Plevel

Pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris) je rozšířenou plevelnou rostlinou

Plevel je rostlina, která roste na stanovišti proti vůli pěstitele. Stejná rostlina může být žádoucí a pěstována (kopřiva dvoudomá jako léčivka a potrava drůbeže) stejně jako v jiném porostu označena za plevel a hubena. V lesnictví se pro nežádoucí rostliny užívá termín buřeň. V Česku je v současné době uváděno 198 možných druhů plevelů, z nich je však 35 druhů považováno za druhy ohrožené.

Věda zabývající se plevely se nazývá herbologie.

Různé druhy plevele a zaplevelujících dřevin v lidmi změněném prostředí.

Význam plevelů

Škodlivost nebo užitečnost plevelů je třeba hodnotit vzhledem k funkčnímu zaměření stanoviště, na němž se vyskytují. Kromě škodlivých vlivů na kulturní plodiny se menší výskyt plevelů může projevovat i příznivě (synergicky), např. podporovat zdravotní stav i kvalitu produkce. Stanovit hranici mezi pozitivním a negativním vlivem plevelné vegetace je dosti obtížné.

Negativní vlivy

Škodlivý vliv plevelů se na stanovišti projevuje jednak přímo, jednak nepřímo. Plevele mohou díky své vyšší konkurenční schopnosti ochuzovat polní plodiny o vodu, půdu o půdní vzduch a o živiny. Snižují teplotu půdy, zastiňují a potlačují polní plodiny, podporují šíření chorob a škůdců. Ztráty v biomase příslušné polní plodiny způsobené plevelem mohou dosáhnout až 20–60 %.

Některé plevele mohou být i jedovaté a případná příměs ve sklizeném produktu může snížit kvalitu produktu nebo může být tento produkt nepoužitelný pro potravinářské či krmivářské účely (např. semena vesnovky nebo penízku rolního způsobují nepříjemnou pachuť mouky, jedovaté rostliny v píci mohou vyvolat otravy hospodářských zvířat či zhoršit kvalitu mléka a mléčných výrobků). Jiné plevele mohou být alergenní.

Na zaplevelených půdách se také obtížněji vykonávají některé agrotechnické zásahy (setí, kultivace), čímž se snižuje produktivita práce.

Kladné vlivy

V systémech ekologického zemědělství je plevel nazýván doprovodnou rostlinou a je možné využít některé jeho výhody. Například u širokořádkových plodin zakrývá plochu půdy, která by byla za bezplevelného stavu vystavena slunečnímu svitu a zvyšoval by se výpar vody, půda by byla přímo vystavena povětrnostním vlivům a orniční vrstva by snáze podléhala erozi.

Rostliny plevelů mohou poskytovat útočiště přirozeným predátorům škůdců, mnohé z nich poskytují v době květu pastvu včelám (např. podběl, hořčice, smetanka, zemědým aj.), dají se využít jako píce pro zvířata nebo při zaorání poskytují humusotvorný materiál. Semena plevelů jsou významnou složkou potravy ptáků (vrabec polní, chocholouš obecný, strnad obecný aj.).

Dělení plevelů

Podle typu životního cyklu

Plevele rozmnožující se zcela nebo převážně generativně:

• Plevele jednoleté
  • časné jarní (např. hořčice rolní, oves hluchý, pohanka svlačcovitá)
  • pozdně jarní (např. bažanka roční, bér zelený, laskavec ohnutý, lebeda rozkladitá, lilek černý, merlík bílý, mléč drsný, pěťour maloúborný, rdesno blešník)
  • jednoleté přezimující (např. heřmánek terčovitý, chundelka metlice, kapustka obecná, kokoška pastuší tobolka, ptačinec prostřední, svízel přítula, turan kanadský, tetlucha kozí pysk)

• Parazitické druhy plevele (např. kokotice evropská, záraza menší)
• Poloparazitické (např. černýš rolní, kokrhel luštinec)

Plevele vytrvalé, rozmnožující se intenzivně vegetativně (viz níže):

• Mělčeji kořenící,
  • s plazivými kořenujícími lodyhami
  • s křehkými nebo tuhými oddenky
  • vytvářející hlízy, cibule aj.
• Hlouběji kořenící,
  • vytvářející článkované oddenky
  • vytvářející kořenové výběžky

Systematické

• hjhnnjjjnhPlevele jednoděložné
• Plevele dvouděložné

Rozmnožování

Plevele mají své specifické způsoby, jak se bránit proti vyhubení. Dokáží bezpečně zajistit vznik nových jedinců, kteří jsou schopni mnohonásobně nahradit původní generaci.

Pohlavní

Plevele často dosahují ohromné plodnosti, která je většinou s kulturními rostlinami nesouměřitelná. Jestliže v nejplodnějším obilném trsu bývá rekordně 2000 semen, tak nejplodnější plevele např. úhorník mnohodílný, laskavec ohnutý, merlík bílý mívají semen cca 100krát více.

Výše uvedená množství semen jsou pouze informativní, z převážné většiny nevyrostou nové rozmnožování schopné rostliny. Mnohé z nich nevyklíčí (sežerou je hlodavci, ptáci, napadnou je plísně nebo roztoči) nebo vyklíčí v nevhodném čase a prostředí (ještě před vykvetením jsou zničeny zemědělskými pracemi).

Nepohlavní

Za nepohlavní rozmnožování považujeme rozmnožování vegetativní. Existuje několik způsobů vegetativního rozmnožování.

