrně mongolského původu – v tomto kmenovém svazu však etnicky převládali indoevropané). Ve prospěch této teorie hovoří fakt, že lebky nalezené v avarských hrobech jsou téměř výhradně europoidního typu, což platí zejména pro rané období avarské říše (europoidní charakter Avarů tak ještě nemohl být příliš ovlivněn jejich mísením se Slovany); v pozdějších obdobích byl podíl mongoloidních typů lebek v avarských hrobech o něco vyšší, neboť docházelo k dalšímu přílivu středoasijských kmenů na území uherské nížiny.

Uměle prodloužená avarská lebka

Jestliže Avaři, kteří přišli do Evropy, byli pouze pseudo-Avaři (Varchonité), nabízí se otázka, koho v takovém případě považovat za skutečné Avary. V úvahu připadají zejména příslušníci kmenového svazu Rouranů, jinak též Žuan – Žuanů (toto pojmenování je čínské, není známo jak nazývali sami sebe), přičemž vládnoucí kmeny tohoto svazu byly (proto)mongolského původu a dle čínských pramenů byly potomky starodávných kmenů, v Číně označovaných jako "Wuhuan" (dle tehdejších pravidel čínského jazyka vyslovováno jako "Avar").

Dle čínských pramenů však i vládnoucí vrstva kmenového svazu Hefthalitů pocházela z Rouranů (potažmo z kmenů Wuhuan); je tedy možné, že jak Rourané, tak Hefthalité se označovali za Avary. Gökturkové (bývalí poddaní Rouranů) v polovině 6. století vyvrátili říši Rouranů a posléze (ve spojení s Peršany) i říši Hefthalitů. Část obyvatelstva obou zaniklých říší prchala na západ, přičemž v průběhu jejich cesty mohlo dojít ke spojení těchto kmenů v jeden celek, který vstoupil do evropských dějin pod názvem "Avaři". Je pravděpodobné, že k Avarům se na jejich cestě na západ připojili také turkičtí Oghurové.

Mezi mongolskými Rourany a převážně indoevropskými Hefthality existovaly již v Asii úzké kontakty, a to na úrovni politické, kulturní a zřejmě i etnické. Říše Hefthalitů byla (alespoň po určitou dobu) vazalem říše Rouranů, někdy bývá označována za její západní křídlo. Antropologická charakteristika a kultura evropských Avarů naznačuje vliv indoevropských a mongolských (ev. turkických) prvků. Avaři například používali obrněnou těžkou jízdu a také se u nich často objevuje symbolika s motivem gryfa, což je typické pro íránské (sarmatské) kočovníky. Jejich účesy (dva copy), způsob pohřbívání a používání titulů (hodností) poukazují na mongolské Rourany. Dochované fragmenty avarského jazyka zase poukazují na jeho turkický původ (spolu s hunštinou, protobulharštinou a dnešní čuvašštinou bývá stará avarština řazena do tzv. oghurské větve turkických jazyků; ony fragmenty se ale nemusí vztahovat k avarštině, nýbrž k protobulharštině). Není však vyloučeno, že evropští Avaři byli výhradně Hefthalité (kteří již ve své středoasijské domovině přijali řadu prvků od Rouranů, případně Oghurů) a nikoliv nějaká aliance Hefthalitů a Rouranů a/nebo Oghurů. Za zmínku stojí také jméno významného vládce Hefhtalitů – Kušnavar, případně název hlavního města Hefthalitů – Warvaliz, což patrně znamená "Město Avarů" (nacházelo se na území dnešního Afghánistánu). Zajímavá je i skutečnost, že Avaři přivedli do Evropy domestikované buvoly indické, kteří jsou v Maďarsku chováni dodnes. Toto plemeno buvola lze očekávat spíše u Hefthalitů (jejichž říše zasahovala až do Indie), než u Rouranů, žijících na území dnešního Mongolska a přilehlých oblastí, nebo Oghurů žijících v oblasti mezi jezerem Balchaš a pohořím Altaj. Mimochodem kolem roku 600 n. l. daroval avarský kagan (chán) stádo těchto buvolů králi Langobardů, kteří sídlili v Itálii – také zde se toto plemeno buvolů chová dodnes.

Výše uvedené je možné shrnout tak, že pojem "Avaři" lze v širším slova smyslu chápat jako kmenový svaz tvořený příslušníky různých etnik, přičemž významnou (a možná většinovou) část tohoto svazu tvořili převážně indoevropští Hefthalité. Vládnoucí vrstvu tohoto svazu tvořili příslušníci kmene Avarů (případně tedy Var/Uar), který byl patrně mongolského původu, a který již v Asii ovládal Rourany i Hefthality. Významnou složkou avarského kmenového svazu mohli být také turkičtí Oghurové.

