Přeskočit na obsah

Přestup

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek pojednává o rostlinném druhu. Možná hledáte: Přestup (doprava).
Jak číst taxoboxPřestup
alternativní popis obrázku chybí
Přestup drsný (Smilax aspera)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádliliotvaré (Liliales)
Čeleďpřestupovité (Smilacaceae)
Rodpřestup (Smilax)
L. 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Plodící Smilax ornata

Přestup (Smilax) je rod jednoděložných rostlin a podle současné taxonomie jediný rod čeledi přestupovité (Smilacaceae). Přestupy jsou převážně liány a keře s jednoduchými tuhými listy a často s trnitými stonky a větévkami. Květy jsou malé, uspořádané nejčastěji v úžlabních okolících. Plodem je bobule. Rod zahrnuje asi 260 druhů a je rozšířen v tropech a subtropech téměř celého světa s přesahy do teplejších oblastí mírného pásu. V České republice se žádný druh nevyskytuje, v jižní Evropě rostou 2 druhy. Hojným středomořským druhem je přestup drsný.

Přestupy mají poměrně pestrou paletu obsahových látek a jsou využívány zejména v domorodé medicíně k léčení celé řady rozličných neduhů. Některé druhy se pod názvem sarsaparilla dovážely z tropické Ameriky do Evropy a používaly k léčbě syfilis.

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Vegetativní orgány

[editovat | editovat zdroj]

Přestupy jsou opadavé nebo stálezelené, převážně dvoudomé liány a keře, méně často i víceméně vzpřímené byliny. Zpravidla vyrůstají z podzemního, krátkého a tlustého, někdy i hlízovitého oddenku. Kořeny jsou vláknité. Stonky jsou šplhavé nebo vzpřímené, bylinné nebo dřevnaté, a mohou být jednoduché nebo větvené. Na stoncích a větvích jsou zpravidla trny. Šplhavé druhy mívají úponky, vzniklé přeměnou řapíku. Listy jsou jednoduché, střídavé nebo řidčeji vstřícné, řapíkaté až téměř přisedlé, s palisty. Čepele listů jsou zpravidla tuhé a kožovité, celistvé a celokrajné (při bázi někdy laločnaté), podlouhlé, vejčité, kopinaté nebo čárkovité. U některých bylinných druhů mohou být redukované na šupiny. Žilnatina je dlanitá, tvořená 3 až 7 hlavními žilkami pospojovanými sítí vedlejších žilek. Řapík bývá při bázi úzce křídlatý.

  • Listy Smilax bona-nox
    Listy Smilax bona-nox
  • Listy Smilax bracteata
    Listy Smilax bracteata
  • Trny na větévce přestupu štíhlého (Smilax excelsa)
    Trny na větévce přestupu štíhlého (Smilax excelsa)
  • Větévka Smilax goyazana s úponky
    Větévka Smilax goyazana s úponky

Květy a plody

[editovat | editovat zdroj]

Květenství jsou nejčastěji stopkaté okolíky (řidčeji hrozny, laty nebo klasy složené z okolíků). Mohou být volná nebo stažená, rozvíjející se z úžlabí listů nebo listenů. Květy jsou drobné a málo nápadné, jednopohlavné. Okvětí je zelenavé, žluté nebo bronzové, složené ze 6 zpravidla volných, vejčitých nebo eliptických lístků. Výjimečně je okvětí na bázi srostlé v okvětní trubku (bývalý rod Heterosmilax). V samčích květech je 6 (řidčeji 8 nebo i více) tyčinek přirostlých k bázi okvětních lístků, někdy je přítomný zakrnělý semeník (pistilodium). Semeník v samičích květech je trojpouzdrý, v každé komůrce je jedno nebo 2 vajíčka. Čnělka je velmi krátká, nesoucí 3 blizny. Někdy jsou přítomna staminodia. Plodem jsou červené, oranžové, modré, purpurové nebo černé bobule, obsahující 1 až 3 tmavě hnědá semena.[1][2][3]

  • Kvetoucí bylinný druh Smilax herbacea
    Kvetoucí bylinný druh Smilax herbacea
  • Samčí květenství přestupu drsného
    Samčí květenství přestupu drsného
  • Samičí květy přestupu čínského
    Samičí květy přestupu čínského
  • Plodenství Smilax fluminensis
    Plodenství Smilax fluminensis


Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Rod přestup zahrnuje asi 260 uznávaných druhů.[4][5] Je rozšířen v tropech a subtropech téměř celého světa s přesahy do teplejších oblastí mírného pásu na severní i jižní polokouli.[3] V Evropě rostou 2 druhy. Přestup drsný (Smilax aspera) je rozšířen v celém Středomoří, přestup štíhlý (Smilax excelsa) pouze v jihovýchodní Evropě. Do střední Evropy žádný z těchto druhů nezasahuje. V Makaronésii se vyskytují 2 místní druhy. Smilax azorica je endemit Azorských ostrovů, Smilax canariensis roste na Kanárských ostrovech a Madeiře.[6] V Asii se přestupy vyskytují v oblasti od Kavkazu a jihozápadní Asie přes jižní Asii a Čínu po Japonsko a Přímořský kraj a přes Indočínu a jihovýchodní Asii až po Tichomoří. Nevyskytují se na Novém Zélandu, Tasmánii a v Arábii. V Číně roste 79 druhů, z toho 36 endemických.[1] V Americe sahá areál rodu od východní Kanady až po severní Argentinu a zahrnuje i Karibské ostrovy.[4] Ze Severní Ameriky je udáváno 20 druhů. Řada z nich má rozsáhlý areál, zahrnující v podstatě celou východní polovinu kontinentu.[7][2]

Ekologické interakce

[editovat | editovat zdroj]

V tropické Asii poskytují listy různých druhů přestupu potravu housenkám celé řady motýlích druhů, mezi jinými pohledné babočce Kaniska canace, z babočkovitých dále druhům Phalanta phalantha, Faunis menado, z modráskovitých Loxura atymnus a Eooxylides tharis, ze soumračníkovitých Tagiades japetus.[8] V Austrálii je druh Smilax australis živnou rostlinou housenek některých druhů modráskovitých motýlů z rodu Pseudodipsas a druhů Hypochrysops miskini a Hypolycaena phorbas.[9]

Drobné květy přestupů jsou opylovány hmyzem, zejména včelami a mouchami.[10] Z australských tropických pralesů jsou jako opylovači uváděny také třásněnky.[11] Bobule poskytují potravu různým druhům plodožravých ptáků, kteří také rozšiřují semena.[12] Na Pyrenejském poloostrově vyhledává plody přestupu drsného především pěnice černohlavá, v menší míře i červenka obecná a pěnice bělohrdlá. Semena procházejí trávicím traktem těchto ptáků bez poškození a schopná klíčení.[13] Drobná, plochá nektária na rubu listů přestupů často vyhledávají mravenci kvůli nektaru.[14]

  • Faunis menado (babočkovití)
    Faunis menado (babočkovití)
  • Babočkovitý motýl Kaniska canace
    Babočkovitý motýl Kaniska canace
  • Housenka Kaniska canace na přestupu čínském
    Housenka Kaniska canace na přestupu čínském
  • Eooxylides tharis (modráskovití)
    Eooxylides tharis (modráskovití)

Obsahové látky

[editovat | editovat zdroj]

Význačnými obsahovými látkami přestupů jsou zejména různé saponiny, třísloviny a kyanogenní glykosidy.[3] V listech a kořenech Smilax zeylanica je obsažen diosgenin, látka používaná zejména ve sportu jako rostlinný stimulátor tvorby testosteronu. Hlavním flavonoidem obsaženým v přestupu drsném je rutin.[15] Druh Smilax ornata obsahuje glukosid sarsasaponin.[16] Kořeny středoamerického druhu Smilax aristolochiifolia obsahují saponiny odvozené od sarsapogeninu a smilageninu, zejména parillin, smilasaponin a sarsaparillosid, dále beta-sitosterol, stigmasterol a jejich glukosidy.[15]

Taxonomie

[editovat | editovat zdroj]

V minulosti byl do čeledi Smilacaceae řazen i rod Ripogonum, v současné taxonomii (systém APG) vyčleněný do samostatné čeledi Ripogonaceae.[10] Podle výsledků molekulárních studií je rod Ripogonum sesterskou větví čeledi Philesiaceae, s níž tvoří monofyletickou skupinu.[17] Od rodu Smilax se odlišuje mj. oboupohlavnými květy, nepřítomností úponků a znaky na tyčinkách a pylu. Rod Heterosmilax (12 druhů rozšířených v Asii) byl vřazen do rodu Smilax, neboť tvoří jednu z větví uvnitř vývojového stromu tohoto rodu a činí jej tak parafyletickým.

Zástupci

[editovat | editovat zdroj]

Význam

[editovat | editovat zdroj]

Výhonky, mladé listy a úponky některých druhů jsou příležitostně využívány jako zelenina. Škrobnaté oddenky přestupu čínského slouží v Číně a indickém Ásámu jako potravina. Prášek z rozemletých sušených kořenů také slouží jako náhrada želatiny. Rovněž plody některých druhů (např. afrického Smilax kraussiana) jsou jedlé.[18][19][20][21]

