Přeskočit na obsah

Neuroglie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jeden z typů gliových buněk

Neuroglie (gliové buňky, glie) jsou podpůrné buňky neuronů. Neuroglie byly objeveny v roce 1856 patologem Rudolfem Virchowem a jejich název pochází z řeckého γλία a γλοία (lepidlo), což mělo symbolizovat spojení nervové tkáně. Průměrně připadá na jeden neuro 100 glií.

Klasifikace

Centrální glie

Makroglie

  • Astroglie (astrocyty) - velké, podpírají a vyživují neurony, mají schopnost regenerace (tvoří gliovou jizvu), jsou největší z neurogliových buněk. Vysílají dlouhé výběžky opatřené nožkami (vaskulární pedikly), které obalují všechny cévy centrálního nervového systému. Pedikly vytvářejí souvislou vrstvu pod měkkou plenou mozkovou (pia mater). Existují astrocyty dvou typů: plazmatické a vláknité (fibrilární). Plazmatické astrocyty najdeme v šedé hmotě mozku a míchy. Jejich výběžky jsou kratší a širší než u fibrilárních astrocytů. Fibrilární astrocyty se nacházejí hlavně v bílé hmotě mozku a míchy a jejich výběžky jsou dlouhé a štíhlé.
  • Oligodendroglie (oligodendrocyty) - nacházejí se v bílé hmotě CNS, mají opornou funkci, produkují myelin; najdeme jak v šedé tak i v bílé hmotě. V šedé hmotě jsou především v blízkosti těl neuronů a v hmotě bílé podél myelinizovaných nervových vláken. Oligodendrocyty jsou téměř identické se Schwannovými buňkami periferního nervového systému, avšak na rozdíl od nich mohou myelinizovat více než jedno vlákno.
  • Ependymální buňky vystýlají centrální kanál míšní a mozkové komory. Ependymové buňky také tvoří tzv. plexus chorioideus v mozkových komorách, jež produkuje mozkomíšní mok (likvor). Buňky nejsou navzájem těsně spojeny, proto látky obsažené v moku mohou pronikat až k buňkám v nižších vrstvách.

Mikroglie

Mikroglie - jsou nejmenší, mají obrannou funkci - schopnost fagocytózy; jsou součástí monocyto-makrofágového systému. Byla u nich prokázána schopnost dělení.

Periferní glie

Specialisovaná glie