Společně s Avary pak přišli do uherské nížiny i Kutrigurové, které lze řadit k turkickým Bulharům (Hunům), jakož i další turkické a možná i ugrofinské kmeny. Na území uherské nížiny se Avaři a Kutrigurové dále mísili se Slovany a germánskými Gepidy.

Původ kavkazských Avarů také může být odvozován od kmene Var, který v 5. století ovládl Hefthality, přičemž tito kolem roku 460 n. l. podnikli invazi do oblasti severního Kavkazu, kde se část z nich usadila. Podle jiné verze se Avaři v této oblasti objevili až v polovině 6 stol. v souvislosti s jejich přesunem ze střední Asie do Evropy. Avaři usazení na Kavkaze později přestali používat svou původní řeč a převzali jazyk kavkazských národů.

Historie

Příchod Avarů do Evropy

Historie Turkických národů Historie turkických národů do 14. století
Turkucký kaganát 552–744
Turkuti
Západní Turkuti
Východní Turkuti
Modří Turci
Avarský kaganát 564–804
Chazarský kaganát 618–1048
Sır-Tardušové 628–646
Onogurie 632–668
Dunajské Bulharsko
Volžské Bulharsko
Kangarská unie 659–750
Türgešský kaganát 699–766
Ujgurský kaganát 744–840
Karlucký jabguluk 756–940
Karachánský chanát 840–1212
Západní Karachánové
Východní Karachánové
Kan-čouské království 848–1036
Kao-čchangské království 856–1335
Pečeněžský chanát 860–1091	Kimäcký chanát 743–1035
Kumánie 1067–1239	Oguzský jabguluk 750–1055
Ghaznovská říše 963–1186
Seldžucká říše 1037–1194
Chórezmská říše 1077–1231
Rúmský sultanát Seldžuků 1092–1307
Dillíský sultanát 1206–1526
Dynastie otroků (Dillí)
Dynastie Chaldží
Dynastie Tughlakovců
Kypčacký chanát1240–1502
Mamlúcký sultanát (Káhira) 1250–1517
Dynastie Bahríovců
Osmanská říše 1299–1923
Jiné turkické dynastie  v Anatolii Dynastie Artúkovců Dynastie Saltúkovců v Ázerbájdžánu Dynastie Íldenizovců v Egyptu Dynastie Tulúnovců Dynastie Íchšídovců v Levantě Dynastie Búríjovců Dynastie Zengíjovců

Birituální pohřebište středního a pozdního období kaganátu na jižním Slovensku a hranice pozdně avarského kaganátu

Do Evropy přišli Avaři roku 558. Jejich kmenový svaz nebyl příliš početný, ale záhy se rozrostl o kmeny, které byly připojeny dobrovolně i násilím. Patřily mezi ně zbytky Hunů, bulharští Utigurové a především Kutrigurové, kteří zaujali v avarském společenství mocensky významné postavení. Je možné, že se už tehdy objevili v řadách kočovných bojovníků také Slované, především Antové, sídlící mezi Dněstrem a Dněprem. Podle byzantského autora Theofylakta Simokatta to byli právě Avaři, kteří si po roce 602 podrobili mocný antský kmenový svaz.

Vztahy mezi vedením avarského kmenového svazu a byzantskou vládou však nebyly zpočátku nepřátelské, ba právě naopak. Avaři velmi brzy zjistili, jaké panují v jihovýchodní Evropě mocenské poměry a hodlali je využít ve svůj prospěch. Byzantská říše byla finančně vyčerpaná dlouhodobými válkami, jež vedla na několika frontách zároveň. Císaře Justiniána I., jemuž táhlo na osmdesátku, zmáhala nechuť k rozhodným opatřením, k nimž mu často chyběly prostředky. Vojáků bylo málo, armáda byla demoralizovaná a pokud se jí nedostávalo zásob potravin a dalších potřebných věcí, neváhali velitelé dát rozkaz k vyplenění vlastní země. Avaři si začali být vědomi toho, že svými útoky váží síly nepřátelské Byzanci (především Slovany) a snažili se toho využít.

