Mostecká pánev
| Mostecká pánev | |
|---|---|
 Povrchová těžba hnědého uhlí pod Jezeřím | |
| Nejvyšší bod | 450 m n. m. (svah jižně od Libouchce[1]) |
| Rozloha | 1110,58[2] km² |
| Střední výška | 272,1[2] m n. m. |
| Nadřazená jednotka | Podkrušnohorská oblast |
| Podřazené jednotky | Žatecká pánev a Chomutovsko-teplická pánev |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko |
 Mostecká pánev na mapě Česka | |
 | |
| Horniny | hnědé uhlí |
| Povodí | Bílina, Ohře |
| Souřadnice | 50°30′ s. š., 13°30′ v. d. |
| Identifikátory | |
| Kód geomorf. jednotky | IIIB-3 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mostecká pánev (též Severočeská hnědouhelná pánev, SHP) je geomorfologický celek v Podkrušnohorské oblasti Krušnohorské subprovincie.
Tektonická sníženina se nachází v severních Čechách na území okresů Chomutov, Most, Teplice a Louny. Ze severu je lemována městy Klášterec nad Ohří, Kadaň, Chomutov, Jirkov, Litvínov, Teplice, Krupka a Ústí nad Labem, proti nim pak Bílina a Most. V prostoru mezi Kadaní a Mostem, resp. mezi Doupovskými horami a Českým středohořím se pánev rozšiřuje k jihu až za Žatec (který ještě geomorfologicky k pánvi patří na rozdíl od východněji ležících Loun).
Geneze pánve
[editovat | editovat zdroj]Třetihorní příkopová propadlina plná jezer a močálů se vyplňovala sedimenty převážně v období miocénu. V době před 22 až 17 miliony let se zde nahromadila až 500 metrů silná vrstva jílů a písků a také organické hmoty, která se stala základem uhelných slojí dosahujících mocnosti 25–45 metrů. Výchoz uhelné sloje na povrch v současné době vymezuje plochu pánve. V místech, kde do močálu ústily řeky, se usadily vrstvy jílu a písku, což je typické především pro oblast Žatecké pánve.[zdroj?]
Vrcholy
[editovat | editovat zdroj]- Salesiova výšina (422 metrů)
- Rubín (352 metrů)
- Černý vrch (407 metrů)
- Holoměř (290 metrů)
Hornická činnost
[editovat | editovat zdroj]Od druhé poloviny 17. století zde probíhá soustavná důlní činnost, která změnila původně plochý až pahorkatinný reliéf pánve. Především po roce 1948, kdy se upřednostnila povrchová těžba na rozsáhlých územích. Na tu bylo navázáno spalování nekvalitního hnědého uhlí v severočeských elektrárnách a teplárnách. Na počátku osmdesátých let proto severní Čechy představovaly místo s největší mírou znečištění ovzduší v celé Evropě.[3] V roce tak 1991 vstoupilo v platnost usnesení vlády, tzv. Územně-ekologické limity těžby uhlí, které omezuje možnost rozšiřování těžby uhlí v severních Čechách. Od původního vládního usnesení došlo k několikeré drobné korekci podoby limitů, zásadní změnou bylo však pouze rozšíření prostoru pro pokračování těžby na lomu Bílina.
V současné době se zde uhlí stále těží v několika povrchových lomech:
- Severní energetická provozuje lom ČSA. Její dceřiná společnost Důl Kohinoor těžila v Dole Kohinoor II, ve kterém byla řádná těžba ukončena v roce 2002 a v roce 2008 byla dokončena likvidace dolu. Hlubinná těžba v Dole Centrum skončila 1. dubna 2016[4] hlubinná těžba hnědého uhlí na samotném lomu ČSA skončila v roce 2020.
- Vršanská uhelná provozuje lom Vršany a lom Jan Šverma.
- Pod Severočeské doly patří Lom Nástup – Tušimice a Lom Bílina.
Mostecká pánev je tak poznamenaná silnou antropogenní činností: těžebními jámami, důlními propadlinami zaplněné vodou, výsypky ve tvaru tabulových vyvýšenin apod. Po rozsáhlé devastaci krajiny probíhá rekultivace, jejímiž úspěšnými příklady jsou Kopistská nebo Velebudická výsypka.
Řadu let probíhala rekultivace bývalého lomu Most–Ležáky, kde vzniklo jezero Most hluboké 71 metrů, napouštění probíhalo od roku 2008, otevřeno bylo v květnu 2020.[5]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ BÍNA, Jan; DEMEK, Jaromír. Z nížin do hor. Geomorfologické jednotky České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2012. 344 s. ISBN 978-80-200-2026-0. Kapitola IIIB-3B Chomutovsko-teplická pánev, s. 122–123.
- ↑ a b Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. S. 305.
- ↑ TONY, Judt. Poválečná Evropa : historie po roce 1945. Praha: Prostor, 2017. 983 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7391-025-9, ISBN 80-7391-025-X. OCLC 237076682 S. 587.
- ↑ VACULA, Vladimír. Hlubinná těžba hnědého uhlí skončila, vyjel poslední vozík [online]. iDnes.cz, 2016-04-01 [cit. 2016-08-13]. Dostupné online.
- ↑ Větší než Mácháč, hluboké jako Orlík. Jezero Most se otevřelo návštěvníkům. iDNES.cz [online]. 2020-09-12 [cit. 2021-07-07]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- kolektiv autorů: Uhelné hornictví v ČSSR, Nakladatelství Profil, 1985
- KOLEKTIV AUTORŮ. Zničené kostely severních Čech 1945-1989 = Vernichtete Kirchen Nordböhmens 1945-1989. 1. vyd. Úštěk: Společnost pro obnovu památek Úštěcka, 2011. 56 s. ISBN 978-80-260-1402-7. Kapitola Severočeská hnědouhelná pánev. (česky, německy)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mostecká pánev na Wikimedia Commons - Fotografie dolů v Mostecké pánvi
- Článek časopisu Země světa Mostecká pánev v proměnách času Archivováno 9. 5. 2018 na Wayback Machine.
