Karel Wiesenfeld
| Karel Wiesenfeld | |
|---|---|
_(cropped).jpg) | |
| Narození | 12. září 1802 Brno |
| Úmrtí | 7. listopadu 1870 (ve věku 68 let) Praha |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Národnost | česká |
| Vzdělání | Polytechnický ústav Království českého (České vysoké učení technické v Praze) |
| Povolání | architekt, stavitel, pedagog |
| Významná díla | oprava kostela svaté Maří Magdalény v Přední Kopanině |
| Ovlivněný | Georg Fischer |
| Vliv na | Josef Zítek, Josef Schulz, Josef Mocker, Josef Niklas, Josef Kudláček, Josef Pilař, Jiří Pacold, Alfred Kirpal, Franz Damasus Deworezky, Jan Zeyer, Antonín Wiehl |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karel Wiesenfeld (12. září 1802, Brno – 7. listopadu 1870, Praha[1]) byl český architekt, stavitel, inženýr a technický pedagog.[2]
Život a dílo
[editovat | editovat zdroj]Mládí
[editovat | editovat zdroj]Wiesenfeld pocházel z vojenské rodiny. Studoval na vojenských školách na Moravě a od roku 1814 na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě. V letech 1821 – 1928 vykonal vojenskou službu a stal se c. a k. poručíkem. V době studia na vojenské akademii studoval přírodní vědy a stavitelství na polytechnice v Praze u Georga Fischera, který je považován za tvůrce novodobého českého architektonického školství a byl též významným představitelem klasicismu.[2] Tím získal teoretické znalosti pro technické inženýrství, které pak ve svém pedagogickém působení na technice prosazoval.
Pedagogická činnost
[editovat | editovat zdroj]Karel Wiesenfeld zahájil pedagogickou dráhu 1. listopadu 1829 jako suplent na katedře stavitelství pražské polytechniky. Teprve 17. července 1838 byl jmenován řádným profesorem stolice stavitelství. Na pražské polytechnice přispěl k orientaci výuky pozemního stavitelství na přírodní a technické vědy. Za čtvrtstoletí jeho pedagogického působení byla jeho žáky většina českých stavitelů a architektů druhé poloviny 19. století.[2]Josef Hlávka, Josef Zítek, Josef Schulz, Josef Mocker, Josef Niklas, Josef Kudláček, Josef Pilař, Jiří Pacold, Achille Wolf, Alfred Kirpal, Franz Damasus Deworezky, Jan Zeyer, Antonín Wiehl[3] a další. 26. června 1864 byl penzionován.[2] Jeho nástupcem se stal Josef Zítek, který byl od 6. listopadu 1864 jmenován profesorem pražské techniky.[3] Zítek do Prahy přišel z Vídně společně s profesorem Josefem Niklasem a přinesl odtud i svěží a moderní umělecké pojetí architektury v duchu nastupující novorenesance. Odchod Wiesenfelda přišel v době reorganizace pražské polytechniky k 23. listopadu 1863. V té době také vznikly samostatné stolice architektury a vodního a silničního (pozemního) stavitelství. Wiesenfeld byl v té době považován již za relikt první poloviny 19. století.[3]
Odborná činnost
[editovat | editovat zdroj]
Zabýval se železničním a mostním stavitelstvím. Studoval také říční regulační systémy na Dunaji, Vltavě a Rýnu a železnice v Belgii a Francii. Publikoval odborné stati v periodikách Försters Bauzeitung (vydával významný rakouský architekt Ludwig von Förster) a Zeitschrift für Bauwesen a encyklopedického časopisu pražského průmyslového spolku. Vydal studii "Ein Beitrag zum Verständniß der römischen Stein-Inschriften" (herausgegeben auf Unkosten von Freunden der Alterthumskunde mit der Widmung des Ertrags für den historischen Verein in Steiermark)[4](Příspěvek k pochopení římských kamenných nápisů).
