Eleazar Michajlovič Langman
Eleazar Michajlovič Langman | |
---|---|
Narození | 1895 Oděsa |
Úmrtí | 1940 (ve věku 44–45 let) Moskva |
Povolání | fotograf |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Eleazar Michajlovič Langman (rusky Елеазар Михайлович Лангман, 1895 Oděsa – 1940 Moskva) byl sovětský fotograf.
Život
[editovat | editovat zdroj]Langman studoval na umělecké škole v rodné Oděse, na Charkovském polytechnickém institutu a moskevské konzervatoři, kde absolvoval hodiny houslí. Koncertoval, navrhoval plakáty a pracoval pro svého strýce, architekta A. Langmana. Mezitím vedl vojenský servisní tým na železniční trati Volga-Bugulma.
Langman pracoval jako fotoreportér pro noviny a časopisy v Moskvě od 20. do 30. let 20. století. Mimo jiné pracoval v brigádě vedené Borisem Ignatovičem v letech 1929–1930, která poskytovala fotografie pro noviny Večerňaja Moskva. Publikoval také články v časopise Sovětskoje foto (Sovětská fotografie). Do konce roku 1928 Langman spolupracoval se skupinou literárních umělců LEF („Left Front of Art“). Na začátku 30. let patřil do skupiny Říjen kolem Alexandra Rodčenka a Borise Ignatoviče a svými fotografiemi se účastnil skupinových výstav. V letech 1931 až 1940 často pracoval v časopise SSSR na strojke. Za svými zprávami často cestoval do Kazachstánu. Byl členem poroty, která vybírala fotografie pro výstavy v Americe a Evropě, pořizoval průmyslové fotografie pro nakladatelství Izogiz a přispíval fotografiemi do několika ilustrovaných knih.
Po odloučení od své manželky žil Langman svůj život bez trvalého domova. Naposledy pobýval v Rodčenkově ateliéru v Moskvě, kde v roce 1940 zbídačený zemřel. Archiv fotografického umělce byl ztracen.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Jako fotograf pracoval Langman s technikou Leica. Jeho realistické fotografie se zabývaly tématy sovětské společnosti, i když experimentoval s formou. Často používal náklony a úhly a velmi silně zdůrazňoval jednotlivé prvky obrazu. Někteří současní kritici na jeho fotografie reagovali obviněním z formalizmu. Langman se později obrátil k portrétní fotografii, raději zobrazoval lidi zblízka a mírně zespodu.
První portrétní fotografie Langmana se objevily v časopise SSSR na strojke a také ve fotoalbu se snímky za více než 10 let Uzbekistánu. Přispíval fotografiemi do dalších publikací, které se zabývaly například výsledky prvního pětiletého plánu, rekonstrukcí Moskvy a Rudé armády. Mimo jiné fotografoval továrny a farmy pro nakladatelství Izogiz. Některé z těchto snímků se objevily ve fotoknize o socialistickém průmyslu, kterou navrhl El Lisickij.
Známé fotografie Langmana jsou mimo jiné Snídaně (publikována v roce 1931 v Proletarskoje foto č. 1, s. 5) a Auf Kamelen (1935). Sám počítal mezi svá nejlepší díla Rozhlasovou gymnastiku (1931), Studentka (1934) nebo Orbu (1935).[1]
Hans-Michael Koetzle klasifikuje Langmana ve svém Lexikonu fotografů jako konstruktivistu, průkopníka nové vize a jednoho z předních představitelů fotografické avantgardy. Uvádí, že „je mistrem v kombinaci sociálního obsahu s novým vizuálním jazykem“.[2]
Výstavy (výběr)
[editovat | editovat zdroj]Skupinové výstavy
[editovat | editovat zdroj]- 1928: Deset let sovětské fotografie, Moskva a Leningrad
- 1930: Výstavy skupiny Říjen, Moskva a Berlín
- 1935: Masters of Soviet Photo Art, Moskva
- 1992: Museum of Modern Art, Oxford
- 1993: Rheinisches Landesmuseum Bonn
- 1995: Berlínská galerie
- 1999: Corcoran Gallery of Art, Washington, DC
- 2000: Columbus Museum of Art, Columbus
- 2015/2016: The Power of Pictures: Early Soviet Photography, Early Soviet Film, Jewish Museum, New York City[3]
Samostatné výstavy
[editovat | editovat zdroj]- 2013: Eleazar Langman. Koncentrace obrazu. 1920–1940, Muzeum multimediálního umění, Moskva[4]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Alexej Stachanov mluví se starými soudruhy v práci, Donbas, 1938
-
Lena Sibireva odpočívá se svými kamarády, Donbas, 1938
-
Donbasská mládež žije dobře! Donbas, 1938
-
V kazašské škole, Kazachstán, 1934
-
Moskva, Nábřeží Centrálního parku kultury a oddechu M. Gorkého
-
Hráč kulečníku, 1928-1930
-
Ranní čaj v hostelu Dynamo, 1930
-
Ilja Ilf čte knihu "Dvanáct židlí", 1930
-
Kam míří? 1927
-
Mládežnická Komuna závodu Dynamo
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eleasar Michailowitsch Langman na německé Wikipedii.
- ↑ Langman, Yeleazar In: The dictionary of art. Vol. 18, s. 746.
- ↑ Eleazar (Mikhailovitch) Langman In: Hans-Michael Koetzle: Das Lexikon der Fotografen. Knaur, 2002, s. 250–251.
- ↑ The Power of Pictures: Early Soviet Photography, Early Soviet Film thejewishmuseum.org, abgerufen am 13. august 2016.
- ↑ Eleazar Langman. Concentration of the Image. 1920s — 1940s mamm-mdf.ru, abgerufen am 13. srpen 2016.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Eleazar (Mikhailovitch) Langman In: Hans-Michael Koetzle: Das Lexikon der Fotografen: 1900 bis heute. Knaur, München 2002, ISBN 3-426-66479-8, s. 250–251.
- Langman, Yeleazar In: Jane Turner (Ed.): The dictionary of art. Vol. 18, Macmillan, New York 1996, ISBN 0-19-517068-7, s. 746.
- Alexander Lavrentiev: Izvestny i neizvestny Langman. In: Fotografia. 3, 1994.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Eleazar Michajlovič Langman na Wikimedia Commons
- Eleazar Langman, revoluční v sovětské fotografii
- Krátká biografie na rusartnet.com Archivováno 11. 6. 2017 na Wayback Machine. (anglicky)
- Alexander Lavrentiev: Soustředění střely, aneb Langman známý i neznámý. (anglicky)