Už roku 558 přijal Justinián I. avarské posly a poté, co s nimi dojednal placení tributu, je bohatě obdaroval. Císař se nezdráhal vyplácet Avarům tribut, neboť se mu tím až na drobné výjimky podařilo zabránit jejich vpádům na byzantské území. Roku 562 vypravil avarský kagan k Justiniánovi poselstvo, které ho požádalo, aby poskytl Avarům k osídlení tzv. Malou Skythii, oblast rozkládající se mezi dolním tokem Dunaje a Černým mořem (dnes rumunská Dobrudža). Z tohoto území by mohli dobře ovládat Anty i expandovat do nitra balkánské části byzantské říše, která je lákala k výbojům. Justinián však nehodlal na tento návrh přistoupit. Posílil posádky, chránící dunajskou hranici, které měly Avarům zabránit v překročení řeky. Obratným jednáním se navíc byzantské diplomacii podařilo vzbudit u Avarů zájem o tažení proti franské říši.

Pronikání Avarů do Evropy

Avarské hordy pronikly rychle na západ. Frankům se však podařilo Avary odrazit, kteří se pak vrátili do stepí poblíž Černého moře. Byzantský tribut pro ně stále ještě představoval dobrý zdroj příjmů. Když však roku 565 císař Justinián I. zemřel, jeho synovec a nástupce Justinus II. (565–578) vzápětí odmítl vykupovat si nadále mír tributem. Avaři se proto pokusili o nový výboj na území franské říše. Tentokrát uspěli a navíc je pak v Panonii usídlený germánský kmen Langobardů požádal o pomoc proti sousední říši Gepidů, s nimiž byl ve válce, zaměřili svoji pozornost na tuto bývalou římskou provincii. Ačkoliv Langobardi porazili nakonec Gepidy v podstatě sami, získali Avaři velkou kořist i území, dosud obývané Gepidy. Roku 568 pak odtáhli Langobardi, jimž přestalo bezprostřední sousedství bojovných nomádů brzy vyhovovat, do severní Itálie, která dodnes nese jejich jméno (Lombardie).

Avaři poté ovládli celou Karpatskou kotlinu i zdejší slovanské obyvatelstvo. Jejich panství sahalo na jihozápadě až do benátské oblasti, kde se stýkalo s územím ovládaným Franky, na jihovýchodě po Sirmium, významné obchodní a vojenské centrum na středním toku Dunaje, které Byzanc sice nejprve udržela, ale roku 582 po nástupu císaře Maurikia ho definitivně ztratila. Toto území se stalo strategicky výhodným nástupištěm k jejich expanzi jak proti franské říši tak proti Byzanci. Slované se na ní hojně podíleli. Ti, kteří byli podmanění, konali při taženích různé pomocné práce, například stavěli mosty. Jiné slovanské kmeny se naopak staly avarskými spojenci a společně s kočovníky podnikaly kořistnické výpravy na území byzantské říše.

V této době byli Avaři považováni za neporazitelné, alespoň v otevřené bitvě. Avarskou armádu tvořila slovanská pěchota, bulharská lehká jízda a avarská těžká jízda. Avarští těžkooděnci – obrnění jezdci – výrazně ovlivnili pozdější vývoj evropského válečnictví. Mimochodem byli to patrně Avaři, kdo jako první v Evropě používal jezdecké třmeny. Tato novinka poskytovala avarským jezdcům v boji značnou výhodu vůči protivníkům, kteří takto vybaveni nebyli.

Když už Byzantská říše nezvládala platit tribut, Avaři podporovaní Slovany začali znovu pořádat nájezdy na římské komunity na Balkáně. Zprvu Byzantská říše útoky odrážela a dokonce se vydala na odvetnou výpravu za Dunaj, ale rozhodnutí Maurikia zde i přezimovat vedlo roku 602 k revoltě a svržení císaře. Za vlády císaře Fóky bylo až do roku 610 zápolení vyrovnané. V následujících letech v Byzanci ale zuřila občanská válka, kterou využila zejména Persie k získání území na východě Byzantské říše. To Avarům značně uvolnilo ruce na nebráněném Balkáně. Stejného roku (610) vtrhli i do severní Itálie.

Zhruba ve stejné době franský kupec Sámo vedl Slovany ve střední Evropě v povstání proti Avarům. Slovanům se už nelíbila poroba, zejména násilné svazky Avarů se slovanskými ženami.

