Přeskočit na obsah

Rusínština

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Možná hledáte: Rutenština (nazýváno někdy jako rusínština).
Rusínština (русиньскый язык)
     Majoritní jazyk.      Menšinový jazyk.
     Majoritní jazyk.
     Menšinový jazyk.
RozšířeníPrešovský kraj (Slovensko), Zakarpatská oblast (Ukrajina), Vojvodina (Srbsko)
Počet mluvčích623 960 [1], podle oficiálních statistik sčítání lidu 70 374 [2]
Klasifikace
PísmoCyrilice
Postavení
Regulátornení stanoven
Úřední jazykVojvodina (Srbsko), uznávána jako jazyk menšiny na Slovensku
Kódy
ISO 639-1není
ISO 639-2sla (B)
sla (T)
ISO 639-3rue
EthnologueRUE
Wikipedie
rue.wikipedia.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rusínština (rusínsky русиньскый язык) je jazyk obyvatel severovýchodní části Karpatského oblouku na pomezí Slovenska, Ukrajiny, Polska, Maďarska a Rumunska. Na Slovensku byla rusínština v roce 1995 deklarována jako spisovný jazyk; vycházejí zde školní učebnice v rusínštině.[3] Hovoří jí také komunity rusínských vysídlenců jinde ve světě; paradoxně nejvyššího statusu v současné době požívá v srbské autonomní oblasti Vojvodina, kde je od roku 1974 jedním ze šesti úředních jazyků.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Spíše než o jednotný jazyk jde o skupinu nářečí, jak bývá běžné u obyvatel odlehlých horských oblastí, kteří navíc nedisponují vlastním státem s jednotným úředním jazykem a sdělovacími prostředky.

Oblast leží na rozhraní západoslovanského a východoslovanského prostoru, což se na rusínských dialektech nutně podepsalo; kromě slovenských a polských vlivů lze pozorovat i maďarské, německé a rumunské. Koncem 18. století se o rozvoj rusínského spisovného jazyka zasloužil řeckokatolický biskup Ondřej Bačinský. V 19. století probíhalo rusínské národní obrození, jehož cílem bylo zformování spisovného slovanského jazyka pro karpatské obyvatelstvo. Osobnostmi rusínského národního obrození na Slovensku byli mj., Adolf Ivanovič Dobriansky-Sačurov, spoluzakladatel Matice slovenské a Alexander Duchnovič. Různé proudy se pokoušely o zavedení spisovné ukrajinštiny, ruštiny, případně samostatného jazyka na bázi církevní slovanštiny a ruštiny či některých místních nářečí. Tento proces však nebyl dokončen.

Oficiální užití chorvatštiny, češtiny a rusínštiny ve Vojvodině

V Užhorodu vycházely první noviny v rusínštině – Russkij vistnik, jejichž šéfredaktorem v letech 1924 až 1933 byl Andrej Bródy.[4].V roce 1945 byla Podkarpatská Rus připojena k Sovětskému svazu a oficiální místa prohlásila Rusíny za Ukrajince. Se sovětským postojem se ztotožnila i vláda poválečného Československa a aplikovala ho ve vztahu k Rusínům, kteří žijí na východním Slovensku.[5] Menšinové školství i tisk používaly spisovnou ukrajinštinu. Rusíni se tak dostali pod tlak ze dvou stran: ti, kteří se odmítli považovat za Ukrajince, snadněji podléhali asimilaci většinovým slovenským živlem.

Po pádu Sovětského svazu se v roce 1992 v Bardejovských Kúpelích konal první kongres o rusínštině, na kterém bylo dohodnuto, že po vzoru rétorománštiny budou vytvořeny čtyři spisovné formy, ukrajinská, slovenská, polská a jugoslávská, a také postupně vznikne „rusínské koiné“ použitelné pro všechny Rusíny.[6]

V současnosti se obyvatelé někdejší Podkarpatské Rusi, nyní Zakarpatské oblasti na Ukrajině, považují vesměs za Ukrajince[zdroj?]: dle výsledků sčítaní lidu roku 2001 k etnografické skupině "Rusín" se přihlásily 10 183 osoby, a 6 725 považovalo jazyk této "své etnografické skupiny" za svůj mateřský jazyk. Přitom 1 010 100 osob se přihlásilo jako Ukrajinci, většina obyvatel oblasti považovala za svůj mateřský jazyk ukrajinštinu. Na Slovensku je vedle ukrajinské menšiny uznána i menšina rusínská. V Prešově se provozuje rozhlasové vysílání, které je zčásti ukrajinské, zčásti rusínské. Vycházejí rusínské noviny Info-Русин; jazyk v nich použitý se přinejmenším pravopisem na první pohled odlišuje jak od ukrajinštiny, tak i od ruštiny. A ačkoli rozdíly mezi rusínštinou a ruštinou jsou dost podstatné, ruský tisk popisuje rusínštinu jako „téměř ruštinu“ a Rusíny jako jakýsi úlomek velkého ruského národa ve střední Evropě.

