Toto je aktuální verze této stránky v podobě z 27. 11. 2024, 10:36, kdy ji uložil Martin Davídek(diskuse | příspěvky). Adresa (URL) této stránky funguje jako trvalý odkaz na tuto verzi.
V kanonickém právu katolické církve je počítání času,[1] překládané také jako výpočet času[2] (latinsky: supputatio temporis[2]), způsob, jakým se počítají právně stanovené časové úseky podle normy kánonů o počítání času. Aplikace zákonů často zahrnuje otázku času: zpravidla musí uplynout tři měsíce od jejich vyhlášení (promulgace), než vstoupí v platnost; některé povinnosti musí být splněny během určitého počtu dnů, týdnů nebo měsíců. Z toho vyplývá potřeba pravidel pro počítání času.[3]
Tato pravidla platí ve všech kanonických záležitostech: univerzální nařízení, předpisy, reskripty, privilegia, soudní rozsudky; nemají však nic společného s problémy chronologie nebo s takovými otázkami, jako je určení data slavení Velikonoc.[3]
Nejedná se o absolutní pravidla, ale je třeba se jimi řídit, pokud nejsou výslovně stanovena jiná; liturgické zákony týkající se například začátku církevního roku, slavnosti svátku, zůstávají nezměněny.[3] Dřívější používání „času“ při odpustcích (před revizí posvátných odpustkůPavlem VI. – viz Indulgentiarum Doctrina) mělo zvláštní ustanovení v kodexu z roku 1917 (kán. 921, 922, 923, 931) a uvádí se, že v tom, co se týká plnění nebo vymáhání smluv, se mají dodržovat předpisy občanského práva, pokud nedošlo k jiné dohodě, která by tomu odporovala. Nic nebrání nižším zákonodárcům, aby přijali odlišná pravidla pro aplikaci svých vlastních zákonů, a jasně se naznačuje, že soukromé osoby samy mají stejné právo ve věcech, které závisí na jejich vůli, jako je určení, kdy má být prodaný předmět dodán, zaplacen atd.[3]
Užitečným časem se v právu rozumí čas poskytnutý k výkonu nebo uplatnění práv tak, že neběží, pokud je někomu znemožněno jeho využití z neznalosti nebo jiného důvodu.[4]
Kontinuální čas není nijak zpožděn nebo přerušen nevědomostí nebo nemožností jednat.[4]
Kolegia, která mají právo na jmenování do uvolněné funkce, tak mají na jeho uplatnění tři měsíce užitečné doby, což znamená, že pokud by jim bylo znemožněno např. po dobu deseti dnů se sejít k volbě, měly by na uplatnění svého práva o tolik dní více. Naopak kapituláři kapituly by měli osm dní poté, co jim bylo oznámeno uprázdnění biskupského stolce, aby zvolili kapitulního vikáře, a je stanoveno, že pokud se v této lhůtě volba neuskutečnila, ať už byl důvod jakýkoli, přecházelo toto právo na metropolitu (srov. 1917 CIC kán. 161, 432).[4]
Měsíce se počítají podle kalendáře od data vydání.[5] „Kanonický měsíc“ (na rozdíl od „kalendářního měsíce“) je období 30 dnů,[6] zatímco „kalendářní měsíc“ je souvislý měsíc.
Vacatio legis se počítá podle kalendáře; například pokud je zákon vyhlášen 2. listopadu a vacatio legis je 3 měsíce, pak zákon nabývá účinnosti 2. února.[7] Univerzální zákon má tedy vacatio legis přibližně 90 dní – 3 měsíce podle kalendáře, zatímco konkrétní zákon má vacatio legis přibližně 30 dní – 1 měsíc podle kalendáře, pokud není stanoveno jinak.
Je zde použita šablona {{Refbegin}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
AYRINHAC, Henry. General Legislation in the New Code of Canon Law: General Norms. (Can. 1–86.) Ecclesiastical Persons in General. (Can. 87–214.). New York: Blase Benziger & Co., Inc, 1923. (angličtina)
Code of Canon Law Annotated. Příprava vydání Caparros, Ernest, Michel Thériault, Jean Thorn (ed.). 2. přepracované a aktualizované vydání 6. vydání ve španělštině. vyd. Woodridge: Midwest Theological Forum, 2004. (angličtina)
DELLA ROCCA, Fernando. Manual of Canon Law. Překlad Anselm Thatcher, O.S.B. Milwaukee: The Bruce Publishing Company, 1959. (angličtina)
DE MEESTER, A. Juris Canonici et Juris Canonico-Civilis Compendium: Nova Editio, Ad Normam Codicis Juris Canonici – Tomus Primus. Brugis: Societatis Sancti Augustini, 1921. (latina)
I - ZÁKONY CÍRKVE (7-22) • II - PRÁVNÍ OBYČEJ (23-28) • III - OBECNĚ ZÁVAZNÁ NAŘÍZENÍ A INSTRUKCE (29-34) • IV - INDIVIDUÁLNÍ SPRÁVNÍ AKTY (35-93) • V - STANOVY A JEDNACÍ ŘÁD (94-95) • VI - FYZICKÉ A PRÁVNICKÉ OSOBY (96-123) • VII - PRÁVNÍ JEDNÁNÍ (124-128) • VIII - MOC ŘÍDÍCÍ (129-144) • IX - CÍRKEVNÍ ÚŘADY (145-196) • X - VYDRŽENÍ A PROMLČENÍ (197-199) • XI - POČÍTÁNÍ(200-203)
KNIHA II / BOŽÍ LID (204-746)
Č. 1
KŘESŤANÉ (204-329)
St.
