Gilberto Gil

Gilberto Gil
Gilberto Gil
	Gilberto Gil v prosinci 2007
Základní informace
Rodné jméno	Gilberto Passos Gil Moreira
Narození	26. června 1942 (82 let); Salvador, Brazílie
Členem skupiny	Brazilian Academy of Letters
Ocenění	rytíř Národního řádu za zásluhy (1997); Grammy Award for Best Global Music Album (1999); Řád za kulturní zásluhy (2000); Latin Recording Academy Person of the Year (2003); velkokříž Řádu prince Jindřicha (2003); … více na Wikidatech
Manžel(ka)	Nana Caymmi (1967–1968); Flora Gil (od 1988)
Děti	Nara Gil; Bem Gil; Preta Gil; Bela Gil
Příbuzní	João Gil (vnuk)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Verze k tisku již není podporovaná a může obsahovat chyby s vykreslováním. Aktualizujte si prosím záložky ve svém prohlížeči a použijte prosím zabudovanou funkci prohlížeče pro tisknutí.

Gilberto Passos Gil Moreira (* 26. června 1942 Salvador) je brazilský zpěvák, kytarista, skladatel, textař a politik.

Život

Je nejlépe znám díky svým nahrávkám ve stylu tropicalismo z konce 60. let, například Domingo No Parque. Mnoho jeho skladeb nahráli Elis Regina, Gal Costa, Maria Bethânia a další umělci.

Na konci 80. let 20. století vstoupil do brazilské Strany zelených. V letech 2003—2008 byl ministrem kultury ve vládě prezidenta Luly da Silva. Po pěti letech však podal demisi, aby se mohl opět plně věnovat hudbě.^[2]

Diskografie

1967 Louvação
1968 Gilberto Gil (Frevo Rasgado)
1969 Gilberto Gil (Cérebro Eletrônico)
1971 Gilberto Gil (Nega)
1972 Barra 69: Caetano E Gil Ao Vivo Na Bahia
1972 Expresso 2222
1974 Gilberto Gil Ao Vivo
1975 Refazenda
1977 Refavela
1978 Gilberto Gil Ao Vivo Em Montreux
1978 Refestança
1979 Nightingale
1979 Realce
1981 Brasil
1981 Luar (A Gente Precisa Ver o Luar)
1981 Um Banda Um
1983 Extra [WEA Latina]
1984 Quilombo (Trilha Sonora)
1984 Raça Humana
1985 Dia Dorim Noite Neon
1987 Gilberto Gil Em Concerto
1987 Soy Loco Por Ti America
1987 Trem Para As Estrelas (Trilha Sonora)
1988 Ao Vivo Em Tóquio (Live in Tokyo)
1989 O Eterno Deus Mu Dança
1991 Parabolic
1994 Acoustic
1995 Esoterico: Live in USA 1994
1995 Oriente: Live in Tokyo
1996 Em Concerto
1996 Luar
1997 Indigo Blue
1997 Quanta
1998 Ao Vivo Em Tóquio (Live in Tokyo) [Braziloid]
1998 Copacabana Mon Amour
1998 O Sol de Oslo
1998 O Viramundo (Ao Vivo)
1998 Quanta Live
2000 Me, You, Them [Brazil]
2001 Milton and Gil
2001 São João Vivo
2002 Kaya N'Gan Daya
2002 Quanta Live [Brazil]
2002 Z: 300 Anos de Zumbi
2004 Eletrácustico
2005 Ao Vivo
2005 As Canções de Eu Tu Eles
2005 Soul of Brazil
2006 Gil Luminoso
2006 Rhythms of Bahia

Vyznamenání

rytíř Řádu umění a literatury, Francie, 1990
komtur Řádu Rio Branco, Brazílie, 1995
Národní řád za zásluhy, Francie, 1997
velkokříž Norského královského řádu za zásluhy, Norsko, 2003
velkokříž Řádu prince Jindřicha, Portugalsko, 23. července 2003^[3]
velkodůstojník Řádu čestné legie, Francie, 2005

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gilberto Gil na anglické Wikipedii.

↑ Dostupné online.
↑ Gil cita 'Refazenda' para definir sua gestão. Após terceira tentativa de demissão, Lula aceitou Archivováno 11. 8. 2008 na Wayback Machine. O Globo, 30. 7. 2008.
↑ ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-11]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Gilberto Gil na Wikimedia Commons
Oficiální stránky Gilberta Gila

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[0c66f1bee4dcd1ddcb04d5bb6cc0d633daa96f96-1] Dostupné online.

[2] Gil cita 'Refazenda' para definir sua gestão. Após terceira tentativa de demissão, Lula aceitou Archivováno 11. 8. 2008 na Wayback Machine. O Globo, 30. 7. 2008.

[3] ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-11]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

Držitelé Polar Music Prize

1992–1999	1992 Paul McCartney, baltské státy • 1993 Dizzy Gillespie, Witold Lutosławski • 1994 Nikolaus Harnoncourt, Quincy Jones • 1995 Elton John, Mstislav Rostropovič • 1996 Pierre Boulez, Joni Mitchell • 1997 Eric Ericson, Bruce Springsteen • 1998 Ray Charles, Ravi Šankar • 1999 Stevie Wonder, Iannis Xenakis

2000–2009	2000 Bob Dylan, Isaac Stern • 2001 Burt Bacharach, Robert Moog, Karlheinz Stockhausen • 2002 Sofia Gubajdulina, Miriam Makeba • 2003 Keith Jarrett • 2004 B. B. King, György Ligeti • 2005 Gilberto Gil, Dietrich Fischer-Dieskau • 2006 Led Zeppelin, Valerij Gergijev • 2007 Sonny Rollins, Steve Reich • 2008 Pink Floyd, Renée Flemingová • 2009 José Antonio Abreu, El Sistema & Peter Gabriel

