Joseph Weizenbaum

Joseph Weizenbaum
Joseph Weizenbaum
	Joseph Weizenbaum v Berlíně
Narození	8. ledna 1923; Berlín
Úmrtí	5. března 2008; Gröben
Místo pohřbení	Jüdischer Friedhof Berlin-Weißensee
Národnost	Židé
Alma mater	Wayne State University (1941–1948); Wayne State University (do 1950)
Povolání	počítačový vědec, spisovatel literatury faktu, vysokoškolský učitel, výzkumník na poli umělé inteligence, filozof, učitel a tvůrce
Zaměstnavatelé	General Electric (1955–1963); Massachusettský technologický institut (od 1963); Harvardova univerzita; Technická univerzita Berlín; Stanfordova univerzita; Wayne State University; Hamburská univerzita
Ocenění	Norbert Wiener Award for Social and Professional Responsibility (1988); velkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo (2001); Cena VIZE 97 (2002)
Příbuzní	Henry F. Sherwood (sourozenec)
Citát
	„Čím jsou lidé hloupější, tím inteligentněji vypadají počítače.“
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Joseph Weizenbaum (8. ledna 1923 Berlín – 5. března 2008 Gröben u Berlína) byl německo-americký emeritní profesor informatiky na Massachusettském technologickém institutu, autor několika kritických knih o vlivu techniky na společnost. Proslavil se i jako tvůrce programu ELIZA, předchůdce chatterbotů.

Život

Dětství

Weizenbaum se narodil 8. ledna 1923 v berlínské židovské rodině mistra^[1] kožešníka Jechiela Weizenbauma a jeho ženy Henriette. Po nástupu Hitlera nemohl dále studovat na Luisenstädtische Realgymnasium^[1] a v roce 1935 musel se svou rodinou uprchnout před nacisty do USA.

Studium a vědecká práce

V Americe Weizenbaum dokončil střední školu a roku 1941 začal studovat matematiku na Wayne State University v Detroitu. Studia přerušil po vstupu USA do války. Sloužil v meteorologickém oddílu amerického letectva. Po válce pokračoval ve studiu a roku 1950 ukončil magisterské studium. Na Wayne State University zůstal a působil zde jako vědecký asistent na fakultě matematiky, pracoval na analogovém počítači a pro univerzitu pomohl vytvořit jeden z prvních digitálních počítačů.

Mezi lety 1953 až 1962 pracoval Weizenbaum jako systémový inženýr pro firmu General Electric na projektu ERMA, prvním počítačovém bankovním systému, který umožnil automatizaci zpracování šeků v Bank of America. Podílel se také na konstrukci prvních sítí.

Je tvůrcem programovacího jazyka SLIP.

Externě působil na Stanfordově univerzitě. Roku 1963 začala jeho spolupráce s MIT, kam v roce 1963 nastoupil jako hostující přednášející a spolupracoval zde na vývoji time-sharingu.^[1] Po roční stáži tam zůstal natvalo jako docent, od roku 1970 zde pak působil jako profesor informatiky, emeritován byl roku 1988.

ELIZA

Roku 1966 publikoval poměrně jednoduchý program ELIZA, který zpracovával vstup od uživatele psaný přirozeným jazykem. Program napodoboval rozhovor psychologa s pacientem. Program byl pojmenován podle postavy naivní dívky v Pygmalionu George Bernarda Shawa. Přestože program pouze vybíral klíčová slova z uživatelových odpovědí a z nich tvořil další otázky, mnoho uživatelů podlehlo dojmu, že program přemýšlí, nebo že jim odpovídá člověk. Podobné programy jsou dnes známy jako chatboty nebo chatterboty.

>> Hello.
How do you do. Please state your problem.
>> I spend too much time editing Wikipedia
You say you spend too much time editing wikipedia ?
>> yes
You seem to be quite positive.
...

Kritika informatiky

Weizenbaum byl šokován, že jeho program lidé (dokonce i psychoterapauti) berou vážně a v sedmdesátých letech se začal zabývat dopady informatiky a umělé inteligence na společnost více filosoficky, kritizoval přílišný optimismus ohledně moderních technologií a zdůrazňoval, že rozhodovací pravomoc musí vždy zůstat člověku. Pro své kritické názory byl někdy nazýván disidentem nebo kacířem informatiky. Byl spoluzakladatelem společnosti Computer Professionals for Social Responsibility v USA a nositelem ceny Norberta Wienera, kterou tato společnost uděluje. V Německu byl členem spolku Forum Informatikerin und Informatiker für Frieden und gesellschaftliche Verantwortung, společnosti zabývající se společenskými aspekty informatiky.

Konec života

Od roku 1996 žil opět v Berlíně.

Na podzim roku 1998 navštívil Weizenbaum Prahu, kam byl pozván Goetheho Institutem. V Praze na symposiu Softmoderne – Literatur im Netz (Softmoderna – Literatura v síti) vedl debatu s Oswaldem Wienerem, rakouským kybernetikem a spisovatelem.

V roce 2002 se stal laureátem Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97.^[2]

Zemřel 5. března 2008, je pochován na berlínském židovském hřbitově.

Dílo

ELIZA - A Computer Program for the Study of Natural Language Communication between Man and Machine, Communications of the Association for Computing Machinery 9 (1966): 36-45.
Computer Power and Human Reason: From Judgment To Calculation (Počítačová moc a lidský rozum – Od soudnosti k počítání), W. H. Freeman, San Francisco 1976, ISBN 0-7167-0464-1
Kurs auf den Eisberg oder nur das Wunder wird uns retten (Kurs směr ledovec aneb zachránit nás může jen zázrak), Pendo-Verlag, Zürich 1984, ISBN 3-85842-087-5
Wer erfindet die Computermythen? Der Fortschritt in den grossen Irrtum (Kdo vymýšlí mýty o počítačích? Pokrok ve velkém omylu), Herder 1993, ISBN 3-451-04192-8

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Joseph Weizenbaum na anglické Wikipedii a Joseph Weizenbaum na německé Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c WEIZENBAUM, Joseph. Mýtus počítače. Praha: Moraviapress, 2002. 182 s. ISBN 80-86181-55-3. Kapitola Kurs směr ledovec, s. 123–146.
↑ Nositelé Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 Archivováno 11. 10. 2013 na Wayback Machine. na www.vize.cz

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Joseph Weizenbaum na Wikimedia Commons
Osoba Joseph Weizenbaum ve Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Joseph Weizenbaum
https://web.archive.org/web/20131011121126/http://www.vize.cz/laureati.php
Beseda Herberta Stoyana a Josepha Weizenbauma (video, německy)

[kurs-1] WEIZENBAUM, Joseph. Mýtus počítače. Praha: Moraviapress, 2002. 182 s. ISBN 80-86181-55-3. Kapitola Kurs směr ledovec, s. 123–146.

[2] Nositelé Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 Archivováno 11. 10. 2013 na Wayback Machine. na www.vize.cz

[1]

[2]