„	Kdykoli Avaři vojensky útočili na některý národ, stáli s celým svým vojskem před táborem, Slované pak bojovali. Jestliže nabývali vrchu a vítězili, tu Avaři vyrazili, aby se zmocnili kořisti; jestliže však byli Slované přemáháni, opřeli se o pomoc Avarů, a tak nabrali nových sil. ... Avaři přicházeli každoročně ke Slovanům přezimovat, brali si do lože manželky Slovanů i jejich dcery. Vedle jiných projevů útlaku platili Slované Avarům daně. Nakonec však synové Avarů, které zplodili s manželkami a dcerami Slovanů, nechtěli již snášet křivdy a útisk, a odmítajíce nadvládu Avarů, začali se bouřit."	“
— Fredegarova kronika

V roce 626 podnikli Avaři spolu s balkánskými Slovany společný, ale nezdařený útok s Peršany na Konstantinopol. Důvodem neúspěchu bylo byzantské námořnictvo, pro které slovanské dlabané čluny nebyly velkým problémem. Obě armády se proto nedokázaly spojit a koordinovat svůj útok. Avaři se pak vrátili do Panonie, přičemž většinu Balkánu ponechali slovanským kmenům, které ani Avaři, ani Byzantská říše nedokázali ovládat.

Avarský kaganát v roce 650 na mapě Evropy

Avarská mince imitující mince byzantské

V letech 630–635 proběhla v avarské říši občanská válka mezi Avary a Bulhary (Kutrigury a Onogury). Avaři sice uhájili kaganský titul, nicméně Bulhaři žijící ve stepích severně od Černého moře získali nezávislost na avarské říši. Kolem roku 670 však Bulhaři (Onogurové) začínají z této oblasti prchat pod tlakem Chazarů. Jedna skupina Bulharů našla útočiště právě u Avarů (jejich další část obsadila dnešní Bulharsko, jiná se naopak vydala na severovýchod, kde v oblasti dnešního Tatarstánu založila Volžské Bulharsko). Onogurové výrazně ovlivnili etnický a kulturní charakter avarské říše. Až do konce 8. století je o avarské říši poměrně málo zpráv. Výrazné výboje na území sousedních států se již patrně nekonaly, Avaři zřejmě spíše těžili z ovládání obchodních tras, které jejich říší procházely, a také postupně přecházeli k zemědělství.

V obci Dolní Dunajovice na jižní Moravě se nachází slovansko-avarské pohřebiště z doby předvelkomoravské.

Bylo by chybou považovat vztah Avarů ke Slovanům za pouhou tyranii; tento vztah byl komplexní. Některé slovanské kmeny žily v avarské porobě, jiné uzavřely s Avary spojenectví. Časem došlo ke vzniku společné avarsko-slovanské kultury a genetickému smísení obou etnik. Avaři také výrazně napomohli rozšíření Slovanů do jižní a možná i střední Evropy – bez vojensky zdatných Avarů schopných prosadit se vůči Frankům a Byzanci by slovanská kolonizace těchto území byla obtížná. Tato kolonizace probíhala tak, že Avaři a Slované podnikli společné tažení proti Byzanci a zlikvidovali domácí obyvatelstvo. Avaři se následně s kořistí vrátili do uherské nížiny, zatímco Slované se na dobytém území usadili.

O náboženství Avarů toho není mnoho známo. Patrně vyznávali tengrismus, možná také manicheismus, vyloučen není ani buddhismus nebo zoroastriánství. Příslušné archeologické nálezy obsahují pozoruhodně vysoký počet artefaktů judaistického charakteru.

Dle názoru Byzantinců byli Avaři vyspělejší než jiní stepní nomádi, což mohlo být zapříčiněno jejich kontakty s perskou, indickou a čínskou kulturou.

Byzantské a franské prameny však popisují Avary také jako agresivní barbary, kteří vynikali lstivostí a praktikovali černou magii. Tyto zprávy však mohou být tendenční.

Konec Avarů

Avarské osídlení v 6. a 9. století

Roku 791 vedl společně s panonským knížetem Vojnomírem proti Avarům vojenskou výpravu Karel Veliký, což již bylo pravděpodobně v době, kdy byla avarská říše dekonsolidovaná vytrvalou vnitřní krizí. V avarské říši totiž vypukla občanská válka mezi stoupenci kagana (chána) a jugura (nejvyššího kněze). Příčinou této občanské války byla zřejmě neshoda v otázce zaujetí postoje k franské říši, kdy kagan realisticky prosazoval zaujetí vazalského postavení Avarů vůči mocnějším Frankům, zatímco jugur toto odmítal (Avaři by museli přijmout křest). Obě frakce se vzájemně prakticky zlikvidovaly, v bojích padl kagan i jugur. Zmíněná výprava Karla Velikého z roku 791 neuspěla, nicméně další výprava v roce 796 již ano a Frankové obsadili západní část avarské říše. Zbylí Avaři před Karlem Velikým ustoupili za řeku Tisu, ale do roku 822, kdy je o nich poslední zmínka v písemných pramenech, se jejich říše úplně rozpadla, pravděpodobně za významného přispění slovanských knížat, která využila fransko-avarských válek v 90. letech 8. století. Zbylí Avaři zřejmě splývali se slovanským obyvatelstvem, kteří zde vytvořili nitranské a blatenské knížectví. V 9. století do této oblasti vtrhli Maďaři mluvící uralským jazykem, kteří se zde prý setkali se zbytky Hunů, což mohly být ve skutečnosti zbytky Avarů.^[zdroj?]

