Zobrazení zdroje stránky Portál:Letectví/Článek měsíce/Archiv

[[Soubor:Douglas TBD-1 Devastators of VT-2 in flight on 6 January 1941 (NNAM.1998.367.088.063).jpg|thumb|Devastatory jednotky VT-2 z letadlové lodi [[USS Lexington (CV-2)|USS Lexington]] v lednu 1941.]]

Tento archív obsahuje všechny články měsíce, použité v portálu Letectví.

== 2024 ==
=== Říjen 2024 ===
[[Soubor:Vultee V-11GB prototype NR-17327.jpg|náhled|vlevo|Vultee V-11GB]]

'''[[Vultee V-11]]''' byl americký jednomotorový třímístný celokovový [[dolnoplošník]] se zatahovacím [[podvozek letadla|podvozkem]] ostruhového typu.

Prvním zákazníkem se před koncem roku 1935 stala [[Čínská republika (1912–1949)|Čína]], jejíž vláda tehdy objednala 30 kusů V-11-G. Po zakoupení třetího vyrobeného exempláře s označením V-11-A, který byl zalétán 2. prosince 1936, následovala od července 1937 do dubna 1938 dodávka 29 kusů V-11-G. Staly se součástí 14. mezinárodní perutě [[Letectvo Čínské republiky|čínského letectva]].

Dalším odběratelem byli zástupci sovětské obchodní organizace v [[Spojené státy americké|USA]] Amtorg. Sovětská strana zakoupila jeden vzorový letoun V-11-GB (URSS-N-206), licenční výrobní práva a komponenty pro montáž prvních pěti sériových strojů. K jejich pohonu byl vybrán motor M-62 o 676 kW, odvozený A. D. Švecovem z licenčního Wright Cyclonu M-25. [[Sériová výroba]] byla zahájena v roce 1937 pod označením '''BŠ-1'''. Přidáním [[pancéřování]] bez zvýšení výkonu pohonné jednotky došlo ke zhoršení výkonů ve srovnání s originálem. Výroba proto byla po dodání 31 exemplářů v roce 1938 zastavena. Všechny letouny byly zbaveny vojenského vybavení a převedeny k [[Aeroflot]]u. Zde byly vedeny jako poštovní '''PS-43''' a létaly především na linkách [[Moskva]]-[[Kyjev]], Moskva-[[Taškent]] a zpět. Příležitostně přepravovaly tři pasažéry. Po [[Operace Barbarossa|napadení SSSR]] během [[Druhá světová válka|druhé světové války]] je používalo [[Sovětské letectvo]] u pomocných služeb a jako [[spojovací letoun|spojovací]].

=== Září 2024 ===
[[Soubor:Ray Wagner Collection Image (15721785164).jpg|náhled|Grumman Skyrocket]]

'''[[Grumman XF5F Skyrocket]]''' byl [[prototyp]] dvoumotorového [[Palubní letoun|palubního]] [[Stíhačka|stíhacího letounu]]. V době jeho vzniku začaly ve službě na amerických [[Letadlová loď|letadlových lodích]] [[jednoplošník|jednoplošné]] [[letoun]]y ([[Brewster F2A Buffalo]], [[Grumman F4F Wildcat]]) vytlačovat [[dvouplošník]]y, přičemž jednoplošný Skyrocket byl novátorský i svou dvoumotorovou koncepcí. Objednán byl roku 1938 a první let absolvoval roku 1940. Na palubě letadlové lodě nebyl nikdy testován a nebyl ani zaveden do služby. Vznikla rovněž jeho pozemní varianta [[Grumman XP-50]].

V roce 1938 [[Námořnictvo Spojených států amerických|americké námořnictvo]] vypsalo soutěž na paubní stíhací letouny, v rámci které se utkaly prototypy Grumman XF5F Skyrocket (tovární označení '''Grumman G-34'''), [[Bell XFL Airabonita]] a [[Vought F4U Corsair]]. Do sériové výroby se nakonec dostal poslední z nich. Dvoumotorová koncepce XF5F byla pionýrská, neboť prvním dvoumotorovým letounem, testovaným na palubě letadlové lodě, byl teprve v roce 1936 francouzský [[Potez 56|Potez 56E]]. V USA byl jako první v srpnu 1939 testován Lockheed XJO-3, což byl upravený letoun [[Lockheed Model 12 Electra Junior]].

=== Srpen 2024 ===
[[Soubor:Antonín Ježek 03.jpg|thumb|left|Antonín Ježek]]

'''[[Antonín Ježek]]''' (29. srpen 1896, [[Mikulášov]] – 18. listopad 1923, [[Čtyři Dvory]]) byl český letec, [[letecká akrobacie|letecký akrobat]], parašutista a [[Československé legie|legionář]]. Zahynul tragicky na leteckém dnu u [[České Budějovice|Českých Budějovic]].

Pocházel ze čtyř dětí, měl sourozence Jana, Josefa a Marii. Vyučil se pekařem. Za [[první světová válka|první světové války]] se dostal do [[Italská fronta (první světová válka)|Itálie]], odkud se vrátil jako [[Československé legie|legionář]]. Následně sloužil v Českých Budějovicích. Po skončení vojny odcestoval zpět do Itálie, kde navštěvoval leteckou školu.

Od roku 1922 se věnoval akrobacii, především v Čechách a [[Italské království|Itálii]]. 7. května 1922 připravil vystoupení na [[Letiště Praha-Kbely|kbelském letišti]] v Praze. Oba piloti jsou v dobovém v tisku zpravidla uvádění zkráceně jako „A. Ježek“, což může vést k záměnám. Alois Ježek narozený 9. června 1890 se letectví v Čechách začal věnovat roku 1919 po návratu z Francie a navzdory několika nehodám zemřel až 28. února 1956. Další jmenovec, Antonín Ježek, také legionář, který rovněž působil v Itálii, pocházel z Ústí nad Orlicí, narodil se 7. 7. 1894 a zemřel 22. 9. 1918. Léto 1923 strávil opět v Itálii u společnosti ''Ali d’ Italia'' propagující aviatiku mezi širokou veřejností. Z dopisů otci z té doby vyplývá, že se svým vystoupením objel většinu tehdejších větších měst na [[Sicílie|Sicílii]]. Jeho červnových vystoupení v [[Palermo|Palermu]] se účastnil [[Benito Mussolini]].

=== Červenec 2024 ===
[[Soubor:Gossamer Condor - NARA - 17497963 (cropped).jpg|náhled|Gossamer Condor]]

'''[[Gossamer Condor]]''' byl prvním skutečně použitelným [[Letadlo poháněné lidskou silou|letadlem poháněným pouze lidskou silou]], prvním, které získalo [[Kremerova cena|Kremerovu cenu]]. Nyní je vystaven v [[National Air and Space Museum]] (Národní letecké a kosmické muzeum) při The Smithsonian Institution ve [[Washington, D.C.|Washingtonu]] ve [[Spojené státy americké|Spojených státech amerických]].

Gossamer Condor je hlavním tématem krátkého [[oscar]]ového dokumentárního filmu ''[[The Flight of the Gossamer Condor]]''.

V roce 1959 vypsal britský průmyslník [[Henry Kremer]] ocenění pro konstruktéra letadla poháněného pouze lidskou silou, které bude schopno odstartovat, ve výšce minimálně 10 stop (3 metry) obletět trasu ve tvaru osmičky okolo dvou pylonů umístěných 0,5 míle (cca 800 metrů) od sebe, a opět přistát. Tuto cenu a odměnu 50 000 [[Libra šterlinků|£]] získal tým společnosti [[AeroVironment|AeroVironment Inc.]] okolo [[Paul B. MacCready|Paula B. MacCreadyho]] a [[Peter Lissaman|Dr. Petera B.S. Lissamana]], když dne 23. srpna 1977 absolvoval určenou trasu [[pilot]] [[Bryan Allen]] s letadlem nazvaným Gossamer Condor (v překladu kondor utkaný z pavučin babího léta). Let se uskutečnil na [[letiště|letišti]] Shafter v [[Kalifornie|Kalifornii]].

=== Červen 2024 ===
[[Soubor:Avia BH-11.16 a Walter NZ-60 (L-BONU).jpg|thumb|left|Avia BH-11.16]]

'''[[Avia BH-11]]''' (vojenské označení '''B-11''') byl lehký celodřevěný vzpěrový [[dolnoplošník]], který vznikl úpravou letounu [[Avia BH-9|BH-9]], a sloužil jako školní, kurýrní a sportovní. Je dílem mladých konstruktérů [[Pavel Beneš (konstruktér)|Pavla Beneše]] a [[Miroslav Hajn (konstruktér)|Miroslava Hajna]] z továrny Avia, Miloš Bondy a spol., továrna na letadla, Praha-Holešovice.

Avia BH-11 přímo navazuje na svého předchůdce, letoun Avia BH-9. Od BH-9 se liší tvarem první přepážky za [[letecký motor|motorem]] (u BH-9 eliptická, u BH-11 obdélníková), většími nádržemi a změnami v palivové instalaci. Na fotografiích jsou oba [[letoun]]y téměř nerozeznatelné, pokud není vidět označení, nebo detail první přepážky (hned za motorem). Dolnokřídlý, dvoumístný jednoplošník se dočkal v letech 1924-1929 několika provedení ve více než 10 variantách. Původně spojovací letoun byl později využíván jako školní nebo jako sportovní letoun.

Avia BH-11 bylo první československé letadlo pilotované [[Zdeněk Lhota (letec)|Zdeňkem Lhotou]], které v červenci 1924 přeletělo kanál [[Lamanšský průliv|La Manche]] a přistálo na anglické půdě.

=== Květen 2024 ===
[[Soubor:Karl Stohanzl (1879-1945).jpg|náhled|Karl Stohanzl]]

'''[[Karl Stohanzl]]''' ([[21. březen|21. března]] [[1879]] [[Jihlava]] – [[28. květen|28. května]] [[1945]] [[Brno]]) byl [[pilot]], válečný letec a instruktor v [[Rakousko-uherská armáda|Rakousko-Uherské armádě]] a po válce [[Československo|československý]] [[Automobilový sport|automobilový závodník]] jako tovární jezdec [[Zbrojovka Brno|Čs. Zbrojovky]] a. s. v Brně. Ve své době patřil k nejpopulárnějším automobilovým závodníkům v Brně a na [[Morava|Moravě]].

Byl jedním z prvních pilotů v Rakousko-Uhersku. Naučil se létat soukromě ve [[Vídeňské Nové Město|Vídeňském Novém Městě]] (Wiener Neustadt) na [[dvouplošník]]u zkonstruovaném [[Gabriel Voisin|Gabrielem Voisinem]] ([[Aéroplanes G. Voisin]]), který byl ve vlastnictví hraběte [[Alexander Joseph Kolowrat-Krakowský|Alexandra Kolowrata]]. Mezinárodní pilotní diplom FAI č.14 od rakouského Aero Klubu získal již 30. srpna 1910. Stal se pak vojákem z povolání, vojenským (polním) pilotem a instruktorem v rakousko-uherské armádě ([[K.u.k. Luftfahrtruppen|vojenské letectvo]] k.u.k. Luftfahrtruppen). První vojenský pilotní kurz v Rakousko-uherské monarchii se konal od 19. 4. 1911 na vojenském letišti ve Wiener Neustadtu. Jediným ryzím Čechem v tomto kurzu byl [[Rudolf Holeka]] (pilotní průkaz č. 39), pozdější brigádní generál čs. letectva. Instruktorem v kurzu byl i [[nadporučík]] Karl Stohanzl. V tom období získali pilotní průkazy mj. hrabě [[Alexander Joseph Kolowrat-Krakowský|Alexander Saša Kolowrat]] (pilotní průkaz č. 15) a [[Otto Hieronimus]] (pilotní průkaz č. 17).

Karl Stohanzl se stal populární osobností rakousko-uherského letectva. Podnikl řadu letů, které se setkaly s nadšením veřejnosti. Dne 28. srpna 1911 přiletěl kolem půl osmé ráno i nad své rodné město. Startoval v 5 hodin z letiště ve Vídeňském Novém Městě a přistál v blízkosti Jihlavy. Let do Jihlavy tedy trval 2 h 30 minut. Odpoledne uspořádal krátký ukázkový let. Celá tato událost prý přilákala asi 10 000 lidí. Další veřejný let převedl např. od 25. do 29. září 1912 v [[Innsbruck]]u v rámci tamních leteckých dnů. Od listopadu 1912 vedl jako velitel kurzy polních pilotů v [[Gorice a Gradiška|Gorici]]. V březnu 1913 byl dle rozkazu PVB 1/Nr.11 jmenován k. u. k. polním pilotem.

=== Duben 2024 ===
[[Soubor:Arado Ar-96.jpg|náhled|vlevo|Ar 96]]

'''[[Arado Ar 96]]''' byl [[nacistické Německo|německý]] [[Cvičné letadlo|cvičný letoun]] pro pokračovací výcvik z doby [[Druhá světová válka|druhé světové války]]. Vznikl na požadavek velení [[Luftwaffe (Wehrmacht)|Luftwaffe]], které chtělo nový typ moderního [[jednoplošník|jednoplošného]] celokovového stroje. Letoun byl vyráběn společností [[Arado|Arado Flugzeugwerke GmbH]].

První prototyp Ar 96 (verze A) vzlétl roku [[1937 v letectví|1937]] a sériové stroje (verze B) začaly být dodávány o dva roky později. Tyto letouny verze A byly vybaveny [[letecký motor|motorem]] [[Argus As 10]]C, jehož výkon byl nedostatečný. Proto bylo rozhodnuto, že bude nahrazen výkonnějším dvanáctiválcovým [[Vzduchové chlazení spalovacích motorů|vzduchem chlazeným motorem]] s [[válec (motor)|válci]] do V [[Argus As 410]]A-1 (verze B).

[[Letoun]]y byly vyráběny nejen v samotném Německu, ale i v [[Protektorát Čechy a Morava|Protektorátu]] – od poloviny roku [[1941]] ve [[letecký výrobce|firmě]] [[Avia]] Praha, od roku 1944 v továrně [[Letov]] Praha. Letouny dodávala Třetí říše i svým spojencům [[Maďarské království|Maďarsku]], [[Bulharské carství|Bulharsku]] a [[Slovenská republika (1939–1945)|Slovenskému státu]]. Po skončení druhé světové války se v [[Československo|Československu]] v letech 1945–1951 vyráběla neozbrojená cvičná a civilní verze [[Označení letadel používaných v Československu po druhé světové válce|označená]] '''Avia C-2''' a vyzbrojená cvičná '''Avia C-2B'''. Tyto letouny byly v poválečném období nejrozšířenějšími typy pro pokračovací výcvik v [[Československé letectvo|československém letectvu]]. Sloužily nejen v tuzemsku, ale byly dodávány i na [[Vývoz|export]], například do Maďarska.

=== Březen 2024 ===
[[Soubor:AvroCF105ArrowRL206Serial25206.jpg|náhled|Dochovaný nos prototypu]]

'''[[Avro Canada CF-105 Arrow]]''' byl [[Kanada|kanadský]] [[Nadzvukový letoun|nadzvukový]] [[proudový letoun|proudový]] záchytný [[stíhací letoun]] s&nbsp;trojúhelníkovým ([[Delta křídlo|delta]]) [[křídlo letadla|křídlem]]. V&nbsp;letech [[1958]]–[[1959]] byla úspěšně otestována série pěti [[prototyp]]ů, ale roku 1959 kontroverzním rozhodnutím kanadské vlády došlo k&nbsp;ukončení celého projektu.

Několik let po&nbsp;[[Druhá světová válka|druhé světové válce]] měl tehdejší [[Sovětský svaz]] k&nbsp;dispozici [[Strategický bombardér|strategické bombardéry]] schopné nést [[Jaderná zbraň|jaderné zbraně]] na&nbsp;velkou vzdálenost. Proto se&nbsp;některé země snažily vyvinout stíhací letouny, které by mohly zachytit [[bombardér]]y dříve, než dosáhnou cíle.

Společnost [[Avro Canada]] nejprve vyvinula [[Podzvukový letoun|podzvukový]] přepadový stíhač schopný plnit úkoly za&nbsp;každého počasí [[Avro Canada CF-100 Canuck]]. Později začala pracovat na&nbsp;zcela novém [[Nadzvukový letoun|nadzvukovém letounu]]. Po&nbsp;mnoha diskusích a&nbsp;pokusech bylo pro nový stíhací [[letoun]] vybráno delta křídlo, protože je&nbsp;relativně tenké a&nbsp;má velkou plochu. Byly navrženy dvě verze letounu: C104/1 s&nbsp;jedním motorem a&nbsp;C104/2 se&nbsp;dvěma motory. Letoun měl využívat nové motory Orenda.

=== Únor 2024 ===
[[Soubor:Zlin XII OK MLA.jpg|náhled|vlevo|Zlin Z-XII]]

'''[[Zlín Z-XII]]''' byl československý jednomotorový sportovní a cvičný dvoumístný celodřevěný [[dolnoplošník]] z poloviny 30. let [[20. století]]. Továrna [[ZLIN Aircraft|ZLAS]] jej označovala jako lidové letadlo pro letecký výcvik, sport, leteckou turistiku a obchod.

Do [[ZLIN Aircraft|Zlínské letecké akciové společnosti]] (ZLAS) založené [[Jan Antonín Baťa|J. A. Baťou]] nastoupil v únoru [[1934 v letectví|1934]] jako [[Konstruktér|šéfkonstruktér]] [[Jaroslav Lonek]]. V koncepci svého posledního, soukromě postaveného letounu [[Lonek L-8 Ginette]] zpracoval [[projekt]] prvního letounu pro ZLAS, dvousedadlový dolnoplošník Zlín Z-XII. Přestože to byl jeho první projekt, tento letoun se stal komerčně nejúspěšnějším strojem, který Jaroslav Lonek pro ZLAS navrhl.

První '''Z-XII''' (výrobní číslo 101, OK-BTA) vzlétl v dubnu roku [[1935 v letectví|1935]] poháněný [[Spojené státy americké|americkým]] motorem Continental A-40-2 o výkonu 27 kW/37 k. Pohonná jednotka byla později nahrazena zlínskou kopií tohoto motoru, motorem Persy I o 26 kW/35,5 k. Druhý [[prototyp]] Z-XII (výr. č. 102, OK-BTB) byl osazen [[Československo|československým]] motorem [[Walter Mikron]]. Toto provedení se stalo základem pro zdokonalenou verzi '''Z-212''', která v sériovém provedení byla osazena motorem [[Walter Mikron|Walter Mikron II]] o výkonu 45 kW/60 k a byla vyráběna až od roku 1938.

=== Leden 2024 ===
[[Soubor:Herbert Nemec 1916 2001 RAF.gif|náhled|Herbert Němec]]

'''[[Herbert Němec]]''' ([[15. leden|15. ledna]] [[1916]], [[Znojmo]], dle některých pramenů též Starý Šanov u Hrušovan nad Jevišovkou – [[7. říjen|7. října]] [[2001]], USA) byl za druhé světové války příslušníkem [[311. československá bombardovací peruť RAF|311. bombardovací perutě britského královského letectva (RAF)]], kde vykonával funkci navigátora. Svoje působení v RAF končil jako velitel perutě. Po [[Únor 1948|„vítězném“ únoru 1948]] uprchl z Československa do [[Rakousko|Rakouska]] a žil ve [[Vídeň|Vídni]]. Pracoval pro zpravodajskou službu armády Spojených států – [[kontrašpionážní sbor|CIC]] (později [[Central Intelligence Agency|CIA]]). V roce 1951 emigroval do USA, kde v roce 2001 zemřel. Plukovník ve výslužbě, později generálmajor. Čestný občan města [[Znojmo|Znojma]].

Herbert Němec absolvoval studia na [[Vojenská akademie v Hranicích|Vojenské akademii v Hranicích]] na [[Morava|Moravě]]. Po jejich ukončení byl převelen k 202. horskému dělostřeleckému pluku ve slovenském [[Kežmarok]]u. Zde jej (23. září 1938) zastihla [[všeobecná mobilizace v roce 1938|mobilizace]], v jejímž průběhu zastával funkci velitele [[Dělostřelecká baterie|baterie]].

Po nastolení [[Protektorát Čechy a Morava|Protektorátu Čechy a Morava]] (po 15. březnu 1939) odešel nejprve do [[Polsko|Polska]] a odtud pak do [[Francie]]. Ve Francii vstoupil do řad [[Francouzská cizinecká legie|cizinecké legie]] v [[Severní Afrika|Severní Africe]]. Poté, co vypukla [[druhá světová válka]] (po 1. září 1939) se Herbert Němec vrátil zpět do Francie a byl převelen k [[Československé pozemní jednotky na Západě 1939–1945#1. československá pěší divize ve Francii|1. čsl. dělostřeleckému pluku]]. Ještě krátce před [[Příměří z Compiègne (druhá světová válka)|kapitulací Francie]] po jejím [[Bitva o Francii|napadení Německem 10. května 1940]] se přihlásil ke službě v letectvu. Spolu s leteckou skupinou byl Herbert Němec evakuován po kapitulaci Francie (22. června 1940) z jihofrancouzského přímořského městečka [[Agde]] do Anglie.

== 2023 ==
=== Prosinec 2023 ===
[[Soubor:Spartancr34.jpg|thumb|left|Breguet 763]]

'''[[Spartan Cruiser]]''' byl britský třímotorový [[dopravní letoun]] pro 6 až 10 cestujících, který postavila společnost Spartan Aircraft Limited sídlící v [[East Cowes]] na ostrově [[Wight]]. Předchůdcem tohoto typu byl [[Spojovací letadlo|spojovací letoun]] Saro Percival Monoplane, třímotorový letoun s dřevěným [[křídlo letadla|křídlem]] navržený Edgarem Percivalem a postavený společností Saunders-Roe Limited (Saro) v roce [[1931 v letectví|1931]], který poprvé vzlétl v roce 1932. Tento [[letoun]] však nedosáhl komerčního úspěchu, proto byl překonstruován na [[dopravní letoun]]. Díky majetkově úzkým vazbám mezi společnostmi Saunders-Roe a Spartan Aircraft byl rozpracovaný projekt letounu Spartan A.24 Mailplane dokončen u Spartanu jako Spartan Cruiser. [[Prototyp]] letounu Spartan Cruiser ([[Imatrikulace (letectví)|imatrikulace]] G-ABTY) byl zalétán v květnu [[1932 v letectví|1932]], když jej pilotoval Louis Strange. Původní uspořádání třímotorového [[dolnoplošník]]u  bylo zachováno, ale [[Trup letadla|trup]] z [[překližka|překližky]] byl nahrazen celokovovou konstrukcí. Tato verze měla s dvoučlennou posádkou kapacitu šest cestujících.

=== Listopad 2023 ===
[[Soubor:Air France Breguet 763 Provence Manteufel-1.jpg|thumb|Breguet 763]]

'''[[Breguet 763]]''' byl čtyřmotorový [[dopravní letoun]] vyvinutý francouzskou společností [[Société anonyme des ateliers d’aviation Louis Breguet|Breguet]]. První [[prototyp]] poprvé vzlétl roku 1949. Celkem bylo vyrobeno dvacet [[letoun]]ů tohoto typu. Lišily se především pohonnými jednotkami a uspořádáním kabiny. Kvůli nástupu turbovrtulových a [[proudový letoun|proudových letounů]] typ velmi rychle zastaral. V provozu byly v letech 1952–1971. Ve službě se vyznačovaly vynikající spolehlivostí a příznivou ekonomikou provozu. Byly to poslední postavené čistě francouzské čtyřmotorové letouny. Pro celou rodinu letounů tohoto typu se ujalo neoficiální označení '''Deux-Ponts'''.

První dvoupodlažní dopravní letouny byly vyvinuty už v době mezi světovými válkami. Tehdy to byly létající čluny pro [[Transatlantický let|transatlantické lety]], přičemž pro cestující bylo obvykle vyhrazeno jen jedno ze dvou pater (např. [[Boeing 314 Clipper]]). Obě paluby pro cestující byly na letounu [[Latécoère 521]] z roku 1935. Prvním pozemním dvoupodlažním letounem se stal americký [[Boeing 377 Stratocruiser]] z roku 1947. V jeho případě však byl na jiném podlaží pouze salónek pro čtrnáct osob.

Další pozemní dvoupodlažní letoun ve stejné době vznikl ve Francii v podobě typové rodiny Breguet 761/763/765. Jeho kořeny sahají do roku 1936, kdy ve francouzské společnosti Breguet vznikly první studie pozemního dopravního letadla využívajícího [[křídlo letadla|křídel]] [[létající člun|létajícího člunu]] [[Breguet 730]].