Rusínské kmeny jsou Lemkové, Bojkové, Huculové, Verchovinci a Doliňané (= Hajnalé).

Abeceda a výslovnost

[editovat | editovat zdroj]

Rusínština se píše cyrilicí, ale panonští Rusíni také píší latinkou. Rusínská abeceda se též nazývá alfabit, či azbuka a obsahuje písmena v následujícím pořadí:

velké: А Б В Г Ґ Д Е Є Ё[pozn. 1] Ж З І Ї[pozn. 1] И Ы Й К Л М Н О П Р С Т У Ф Х Ц Ч Ш Щ Ю Я Ь Ъ
malé: а б в г ґ д е є ё ж з і ї и ы й к л м н о п р с т у ф х ц ч ш щ ю я ь ъ
kurzíva: а б в г ґ д е є ё ж з і ї и ы й к л м н о п р с т у ф х ц ч ш щ ю я ь ъ
transliterace (vědecký přepis) a b v h g d e ě ë ž z i ï y y j k l m n o p r s t u f ch c č š šč ju ja ' ''
výslovnost a transkripce (běžný přepis) a b v h g d e je jo ž z i ji y y j k l m n o p r s t u f ch c č š šč ju ja měkký znak tvrdý

znak

Další poznámky:

  • rusínština obsahuje tři I (і, и, ы)
  • obsahuje ruské Ё („JO“) a ukrajinské Ї („JI“), tahle písmena se nenachází v lemkovském dialektu
  • G se změnilo na H, stejně jako v češtině. K označení skutečného G (vyskytuje se pouze v cizích slovech) slouží písmeno Ґ (např. етноґрафія = etnografie)

Historie rusínské jazykovědy

[editovat | editovat zdroj]

Mukačevský řeckokatolický biskup Jan Josef de Camellis (1641–1706) vydal v roce 1699 učebnici s názvem Букварь языка славеньска писанний чтенія оучитися хотящимъ полезное руковоженіе [Bukvar' jazyka slaveňska písanij čtenija oučytysja chotjaščym poľeznoje rukovoženije; Slabikář jazyka slovanského psaný chtějícím se čtení naučiti jako užitečná příručka].[7][8]

První rusínskou gramatiku napsal řeckokatolický kněz, bazilián a filolog Arsenij Kocák (1737–1800).[9][10] Řeckokatolický kněz Michal Lučkaj (1789–1843), žák Josefa Dobrovského a Jerneje Kopitara napsal rusínskou gramatiku s názvem Grammatica Slavo Ruthena: seu Vetero-Slavicae, actu in montibus Carpathicis Parvo-Russicae, seu dialecti vigentis linguae (byla vydána v Budíně v roce 1830).

Alexander Duchnovič vydal v roce 1847 rusínský slabikář Книжица читалная для начинающих [Knyžycja čytaľnaja dľa načynajuščych; Čítanka pro začátečníky].[11]

První moderní gramatika rusínštiny je Карпаторусский букварь [Karpatorusskij bukvar'] z roku 1931[12] a Буквар. Перша книжечка для народных школ [Bukvar. Perša knyžečka dlja narodnŷch škol] z roku 1935.[13]

Gramatika Ivana Harajdy z roku 1941 je poslední tradiční gramatikou rusínského jazyka. Autorem byl Ivan Harajda, výkonný ředitel Podkarpatské společnosti nauk a předseda jazykové sekce společnosti. Je nejvydávanější v celé historii rusínského jazyka.[14]

Словарь русинського языка (slovník rusínského jazyka) sestavil Jurij Čori (1935 – 2019).

Příklady[6]

[editovat | editovat zdroj]

Číslovky

[editovat | editovat zdroj]
Rusínsky Česky
єден jeden
два dva
три tři
штири čtyři
пять pět
шість šest
сїм sedm
вісем osm
девять devět
десять deset

Užitečné fráze

[editovat | editovat zdroj]
Rusínsky Česky
Добрый день!/Dobrŷj deň! Dobrý den!
Слава Ісусу Хрісту!/Slava Isusu Christu! Pochválen buď (Pán) Ježíš Kristus!
Слава навікы Богу!/Slava navikŷ Bohu! Sláva navěky Bohu! Navěky amen!
Агой!/Ahoj! Ahoj!
Май ся добрї!/ Maj sia dobri Měj se hezky!
Май ся!/Maj sia! Měj se!
Як ся маєш?/Jak sia maješ? Jak se máš?
Вшытко добре/Všŷtko dobre! Všechno dobrý!

Ukázka textu

[editovat | editovat zdroj]

Rusínské dialekty se dělí na dvě velké skupiny - karpatské (Slovensko, Polsko, Rumunsko, a Ukrajina) a panonské (Maďarsko, Srbsko a Chorvatsko). Karpatské dialekty se velmi podobají ukrajinštině, panonské jsou nejvíc podobné šarišskému dialektu slovenštiny. Na Slovensku kodifikovaná lemkovsko-prešovská rusínština zaznamenala určitý slovenský vliv a má ve svém slovníku některá slovenská slova jako „slovenský“, „volič“, „spoločenský“ apod.


Pro srovnání je text uveden i ukrajinsky a rusky.

panonská rusínština

Того року ше одбуло уж друге стретнуце габурчанох по походзеню, хторих у Валалским уряду, у Габури 8. юлия 2006. року, на родней груди привитал староста валалу М. Ющик. Щири слова, подзековносц, пиха и гордосц пре добри глас о своїм валалу, витаня длуго нєвидзеней родзини, здогадованя на давни часи, на Габуру, на родзину и традицию, мали свойо место нє лєм на стретнуцох родзини, алє и на цалей дводньовей културно-уметнїцкей и спортовей програми хтора ше одбувала под назву: «Габура шпива и шпортує»

transkripce panonsko-rusínského textu

Toho roku še odbulo už druhe stretnuce haburčanoh po pohodzenju, htorih u Valalskim urjadu-hiži, u Haburi 8. julija 2006. roku, na rodnej hrudi privital starosta valalu M. Juščik. Ščiri slova, podzekovnosc, piha i hordosc pre dobri hlas o svojim valalu, vitanja dluho njevidzenej rodzini, zdohadovanja na davni časi, na Haburu, na rodzinu i tradiciju, mali svojo mesto nje ljem na stretnucoh rodzini, alje i na calej dvodnjovej kulturno-umetnjickej i sportovej prohrami htora še odvivala pod nazvu: „Habura špiva i športuje“.

nejzápadnější lemkovsko-prešovský dialekt kodifikovaný na Slovensku

Того року ся одбыла уж друга стріча габурскых родаків, котрых на Сельскім уряді в Габурі 8. юла 2006, на роднім ґрунті привитав староста села М. Ющік. Слова до душы, подякы і гордости за шыріня доброго хыру о своїм селі, витаня довго невидженых родаків, споминаня на давны часы, на Габуру, на родину і традіції мали свій простор нелем на стрічі родаків але і на цілій двадньовій културно-сполоченьскій і шпортовій акції, яка ся одбывала під назвом: «Габура співає і шпортує.»

lemkovsko-gorlický dialekt kodifikovaný v Polsku

Того року одбыла ся уж друга стрича габурскых родаків, котрых на Сільському уряді в Габурі 8. липця 2006, на ридни земли привитав староста села М. Ющік. Щиры слова подякы і гордости за шыриня доброй славы свого села, витаня медже довго невидженыма родаками, спомин давных часив, Габури, родини і традициї были не лем на стричи родаків, але і на цілим дводньовим культурно–суспільним і спортовим сьвяті, яке ся одбыло під назвом «Габура співає і спортує».

ukrajinština

Цього року відбулася друга зустріч габурських земляків, котрих на Сільському уряді в Габурі 8 липня 2006 року, на рідній землі привітав староста села М. Ющік. Слова до душі, подяки й гордості за поширення доброї слави про своє село, вітання довго не бачених земляків, спомин давніх часів, Габури, родини і традицій мали місце не лише на зустрічі земляків, але й на всій дводенній культурно-суспільній і спортивній акції, яка відбувалася під назвою: «Габура співає і спортує».

ruština

В этом году состоялась вторая встреча габурских земляков, которых на Сельском совете в Габуре 8 июля 2006, на родной земле приветствовал староста села М. Ющик. Душевные слова, благодарность и гордость за распространение хорошей репутации села, приветствие земляков, которых давно не видели, воспоминания старых времён, семьи и традиций имели место не только на встрече земляков, но и на всей двухдневной культурно-общественной акции, которая состоялась под названием: «Габура поёт и занимается спортом».