Různé druhy přestupu jsou v tropických a subtropických zemích téměř celého světa využívány v tradiční a lidové medicíně k léčení pestré palety různých neduhů. V indické medicíně je to např. přestup čínský, S. glabra, Smilax elegans,S. ornata, S. zeylanica a původně americký druh Smilax aristolochiifolia,[15] v Číně přestup čínský, v Africe Smilax anceps, v Austrálii Smilax australis, Smilax blumei, v jihovýchodní Asii Smilax bracteata, Smilax calophylla, v Severní Americe Smilax herbacea, v tropické Americe Smilax campestris, v Karibiku Smilax havanensis Sušené kořeny Smilax longifolia a některých dalších druhů s obdobnými obsahovými látkami (Smilax aristolochiifolia, S. medica, S. regelii, S. febrifuga) jsou známy pod názvem salsaparilla a v minulosti byly ve velkém vyváženy z tropické Ameriky a používány k léčbě syfilis. V současnosti se salsaparilla používá k aromatizaci nápojů a léčiv.[18][15] Nálev ze semen černuchy seté, kořene Hemidesmus indicus a oddenků přestupu Smilax glabra je na Srí Lance tradičně používán k léčbě rakoviny.[22] Mast z listů přestupu drsného je používána ve veterinární medicíně při ošetřování vředů u dobytka. Druh má význam také v tradiční indické medicíně.[23]

Některé druhy tohoto rodu jsou dostatečně zimovzdorné lze je v České republice vysadit do volné půdy. Mají spíše jen sbírkový význam.[24] Několik zimovzdorných druhů je vysazeno v severní, lesní části areálu Pražské botanické zahrady v Tróji.[25]

  • Salsaparilla (Smilax officinalis)
    Salsaparilla (Smilax officinalis)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b XINQI, Chen; KOYAMA, Tetsuo. Flora of China: Smilax [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b HOLMES, Walter C. Flora of North America. Smilax [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c KUBITZKI, K. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 3. Berlin: Springer, 1998. ISBN 3-540-64060-6. (anglicky) 
  4. ↑ a b Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2017 [cit. 2018-10-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-31. (anglicky) 
  6. ↑ Euromed Plantbase. Flora Europaea [online]. Berlin-Dahlem: Botanic Garden and Botanical Museum, 2006. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Plants Database: Smilax [online]. USDA. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ VANE-WRIGHT, R.I.; DE JONG, R. The butterflies of Sulawesi: annotated checklist for a critical island fauna. Zoologische Verhandelingen. 2003, čís. 343. Dostupné online. 
  9. ↑ BRABY, Michael F. The complete field guide to butterflies of Australia. Collingwood, Australia: CSIRO, 2004. Dostupné online. ISBN 0-643-09027-4. (anglicky) 
  10. ↑ a b JUDD, et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.]: Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034. (anglicky) 
  11. ↑ CORLETT, Richard T. Flower visitors and pollination in the Oriental (Indomalayan) region. Biological Reviews. 2004, čís. 79. 
  12. ↑ SNOW, Barbara; DAVID, Snow. Birds and berries. [s.l.]: T & AD Poyser, 1998. ISBN 978-1-4081-3822-9. (anglicky) 
  13. ↑ HERRERA, Carlos M. Fruit variation and competition for dispersers in natural populations of Smilax aspera. Oikos. 1981, čís. 36. 
  14. ↑ CAPINERA, John L. (ed.). Encyclopedia of entomology.. [s.l.]: Springer, 2008. ISBN 978-1-4020-6242-1. (anglicky) 
  15. ↑ a b c d KHARE, C.P. Indian Medicinal Plants. New Delhi: Springer, 2007. ISBN 978-0-387-70637-5. (anglicky) 
  16. ↑ SAROYA, Amritpal Singh. Herbalism, Phytochemistry and Ethnopharmacology. Enfield: Science Publishers, 2011. Dostupné online. ISBN 978-1-57808-697-9. (anglicky) 
  17. ↑ STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ a b SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946. (anglicky) 
  19. ↑ HEDRICK, U.P. (ed.). Sturtevant's edible plants of the world. [s.l.]: [s.n.], 1919. (anglicky) 
  20. ↑ MARTIN, Franklin W.; CAMPBELL, Carl W.; RUBERTE, Ruth M. Perennial edible fruits of the tropics. An Inventory. Agriculture handbook. 1987, čís. 642. 
  21. ↑ LIM, T.K. Edible medicinal and nonmedicinal plants: Volume 9, modified stems, roots, bulbs. [s.l.]: Springer, 2015. ISBN 978-94-017-9510-4. (anglicky) 
  22. ↑ LIM, T.K. Edible plants 5. Fruits. [s.l.]: Springer, 2013. ISBN 978-94-007-5652-6. (anglicky) 
  23. ↑ QUATTROCCHI, Umberto. World dictionary of medicinal and poisonous plants. [s.l.]: CRC Press, 2012. ISBN 978-1-4822-5064-0. (anglicky) 
  24. ↑ HIEKE, Karel; PINC, Miroslav. Praktická dendrologie, díl 2.,. 1.. vyd. [s.l.]: nakladatelství SZN, 1978. 000128363. 
  25. ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Přestup&oldid=24360004“