Druhá Bulharská říše

; vlajka	; znak
Geografie	; Druhá Bulharská říše v roce 1218 (tmavá), rozšíření za vlády Ivana Asena II. mezi lety 1218–1241 (světle žlutě), území vazalů (pruhovaně)
	; Druhá Bulharská říše v roce 1218 (tmavá), rozšíření za vlády Ivana Asena II. mezi lety 1218–1241 (světle žlutě), území vazalů (pruhovaně)
Hlavní město	Tarnovo (1185–1393); Nikopol (1393–1395); Vidin (1356/1371–1396);
Rozloha	208 000 km² km² (rok 1205); 340 000 km² (rok 1230); 293 000 km² (rok 1241); 107 000 (rok 1350)
	Obyvatelstvo
Národnostní složení	Bulhaři, Rumuni, Řekové, Romájové, Kumáni
Jazyky	střední bulharština, starorumunština, byzantská řečtina, kumánština
Náboženství	bulharské ortodoxní (státní, unie s Římem 1204–1235),; bogomilské (zakázáno)
	Státní útvar
Státní zřízení	dědičná monarchie (autokracie)
Vznik	1185
Zánik	1396
	Státní útvary a území
	Byzantská říše v době Komnenovců
	Osmanská říše
	Vidinské carství
	Dobrudžský despotát
	Lovečský despotát
	Valašské knížectví

Druhá Bulharská říše (bulharsky Второ българско царство Vtorо Bălgarskо Tsartsvo) byl středověký bulharský stát, který existoval mezi lety 1185 a 1396 (či 1422)^[1] Tento následnický stát První Bulharské říše dosáhl svého vrcholu za vlády cara Kalojana a Ivana Asena II., aby poté postupně upadal a nakonec byl dobyt vojsky osmanské říše kolem přelomu 14. a 15. století. Jeho následnickým státem bylo Bulharské knížectví a posléze carství, vzniklé roku 1878.

Historie

Druhá Bulharská říše se sousedy na počátku 13. století

Až do roku 1256 si druhý bulharský stát udržel v oblasti Balkánu dominantní postavení.^[2] Byzantinci byli v několika velkých bitvách poraženi a roku 1205 Bulhaři pod vedením cara Kalojana drtivě zvítězili nad nově vzniklým Latinským císařstvím v bitvě u Adrianopole. Kalojanův synovec Ivan Asen II. zvítězil nad Epirským despotátem a učinil z Bulharska jednu z vedoucích evropských mocností. Ke konci 13. století však říše začala vlivem nájezdů Tatarů, Byzantinců a Maďarů a také kvůli četným povstáním a nejisté vnitropolitické situaci upadat. Kolem přelomu 14. a 15. století pak bylo upadající Tarnovské carství dobyto Osmanskými Turky.

Kulturně byla Bulharská říše jednou z nejvíce vyvinutých států tehdejší Evropy.^[3] Přes silný vliv byzantské kultury dokázali bulharští architekti a umělci vytvořit svůj vlastní odlišný styl. Největší rozkvět literatury a umění pak přišel ve 14. století.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Second Bulgarian Empire na anglické Wikipedii.

↑ TJUTJUNDŽIEV, Ivan, Plamen Pavlov. Bǎlgarskata dǎržava i osmanskata ekspanzija 1369–1422. Veliko Tǎrnovo: [s.n.], 1992. (Bulharsky)
↑ Bulharská historie. www.world66.com [online]. [cit. 09-10-2009]. Dostupné v archivu pořízeném dne 10-11-2009.
↑ Fresky Bojanského kostela – předchůdci evropské renesance. www.travel-bulgaria.com [online]. [cit. 2009-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-10.

Literatura

RYCHLÍK, Jan a kol. Dějiny Bulharska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106-404-1.
DRŠKA, Václav; PICKOVÁ, Dana. Dějiny středověké Evropy. Praha: Nakladatelství Aleš Skřivan ml., 2004. ISBN 80-86493-11-3.
ZÁSTĚROVÁ, Bohumila, a kol. Dějiny Byzance. Praha: Academia, 1992. ISBN 80-200-0454-8.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Druhá bulharská říše na Wikimedia Commons

Související články

Vidinské carství – útvar Druhé Bulharské říše
Dějiny Bulharska
Bulharské knížectví – obnovený bulharský stát v roce 1908
První Bulharská říše
Bulharské carství
Byzantská říše
Byzantsko-bulharské války
Seznam bulharských panovníků

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[tjupavl-1] TJUTJUNDŽIEV, Ivan, Plamen Pavlov. Bǎlgarskata dǎržava i osmanskata ekspanzija 1369–1422. Veliko Tǎrnovo: [s.n.], 1992. (Bulharsky)

[2] Bulharská historie. www.world66.com [online]. [cit. 09-10-2009]. Dostupné v archivu pořízeném dne 10-11-2009.

[3] Fresky Bojanského kostela – předchůdci evropské renesance. www.travel-bulgaria.com [online]. [cit. 2009-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-10.

[1]

[2]

[3]