=== Říjen 2023 ===
[[Soubor:Božena Laglerová.jpg|thumb|left|Božena Laglerová]]

'''[[Božena Laglerová]]''' ([[11. prosinec|11.&nbsp;prosince]] [[1886]] [[Vinohrady (Praha)|Královské Vinohrady]] – [[8. říjen|8.&nbsp;října]] [[1941]] [[Bubeneč|Praha-Bubeneč]]) byla první česká [[pilot]]ka a třináctá světová pilotka podle systému oficiálních mezinárodních pilotních průkazů [[Mezinárodní letecká federace|FAI]]. Narodila se u Prahy na [[Vinohrady (Praha)|Královských Vinohradech]] čp. 15 (dnes Tylovo náměstí č. 3) jako nejmladší ze sedmi dětí tajemníka Zemského finančního ředitelství v Praze Vojtěcha Laglera a jeho manželky Jozefy, rozené Počtové. Otce ztratila už v pěti letech, v roce (1891), pak ji vychovával strýc z matčiny strany, profesor [[Univerzita Karlova|Univerzity Karlovy]] [[Filip Počta]], [[Paleontologie|paleontolog]] a [[geolog]].

Pod vlivem švagra Václava Felixe (manžela její o deset let starší sestry Kamily), profesora [[České vysoké učení technické v Praze|Českého vysokého učení technického]] (obor experimentální fyzika), nadšeného milovníka [[letectví|aviatiky]], se začala zajímat o [[letectví]]. Jak sama později vzpomínala, pod vlivem nešťastné lásky k mladému malíři neznámého jména, který od ní odešel studovat do [[Mnichov]]a, se rozhodla proslavit jako první česká pilotka (a svým věhlasem ho předstihnout).

Létat se učila od dubna [[1911]] na [[Hans Grade|Gradeho]] pilotní škole v Borku u [[Berlín]]a. Pilotní zkoušku složila 27. září téhož roku poté, co se zotavila z těžkého zranění, které utrpěla den před původním termínem pilotní zkoušky. Již 7. října 1911 v letecké soutěži v [[Hannover]]u získala stříbrný pohár, první mezinárodní leteckou trofej pro [[Čechy]]. Ale až 19.&nbsp;října, získala [[Pilotní licence|pilotní průkaz]] [[Mezinárodní letecká federace|FAI]] – Německo s&nbsp;číslem 125 (již 10. října FAI – Rakousko č. 37).

=== Září 2023 ===
[[Soubor:Beneš-Mráz Be-555 Super Bibi a Walter Minor 4 (OK-BEX).jpg|thumb|Be-555 Super Bibi]]

'''[[Beneš-Mráz Be-555 Super Bibi]]''' byly [[První republika|československé]] sportovní dvoumístné [[Dolnoplošník|dolnoplošníky]] z konce třicátých let 20. století, které byly vyrobeny ve firmě [[Beneš-Mráz]] v [[Choceň|Chocni]]. Letouny byly určeny pro sportovní a turistické létání. 

Jednalo se o poslední předválečný model do řady úspěšných letadel [[Beneš-Mráz]], která byla vyráběna pro sportovní účely, a byl označován za vyvrcholení Benešovy konstrukční práce. Konstrukce ing. [[Pavel Beneš (konstruktér)|Pavla Beneše]] vycházela ze dvou předchozích typů, z dvousedadlového [[Beneš-Mráz Be-51 Beta-Minor|Be-51]] (1936) se sedadly v tandemovém uspořádání a s motorem [[Walter Minor 4]] a z dvousedadlového [[Beneš-Mráz Be-550 Bibi|Be-550]] (1936) se sedadly vedle sebe a se slabším motorem [[Walter Mikron]]. Ing. Beneš zesílil konstrukci Be-550 a vmontoval do ní silnější motor Minor 4, se kterým měl dobré zkušenosti z Be-51. První [[prototyp]] s [[Imatrikulace (letectví)|imatrikulací]] OK-BEX, která byla letounu přidělena 26.8.1938, byl zalétán 15. května [[1938 v letectví|1938]]. V září se tento letoun společně s druhým prototypem OK-BEJ zúčastnil letecké soutěže Kolem [[Malá dohoda|Malé dohody]].

Světovou premiéru si letoun Be-555 (OK-BEJ) odbyl od 25. listopadu [[1938 v letectví|1938]] na XVI. mezinárodním [[Pařížský aerosalon|aerosalónu]] v [[Paříž|Paříži]], kde vzbudil značnou pozornost. [[Letoun]] se sedadly vedle sebe byl v roce 1938 svého druhu ojedinělou konstrukcí v celém světovém letectví. Krátce před zahájením výstavy byl letoun přeletěn továrním pilotem [[Josef Koukal (voják)|Josefem Koukalem]] z Prahy do Paříže. V den zahájení aerosalonu navštívil stánek francouzský prezident [[Albert Lebrun]] (v doprovodu ministra letectví Guye la Chambra) a se zájmem si vyslechli výklad zástupce továrny Beneš-Mráz, tajemníka Sirotka.

=== Srpen 2023 ===
[[Soubor:Tibbets-wave.jpg|thumb|left|Enola Gay]]

'''[[Enola Gay]]''' je přezdívka [[United States Army Air Forces|amerického]] [[bombardér]]u [[Boeing B-29 Superfortress|„Silverplate“ B-29-45-MO Superfortress]] (sériového čísla '''44-86292'''), který [[6. srpen|6. srpna]] [[1945]] ráno v 8:15:15 [[Atomové bombardování Hirošimy a Nagasaki|shodil]] [[Jaderná zbraň|atomovou bombu]] na [[Hirošima|Hirošimu]], která explodovala v čase 8:16. Puma dostala přezdívku [[Little Boy]]. Síla její exploze je odhadována na 12 až 20 [[Kilotuna|kilotun]] [[Trinitrotoluen|TNT]], vybuchla ve výšce cca 600 metrů nad zemí a v průběhu pár minut zničila 62&nbsp;000 budov a bezprostředně po výbuchu zabila 80&nbsp;000 lidí, dalších 80 tisíc pak vážně zranila.

Bombardovací [[letoun]] 44-86292 tehdy patřil k 393. BS, 509. CG ({{Cizojazyčně|en|''393rd Bombardment Squadron, 509th Composite Group''}} ~ 393. bombardovací squadrona 509. smíšené skupiny) [[United States Army Air Forces|USAAF]] se základnou na ostrově [[Tinian]]. Přezdívku mu dal [[Paul W. Tibbets]] podle jména své matky, Enoly Gay Tibbetsové. Letoun byl speciálně upraven pro atomové bombardování – B-29 varianta „Silverplate“. Bylo odebráno všechno [[pancéřování]], zůstaly jen tři [[kulomet]]y (zadní „dvojče“ a záložní přenosný) a letoun měl pro úder nádrž naplněnou pouze na 7000 galonů paliva, namísto předepsaných 7400. To vše jej činilo lehčím, obratnějším a schopným nést atomovou pumu. Při shození zbraně musel letoun nasadit 155stupňový obrat a vysokou akceleraci, aby stihl uniknout nebezpečné [[Tlaková vlna|tlakové vlně]]. Zadní střelec Caron pořídil několik snímků atomového hřibu a zpustošené Hirošimy.

=== Červenec 2023 ===
[[Soubor:Arado Ar 96.jpg|thumb|Ar 96]]

'''[[Arado Ar 96]]''' byl [[nacistické Německo|německý]] [[cvičný letoun]] pro pokračovací výcvik z doby [[Druhá světová válka|druhé světové války]]. Vznikl na požadavek velení Luftwaffe, které chtělo nový typ moderního [[jednoplošník|jednoplošného]] celokovového stroje. Letoun byl vyráběn společností [[Arado|Arado Flugzeugwerke GmbH]].

První prototyp Ar 96 (verze A) vzlétl roku [[1937 v letectví|1937]] a sériové stroje (verze B) začaly být dodávány o dva roky později. Tyto letouny verze A byly vybaveny [[letecký motor|motorem]] [[Argus As 10]]C, jehož výkon byl nedostatečný. Proto bylo rozhodnuto, že bude nahrazen výkonnějším dvanáctiválcovým [[Vzduchové chlazení spalovacích motorů|vzduchem chlazeným motorem]] s [[válec (motor)|válci]] do V [[Argus As 410]]A-1 (verze B).

[[Letoun]]y byly vyráběny nejen v samotném Německu, ale i v [[Protektorát Čechy a Morava|Protektorátu]] – od poloviny roku [[1941]] ve [[letecký výrobce|firmě]] [[Avia]] Praha, od roku 1944 v továrně [[Letov]] Praha. Letouny dodávala Třetí říše i svým spojencům [[Maďarské království|Maďarsku]], [[Bulharské carství|Bulharsku]] a [[Slovenská republika (1939–1945)|Slovenskému státu]]. Po skončení druhé světové války se v [[Československo|Československu]] v letech 1945–1951 vyráběla neozbrojená cvičná a civilní verze [[Označení letadel používaných v Československu po druhé světové válce|označená]] '''Avia C-2''' a vyzbrojená cvičná '''Avia C-2B'''. Tyto letouny byly v poválečném období nejrozšířenějšími typy pro pokračovací výcvik v [[Československé letectvo|československém letectvu]]. Sloužily nejen v tuzemsku, ale byly dodávány i na [[Vývoz|export]], například do Maďarska.

=== Červen 2023 ===
[[Soubor:Alois Šmolík (1921).jpg|thumb|left|Alois Šmolík]]

'''[[Alois Šmolík]]''' ([[19. červen|19. června]] [[1893]], [[Mýto|Mýto u Rokycan]] – [[9. prosinec|9. prosince]] [[1952]], [[Praha]]) byl [[československo|československý]] [[konstruktér]] letadel a podnikatel. Byl hlavním konstruktérem, technickým ředitelem a ''hnacím článkem'' vývoje ve firmě [[Letov]]. Nejznámějším letadlem je pravděpodobně Letov Š-28 a jeho následníci.

Narodil se v Mýtě u Rokycan, ale mládí prožil v [[Hostomice (okres Beroun)|Hostomicích pod Brdy]], kde jeho otec Václav měl [[Koželuh|koželužskou]] dílnu. Po obecné škole pokračoval ve studiích v Praze a nejprve na malostranské reálce a potom na [[Střední průmyslová škola strojnická, škola hlavního města Prahy|Vyšší průmyslové škole]] v [[Betlémská|Betlémské ulici]], kde odmaturoval v roce 1913.

O letectví se zajímal od svých studentských let. Poprvé se tento zájem projevil v roce 1910, když postavil svůj první [[kluzák]]. V roce 1913 postavil první letadlo - [[jednoplošník]], který byl schopen unést 60 kg. Po prázdninách v roce 1913 nastoupil [[Základní vojenská služba|vojenskou službu]]. Koncem roku 1914 po svém zranění na ruské frontě byl přidělen k technické službě „Leteckého pluku č. 1“ ve [[Vídeň|Vídni]]. Byl zařazen v [[k.u.k. Luftfahrtruppen|rakousko-uherském letectvu]] do tvořícího se konstrukčního oddělení, ve kterém s krátkou přestávkou setrval až do konce války. Současně přitom [[Student|studoval]] na vídeňské technice a působil jako asistent leteckého odborníka a teoretika profesora Miesese.

=== Květen 2023 ===
[[Soubor:Lilienthal in flight.jpg|thumb|Otto Lilienthal]]

'''[[Otto Lilienthal|Karl Wilhelm Otto Lilienthal]]''' ([[23. květen|23. května]] [[1848]], [[Anklam]], [[Pomořansko]] – [[10. srpen|10. srpna]] [[1896]], [[Berlín]]) byl [[Německo|německý]] průkopník letectví a [[konstruktér]]. Za svůj život postavil 18 typů (15 jednoplošníků a 3 dvouplošníky) [[kluzák]]ů, které byly na rozdíl od modelů jeho předchůdců plně ovladatelné. Prvním řiditelným kluzákem byl v roce [[1891]] ''Derwitzer'', pojmenovaný podle města [[Derwitz]], v jehož blízkosti byl testován. Od tohoto roku až do své smrti uskutečnil okolo 2000 letů.

Lilienthal získal finanční nezávislost díky konstrukci bezpečnějšího trubkového parního stroje, díky čemuž se mohl plně zaměřit na další pokusy s různými modely letadel a kluzáky. Zpočátku se věnoval studiu a popisu letu ptáků, zejména čápů a [[aerodynamika|aerodynamice]] jejich křídel. K tomu jej patrně také inspirovaly [[Albuminový papír|albuminové fotografie]] [[čáp]]ů německého [[fotograf]]a a vynálezce [[Ottomar Anschütz|Ottomara Anschütze]] z roku [[1884]]. U města Lichterfelde nedaleko [[Berlín]]a vybudoval umělý pahorek, v jehož vrcholu byl hangár, z nějž prováděl své experimentální lety.

Při nich přežil několik nehod, také díky tomu, že jeho kluzáky létaly relativně pomalu a v malých výškách. Při letu [[9. srpen|9. srpna]] [[1896]] však prudký poryv větru zlomil křídlo stroje a Lilienthal si po pádu z výšky 17 metrů těžce poranil páteř. Tomuto zranění příští den podlehl. Výsledky jeho práce a pokusů byly dobře známy [[Bratři Wrightové|bratrům Wrightovým]], kteří Lilienthala zmiňovali jako hlavního inspirátora jejich prvního letu s letadlem ''těžším než vzduch''.

=== Duben 2023 ===
[[Soubor:Aero_A.34_Novak_1929.jpg|thumb|left|Aero A-34]]

'''[[Aero A-34 Kos]]''' byl lehký [[dvouplošník]] šéfkonstruktéra [[Antonín Husník (letecký konstruktér)|Antonína Husníka]] vyráběný v [[Československo|Československu]] na počátku 30.&nbsp;let 20.&nbsp;století. Aero A-34 Kos byl navržen pro soutěž [[Challenge International de Tourisme 1929]], té se, ale kvůli poruše motoru a po nouzovém přistání nemohl zúčastnit.  Dvoumístný letoun s dřevěnou konstrukcí s potahem z plátna a překližky byl vyráběn v továrně [[Aero Vodochody|Aero]] v&nbsp;[[Vysočany|Praze-Vysočanech]]. Bylo vyrobeno pouze jedenáct kusů totoho typu. Letouny byly poháněny převážně [[Hvězdicový motor|hvězdicovými motory]], u dvou letounů byl použit [[řadový motor]]. Křídla A-34 byla sklopná a umožňovala snadné hangárování. Jelikož letoun měl se složenými křídly šířku pouze 2,91&nbsp;metru, mohl být vlečen za automobilem na běžných komunikacích. Prototyp byl poháněn motorem [[Walter Vega]], ale konstrukce letounu umožňovala snadnou zástavbu jiných motorů. Od letounu A-34 byla odvozena varianta A-134, která využívala silnější motor a zesílenou ocelovou konstrukci potaženou plátnem. Modely A-34 a A-134 byly určeny pro trh se sportovními letadly v Československu, Finsku a Polsku, ale bez většího úspěchu. Letouny A-34 a A-134 sloužily jako sportovní a cvičné letadla v aeroklubech a omezeně i v armádě. Celkově byl Aero A-34 Kos spolehlivý a všestranný letoun, který byl používán v&nbsp;aeroklubech a ústřední pilotní škole až do začátku německé okupace.

=== Březen 2023===
[[Soubor:Xb51-6.jpg|250px|right|XB-51]]

'''[[Martin XB-51]]''' byl trojmotorový proudový [[bitevní letoun]] vyvinutý americkou společností [[Glenn L. Martin Company]]. Celkem byly postaveny dva prototypy letounu. První prototyp poprvé vzlétl roku 1949. Přestože zkoušky letounu byly úspěšné, americké letectvo v roce 1951 upřednostnilo britský bombardér [[English Electric Canberra]], neboť byl okamžitě k dispozici. Přestože se ve vývoji XB-51 nepokračovalo, oba prototypy byly do roku 1956 využívány ke zkouškám na [[Edwardsova letecká základna|Edwardsově letecké základně]]. Oba byly zničeny při haváriích způsobených pilotní chybou. XB-51 byl první americký letoun s ocasními plochami ve tvaru T.

V roce 1946 vydalo americké [[United States Army Air Forces|armádní letectvo]] specifikaci V-8237-1 pro vývoj nástupce lehkého bombardéru [[Douglas A-26 Invader]]. Společnost Martin na jejich základě navrhla typ Model 234 (XA-45) poháněný kombinací pístových a proudových motorů. V následujícím roce byla zrušena kategorie útočných letounů (A) a označení letounu bylo změněno na XB-51. Mezi hlavní úkoly letounu patřilo [[bombardování]] v malých výškách a poskytování letecké podpory pozemním jednotkám. Finální podoba XB-51 představovala čistě proudový neortodoxní stroj, v jehož konstrukci byla uplatněna řada moderních prvků (šípové křídlo s měnitelným úhlem náběhu, ocasní plochy ve tvaru T, rotační [[pumovnice]], tandemový podvozek testovaný na upraveném [[Martin B-26 Marauder|XB-26H Marauder]] aj.).

=== Únor 2023 ===
[[Soubor:Jan Stiess, letec.jpg|thumb|left|Jan Stiess]]

Sgt. '''[[Jan Stiess]]''' ([[4. červenec|4. července]] [[1914]] [[Praha]] – [[12. leden|12. ledna]] [[1943]] [[Biskajský záliv]]) byl letec, jenž působil za [[Druhá světová válka|druhé světové války]] v [[311. československá bombardovací peruť RAF|311. československé bombardovací peruti RAF]]. V posádce zaujímal pozici druhého pilota. Letadlo, se kterým létal bylo [[Vickers Wellington|Wellington Mk.IC DV799]] s označením KX-Z, přezdíváno také jako Zebra. Posádka byla tvořena šesti letci, F/Sgt Miroslav Červenka, Sgt Jan Stiess, P/O Jaroslav Jelínek, P/O Alois Holna, Sgt. Zdeněk Janda a Sgt. Ladislav Kříž.

Jan Stiess se narodil 4. července 1914 v [[Řeporyje|Řeporyjích]] v domě s číslem popisným 191. Jeho matka byla Otýlie Stiessová, rozená Tornová a otec Jan Stiess, telegrafní mistr. V roce 1938 byla Janu Stiessovi prodloužena vojna z důvodu mobilizace. Od 1. února 1937 do 15. září 1937 navštěvoval pilotní školu v Nitře. Od července 1939 působil v [[Polské letectvo|polském letectvu]]. V září 1939 se měl vydat transportem do Francie. Na loď se nedostavil a kvůli [[Invaze do Polska (1939)|německému útoku na Polsko]] byl nucen se stáhnout až k rumunským hranicím. Zde byl zajat [[Rudá armáda|Rudou armádou]] a internován. Po přibližně roce byl propuštěn a cestou přes Cařihrad a kolem jižní Afriky přijel do Anglie. Podstoupil přeškolovací pilotní výcvik, následně byl zařazen do 311. československé bombardovací peruti [[Royal Air Force]].

Dne 12. ledna 1943 byl letoun, ve kterém byl 2. pilotem, sestřelen nad [[Biskajský záliv|Biskajským zálivem]]. Smrt Jana Stiesse byla následně potvrzena dopisem od generála [[Karel Janoušek|Karla Janouška]], který byl adresován matce Otýlii Stiessové.

=== Leden 2023 ===
[[Soubor:Bell V-280 Valor high speed cruise demo, 2019 Alliance Air Show.jpg|thumb|Bell V-280]]

'''[[Bell V-280 Valor]]''' je [[Spojené státy americké|americký]] víceúčelový [[konvertoplán]] od společností [[Bell Helicopter Textron]] a&nbsp;[[Lockheed Martin]], který by měl jako vítěz programu [[Future Long-Range Assault Aircraft]] (FLRAA) nahradit [[Vrtulník|vrtulníky]] [[Sikorsky UH-60 Black Hawk|UH-60 Black Hawk]] u&nbsp;[[Armáda Spojených států amerických|US Army]]. Představuje třetí generaci konvertoplánů s&nbsp;překlopnými rotory od společnosti Bell.

Konvertoplán V-280 s&nbsp;[[hornoplošník|hornoplošnou]] koncepcí je vybaven dvojicí [[Turbohřídelový motor|turbohřídelových motorů]] [[General Electric T64|GE Aviation T64-GE-419]] u demonstrátoru. U produkční verze [[Rolls-Royce T406|Rolls-Royce AE 1107F]]. Motory se nacházejí v&nbsp;gondolách na konci hlavního křídla. Na rozdíl od typu V-22 Osprey se nenatáčejí celé motorové gondoly pro vertikální vzlet, ale pouze jejich [[vrtule]] s&nbsp;[[reduktor]]y. Toto uspořádání by mělo přinést výhody ve větší životnosti motoru, který nemusí pracovat v širokém spektru poloh (je uložen vodorovně), další výhodou je, že horké spaliny při kolmém startu či přistání nebudou poškozovat povrch místa přistání, či vzletu. Také tak nemůže docházet k&nbsp;odrazu horkého vzduchu do místa, kde se má pohybovat výsadek. Ocasní plochy konvertoplánu mají tvar písmene „V“.

== 2022 ==
=== Prosinec 2022 ===
[[Soubor:Bessie Coleman, First African American Pilot - GPN-2004-00027.jpg|thumb|left|Bessie Coleman]]

'''[[Bessie Colemanová]]''' ([[26. leden|26. ledna]] [[1892]], [[Atlanta]], [[Spojené státy americké|USA]] – [[30. duben|30. dubna]] [[1926]], [[Jacksonville]], [[Spojené státy americké|USA]]) byla první pilotkou v [[Spojené státy americké|USA]], která získala mezinárodní pilotní licenci (v roce [[1921]] v [[Paříž]]i) a vůbec prvním člověkem [[Černoch|černé pleti]] na světě, který získal pilotní licenci.

Bessie se narodila jako desáté ze třinácti dětí, matka byla svobodná, těžce pracovala a starala se o tři další mladší děti, při čemž jí nejstarší dcera Bessie pomáhala. Bessie vyrůstala v [[Texas]]u v době [[Rasová segregace|rasové segregace]] a chodila do základní školy pro černošské děti. V roce [[1910]] se Bessie Colemanová zapsala na [[univerzita|univerzitu]] v Langstonu v [[Oklahoma|Oklahomě]], ale po prvním [[semestr]]u studia z finančních důvodů ukončila. Dalších pět let se živila jako pradlena, poté odešla do [[Chicago|Chicaga]], kde pracovala jako manikérka v holičství.

Bessie se snažila stát se pilotkou letadla, ale v [[Spojené státy americké|USA]] nebylo v té době možné, aby někdo přijal do pilotní školy občana černé pleti. Odjela tedy v roce [[1920]] do [[Francie]], kde po sedmi měsících výcviku získala v červnu [[1921]] licenci od [[Mezinárodní letecká federace|Mezinárodní aeronautické federace]] (dva roky před [[Amelia Earhartová|Amelií Earhartovou]]). Stala se tak prvním člověkem černé pleti, který získal pilotní licenci a zároveň první Američankou, která získala mezinárodní pilotní licenci.

=== Listopad 2022 ===
[[Soubor:U S Marine Corps RQ-20 Puma 4-M-DE476-005 JPEG.jpg|thumb|RQ-20 Puma]]

'''[[AeroVironment RQ-20 Puma]]''' je rodina lehkých [[Bezpilotní letadlo|bezpilotních]] [[průzkumný letoun|průzkumných letounů]] od kalifornské společnosti [[AeroVironment]]. Mimo jiné slouží k průzkumu, vyhledávání a zaměřování cílů, i vyhodnocení úspěšnosti palby. Možné je i jeho civilní využití. Vypouštěn může být ze země, z vozidel i z plavidel. Systém byl do služby zaveden roku 2008. Mezi jeho zahraniční uživatele patří i [[Armáda České republiky]].

Základní verzi systému od 2008 používaly americké speciální jednotky. Roku 2012 systém zavedla [[Armáda Spojených států amerických|americká armáda]], která mu přidělila označení RQ-20A Puma. Ve stejném roce systému zařadilo rovněž [[Letectvo Spojených států amerických|letectvo]] a [[Námořní pěchota Spojených států amerických|námořní pěchota]]. Roku 2013 byla zavedena vylepšená verze dronu RQ-20B. V roce 2016 [[Námořnictvo Spojených států amerických|americké námořnictvo]] úspěšně otestovalo nasazení dronu Puma z paluby raketového torpédoborce [[Třída Arleigh Burke|třídy ''Arleigh Burke'']].

=== Říjen 2022 ===
[[Soubor:DFS 230.jpg|thumb|left|DFS 230]]

'''[[DFS 230]]''' byl [[vojenský kluzák|nákladní kluzák]] [[Německo|německé]] [[Luftwaffe (Wehrmacht)|Luftwaffe]] během [[druhá světová válka|druhé světové války]].
Vyvinut a vyráběn byl ''Deutsche Forschungsanstalt für Segelflug'' ([[Deutsche Forschungsanstalt für Segelflug|DFS]] - Německý výzkumný ústav bezmotorového létání) pod vedením konstruktéra [[Hans Jacobs|Hanse Jacobse]]. V leteckém závodě [[ČKD|Českomoravských strojíren]] v [[Karlín|Praze-Karlíně]] bylo za války vyrobeno dle různých zdrojů 450 až 500 kusů těchto kluzáků. Také bylo vyrobeno 14 kusů v [[Choceň|Chocni]] v závodě [[Beneš-Mráz|Ing. J. Mráz, továrna na letadla]]. Na svou dobu měl výbornou klouzavost 1:18.

