Josef Ugarte
| Josef Ugarte | |
|---|---|
 Litografie Josefa Kriehubera (1853) | |
| Poslanec rakouské Říšské rady | |
| Ve funkci: 1861 – 1862 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Poslanec Moravského zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1861 – 1862 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Narození | 27. října 1804 nebo 26. října 1804 Brno  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 27. července 1862 (ve věku 57 let) Schönau an der Triesting Rakouské císařství |
| Choť | Helene von Stackelberg (1842-1843) Elisabeth Karoline Luise von Rochow (1845-1896) |
| Rodiče | Maximilian Ugarte |
| Děti | Gabriele Locatelli (1848–1935) Maximilian Ugarte (1851–1875) Anna Baltazzi (1855–1905?) |
| Profese | diplomat a politik |
| Commons | Josef Ugarte |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef hrabě Ugarte (27. října 1804 Brno[1] – 27. července 1862 Schönau an der Triesting[2]) byl moravský šlechtic z původně aragonského rodu Ugartů, velkostatkář a politik, v letech 1861–1862 poslanec Říšské rady a Moravského zemského sněmu.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Narodil se jako syn hraběte Maximiliana Ugarteho a jeho ženy Gabriely von Lützow. Po smrti svého děda Johanna Ugarteho a jeho bezdětného bratra Aloise v roce 1817 zdědil panství v Jevišovicích a po dosažení plnoletosti v roce 1829 se ujal jeho správy.[3] Jeho strýcem byl hornorakouský a později moravskoslezský gubernátor Alois Ugarte.
Do roku 1849 působil v diplomatických službách. Reprezentoval Rakousko v Petrohradě, Karlsruhe (1840–1844) a Stuttgartu (1844–1848). V roce 1859 koupil statky v Sollenau a Schönau an der Triesting v Dolním Rakousku.[3] V 50. letech se věnoval Jevišovicím, kde si získal popularitu podporou místního školství, chudých a na vlastní náklady nechal zbudovat městský vodovod. Po zřízení obecní samosprávy zastával také úřad místního starosty. Patřilo mu rovněž panství Pavlice.[4]
Po obnovení ústavnosti se v roce 1861 stal poslancem Říšské rady a Moravského zemského sněmu. Sympatizoval se Stranou konzervativního velkostatku. Již v roce 1862 ale zemřel po pádu z koně.[3]
Byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil 15. ledna 1843 s Helenou von Stackelberg (20. 8. 1820 – 12. 2. 1843), která ale zemřela pouhý měsíc po svatbě. V roce 1845 se jeho druhou manželkou stala Elizabeth von Rochow-Briest (14. 5. 1822 – 26. 8. 1896), s níž měl tři děti:
- 1. Gabriela (11. 6. 1848 – 29. 1. 1935), manž. 1866 hrabě Carlo Lovatelli (1843–1892)
- 2. Maximilián (13. 5. 1851 – 3. 2. 1875 Sanremo)[3] poslední mužský člen rodu Ugartů, jeho smrtí vymřel rod po meči, panství zdědily obě jeho sestry
- 3. Anna (1. 5. 1855 – 1905), manž. 1875 Hector Baltazzi (21. 9. 1851 Konstantinopol – 2. 1. 1916 Vídeň), trojnásobný vítěz Velké Pardubické v letech 1881, 1883 a 1887.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost Schoenau an der Triesting, Dolní Rakousy
- ↑ a b c d MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861-1918. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN 978-80-7325-272-4. S. 736.
- ↑ Ugarte, Josef, 1804-1862 [online]. www.knihovnazn.cz [cit. 2013-09-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-19.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Ugarte na Wikimedia Commons
