Přeskočit na obsah

Hans Vaihinger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Verze k tisku již není podporovaná a může obsahovat chyby s vykreslováním. Aktualizujte si prosím záložky ve svém prohlížeči a použijte prosím zabudovanou funkci prohlížeče pro tisknutí.
Hans Vaihinger
Rodné jménoJohannes Vaihinger
Narození25. září 1852
Nehren
Úmrtí18. prosince 1933 (ve věku 81 let)
Halle
Místo pohřbeníGertraudenfriedhof
Alma materUniverzita Tübingen
Lipská univerzita
Humboldtova univerzita
Tübinger Stift
Povolánífilozof a vysokoškolský učitel
ZaměstnavatelUniverzita Martina Luthera v Halle
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hans Vaihinger ([hans ˈfaɪɪŋɐ]; 25. září 1852 – 18. prosince 1933) byl německý filosof, nejznámější jako znalec Kanta a autor knihy Die Philosophie des Als Ob (Filozofie „jako by“), publikované v roce 1911, ačkoli její teze a základní principy byly vysloveny o více než třicet let dříve.[1][2]

Život

Vaihinger se narodil poblíž Tübingenu a vyrůstal ve „velmi zbožné atmosféře“. Studoval na univerzitách v Tübingenu, v Lipsku a v Berlíně. Poté se stal lektorem a později profesorem filozofie na univerzitě ve Štrasburku. V roce 1884 se přesunul na univerzitu v Halle, kde byl od roku 1892 řádným profesorem.

Dílo

Vaihinger v knize Die Philosophie des Als Ob tvrdí, že lidé nikdy nemohou znát základní realitu světa, a že proto jen budujeme myšlenkové systémy, a pak předpokládáme, že se shodují s realitou: chováme se „jako by“ svět odpovídal naším modelům. Používal příklady z fyzikálních věd, jako jsou protony, elektrony a elektromagnetické vlny. Žádný z těchto jevů nebyl přímo pozorován, ale věda se tváří, že existují, a využívá pozorování učiněná na základě těchto předpokladů k vytvoření nových a lepších konstrukcí.

Vaihinger uznával několik předchůdců, zejména Kanta, ale nevěděl o textu Theory of Fictions Jeremyho Benthama, dokud na něj nebyl upozorněn svým překladatelem do angličtiny C. K. Ogdenem na samém závěru života. V předmluvě k anglickému vydání své práce vyjádřil Vaihinger svůj princip fikcionismu: „Myšlenka, u které připustíme její teoretickou nepravdu nebo nepřesnost, a tím i její nesprávnost, není proto prakticky bezcenná a zbytečná; vždyť taková myšlenka navzdory její teoretické neplatnosti [,] může mít velký praktický význam.“ Vaihinger navíc popřel, že by jeho filozofie byla formou skepticismu, protože skepticismus implikuje pochybnosti, zatímco v jeho filozofii „jako by“ je přijetí zjevně nepravdivých fikcí odůvodněno jako pragmatické neracionální řešení problémů, které nemají racionální řešení.[3]

Záběr Vaihingerovy filozofie je však širší než jen věda. Nikdy si nemůžeme být jisti, že svět zítra ještě bude existovat, ale obvykle předpokládáme, že ano. Psycholog Alfred Adler byl hluboce ovlivněn Vaihingerovou teorií užitečných fikcí a začlenil myšlenku psychologických fikcí do svého osobního konstruktu fiktivního konečného cíle.

Během jeho života byla Vaihingerova práce obecně dobře přijata jak v Německu, tak v zahraničí, zejména v Americe. Když v roce 1924 vyšla jeho Philosophy of As If v angličtině, dosáhla původní kniha z roku 1911 již šesti vydání. Americký novinář Mencken však ji ostře kritizoval jako „nedůležitou poznámku ke všem existujícím systémům“.[4] Vaihingera odmítli také logičtí pozitivisté.[5]

Po jeho smrti a intelektuálním posunu po druhé světové válce se Vaihingerově práci dostávalo jen malé pozornosti filozofů.[5] Zůstal jistý zájem ze strany psychologů, literárních vědců a podobně.[6] Americký filozof Arthur Fine však ke konci 20. století Vaihingera přehodnotil a dospěl k závěru, že Vaihinger byl ve skutečnosti „klíčovým filozofem modelování ve dvacátém století“. Vaihingerův vliv se od té doby výrazně zvýšil a vzkvétající hnutí fikcionismu ve filozofii vědy bere jeho práci jako své historické východisko.[7]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hans Vaihinger na anglické Wikipedii.