DFS 230 byl konstruován pro útočné výsadkové operace, při kterých mohl převážet až tunu vybavení nebo osm výsadkářů (+ pilota). Mezi nejslavnější akce, kterých se tyto kluzáky účastnily, patřilo obsazení [[Belgie|belgické]] [[pevnost Eben-Emael|pevnosti Eben-Emael]], [[invaze na Krétu]], operace v severní Africe a osvobození [[Itálie|italského]] [[Diktatura|diktátora]] [[Benito Mussolini|Benita Mussoliniho]] německým komandem. 

=== Září 2022 ===
[[Soubor:Saro Princess G-ALUN Farnborough 1953.jpg|thumb|Saro Princess]]

'''[[Saunders-Roe Princess|Saunders-Roe SR.45 Princess]]''' byl šestimotorový [[létající člun]] vyvinutý britskou společností [[Saunders-Roe]]. První [[prototyp]] poprvé vzlétl roku 1952. Vývoj [[letoun]]u zdržovaly problémy s motory a následně pro něj již nebylo využití. Proto byly postaveny pouze tři prototypy, z nichž létal jen první. Dodnes je to největší postavený celokovový létající člun (překonal jej pouze [[Hughes H-4 Hercules]]).

V meziválečném období byly na [[Transatlantický let|transatlantické lety]] nasazovány různé typy velkých létajících člunů ([[Dornier Do X]], [[Boeing 314 Clipper]] aj.), které byly po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] vytlačeny dopravními letouny startujícími z [[letiště|letišť]] na pevnině. Ve prospěch pozemních strojů hrál technologický pokrok v konstrukci letadel a motorů, zlepšování jejich letových výkonů, zvyšování jejich spolehlivosti či snižování provozních nákladů. Mezi společnosti, které se ještě po válce pokusily prosadit s velkým dopravním létajícím člunem, patřil britský letecký výrobce Saunders-Roe.

=== Srpen 2022 ===
[[Soubor:X-47B receiving fuel from a 707 tanker while operating in the Atlantic Test Ranges.jpg|thumb|left|X-47B]]

'''[[Northrop Grumman X-47B|Northrop Grumman X-47B UCAS-D]]''' (UCAS-D&nbsp;–&nbsp;Unmanned Combat Air System Demonstrator) je demonstrátor [[bezpilotní letadlo|bezpilotního]] bojového letadla, které je určeno pro operace z&nbsp;palub [[Letadlová loď|letadlových lodí]]. [[Bezocasé letadlo|Bezocasý]] [[stealth]] letoun přibližně o&nbsp;velikosti [[Stíhací letoun|stíhacího letadla]] byl navržen společností [[Northrop Grumman]] pro program [[Joint Unmanned Combat Air Systems]] (J-UCAS). K&nbsp;výrobě dvou letounů došlo, ale až na základě smlouvy s&nbsp;[[Naval Air Systems Command]], která byla uzavřena v&nbsp;srpnu roku [[2007]].

Na rozdíl od mnoha jiných dronů, není letoun po celou dobu aktivně řízen operátorem, ale je řízen autonomně s&nbsp;občasnými zásahy operátora, který letounu zasílá instrukce. Letouny X-47B získaly prvenství v&nbsp;prvním startu bezpilotního [[Proudový motor|proudového]] letadla pomocí [[Letecký katapult|leteckého katapultu]], přistál také jako první bezpilotní letoun na palubě letadlové lodi s&nbsp;využitím systému brzdících lan a&nbsp;také jako první autonomní letoun úspěšně doplnil palivo ve vzduchu. Bezpilotní letoun operoval z&nbsp;palub letadlových lodí [[USS Harry S. Truman (CVN-75)]], [[USS George H. W. Bush (CVN-77)]] a [[USS Theodore Roosevelt (CVN-71)]].

=== Červenec 2022 ===
[[Soubor:Switchblade 300 launch.jpg|thumb|Switchblade 300]]

'''[[AeroVironment Switchblade]]''' je rodina miniaturizovaných [[Bezpilotní letadlo|bezpilotních dronů]] sloužících jako [[vyčkávací munice]] (jinak též ruční řízené střely nebo „[[kamikaze]] drony“). Americká společnost [[AeroVironment]] je vyvinula pro [[Armáda Spojených států amerických|armádu]] a [[Námořní pěchota Spojených států amerických|námořní pěchotu]] Spojených států amerických. Slouží k leteckému průzkumu a vysoce přesnému ničení pevných i pohyblivých cílů při současném omezení vedlejších ztrát. Díky jejím kompaktním rozměrům a nízké hmotnosti střelu unese jediný voják. Systém Switchblade poskytuje prostředek průzkumu a přesné vzdušné podpory vojenským jednotkám od úrovně [[Četa|čety]]. Roku 2011 byla do služby přijata základní verze systému '''Switchblade 300''', roku 2015 jeho neozbrojená průzkumná verze '''Blackwing''' a roku 2020 zvětšená protitanková verze '''Switchblade 600'''.

Vyčkávací munice Switchblade byla vyvinuta na základě amerických zkušeností z [[Válka v Afghánistánu (2001–2021)|války v Afghánistánu]]. Vznikla jako pomoc při nepřátelských přepadech, kdy američtí vojáci zůstávali pod palbou a z nějakého důvodu nemohli získat leteckou podporu. Například mohli být příliš daleko od letiště, takže na podporu dlouho čekali, nebo ji komplikovala místní situace (blízkost civilistů a civilních objektů). Klasické protitankové střely [[FGM-148 Javelin]] jsou navíc velmi drahé a pěchotou využívané malé průzkumné drony ([[AeroVironment RQ-11 Raven|RQ-11 Raven]], [[AeroVironment RQ-20 Puma|RQ-20 Puma]]) jsou neozbrojené. Snadno přenosný systém Switchblade tak může nejen prozkoumat pozice nepřátel, ale zároveň je ihned napadnout.

=== Červen 2022 ===
[[Soubor:Bayraktartaktikihalar.JPG|thumb|left|TB2]]

'''[[Bayraktar TB2]]''' ({{vjazyce2|cs|Vlajkonoš}}) je [[Turecko|turecké]] vojenské [[bezpilotní letadlo]] vyráběné společností [[Baykar]]. Bylo vojensky nasazeno [[Občanská válka v Sýrii|v Sýrii]], [[Občanská válka v Libyi (2014–současnost)|Libyi]], [[Válka v Náhorním Karabachu (2020)|Náhorním Karabachu]], ve válce na [[Válka na východní Ukrajině|východní Ukrajině]] a ve [[Válka na Ukrajině|válce na Ukrajině v roce 2022]]. Poprvé tento dron vzlétl v roce [[2014]] poháněný čtyřválcovým motorem Rotax 912 o výkonu 75&nbsp;kW s dvoulistou stavitelnou tlačnou [[vrtule|vrtulí]]. Dne 26. listopadu 2021 Baykar oznámil, že systém TB2 dosáhl náletu 400&nbsp;000 hodin.

Ukrajina své drony TB2 intenzivně nasadila po [[Ruská invaze na Ukrajinu (2022)|ruské invazi na Ukrajinu]] v únoru 2022. Mimo jiné byly nasazovány proti ruským protiletadlovým systémům. Ukrajinské ministerstvo obrany například zveřejnilo záběry, na nichž dron Bayraktar TB2 ničí ruský protiletadlový raketový systém [[9K37 Buk]].

Ukrajinské námořnictvo využívá své drony TB2 k narušování ruských operací v Černém moři, zejména v oblasti [[Hadí ostrov|Hadího ostrova]]. Usnadnilo mu to potopení ruského raketového křižníku [[Moskva (raketový křižník)|''Moskva'']]. Používá k tomu letouny posledních sérií mající třílistou vrtuli, infračervenou kameru pro noční operace a větší odolnost proti rušení. K prvnímu doloženému úspěšnému útoku došlo 2. května 2022, kdy TB2 u Hadího ostrova potopily dva ruské útočné čluny [[Projekt 03160|Projektu 03160 (třída ''Raptor'')]] (později zničily ještě další dva). Dne 6. května 2022 přímo na ostrově zničily protiletadlový raketový systém [[Tor (raketový systém)|Tor]], což umožnilo letectvu jeho bombardování letouny Su-27. Druhý den TB2 zničily další systém Tor i s rychlou výsadkovou lodí [[Projekt 11770|Projektu 11770]], která se jej právě chystala vyložit na Hadí ostrov. Dne 8. května 2022 TB2 na ostrově zničil přistávající vrtulník Mi-8.

=== Květen 2022 ===
[[Soubor:Josef Koukal.jpg|thumb|Josef Koukal]]

'''[[Josef Koukal (voják)|Josef Koukal]]''' ([[6. květen|6. května]] [[1912]] [[Jenišovice (okres Chrudim)|Jenišovice]] – [[23. únor]]a [[1980]] [[Luže]]) byl [[Česko|český]] dopravní a stíhací [[pilot]]. Během [[Druhá světová válka|druhé světové války]] se zúčastnil [[Bitva o Británii|bitvy o Británii]]. Byl členem [[Guinea Pig Club]]u, organizace pro piloty, kteří během akce utrpěli popáleniny a [[Caterpillar Club]]u, sdružujícího piloty, kteří se z letounu neschopného letu dostali pomocí padáku.

Narodil se jako osmé z devíti dětí zemědělci Janu Koukalovi a jeho ženě Emílii. Po absolvování základní školy v Jenišovicích se vyučil automechanikem v [[Choceň|Chocni]]. V roce 1931 ukončil studia na [[Vojenské letecké učiliště Prostějov|leteckém učilišti]] v [[Prostějov]]ě a nastoupil do pilotní a stíhací školy v [[Cheb]]u. Po skončení studií se stal polním pilotem [[Československá armáda|československé armády]] s hodností [[četař]]e. V roce 1936 z armády odešel, nadále však zůstal pilotem v záloze. Až do [[Německá okupace Čech, Moravy a Slezska|německé okupace]] pracoval jako zalétávací a zkušební pilot u choceňské firmy [[Beneš-Mráz|Beneš a Mráz]].

Po vyhlášení [[Květnová krize|částečné mobilizace]] československé armády 20. května 1938 byl jako pilot v záloze povolán do služby. Začátkem roku 1939 získal diplom dopravního pilota. Po vzniku tzv. [[Protektorát Čechy a Morava|protektorátu]] bylo [[Československé letectvo|československé válečné letectvo]] rozpuštěno a Koukal se rozhodl odejít z vlasti.

=== Duben 2022 ===
[[Soubor:Jerrie Cobb - Flickr - San Diego Air ^ Space Museum Archives.jpg|thumb|left|Jerrie Cobb]]

'''Geraldyn M. Cobb''' ([[5. březen|5. března]] [[1931]], [[Norman (Oklahoma)|Norman]], [[Oklahoma]], [[Spojené státy americké|USA]] – [[18. březen|18. března]] [[2019]] [[Florida]]), známá též jako '''Jerrie Cobb''', byla americká pilotka, humanitární pracovnice a propagátorka zapojení žen do vesmírného výzkumu. Jako první žena úspěšně absolvovala stejné testy jako astronauté z [[Program Mercury|programu Mercury]]. Roku 1981 byla za svou humanitární práci nominována na [[Nobelova cena za mír|Nobelovu cenu za mír]].

Narodila se 5. března 1931 ve městě [[Norman (Oklahoma)|Norman]] v Oklahomě jako druhá dcera podplukovníka letectva Williama „Harryho“ Cobba a Heleny Stone Cobb. Lásku k létání získala právě díky otci, který ji do vzduchu poprvé vzal v jejích pěti letech. Za druhé světové války její otec sloužil na základně [[Sheppardova letecká základna|Sheppard Field]] v texaském [[Wichita Falls]]. Právě zde Jerrie Cobb ve svých dvanácti letech poprvé pilotovala otcův sportovní letoun Waco.

Po válce se rodina Jerrie Cobb přestěhovala do [[Oklahoma City]], kde ona 5. března 1948 získala pilotní průkaz. V dalších letech pokračovala ve výcviku financovaném z peněz, které si vydělala jako poloprofesionální hráčka softballu za tým Oklahoma City Queens. V osmnácti letech tak získala nejen pilotní licenci, ale stala se instruktorkou hned v několika oblastech (navigace, letecké motory aj.). V následujících letech brala jakoukoliv práci související s letectvím, mimo jiné údržbu strojů na letišti Chickasha, [[Letecké práškování|letecké práškování]], monitorování ropovodů, nebo jako letecká instruktorka. V té době si koupila první vlastní letoun, starší [[Fairchild PT-23]], který pojmenovala „Par-a-dice Lost“.

=== Březen 2022 ===
[[Soubor:Aeroklub Ceske Republiky Let L-200D Morava.jpg|thumb|L-200D]]

'''[[Let L-200 Morava]]''' je [[Československo|československý]] dvoumotorový [[letoun]] s dvojitou [[svislá ocasní plocha|SOP]] a  zatahovacím [[podvozek letadla|podvozkem]] příďového typu. Pro svou oblíbenost a kvalitu je v současnosti využíván zejména pro vyhlídkové lety.

Vývoj letounu '''L-200''', který se měl stát novým [[Aerotaxi|aerotaxíkem]], začal v továrně národní podnik Strojírny první pětiletky v Kunovicích, později národní podnik [[Let Kunovice]] roku [[1955]]. Výsledkem konstrukční kanceláře byl zdařilý pětimístný kovový [[dolnoplošník]]. První let [[prototyp]]u '''XL-200''' (výr. č. XL-001, OK-LNA) uskutečnil Ladislav Šváb [[9. duben|9. dubna]] [[1957 v letectví|1957]]. Podnikové zkoušky proběhly od 15. května 1957 do 6. prosince 1957 v Kunovicích a od 24. ledna 1958 do 31. ledna 1958 v Letňanech. Druhým létajícím prototypem byl letoun L-200 výr. č. XL-03 s imatrikulací OK-LNB. Při letových zkouškách se ukázalo, že [[řadový motor|řadové]] [[válec (motor)|šestiválcové]] [[letecký motor|motory]] [[Walter Minor|Walter Minor 6-III]] o výkonu 118 kW s [[vrtule|vrtulemi]] V-402 nejsou dost výkonné.

Dále bylo s motory Walter Minor 6-III postaveno deset kusů ověřovací série. Pět z nich (OK-MEA až -MEE) létalo u [[České aerolinie|ČSA]], další dva stroje odebralo [[Československé letectvo]] (výr. č. 00-007 a 00-008). Koncem roku 1958 přelétly dva stroje tovární [[pilot|piloti]] Vladimír Vlk a ing. František Svinka do [[Lvov|Lvova]] a odtud pak do [[Moskva|Moskvy]]. Zde byly předváděny a následně předány ke zkouškám. Poslední stroj z nulté série (výr. č. 00-010, OK-NIA) se stal prototypem verze '''L-200A''' (OK-OEA) s motory [[Walter Minor 6|Walter M-337]] a elektricky stavitelnými dvoulistými vrtulemi V-410, který poprvé vzlétl 27. února 1960.

=== Únor 2022 ===
[[Soubor:T-45A Goshawk 03.jpg|thumb|left|T-45 Goshawk]]

'''[[McDonnell Douglas/BAe T-45 Goshawk|McDonnell Douglas''' (dnes '''Boeing''') '''T-45 Goshawk]]''' je podstatně upravená verze cvičného [[Proudový letoun|proudového letounu]] působícího na pozemních základnách [[BAE Hawk]]. [[Letoun]] vyráběly společnosti [[McDonnell Douglas]] (v současnosti [[Boeing]]) a [[British Aerospace]] (v současnosti [[BAE Systems]]) a je používán americkým námořnictvem ([[Námořnictvo Spojených států amerických|US Navy]]) s možností působit na [[Letadlová loď|letadlových lodích]].

T-45 Goshawk je verzí letounu Hawk Mk.60, která je plně schopná operovat z letadlových lodí. Letoun byl vyvinut pro americké námořnictvo (US Navy) a námořní pěchotu ([[Námořní pěchota Spojených států amerických|USMC]]) jako proudový cvičný letoun.

Původ letounu Goshawk sahá až do 70. let [[20. století]], kdy se US Navy začalo rozhlížet po náhradě za cvičné letouny [[T-2 Buckeye|North American T-2B/C Buckeye]] a [[A-4 Skyhawk|TA-4J Skyhawk]]. Program zavedení nového cvičného letounu zahájilo námořnictvo v březnu 1978. Společnosti [[British Aerospace]] a [[McDonnell Douglas]] předložili verzi letounu Hawk. Tento návrh nakonec zvítězil a kontrakt na letouny T-45 byl uzavřen v roce [[1981 v letectví|1981]].

Letoun Hawk však nebyl navržen pro působení na letadlových lodích, a proto bylo nutné provést velké množství změn, aby bylo možné vyhovět požadavkům námořnictva. To zahrnovalo zlepšení ovladatelnosti letounu při nízkých rychlostech a snížení přistávací rychlosti. Další změny se týkaly zesílení [[Drak letadla|draku]], pevnějšího a širšího [[podvozek letadla|podvozku]] s možností startu pomocí [[Letecký katapult|katapultu]] a přidání přistávacího háku. Přední podvozek obdržel dvě kola. Goshawk rovněž obdržel nově navržené [[křídlo letadla|křídlo]], na jehož celou [[náběžná hrana|náběžnou hranu]] byly integrovány pohyblivé [[Slot (letectví)|sloty]] a zvětšené ocasní plochy. 

=== Leden 2022 ===
[[Soubor:X-31 Demonstrating High Angle of Attack - Herbst Maneuver - cropped.jpg|thumb|X-31]]

'''[[Rockwell-MBB X-31|Rockwell-Messerschmitt-Bölkow-Blohm X-31]]''' byl [[Experimentální letadlo|experimentální]] demonstrátor [[Stíhací letoun|stíhacího letounu]], který posloužil pro ziskání zkušeností s&nbsp;[[Vektorování tahu|vektorováním tahu motoru]] – usměrňováním proudu výfukových plynů. Spolu s&nbsp;prvky pro vektorování tahu motoru, posloužil i&nbsp;pro vznikl pokročilého řídícího systému pro řízený let pod vysokým [[Úhel náběhu|úhlem náběhu]] ({{Popisek|AoA|Angle of Attack}} ). Byl navržen a&nbsp;vyroben společnostmi [[Rockwell International|Rockwell]] a&nbsp;[[Messerschmitt-Bölkow-Blohm]] (MBB) jako součást společného amerického a&nbsp;německého ''programu Enhanced Fighter Maneuverability'' během 80.&nbsp;let 20.&nbsp;století. Letecké zkoušky probíhaly v letech 1990 až 1995. Letoun X-31 byl pak znovu využit v&nbsp;programu '''VECTOR''' ''Vectoring ESTOL (extremely short takeoff and landing) Control and Tailless Operational Research'', kde sloužil od ledna roku 2000 do roku 2003. Měl výrazně větší manévrovatelnost než většina běžných stíhaček té doby. Mohl létat pod úhlem náběhu až 70&nbsp;°. Ze dvou postavených strojů se do dnešních dnů dochoval jen jeden kus, který se nachází ve sbírkách německého muzea [[Flugwerft Schleißheim]].

Letoun X-31 byl v&nbsp;podstatě zcela novým návrhem [[Drak letadla|draku]], přestože si vypůjčil konstrukční prvky i&nbsp;části z&nbsp;existujícících letounů, prototypů a&nbsp;koncepčních návrhů letadel, včetně [[British Aerospace]] [[British Aerospace EAP|Experimental Airplane Program]] (výběr typu křídla s&nbsp;[[Kachna (letectví)|kachními plochami]], plus sání vzduchu pod trupem), z&nbsp;německého [[Eurofighter Typhoon|TKF-90]] (koncepty půdorysu křídla a&nbsp;sání pod trupem), [[McDonnell Douglas F/A-18 Hornet|F/A-18 Hornet]] (předek, včetně kokpitu, vystřelovací sedadlo a&nbsp;překryt kabiny; elektrické generátory), [[General Dynamics F-16 Fighting Falcon|F-16 Fighting Falcon]] (podvozek, palivové čerpadlo, pedály pro ovládání kormidla, pneumatiky předního kola a&nbsp;jednotka nouzového napájení), [[General Dynamics F-16XL|F-16XL]] (pohony klapek na přední hraně křídel), [[Bell Boeing V-22 Osprey|V-22 Osprey]] (akční členy pro ovládání řídících ploch), [[Cessna Citation]] (kola a&nbsp;brzdy hlavního podvozku), [[Northrop F-20 Tigershark|F-20 Tigershark]] (hydrazinový nouzový systém spouštění vzduchem, později vyměněný), letový počítač vycházel z&nbsp;počítače dalšího demonstrátoru [[Lockheed C-130 Hercules High Technology Test Bed]] (HTTB) a&nbsp;dokonce i&nbsp;z&nbsp;[[Rockwell B-1 Lancer|B-1 Lancer]] (vřetena použitá na ovládání kachních ploch).

== 2021 ==
=== Prosinec 2021 ===
[[Soubor:Jaroslav Lonek (Měsíc, 6-1935).jpg|thumb|left|Jaroslav Lonek]]

'''[[Jaroslav Lonek]]''' ([[22. prosinec|22. prosince]] [[1904]], [[Chrudim]] – [[26. leden|26. ledna]] [[1945]], [[Drážďany]]) byl český [[Letectví|letecký]] [[konstruktér]], [[pilot]] a představitel [[Československý odboj (1939–1945)|československého protinacistického odboje]].

Narodil se roku 1904 v rodině poštovního kontrolora Josefa Lonka a Marie Lonkové, rozené Šelové. Záhy se však přestěhoval do Pardubic, kde vystudoval tři ročníky vyšší státní reálky v Pardubicích, z prospěchových důvodů ale odešel a vyučil se jemným mechanikem. V letech 1924–1926 absolvoval vojenskou službu u leteckého pluku č. 1. Po absolvování elementární pilotní školy a úspěšném složení pilotní zkoušky I stupně setrval jeden rok dobrovolně v další činné službě přes zákonnou presenční dobu. Po absolvování zmíněné zkoušky byl Lonek 22. října jmenován pilotem - letcem prvního stupně (pilotní průkaz FAI č. 192). Poté odešel do zálohy. Na konci 20. let (1929/30) byl jedním ze zakládajících členů Východočeského aeroklubu v [[Pardubice|Pardubicích]], kde pak působil i jako instruktor a letecký [[konstruktér]]. Postavil zde několik [[Letadlo|letadel]] vlastní konstrukce, například L-1 Lump, L-5 a [[Lonek L-8 Ginette|L-8 Ginette]].

Jeho první [[letoun]] Lonek L-1 Lump měl mít přidělenu [[Imatrikulace (letectví)|imatrikulaci]] OK-VAF, avšak zůstal nedokončen a proto imatrikulace OK-VAF byla použita až pro letoun Lonek L-5. S letounem typu L-5 (a motorem [[Walter Polaris]]), který byl registrován pod imatrikulační značkou OK-VAF, se zúčastnil Memoriálu ing. [[Jan Kašpar|Kašpara]] při Leteckém dnu Východočeského Aeroklubu, kde však 9. října 1932 havaroval a jeho spolu-letkyně Ginette Ferron zahynula. Při letu nad Chrudimí se totiž letadlo vzňalo, Lonek s ním stačil rychle přistát, ale jeho spolucestující se přitom vzňaly šaty a utrpěla popáleniny, kterým v nemocnici podlehla. Ve vlastním Memoriálu ing. Kašpara pro dvoumístní letadla s maximálním motorickým výkonem 44 kW (60 HP) prvá tři místa obsadila letadla [[Avia BH-9]], [[Avia BH-11]] a [[Aero A-34 Kos]], všechna vybavena motorem [[Walter NZ-60]].

Na podzim [[1934 v letectví|1934]] bylo představeno v časopisu [[Letectví a kosmonautika|Letectví]] čtyřmístné letadlo [[Lonek L-8 Ginette]], které bezpochyby patří mezi nejzajímavější československá letadla, kterým vyvrcholila řada „volnočasových“ konstrukcí Jaroslava Lonka. Byl to dolnokřídlý jednoplošník, kde zdvojené řízení bylo umístěno před zadními sedadly. Letoun byl poháněn pětiválcovým hvězdicovým motorem [[Walter NZ-60]], který byl zakrytován prstencem typu NACA. Letoun s tímto motorem dosahoval maximální rychlosti 205 km/h. Tento letoun byl zapsán do leteckého rejstříku s imatrikulací OK-LON dne 3.9.1935 a vymazán byl po necelém roce 4.7.1936 (zrušen po havárii).