Přeložil monografii "Über die Bewegung der Wellen und den Bau am Meere und im Meere". (1839)[5] V roce 1844 předsedal shromáždění německých inženýrů a architektů v Praze a k tomu vydal "Andenken an die dritte Versammlung der deutschen Ingeniuere und Architekten in Prag 1844",[6] ke kterému byla připojena i stať Václava Vladivoje Tomka "Kurze Geschichte der Stadt Prag". V roce 1836 byl vykonával práci vědeckého sekretáře průmyslové výstavy v Praze, posuzoval výstavbu řetězového mostu císaře Františka I. v Praze.[7]
Jako projektant realizoval v letech 1852–1858 pouze návrh opravy kostela svaté Maří Magdalény v Přední Kopanině.[2]
Úmrtí
[editovat | editovat zdroj]Karel Wiesenfeld zemřel 7. listopadu 1870 v Praze a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv.Jindřicha na Novém Městě pražském
- ↑ a b c d e VLČEK, Pavel; NAŇKOVÁ, Věra; Vítovský, et al. Antonín Wiehl. In:Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Příprava vydání Pavel Vlček; redakce Jaroslav Havel, Běla Trpišovská. První. vyd. Praha: Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, 2004. 768 s. ISBN 80-200-0969-8. S. 713.
- ↑ a b c WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 6. Zvláštní otisk ze sborníku Umění.
- ↑ WIESENFELD, Karel. Ein Beitrag zum Verständniß der römischen Stein-Inschriften (Herausgegeben auf Unkosten von Freunden der Alterthumskunde mit der Widmung des Ertrags für den historischen Verein in Steiermark). Praha: Prag : Thomas Thabor, 1844. 49 [1] složený l. obr. příl. : il. s. Dostupné online. (německy)
- ↑ EMY, Amand Rose. Über die Bewegung der Wellen und den Bau am Meere und im Meere. Aus dem Französisch übersetzt von K.Wiesenfeld. Překlad Karel Wiesenfeld. Wien: Verlag von Ludwig Förster´s artistischer Anstalt, 1839. 275 s. Dostupné online. (němčina)
- ↑ WIESENFELD, Karel. Andenken an die dritte Versammlung der deutschen Ingeniuere und Architekten in Prag 1844. Praha: Prag : Gottlieb Haase Söhne, 1844. 109 s. (německy)
- ↑ SOUKUP, Jiří. Řetězový most císaře Františka I In: Pražské mosty. 1. díl Obrazů z pražských břehů a vod : Studie se zřetelem na současné podniky. První. vyd. Praha: Weinfurter, 1904 (1904 tisk). 78 s. : fot. s. (Knihovna Epochy). Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-13. Kapitola 2.Řetězový most císaře Františka I, s. 16–26. Archivováno 13. 3. 2016 na Wayback Machine.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- EMY, Amand Rose. Über die Bewegung der Wellen und den Bau am Meere und im Meere. Aus dem Französisch übersetzt von K.Wiesenfeld. Překlad Karel Wiesenfeld. Wien: Verlag von Ludwig Förster´s artistischer Anstalt, 1839. 275 s. Dostupné online. (němčina)
- SOUKUP, Jiří. Řetězový most císaře Františka I In: Pražské mosty. 1. díl Obrazů z pražských břehů a vod : Studie se zřetelem na současné podniky. První. vyd. Praha: Weinfurter, 1904 (1904 tisk). 78 s. : fot. s. (Knihovna Epochy). Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-13. Kapitola 2.Řetězový most císaře Františka I, s. 16–26. Archivováno 13. 3. 2016 na Wayback Machine.
- VLČEK, Pavel; NAŇKOVÁ, Věra; Vítovský, et al. Antonín Wiehl. In:Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Příprava vydání Pavel Vlček; redakce Jaroslav Havel, Běla Trpišovská. První. vyd. Praha: Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, 2004. 768 s. ISBN 80-200-0969-8. S. 713.
- WIESENFELD, Karel. Andenken an die dritte Versammlung der deutschen Ingeniuere und Architekten in Prag 1844. Praha: Prag : Gottlieb Haase Söhne, 1844. 109 s. (německy)
- WIESENFELD, Karel. Ein Beitrag zum Verständniß der römischen Stein-Inschriften (Herausgegeben auf Unkosten von Freunden der Alterthumskunde mit der Widmung des Ertrags für den historischen Verein in Steiermark). Praha: Prag : Thomas Thabor, 1844. 49 [1] složený l. obr. příl. : il. s. Dostupné online. (německy)
- WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 6. Zvláštní otisk ze sborníku Umění.
