Přeskočit na obsah

Sebastian Kurz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Verze k tisku již není podporovaná a může obsahovat chyby s vykreslováním. Aktualizujte si prosím záložky ve svém prohlížeči a použijte prosím zabudovanou funkci prohlížeče pro tisknutí.
Sebastian Kurz
Sebastian Kurz (2018)
Sebastian Kurz (2018)
25. a 27. kancléř Rakouska
Ve funkci:
18. prosince 2017 – 28. května 2019
PrezidentAlexander Van der Bellen
PředchůdceChristian Kern
NástupkyněBrigitte Bierleinová
Ve funkci:
7. ledna 2020 – 11. října 2021
PrezidentAlexander Van der Bellen
PředchůdkyněBrigitte Bierleinová
NástupceAlexander Schallenberg
17. ministr zahraničí Rakouska
Ve funkci:
16. prosince 2013 – 18. prosince 2017
KancléřWerner Faymann
Christian Kern
PředchůdceMichael Spindelegger
NástupkyněKarin Kneisslová
Předseda Rakouské lidové strany
(úřadující: 15. 5. 2017 – 1. 7. 2017)
Úřadující
Ve funkci od:
1. července 2017
PředchůdceReinhold Mitterlehner
Poslanec Národní rady
Ve funkci:
9. listopadu 2017 – 22. ledna 2018
Ve funkci:
29. října 2013 – 16. prosince 2013
Předseda OBSE
Ve funkci:
1. ledna 2017 – 18. prosince 2017
PředchůdceFrank-Walter Steinmeier
NástupkyněKarin Kneisslová
Stranická příslušnost
ČlenstvíRakouská lidová strana
Narození27. srpna 1986 (38 let)
Vídeň, RakouskoRakousko Rakousko
ChoťSusanne Thier
DětiKonstantin Kurz
SídloVídeň
Alma materVídeňská univerzita (nedokončil)
Profesepolitik
Náboženstvíkatolická církev
OceněníŘád Srbské republiky (2021)
PodpisSebastian Kurz, podpis
Webová stránkawww.sebastian-kurz.at
CommonsSebastian Kurz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sebastian Kurz (výslovnost: [zeˈbastˌi̯a:n ˈkʊrt͡s]IPA; * 27. srpna 1986 Vídeň) je rakouský politik, v letech 2017–2019 a 2020–2021 spolkový kancléř. V říjnu 2021 na úřad rezignoval pro podezření z korupce a úplatkářství,[1] v prosinci téhož roku oznámil definitivní odchod z politiky.[2] Od července 2017 do rezignace v říjnu 2021 působil také jako předseda Rakouské lidové strany (ÖVP).

V říjnu 2010 byl zvolen do vídeňské obecní rady. V rámci rekonstrukce prvního Faymannova kabinetu během dubna 2011 získal post státního tajemníka pro integraci při ministerstvu vnitra. V parlamentních volbách 2013 se stal poslancem Národní rady a v druhé Faymannově vládě ministrem zahraničí.[3]

Po rezignaci vicekancléře Reinholda Mitterlehnera v květnu 2017 jej nahradil na pozici předsedy lidovců. V následných parlamentních volbách 2017 dovedl lidovce k vítězství se ziskem 31,5 % hlasů.

Kancléřem byl jmenován 18. prosince 2017 spolu s dalšími členy svého prvního kabinetu. Po skandálu koaliční strany FPÖ podal demisi. V následných předčasných volbách jeho lidová strana opět zvítězila a v lednu 2020 byl znovu jmenován kancléřem.

V úřadu kancléře se Kurz stal nejmladším premiérem na světě, poprvé ve 31 letech[4] a podruhé o tři roky později, čímž v tomto kritériu předstihl Finku Sannu Marinovou.

Život

Mládí a začátky kariéry

Narodil se roku 1986 ve Vídni, v jejíž čtvrti Meidling strávil dětství. Od roku 1996 studoval na gymnáziu (Bundesrealgymnasium Erlgasse)[5], kde v roce 2004 maturoval. Následně absolvoval povinnou vojenskou službu. Při zaměstnání navštěvoval Právnickou fakultu Vídeňské univerzity,[6] kterou však nedokončil, dobrovolně ji opustil, aby se věnoval politice.[7][8][9]

Již v roce 2003 vstoupil do mládežnické organizace Rakouské lidové strany, v roce 2009 byl zvolen jejím předsedou. V letech 2010–2011 zasedal ve vídeňské městské radě. V dubnu 2011 došlo k jeho jmenování do nově zřízeného úřadu státního tajemníka pro integraci při ministerstvu vnitra. V zářijových parlamentních volbách 2013 byl za lidovce zvolen do Národní rady.

