Sirotčí svaz

Sirotčí svaz (označovaný také jako východočeský husitský svaz nebo sirotčí bratrstvo) bylo radikální husitské uskupení měst a šlechty,které po smrti Jana Žižky 11. října 1424 navázalo na orebský husitský svaz ustavený 20. dubna 1420 na hoře Oreb u Třebechovic. Jakousi mezihrou mezi existencí orebského a sirotčího bratrstva bylo ustavení Žižkova bratrstva Menšího či Nového Tábora v Německém Brodě 8. března 1423 na základech spojeného orebského a Žižkovy části táborského svazu. Na rozdíl od táborského svazu zde výraznou roli stejně jako v původním orebském svazu hrála šlechta, na úkor měst a radikálních kněží, jak tomu bylo právě v Táboře. Mezi nejdůležitější osobnosti sirotků patřili Jan Žižka z Trocnova (vlastně ještě v době Menšího Tábora), kněz Ambrož z Hradce, Viktorin z Kunštátu na Liticích a Pardubicích, Jan Královec z Hrádku, Kuneš z Bělovic, Jan Roháč z Dubé, Jan Čapek ze Sán, Prokop Malý a Jakub Vlk. Hlavním centrem svazu bylo královnino věnné město Hradec Králové.

Historie

Pod vedením Jana Žižky

Na jaře roku 1423 se vojevůdce Jan Žižka ve zlém rozešel s táborským svazem a začal ve východních Čechách budovat tzv. Menší Tábor. Pod Žižkovu moc byli postupně zahrnuti i původní východočeští husité-orebité vedení Žižkovým přítelem knězem Ambrožem z Hradce. Svaz Menšího Tábora se po svém založení v Německém Brodě 8. března 1423 zpočátku opíral zejména o bývalou táborskou polní obec a orebskou a táborskou šlechtu. Vzrůstající moc slepého hejtmana se nelíbila zemskému panstvu a Čeněk z Vartemberka proti Žižkovi vytáhl. 20. dubna 1423 jej Jan Žižka rozdrtil v bitvě u Hořic. V červenci Žižka obsadil Hradec Králové, který do té doby patřil husitskému šlechtici Diviši Bořkovi z Miletínka. V létě došlo k vůbec prvnímu střetu mezi husitskými vojsky. Slepý hejtman porazil bývalé orebity Diviše Bořka z Miletínka v bitvě u Strauchova Dvora 4. srpna 1423. Dále porazil katolické šlechtice v bitvě u České Skalice 6. ledna 1424 a spojené pražany a kališnickou a katolickou šlechtu rozdrtil v bitvě u Malešova 7. června 1424. K bratrstvu Menšího Tábora postupně připojil města Hradec Králové, Čáslav, Jaroměř, Dvůr Králové a Trutnov. Pod tíhou krvavých porážek se téměř rozpadl pražský městský svaz. Vojsko východočeského svazu poté táhlo k samotné Praze, kterou byl Žižka rozhodnut za její zradu ztrestat. Od krveprolití ho odradil až [[Jan Rokycana] smírem na Špitálském poli 14. září 1424. Místo boje došlo k vzájemné dohodě a spojené armády vytáhly proti Albrechtu Habsburskému na Moravu, kde však před obleženou Přibyslaví Jan Žižka 11. října 1424 zemřel. Patrně v září 1423 byl vydán Žižkův vojenský řád, který byl sirotky vždy dodržován.

Období 1424-1434

Ambrož z Hradce odvezl tělo mrtvého velitele do Hradce Králové, kde bylo pohřbeno v kostele sv. Ducha a o něco později v Čáslavi. Pravděpodobně na popud samotného Ambrože si od té doby východočeští husité začali říkat sirotci. Pod vrchním velením táborského hejtmana Prokopa Holého, se sirotci zúčastnili krvavé bitvy u Ústí. Po vítězství v bitvě u Světlé v roce 1427 se husitům otevřela cesta pro spanilé jízdy. V květnu vyplenila spojená vojska sirotků a táborů Horní Lužici a Slezsko. 4. srpna 1427 byla spojenými kališníky rozehnána čvrtá křížová výprava v bitvě u Tachova. Od roku 1428 stál v duchovním čele sirotků kněz Prokop Malý zvaný Prokůpek. Na jaře roku 1428 spojená husitská vojska protáhla skrz Horní Uhry a Slezsko. Zmocnila se měst Uherského Brodu, Ostravy, Osoblahy, Hlohova a dalších a s obrovskou kořistí se vrátila domů. V roce 1429 plenili sirotci Horní Falc a v roce 1430 Slovensko. V letech 1431-1434 se vrchním sirotčím hejtmanem stal Jan Čapek ze Sán. 14. srpna 1431 byla poslední pátá křížová výprava rozprášena spojenými husitskými vojsky v bitvě u Domažlic. Na podzim byli sirotci vedení Janem Čapkem drtivě poraženi uherským vojskem na jižním Slovensku v Pováží. V létě roku 1433 podnikli sirotčí oddíly vedené Janem Čapkem ze Sán slavnou rejsu na pomoc polskému králi Vladislavu Jagiellovi, přičemž se dostali až k Baltu. Po nezdaru u obležené Plzně, se radikálové (sirotci a táboři) pod vrchním velením Prokopa Holého střetli s panskou jednotou (umírněná husitská šlechta a katolíci) 30. května v bitvě u Lipan. Radikálové byli drtivě poraženi. V boji padli vůdci Prokop Holý a Prokop Malý. Jan Čapek ze Sán s jízdou opustil bojiště. Po bitvě bylo ve stodolách nedaleko bitevního pole upáleno na 700 zajatých radikálů. Z této rány se již sirotčí svaz nevzpamatoval a v podstatě zaniknul. Pouze načas se ještě naposledy od 27. září 1436 do 3. března 1437 vlády v Hradci Králové zmocnil radikální kněz Ambrož. Poté se Hradec Králové usmířil s císařem Zikmundem Lucemburským.

Města ovládaná sirotčím svazem

. Polička
. Mnichovo Hradiště
. Poděbrady
. Jičín
. Nový Bydžov
. Přibyslav
. Pardubice
. Rychnov nad Kněžnou
. Uherský Brod (Morava)

Topoľčany (Slovensko)
Skalice (Slovensko)

Šlechta na straně sirotčího svazu

Viktorin z Kunštátu na Liticích a Pardubicích
Jan Královec z Hrádku
Kuneš z Bělovic
Jan Černín z Vysoké
Štěpán Tlach
Václav Kruknar z Lobkovic
Ješice z Valečova

Související články

Jan Žižka z Trocnova

Literatura:

František Šmahel, Husitská revoluce, III, Praha 1996. ISBN 80-7184-075-0.

Petr Čornej, Velké dějiny zemí Koruny české, V, Praha 2000.

Jiří Jurok, Příčiny, struktury a osobnosti husitské revoluce, České Budějovice 2006. ISBN 80-86829-22-7.