=== Listopad 2021 ===
[[Soubor:Walter M601A (NTM 2021).jpg|thumb|Walter M601A]]

'''[[Václav Kačírek]]''' ([[13. červen|13. června]] [[1920]], [[Praha]] – [[10. duben|10. dubna]] [[1987]], [[Kročehlavy]]) byl československý [[konstruktér]] leteckých motorů Walter v jinonické továrně [[Waltrovka|Motorlet]]. Zprvu byl konstruktérem invertních pístových motorů Walter, později turbovrtulového motoru Walter M601, který se stal jeho životním dílem.

Svou odbornou kariéru [[Konstruktér|konstruktéra]] [[Letecký motor|leteckých motorů]] zahájil jako absolvent [[Kladno|kladenské]] vyšší [[Střední průmyslová škola strojní a elektrotechnická a Vyšší odborná škola Liberec|průmyslové školy]] až po kratším zaměstnání v [[Huť Poldi|Poldině huti]] na Kladně, když byl za [[Druhá světová válka|Druhé světové války]] (v roce [[1942 v letectví|1942]]) nuceně nasazen do konstrukční kanceláře německé firmy [[Argus Motoren]], která v době války sídlila v Praze. Pracoval tam až do osvobození v roce 1945 v oddělení zabývajícím se konstrukcí kapotáže na motory [[Argus As 410|As 410]] a [[Argus As 411|As 411]], jakož i návrhem celých motorových jednotek. Zde však vznikly i jeho vývojové návrhy motorů [[Argus As 410|Walter M-410]] a M-411.

V roce 1946 byla tato, nyní již značně zmenšená skupina konstruktérů přemístěna do vysočanské [[Aero Vodochody|Aerovky]] a přičleněna ke slučovaným zbytkům pražských drakových konstrukcí. V průběhu nejbližší další reorganizace na jaře roku 1947 byl Václav Kačírek, nyní již jako její vedoucí, přemístěn spolu s dalšími třemi spolupracovníky do jinonické [[Waltrovka|Waltrovky]], kde se stále ještě motory Argus vyráběly a montovaly (Walter M-410). Tam jeho skupina pracovala jako jedna ze šesti samostatných částí tzv. sloučené konstrukce leteckých motorů. Z té doby také pochází jeho první samostatný návrh [[Vzduchové chlazení spalovacích motorů|vzduchem chlazeného motoru]] o [[Výkon|výkonu]] 300 k, který měl svým výkonem a moderní koncepcí vhodně vyplňovat mezeru mezi motory Walter pro sportovní letadla (invertní čtyřválcový [[Walter Minor 4|Walter Minor 4-III]] a šestiválcový [[Walter Minor 6|Minor 6-III]] ing. [[Bohuslav Šimůnek|Bohuslava Šimůnka]], šestiválcovým boxerem [[Walter M-208]] ing. [[Jaroslav Kruliš|Jaroslava Kruliše]] - s jmenovitými výkony 105-220 k) a rozpracovaným invertním dvanáctiválcovým motorem ing. Šimůnka Walter V-12/M-446 s jmenovitým výkonem 550 k. Jeho návrh se však tehdy neujal.

=== Říjen 2021 ===
[[Soubor:Lockheed L749A N6022C TWA Connie final.jpg|thumb|left|Constellation]]

'''[[Lockheed Constellation]]''' („'''Connie'''“) je [[vrtule|vrtulový]] [[dopravní letoun]] vyráběný mezi lety 1943 a 1958 firmou [[Lockheed Corporation]] v [[Burbank (Kalifornie)|Burbanku]] v [[Kalifornie|Kalifornii]]. Celkem bylo vyrobeno 856 letounů v různých verzích, z nichž všechny vynikaly trojitými [[svislé ocasní plochy|svislými ocasními plochami]], [[trup letadla|trupem]] ve tvaru [[delfín]]a a ve většině případů 18válcovým motorem [[Wright R-3350]]. [[Letoun]] se dočkal jak civilního, tak i vojenského užití a byl nasazen například během [[Berlínská blokáda|blokády Berlína]]. PC-121A „Columbine II“ používal [[Prezident Spojených států amerických|americký prezident]] [[Dwight D. Eisenhower|Eisenhower]], PC-121A „Bataan“ zase [[Douglas MacArthur|generál MacArthur]].

Prototyp letounu byl podle specifikací z listopadu [[1939]] stavěn jako civilní dopravní letoun pro leteckou společnost [[TWA]], ale vzhledem k válečným událostem v Evropě dostala firma [[Lockheed]] 20. září [[1940]] příkaz dokončit první Constellationy jako vojenské [[transportní letoun|transportní]]. První [[prototyp]] s vojenským označením '''Lockheed C-69-LO''' (výr. č. 049-1961, sér. č. 43-10309, NX25600) poháněný čtveřicí motorů [[Wright R-3350]]-35 Double Cyclone o výkonu 1 641 kW poprvé vzlétl 9. ledna [[1943]]. Za řízení usedl šéfpilot [[Boeing]]u E. T. „Eddie“ Allen, dalšími členy osádky byli M. Burcham, R. Thoven, D. Stanton a C. Johnson. Po prvním letu byl stroj přelétnut z Lockheedova [[letiště]] v Burbanku na vojenskou základnu Muroc v [[Mohavská poušť|mojavské poušti]].

Po vojenských testech byl v červnu 1943 prototyp vrácen výrobci k dalšímu vývoji a zkouškám. Po ukončení továrních zkoušek byl letoun opět předán [[United States Army Air Forces|USAAF]] na základnu Wright Field v [[Ohio|Ohiu]]. Později byl první prototyp výrobcem pokusně vybaven motory [[Pratt & Whitney R-2800]]-83 Double Wasp a jeho označení se změnilo na '''XC-69E'''. Po zkouškách byly nahrazeny původními pohonnými jednotkami. Po válce letoun odkoupil [[Howard Hughes]] a létal u Hughes Airlines s poznávací značkou NC25600. Do poloviny roku [[1945]] bylo vyrobeno 21 kusů C-69 pro přepravu 64 osob a jeden '''C-69C''' se 43 sedadly v luxusní výbavě pro přepravu [[VIP]]. V roce [[1949]] zakoupila firma ''Schwimmer Aviation'' tři letouny C-69, které provozovala pod hlavičkou panamské společnosti [[LAPSA]]. Byly používány k dopravě zbraní a munice pro vznikající stát [[Izrael]]. Po jeho založení stroje přešly do majetku aerolinek [[El Al]].

=== Září 2021 ===
[[Soubor:U.S. Navy sailors aboard USS STOCKDALE (DDG 106) conduct a helicopter in-flight refueling drill with an MH-60R Sea Hawk on the ship’s flight deck in the Persian Gulf.jpg|thumb|SH-60 Seahawk]]

'''[[Sikorsky SH-60 Seahawk]]''' je rodina [[Spojené státy americké|amerických]] dvoumotorových středně těžkých [[vrtulník]]ů, jejichž hlavním uživatelem je [[námořnictvo Spojených států amerických]]. Jedná se o&nbsp;pro námořní službu upravený derivát armádního vrtulníku [[UH-60 Black Hawk]], patřící do širší rodiny vrtulníků [[Sikorsky S-70]]. Základní verze je primárně protiponorková a protilodní, další jsou využívány například pro letecké zásobování, záchranné operace nebo likvidaci min.

Základní variantou jsou roku 1984 zavedené protiponorkové vrtulníky '''SH-60B Seahawk''' (exportní verze je označena '''S-70B Seahawk'''), na základě kterých vznikly další specializované varianty: palubní protiponorkový vrtulník '''SH-60F Oceanhawk''', bojový záchranný vrtulník '''HH-60H Rescue Hawk''' a záchranný vrtulník pro pobřežní stráž '''HH-60J Jayhawk'''. Po roce 2000 americké námořnictvo zahájilo přechod na novou generaci vrtulníků rodiny SH-60, kterou představuje víceúčelový vrtulník '''MH-60S Knighthawk''' a protiponorkový vrtulník '''MH-60R Romeo'''. Nejnovější verze MH-60R je považována za vůbec nejvýkonnější protiponorkový vrtulník. Vrtulníky rodiny SH-60 byly exportovány do 13 států. Jejich nejvýznamnějším zahraničním uživatelem je [[Japonsko]], které je staví licenčně.

=== Srpen 2021 ===
[[Soubor:Republic P-43A-1 061019-F-1234P-035.jpg|thumb|left|P-43 Lancer]]

'''[[Republic P-43 Lancer]]''' byl jednomotorový [[stíhací letoun]] z období [[Druhá světová válka|druhé světové války]]. Vyvinula jej [[Spojené státy americké|americká]] společnost [[Republic Aviation Company]] pro [[Armádní letecký sbor Spojených států amerických]]. [[Letoun]] se vyznačoval zejména dobrými výkony ve velkých výškách. Představoval vývojový mezistupeň od předválečného stíhacího letounu [[Seversky P-35]] k velkosériově vyráběnému typu [[Republic P-47 Thunderbolt]]. Zároveň byl prvním sériově stavěným letounem společnosti Republic. Za druhé světové války se letoun dočkal omezeného nasazení ze strany letectev USA, Austrálie a Čínské republiky.

Na konci 30. let společnost Seversky pracovala na dvou [[prototyp]]ech letounů, které se měly stát modernějšími nástupci zastarávajícího typu Seversky P-35. Méně upravený [[Seversky XP-41]] měl [[Turbodmychadlo|turbodmychadlem]] [[Přeplňovaný vznětový motor|přeplňovaný motor]] a [[podvozek letadla|podvozek]] zatahovaný do křídla. Americké armádní letectvo upřednostnilo pokročilejší prototyp '''EP-4''', od kterého byla v březnu 1939 objednána ověřovací série 13 kusů. Přiděleno jim bylo označení '''YP-43'''. Ten měl oproti P-35 především přepracovanou střední část křídla, nový podvozek a výkonnější motor. Ověřovací série YP-43 byla letectvu dodána od září 1940 do dubna 1941. V té době však již byly pro bojové nasazení málo výkonné a obratné. Dobré byly pouze výkony ve vysokých výškách, ale celkově byl letoun považován za horší, než [[Messerschmitt Bf 109|Bf 109E]] či [[Supermarine Spitfire|Spitfire]]. Konstrukce vycházející z&nbsp;letounu P-35 dosahovala svých limitů, takže se letectvo přeorientovalo na perspektivnější [[Republic P-47 Thunderbolt]], jehož vývoj ale ještě nebyl ukončen. Proto byla zrušena objednávka na výkonný stíhací letoun '''AP-4J'''(P-44 Rocket), což byl P-43 poháněný motorem [[Pratt & Whitney R-2180-A|Pratt & Whitney R-2180-A Twin Hornet]]. V září 1939 požadovaných 80 kusů bylo později navýšeno až na 827 kusů, nakonec však od této verze nebyl postaven ani jeden stroj.

=== Červenec 2021 ===
[[Soubor:Army B-25 (Doolittle Raid).jpg|thumb|Jedno z Doolitlových letadel startující na nálet z letadlové lodi USS Hornet]]

'''[[Doolittlův nálet]]''' (anglicky {{cizojazyčně|en|Doolittle Raid}}) bylo první [[bombardování]] státního území [[Japonsko|Japonska]] [[United States Army Air Forces|armádním letectvem]] [[Spojené státy americké|Spojených států amerických]] během [[Druhá světová válka|druhé světové války]], které proběhlo dne [[18. duben|18. dubna]] [[1942]].
 
Nálet byl proveden šestnácti armádními [[bombardér]]y [[North American B-25 Mitchell|B-25B]] ze 17BG, které vzlétly z&nbsp;[[letadlová loď|letadlové lodi]] [[USS Hornet (CV-8)|USS Hornet]], bombardovaly [[Tokio]] a další města a pokusily se přistát v&nbsp;[[Čína|Číně]]. Celá akce byla naplánována a vedena podplukovníkem [[Jimmy Doolittle]]m, v&nbsp;té době již známým civilním letcem a leteckým inženýrem.
 
Nálet byl odvetou za japonský [[Útok na Pearl Harbor|útok]] na [[Pearl Harbor]] ze [[7. prosinec|7. prosince]] [[1941]]. Jeho vojenský účinek byl zanedbatelný, ovšem měl velký [[morálka|morální]] a [[psychologie|psychologický]] význam: Japonci byli ohromeni zjištěním, že domácí půda Japonska není bezpečná před vzdušnými útoky Spojenců. V důsledku náletu se Japonci rozhodli dobýt americkou základnu na [[Midway]]. V&nbsp;[[bitva u Midway|bitvě u Midway]] utrpěli porážku, která znamenala obrat ve válce v Pacifiku.
 
Po dvou měsících intenzívního výcviku bylo dne 1. dubna [[1942]] naloženo na letadlovou loď ''Hornet'' šestnáct značně upravených bombardérů B-25B Mitchell s&nbsp;pětičlennými posádkami. Každé letadlo neslo přídavné [[palivová nádrž|nádrže paliva]] a čtyři [[Letecká puma|pumy]] o hmotnosti {{convert|500|lb|kg|sigfig=3}}: tři tříštivo-trhavé a jednu [[zápalná bomba|zápalnou]]. Obranná výzbroj byla omezená, aby váha letadel umožňovala vzlet z&nbsp;letadlové lodi. Přinejmenším některá letadla nesla dřevěné imitace [[kulomet]]ů, které měly odradit případného nepřítele od [[útok]]u.

=== Červen 2021 ===
[[Soubor:AC-47asfadfd.jpg|thumb|left|AC-47]]

'''[[Douglas AC-47 Spooky]]''' (neboli '''AC-47D Gunship''' a také přezdívaný ''„Puff, the Magic Dragon“ nebo „Dragonship“'') byl první ze série [[Letoun palebné podpory|letounů palebné podpory]] (anglicky ''Gunship'') vyvinutých [[Letectvo Spojených států amerických|letectvem Spojených států amerických]] (dále jen USAF) během [[Válka ve Vietnamu|války ve Vietnamu]]. Předpokládalo se, že bude mít větší palebnou sílu, než lehké a střední bitevní letouny, která bude potřeba v situacích, když budou pozemní síly požadovat blízkou leteckou podporu a to hlavně v noci, kdy probíhalo mnoho útoků ze strany [[Národní fronta osvobození Jižního Vietnamu|Vietkongu]]. Jeho krátké působení ve válce ve Vietnamu bylo natolik úspěšné, že dalo vzniknout i jeho přezdívce Spooky (strašidlo, strašidelný). Účinek jeho zbraní na nepřátelskou živou sílu byl často skutečně děsivý.

V srpnu [[1964 v letectví|1964]], po letech experimentů s letouny palebné podpory s pevnými křídly dosáhl „Projekt Tailchaser“, který vedl kapitán Capt. John C. Simons, svého vrcholu. Tyto zkoušky zahrnovaly úpravu jednoho letounu [[Convair C-131 Samaritan|Convair C-131B]], aby byl schopen střílet pod určitým úhlem dolů z levého boku letounu jednou zbraní [[minigun|GAU-2/A Minigun]]. Bylo zjištěno, že pro piloty je poměrně jednoduché kroužit nad nepohyblivým cílem tak, aby zbraň na tento cíl neustále mířila a zasahovala jej s relativně velkou přesností. Zkoušky byly provedeny na letecké základně Eglin na [[Florida|Floridě]]. Provádělo je ''Armament Development and Test Center'' (Centrum pro vývoj a testování výzbroje), ale po počátečních testech bylo zkoušení kvůli nedostatku finančních prostředků přerušeno. V roce 1964 se kapitán Ron W. Terry vrátil ze služby ve Vietnamu, kde měl se svým týmem posoudit všechny aspekty protipovstaleckých leteckých operací. Zde si povšiml užitečnosti letounů [[Douglas C-47 Skytrain|C-47]] a [[Fairchild C-123 Provider|C-123]], které kroužily nad nočním bojištěm a osvětlovali jej pomocí [[Světlice (raketa)|světlic]]. Dostal povolení vyzkoušet ostrou střelbu pomocí letounu C-131 a tak byl oživen program letounu palebné podpory střílejícího z boku stroje.

=== Květen 2021 ===
[[Soubor:KFX model.png|thumb|KF-21 Boramae]]

'''[[KAI KF-21 Boramae]]''' je [[Jižní Korea|jihokorejsko]]-[[Indonésie|indonéský]] [[nadzvukový letoun|nadzvukový]] dvoumotorový proudový výceúčelový [[stíhací letoun]] 4,5 generace vyvíjený konsorciem vedeným jihokorejskou společností [[Korea Aerospace Industries]] (KAI). Původně byl vyvíjen pod označením '''KAI KF-X – Korean Fighter eXperimental'''. Práce na letounu probíhají od roku 2016 a jeho první let je plánován na rok 2022. KF-X představuje největší samostatný zbrojní projekt Jižní Koreje. Jižní Korea plánuje zakoupení až 120 letounů a Indonésie 50 letounů.

Přestože Jižní Korea ohlásila vývoj domácího nadzvukového bojového letounu již v&nbsp;roce 2001, oficiálně byl program KF-X zahájen až roku 2016. Cílem je získat letoun, který ve službě nahradí zastaralé americké typy [[McDonnell F-4 Phantom II|F-4D/E Phantom II]] a [[Northrop F-5|F-5E/F Tiger II]] a zároveň doplní soudobé typy [[Lockheed Martin F-35 Lightning II|F-35A Lightning II]] a [[McDonnell Douglas F-15E Strike Eagle|F-15K Slam Eagle]]. Obdobně jako jiné korejské letouny ([[KAI KT-1 Woongbi|KT-1 Woongbi]], [[KAI T-50 Golden Eagle|T-50 Golden Eagle]]) se KF-X může stát také výnosným exportním artiklem. Primárním úkolem letounů KF-X bude vybojování vzdušné nadvlády, přičemž jejich potenciálními soupeři jsou i&nbsp;moderní čínské stroje [[Chengdu J-20|J-20]] a [[Shenyang J-31|J-31]]. Tak výkonný letoun se však na zbrojním trhu nevyskytuje, a proto Jižní Korea přistoupila k jeho samostatnému vývoji. V&nbsp;obdobné situaci se ocitlo i&nbsp;[[Japonsko]], kde probíhají práce na domácím letounu [[Mitsubishi X-2]].

=== Duben 2021 ===
[[Soubor:Richard Halsey Best.jpg|thumb|left|Richard Halsey Best]]

'''[[Richard Halsey Best]]''' ([[24. březen|24. března]] [[1910]], [[Bayonne (New Jersey)|Bayonne]], [[Spojené státy americké|USA]] – [[1. listopad]]u [[2001]], [[Santa Monica]], tamtéž) byl americký pilot, známý zejm. pro svou roli v [[Bitva u Midway|bitvě u Midway]]. Během jednoho dne, 4. června [[1942]], tehdy především jeho zásah vyřadil z dalších bojů japonskou letadlovou loď [[Akagi (1925)|Akagi]] a přispěl i ke zkáze letadlové lodi [[Hirjú]]. Bojové nasazení mu však způsobilo zdravotní problémy, kvůli kterým již nikdy poté nelétal.

Richarda Besta už od dětského věku přitahovaly příběhy amerických letců z 1. světové války. Letci sloužili v USA i u námořnictva, složil tedy zkoušky na Námořní akademii Spojených států v [[Annapolis]] a v červnu 1928 k námořnictvu nastoupil. V roce 1932 byl povýšen na důstojníka a přidělen na lehký křižník [[Třída Omaha|třídy Omaha]] USS Richmond. Za dva roky vstoupil do námořního letectva a zahájil letecký výcvik v [[Pensacola|Pensacole]] na [[Florida|Floridě]].

Po výcviku v roce 1935 se Best dostal ke stíhací peruti [[VF-6|VF-2B]] využívají stíhací letouny [[Grumman F2F]] na lodi [[USS Lexington (CV-2)|USS Lexington]]. V roce 1938 se vrátil na Floridu jako instruktor a věnoval se zejména létání podle přístrojů a vývoji taktiky [[Torpédový bombardér|torpédových bombardérů]]. V červnu 1940 požádal o přesun na frontu.

=== Březen 2021 ===
[[Soubor:MQ-4C Tritons on ramp Palmdale May 2013.jpg|thumb|MQ-4C]]

'''[[Northrop Grumman MQ-4C Triton]]''' je [[Spojené státy americké|americký]] vojenský [[Bezpilotní letadlo|bezpilotní letoun]] operující ve velkých výškách na dlouhé vzdálenosti. Jeho hlavními úkoly jsou průzkum a [[Námořní hlídkové letadlo|námořní hlídkování]]. Systém je vyvíjen korporací [[Northrop Grumman]] pro [[námořnictvo Spojených států amerických]]. Konstrukčně vychází z&nbsp;průzkumného letounu [[Northrop Grumman RQ-4 Global Hawk]] (přesněji jeho námořní verze RQ-4N). Americké námořnictvo plánuje stavbu 68 letounů MQ-4C, které mají spolupracovat s&nbsp;námořními hlídkovými letouny [[Boeing P-8 Poseidon]]. Nákup sedmi exemplářů typu plánuje i [[Royal Australian Air Force]], ale jeho objednávka ještě nebyla oficiálně potvrzena.

Kontrakt na vývoj průzkumného systému MQ-4C získala společnost Northrop Grumman v&nbsp;dubnu 2008. Kritickým posouzením designu typ úspěšně prošel v&nbsp;únoru 2011. Trup prvního prototypu byl vyroben v&nbsp;březnu 2011.

V&nbsp;únoru 2012 byly s&nbsp;pomocí upraveného letounu [[Grumman Gulfstream II]] zahájeny testy radaru AN/ZPY-3 MFAS (multifunction active sensor), který je hlavním senzorem letounů MQ-4C. První prototyp MQ-4C Triton byl veřejnosti představen v&nbsp;červnu 2012. K&nbsp;jeho prvnímu letu došlo 22. května 2013 na továrním letišti společnosti Northrop Grumman v&nbsp;Palmdale v&nbsp;Kalifornii. Testovací program proběhl úspěšně a v&nbsp;září 2016 program MQ-4C úspěšně dosáhl dalšího milníku v&nbsp;podobě objednání jeho předsériové výroby.

=== Únor 2021 ===
[[Soubor:RAF311Sq.gif|thumb|left|Znak 311. perutě]]

'''[[Antis]]''' ([[1939]] — [[11. srpen|11. srpna]] [[1953]]) byl [[německý ovčák]], kmenový příslušník [[311. československá bombardovací peruť RAF|311. Československé bombardovací perutě]], vyznamenaný v roce [[1949]] [[Medaile Marie Dickinové|Medailí Marie Dickinové]] za statečnost při službě v [[Anglie|Anglii]] a v [[Severní Afrika|severní Africe]] v době [[Druhá světová válka|2. světové války]]. Je to jediný pes, o němž je známo, že za 2. světové války létal v [[bombardér]]u. Jeho příběh se později stal námětem několika knih.

[[Václav Robert Bozděch]] byl vojákem z povolání ještě před vypuknutím druhé světové války. Po vyhlášení [[Protektorát Čechy a Morava|Protektorátu Čechy a Morava]] se rozhodl bojovat proti [[Nacistické Německo|Německu]]. Do [[Spojené království|Velké Británie]] se dostal přes [[Polsko]] a následně [[Francie|Francii]], kde krátkou dobu sloužil v [[Francouzské letectvo|letectvu]], především jako [[palubní střelec]] a [[Letecký pozorovatel|pozorovatel]]. 12. února 1940 byl jeho letoun [[Potez 630/631|Potez 633]] vyslán na pozorovací misi nad německou frontu, při níž byl sestřelen nepřátelskou protileteckou palbou. Bozděch s [[pilot]]em Pierrem Duvalem přežili. V opuštěném statku ve francouzské vesnici Beinheim v [[Země nikoho|zemi nikoho]], kam Bozděch dotáhl svého zraněného pilota, našel štěně německého ovčáka.

=== Leden 2021 ===
[[Soubor:Paul maccready.jpg|thumb|Paul B. MacCready]]

'''[[Paul B. MacCready|Paul Beattie MacCready, Jr.]]''' ([[25. září]] [[1925]] – [[28. srpen|28. srpna]] [[2007]]) byl americký letecký inženýr. Byl zakladatelem [[AeroVironment|AeroVironment Inc.]] (1971) a konstruktérem prvního skutečně použitelného letadla poháněného lidskou silou. Za svou práci v oblasti vývoje v letectví se stal držitelem velkého množství různých ocenění, v roce 1991 byl uveden do [[National Aviation Hall of Fame]] (Národní letecké síně slávy) v [[Národní muzeum Letectva Spojených států amerických|National Museum of the United States Air Force]].

Paul B. MacCready se narodil v [[New Haven]] v lékařské rodině. Během studií mu byla diagnostikována dyslexie, což ovšem nebránilo jeho dalšímu vzdělání a kariéře. Konstrukci letadel se MacCready věnoval již od mládí, kdy ve 14 letech také vyhrál národní soutěž ve stavbě leteckých modelů. V roce 1943 absolvoval Hopkins School, v roce 1947 získal bakalářský titul ve fyzice na [[Yale University]], o rok později magisterský titul ve fyzice na [[Caltech|Kalifornském institutu technologie]] a v roce 1952 získal tamtéž doktorát v oboru letectví.