Ministr zahraničních věcí

V prosinci 2013 se stal ministrem zahraničí ve druhém kabinetu kancléře Wernera Faymanna, tvořeného koalicí lidovců a socialistů. Na kancléřovu žádost také nově získal portfolio sociální integrace. Ministerský slib složil ve věku 27 let, čímž se stal nejmladším členem rakouské vlády od založení Rakouské republiky a nejmladším šéfem diplomacie států Evropské unie.

Předseda lidové strany

V červenci 2017 byl se ziskem 98,7 % odevzdaných hlasů na sjezdu v Linci zvolen předsedou Rakouské lidové strany (ÖVP), když pro něj hlasovalo 464 z 472 přítomných delegátů.[10][11] V úřadu tak nahradil Reinholda Mitterlehnera. Před svým zvolením do čela strany rakouských lidovců zdůraznil také svůj požadavek moci více zasahovat do vnitrostranických záležitostí, např. mít možnost ovlivňovat, vetovat sestavování kandidátek aj.[12]

Jako předseda strany se v květnu 2017 kvůli rozporům v koalici se sociálními demokraty (SPÖ)[13] aktivně zasadil za konání předčasných parlamentních voleb.[14]

Spolkový kancléř

Rakouská lidová strana pod jeho vedením vyhrála parlamentní volby 15. října 2017 se ziskem 31,5 % hlasů a 62 mandátů, což znamenalo posílení oproti roku 2013 o 7,5 % hlasů a 15 mandátů. Výrazné vítězství bylo zapříčiněno především akcentací témat imigrace a sociální politiky. Sociálně demokratická strana Rakouska dosavadního kancléře Christiana Kerna skončila ve volbách jen těsně druhá před Svobodnou stranou (FPÖ). Poté došlo k vyjednávání o nové vládní koalici mezi Kurzem a šéfem FPÖ Heinzem-Christianem Strachem. Shodu na všech programových a personálních otázkách oznámili 16. prosince 2017.[15] O dva dny později jej jmenoval prezident republiky Alexander Van der Bellen spolkovým kancléřem.[4] Účast Svobodných na vládě se stala předmětem kritiky.

Během kancléřství prosadil řadu reforem a změn, ale vládu rovněž doprovázely skandály koaliční strany. Po aféře Ibiza z května 2019 se většinová koalice ÖVP–FPÖ rozpadla a pouze minoritní lidovecká vláda nezískala důvěru parlamentu od opozičních subjektů SPÖ, FPÖ a JETZT. K předčasným volbám dovedl zemi úřednický kabinet Brigitte Bierleinové.

Po jasné volební výhře v parlamentních volbách v září 2019 sestavil Sebastian Kurz svou druhou vládu, jmenovanou prezidentem Van der Bellenem v lednu 2020. Poprvé v historii Rakouska vstoupili do vládního patra politiky Zelení, s nimiž lidovci uzavřeli koaliční dohodu během prosince 2019. Za priority nové vlády byl označen boj za bezpečnost a proti nelegální migraci, boj za ekologii a ochrana klimatu.

Rezignace, odchod z politiky a odsouzení za křivé svědectví

V říjnu 2021 rezignoval na post kancléře, neboť byl obviněn z korupčního jednání, nahradil ho dosavadní ministr zahraničí Alexander Schallenberg, kterého prezident Alexander Van der Bellen jmenoval 11. října 2021.[16][17] V prosinci 2021 oznámil svůj odchod z politiky.

V únoru 2024 byl soudem ve Vídni odsouzen za křivou výpověď před parlamentním vyšetřovacím výborem, kterou snižoval svou roli při jmenování dozorčí rady významné státní investiční společnosti Österreichische Beteiligungs AG (ÖBAG). Soud mu vyměřil podmíněný trest osmi měsíců vězení. K podmíněnému trestu šesti měsíců vězení byl odsouzen i jeho spoluobžalovaný a bývalý šéf Kurzova kabinetu Bernhard Bonelli.[18]

Soukromý život

Od osmnácti let udržuje partnerský vztah se Susanne Thierovou, která vystudovala obchodní akademii a působí na ministerstvu financí.[19][20] V listopadu 2021 se do vztahu narodil syn Konstantin.[2] Žije v rodném Meidlingu, 12. vídeňském městském okrese.[21]

