Indonéská vlajka
Vlajka Indonésie je tvořena listem o poměru stran 2:3 se dvěma vodorovnými pruhy, červeným a bílým.[1]
Červeno-bílá vlajka vlála už v letech 1293–1475 v madžapahitském císařství. Její barvy byly podmíněny lehko dosažitelným materiálem – bílou bavlnovou látkou a červeným barvivem získávaným z mořských měkkýšů. Spojuje v sobě taktéž párové pojmy nebe – zem, statečnost – čistota, svoboda – spravedlnost.
Vlajka se v roce 1922 stala symbolem partyzánů bojujících proti nizozemské okupaci a v roce 1945, resp. 1949, byla prohlášena za vlajku národní.
-
Vlajka indonéského prezidenta
Poměr stran: 5:8
Podobné vlajky
Indonéská vlajka má stejné barvy a rozložení jako monacká vlajka, která ale byla vytvořená již roku 1815 a definitivně schválená roku 1881. Proti zavedení indonéské vlajky v roce 1945 Monako protestovalo. Monacká vlajka je používána s poměrem stran 4:5 ale i 2:3.
-
Monacká vlajka
Poměr stran: 4:5 -
Polská vlajka
Poměr stran: 5:8 -
Singapurská vlajka
Poměr stran: 2:3
Vlajky indonéských provincií
Indonésie se administrativně člení na 34 provincií. Všechny užívají své vlajky.[2] Některé z obrázků mají jinou barvu listu, oproti zdroji.
-
Jambi (ve zdroji bílý list)
-
Jižní Sumatra (ve zdroji tmavší odstín listu)
-
Lampung (ve zdroji žlutý list)
-
Papua (rozdílná oproti zdroji)
-
Severní Kalimantan (ve zdroji modrý list)
-
Střední Jáva (ve zdroji oranžový list)
-
Východní Jáva (ve zdroji světlejší odstín listu)
-
Východní Kalimantan (ve zdroji bílý list)
-
Západní Sumatra (ve zdroji zelený list)
Odkazy
Reference
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Indonéská vlajka na Wikimedia Commons