V roce 1951 MacCready založil svou první společnost, Meteorology Research Inc, věnující se výzkumu atmosféry. Ke skutečným letadlům se dostal na konci druhé světové války, kdy trénoval jako pilot amerického vojenského námořnictva, nasazení se ale nedočkal. Po válce se věnoval plachtění na větroních a v letech 1948, 1949 a 1953 získal Richard C. du Pont Memorial Trophy, v roce 1956 se stal jako první americký pilot mistrem světa v plachtění. V roce 1970 MacCready investoval do společnosti přítele, tato firma na výrobu laminátových katamaránů ovšem zkrachavala a MacCreadymu zůstaly dluhy v hodnotě asi 100 000 [[americký dolar|$]]. To vedlo k jeho zájmu o získání [[Kremerova cena|Kremerovy ceny]].

== 2020 ==
=== Prosinec 2020 ===
[[Soubor:RAF Fighter Command CH1340.jpg|thumb|left|Alexander Hess (vpravo), s Douglasem Baderem]]

'''[[Alexander Hess]]''' ([[4. květen|4. května]] [[1898]] [[Karlova Huť (Králův Dvůr)|Karlova Huť]] – [[10. srpen|10. srpna]] [[1981]] [[Brooksville, Florida|Brooksville]]) byl český [[vojenský letec]] a [[důstojník]] [[Československá armáda|československé armády]] a [[Československé letectvo|letectva]], známý především svým velením [[310. československá stíhací peruť RAF|310. československé stíhací peruti Royal Air Force]] v době [[Bitva o Británii|bitvy o Británii]].

Po složení maturitní zkoušky v roce 1916 byl odveden do [[Rakousko-uherská armáda|rakousko-uherské armády]] a v postavení jednoročního dobrovolníka a později [[kadet]]a u c. a k. pěších pluků č. 88 a 102 prodělal ve funkci velitele čety boje na [[Východní fronta (první světová válka)|ruské]] a [[Italská fronta (první světová válka)|italské frontě]]. Utrpěl několik zranění a v září [[1918]] byl povýšen do hodnosti [[poručík]]a a přeložen k týlovému praporu 102. pěšího pluku ve [[Štýrsko|štýrském]] městě [[Hartberg]]. Po skončení první světové války a návratu do [[První republika|vlasti]] se přihlásil k další činné službě v [[Československá armáda|československé armádě]], kde nastoupil službu u pěšího pluku č. 48 v [[Benešov]]ě. Již 31. 12. 1918 byl demobilizován a začal studovat strojnictví na [[České vysoké učení technické v Praze|ČVUT]] v [[Praha|Praze]], 30. června 1919 však byl povolán k další službě v armádě, a do dubna roku 1920 sloužil u pěšího pluku č. 17, nejprve v [[Jindřichův Hradec|Jindřichově Hradci]] a později v [[Žilina|Žilině]].

=== Listopad 2020 ===
[[Soubor:RC-135 Rivet Joint in flight.jpg|thumb|RC-135]]

'''[[Boeing RC-135|RC-135 Rivet Joint]]''' je [[Spojené státy americké|americký]] [[průzkumný letoun]] vyvinutý společností [[Boeing]]u, ale modifikovaný technologiemi více společností včetně [[General Dynamics]], [[Lockheed]], [[Ling-Temco-Vought]], E-Systems a L3 Technologies.

Když firma Boeing začala v roce 1954 testovat prototyp [[Boeing 367-80|367-80 "Dash 80"]], doufala, že letecké společnosti budou mít o letadlo enormní zájem. Při konstrukci letadla se využilo množství zkušeností získaných při vývoji proudových bombardérů [[Boeing B-47 Stratojet|B-47]] a [[Boeing B-52 Stratofortress|B-52]]. Se zdviženým křídlem a pohonem čtyř proudových motorů představoval Dash 80 nejmodernější dostupné komerční [[Dopravní letoun|dopravní letadlo]].

Paradoxně však o letadlo neprojevily takový zájem komerční letecké společnosti jako spíše [[Letectvo Spojených států amerických|americké letectvo]], které si uvědomilo, že na podporu svých proudových bombardérů bude potřebovat proudové [[Tankování paliva za letu|tankovací letadlo]]. Proto si v září 1955 objednali u Boeingu svůj první proudový tanker. Ten vznikl právě na bázi letadla Dash 80, do kterého byl přidán tankovací systém s výsuvným ramenem. Tento stroj, známý jako [[Boeing KC-135 Stratotanker|KC-135A Stratotanker]], vstoupil do služby 28. června 1957 a Boeing pokračoval ve vývoji této vojenské linie pod označením Model 717.

=== Říjen 2020 ===
[[Soubor:Zeppelin-Lindau (Do) D.I.jpg|thumb|left|D.I]]

'''[[Dornier D.I|Zeppelin-Lindau (Do) D.I]]''' byl [[Německé císařství|německý]] jednomístný jednomotorový [[dvouplošník |dvouplošný]] [[stíhací letoun|stíhací letoun]] z období [[První světová válka|první světové války]].

Roku 1916 vedl konstruktér [[Claude Dornier]] pobočku firmy [[Luftschiffbau Zeppelin]] ve městě [[Lindau]] na břehu [[Bodamské jezero|Bodamského jezera]]. Ze začátku se zde stavěly [[Létající člun|létající čluny]], až roku 1916 Dornier zkonstruoval první pozemní [[letoun]] V-1 vybavený tlačnými [[letecký motor| motory]] a rámovým [[Trup letadla|trupem]]. O rok později vznikl dvoumístný dvouplošník C-I, po něm C-II a nakonec [[Plovákový letoun|plovákový]] [[jednoplošník]] CS-I, ani jeden stroj však nebyl vyráběn [[Sériová výroba|sériově]]. V roce 1918 pak zkonstruoval nové stíhací letadlo D.I.

První vzlet proběhl 4. června 1918. Na svou dobu bylo letadlo velmi moderní což budilo nedůvěru jak u [[Pilot|pilotů]] tak u německého letectva. Od konce května do druhé poloviny června byl uspořádán v Adlershofu konkurs stíhacích letadel, kterého se letoun zúčastnil neoficiálně.  Dne 3. července jej zkoušel Wilhelm Reinhard velitel [[Letka (letecká jednotka) |letky]] Jagdgeschwader 1 Richthofen, pojmenované po jejím dřívějším veliteli [[Manfred von Richthofen|Manfredu von Richthofenovi]], a [[letecké eso]] s 20 [[sestřel]]y. Při střemhlavém letu povolila jedna vzpěra upevňující horní [[Křídlo letadla|křídlo]], které se utrhlo, stroj [[letecká nehoda|havaroval]] a kapitán Reinhard na následky zranění zemřel.

=== Září 2020 ===
[[Soubor:Watanabe E9W1.jpg|thumb|Watanabe E9W1]]

'''[[Watanabe E9W]]''' (oficiálně '''Malý pozorovací námořní letoun typ 96''', ve spojeneckém kódu '''Slim''') byl jednomotorový dvouplošný [[průzkumný letoun|průzkumný]] [[hydroplán]] [[Japonské císařské námořní letectvo|japonského císařského námořního letectva]] užívaný v [[Druhá světová válka|druhé světové válce]]. Byl to poslední dvouplošník v ponorkové službě japonského námořnictva.Ve službě byl od roku 1938. Ve službě jej nahradily jednoplošníky [[Jokosuka E14Y]].

Strojírenský závod ve [[Fukuoka|Fukuoce]] začal ve 20. letech 20. století vyrábět náhradní díly pro letadla, později začal letouny stavět v licenci a zajišťovat jejich opravy pro japonské námořnictvo. V roce 1934 společnost získala zakázku na vývoj svého prvního vlastního letounu. Námořnictvo na základě specifikací 9-ši objednalo pozorovací letoun, určený jako výzbroj velkých [[Ponorka|ponorek]] [[Třída I-7|třídy ''I-7'']]. Zásadní byl požadavek na malé rozměry letounu a jeho snadnou montáž a demontáž. Vývoj byl zahájen v březnu 1934. Postaveny byly dva prototypy, z toho jeden pro pevnostní zkoušky. První let proběhl roku [[1935 v letectví|1935]]. Prototyp byl úspěšně testován na ponorce I-5. V říjnu 1935 byla objednána sériová výroba.

=== Srpen 2020 ===
[[Soubor:Lt. General James Doolittle, head and shoulders.jpg|thumb|left|Doolitle]]

'''[[James Doolittle|James Harold Doolittle]]''' ([[14. prosinec]] [[1896]] [[Alameda]], [[Kalifornie]] – [[27. září]] [[1993]] Pebble Beach, [[Kalifornie]]) byl americký průkopník letectví, který se během [[Druhá světová válka|druhé světové války]] vyznamenal svým odvážným [[Doolittlův nálet|náletem na Tokio]].

"Jimmy", jak ho přezdívali, se narodil v [[Alameda|Alamedě]] (Kalifornie) [[14. prosinec|14. prosince]] [[1896]]. Už během jeho studia na [[Kalifornská univerzita v Berkeley|Kalifornské univerzitě v Berkeley]], když Spojené státy vstoupily do [[První světová válka|první světové války]], se přihlásil jako kadet letectva v [[Letecká sekce Spojovacího sboru Spojených států|armádním signálním sboru]], kam nastoupil v říjnu [[1917]] a prošel výcvikem na škole vojenského letectva. Později sloužil jako instruktor střelby a vedoucí letů. Jeho první povinností byla služba ve 104. letce na letišti Kelly Field v [[Texas]]u a později v 90. letce u pohraniční strážní služby v Eagle Pass. [[24. prosinec|24. prosince]] [[1917]] se Doolittle oženil s Josephine E. Danielsovou.

[[1. červenec|1. července]] [[1920]] dostal řádné pověření a byl povýšen do hodnosti [[nadporučík]]a. Pak začal studovat na škole letecké mechaniky a také absolvoval několik kurzů leteckého inženýrství. V září 1922 uskutečnil první z mnoha průkopnických letů, které mu získaly mnoho významných leteckých ocenění i mezinárodní pověst.

=== Červenec 2020 ===
[[Soubor:Junkers-f13.jpg|thumb|Junkers F 13]]

'''[[Junkers F 13|Junkers F.13]]''' (také známý jako F 13) bylo [[Německo|německé]] jednomotorové [[Dopravní letoun|dopravní letadlo]], které poprvé vzlétlo [[25. červen|25. června]] [[1919 v letectví|1919]]. Bylo to první civilní letadlo, které bylo celé pokryto [[vlnitý plech|vlnitým plechem]] a jako první mělo [[bezpečnostní pás]]y pro [[cestující]]. Mělo velmi pokročilý [[design]]. Výroba Junkersů F 13 byla zastavena v roce [[1932 v letectví|1932]]. Bylo vyrobeno kolem 60 různých variant. Letoun byl používán mnoha [[aerolinie]]mi po celém světě.

Vývoj stroje F-13 započal již v den německé kapitulace 11. listopadu [[1918]], kdy profesor [[Hugo Junkers]] zadal ing. Otto Reuterovi vypracování návrhu na civilní dopravní letoun. Projekt J-12, vycházející z vojenského J-10 byl zamítnut, Junkersem byl přijat až zcela nově koncipovaný projekt J-13 pro dva [[pilot]]y a čtyři cestující.

Ve společnosti Junkers Flugzeug und Motorenwerke A.G. (oficiální název od 24. dubna 1919) v [[Dessau]] započali se stavbou hned tří [[prototyp]]ů současně, z nichž jeden byl určen pro pevnostní zkoušky. Před dohotovením prvních prototypů bylo označení změněno na '''Junkers F-13''', kdy písmenem F továrna [[Junkers]] nadále označovala jednomotorové dopravní letouny.

=== Červen 2020 ===
[[Soubor:Letov LF-109 Pionyr vitorlázó repülőgép. Fortepan 30035.jpg|thumb|left|Letov LF-109]]

'''[[Let LF-109 Pionýr]]''' byl [[Československo|československý]] cvičný dvoumístný kluzák (větroň) smíšené konstrukce vyráběný firmou [[Let Kunovice]] v letech 1950−1958.

Výroba prvního [[prototyp]]u '''XLF-109''' byla dokončena 28. února 1950. První let provedl 8. března 1950 Břetislav Roček v aerovleku za [[letoun]]em [[Bücker Bü 181|C-106]]. Během testů [[letecká akrobacie|akrobacie]] 13. března došlo k destrukci pravé poloviny [[křídlo letadla|křídla]] kdy při následné [[letecká nehoda|havárii]] B. Roček zahynul. Ještě v témže roce byl postaven druhý prototyp Pionýru, jehož konstrukce byla upravena podle připomínek vyšetřovací komise letecké nehody. Zálet byl proveden 6. prosince 1950 [[zkušební pilot|zkušebním pilotem]] Kládkem a do předání výcvikovému středisku ČSSL v Kralupech nad Vltavou dne 10. září 1951 vykonal celkem 115 letů v době 60 hodin.

První sériový LF-109 provedl premiérový let s [[pilot]]em Antonínem Vlasákem 14. června 1952. Společně s Karlem Dlouhým zalétávali kunovické LF-109 do konce srpna, od října je vystřídal otrokovický zkušební pilot Ladislav Šváb (počínaje výr. č. 32 [[imatrikulace (letectví)|imatrikulace]] OK-2224). První Pionýr (výr. č. 13, OK-2205) převzatý organizací DOSLET přelétla plachtařka Řezáčová 25. července 1952 na [[letiště]] Hůrky. Do konce roku převzali zástupci DOSLETu 43 exemplářů. Poslední kunovický Pionýr (výr. č. 220) zalétal L. Šváb 20. ledna 1954. Další objednávku na 200 kusů realizoval závod Avia n. p. Choceň (výr. č. 0101, OK-4001 až výr. č. 0920, OK-4200). Celkem bylo vyrobeno 220 kusů LF-109 v Letu Kunovice a 250 v Chocni, z tohoto počtu převzaly československé aerokluby 396 Pionýrů. Zbytek byl exportován do [[Německá demokratická republika|NDR]], [[Čína|ČLR]], [[BLR]], Indonésie, Sýrie, Indie, Kanady, Egypta, MLR, Rakouska a [[Sovětský svaz|SSSR]].

=== Květen 2020 ===
[[Soubor:P108 in volo 3.jpg|thumb|P.108]]

'''[[Piaggio P.108]]''' byl [[Itálie|italský]] těžký [[bombardér]] používaný během [[Druhá světová válka|druhé světové války]]. Byl to jediný čtyřmotorový těžký bombardér užívaný za druhé světové války italským letectvem. Poměrně výkonný a podařený letoun byl vyroben pouze v malém počtu. Na základě bombardéru byly vyvinuty rovněž jeho dopravní transportní verze.

Vývoj čtyřmotorového začal na konci 30. let na náklady firmy Piaggio. Šéfkonstruktér společnosti Giovanni Casiraghi měl zkušenosti z americké společnosti Waco. Jeho návrh tak byl silně ovlivněn americkým bombardérem [[Boeing B-17 Flying Fortress]]. Když italské letectvo v říjnu 1939 vypsalo na tuto kategorii bombardérů soutěž, typ již byl ve značném stupni rozpracování a první prototyp bombardéru '''P.108B''' (MM.22001) tak poprvé vzlétl již [[1939 v letectví|24. listopadu 1939]]. Za kniplem seděl šéfpilot společnosti Nicolo Lana. Na základě úspěšných zkoušek prototypu letectvo objednalo sériovou výrobu P.108B.

=== Duben 2020 ===
[[Soubor:VL Myrsky.jpg|thumb|left|Myrsky]]

'''[[VL Myrsky]] ''' byl [[Finsko|finský]] [[stíhací letoun]] vyvinutý firmou Valtion Lentokonetehdas v průběhu [[Druhá světová válka|Druhé světové války]].

První [[Prototyp|prototyp]] nesl označení MY-1 a vzlétl [[23. prosinec|23. prosince]] [[1941 v letectví|1941]]. Za nedlouho vzlétl i druhý a dva sériově vyrobené stroje. Celkově byly vyrobeny čtyři letouny s označením Myrsky I u kterých se ovšem vyskytla řada obtíží. Při větším zatížení se od kostry křídla odlepovala překližka vinou vadného lepidla použitého při výrobě. Dále nebyl dostatečně pevný podvozek a stroj byl podélně nestabilní, což vedlo ke vzniku trhlin u závěsů křídla.
   
Všechny tyto nedostatky vedly k nezbytným úpravám. Pátý stroj s označením MY-5 dostal celodřevěný potah, zvýšila se směrovka a předtím pevná ostruha se dala zatáhnou. Letoun mohl nést pod křídlem dvě přídavné nádrže na 125 l. Nová verze dostala označení Myrsky II.

=== Březen 2020 ===
[[Soubor:Ing. B. Šimůnek na letounu Letov Š-118 s motorem Walter NZ-85 zvítězil v Národním letu RČs. (1934).jpg|thumb|Bohuslav Šimůnek]]

'''[[Bohuslav Šimůnek]]''' ([[3. březen|3. března]] [[1905]], [[Rosice (Pardubice)|Rosice nad Labem]] – [[31. leden|31. ledna]] [[2001 v letectví|2001]], [[Praha]]) byl československý [[konstruktér]] [[Letecký motor|leteckých motorů]] [[Praga|ČKD-Praga]], [[Tatra]], [[Waltrovka|Walter/Motorlet]] a [[Avia]]. V letech 1945–1964 byl vedoucím prototypové výroby, náměstkem ředitele a hlavním konstruktérem invertních pístových motorů Walter.

Bohuslav Šimůnek se narodil v Rosicích nad Labem v rodině řídícího učitele. Ještě ve školních dobách viděl se svým starším bratrem Vladimírem, pozdějším plukovníkem čs. letectva, létat ing. [[Jan Kašpar|Jana Kašpara]]. Tato událost ovlivnila jejich další osudy. Bratři Šimůnkové (Bohuslav a Vladimír) se začali zabývat letectvím v době na počátku první světové války, kdy se věnovali stavbě modelů.

O letectví se Bohuslav živě zajímal již při studiu na pardubické reálce a v období studia na pražském [[České vysoké učení technické v Praze|ČVUT]] (1924–1928). Po [[První světová válka|první světové válce]] oba bratři studovali na [[České vysoké učení technické v Praze|ČVUT]] v Praze (Bohuslav o ročník níž), při studiu absolvovali v roce 1923 praxi ve společnosti [[Avia]] ve Vysočanech, kde v té době byli hlavními [[Konstruktér|konstruktéry]] [[Pavel Beneš (konstruktér)|Pavel Beneš]] a [[Miroslav Hajn (konstruktér)|Miroslav Hajn]]. Po ukončení studií se ing. Vladimír Šimůnek stal vojenským zkušebním pilotem a ing. Bohuslav Šimůnek uznávaným konstruktérem leteckých motorů.

=== Únor 2020 ===
[[Soubor:North American Mustang Mk.IA in flight over California (USA), in October 1942 (fsac.1a35324).jpg|thumb|left|Mustang]]

'''[[North American P-51 Mustang]]''' byl jednomístný [[stíhací letoun]] dlouhého doletu, který během [[Druhá světová válka|druhé světové války]] sloužil na straně [[Spojenci (druhá světová válka)|spojenců]]. Jednalo se o jeden z nejúspěšnějších typů stíhacích letounů. Většinou [[Doprovodný stíhač|doprovázel]] [[bombardér]]y při náletech na [[Nacistické Německo|Německo]] a spojencům pomohl získat vzdušnou převahu. Byl nasazen i v [[Tichý oceán|Tichomoří]] proti [[Japonské císařství|Japonsku]]. [[Korejská válka|Korejskou válku]] stroj začal jako hlavní stíhačka a bitevní letoun [[Organizace spojených národů|spojenců]], ale v jejím průběhu byl nahrazen [[proudový motor|proudovými]] letouny. V některých letectvech Mustang sloužil ještě na začátku 80. let. Řada letuschopných letounů soukromých majitelů létá dodnes.

Mustang byl původně vyvinut pro [[Royal Air Force|britské královské letectvo]]. Britové se na firmu North American Aviation obrátili s návrhem, zdali by v licenci stavěla stíhačky [[Curtiss P-40]], NAA ovšem přišla s vlastním návrhem — zavázala se, že do 120 dnů zkonstruuje a postaví prototyp svého letounu.

Prototyp '''NA-73X''' se poprvé dostal do vzduchu [[26. říjen|26. října]] [[1940 v letectví|1940]], poháněný motorem Allison V-1710-F3R, 178 dní po objednávce. Konstrukce prototypu se ukázala jako velice zdařilá, u letounu také mj. byl použit zcela nový [[laminární proudění|laminární]] profil křídla. V té tobě již měla RAF u North American objednávku na 320 sériových strojů '''NA-73''' označovaných jako '''Mustang Mk.I'''. První z nich byl dokončen v květnu 1941 a do Británie byly dodávány od listopadu téhož roku. Dva sériové NA-73 byly v [[USAAC]] zkoušeny pod označením '''XP-51'''. Brzy poté začaly do Velké Británie přicházet Mk.I vyrobené na základě druhé objednávky na tři sta kusů, které výrobce díky mírným konstrukčním odlišnostem označoval '''NA-83'''. Hlavňovou výzbroj tvořily čtyři kulomety [[M2 Browning]] ráže [[.50 BMG|12,7 mm]] a čtyři [[M1919 Browning|Browningy]] ráže 7,7 mm. Následující verze '''NA-91'''byla vyzbrojena čtyřmi kanóny [[Hispano-Suiza HS.404|Hispano]] ráže 20 mm v křídle.

=== Leden 2020 ===
[[Soubor:De Havilland Canada DHC-3 Otter, Air Mont-Laurier AN2049959.jpg|thumb|DHC-3]]

'''[[de Havilland Canada DHC-3 Otter|DHC-3 Otter]]''' byl [[Kanada|kanadský]] jednomotorový [[Hornoplošník|hornoplošný]] [[užitkový letoun]] pro devět cestujících a dva členy posádky s pevným ostruhovým [[podvozek letadla|podvozkem]].

Kanadská společnost OPAS, největší uživatel letounů [[de Havilland Canada DHC-2 Beaver]] v této zemi, navázala jednání se společností [[de Havilland Canada]] o možnosti jeho dalšího vývoje. Firma OPAS požadovala zejména dvojnásobnou nosnost. Obě strany se dohodly, že v případě realizace vývoje nového letounu odebere OPAS dvacítku letounů, čímž by byl zajištěn rychlý start na trh.

Kanadský De Havilland zahájil práce na DHC-3 v prosinci 1950. Při konstrukci bylo uplatněno celkové zlepšení [[aerodynamika|aerodynamiky]], včetně aerodynamických pomůcek pro zkrácení vzletu a přistání. Štíhlé celokovové [[Křídlo letadla|křídlo]] s jednonosníkovou kostrou obdrželo dvouštěrbinové [[vztlakové klapky]], kombinované s [[křidélka|křidélky]] na vnějších koncích křídla. [[Trup letadla|trup]] skořepinové konstrukce měl kruhový průřez, takže získal větší úložný prostor. Manipulace s nákladem byla usnadněna dvoukřídlými vraty na levém boku trupu, na jehož zádi byl umístěn otvor pro shoz nákladu [[padák]]em, či bez něho.

== 2019 ==
=== Prosinec 2019 ===
[[Soubor:SIM-XIV H right front photo L'Aerophile June 1938.jpg|250px|left|Rogožarski SIM-XIV-H]]

'''[[Rogožarski SIM-XIV-H]]''' byl [[Království Jugoslávie|jugoslávský]] pobřežní [[Průzkumný letoun|hlídkový letoun]] vyvinutý společností [[Rogožarski]] ve druhé polovině 30. let 20. století. Postaveny byly dva prototypy a 19 sériových letounů. Posádky letoun přezdívaly „veliký SIM“. [[Království Jugoslávie|Jugoslávie]] letouny nasadila k obraně proti [[Dubnová válka (Jugoslávie)|invazi států Osy]]. Ukořistěné letouny následně do roku 1943 provozovala [[Itálie]].

Vývoj druhé generace jugoslávských pobřežních hlídkových letounů byl zahájen v polovině 30. let 20. století kvůli rychlému zastarávání do té doby používaných strojů. Roku 1935 byla vytvořena komise, která měla posoudit, jaká koncepce bude pro nový letoun zvolena. [[Jugoslávské královské námořnictvo|Námořnictvo]] požadovalo jednomotorový stroj inspirovaný britským hydroplánem [[Supermarine Seagull (1921)|Supermarine Seagull]] (rychlost 200 km/h, dva kulomety a čtyři pumy). Komise naopak požadovala mnohem výkonnější dvoumotorový [[Plovákový letoun|plovákový]] jednoplošník. Návrhu komise bylo vyhověno, přičemž vývojem letounu byla pověřena společnost Rogožarski (interní označení letounu bylo OI-151, tedy Oblaski Izvidač 151.).