2010–2019	2010 Björk, Ennio Morricone • 2011 Kronos Quartet, Patti Smith • 2012 Paul Simon, Yo-Yo Ma • 2013 Youssou N'Dour, Kaija Saariahová • 2014 Chuck Berry, Peter Sellars • 2015 Emmylou Harris, Evelyn Glennie • 2016 Max Martin, Cecilia Bartoli • 2017 Sting, Wayne Shorter • 2018 Afghánský národní institut hudby, Metallica • 2019 Grandmaster Flash, Anne-Sophie Mutter, Playing for Change

2020–dodnes	2020 Anna Netrebko, Diane Warren • 2021 neuděleno kvůli pandemii covidu-19 • 2022 Iggy Pop, Ensemble intercontemporain • 2023 Chris Blackwell, Angélique Kidjo, Arvo Pärt

Nositelé ceny Premio Tenco

Pro hudebníka	Léo Ferré, Sergio Endrigo, Giorgio Gaber, Domenico Modugno a Gino Paoli (1974) • Vinicius de Moraes, Fausto Amodei, Umberto Bindi, Fabrizio De André, Francesco Guccini a Enzo Jannacci (1975) • Georges Brassens (1976) • Jacques Brel (1977) • Leonard Cohen (1978) • Lluís Llach (1979) • Atahualpa Yupanqui (1980) • Chico Buarque de Hollanda (1981) • Arsen Dedić (1982) • Alan Stivell, Paolo Conte, Giovanna Marini a Roberto Vecchioni (1983) • Colette Magny (1984) • Silvio Rodríguez, Dave Van Ronk a Bulat Okudžava (1985) • Tom Waits a Joan Manuel Serrat (1986) • Joni Mitchell (1988) • Randy Newman (1989) • Caetano Veloso (1990) • Charles Trenet (1991) • Vladimir Vysockij (1993) • Pablo Milanés (1994) • Sérgio Godinho (1995) • Renato Carosone (1996) • Jackson Browne (1997) • Elvis Costello (1998) • Bruce Cockburn a Zülfü Livaneli (1999) • Nick Cave a Rickie Lee Jones (2000) • Laurie Anderson a Luis Eduardo Aute (2001) • Donovan a Gilberto Gil (2002) • Eric Andersen a Patti Smith (2003) • Peter Hammill (2004) • John Cale a Khaled (2005) • Willy DeVille a Bruno Lauzi (2006) • Jacques Higelin (2007) • Milton Nascimento (2008) • Franco Battiato a Angélique Kidjo (2009) • Paul Brady (2010) • Luciano Ligabue a Jaromír Nohavica (2011) • The Klezmatics (2012) • Robyn Hitchcock (2013) • José Mário Branco, David Crosby, Maria Farantouri, The Plastic People of the Universe a John Trudell (2014) • Francesco Guccini (2015) • Otello Profazio a Stan Ridgway (2016) • Vinicio Capossela (2017) • Zucchero Fornaciari a Salvatore Adamo (2018) • Pino Donaggio, Gianna Nannini a Eric Burdon (2019) • Vasco Rossi a Sting (2020) • Mogol, Fiorella Mannoia, Vittorio De Scalzi, Paolo Pietrangeli, Enrico Ruggeri, Stefano Bollani a Marisa Monte (2021) • Alice, Claudio Baglioni, Angelo Branduardi, Fabio Concato, Jurij Ševčuk, Giorgio Conte, Bénabar a Michael McDermott (2022) • Carmen Consoli, Eugenio Finardi, Ron a Tom Zé (2023)

Pro kulturní osobnost	Nanni Ricordi (1974) • Michele L. Straniero (1975) • Filippo Crivelli (1976) • Dario Fo (1977) • Roberto Roversi (1978) • Roberto De Simone (1979) • Giancarlo Cesaroni (1980) • Giorgio Calabrese a Ornella Vanoni (1981) • Roberto Murolo (1982) • Sergio Bardotti (1983) • Paolo Poli (1984) • Bulat Okudžava (1985) • Susana Rinaldi (1986) • Žanna Bičevská (1989) • Antonio Carlos Jobim (1990) • Milva (1991) • Virgilio Savona (1994) • Cesária Évora a Cheikha Rimitti (1995) • Lowell Fulson (1996) • Paddy Moloney (1997) • Roger McGuinn (1998) • Mercedes Sosa (1999) • Ute Lemper a Franco Lucà (2000) • Meri Lao (2001) • Arto Lindsay a Enrique Morente (2002) • Jane Birkinová a Maria Del Mar Bonet (2003) • Dulce Pontes (2004) • Fernanda Pivano (2005) • Gianfranco Reverberi a Achinoam „Noa“ Nini (2006) • Marianne Faithfullová (2007) • Joan Molas (2008) • Horacio Ferrer (2009) • Amancio Prada, Roberto „Freak“ Antoni (2010) • Mauro Pagani (2011) • Alessandro Portelli (2012) • Garland Jeffreys a Cui Jian (2013) • Gianni Minà (2014) • Guido De Maria (2015) • Sergio Staino (2016) • Massimo Ranieri a Camanè (2017) • Carlo Petrini (2018) • Franco Fabbri (2019) • Vincenzo Mollica (2020) • Pere Camps (2021) • Giancarlo Governi a Gualtiero Bertelli (2022) • Renzo Arbore (2023)