Výsledné porovnání

[editovat | editovat zdroj]

Když porovnáme texty, vidíme, že:

Vzorový text

[editovat | editovat zdroj]

Všeobecná deklarace lidských práv

rusínsky

Вшыткы люде ся родять як слободны і рівны в достойности і правах. Суть обдарованы розумом і сумлінём і мають робити в духу братства.

česky

Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Titulní list rusínské gramatiky z roku 1830
    Titulní list rusínské gramatiky z roku 1830
  • Dvojjazyčný polsko-rusínský nápis.
    Dvojjazyčný polsko-rusínský nápis.
  • Dvojjazyčný slovensko-rusínský nápis.
    Dvojjazyčný slovensko-rusínský nápis.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Tohle písmeno se nenachází v Lemkovském dialektu jazyka.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Граматика Гарайды na rusínské Wikipedii.

  1. ↑ Rusínština na Ethnologue
  2. ↑ Oficiální statistiky sčítání lidu v jednotlivých zemích, kde žijí Rusíni:
  3. ↑ ŠATAVA, Leoš. Etnika bez státu a regionální jazyky v Evropě: rozměry asimilace a revitalizace - 56 případů. Praha: Epocha, 2022. 309 stran, str.177-182
  4. ↑ BRODY Andrej 2.7.1895-1945/1946. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2023-01-13]. Dostupné online. 
  5. ↑ Gajdoš, M., Konečný, S. (2019). Ukrajinské národnostné školstvo na Slovensku v rokoch 1945 – 1960. Slovenský národopis, 67(1), 22–46.
  6. ↑ a b MAGOCSI, Paul Robert. Language and National Survival. Jahrbücher für Geschichte Osteuropas. 1996, roč. Neue Folge, Bd. 44, čís. H. 1, s. 83–85. Dostupné online. ISSN 0021-4019. 
  7. ↑ Ivan Pop: Osobnosti našich dějín - DECAMELLIS Josif (De Camellis). rusyn.sk [online]. [cit. 2022-05-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  8. ↑ KONEČNÝ, Stanislav. Náčrt dejín karpatských Rusínov : vysokoškolská učebnica. Prešov: Prešovská univerzita. Ústav rusínskeho jazyka a kultúry Dostupné online. ISBN 978-80-555-1297-6, ISBN 80-555-1297-3. OCLC 1043043847 S. 83. 
  9. ↑ Monastyr alebo rusnácky Devín. www.hornyzemplin.sk [online]. [cit. 2022-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-07-01. 
  10. ↑ МЕДВІДЬ, Петро. 280 років од народжіня Арсенія Коцака [online]. 2017-03-14 [cit. 2022-08-24]. Dostupné online. (rusínsky) 
  11. ↑ TERAZ.SK. Alexandra Duchnoviča nazývajú Komenským Podkarpatska. TERAZ.sk [online]. 2015-03-29 [cit. 2022-05-22]. Dostupné online. (slovensky) 
  12. ↑ VYSLOCKIJ, Dymytrij. Карпаторусский букварь. Cleveland: [s.n.], 1931. (Rusínština) 
  13. ↑ TROCHANOVSKIJ, Metodyj. Буквар. Перша книжечка для народных школ. (Bukvar. Perša knyžečka dlja narodnŷch škol.). Lviv: [s.n.], 1935. (Rusínština) 
  14. ↑ Ivan Pop: Osobnosti našich dějín - HARAJDA Ivan. rusyn.sk [online]. [cit. 2023-05-19]. Dostupné online. (slovensky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • PLIŠKOVÁ, Anna a Kvetoslava KOPOROVA. Rusyn'skyj jazyk pro čudžincjiv: vysokoškol'skyj učebnyk = Rusínsky jazyk pre cudzincov. Perše vydanja. Prjašiv: Prjašivska univerzita v Prjašovi, 2015. ISBN 978-80-555-1390-4.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Slovanské jazyky
Západoslovanské
česko-slovenské
lužickosrbské
lechické
Jihoslovanské
západní
východní
Východoslovanské
Praslovanština†
 
poznámka: † vymřelý jazyk
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rusínština&oldid=24199818“