Práce na novém letounu začaly v roce 1936. V lednu 1938 byl v [[Bělehrad]]u dokončen první prototyp (číslo 151) vyznačující se celodřevěným dýhovým trupem a rozměrnou příďovou věží Vickers. První let se uskutečnil 8. února 1938 na základně Divulje poblíž [[Split]]u. Sérii letových zkoušek posléze vyhodnotila zvláštní komise. Ukázalo se, že věž natolik zvětšovala aerodynamický odpor letounu, že byl oproti výpočtům o plných 30 km/h pomalejší. Kritizován byl také dřevěný trup a další nedostatky. Proto byl pro prototyp v srpnu 1938 vybaven novým trupem z ocelových trubek a bez věže. Nové zkoušky prokázaly významné zvýšení výkonů (např. rychlost 230 km/h).

=== Listopad 2019 ===
[[Soubor:Fokker-E III.jpg|thumb|Fokker E.III]]

'''[[Fokker Eindecker]]''' byl [[Německo|německý]] jednomístný [[stíhací letoun]] z období [[První světová válka|první světové války]], který navrhl [[Nizozemsko|nizozemský]] konstruktér [[Anthony Fokker]]. Tento jednoplošník, dokončený v dubnu [[1915]], byl prvním německým letounem, konstruovaným od počátku jako stíhací. Byl to také vůbec první letoun, vybavený [[Synchronizátor střelby|synchronizačním zařízením]], díky kterému mohl pilot střílet z [[kulomet]]u skrz okruh [[vrtule]], aniž by ji poškodil, což byl zásadní technický pokrok.

Díky nasazení Eindeckerů získalo německé letectvo ([[Luftstreitkräfte]]) značnou výhodu nad letouny protivníka a to na celé období od července [[1915]] do počátku roku [[1916]]. Tomuto období, kdy měly spojenecké letouny jen omezené možnosti obrany vůči Eindeckerům, Angličané říkali [[Fokker Scourge]].

=== Říjen 2019 ===


'''[[Shenyang J-15]]''' ({{vjazyce2|zh|歼-15|Ťien-15}}; {{vjazyce2|en|Shenyang J-15}}; známý také jako ''Létající žralok'' ({{vjazyce2|zh|飞鲨|Fej-ša}})) je [[Čína|čínský]] palubní [[stíhací letoun]], vyvinutý společností [[Shenyang]] (Shenyang Aircraft Industry Group - Skupina leteckého průmyslu Šen-jang). Stroj je konstrukčně velmi podobný [[Rusko|ruskému]] [[Suchoj Su-33|Suchoji Su-33]]. Stíhačka je v Číně přezdívaná "Létající žralok".

Podle vyjádření ruské delegace, která navštívila leteckou prohlídku v Ču-chaj v roce [[2006]], projevila Čína zájem o ruské palubní stíhačky [[Suchoj Su-33]]. Čína původně žádala pouze dvě letadla tohoto typu, což ovšem vzbudilo podezření, že nejde o nic jiného než o snahu, [[Reverzní inženýrství|zkopírovat]] ruskou technologii. Nedůvěru Ruska umocňovala nedávná negativní zkušenost týkající se letadel [[Su-27]]SK, které Čína nejdříve vyráběla na základě licenční smlouvy s Ruskem. V roce [[2000]] produkci pod touto licencí předčasně ukončila a začala vyrábět vlastní letadla [[J-11]], které konstrukčně vycházely z Su-27SK. Čína se tak vyhnula placení licenčních poplatků, což Rusko vnímalo jako porušení obchodní dohody.

=== Září 2019 ===
[[Soubor:Singapore Airlines A380-841 (9V-SKA) taking off from London Heathrow Airport (2).jpg|thumb|A380 při vzletu]]

'''[[Křídlo letadla]]''' je hlavní nosná plocha, na níž se při pohybu vytváří největší část [[vztlak]]u. Je proto podstatnou částí letadel těžších než vzduch a na jeho uspořádání, tvaru, profilu i konstrukci hodně záleží.

Vztlak na křídle vzniká proto, že jeho profil obtékají [[proudnice]] rozdílnou rychlostí – nad křídlem rychleji než pod ním. Tím vzniká nad křídlem podle [[Bernoulliho rovnice]] podtlak, kdežto prohnutí spodní plochy a náběhový úhel křídla vytvářejí pod křídlem jistý přetlak. Na '''''[[Náběžná hrana|náběžné hraně]]''''' křídla se vzduch rozděluje a na '''''odtokové hraně''''' se proudnice zase spojují. Profil musí být navržen tak, aby na odtokové hraně nevznikaly zbytečné víry. Spojnice krajních bodů profilu (na náběžné a odtokové hraně) se nazývá '''''tětiva profilu'''''. Tětiva profilu svírá s podélnou osou letadla '''''úhel náběhu''''', který se na vytváření vztlaku podstatně podílí, hlavně při nižších rychlostech.

U šípovitých křídel se proudnice navíc odchylují od osy letadla, čemuž se někdy brání plechovými přepážkami na svrchní ploše. Na koncích křídel vznikají různé víry, které znamenají ztrátu energie a zvýšený odpor. Někdy se jim brání [[winglet]]y – malými pomocnými aerodynamickými plochami na konci křídel.

=== Srpen 2019 ===
[[Soubor:RWD 14 Czapla wreck.jpg|thumb|left|RWD-14 Czapla]]

'''[[RWD-14 Czapla]]''' (někdy známý jako '''LWS Czapla''') byl [[Polsko|polský]] [[letoun pro spolupráci s armádou]], určený k plnění rolí dělostřeleckého [[Pozorovací letoun|pozorovacího]], taktického [[Průzkumný letoun|průzkumného]] a [[Spojovací letadlo|spojovacího letounu]]. Navržen byl v polovině [[1930–1939|30. let 20. století]] konstrukční skupinou [[RWD (letecký výrobce)|RWD]] a od roku [[1938 v letectví|1938]] vyráběn společností [[Lubelska Wytwórnia Samolotów|LWS]]. [[Polské letectvo]] převzalo 65 sériových kusů, z nichž většinu začátkem [[Druhá světová válka|druhé světové války]] v září [[1939 v letectví|1939]] bojově nasadilo v pozorovacích letkách.

Letoun byl navržen v odpověď na požadavek [[Polské letectvo|Polského letectva]] z roku [[1933 v letectví|1933]] na nový letoun pro spolupráci s pozemními silami, který by nahradil [[Lublin R.XIII|Lublin R-XIII]]. Konstrukční kancelář RWD působící v rámci [[Varšava|varšavských]] experimentálních leteckých dílen DWL nejprve přišla s projektem '''RWD-12''', odvozeným od [[Cvičné letadlo|cvičného]] typu [[RWD-8]]. Ten ale nebyl postaven, protože jeho předpokládané výkony nepřekonávaly R-XIII.

=== Červenec 2019 ===
[[Soubor:Richard Bong photo portrait head and shoulders.jpg|thumb|Richard Bong]]

'''[[Richard Ira Bong]]''' ([[24. září]] [[1920]], [[Poplar (Wisconsin)|Poplar]], [[Wisconsin]], [[Spojené státy americké|USA]] – [[6. srpen|6. srpna]] [[1945]], [[Burbank (Kalifornie)|Burbank]], [[Kalifornie]], USA) byl americký [[pilot]] a nejúspěšnější [[letecké eso]] [[Letectvo Spojených států amerických|amerického letectva]], který v průběhu [[Druhá světová válka|druhé světové války]] sestřelil 40 [[Japonské císařství|japonských]] letadel. Za své úspěchy byl roku [[1944]] oceněn nejvyšším americkým vyznamenáním [[Medaile cti|Medailí cti]].

Bong vyrůstal na farmě nedaleko města Poplar ve Wisconsinu. Od malička se zajímal o [[letectví]], stavěl i modely letadel. Na univerzitě ve Wisconsinu studoval od roku [[1938]] [[Pedagogika|pedagogiku]]. Během studia začal navštěvovat civilní letecký kurz a v roce [[1941]] se zapsal do [[United States Army Air Forces]] jako kadet. Už během výcviku v severní Kalifornii se ukázalo, že je schopným letcem a po skončení výcviku mu byla udělena 9. ledna [[1942]] hodnost [[nadporučík]]a. Následně se stal instruktorem letecké střelby a také se stal známý svými [[Akrobacie|akrobatickými]] kousky, kdy se svým letounem [[P-38]] aplikoval prvky vyšší pilotáže v blízkosti mostu [[Golden Gate Bridge]], za což byl později pokárán velitelem 4. letecké armády [[generálmajor]]em Kenneym.

=== Červen 2019 ===
[[Soubor:Aeronaves Ágata 7 - FAB - EMB145 Erieye.jpg|thumb|left|Erieye]]

'''[[Erieye]]''' je [[AWACS|vzdušný systém včasné výstrahy a řízení]] vyvinutý v&nbsp;80.-90. letech 20. století [[Švédsko|švédskou]] společností Ericsson. Jádrem systému je [[Radar|radiolokátor]] PS890 Erieye, kategorie AESA, s&nbsp;pevnou anténou s&nbsp;bočním vyzařováním. Ten lze umístit na mnohem menší letouny, než bylo do té doby obvyklé (viz americký [[Boeing E-3 Sentry|E-3 Sentry]]). Systém dosáhl nemalého prodejního úspěchu. Uživatelem systému Erieye jsou [[Brazílie]], [[Mexiko]], [[Pákistán]], [[Řecko]], [[Saúdská Arábie]], [[Spojené arabské emiráty]], [[Švédsko]] a [[Thajsko]]. Šlo o&nbsp;celkem 23 systémů umístěných na různé letecké platformy: [[Saab 340]], [[Saab 2000]] a [[Embraer ERJ 145]] (R-99).

Roku 2015 Saab získal první zakázku na modernizovaný systém '''[[GlobalEye]]''' kombinující upravený bizjet [[Bombardier Global 6000]] s&nbsp;vylepšeným radarem '''Erieye ER''', vyhledávacím radarem Leonardo SeaSpray 7500E a průzkumný a zaměřovací systém Star Safire 380HD. Tři systémy GlobalEye objednaly Spojené arabské emiráty.

=== Květen 2019 ===
[[Soubor:Vrtulník Moravan HC-102.JPG|thumb|HC-102]]

'''[[Aero HC-2 Heli Baby]]''' byl lehký [[Cvičné letadlo|cvičný]] a [[Spojovací letadlo|spojovací]] [[vrtulník]] pro dvě osoby. Jednalo se o první a jediný [[Československo|československý]] sériově vyráběný vrtulník (včetně jeho  modernizace HC-102).

Vývoj vrtulníku byl zahájen koncem 40. let 20. století v továrně [[Aero Vodochody|Aero]]. Stroj navrhl ing. [[Jaroslav Šlechta]]. Stavba prvního prototypu začala roku [[1951]] a první upoutaný let stroje proběhl [[3. březen|3. března]] [[1954 v letectví|1954]]. První skutečný let se uskutečnil [[3. prosinec|3. prosince]] [[1954 v letectví|1954]]. Veřejnosti se vrtulník představil roku [[1955]] na Brněnském veletrhu. Sériová výroba stroje měla být započata roku 1957, ale kvůli problémům s motorem Praga se tak stalo až o rok později v továrně [[Moravan Otrokovice]]. Vojenské označení letadla bylo '''VR-2'''.

=== Duben 2019 ===
[[Soubor:공중조기경보통제기 (7445565660).jpg|thumb|left|Boeing E-7 Wedgetail]]

'''[[Boeing E-7 Wedgetail]]''' je [[dvoumotorový proudový letoun]] včasné výstrahy a řízení ([[AWACS]]) zkonstruovaný americkou společností [[Boeing]]. Původně byl vyvíjen pod označením '''Boeing 737 AEW&C'''. Prototyp poprvé vzlétl roku 2004. Do roku 2019 bylo vyrobeno celkem 14 strojů, jejichž uživateli jsou [[Austrálie]], [[Jižní Korea]] a [[Turecko]]. Dalších pět v&nbsp;březnu 2019 objednalo [[Spojené království]].

V&nbsp;roce 1994 [[Austrálie]] zahájila modernizační program AIR&nbsp;5077, v&nbsp;rámci kterého chtěla získat letouny včasné výstrahy a řízení, pro které zvolila jméno '''E-7A Wedgetail'''. Posuzovány byly tři projekty. Upravený [[Lockheed Martin C-130J Super Hercules|C-130J-30 Super Hercules]] s&nbsp;radarem AN/APS-145, dále [[Airbus A310]] s&nbsp;izraelským radarem EL/M-2075 a konečně Boeing 737 AEW&C, který se v&nbsp;červenci 1999 stal vítězem soutěže. Roku 2000 se hlavním kontraktorem projektu stala společnost Boeing, spolupracující dále se společnostmi Northrop Grumman, Boeing Australia a BAE Systems Australia.

=== Březen 2019 ===
[[Soubor:Piaggio-Douglas PD-808GE, Italy - Air Force JP6766122.jpg|thumb|Piaggio PD.808]]

'''[[Piaggio PD.808]]''' byl [[Itálie|italský]] [[business jet]] vyráběný společností [[Piaggio Aero|Piaggio]]. Projekt vznikl v rámci [[joint venture]] společností Piaggio a [[Spojené státy americké|americké]] [[Douglas Aircraft|Douglas Aircraft Company]].

Společný projekt společností Piaggio a Douglas původně vznikal pod názvem ''Vespa Jet''. Základní projektové práce proběhly u firmy Douglas, a poté došlo ke stavbě [[prototyp]]u v továrně Piaggio ve [[Finale Ligure]]. PD.808 byl samonosný [[dolnoplošník]] s přídavnými palivovými nádržemi na koncích [[Křídlo letadla|křídel]], poháněný dvojicí [[Proudový motor|proudových motorů]] [[Rolls-Royce Viper|Bristol Siddeley Viper]] instalovaných na zádi [[Trup letadla|trupu]], se zatažitelným [[Podvozek letadla|podvozkem]] příďového typu, původně projektovaný tak aby byl schopný unést pilota a šest [[cestující]]ch.

=== Únor 2019 ===
[[Soubor:Beardmore Inflexible Norwich.png|thumb|left|Beardmore Inflexible]]

'''[[Beardmore Inflexible]]''', někdy známý také pod označením '''Rohrbach Ro VI''', byl [[prototyp]] [[Spojené království|britského]] třímotorového celokovového [[bombardér]]u postaveného u společnosti [[William Beardmore and Company|Beardmore]] v [[Dalmuir]]u ve [[Skotsko|Skotsku]].

Firma William Beardmore and Company zakoupila licenci na vyztužený nosný [[Potah (letectví)|potah]] systému [[Rohrbach Metall-Flugzeugbau|Rohrbach]], a za jeho použití, spolu s výkresy dodanými Rohrbachem pro Ro VI, navrhla na tehdejší dobu masívní celokovový třímotorový [[transportní letoun]], pojmenovaný ''Beardmore Inflexible''.

Letoun, jemuž bylo přiděleno sériové číslo ''J7557'', byl v letech 1925-1927 v [[Dalmuir]]u vyroben po částech, které byly poté přepraveny po moři do [[Felixstowe]] a odtud po silnici do leteckého zkušebního střediska Aeroplane and Armament Experimental Establishment (A&AEE) v Martlesham Heath, kde byly sestaveny a letoun zde poprvé vzlétl [[1928 v letectví|5. března 1928]]. Později téhož roku byl předveden na letecké přehlídce [[Royal Air Force|RAF]] v Hendonu. Typ byl na svou dobu pokrokové konstrukce a měl dobré letové kvality, ale současně se jednalo o tehdy nezvykle rozměrný stroj.

=== Leden 2019 ===
[[Soubor:Ed Heinemann aircraft designer c1955.jpg|thumb|Ed Heinemann]]

'''[[Edward Henry Heinemann]]''' ([[14. březen|14. března]] [[1908]], [[Saginaw (Michigan)|Saginaw]], [[Michigan]] – [[26. listopad]]u [[1991]], [[Rancho Santa Fe]], [[Kalifornie]]) byl [[Spojené státy americké|americký]] [[konstruktér]] [[Vojenské letadlo|vojenských letadel]] známý zejména působením u společnosti [[Douglas Aircraft|Douglas Aircraft Company]].

Heinemann se narodil v [[Saginaw (Michigan)|Saginaw]] v [[Michigan]]u, ale již jako chlapec se přestěhoval do [[Kalifornie]] a vyrůstal v [[Los Angeles]]. Samostudiem získal znalosti v oblasti [[inženýr]]ství a v roce [[1926 v letectví|1926]] nastoupil u společnosti [[Douglas Aircraft]] jako [[Technický výkres|kreslič]], ale již následujícího roku o toto místo přišel. Po působení u společností [[International Aircraft]], [[Moreland Aircraft]] a [[Northrop Corporation|Northrop]] se Heinemann vrátil do společnosti Douglas, poté co získala původní Northrop Corporation, a v roce [[1936 v letectví|1936]] se stal jejím hlavním inženýrem.

== 2018 ==
=== Prosinec 2018 ===
[[Soubor:McDonnell Douglas YC-15A.jpg|thumb|left|YC-15A]]

'''[[McDonnell Douglas YC-15]]''' byl [[transportní letoun]] vyvíjený americkou společností [[McDonnell Douglas]] jako možná náhrada letounů C-130 Hercules. Byl to první vojenský transportní letoun vybavený křídlem se superkritickým profilem. Celkem byly postaveny dva prototypy. Letouny YC-15 a jejich konkurent Boeing YC-14 absolvovaly srovnávací zkoušky, nakonec ale nebyl vybrán ani jeden z typů. Roku 1979 byl vývojový program ukončen. Zkušenosti z programu YC-15 byly brzy zúročeny při vývoji transportního letounu [[McDonnell Douglas C-17 Globemaster III]].

Roku 1968 americké letectvo vyhlásilo soutěž ''Advanced Medium STOL Transport'' (AMST) na moderní střední transportní letoun s&nbsp;vlastnostmi [[STOL]], který by nahradil turbovrtulové stroje [[Lockheed C-130 Hercules]]. Nabídku podalo pět společností. Roku 1972 byly vybrány projekty [[Boeing YC-14]] (Model 953) a McDonnell Douglas YC-15, aby postavily po dvou prototypech pro srovnávací zkoušky. McDonell Douglas postavil dva prototypy (72-1875 a 72-1876), které se lišily rozpětím křídla (40,42 m a 33,6 m). První prototyp poprvé vzlétl [[1975 v letectví|26. srpna 1975]].

=== Listopad 2018 ===
[[Soubor:Northrop YF-17 Cobra - in flight.jpg|thumb|YF-17]]

'''[[Northrop YF-17]]''' (přezdívaný "'''Cobra'''") byl [[prototyp]] lehkého [[Stíhací letoun|stíhacího letadla]] navržený pro vyhodnocovací program [[Letectvo Spojených států amerických|amerického letectva]] ''Lightweight Fighter'' (LWF). Program LWF byl zahájen, protože mnozí z komunity stíhačů věřili, že letouny jako [[McDonnell Douglas F-15 Eagle|F-15 Eagle]] jsou pro spoustu bojových úkolů příliš velké a drahé. YF-17 byl vyvrcholením dlouhé řady konstrukcí firmy Northrop, počínaje projektem [[Northrop N-102 Fang|N-102 Fang]] z roku 1956 po letouny [[Northrop F-5]].

=== Říjen 2018 ===
[[Soubor:IAR-330 Puma SOCAT antitank gunship 2.jpg|thumb|left|IAR-330]]

'''[[IAR 330]]''' je [[Rumunsko|rumunská]] licenční verze [[vrtulník]]u [[Aérospatiale SA 330 Puma]], vyráběná společností [[Industria Aeronautică Română]]. Dvacet čtyři kusů bylo ve spolupráci s [[izrael]]skou společností [[Elbit Systems]] modernizováno na variantu IAR 330 SOCAT.

Ačkoliv [[Rumunská socialistická republika]] byla členskou zemí [[Rada vzájemné hospodářské pomoci|RVHP]] i [[Varšavská smlouva|Varšavského paktu]], snažila se o dosažení jisté míry nezávislosti na [[Sovětský svaz|SSSR]]. Namísto plné orientace na rozšířené sovětské letecké konstrukce proto, mimo jiné, zakoupila 30. července 1974 práva k licenční výrobě [[Francie|francouzského]] vrtulníku [[Aérospatiale SA 330 Puma]] u firmy [[Industria Aeronautică Română]] v [[Ghimbav]] nedaleko [[Brašov|Brașova]]. První v rumunské licenci vyrobený stroj [[Zálet|poprvé vzlétl]] 22. října 1975 pod označením IAR-330. Vzniklo nejméně 163 kusů, z nich 104 převzaly [[ozbrojené síly Rumunska]], 2 si ponechal výrobce a 57 bylo vyvezeno zahraničním uživatelům ([[Ekvádor]], [[Pákistán]], [[Pobřeží slonoviny]], [[Spojené arabské emiráty]], [[Súdán]]).

=== Září 2018 ===
[[Soubor:Aeronave A-29 Super Tucano em voo sobre a Floresta Amazônica.jpg|thumb|A-29 Super Tucano]]

'''[[Embraer EMB-314 Super Tucano]]''' je turbovrtulový [[Lehký bojový letoun|lehký bojový]] a [[cvičný letoun]] vyvinutý [[Brazílie|brazilskou]] společností [[Embraer]]. Vznikl dalším vývojem úspěšného letounu [[Embraer EMB 312 Tucano]]. Letoun může sloužit pro základní a pokročilý letecký výcvik, průzkum, nebo vedení protipovstaleckého boje (COIN). Jde o&nbsp;relativně levný letoun (cca 18 milionů [[Americký dolar|dolarů]] za kus) s&nbsp;nízkými provozními náklady (1000 dolarů na letovou hodinu), schopný operovat s&nbsp;minimální podporou z&nbsp;polních letišť. [[Brazilské letectvo]] i [[Ozbrojené síly Spojených států amerických|ozbrojené síly USA]] pro letoun užívají typové označení '''A-29'''.

Vývoj Super Tucana iniciovala brazilská armáda, která postrádala vhodný letoun pro protidrogové operace v&nbsp;[[Amazonie|Amazonii]]. Vývoj zpočátku probíhal na vlastní náklady společnosti [[Embraer]], která postupně upravila několik exemplářů stroje EMB 312 Tucano, nichž první vzlétl v září [[1991 v letectví|1991]].

=== Srpen 2018 ===
[[Soubor:X-45A underside with weapons bay door open.jpg|thumb|left|X-45]]

'''[[Boeing X-45]]''' byl bojový [[Bezpilotní letadlo|bezpilotní letoun]], který měl coby koncept předznamenávat novou generaci zcela autonomní vojenské letecké techniky. Vyznačoval se velmi nízkoprofilovým hřbetem, trupem prolnutým do křídel v tzv. swept lambda wing a absencí vertikálních ovládacích ploch jako takových – funkci směrového kormidla zastoupilo ovládání [[Křidélka|křidélek]] na konci křídel. Mohl být ovládán dálkově, ale zamýšleno bylo zcela autonomní chování letounu. První let se konal v roce 2002, po úspěšných zkouškách následovaly výkonnější prototypy X-45B a X-45C, v březnu 2006 však USAF program ukončila. S variantou X-45N se Boeing účastnil konkurzu na námořní bezpilotní letadlo, v konkurzu ale neuspěl a tím program X-45 v roce 2008 skončil.

=== Červenec 2018 ===
[[Soubor:McDonnell Douglas X-36 planform.jpg|thumb|X-36]]

'''[[McDonnell Douglas X-36|McDonnell Douglas''' (později '''Boeing''') '''X-36]]''' ''Tailless Fighter Agility Research Aircraft'' byl [[Spojené státy americké|americký]] [[Experimentální letadlo|experimentální]] [[proudový letoun]], zkonstruovaný bez klasických [[Ocasní plochy|ocasních ploch]] jaké má většina [[plošník]]ů.

X-36 vznikl v měřítku zmenšeném na 28 % velikosti případného [[Stíhací letoun|stíhače]] a byl řízen dálkově z pozemního virtuálního [[kokpit]]u [[pilot]]em, jehož výhled zajišťovala [[videokamera]] instalovaná pod [[Překryt kabiny|překrytem kabiny]].

Ovládání zajišťovaly [[Kachna (letectví)|kachní plochy]] instalované před [[Křídlo letadla|křídly]] a [[decelerony]] (kombinující funkci [[Křidélka|křidélek]] a [[Aerodynamická brzda|aerodynamických brzd]]) na křídlech, a směrové ovládání dále zajišťoval pokročilý systém [[vektorování tahu]] výstupní [[Tryska|trysky]] motoru. X-36 byl navržen jako aerodynamicky nestabilní v příčné i podélné ose, a stabilitu letu zajišťoval pokročilý systém kontroly [[fly-by-wire]].

