Hůrka (Prášily)
| Hůrka | |
|---|---|
 Louky na místě bývalé Hůrky | |
| Lokalita | |
| Charakter | zaniklé sídlo |
| Obec | Prášily |
| Okres | Klatovy |
| Kraj | Plzeňský kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°7′38″ s. š., 13°19′50″ v. d. |
| Základní informace | |
| Katastrální území | Hůrka u Železné Rudy (28,46 km²) |
| Nadmořská výška | 1010 m n. m. |
| PSČ | 342 01 |
  Hůrka | |
| Další údaje | |
| Kód ZSJ | 198935 |
| Zaniklé obce.cz | 607 |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hůrka (německy Hurkenthal) je zaniklá sklářská ves na Šumavě, asi 7 km východně od Železné Rudy, dnes základní sídelní jednotka obce Prášily. První část obce byla založena roku 1732 při sklářské huti Hafenbrädlů[1], původně nazývané Česká huť. Roku 1766 byla nedaleko založena nová sklárna, v místě dnes zvaném Hůrka, přibližně jeden kilometr jihozápadně od Hůreckého vrchu. Místu staré hutě se začalo říkat Stará Hůrka (Althurkenthal) a nové osadě pro sklářské dělníky Nová Hůrka.[2] K 1. únoru 1949 je osada Hůrka součást obce Stodůlky,[3] k 1. lednu 1955 je obec / osada Hůrka vedena jako zaniklá.[4]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Roku 1789 dal Ignác Hafenbrädl ve vesnici postavit kostel zasvěcený svatému Vincenci Ferrerskému. Později (1820)[5] pak byla nedaleko vystavěna hřbitovní kaple svatého Kříže, která sloužila jako hrobka sklářských rodin Abelů a Hafenbrädlů.[6] V Hůrkách kromě skláren a obytných budov stával zámeček, hotel U jezera Laka, hostinec, pošta, dva mlýny a lesovna.[2]
Rod Abelů
[editovat | editovat zdroj]_2013_01.jpg)
Sklářský rod Abelů vládl téměř celou první polovinu 19. století sklářskému průmyslu na Železnorudsku. Výrobky (zrcadla, tabulová skla, křišťál a barevné sklo) z jejich skláren se exportovaly do celého tehdejšího světa. Jiří Kryštof Abele (1776–1833) patřil k těm, za jejichž vedení dosáhla rodina Abelů maximální prosperity. Vlastnil sklárny na Hůrce, Debrníku, ve Starém Brunstu v Novém Brunstu, v Alžbětíně a Ludwigsthalu.[7] Po jeho smrti po něm zůstali tři synové: Kryštof, Ferdinand a Vilém.[8] Po smrti Jiřího Kryštofa Abele byl jmenován generálním zplnomocněncem celé pozůstalosti jakož i poručníkem jeho nezletilých synů jeho bratr Ferdinand Abele (1792–1853).[8] Správu pražského továrního skladu vedl jeho bratr Bedřich Abele (1795–1859).[8] Spory mezi Ferdinandem, který rodinný majetek pečlivě spravoval, a Bedřichem, který naopak obchodu svým lehkovážným stylem života spíše škodil, vedl nakonec k tomu, že Ferdinand předal roku 1836 vedení rodinného majetku svému synovci Kryštofu Abelovi (1812–1878).[8] Velkopanský a rozmařilý život některých členů rodiny vedl v roce 1845 k náhlému krachu a rozpadu celého jejich rodového majetku.[7] Sklářská tradice rodu definitivně skončila ve čtvrté generaci Abelů osobou Kryštofa Mikuláše Abele mladšího.[8] Ten si z výnosu dražby zámečku na Debrníku nechal v Železné Rudě postavit (1877) rok před svým skonem (1878) luxusní vilu.[8][7] V ní se dnes nachází Muzeum Šumavy a informační centrum. Další potomci rodu Abelů se pak už věnovali jiným povoláním.[8]
Dvacáté století
[editovat | editovat zdroj]Po druhé světové válce bylo německé obyvatelstvo odsunuto. Zanedlouho poté se obec (s výjimkou Nových Hůrek) ocitla v pohraničním pásmu železné opony, resp. vojenském prostoru se střelnicí. Budovy byly zničeny, s jedinou výjimkou hřbitovní kaple, která přečkala do konce komunismu, ovšem značně zpustošená. Kaple se prý hodila jako dělostřelecká pozorovatelna.[9]
21. století
[editovat | editovat zdroj]V současnosti (2006) se na místě Hůrky rozkládají louky, bývalou obec připomínají chráněné stromořadí 116 javorů a lip (Hůrecká alej) a kaple, která byla na přelomu 21. století zabezpečena a opravena. Na kapli je umístěna tabule informující o historii obce a pamětní deska obětem zabitým v době komunismu na státní hranici – úseku Šumava. V okolí je několik náhrobků z původního hřbitova i nově upravených.
