Heřman z Questenberka
| Heřman z Questenberka | |
|---|---|
 | |
| Úmrtí | 1651 |
| Povolání | dvorský úředník, mecenáš a vyslanec |
| Příbuzní | Gerhard z Questenberka a Kašpar z Questenberka (sourozenci) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Svobodný pán Heřman z Questenberka (též z Questenbergu, německy Hermann Freiherr von Questenberg, † 1651) byl česko-rakouský šlechtic z původně německého rodu Questenberků. Působil jako dvorský úředník ve Vídni, vyslanec a mecenáš umění.
Život
[editovat | editovat zdroj]
Měl bratry Gerharta (1580–1646), který byl majitelem jaroměřického panství na Moravě a Kašpara (1571–1640), který byl opatem Strahovského kláštera. Jak vyplývá z jeho projevů, byl podobně jako jeho bratr Kašpar, neměl v oblibě Čechy.[1]
Po pobělohorských konfiskacích se Heřman v roce 1628 stal majitelem několika panství na Rakovnicku a Lounsku. Za 8 000 kop míšeňských koupil Nepomyšl [2], k nimž patřily vsi Dvérce, Kryry, Běsno, Vysoké Třebušice, Zlovědice a Holedeč. Později k nim Hemřan připojil další panství Kolešovice, Strojetice a Soběchleby. Březnická část Strojetic byla k nepomyšlskému panství připojena v roce 1653.[3]
Po Heřmanově smrti v roce 1651 jeho majetky zdědily jeho manželka Alžběta a dcera Alžběta, která byla manželkou Gundakara z Ditrichštejna. Ditrichštejnům poté patřily tyto majetky až do roku 1895, po nich je vlastnili až do roku 1945 Herbersteinové.[zdroj?!]
Portrét Heřmana z Questenberka od neznámého autora z první poloviny 18. století se nachází ve sbírce obrazů Zdeňka Šternberga na zámku Český Šternberk.[4]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Bílá Hora (Pekař)/Po Bílé Hoře – Wikizdroje. cs.wikisource.org [online]. [cit. 2023-10-09]. Dostupné online.
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Nepomyšl – zámek, s. 342.
- ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze okolo Nepomyšle, s. 335.
- ↑ DITTERTOVÁ, Eva. Valdštejnská obrazárna v Chebském muzeu [online]. Cheb: Chebské muzeum, 1999 [cit. 2023-10-09]. Dostupné online.