=== Červen 2018 ===
[[Soubor:Argentine Air Force LMAASA IA-63 Pampa II (AT-63).jpg|thumb|left|Pampa II]]

'''[[FMA IA-63 Pampa]]''' je [[Argentina|argentinský]] [[Cvičný letoun|cvičný]] a lehký [[bojový letoun]] vyvinutý v&nbsp;osmdesátých letech [[20. století]] ve spolupráci argentinské společnosti [[Fábrica Militar de Aviones]] (později Lockheed Martin Argentina – LMA) a německého leteckého výrobce [[Dornier Flugzeugwerke]] na základě letounu [[Dassault/Dornier Alpha Jet]]. Celkem bylo vyrobeno 27 letounů Pampa (včetně tří prototypů). Výroba dalších tří byla objednána roku 2018.

V&nbsp;roce 1978 podepsala argentinská společnost Fábrica Militar de Aviones (FMA) s&nbsp;německou [[Dornier Flugzeugwerke]] smlouvu o&nbsp;spolupráci na vývoji letounu, který by nahradil argentinským letectvem provozované cvičné letouny [[Morane-Saulnier MS.760 Paris]]. V&nbsp;následujícím roce začal vývoj letounu vycházejícícho z&nbsp;evropského typu [[Dassault/Dornier Alpha Jet]]. '''IA-63''' však byl menší a pouze jednomotorový.

Celkem byly postaveny tři prototypy IA-63. První let prototypu Pampa EX-01 se uskutečnil v&nbsp;[[1984 v letectví|říjnu 1984]]. Letouny byly do služby přijaty v&nbsp;dubnu 1988. Ve stejné době byly letectvu dodány první tři sériové stroje. Argentinské letectvo roku 1985 objednalo 65 letounů IA-63.

=== Květen 2018 ===
[[Soubor:RAF Tornado GR4 Iraq.JPEG|thumb|Tornado GR.4]]

'''[[Panavia Tornado]]''' je série dvoumístných dvoumotorových [[vojenské letadlo|bojových letounů]] s [[Měnitelná geometrie křídla|měnitelnou šípovitostí křídla]], které byly společně vyvinuty [[Spojené království|Spojeným královstvím]], [[Západní Německo|Německem]] a [[Itálie|Itálií]]. Existují tři základní verze Tornada, [[stíhací bombardér]] Tornado IDS (Interdictor / Strike) ve Velké Británii značené '''Panavia Tornado GR.1''', letoun pro [[Elektronická válka|elektronický boj]] - Tornado ECR (Electronic Combat/ Reconnaissance) a [[Záchytný stíhač|přepadový stíhač]] Tornado ADV (Air Defence Variant) . Cvičné bojové stroje pro nácvik letu při rychlosti [[Machovo číslo|M]]=2 nesly označení '''Panavia Tornado T.3'''.

[[Letoun]] byl vyvinut a postaven firmou Panavia - konsorciem složeného z firem [[British Aerospace]] (dříve [[British Aircraft Corporation]]), [[Messerschmitt-Bölkow-Blohm|MBB]] ze Západního Německa a [[Alenia Aeronautica]] z Itálie. První z devíti objednaných prototypů, německý '''P-01''', vzlétl poprvé 14. srpna 1974 poháněný dvojicí turbodmychadlových motorů Turbo-Union RB.199 Mk.103 s tahem po 37,78/64,45 kN. Druhý [[prototyp]] '''MRCA P-02''' (XX945) zalétaný 30. října 1974 byl britský a byl určen ke zkouškám výzbroje. Italský prototyp '''P-05''' byl zalétán v prosinci [[1975]], který však havaroval v důsledku poruchy elektronického systému aktivního řízení (CSAS). Tento systém prodělal složitý vývoj a trpěl častými poruchami, zejména bloku pro ovládání [[letecký motor|motorů]]. Do zahájení [[sériová výroba|sériové výroby]] byl doladěn. Poslední prototyp '''P-09''' byl zalétán v říjnu [[1976]].

=== Duben 2018 ===
[[Soubor:Xian Y8F-100, China Postal Airlines JP6345316.jpg|thumb|left|Y-8F-100]]

'''[[Shaanxi Y-8]]''' je čtyřmotorový střední [[transportní letoun]] vyvinutý [[Čína|čínskou]] společností [[Shaanxi Aircraft Corporation]] (SAC) na základě typu [[Antonov An-12]]. Fakticky je jeho bezlicenční kopií. Y-8 představuje páteř čínského transportního letectva, přičemž vzniklo také velké množství jeho specializovaných variant. Nástupnický typ [[Shaanxi Y-9]] vznikl kompletním přepracováním Y-8.

V&nbsp;60. letech 20. století ČLR zakoupila několik [[Sovětský svaz|sovětských]] transportních letounů An-12, přičemž měla zájem o&nbsp;jejich licenční výrobu. Z&nbsp;té však sešlo kvůli zhoršení sovětsko-čínských vztahů, a proto čínská společnost SAC na základě dodaných An-12 reverzním inženýrstvím vyvinula vlastní podobný letoun Y-8. První prototyp Y-8 poprvé vzlétl [[1974 v letectví|25. prosince 1974]]. Druhý prototyp vzlétl v&nbsp;prosinci 1975 a třetí v&nbsp;lednu 1977.

=== Březen 2018 ===
[[Soubor:Douglas DC-4E.jpg|thumb|DC-4E]]

'''[[Douglas DC-4E]]''' byl [[Spojené státy americké|americký]] experimentální [[dopravní letoun]], vyvinutý v období před [[Druhá světová válka|druhou světovou válkou]] u firmy [[Douglas Aircraft|Douglas]]. Typ se nedostal do [[Sériová výroba|sériové výroby]], ale zkušenosti získané na základě jeho selhání vedly ke vzniku projektu později velmi úspěšné modelové řady Douglas [[Douglas DC-4|DC-4]]/[[Douglas C-54 Skymaster|C-54]]. Řada prvků konstrukce DC-4E se také uplatnila u [[bombardér]]u [[Nakadžima G5N]], vzniklého pro [[Japonské císařské námořní letectvo]].

Projekt začal vznikat v roce 1935 na základě požadavků [[United Airlines|United Air Lines]], s cílem vyvinout mnohem větší a pokročilejší typ nahrazující [[Douglas DC-3]], ještě před tím než první DC-3 vzlétl. Projekt vzbudil dostatečný zájem i dalších aerolinek, takže k United Airlines se připojily i [[American Airlines]], [[Eastern Air Lines]], [[Pan American World Airways|Pan American Airways]] a [[Trans World Airlines|Transcontinental and Western Air (TWA)]] a poskytly 100&nbsp;000 [[Americký dolar|dolarů]] každá na pokrytí nákladů vývoje. S nárůstem nákladů a komplexity typu ale Pan Am a TWA své fondy stáhly, protože daly přednost typu [[Boeing 307]], u něhož se očekávaly nižší náklady.

=== Únor 2018 ===
[[Soubor:Malaysia Airlines Boeing 777-200ER PER Koch-2.jpg|thumb|left|Boeing 777-2H6-ER]]

'''[[Let Malaysia Airlines 17]]''' (MH17) byl pravidelný let společnosti [[Malaysia Airlines]] z [[amsterdam]]ského mezinárodního letiště [[Schiphol]] s&nbsp;cílem plánovaného doletu na [[mezinárodní letiště Kuala Lumpur]], který byl proveden dopravním letadlem [[Boeing 777]]. Toto letadlo bylo 17.&nbsp;července 2014 zasaženo raketou [[protiletadlový raketový komplet|protiletadlového raketového kompletu]] [[9K37 Buk|Buk]], a poté se zřítilo poblíž vesničky [[Hrabove (Doněcká oblast)|Hrabove]] severně od města [[Torez]] v&nbsp;[[Doněcká oblast|Doněcké oblasti]] na [[Ukrajina|Ukrajině]]. Zahynulo všech 298&nbsp;lidí na palubě letadla. Pro společnost Malaysia Airlines to byla po zmizení [[Let Malaysia Airlines 370|letu 370]] v březnu 2014 už druhá ztráta letadla ve stejném roce.

Ke zřícení letadla došlo nad oblastí [[Válka na východní Ukrajině|bojů na východní Ukrajině]]. Ze zničení letadla se vzájemně obviňovala ukrajinská vláda s [[Novorusko (2014–2015)|proruskými separatisty]]. Ti popírali, že by letadlo [[sestřel]]ili, a že vůbec měli prostředky letadlo sestřelit, jako rakety BUK. Ruská strana se výrazně zapojila na obranu separatistů, popírala jejich vinu, obviňovala ze sestřelení ukrajinské jednotky a předkládala množství verzí zničení letu MH17, včetně tvrzení státních televizí o sestřelu stíhacím letounem.

13. října 2015 oznámil [[Nizozemský bezpečnostní úřad]], odpovědný za leteckou bezpečnost, že let Malaysia Airlines 17 byl sestřelen raketou odpálenou z&nbsp;protiletadlového systému [[9K37 Buk]]. Mezinárodní vyšetřovací komise, pověřená nizozemskými úřady a spolupracující se zahraničními experty, dospěla k závěru, že letoun MH17 byl sestřelen protiletadlovým raketovým systémem BUK dopraveným z [[Rusko|Ruska]]. K odpálení rakety došlo na území ovládaném proruskými separatisty. Použitý komplet pak byl po sestřelení letadla odvezen zpět do Ruska.


=== Leden 2018 ===
[[Soubor:S.E.5000 Baroudeur in flight c1955.jpg|thumb|Baroudeur]]

'''[[SNCASE SE-5000 Baroudeur]]''' byl francouzský jednomotorový proudový lehký [[stíhací letoun]], určený ke vzletu a přistání na přírodních či jakostně horších [[Vzletová a přistávací dráha|VPD]].

V květnu 1951 se začal [[konstruktér]] W. Jakimiuk zabývat projektem taktického letounu, schopného operovat na typu terénu nevyhovujícím ani vyspělejším pístovým letounům. Po řadě studií se rozhodl ke koncepci stroje s lyžovým přistávacím zařízením, využívajícího pro vzlet samostatného odhazovacího vozíku. Podařilo se získat zájem vývojového oddělení francouzského ministerstva letectví a tím i oficiální státní zakázku na vyřešení vývojového úkolu, dva prototypy a tři stroje ověřovací série.

S předstihem před vlastním letounem Baroudeur vyvíjela společnost Société Nationale de Constructions Aéronautiques du Sud-Est vzletový vozík, jehož zkoušky probíhaly na letišti Persan-Beaumont od dubna 1952. Tvořil jej rám ze silné trubky, ohnuté do tvaru U, doplněný plošinou, která obě ramena spojovala. Spočívala na dvou nízkotlakých hlavních kolech a na přídi nesl dvojitá pomocná kola, umožňující pohyb i na velmi měkkém terénu. Na přídi vozíku byl zámek spojení s letounem, hlavní lyže stroje spočívaly na ramenech vozíku na úrovni hlavních kol. Vozík byl vybaven jednou až šesti vzletovými raketami na tuhé palivo. Pro brzdění doběhu po odpoutání stroje měl pneumatické brzdy a stuhový [[brzdicí padák]]. Ve fázi testů na něm spočívala hrubá maketa budoucího SE-5000, odpovídající hmotností a rozložením zatížení skutečnému letounu.

== 2017 ==
=== Prosinec 2017 ===
[[Soubor:Sikorsky CH-53K King Stallion hovering in West Palm Beach on 22 March 2017 (170322-M-VU801-155).jpg|thumb|left|CH-53K]]

'''[[Sikorsky CH-53K King Stallion]]''' je těžký transportní [[vrtulník]] vyvíjený společností [[Sikorsky Aircraft Corporation]] (součást koncernu [[Lockheed Martin]]) pro [[Námořní pěchota Spojených států amerických|námořní pěchotu Spojených států amerických]]. Jeho hlavním posláním je přeprava vojáků námořní pěchoty a dalšího materiálu z&nbsp;výsadkových lodí třídy [[Třída Wasp|''Wasp'']] a [[Třída America (US Navy)|''America'']]. Po zařazení do služby se stane největším a nejvýkonnějším vrtulníkem amerických ozbrojených sil. Mezi hlavní odlišnosti patří silnější motory, kompozitní listy rotoru a prostornější kabina. CH-53K na externím podvěsu přepraví náklad o&nbsp;hmotnosti 27&nbsp;000 liber (cca 12&nbsp;200&nbsp;kg) na vzdálenost 110 námořních mil, což je trojnásobek výkonu jeho předchůdce CH-53E. Plánována je stavba přibližně 200 kusů vrtulníků tohoto typu. Vysokým výkonům vrtulníku odpovídá i&nbsp;jeho cena. Náklady na vývoj a výrobu vrtulníků jsou různými institucemi odhadovány na 19,3–31 miliardy dolarů.

Vývoj výkonnější verze osvědčeného těžkého vrtulníku CH-53 si vynutila rostoucí hmotnost přepravované výzbroje a výstroje. Americká námořní pěchota o&nbsp;něm uvažovala od roku 2003, tehdy ještě pod označením CH-53X Super Stallion. Kontrakt na vývoj CH-53K získala roku 2006 společnost Sikorsky. První let prototypu byl původně plánován na rok 2011, později ale byl několikrát odložen.

=== Listopad 2017 ===
[[Soubor:Hurricane IIBs 601 Sqn RAF in flight 1941.jpg|thumb|Hurricany IIB letky „B“ 601. stíhací perutě. Uprostřed je stroj UF-W, na kterém Jiří Maňák dosáhl svého druhého sestřelu Bf-109.]]

'''[[Jiří Maňák]]''' ([[16. prosinec|16. prosince]] [[1916]] [[České Budějovice]] – [[29. prosinec|29. prosince]] [[1992]] [[Praha]]) byl československý [[Vojenský letec|vojenský]] [[pilot]]. Za [[druhá světová válka|druhé světové války]] byl příslušníkem [[310. československá stíhací peruť RAF|310. čs. stíhací perutě]], později 601., 81. a 182. stíhací perutě a velitelem 198. stíhací perutě [[Royal Air Force|britského královského letectva]]. Byl jedním z&nbsp;pouhých tří Čechoslováků velících britským perutím RAF (dalšími byli [[František Fajtl]] a [[Otto Smik]]).

Jako příslušník RAF vykonal 273 bojových letů. Dva letouny sestřelil a dva poškodil. Potopil čtyři malá plavidla, zničil deset lokomotiv a řadu dalších cílů. V&nbsp;srpnu 1943 byl sestřelen a zajat. Po válce se vrátil do Československa a stal se zkušebním pilotem. Byl jedním z&nbsp;prvních československých pilotů proudových letadel. Celkem nalétal 8500 hodin. Po [[Únor 1948|komunistickém převratu]] čelil vykonstruovanému trestnímu stíhání a bylo mu zakázáno létání. Po roce 1989 byl plně rehabilitován. Byl nositelem řady vyznamenání, například britského [[Záslužný letecký kříž (Spojené království)|Záslužného leteckého kříže]] (DFC).

Narodil se do rodiny českobudějovického středoškolského profesora a regionálního průkopníka letectví Jaroslava Maňáka (1881-1965). Měl tři bratry a dvě sestry. Roku 1932 absolvoval kurs bezmotorového létání. Roku 1935 Jiří Maňák nastoupil základní vojenskou službu u&nbsp;letectva. Rozhodl pro vojenskou dráhu. V&nbsp;letech 1937–1938 vystudoval [[Vojenská akademie v Hranicích|Vojenskou akademii v&nbsp;Hranicích]] a nastoupil k&nbsp;72. letce Leteckého pluku 6 vyzbrojené bombardéry [[Tupolev SB-2|Avia B.71]]. Na nich létal jako navigátor. Po [[Mnichovská dohoda|mnichovské dohodě]] zahájil stíhací výcvik v&nbsp;[[Prostějov]]ě. Po německé okupaci v&nbsp;březnu 1939 kurz přerušil a přes [[Polsko]] odešel do [[Francie]], aby se zapojil do zahraničního odboje.

=== Říjen 2017 ===
[[Soubor:Cessna Citation Mustang N416CM.jpg|thumb|left|Cessna Citation]]

'''[[Cessna Citation]]''' je [[Spojené státy americké|americký]] [[Dvoumotorový proudový letoun|dvoumotorový proudový]] [[dolnoplošník]] kategorie [[business jet]] společnosti [[Cessna|Cessna Aircraft Company]] z [[Wichita|Wichity]]. Tento název se používá pro několik rodin — sérií letadel.

V říjnu 1968 oznámila společnost Cessna zahájení projektu [[proudový letoun|proudového]] cestovního a služebního [[letoun]]u s obchodním názvem Fan Jet 500. Nový stroj měla pohánět dvojice [[dvouproudový motor|dvouproudových motorů]].

Konstrukčně nový letoun vycházel z [[pístový motor|pístových]] strojů [[Cessna 400|Cessna série 400]], z nichž převzal [[trup letadla|trup]], přímé [[křídlo letadla|křídlo]] a ocasní plochy. Příďový [[podvozek letadla|podvozek]] byl snížen a křídlo bylo z důvodu centráže posunuto vzad až za kabinu cestujících. Firma Cessna se tak snažila maximálně zjednodušit a zlevnit přechod ve výrobě na nový typ.

=== Září 2017 ===
[[Soubor:F-15E Strike Eagle banks away from a tanker.jpg|thumb|F-15E]]

'''McDonnell Douglas''' (dnes '''Boeing''') '''[[McDonnell Douglas F-15E Strike Eagle|F-15E Strike Eagle]]''' je [[Spojené státy americké|americký]] víceúčelový [[stíhací letoun]] určený k provádění bojů proti vzdušným i pozemním cílům za každého počasí vyvinutý z typu [[McDonnell Douglas F-15 Eagle]]. F-15E byla navržena v 80. letech k průnikům vysokou rychlostí na velké vzdálenosti bez nutnosti záviset na doprovodu nebo letounech pro [[Elektronická válka|elektronický boj]]. F-15E [[Letectvo Spojených států amerických|amerického letectva]] (USAF) jsou od ostatních amerických variant F-15 rozpoznatelné tmavší kamufláží a přídavnými nádržemi přilehlými k sacímu ústrojí pohonných jednotek.

F-15E se dočkaly nasazení během operací v Iráku, Afghánistánu, Sýrii, Libyi a jinde. Během těchto operací prováděly mise hluboko v nepřátelském území proti cílům vysoké hodnoty, [[letecké hlídkování]] a přímou leteckou podporu [[Válka v Zálivu|koaličním jednotkám]]. Také byly vyvezeny do několika zemí.

=== Srpen 2017 ===
[[Soubor:LET L-410NG OK-NGA ILA Berlin 2016 09.jpg|thumb|left|L-410NG]]

'''[[Let L-410 NG]]''' ('''N'''ová '''G'''enerace či '''N'''ew '''G'''eneration) je dvoumotorový 19místný [[Turbovrtulový motor|turbovrtulový]] [[dopravní letoun]] vyráběný [[Česko|českou]] firmou [[Let Kunovice|Aircraft Industries]] jedná se o modernizovanou verzi [[Let L-410 Turbolet|Letu L-410 verze UVP E20]]. Zahájení výroby se předpokládá na rok 2017, první let se konal [[29. červenec|29. července]] [[2015 v letectví|2015]]. Oproti starším typů má prodloužený „nos" pro více úložného prostoru, nové výkonnější a tišší motory GE H85 s vrtulemi [[Avia]]-725, novou konstrukci křídla (integrální palivové nádrže) a nový modernější kokpit od [[Garmin]]. Má větší dolet a vytrvalost oproti původním typům, pojme o 400 kg více nákladu. Bude prodáván ve všech variacích jako jeho předchůdce L-410 UVP E20.

Je určen pro komerční [[Letecká společnost|letecké společnosti]], vládní instituce, nevládní organizace i armádní ozbrojené složky. Kromě verze pro cestující může sloužit také jako nákladní letoun.

Prototyp L-410 NG byl vytlačen z hangáru a představen veřejnosti poprvé 15. července 2015 na letišti v Kunovicích. První let proběhl také zde, a to ve středu [[29. červenec|29. července]] [[2015 v letectví|2015]] v odpoledních hodinách, prototyp [[Imatrikulace (letectví)|imatrikulace]] OK-NGA.

=== Červenec 2017 ===
[[Soubor:Avia B-634.jpg|thumb|Avia B-634]]

'''[[Avia B-634]]''' byl [[prototyp]] [[Československo|československého]] [[Stíhací letoun|stíhacího]] [[dvouplošník]]u z roku [[1936]], který byl po [[letoun|letounu]] [[Avia B-534|B-534]] poslední fází [[Aerodynamika|aerodynamického]] vývoje základního modelu [[Avia B-34|B-34]].

V roce [[1934]] vystavovala Avia na [[Pařížský aerosalon|pařížském aerosalonu]] maketu aerodynamicky zdokonalené B-534, přičemž některé prvky z&nbsp;této makety byly následně použity na prototypu B-634. Přestože byl B-634 vyvinut na základě typu B-534, nesdílel s ním příliš společných dílů. Ve srovnání s předchůdcem měl horní [[křídlo]] s větší hloubkou, zatímco dolní křídlo mělo hloubku zmenšenou a u jeho kořene bylo vybrání. Hlubší byla také křidélka a přepracovány byly i konce křídel. Díky většímu sklonu mezikřídelních vzpěr se zmenšil prostor mezi křídly a&nbsp;zvýšilo se jejich stupnění.

=== Červen 2017 ===
[[Soubor:Boeing 707-138B Qantas Jett Clipper Ella N707JT.jpg|thumb|left|Boeing 707]]

'''[[Boeing 707]]''' je čtyřmotorové proudové [[Dopravní letoun|dopravní letadlo]], první svého druhu na americkém kontinentu; civilní verze prototypu [[Boeing 367-80|367-80]].

První přímý [[prototyp]] '''Boeing Model 707-121''' byl v barvách letecké společnosti [[Pan Am]] zalétán [[20. prosinec|20. prosince]] [[1957]] s motory [[Pratt & Whitney J57|Pratt and Whitney JT3C-6]] s tahem po 57,8 kN. Později obdržely účinné tlumiče hluku a [[Obraceč tahu|obraceče tahu]]. Oproti prototypu Boeing 367-80 měl prodloužený trup o 5,89 m a okna [[kokpit]]u byla zvětšena pro lepší výhled při pojíždění. Nákladové a zavazadlové prostory obdržely přetlakování. Do nových pylonů pohonných jednotek byla instalována turbodmychadla poháněná vzduchem od devátého stupně kompresoru sloužící ke klimatizaci a k přetlakování. Do řízení byly zapojeny pružinové posilovače a na vrcholu [[svislá ocasní plocha|svislé ocasní plochy]] přibyla tyčová anténa [[velmi krátké vlny|VKV]]. [[Letoun]] byl určen zejména pro kontinentální linky s kapacitou 124 až 181 pasažérů. Stroje této série objednaly [[letecká společnost|letecké společnosti]] Pan Am, [[Trans World Airlines]] a [[American Airlines]]. V roce 1958 již Boeing registroval objednávky od jedenácti dopravců na různé verze 707.

=== Květen 2017 ===
[[Soubor:TaylorWelchPH.jpg|thumb|Kenneth M. Taylor a George Welch (vpravo)]]

'''[[George Welch]]''' ([[10. květen|10. května]] [[1918]] [[Wilmington (Delaware)|Wilmington]], [[Delaware]] – [[11. říjen|11. října]] [[1954]]) byl [[Spojené státy americké|americký]] stíhací a [[zkušební pilot]], [[letecké eso]] z&nbsp;[[Druhá světová válka|druhé světové války]]. Za války absolvoval tři operační turnusy, odlétal 348 operačních letů a dosáhl 16 sestřelů. George Welch a [[Kenneth M. Taylor]] byli jedinými americkými stíhacími piloty, kterým se 7. prosince 1941 podařilo odstartovat na obranu proti japonským letounům [[Útok na Pearl Harbor|útočícím na Pearl Harbor]]. Za tuto akci byli vyznamenání Křížem za vynikající službu, druhým nejvyšším americkým vojenským vyznamenáním. Po válce se Welch stal zkušebním pilotem továrny [[North American Aviation]] a během [[Korejská válka|korejské války]] v&nbsp;[[Korejský poloostrov|Koreji]] školil americké piloty. V&nbsp;říjnu 1954 zemřel při testování stíhacího letounu [[F-100 Super Sabre]].

George Welch se narodil roku 1918 jako George Lewis Schwartz. Za [[První světová válka|první světové války]] se rodina rozhodla převzít rodné jméno Welchovy matky, neboť se obávala [[Antigermanismus|protiněmeckých resentimentů]]. Po střední škole Welch v&nbsp;letech 1936–1939 studoval [[strojírenství]] na [[Purdueova univerzita|Purdueově univerzitě]] v&nbsp;[[Indiana|Indianě]].

