Přeskočit na obsah

Arthur von Bolfras

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Arthur von Bolfras
Arthur von Bolfras v roce 1914
Arthur von Bolfras v roce 1914

Narození16. dubna 1838
Frankfurt nad Mohanem
Úmrtí19. prosince 1922 (ve věku 84 let)
Baden u Vídně
Rakouská republikaRakouská republika Rakouská republika
ChoťBertha von Larcher zu Eissegg
Vojenská kariéra
HodnostGenerálplukovník
SloužilRakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
VálkyDruhá italská válka za nezávislost

Rakousko-uherská okupace Bosny a Hercegoviny

Velká válka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Arthur Heinrich Bolfras von Ahnenburg, od roku 1904 svobodný pán von Bolfras (16. dubna 1838, Sachsenhausen, Frankfurt nad Mohanem19. prosince 1922, Baden) byl dlouholetým šéfem vojenské kanceláře císaře Františka Josefa I. a generálplukovníkem rakousko-uherské armády.

Arthur svobodný pán von Bolfras pocházel ze staré buržoazní rodiny ze severního Německa, která je poprvé zmíněna v roce 1430 ve Frankfurtu nad Odrou. Poté, co císař Ferdinand I. v roce 1560 udělil rodu vlastní erb, byl roku 1600 císařem Rudolfem II. povýšen do rytířského stavu. V roce 1824 byl jeho děd Friedrich Bolfras císařem Františkem I. povýšen do šlechtického stavu a obdržel šlechtický titul „von Ahnenburg“.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

V mládí navštěvoval Arthur Bolfras von Ahnenburg Tereziánskou vojenskou akademii ve Wiener Neustadt, odkud byl v roce 1858 vyřazen jako poručík 39. pěšího pluku. V Druhé italské válce za nezávislost bojoval jako poručík v bitvách u Montebella, Melegnana a Solferina. V letech 1860 až 1862 absolvoval C. a k. válečnou školu ve Vídni a stal se proviantním důstojníkem u generálního štábu. V roce 1864 byl povýšen na kapitána a v témže roce se oženil s Berthou von Larcher zu Eissegg, dcerou bolzanského patricije Eduarda rytíře von Larcher zu Eissegg. V roce 1866 byl důstojníkem generálního štábu při obraně Tyrolska. V důsledku toho byl přidělen na říšské ministerstvo války a o rok později se stal majorem. V květnu 1878 byl povýšen do hodnosti podplukovníka. V okupační kampani v Bosně a Hercegovině sloužil u štábu 3. armádního sboru. V květnu 1881 byl jmenován do hodnosti plukovníka a o dva roky později se stal náčelníkem štábu XIV. sboru. Tento post zastával až do roku 1887, kdy byl povýšen na generálmajora a jmenován velitelem 3. pěší brigády. V roce 1888 přešel k 48. pěší brigádě.

1. března 1889 byl pověřen vedením císařské vojenské kanceláře. Císař František Josef I. se rychle naučil oceňovat Bolfrasovy schopnosti a nakonec ho 14. května 1889 definitivně jmenoval vedoucím vojenské kanceláře a generálním pobočníkem Jeho Veličenstva. To představovalo mimořádně odpovědnou pozici, protože bylo jednou z jeho povinností navrhnout císaři osoby pro jmenování do nejvyšších funkcí. Jeho rukama prošla během války veškerá sdělení z ministerstva války a vrchního velitelství armády. Měl vysoký stupeň inteligence, rychlý úsudek a vynikající znalosti o lidské povaze. Díky těmto dovednostem a také svému dokonalému vzhledu se na tuto pozici mimořádně hodil. Nicméně, následník trůnu František Ferdinand byl velký Bolfrasův protivník a shledal mnoho z jeho rozhodnutí jako hrozné. Přesto, nebo možná právě proto, jej císař František Josef podržel ve funkci až do vysokého věku.

V roce 1891 byl jmenován tajným radou a povýšen na polního podmaršála. O sedm let později byl povýšen na polního zbrojmistra. V roce 1904 byl císařem povýšen na svobodného pána a vzdal se titulu „von Ahnenburg“. Od roku 1908 byla hodnost polní zbrojmistr aplikována pouze na příslušníky dělostřelectva, takže Bolfras byl nyní generálem pěchoty. Nakonec byl v roce 1916 povýšen na generálplukovníka. 5. ledna 1917 byl císařem Karlem I. na vlastní žádost penzionován.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arthur von Bolfras na německé Wikipedii.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]