Galerie

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sebastian Kurz na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Sebastian Kurz odstoupil z funkce rakouského kancléře [online]. Česká televize, 2021-10-09 [cit. 2021-10-10]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Rakouská politika přišla o nejvýraznější postavu posledních let. Kurz odchází do ústraní. ČT24 [online]. 2021-12-02 [cit. 2021-12-03]. Dostupné online. 
  3. ↑ Austria swears in EU's youngest foreign minister Sebastian Kurz [online]. BBC News, 16-12-2013. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Rakousko má novou vládu. Vede ji nejmladší premiér v Evropě Sebastian Kurz | Svět. Lidovky.cz [online]. 2017-12-18 [cit. 2020-01-13]. Dostupné online. 
  5. ↑ SCHUMACHER, Elizabeth. Make Austria Great Again — the rapid rise of Sebastian Kurz [online]. DW, 17-01-2018 [cit. 2019-01-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-01-18. 
  6. ↑ Lebenslauf Sebastian Kurz. oevp-wien.at [online]. [cit. 2011-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-14. 
  7. ↑ Der Außenminister, der sich mit der Türkei anlegt [online]. Stern, 16-08-2016 [cit. 2018-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-07-05. 
  8. ↑ Tobias Rapp. Ein Mann, ein Programm [online]. Der Spiegel, 2017-05-26 [cit. 2017-12-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-12-17. 
  9. ↑ heute.at Sebastian Kurz: "Ich kenne Strache. Er hetzt." vom 21. April 2011. www.heute.at [online]. [cit. 2015-03-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-11. 
  10. ↑ Šéfem rakouských lidovců byl zvolen třicetiletý ministr zahraničí Kurz. Může se stát kancléřem. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-07-01 [cit. 2017-10-06]. Dostupné online. 
  11. ↑ AZET.SK. Sebastian Kurz sa stal predsedom rakúskej ÖVP. aktuality.sk. Dostupné online [cit. 2017-10-06]. (slovensky) 
  12. ↑ Napětí v Rakousku. Kurz si pro předsednictví ÖVP klade podmínky. TÝDEN.cz. 2017-05-13. Dostupné online [cit. 2017-10-11]. 
  13. ↑ Šéf diplomacie: Rakouské lidovce povede Kurz, chce předčasné volby. TÝDEN.cz. 2017-05-14. Dostupné online [cit. 2017-10-11]. 
  14. ↑ Rakousko míří pravděpodobně k předčasným volbám. Chce je nový šéf lidovců Kurz. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-05-14 [cit. 2017-10-06]. Dostupné online. 
  15. ↑ LÖWENSTEIN, Stephan: Prachtvolle Ausblicke nach Sonnenuntergang (Skvělé výhledy po západu slunce). Frankfurter Allgemeine Zeitung, 18. prosince 2017, s. 2 (německy).
  16. ↑ APA. Linhart wird neuer österreichischer Außenminister. apa.at [online]. [cit. 2021-10-11]. Dostupné online. (německy) 
  17. ↑ Rakouský kancléř Kurz končí v čele vlády. Krok vysvětlil nařčením z korupčního jednání. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2021-10-11]. Dostupné online. 
  18. ↑ ČTK. Soud podmíněně odsoudil bývalého rakouského kancléře Kurze k osmi měsícům vězení. Křivě svědčil. irozhlas.cz [online]. Český rozhlas, 2024-02-23 [cit. 2024-02-24]. Dostupné online. 
  19. ↑ Kurz: Das ist seine First Lady [online]. www.oe24.at [cit. 2019-02-04]. Dostupné online. (německy) 
  20. ↑ Sie will keine Brigitte Macron sein [online]. Süddeutsche Zeitung, 16-10-2017 [cit. 2017-10-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-10-18. (německy) 
  21. ↑ Was die Österreicher jetzt über Kurz wissen wollen [online]. kurier.at [cit. 2018-12-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-12-30. (německy) 

Související články

Externí odkazy

Kancléři Rakouska
První republika
Karl Renner (1918–1920) • Michael Mayr (1920–1921) • Johann Schober (1921–1922) • Walter Breisky (1922) • Johann Schober (1922) • Ignaz Seipel (1922–1924) • Rudolf Ramek (1924–1926) • Ignaz Seipel (1926–1929) • Ernst Streeruwitz (1929) • Johann Schober (1929–1930) • Carl Vaugoin (1930) • Otto Ender (1930–1931) • Karl Buresch (1931–1932) • Engelbert Dollfuss (1932–1934) • Kurt Schuschnigg (1934–1938) • Arthur Seyß-Inquart (1938)
Státní znak Rakouska
Státní znak Rakouska
Druhá republika
Karl Renner (1945) • Leopold Figl (1945–1953) • Julius Raab (1953–1961) • Alfons Gorbach (1961–1964) • Josef Klaus (1964–1970) • Bruno Kreisky (1970–1983) • Fred Sinowatz (1983–1986) • Franz Vranitzky (1986–1997) • Viktor Klima (1997–2000) • Wolfgang Schüssel (2000–2007) • Alfred Gusenbauer (2007–2008) • Werner Faymann (2008–2016) • Reinhold Mitterlehner (2016) • Christian Kern (2016–2017) • Sebastian Kurz (2017–2019) • Brigitte Bierleinová (2019–2020) • Sebastian Kurz ( 2020–2021) • Alexander Schallenberg (2021) • Karl Nehammer (od 2021)
Ministři zahraničí Rakouska
Habsburská monarchie
Jan Kryštof z Bartensteina (1727–1753) • Antonín Corfitz z Ulfeldu (1742–1753) • Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (1753–1792) • Jan Filip Cobenzl (1792–1793) • Johann Amadeus Thugut (1793–1800) • Ferdinand z Trauttmansdorffu (1800–1801) • Jan Ludvík Cobenzl (1801–1804)
 Znak Rakouska
Rakouské císařství
Jan Ludvík Cobenzl (1804–1805) • Jan Filip Stadion (1805–1809) • Klemens Václav Metternich (1809–1848) • Karl Ludwig Ficquelmont (1848) • Johann von Wessenberg (1848) • Felix ze Schwarzenbergu (1848–1852) • Karl Ferdinand Buol-Schauenstein (1852–1859) • Johann Rechberg-Rothenlöwen (1859–1864) • Alexandr Mensdorff-Pouilly (1864–1866) • Friedrich von Beust (1866–1867)
Rakousko-Uhersko
Friedrich von Beust (1867–1871) • Gyula Andrássy st. (1871–1879) • Heinrich Karl von Haymerle (1879–1881) • Benjámin Kállay (1881) • Gustav Kálnoky (1881–1895) • Agenor Gołuchowski ml. (1895–1906) • Alois Lexa von Aehrenthal (1906–1912) • Leopold Berchtold (1912–1915) • István Burián (1915–1916) • Ottokar Czernin (1916–1918) • István Burián (1918) • Gyula Andrássy ml. (1918) • Ludwig von Flotow (1918)
První Rakouská republika
a Rakouský stát
Victor Adler (1918) • Otto Bauer (1918–1919) • Karl Renner (1919–1920) • Michael Mayr (1920–1921) • Johann Schober (1921–1922) • Walter Breisky (1922) • Leopold Hennet (1922) • Alfred Grünberger (1922–1924) • Heinrich Mataja (1924–1926) • Rudolf Ramek (1926) • Ignaz Seipel (1926–1929) • Ernst Streeruwitz (1929) • Johann Schober (1929–1930) • Ignaz Seipel (1930) • Johann Schober (1930–1932) • Karl Buresch (1932) • Engelbert Dollfuß (1932–1934) • Stephan Tauschitz (1934) • Egon Berger-Waldenegg (1934–1936) • Kurt Schuschnigg (1936) • Guido Schmidt (1936–1938) • Wilhelm Wolf (1938)
Druhá Rakouská republika
Karl Gruber (1945–1953) • Leopold Figl (1953–1959) • Bruno Kreisky (1959–1966) • Lujo Tončić-Sorinj (1966–1968) • Kurt Waldheim (1968–1970) • Rudolf Kirchschläger (1970–1974) • Erich Bielka (1974–1976) • Willibald Pahr (1976–1983) • Erwin Lanc (1983–1984) • Leopold Gratz (1984–1986) • Peter Jankowitsch (1986–1987) • Alois Mock (1987–1995) • Wolfgang Schüssel (1995–2000) • Benita Ferrerová-Waldnerová (2000–2004) • Ursula Plassniková (2004–2008) • Michael Spindelegger (2008–2013) • Sebastian Kurz (2013–2017) • Karin Kneisslová (2017–2019) • Alexander Schallenberg (2019–2021) • Michael Linhart (2021) • Alexander Schallenberg (od 2021)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sebastian_Kurz&oldid=24430405“