K&nbsp;[[United States Army Air Forces|americkému armádnímu letectvu]] Welch nastoupil roku 1939. Letecký výcvik absolvoval základně Kelly Field v&nbsp;Texasu. Dne 4. října 1940 byl vyřazen v&nbsp;hodnosti podporučíka. Jeho první jednotkou se stala 20. stíhací skupina. V&nbsp;únoru 1941 byl přeložen ke 47. stíhací peruti 15. stíhací skupiny, vyzbrojené typem [[Curtiss P-40 Warhawk|P-40B Tomahawk]] a sídlící na letišti Wheeler Field na havajském ostrově [[Oahu]]. Právě zde Welche zastihl japonský [[útok na Pearl Harbor]].

=== Duben 2017 ===
[[Soubor:C-2 (08-1201,68-1203).jpg|thumb|left|Kawasaki C-2]]

'''[[Kawasaki C-2]]''' (původně '''C-X''' a '''XC-2''') je [[transportní letoun]] [[Japonské vzdušné síly sebeobrany|japonských vzdušných sil sebeobrany]] vyvinutý společností [[Kawasaki Aerospace Company]], leteckou divizí koncernu [[Kawasaki Heavy Industries]]. Plánována je stavba nejméně 40 letounů tohoto typu. Do operační služby byl typ přijat v roce 2016.

Program vývoje transportního letounu '''C-X''', který by nahradil stávající typy [[Lockheed C-130 Hercules]] a [[Kawasaki C-1]], byl zahájen roku 2001. Součástí tohoto zbrojního programu byl i&nbsp;vývoj transportního letounu '''P-X''' (později XP-1, nyní [[Kawasaki P-1]]), který měl s&nbsp;typem C-X sdílet řadu komponentů. To se však podařilo splnit jen v&nbsp;malé míře. V&nbsp;listopadu roku 2001 byla vývojem obou letounů pověřena společnost Kawasaki. Ta následně postavila dva prototypy C-2. Prvního prototyp poprvé vzlétl v&nbsp;[[2010 v letectví|lednu 2010]] a v&nbsp;březnu téhož roku byl předán japonskému letectvu. Druhý prototyp poprvé vzlétl v&nbsp;lednu 2011. Technické problémy během vývoje program zpozdily o&nbsp;přibližně pět let.

=== Březen 2017 ===
[[Soubor:Douglas XSB2D Destroyer in flight.jpg|thumb|Douglas XSB2D Destroyer]]

'''[[Douglas BTD Destroyer]]''' byl [[Spojené státy americké|americký]] [[Palubní letoun|palubní]] [[střemhlavý bombardér|střemhlavý]] a [[torpédový bombardér]] vyvinutý v době [[Druhá světová válka|druhé světové války]] pro [[Námořnictvo Spojených států amerických]].

Americké námořnictvo 20. června 1941 objednalo u společnosti [[Douglas Aircraft|Douglas]] dva [[prototyp]]y nového dvoumístného střemhlavého bombardéru, který by nahradil jak [[Douglas SBD Dauntless]], tak i nový [[Curtiss SB2C Helldiver]], označeného '''XSB2D-1'''. Vzniklý letoun, navržený konstrukční skupinou pod vedením [[Ed Heinemann|Eda Heinemanna]], byl rozměný jednomotorový [[středoplošník]] s „racčím“  [[Křídlo letadla|křídlem]] s [[Laminární profil|laminárním profilem]] a příďovým [[Podvozek letadla#Dle schéma uspořádání|podvozkem]], neobvyklým pro tehdejší palubní letadla. V [[Pumovnice|pumovnici]] a na podkřídelních závěsnících mohl nést až 1 900 kg (4 200 [[Libra (hmotnost)|lb]]) munice, a obranná výzbroj se skládala ze dvou kanónů ráže 20 mm v křídlech a dvou dálkově ovládaných [[Střelecká věž|věží]] s dvěma [[M2 Browning|kulomety]] ráže [[.50 BMG|12,7 mm]] v každé.

=== Únor 2017 ===
[[Soubor:CSA_-_Czech_Airlines_Airbus_A320-214_OK-GEA_(3127525602).jpg|thumb|left|[[Airbus A320|Airbus A319]]]]

'''[[České aerolinie]], a.s.''' (zkratka '''ČSA''', [[Angličtina|anglicky]] '''Czech Airlines''') jsou [[Česko|česká]] vlajková [[letecká společnost]] s hlavní základnou na [[Letiště Václava Havla Praha|Letišti Václava Havla Praha]] a sídlem na [[Evropská (Praha)|Evropské]] ulici v [[Praha|Praze]]. Další letecké základny mají na letištích v [[Letiště Bratislava|Bratislavě]], [[Letiště Karlovy Vary|Karlových Varech]] a [[Letiště Košice|Košicích]]<nowiki/>. Navazují na tradici, identitu a původně i značku československé národní letecké společnosti [[Československé státní aerolinie]], po 2. světové válce Československé aerolinie, která byla v lednu 1991 rozdělena delimitací majetku na České aerolinie a ke slovenskému podniku [[Slov-Air]]. 

V prosinci 2016 provozovaly pravidelné linky do 44 evropských destinací a asijského [[Soul|Soulu]]. Společnost v roce 2015 přepravila 2 miliony cestujících, v roce 2014 u ní pracovalo přibližně 900 zaměstnanců, slouží také jako dopravce nákladu. Od března 2001 je členem [[aliance leteckých společností]] [[SkyTeam]]. Mezinárodní [[International Air Transport Association|IATA kód]] společnosti je OK, [[Mezinárodní organizace pro civilní letectví|ICAO]] kód je CSA. Slogan zní ''„V oblacích jako doma“'', [[Angličtina|anglicky]] ''„In the sky as home"''. V současnosti jsou vlastníky společnosti [[Korean Air]] s 44 %, dále [[Travel Service]] s 34 %, český státní podnik Prisko s 20 %, zbylé 2 % drží [[Česká pojišťovna]]. ČSA je pátá [[Letecká společnost#Nejstarší společnosti|nejstarší]] dosud fungující letecká společnost na světě.

=== Leden 2017 ===
[[Soubor:COMAC ARJ21-700, COMAC JP7007767.jpg|thumb|Comac ARJ21]]

'''[[Comac ARJ21|Comac ARJ21 Xiangfeng]]''' ([[Čínština|čínsky]] 翔凤, v překladu ''létající [[Fénix]]'') je čínský dvoumotorový [[Proudový motor|proudový]] regionální [[dopravní letoun]] vyráběný čínskou firmou [[Comac]], na vývoji a výrobě křídel se podílela ukrajinská firma [[Antonov]], na motorech americká firma [[General Electric]] a na elektronice [[Honeywell]] a [[Rockwell Collins]]. Konstrukce a vzhled připomíná a je inspirována letouny [[McDonnell Douglas MD-80|McDonell Douglas MD-80]], [[McDonnell Douglas MD-90|MD-90]], [[McDonnell Douglas DC-9|DC-9]] a [[Boeing 717|B717]]. Je konkurentem letadel [[Embraer E-Jet]] a [[Bombardier CRJ200|Bombadier CRJ200]], [[Bombardier CRJ700|CRJ700]]. První toto letadlo převzala letecká společnost [[Chengdu Airlines]] až v roce [[2016]]. Původně se předpokládalo, že se první kus dodá společnosti již v roce [[2008]], ale v roce [[2008]] teprve vzlétl první prototyp.

== 2016 ==
=== Prosinec 2016 ===
[[Soubor:TS-8 BIES.JPG|thumb|vlevo|PZL TS-8 Bies]]

'''[[PZL TS-8 Bies]]''' byl [[Polsko|polský]] dvoumístný celokovový jednomotorový [[dolnoplošník]] s příďovým zatahovacím [[podvozek letadla|podvozkem]]. Konstruktér Tadeusz Soltyk v letech 1949 a 1950 navrhl ve vývojových dílnách LWD v [[Lodž|Lodži]] pokračovací cvičný [[letoun]] Bies s řadovým [[letecký motor|motorem]] [[Argus As 10]]C. Stroj nebyl nikdy postaven z důvodu nedostatku trofejních Argusů na větší sérii, navíc byly lodžské vývojové dílny v roce 1950 zrušeny. V projektových pracích Soltyk pokračoval v Instytutu Lotnictva, kde částečně navázal na původní návrh. Podle zadání polského vojenského letectva měl nový cvičný typ nahradit méně ekonomické stroje [[Jakovlev Jak-11]]. Konstrukce, stavba prototypu a statické zkoušky zabraly dva roky.

První [[prototyp]] '''TS-8 Bies''' ([[imatrikulace (letectví)|imatrikulace]] SP-GLF) zalétal [[zkušební pilot]] ing. A.
Ablamowicz 23. července 1955. Letoun poháněl nový motor polské konstrukce ing. W. Narkiewicze, [[hvězdicový motor|hvězdicový]] [[válec (motor)|sedmiválec]] WN-3 o [[výkon|výkonu]] 239 [[Watt|kW]] s dvoulistou, prozatím nestavitelnou [[vrtule|vrtulí]].

Krátce nato vznikly další dva prototypy SP-GLH a SP-GLG, které v létech 1955 až 1957 prošly podnikovými a státními zkouškami. Testy neprobíhaly hladce, například během zkušebního letu zalétávacího pilota ing. Ludwika Natkaniece se utrhly žaluzie ve vstupní části motorového krytu typu NACA, které těžce poškodily vrtuli. Během nastalých silných vibrací se pohonná jednotka utrhla z motorového lože a dopadla na zem v těsné blízkosti [[letiště]]. Pilot okamžitě vysunul podvozek, čímž se pomocí příďového kola posunulo těžiště více vpřed a Bies tak přistál bez dalšího poškození.

=== Listopad 2016 ===
[[Soubor:Aerospatiale SN-601 Corvette 100 AN0495336.jpg|thumb|SN 601 Corvette]]

'''[[Aérospatiale SN 601 Corvette]]''' byl [[Francie|francouzský]] proudový dvoumotorový dopravní [[dolnoplošník]].

V roce 1968 vypsalo francouzské ministerstvo letectví konstrukční soutěž na dvoumotorový dopravní [[letoun]] s [[dvouproudový motor|dvouproudovými motory]], využitelný také pro výcvik posádek vícemotorových letounů a další vojenské úkoly. Soutěže se účastnily projekty Dassault-Breguet Mystére 10 a '''SN 600 Corvette''', což byl společný projekt státních leteckých továren Sud Aviation a Nord Aviation. Ministerstvo letectví se rozhodlo pro typ SN 600.

[[Prototyp]] SN 600 [[imatrikulace (letectví)|imatrikulace]] F-WRSN vykonal [[první let]] 16. července 1970. Pohon zajišťovaly dva kanadské dvouproudové motory Pratt & Whitney of Canada JT15D-6 se statickým tahem po 9,8 kN. V přetlakové kabině byla dvě místa [[pilot|pilotů]] a osm pro cestující. Prototyp SN 600 se zřítil 23. března 1971 během zkoušek pádových rychlostí ve velkých výškách. Vyšetřování nehody a náprava konstrukčních nedostatků zdržely vývoj a odrazily se i v budoucím sníženém zájmu o letoun.

=== Říjen 2016 ===
[[Soubor:A30-9.jpg|thumb|left|Martin 187 Baltimore]]

'''[[Martin 187 Baltimore]]''' byl čtyřmístný [[Spojené státy americké|americký]] dvoumotorový [[středoplošník]] se zatahovacím [[podvozek letadla|podvozkem]] ostruhového typu. V době [[Druhá světová válka|druhé světové války]] sloužil jako [[Bombardér|bombardovací]] a [[Průzkumný letoun|průzkumný]] v [[Royal Air Force]] a některých dalších [[Spojenci (druhá světová válka)|spojeneckých]] letectvech.

V roce 1940 vznikl na základě požadavku RAF projekt letounu Martin Model 187 (XA-23), který navazoval na typ [[Martin Maryland]]. Americké letectvo o nový stroj neprojevilo zájem, ale britská nákupní komise v [[Spojené státy americké|USA]] objednala produkci čtyř set exemplářů s bojovým jménem Baltimore. První [[prototyp]] vzlétl 14. června 1941 a v témže měsíci byla s podporou [[Zákon o půjčce a pronájmu|Zákona o půjčce a pronájmu]] dojednána další zakázka na 575 kusů, rozšířená v červenci 1942 kontraktem na dalších 600 letounů. 
Ačkoliv se s 1575 vyrobenými kusy jednalo o druhý nejpočetnější typ za [[Druhá světová válka|války]] vyrobený firmou Martin (po [[Martin B-26 Marauder|B-26 Marauder]] a před [[Martin PBM Mariner|PBM Mariner]]), většina strojů byla předána vzdušným silám [[Spojenci (druhá světová válka)|Spojenců]] a [[United States Army Air Forces|USAAF]], které mu formálně přidělily označení '''A-30''', používaly jen několik málo exemplářů v nebojových rolích.

=== Září 2016 ===
[[Soubor:CA-15.jpg|thumb|CA-15]]

'''[[CAC CA-15]]''', neoficiálně známý také jako '''CAC Kangaroo''' ([[Klokanovití|klokan]]), byl [[Austrálie|australský]] [[stíhací letoun]] poháněný [[Pístový motor|pístovým motorem]] navržený u [[Commonwealth Aircraft Corporation]] (CAC) v průběhu [[Druhá světová válka|druhé světové války]]. Vzhledem k průtahům ve vývoji byl [[prototyp]] dokončen až po skončení války, a po provedení letových zkoušek byl projekt zrušen, vzhledem k nástupu výkonnějších [[Proudový motor|proudových]] letounů.

V průběhu roku 1943 po úspěchu společnosti CAC a jejího šéfkonstruktéra [[Fred David|Freda Davida]] s vývojem nouzového stíhacího letounu [[CAC Boomerang|Boomerang]] pro [[Royal Australian Air Force]], firma zahájila vývoj vysoce výkonného stíhače, který by byl použitelný jako [[Stíhací letoun#Záchytný|záchytný]] a stroj k doprovodu bombardérů.

Ačkoliv CA-15 byl povrchně podobný americkému [[North American P-51 Mustang]], konstrukce firmy CAC nebyla na tomto typu založena, a podstatně se od něj lišila jak rozměry tak plánovanými výkony. Na Davida například učinily dojem výsledky zkoušek ukořistěných [[Focke-Wulf Fw 190|Focke-Wulfů Fw 190]] a původně plánoval použití [[Hvězdicový motor|hvězdicového motoru]] namísto [[Řadový motor|řadového]], jaký užíval Mustang. 
Faktem je, že vývoj CA-15 byl zbržděn doporučením manažera firmy [[Lawrence Wackett|Lawrence Wacketta]] aby se společnost soustředila na licenční výrobu Mustangů, a tím se vyhnula nákladům na vývoj vlastního projektu. V pozdějším období projektových prací bylo předpokládáno, že CA-15 svými výkony překoná P-51, a tak jej nahradí.

=== Srpen 2016 ===
[[Soubor:Simunek VBS-1 Kunkadlo L-BILG (8190717587).jpg|thumb|vlevo|VBŠ Kuňkadlo]]

'''[[VBŠ Kuňkadlo]]''' je [[První republika|československý]] lehký jednomístný [[sportovní letadlo|sportovní letoun]]. Byl postaven bratry [[Vladimír Šimůnek (pilot)|Vladimírem]] (pozdějším [[Zkušební pilot|zkušebním pilotem]]) a [[Bohuslav Šimůnek|Bohuslavem]] (pozdějším [[konstruktér]]em leteckých motorů [[Waltrovka|Walter]]) Šimůnkovými v letech 1924 až 1926.

Bratři Šimůnkové se začali zabývat letectvím v době na počátku [[první světová válka|první světové války]], kdy se věnovali stavbě modelů. Po válce studovali na [[České vysoké učení technické v Praze|ČVUT]] v Praze, při studiu absolvovali praxi ve firmě [[Avia]], kde v té době byli hlavními konstruktéry [[Pavel Beneš (konstruktér)|Pavel Beneš]] a [[Miroslav Hajn (konstruktér)|Miroslav Hajn]]. Bratři se rozhodli postavit vlastní lehké letadlo. Stroj byl koncipován jako jednomístný celodřevěný [[hornoplošník]] s nekrytým pilotním prostorem. Plány překontroloval ing. Hajn. Československý aeroklub poskytl na stavbu subvenci 1 600 Kč, motor Clerget-Renault o výkonu 10,3 kW (14 k) zapůjčilo Ministerstvo národní obrany. První fáze stavby proběhla o prázdninách roku 1924, pokračovalo se o rok později.

=== Červenec 2016 ===
[[Soubor:P-61 aka F-15A bw.jpg|thumb|F-15]]

'''[[Northrop F-15 Reporter]]''' byl [[Spojené státy americké|americký]] neozbrojený [[Letecká fotografie|foto]][[průzkumný letoun]] vyvinutý firmou [[Northrop Corporation|Northrop]] pro [[United States Army Air Forces]] v době [[Druhá světová válka|druhé světové války]] z [[Stíhací letoun#Noční|nočního stíhacího]] [[Northrop P-61 Black Widow|P-61 Black Widow]]. Po vzniku samostatného [[Letectvo Spojených států amerických|Letectva Spojených států amerických]] mu bylo v roce 1948 přiděleno typové označení '''RF-61C'''.

Průzkumný stroj Northrop F-15 Reporter začal vznikat po objednávce 320 kusů dálkové průzkumné verze dvoutrupého stíhacího letounu P-61 ze strany ''United States Army Air Forces'' v červnu roku 1945. První [[prototyp]], vzniklý přestavbou prototypu '''XP-61E''', vzlétl 3. července 1945. Uspořádání stroje navazovalo na prototypy varianty '''P-61E''', lišící se od sériových P-61 především novou nižší [[Trup letadla|trupovou]] gondolou, v níž seděli dva členové posádky v [[kokpit]]u tandemového uspořádání pod společným odsuvným [[Kapkovitý překryt|kapkovitým překrytem]], namísto samostatných stupněných kabin [[pilot]]a a operátora [[radar]]u u nočních stíhacích variant stroje. Další modifikace spočívala v nově zkonstruované příďové části, v níž byly umístěny fotografické kamery. Výroba probíhala za použití nevyužitých dílů z připravované produkce varianty '''P-61C''', mimo [[Aerodynamická brzda|brzdících štítů]] na [[Křídlo letadla|křídlech]], u průzkumného stroje nepotřebných. Subdodavatelem průzkumných přídí byla firma [[Hughes Tool Company]].

=== Červen 2016 ===
[[Soubor:OH-XGT at EFSE 20080802 02.jpg|thumb|vlevo|Gloster Gauntlet]]

'''[[Gloster Gauntlet]]''' byl britský jednomotorový stíhací [[dvouplošník]] smíšené konstrukce s pevným ostruhovým [[podvozek letadla|podvozkem]].

V roce 1928 objednalo Ministerstvo letectví u firmy Gloster Aircraft Co. Ltd. z [[Gloucester|Gloucesteru]] stíhací [[prototyp]] podle specifikací F.10/27. Společnost odpověděla projektem SS.18, který počítal s použitím [[hvězdicový motor|hvězdicové pohonné jednotky]] Bristol Mercury IIA o výkonu 330 kW. Podle požadavků ministerstva měl být nový stíhací [[letoun]] vybaven šesti kulomety; dvěma na bocích [[trup letadla|trupu]] a čtyřmi instalovanými ve spodním [[křídlo|křídle]]. Maximální rychlost měla činit 400 km/h.

Prototyp '''SS.18''' (J9125) poprvé vzlétl v lednu roku 1929. Nízký výkon motoru, který se nepodařilo zvýšit na slibovaných 368 kW, vedl k zástavbě hvězdicového motoru Bristol Jupiter VIIF o 382 kW. Takto inovovaný prototyp nesl označení '''SS.18A''', po další výměně motoru, tentokrát za Armstrong Siddeley Panther III o 411 kW, '''SS.18B'''. V létě roku 1930 se první prototyp vrátil k Jupiteru VIIFS s krytem Townend a s dalšími úpravami se jeho označení změnilo na '''SS.19A'''.

=== Květen 2016 ===
[[Soubor:Hindustan HJT-16 Kiran II Krivchikov 2007.jpg|thumb|Kiran II]]

'''[[HAL HJT-16 Kiran]]''' byl indický dvoumístný jednomotorový proudový [[cvičný letoun]] ze 60. let [[20. století]] národního leteckého výrobního komplexu [[Hindustan Aeronautics Limited]] (HAL).

Pro zkvalitnění a zefektivnění pilotního výcviku bylo v roce [[1959]] rozhodnuto o vývoji vlastního cvičného proudového letounu, schopného plného nahrazení dosavadního třístupňového procesu v IAF. Indičtí piloti nejprve prodělávali základní a pokračovací výcvik na vrtulových letounech HT-2 a [[T-6 Texan]] v rozsahu 40 a 85 hodin. Následně pilotní adepti nalétali dalších 75 hodin na cvičných proudových strojích [[de Havilland Vampire]] T.55 a až poté přecházeli k operačně přeškolovací jednotce. Úkolem byl pověřen šéfkonstruktér Dr. V. M. Ghatage a jeho zástupce Raj Mahindra z letecké výroby HAL v [[Bangalore]].

První [[prototyp]] letounu HJT-16 (č. U 327) vzlétl ke svému úvodnímu letu 4. září [[1964]]. Druhý prototyp provedl svůj [[první let]] v srpnu [[1965]].

U prvních sériových strojů '''HAL HJT-16 Kiran Mk.1''' se v provozu u jednotlivých útvarů projevily potíže s čelním štítkem kabiny, který byl zhotoven z jednoho kusu organického skla. Tato část kabiny proto byla v roce [[1971]] u všech strojů překonstruována do třídílné podoby s obvyklejším rámováním. Přetlakový [[kokpit]] byl vybaven dvojicí vystřelovacích sedadel Martin Baker Mk.H4HA s parametry h = 0, v = 110 km/h, umístěných vedle sebe. Pohon zajišťoval jeden [[turbokompresorový motor]] [[Rolls-Royce Viper]] 11 Mk.22/8, licenčně vyráběný motorářským oddělením HAL.

=== Duben 2016 ===
[[Soubor:KUH-1P Chamsuri Demo Flight (13614397264).jpg|180px|vlevo|KUH-1P Chamsuri]]

'''[[KAI KUH-1 Surion]]''' je [[Jižní Korea|jihokorejský]] lehký dvoumotorový víceúčelový [[vrtulník]] vyráběný společností [[Korea Aerospace Industries]] (KAI). Vrtulník byl vyvinut ve spolupráci KAI a evropské zbrojovky [[Eurocopter]] (nyní Airbus Helicopters) jako náhrada zastarávající lehké vrtulníky [[Bell UH-1 Iroquois|UH-1H]] a [[McDonnell Douglas MD 500 Defender|500MD]] jihokorejské armády a letectva. Různé varianty vrtulníku lze použít k&nbsp;celé řadě úkolů, například k&nbsp;přepravě výsadku, likvidaci ponorek, [[Pátrání a záchrana|misím SAR]], policejním misím, hašení požárů, nebo k&nbsp;evakuaci raněných ([[MEDEVAC]]). Vyvíjena je také civilní verze typu Surion.

Vrtulník KUH-1 (Korean Utility Helicopter – korejský víceúčelový vrtulník) byl vyvinut v&nbsp;rámci programu KHP (Korean Helicopter Programme). Požadavky na jeho vývoj byly zveřejněny v&nbsp;dubnu 2005, přičemž v&nbsp;prosinci 2005 bylo rozhodnuto, že partnerem zbrojovky KAI v&nbsp;programu KHP se stane evropský Eurocopter. Vývoj vrtulníku byl zahájen v&nbsp;červnu 2006. Postaveno bylo celkem šest prototypů, z&nbsp;toho čtyři letové. První prototyp byl dokončen v&nbsp;červenci 2009, přičemž tehdy byl typ oficiálně pojmenován Surion. K&nbsp;prvnímu vzletu prototypu KUH došlo 10. března 2010. Typ byl do operační služby zaveden roku 2012. Jihokorejské letectvo objednalo 245 kusů základní verze '''KUH-1 Surion''', jejichž dodávky probíhají od roku 2012 a mají trvat osm až deset let. První bojové nasazení vrtulník prodělal v&nbsp;srpnu 2015, kdy se Suriony podílely na evakuaci osob raněných v&nbsp;blízkosti demilitarizované zóny severokorejskou dělostřeleckou palbou.

=== Březen 2016 ===
[[Soubor:Bristol 170.31 EI-AFS ALT RWY 1952 edited-2.jpg|thumb|Bristol Type 170 Freighter Mk.31 (EI-AFS), Air Lingus, 1952]]

'''[[Bristol Freighter|Bristol  Type 170 Freighter]]''' byl britský celokovový dvoumotorový transportní [[hornoplošník]] s pevným ostruhovým [[podvozek letadla|podvozkem]].

Na konci II. světové války vyvíjela společnost Bristol dopravní [[letoun]] pro [[výsadkář|výsadky]] v džunglích, který by mohl přistávat a vzlétat na malých [[letiště|letištích]] s požadavkem na snadnou ovladatelnost. