Éta: Porovnání verzí
zdroj k jménu |
další zdroj |
||
Řádek 39: | Řádek 39: | ||
<tt>&Eta;</tt> respektive <tt>&eta;</tt>. |
<tt>&Eta;</tt> respektive <tt>&eta;</tt>. |
||
V [[LaTeX|LaTeXu]] se minuskulní éta píše příkazem <tt>\eta</tt>, místo majuskulní éty se používá písmeno '[[H]]' z [[latinka|latinky]]. |
V [[LaTeX|LaTeXu]] se minuskulní éta píše příkazem <tt>\eta</tt>, místo majuskulní éty se používá písmeno '[[H]]' z [[latinka|latinky]].<ref>{{Citace monografie |
||
| příjmení = Rybička |
|||
| jméno = Jiří |
|||
| titul = LATEX pro začátečníky |
|||
| vydavatel = KONVOJ, spol. s.r.o. |
|||
| místo = Brno |
|||
| rok = 2003 |
|||
| isbn = 80-7302-049-1 |
|||
| vydání = 3. |
|||
| strany = 88 |
|||
}}</ref> |
|||
==Reference== |
==Reference== |
Verze z 28. 11. 2008, 13:49
Éta (majuskulní podoba Η, minuskulní podoba η, řecký název Ήτα[1]) je sedmé písmeno řecké abecedy a v systému řeckých číslovek má hodnotu 8.
V moderní řečtině reprezentuje zavřenou přední nezaokrouhlenou samohlásku ([i]IPA), zatímco v klasické starořečtině reprezentovala dlouhou polootevřenou přední nezaokrouhlenou samohlásku ([ɛː]IPA). V některých starších dialektech starořečtiny reprezentovala písmeno 'Η' neznělou glotální frikativu ([h]IPA), v tomto významu ji do svého písma převzali Etruskové a následně se v tomto významu začala používat i v latince jako písmeno H. Ve významu [i]IPA ji převzala cyrilice, vyvinulo se z ní písmeno 'И'.
Použití
minuskulní varianta písmena 'η' se používá jako symbol pro:
- hapticitu v chemii
- η meson ve fyzice částic
- sedmou nejjasnější (obvykle) hvězdu souhvězdí dle Bayerova označení v astronomii
- viskozitu v mechanice tekutin
Reprezentace v počítači
V Unicode je podporována jak
- majuskulní éta
- U+0397 GREEK CAPITAL LETTER ETA
- tak minuskulní éta
- U+03B7 GREEK SMALL LETTER ETA
V HTML je možné je zapsat pomocí Η respektive η. Lze je také zapsat pomocí HTML entit
Η respektive η.
V LaTeXu se minuskulní éta píše příkazem \eta, místo majuskulní éty se používá písmeno 'H' z latinky.[2]
Reference
- ↑ NIEDERLE, Jindřich; NIEDERLE, Václav; VARCL, Ladislav. Mluvnice jazyka řeckého. Praha: Vyšehrad, 1998. ISBN 80-7021-283-7. S. 9.
- ↑ RYBIČKA, Jiří. LATEX pro začátečníky. 3.. vyd. Brno: KONVOJ, spol. s.r.o., 2003. ISBN 80-7302-049-1. S. 88.