Pánini
| Pánini | |
|---|---|
 | |
| Narození | 520 př. n. l. Shalatula |
| Úmrtí | 460 př. n. l. (ve věku 59–60 let) |
| Povolání | jazykovědec, spisovatel a gramatik |
| Témata | Vjákarana a lingvistika |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pánini (v sanskrtu पाणिनि Pāṇini) je jméno starověkého indického jazykovědce odvozené od sanskrtského výrazu pani, což znamená potomek pániů.[1]
Je znám svým spisem Vjákarana (mluvnice), který obsahuje 3959 gramatických a fonetických pravidel sanskrtu. Tento originální spis komentoval později Mahariši Pataňdžali ve spise Mahábhášja. Vjákarana patří mezi odvětví védské literatury, védángy (doslova údy véd), zahrnující všechny disciplíny umožňující studium véd: šikšá (fonetika), kalpa (obřad), vjákarana (mluvnice), nirukta (etymologie a lexikologie), čhanda (védská metrika) a džjótišá (astronomie a astrologie). Toto souhrnné dílo v Indii ukončilo období védského sanskrtu a zahájilo období klasického sanskrtu, kdežto v moderní době slouží jako podklad pro lingvistiku.
Historie
O životě Pániniho se nic určitého neví, dokonce i o století, ve kterém žil, se názory jazykovědců rozcházejí. Nejpravděpodobnější doba Pániniho života je 4. stol. př. n. l., ale podle jiných názorů to mohlo být i dříve, 5. stol. př. n. l. nebo dokonce i 6. stol. př. n. l. Podle legend se narodil ve městě Šatula na pobřeží řeky Indus v provincii Gandharva - tato provincie se nyní jmenuje Attock v nynější pákistánské provincii Paňdžáb a leží mezi městy Rávalpindí a Péšávar. Jisté je, že Pánini žil na konci védského období, protože vytvořil speciální pravidla, podle nichž bylo možné rozluštit archaický védský sanskrt, který se stával nečitelným, ale byl ještě srozumitelným dialektem.
Aštádhjájí
Aštádhjájí, v dévanágarí अष्टाध्यायी, neboli Osmero pojednání, je Pániniho hlavní spis založený na gramatickém rozboru slov ve slovnících Dhátupatha a Ganapatha. Je to velice systematický morfematický a fonematický výklad sanskrtských slovních kořenů. Jeho výklad je tak dokonalý, že jazykovědci teprve o dva tisíce let později pochopili celý jeho dosah. Jeho dílo beze zbytku popisuje sanskrtskou lingvistickou morfologii.
Aštádhjájí se skládá z 3959 súter (aforismů), jinak také pravidel rozdělených do osmi pojednání, která jsou dále rozdělena do čtyř oddílů (padani).
- Příklad:
- 1.1.1 vrddhir áT-aiC
- 1.1.2 auT-éN gunáh
- Velká písmena označují zdroj, sanskrtské výrazy vrddhir a gunáh jsou názvy jmenovaných hlásek.
- Tedy:
- 1.1.1. á a ai jsou v T a C vrddhir,
- 1.1.2. au a é jsou v T a N gunáh.
Pániniho Aštádhjájí rozebírají text ve spisu Šiva sútry a zároveň ve slovnících sanskrtských slovních kořenů Dhátupatha a Ganapatha.
Odkazy
Reference
- ↑ Frits Staal, Euclid and Pánini, Philosophy East and West, 1965; R. A. Jairazbhoy, On Mundkur on Diffusion, Current Anthropology (1979)
Literatura
- Černý, J., Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia 1996. Str. 58-61.
- Katre, Sumitra M., Astadhyayi of Panini, Austin: University of Texas Press, 1987. Reprint Delhi: Motilal Banarsidass, 1989. ISBN 0-292-70394-5
- Prince, Alan and Paul Smolensky (2004): Optimality Theory: Constraint Interaction in Generative Grammar. Oxford: Blackwell.
- T.R.N. Rao. Panini-backus form of languages. 1998.
Související články
Externí odkazy
- (anglicky) PaSSim - Paninian Sanskrit Simulator
- (anglicky) The system of Panini
- (anglicky) Ganakastadhyayi
- (anglicky) Indian Logic and Ontology: A Survey of Contemporary Studies
- (anglicky) Panini, Nagarjuna and Whitehead - The Relevance of Whitehead for Contemporary Buddhist Philosophy
