Antoine de Saint-Exupéry: Člověk

„Člověk přece nemůže trvale žít z ledniček, politiky, financí a křížovek. Člověk to prostě nemůže. Člověk přeci nemůže žít bez básní, bez barev, bez lásky.“

„Neprosím o zázrak, Pane, ale o sílu pro všední život.
Nauč mě umění malých kroků.

Učiň mě hledajícím a nalézajícím,
učiň mě sebejistým v pravý čas.

Obdař mě jemnocitem,
abych dokázal odlišit prvořadé od druhořadého.

Prosím o disciplínu, abych jen tak neproklouzl životem
a rozumně si rozdělil své dny, abych neprospal záblesky světla a vrcholy
a abych aspoň tu a tam našel čas na umělecký zážitek.

Dovol mi přesvědčit se o tom,
že snít o minulosti či budoucnost mi nepomůže.

Pomoz mi co nejlépe zvládnout to, co je nejbližší,

pomoz mi pokládat právě prožívanou hodinu za nejdůležitější.

Chraň mě před naivní vírou,
že v životě musí jít všechno hladce.

Daruj mi střízlivé poznání, že těžkosti, porážky,
neúspěchy a zklamání jsou přirozenou součástí života,
že díky jim rosteme a dozráváme.

Připomínej mi,
že srdce se často staví proti rozumu.

Pošli mi v pravou chvíli někoho,
kdo má odvahu říci mi pravdu s láskou.

Chléb každodenní dej mi pro tělo i duši,
projev Tvé lásky, přátelské echo, a aspoň tu a tam náznak,
že budu užitečný.

Vím, že mnoho problémů se řeší neděláním.
Dej, abych dokázal čekat.

Ať vždycky nechám Tebe i ostatní dohovořit.

To nejdůležitější si člověk neříká sám,
to nejdůležitější mu bývá řečeno.

Ty víš, jak velmi potřebujeme přátelství.
Dej, abych dorostl této nejkrásnější, nejtěžší, nejriskantnější a nejněžnější záležitosti života.

Vnukni mi pravou chvíli a pravé místo,
kde mohu zanechat balíček dobra,
slovy či beze slov.

Chraň mě před strachem,
že bych mohl promarnit svůj život.

Nedávej mi to, co si přeji,
ale to, co potřebuji.

Nauč mě umění malých kroků.“

„Člověk vnímá jen ten svět, který nosí v sobě.“

„Člověk se vydává v nebezpečí, že bude trochu plakat, když se nechal ochočit.“

„Člověk je tím větší, čím víc je sám sebou.“

„Byl to obchodník s patentními pilulkami utišujícími žízeň. Když člověk jednu polkne nemusí týden pít.
„Proč to prodáváš?“ zeptal se malý princ.
„Je to velká úspora času,“ odpověděl obchodník. „Znalci to vypočítali. Ušetří se padesát tři minuty za týden.“
„A co udělá s těmito padesáti třemi minutami?“
„Co kdo chce…“
Kdybych já měl padesát tři minuty nazbyt, řekl malý princ, šel bych docela pomaloučku ke studánce…“

„Když člověk ponižuje, pak jen proto, že je sám nízký.“

„Člověk musí žít velmi dlouho, aby se stal člověkem.“

„Člověk je veliký tím, že pociťuje odpovědnost. Odpovědnost tak trochu za osud lidí, v dosahu své činnosti.“

„Člověk se plně projeví, teprve když změří své síly s nějakou překážkou.“

„Člověk je ten, kdo v sobě nosí větší bytost, než je sám.“

„Člověk poznává sám sebe, když zápasí s překážkami.“

„Každý člověk více nebo méně pociťuje potřebu stát se jiným člověkem.“

„Jsem zahradník a kypřím zemi, o květy ani o štěstí se nestarám, neboť má-li být kvetoucí strom, musí být nejprve strom, a má-li být člověk šťastný, musí být nejprve člověkem.“

„Dříve jsem míval málo úcty k dospělým. Byl to omyl, člověk nikdy nestárne.“

„Milovat, jenom milovat, to je slepá ulička. Člověk má ještě vyšší povinnost než jen milovat. Možná je to také láska, ale jak rozdílná od jiných.“

„Člověk bohatne i ze svých útrap.“

„Člověk… je v první řadě ten, kdo tvoří. A pouze lidé, kteří spolupracují jsou bratři. A jenom ti jsou živí, kdo v klidu neusedli k nastřádané sklizni.“

„Člověk bez řádu, žárlící na souseda, pokud ho soused v něčem převyšuje, se snaží strhnout ho na svou úroveň.“