František Xaver Saint-Julien
| František Xaver hrabě Saint-Julien | |
|---|---|
 | |
| Velitel v Olomouci | |
| Ve funkci: 1809 – 1812 | |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakouské císařství |
| Hodnost | polní zbrojmistr (1812), polní podmaršálek (1800), generálmajor (1797) |
| Narození | 2. prosince 1756 Bojkovice |
| Úmrtí | 16. ledna 1836 (ve věku 79 let) Skalička |
| Profese | vojevůdce |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
František Xaver hrabě Saint-Julien (německy Franz Xaver Johann Nepomuk de Guyard, Graf Saint-Julien von Waldsee) (2. prosince 1756 Nový Světlov – 16. ledna 1836 Skalička) byl rakouský šlechtic, generál a účastník napoleonských válek. Dosáhl hodnosti polního zbrojmistra a aktivní kariéru završil jako velitel v Olomouci. Byl majitelem několika panství na Moravě (Nový Světlov, Skalička).
Životopis
[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze starého francouzského rodu, který od počátku 17. století sídlil v rakouských zemích a v roce 1638 získal říšský hraběcí titul. Byl synem dlouholetého císařského nejvyššího sokolníka hraběte Jana Josefa Saint-Juliena (1704–1794) a jeho třetí manželky Marie Aloisie, rozené hraběnky Thürheimové (1732–1809).[1] Narodil se na zámku Nový Světlov, který otec získal po své první manželce Karolíně Serényiové. František od mládí sloužil v císařské armádě a v roce 1779 byl jmenován císařským komorníkem. Za francouzských revolučních válek rychle postupoval v hodnostech a v roce 1797 byl již generálmajorem.
V letech 1799–1800 se vyznamenal v severní Itálii a po prohrané bitvě u Marenga (1800) byl vyslán do Paříže k jednání s prvním konzulem Napoleonem Bonapartem. Zde neuváženě bez pověření přijal od francouzského ministra zahraničí Talleyranda nabídku separátního míru, aniž by o tom byli informování rakouští spojenci.[2] Proto byl okamžitě odvolán a po návratu do Vídně krátce uvězněn.[3] Formou nemilosti byl převelen do Sedmihradska, nicméně ještě v roce 1800 obdržel hodnost polního podmaršála. V Sedmihradsku byl velitelem nejprve v Kološváru, později v Temešváru a od roku 1805 v Segedínu. Do bojů proti Napoleonovi se znovu aktivně zapojil až v roce 1809, kdy byl zraněn v bitvě u Teugen-Hausenu. Po skončení války byl jmenován velitelem pevnosti v Olomouci, kde zůstal do roku 1812.[4] Při odchodu do výslužby byl v roce 1812 povýšen do hodnosti polního zbrojmistra.[5]
Zemřel na zámku ve Skaličce, pohřben byl v nedaleké Kelči u kostela sv. Petra a Pavla.[6]
Rodinné a majetkové poměry
[editovat | editovat zdroj]Po otci zdědil panství Bojkovice s Novým Světlovem s dalšími menšími statky, převzal také dědičnou hodnost nejvyššího sokolníka v rakouských zemích, kterou rodina užívala od roku 1712. Panství Nový Světlov držel spolu s mladšími bratry, společně tento majetek prodali v roce 1803 za 277 000 zlatých Haugwitzům.[7][8] V roce 1807 koupil na severní Moravě od Mattencloitů panství Skalička, kde nechal empírově přestavět zámek a upravit park.[9] Krátce před úmrtím ještě rodový majetek rozšířil přikoupením panství se zámkem Wolfsegg v Horním Rakousku (1835).
Byl dvakrát ženatý, jeho první manželkou byla od roku 1797 Ludovika Leopoldina Chorinská z Ledské (†1800), podruhé se oženil v roce 1800 s hraběnkou Josefínou Lodronovou (1783–1838).[10] Z druhého manželství měl tři děti, nejstarší syn Jan Klemens (1801–1885) dosáhl v armádě hodnosti plukovníka a později byl nejvyšším hofmistrem císařovny Karolíny Augusty.[11]
Jeho mladší bratr Jan Josef Saint-Julien (1758–1829) byl také účastníkem napoleonských válek, uplatnil se též v diplomacii a vysokých funkcích u dvora, nakonec dosáhl hodnosti polního podmaršála a v závěru kariéry byl velitelem v Hradci Králové. Jejich sestra Aloisie (1763–1842) byla druhou manželkou hraběte Jana Prokopa Hartmanna z Klarštejna (1763–1852), který byl významnou osobností společenského a kulturního života v Čechách a nakonec českým nejvyšším maršálkem.[12]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Deutsche Grafenhäuser der Gegenwart: in heraldischer, historischer und genealogischer Beziehung, II. díl; Lipsko, 1853; s. 640–642 dostupné online
- ↑ BOUHLER, Philipp: Napoleon. Hvězdná dráha génia; Praha, 1944; s. 81
- ↑ MANFRED, Albert Zacharovič: Napoleon Bonaparte; Praha, 1990; s. 292, 390–391
- ↑ Přehled velitelů rakouské armády na Moravě a ve Slezsku dostupné online
- ↑ Služební postup Františka Xavera Saint-Juliena in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618-1815); Vídeň, 2006; s. 86 dostupné online
- ↑ Historie farnosti Kelč dostupné online
- ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl I.; Praha, 1996; s. 180 ISBN 80-85983-13-3
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I. Jižní Morava; Praha, 1981; s. 179
- ↑ Zpravodaj obce Skalička č. 8; 2005; s. 2
- ↑ Rodina Františka Xavera Saint-Juliena na webu geni.com dostupné online
- ↑ Rodina Saint-Julien in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1865; Gotha, 1865; s. 740 dostupné online
- ↑ Rodokmen Hartmannů z Klaršteina dostupné online
