Ingeborg Norská

Ingeborg Norská
Ingeborg Norská
Narození	1301; Norsko
Úmrtí	17. června 1361 (ve věku 59–60 let)
Povolání	politička
Choť	Erik Magnusson (od 1312); Knud Porse (od 1327)
Děti	Magnus IV. Švédský; Eufémie Švédská
Rodiče	Haakon V. Norský a Eufémie z Rujány
Rod	Dynastia Sverre
Příbuzní	Agnes Haakonsdatter (sourozenec); Erik XII. Magnusson a Haakon VI. Magnusson (vnoučata)
Funkce	regentka
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ingeborg Hákonardóttir Norská (švédsky: Ingeborg Håkansdotter) (1301 – 17. června 1361) byla norská princezna, díky sňatku s Erikem Magnussonem švédská princezna. Byla také regentkou Švédska (1319-1326) a Norska (1319-1327).

Původ

Ingeborg se narodila jako dcera norského krále Haakona V. Norského a jeho manželky Eufémie z Rujány. Byla jejich jediným potomkem.

Manželství s Erikem Magnussonem

Již jako dítě byla Ingeborg zasnoubená s Magnusem Birgerssonem, synem švédského krále Birgera. Zasnoubení však brzy bylo z politických důvodů zrušeno a v roce 1305 byla zasnoubená s Erikem Magnussonem.

V roce 1312 se v Oslu konala dvojitá svatba. Ingeborg se provdala za Erika, zatímco její sestřenice Ingeborg Eriksdottir, dcera Erika II., se vdala za jeho bratra Valdemara. V roce 1316 měli Erik a Ingeborg syna, budoucího Magnuse IV., a v roce 1317 dceru Eufémii, matku Albrechta Meklenburského.

Do roku 1315 se Erikovi a Valdemarovi podařilo na úkor jejich bratra, krále Birgera, ovládnout velkou část švédského království. Politickou kariéru obou bratrů Birger drasticky ukončil. Během oslav Vánoc v roce 1317 na hradě Nyköping Birger bratry zajal a pravděpodobně nechal vyhladovět k smrti. Manželky obou bratrů se zasazovaly o propuštění svých manželů. 16. dubna 1318 obě vévodkyně uzavřely v Kalmaru dohodu s dánským vévodou Kryštofem ze Hallandu-Samsö a arcibiskupem Esgarem z Lund, podle které neměl být uzavřen mír s králi Švédska a Dánska, dokud nebudou jejich manželé propuštěni. Během roku 1318 se potvrdilo, že oba zemřeli.

Regentství

Její syn Magnus byl zvolen švédským králem ve svých třech letech 8. července 1319, po svržení Birgera. V srpnu toho roku byl také uznán dědičným norským králem (po smrti Ingeboržina otce). Ingeborg se stala jeho regentkou, její pozici je však těžké určit. Mats Kettilumndsson předsedal regentské radě společně s dvěma "vévodyněmi Ingeborg"; Ingeborg Håkansdotter a její sestřenice Ingeborg Eriksdottir.

Ingeborg byla kritizována za vedení vlastní politiky mimo švédskou a norskou radu a užívání královské pečeti svého syna k uskutečňování vlastních cílů. 1. října 1320 osvobodila Rigu od jejích dluhů. Byla známá štědrými dary určenými jejím podporovatelům. Knut Porse, jeden z podporovatelů jejího manžela, byl jmenován guvernérem Varbergu, kde měla Ingeborg svůj dvůr. Ingeborg se obklopovala mladými cizinci a byl dokonce vytvořen zákon, který cizincům zakazoval být členy švédské rady.

V roce 1322 vznikl mezi Ingeborg a švédskou regentskou radou otevřený konflikt. Rada odsouhlasila, že rozkazy vydávané Ingeborg nebudou platné bez souhlasu celé rady. V roce 1323 byla Ingeborg donucena tuto podmínku přijmout a vzdát se několika strategických hradů a lén. 20. února 1323 se proti ní vzbouřila i norská regentská rada a Ingeborg byla zbavena pozice hlavy této rady. 14. února 1326 výměnou za zaplacení jejích dluhů byla nucena vzdát se dalších lén, poslat Knuta Porseho do exilu a byla ve švédské regentské radě zbavena politického vlivu. V norské radě však byl její podpis stále třeba na mírové smlouvě mezi Norskem a Sönderjyllandem z 14. června 1327.

V roce 1327 se Ingeborg vdala za svého milence Knuta Porseho. Tento sňatek byl dalším důvodem, proč Švédové a stále více také Norové nedovolovali v obou zemích Ingeborg užívat politickou moc. Knut Porse se stal vévodou z Estonska v roce 1329, ale o rok později zemřel. Ingeborg poté znovu hrála určitou roli v životě svého nejstaršího syna, ale je těžké určit, jaký měla vliv.

Potomci

S Erikem Magnussonem:

Magnus IV. Švédský (1316–74)
Eufémie Švédská

S Knutem Porsem, vévodou z Hallandu a Estonska

Haakon, vévoda z Hallandu, † r. 1350
Knut, vévoda z Hallandu, † asi r. 1350

Odkazy

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ingeborg Norská na Wikimedia Commons

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ingeborg of Norway na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b Dostupné online. [cit. 2020-08-07].

Literatura

Herman Lindqvist, "Historien om Sverige".
Åke Ohlmarks "Alla Sveriges drottningar"
Den svenska historien. Medeltid 1319-1520 (Stockholm:Bonniers 1966), s. 14-18
NORDBERG, Michael. I kung Magnus tid. [s.l.]: Norstedts, 1995. ISBN 9119521227.
Jerker Rosén : Den svenska historien 2. Medeltiden 1319-1520 (1966)
Nationalencyklopedin, Bokförlaget Bra Böcker AB, Höganäs (1992)

[564c0d838b1d505871abef046a0755ccfbf64101-1] Dostupné online. [cit. 2020-08-07].

[1]