Poté, co Frankové na přelomu 8. a 9. stol ovládli západní část avarské říše, bulharští Onogurové (odtud mimochodem název Hungarus) ovládli její jihovýchodní část a začlenili Avary do svého vojska. Je zdokumentováno, že v roce 811 se Avaři účastnili útoku Bulharů na Byzanc.

Archeologické nálezy dokazují významnou avarskou přítomnost v dané oblasti ještě v 10. století, tedy v době, kdy toto území již ovládali Maďaři. Definitivní zánik Avarů patrně proběhl jejich asimilací s Maďary. Od Avarů bývá někdy odvozován původ maďarského etnika Székely (Sikulové). Avaři dále dle některých názorů mohli ovlivnit etnogenezi Chorvatů. Objevily se také spekulace, že vládnoucí rod Velké Moravy byl tvořen potomky avarské aristokracie.^[zdroj?]

V oblasti dnešního Maďarska se nalézá mnoho avarských ruin, zejména pohřebiště. Zde nalezené symboly se velmi dobře shodují se symboly používanými kavkazskými Avary.

Avaři ve slovanských jazycích

Avaři byli tak výrazným prvkem slovanských dějin, že ve většině slovanských jazyků se slovo Avar stalo synonymem pro velkého nebo mocného člověka – obra.

Avarští kaganové

pořadí	titul	jméno	přibližný rok vládnutí	zemřel	poznámky
01.	král	Sarošu nebo Sarosios	(časné 6. století)	-	první dynastie – Sarodius, jehož dědeček byl Nothuliu, zatím ještě na Ukrajině, rozkvět, je známo že existoval v uvedené době
02.	kagan	Anakuej	522	522	Jü-ťiou-lü A-na-kuej (郁久閭阿那瓌)
03.	-	Anločen	-	-	Jü-ťiou-lü An-luo-čchen (郁久閭菴羅辰), Anakuejův syn
04.	-	Kanadík (Kuti, Kangti nebo Kazarig)	552	554	duben 552, část poražených Žuan-Žuanů uprchla na území Severní Čchi (550–577) v Číně, (Období jižních a severních dynystií), kaganem se stal Ku-tchi (古緹), později známý jako Jü-ťiou-lü Kchang-tchi (郁久閭康提), východní Hunobulhaři kteří byli jeho vazaly, byli známi jako Kazarigové (Kutrigurové)
05.	-	Bat-bajan nebo Bajar	562	-	založil Avarskou říši soustředěnou v oblasti mezi dnešním Ruskem a Maďarskem a pozdější Besarábií
06.	?	-	-	-	kagan s neznámým jménem
07.	-	-	-	-	kagan s neznámým jménem
08.	-	?	-	-	druhá dynastie – (635–685)
09.	-	?	-	-	třetí dynastie – (685–795)
10.	-	?	(časné 790)	-	rozkvět, je známo že existoval v uvedené době, v opozici
11.	kagan	Jugurus	(časné 790)	-	rozkvět, je známo že existoval v uvedené době
12.	-	Kajd Tudun	795	803	čtvrtá dynastie? – (795–899)
13.	-	Zodan	803	805
14.	?	Teodor	805	814	od roku 805 subjekty Karlovské říše
15.	-	Abraham	810	-	rozkvět, je známo že existoval v uvedené době
16.	-	Isaac? – Tudun	826	-	rozkvět, je známo že existoval v uvedené době
17.	-	-	844	-	jméno neznámé, rozkvět, je známo že existoval v uvedené době

Odkazy

Související články

• Hunové
• Protobulhaři
• Turkické jazyky
• Insignie prezidenta Turecka

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem jsou Avaři
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Avaři na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Avarové v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Avarové ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích

Autoritní data	NKC: ph117370 GND: 4004021-5