Bernard Papánek
| Bernard Papánek | |
|---|---|
| Narození | 17. ledna 1920 Vídeň  Rakousko |
| Úmrtí | 21. ledna 2021 (ve věku 101 let) Skalica  Slovensko |
| Příčina úmrtí | covid-19 |
| Vojenská kariéra | |
| Sloužil | Prozatímní státní zřízení |
| Války | Druhá světová válka |
| Bitvy | Obléhání Tobruku Obléhání Dunkerque (1944–1945) |
|
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bernard Papánek (17. ledna 1920 Vídeň, Rakousko – 21. ledna 2021 Skalica, Slovensko) byl československý voják židovského původu, veterán druhé světové války, který bojoval u Tobrúku a Dunkerque.[1][2][3] 50 let žil v Izraeli pod jménem Bernard Palgi,[4] na sklonku života se vrátil na Slovensko.
Život
[editovat | editovat zdroj]Mládí
[editovat | editovat zdroj]Narodil se ve Vídni do slovensko-moravské rodiny, po otci měl židovský původ, rodina ale dodržovala židovské tradice jen částečně. V raném dětství vyrůstal ve Vracově, do školy chodil opět ve Vídni a absolvoval tam i obchodní akademii. Po anšlusu se přestěhoval k příbuzným do Brna, odkud byl však četníky vykázán na Slovensko (v rámci českého odplácení Slovákům za jejich vysídlování českých židů do českých zemí). Tam ale nedorazil a tajně se vrátil do Brna, kde se s pomocí příbuzných dostal do transportu židovských uprchlíků do Palestiny.[5][6]
Druhá světová válka
[editovat | editovat zdroj]V Palestině vstoupil do československé armády. Po výcviku poblíž města Haifa se s jednotkou přesunul k Tobruku. Kde se zúčastnil bojů u protiletadlové obrany. V červenci 1943 se Papánkova jednotka přesunula do Egypta a následně do Anglie, kde prodělal další výcvik. V roce 1944 byl s československou samostatnou obrněnou brigádou, u které působil jako minometčík, převelen do Francie. Tam se zúčastnil bojů o Dunkerque. Dne 19. prosince 1944 byl těžce poraněn střepinami. V kanadské vojenské nemocnici prodělal operaci a po několika týdnech se vrátil do Anglie, kde setrval do konce války.[6][3][7]
Po druhé světové válce
[editovat | editovat zdroj]Po válce v Československu jako částečný invalida vyučoval cizí jazyky. Po roce 1948 byl donucen vykonávat pouze pomocné práce a později byl navíc sledován Státní bezpečností. V roce 1964 emigroval i s manželkou do Izraele, kde přijal jméno Benjamin Palgi. V Izraeli pracoval u letecké společnosti.
Od roku 2014 se vrátil dožít na Slovenskou k nevlastní dceři .[8][9][3] Zemřel pár dní po 101. narozeninách, ve Skalici dne 21. ledna 2021 na komplikace spojené s covidem-19.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ ČERNÁ, Aneta. Jeden z posledních veteránů od Tobruku slaví stovku. Z vlasti musel utéct dvakrát. ČT24 [online]. Česká televize, 17. 1. 2020 [cit. 30.11.2020]. Dostupné online.
- ↑ HANSLÍKOVÁ, Jana. Bojoval u Tobruku a i Dunkerku. Stoletý válečný veterán Bernard Papánek a jeho zapomenutý příběh. HlídacíPes.org [online]. Ústav nezávislé žurnalistiky, 2020-11-07 [cit. 2020-11-30]. Dostupné online.
- ↑ a b c DEN. Zemřel válečný veterán Bernard Papánek. Bojoval u Tobruku i Dunkerku. ČT24 [online]. Česká televize, 2021-01-21 [cit. 2021-23-01]. Dostupné online.
- ↑ Bernard Papánek (1920 - 2021). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online.
- ↑ Zapomenutý válečný veterán Bernard Papánek oslavil 100 let | Paměť národa. www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2020-11-30]. Dostupné online.
- ↑ a b Během války prošel Tobrukem a bojoval u Dunkerku. Životní příběh rodáka z Vracova dlouhé roky nikdo neznal. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2020-11-30]. Dostupné online.
- ↑ Bernard Papánek – vracovský patriot, který během války prošel Tobrukem a bojoval u Dunkerque | kvv-brno.army.cz. www.kvv-brno.army.cz [online]. [cit. 2021-01-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-30.
- ↑ TUREK, Petr. Zemřel válečný veterán Bernard Papánek, čestný občan Vracova. Hodonínský deník [online]. 2021-01-22 [cit. 2021-01-24]. Dostupné online.
- ↑ Zemřel poslední veterán od Tobrúku Bernard Papánek. Bylo mu 101 let. www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2021-01-24]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Bernard Papánek na portálu Paměť národa