I - POVINNOSTI A PRÁVA VŠECH KŘESŤANŮ (208-223) • II - POVINNOSTI A PRÁVA LAIKŮ (224-231) • III - POSVÁTNÍ SLUŽEBNÍCI ČILI DUCHOVNÍ(232-293) • IV - OSOBNÍ PRELATURY(294-297) • V - SDRUŽENÍ KŘESŤANŮ (298-322)
Hl. 1 - Řeholní domy, jejich zřízení a zrušení(608-616) • Hl. 2 - Řízení řeholních společností(617-640) • Hl. 3 - Přijímání uchazečů a vzdělávání členů(641-661) • Hl. 4 - Povinnosti a práva řeholních společností a jejich členů(662-672) • Hl. 5 - Apoštolát řeholních společností(673-683) • Hl. 6 - Odchod členů z řeholní společnosti(684-704) • Hl. 7 - Řeholníci, kteří se stali biskupy(705-707) • Hl. 8 - Konference vyšších představených(708-709)
St. I - TRESTNÍ POSTIH ZLOČINCŮ – OBECNÉ NORMY (1311-1312) St. II TRESTNÍ ZÁKON A TRESTNÍ PŘÍKAZ (1313-1320) St. III - OSOBY PODLÉHAJÍCÍ TRESTŮM (1312-1330) St. VI - TRESTY A TRESTÁNÍ (1331-1340) St. V - UKLÁDÁNÍ TRESTŮ (1341-1353) St. VI - ZÁNIK TRESTŮ (1354-1363)
Č. 2
TRESTY ZA JEDNOTLIVÉ ZLOČINY (1364-1399)
St. I - ZLOČINY PROTI NÁBOŽENSTVÍ A JEDNOTĚ CÍRKVE (1364-1369) St. II - ZLOČINY PROTI CÍRKEVNÍM PŘEDSTAVENÝM A SVOBODĚ CÍRKVE (1370-1377) St. III - UCHVÁCENÍ CÍRKEVNÍCH ÚŘADŮ A ZLOČINY SPOJENÉ S JEJICH VÝKONEM (1378-1389) St. IV - NEPRAVDIVÉ UDÁNÍ A PADĚLÁNÍ LISTIN (1390-1391) St. V - ZLOČINY PROTI ZVLÁŠTNÍM POVINNOSTEM (1392-1396) St. VI - ZLOČINY PROTI LIDSKÉMU ŽIVOTU A SVOBODĚ (1397-1398) St. VII - OBECNÁ NORMA (1399)
KNIHA VII / SOUDNÍ A MIMOSOUDNÍ ŘÍZENÍ (1400-1752)
St. I - PŘÍSLUŠNOST SOUDU (1404-1416) St. II - STUPNĚ A DRUHY SOUDŮ (1417-1445) St. III - KÁZEŇ U SOUDU (1446-1475) St. IV - PROCESNÍ STRANY (1476-1490) St. V - ŽALOBY A NÁMITKY (1491-1500)
Č. 2
SOUDNÍ ŘÍZENÍ SPORNÉ (1501-1690)
Oddíl 1
ŘÁDNÉ SPORNÉ ŘÍZENÍ (1501-1690)
St. I - ZAHÁJENÍ ŘÍZENÍ (1501-1512) St. II - ZJIŠTĚNÍ PŘEDMĚTU SPORU (1513-1516) St. III - STAV SPORU (1517-1525) • St. IV – DŮKAZY (1526-1586) St. V - NAHODILÉ ZÁLEŽITOSTI (1587-1597) St. VI - ZVEŘEJNĚNÍ OBSAHU SOUDNÍHO SPISU, UZAVŘENÍ ZÁLEŽITOSTI A PORADA O ZÁLEŽITOSTI (1598-1606) St. VII - SOUDNÍ ROZHODNUTÍ (1607-1618) St. VIII - OPRAVNÉ PROSTŘEDKY (1619-1640) St. IX - PRÁVNÍ MOC ROZHODNUTÍ A NÁVRAT DO PRÁVNĚ PŮVODNÍHO STAVU (1641-1648) St. X - SOUDNÍ VÝLOHY A BEZPLATNÁ PRÁVNÍ POMOC (1649) St. XI - VÝKON ROZSUDKU (1650-1655)
Oddíl 2 SPORNÉ ŘÍZENÍ ÚSTNÍ
(1656-1670)
Č. 3 NĚKTERÁ ZVLÁŠTNÍ ŘÍZENÍ (1671-1716) St. I - ŘÍZENÍ VE VĚCECH MANŽELSKÝCH (1671-1707) St. II - ZÁLEŽITOSTI O PROHLÁŠENÍ NEPLATNOSTI SVÁTOSTI SVĚCENÍ (1708-1712) St. III - PŘEDCHÁZENÍ SOUDNÍM SPORŮM (1713-1716) Č. 4 TRESTNÍ ŘÍZENÍ (1717-1731) Č. 5 ŘÍZENÍ O SPRÁVNÍM ODVOLÁNÍ ZBAVENÍ FARÁŘŮ ÚŘADU A JEJICH PŘELOŽENÍ (1732-1752) Oddíl 1 ODVOLÁNÍ PROTI SPRÁVNÍMU ROZHODNUTÍ (1732-1739) Oddíl 2 ZBAVENÍ FARÁŘŮ ÚŘADU A JEJICH PŘELOŽENÍ (1740-1752)
Čísla v exponentu v závorkách označují kánony v CIC. / (Podtečkování) / Hl. = Hlava, St. = Stať, Č. = Část