• Množení nadzemními výhonky rozrůstajícími se z mateční rostliny po povrchu půdy, které při styku s půdou zakoření a vytvoří novou rostlinu, např. mochna husí, pryskyřník plazivý, ptačinec prostřední (=ptačinec žabinec), popenec břečťanovitý
• Množení podzemními oddenky z nichž vyrůstají nové rostliny, např. pýr plazivý (za rok vytvoří oddenek 1 m dlouhý), podběl lékařský, přeslička rolní, bršlice kozí noha, kopřiva dvoudomá.
• Množení pupeny vyrůstající z kořenů, např. rod pampeliška, mléč rolní, kostival lékařský.
• Množení výhonky z oddenků i z pupenů na kořenech, např. svlačec rolní, pcháč oset, rukev obecná
• Množení hlízkami vzniklými zduřením kořene, např. hrachor hlíznatý, orsej jarní, nebo zduřením oddenku např. máta rolní, čistec bahenní

Kombinované

Převážná většina rostlin rozmnožujících se vegetativně vytváří také semena, která napomáhají k rozšiřování do větších vzdáleností, např. svlačec rolní vyprodukuje až 500 semen která jsou schopna vyklíčit i za 20 let. U mnoha rostlin závisí způsob rozšiřování i na přírodních podmínkách: např. pýr plazivý v suchém roce na těžké půdě hodně kvete a téměř nevytváří oddenky, ve vlhkém roce a v kypré půdě téměř nekvete ale o to více mu narůstají oddenky.

Klíčení

Dozralá semena po vysemenění většinou neklíčí hned, ale jsou ve stavu tzv. dormance. Za dormanci označujeme stav, kdy semeno je v klidu, přestože jsou vhodné podmínky pro klíčení. Týká se to i semen, která se nacházejí ve stejných klimatických i půdních podmínkách. Tato vlastnost je pravděpodobně způsobena nestejnou propustností pro vodu a vzduch oplodím nebo osemením. Na dokreslení rozmanitosti: podběl lékařský začíná klíčit již za 3 hodiny po vysetí a za 6 hodin vyklíčí téměř 100 % semen, bělohořčice setá vyklíčí téměř ze 100 % za dva dny a hořčice rolní až za dva roky. Právě nestejná doba dormance způsobuje, že mnohé plevele jako by měly "vypracovanou schopnost" semen nevyklíčit všechna současně v jednom období, v jednom roce, ale klíčit nepravidelně postupně po řadu dnů, let i desetiletí.

Vrozená dormance

Vrozenou krátkodobou dormanci, dobu klidu, má většina semen, která nemají vyklíčit ihned po dozrání, ale např. až na jaře druhého roku. Tehdy období klidu skončí a semeno za příznivých podmínek (vláha, teplo, světlo) vyklíčí. Mnohé druhy po ukončení této doby však nevyklíčí, nastupuje u nich tzv. vyvolaná dormance.

Vyvolaná dormance

Vzniká jako reakce na nepříznivé podmínky po ukončení vrozené dormance. Takto mohou zůstávat semena v klidu buď krátkodobě do období zlepšení podmínek, nebo dlouhodobě po několik sezon.

Ničení plevelů

Proti zaplevelení lze bojovat zejména mechanickými, biologickými nebo chemickými prostředky.

K mechanickým postupům patří vytrhávání a vypichování plevelů, okopávání, vláčení, smykování, rytí a další zpracování půdy. Zařadit sem lze rovněž mulčování.

Biologická ochrana proti plevelům představuje ničení některých druhů pomocí jejich přirozených nepřátel, např. určitých bakterií, roztočů nebo hub.

Chemické přípravky na likvidaci plevelů se nazývají herbicidy.

Galerie

• 
  Bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria)
• 
  Kopřiva dvojdomá (Urtica dioica)
• 
  Merlík bílý (Chenopodium album)
• 
  Lipnice roční (Poa annua)

Odkazy

Literatura

• ČERVINKOVÁ-JERMANOVÁ, Hana. Chemické hubení lesní buřeně. Praha : SZN, 1963.
• JEHLÍK, Vladimír; et al. Cizí expanzivní plevele České republiky a Slovenské republiky. Praha : Academia, 1998; ISBN 80-200-0656-7
• JURSÍK, Miroslav; HOLEC, Josef; HAMOUZ, Pavel; SOUKUP, Josef. Biologie a regulace plevelů. České Budějovice : Kurent, 2018; ISBN 978-80-87111-71-0
• KOHOUT, Václav. Herbologie: plevele a jejich regulace. Praha : Česká zemědělská univerzita, 1996; ISBN 80-213-0308-5
• MIKULKA, Jan; et al. Plevelné rostliny polí, luk a zahrad. Praha : Redakce časopisu Farmář a Zemědělské listy, 1999; ISBN 80-902413-2-8
• MIKULKA, Jan; TÝR, Štefan. Buriny poľných plodín. Praha : Profi Press, 2021; ISBN 978-80-973596-2-1
• PULLMAN, Ľudovít. Atlas burín a ich ničenie. Bratislava : SVPL, 1966.

Související články

• Herbicidy
• Škůdce
• Invazní druh
• Zaplevelující rostlina

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu plevel na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo plevel ve Wikislovníku
• Mikulka, J., Chodová, D., Martinková, Z., Soukup, J., Uhlík, J.: Obrazový atlas plevelů
• Jan Mikulka: Proměny a vývoj plevelných druhů na našich polích
• www.agroweb.cz^{[nedostupný zdroj]}
• botany.upol.cz^{[nedostupný zdroj]}

Autoritní data	NKC: ph115745 PSH: 13272 GND: 4061838-9 LCCN: sh85145920 NARA: 10662855 NDL: 00616895 NLI: 987007553504505171

Portály: Rostliny | Zahrada a zahradnictví