Část luk sukcesním vývojem zarůstá dřevinami a mění se tak přirozeně v les.
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]Hřbitovní kapli svatého Kříže zřídil Jiří Kryštof Abele roku 1820.[6] V kryptě bylo původně pochováno (ve skleněných rakvích) 23 členů rodu Abelů včetně jejich rodinného lékaře Josefa Klostermanna, otce Karla Klostermanna, česķého spisovatele se zaměřením na oblast Šumavy.[10][9] V roce 1952 skupina podnapilých vojáků z nedaleké posádky násilím vnikla do krypty, vynosili rakve ven, opřeli je o zeď a rozstříleli je.[10][9] Poté, co si takto „třídně“ vyřídili účty s příslušníky „buržoasie“ (a opět posíleni vodkou), se někteří z vojáků pokoušeli s mrtvými tančit. Nakonec pozůstatky této akce zahladili zakopáním na hůreckém hřbitově. Do několika měsíců poté všichni tito vojáci postupně zemřeli na infekci.[10][9]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Pohled na kostel svatého Vincence Ferrerského od západu (1930) -
Interiér kostela s hlavním oltářem z 18. století (1930 až 1945) -
Hřbitovní kaple svatého Kříže s ostatky sklářské rodiny Abelových (1920) -
Pamětní deska Josefa Klostermanna na hřbitovní kapli -
Pamětní deska osobám usmrceným na státní hranici se SRN v úseku Šumavy
.jpg)
.jpg)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Hůrka / Hurkenthal. Národní park Šumava [online]. [cit. 2024-10-08]. Dostupné online.
- ↑ a b BERAN, Pavel. Zaniklé obce (Hůrka (Hurkenthal) také: Česká Huť) [online]. Zaniklé obce, 2005-07-11 [cit. 2016-08-05]. Dostupné online.
- ↑ Seznam obcí v republice Československé. Praha: Státní statistický úřad, 1949. S. 167.
- ↑ Administrativní lexikon obcí republiky Československé 1955. Praha: Státní statistický úřad a Ministerstvo vnitra S. 565.
- ↑ HAFENBRÄNDL, Ignaz. Testament sklářův (Závěť Ignáce Hafenbrädla) [online]. [cit. 2016-08-05]. Dostupné online.
- ↑ a b HORPENIAK, Vladimír. Střední Šumava. 1. vyd. Praha: Paseka, 2007. 71 s. (Zmizelé Čechy). ISBN 978-80-7185-839-3.
- ↑ a b c ROUČKA, Zdeněk. Šumavou ze svobody do opony. Vzpomínky na Železnorudsko 1930–1970. 1. vyd. Plzeň: ZR & T, 2013. 252 s. ISBN 978-80-904128-2-8.
- ↑ a b c d e f g ŘEZNÍČKOVÁ, Z.; GIŇA, R. Abelové [online]. Muzeum Šumavy Sušice [cit. 2018-08-10]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Vlk Samotář (JL). Šumavské nostalgie XI. – Hůrka [online]. druidova.mysteria.cz [cit. 2016-08-05]. Dostupné online.
- ↑ a b c KINTZL, Emil; FISCHER, Jan. Zmizelá Šumava. 1. vyd. Zlín: Kniha Zlín, 2015. 156 s. (Stream). ISBN 978-80-7473-297-3. Kapitola Tanec s mrtvými, s. 46, 47.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KINTZL, Emil; FISCHER, Jan. Zmizelá Šumava. 1. vyd. Zlín: Kniha Zlín, 2015. 156 s. (Stream). ISBN 978-80-7473-297-3. Kapitola Tanec s mrtvými, s. 46, 47.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hůrka na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Hůrka v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