  1. ↑ The German title continued: "auf Grund eines idealistischen Positivismus (on the basis of an idealistic positivism)".
  2. ↑ Loewenberg, J. Untitled Review. The Journal of Philosophy, Psychology and Scientific Methods, Vol. 9, No. 26. (Dec. 19, 1912), pp. 717-719.
  3. ↑ Philosophy of As If. Encyclopædia Britannica, Inc.
  4. ↑ Mencken, H.L. (1924) Philosophers as Liars. The American Mercury, October, Vol III, No.10, pp.253-255.
  5. ↑ a b Fine, A. (1993) Fictionalism. Midwest Studies in Philosophy 18 (1):1-18.
  6. ↑ Stampfl, B. (1998) Hans Vaihinger' s Ghostly Presence in Contemporary Literary Studies. Criticism: Vol. 40: Iss. 3, Article 5.
  7. ↑ Suárez, M. (2009) "Fictions in Science. Philosophical Essays on Modelling and Idealisation". Routledge.

Literatura

  • Klaus Ceynowa: Zwischen Pragmatismus und Fiktionalismus. Hans Vaihingers „Philosophie des Als Ob.“. Königshausen & Neumann, Würzburg 1993, ISBN 3-88479-751-4.
  • Matthias Neuber (Hrsg.): Fiktion und Fiktionalismus. Beiträge zu Hans Vaihingers „Philosophie des Als Ob“. Königshausen & Neumann, Würzburg 2014 (Studien und Materialien zum Neukantianismus, Band 33), ISBN 978-3-8260-5440-2.
  • Werner Raupp: Hans Vaihinger. In: Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon (BBKL). Band 12, Bautz, Herzberg 1997, ISBN 3-88309-068-9, Sp. 1018–1026.
  • Richard Remmy: Wird durch die Als-Ob-Betrachtung bei Kant die Realität Gottes in Frage gestellt? Erlangen 1920.
  • Otto Ritschl: Die doppelte Wahrheit in der Philosophie des Als Ob. Mit einem freundschaftlichen Eingangsschreiben an Herrn Geheimrat Vaihinger. 1925.
  • Heinrich Scholz: Die Religionsphilosophie des Als-ob. Eine Nachprüfung Kants und des idealistischen Positivismus. 1921.
  • Johannes Sperl: Die Kulturbedeutung des Als-Ob-Problems. Bausteine zu einer Philosophie des Als-Ob. Heft 2, Langensalza 1922.
  • August Seidel (Hrsg.): Die Philosophie des Als Ob und das Leben. Festschrift zu Hans Vaihingers 80. Geburtstag. Reuther & Reichard, Berlin 1932.
  • August Seidel: Wie die Philosophie des Als Ob entstand. In: Die Deutsche Philosophie der Gegenwart in Selbstdarstellungen. Band 2, Meiner, Leipzig 1921, S. 175–203.
  • Andrea Wels: Die Fiktion des Begreifens und das Begreifen der Fiktion. Dimensionen und Defizite der Theorie der Fiktionen in Hans Vaihingers Philosophie des Als Ob. Lang, Frankfurt u. a. 1997, ISBN 3-631-32103-1.
  • Stephanie Willrodt: Semifiktionen und Vollfiktionen in Vaihingers Philosophie des Als Ob. Hirzel, Leipzig 1934.
  • Yannik Behme: Die Korrespondenz Hans Vaihingers an Bahr. In: Martin Anton Müller, Claus Pias, Gottfried Schnödl (Hrsg.): Hermann Bahr – Österreichischer Kritiker europäischer Avantgarden. In: Jahrbuch für internationale Germanistik: Kongressberichte. Peter Lang, Bern u. a. 2014, S. 151–164.
  • Traugott Konstantin Oesterreich: Friedrich Ueberwegs Grundriss der Geschichte der Philosophie. 4. Teil. 12. Auflage, Mittler, Berlin 1923, S. 411–415, 712.

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hans_Vaihinger&oldid=23551769“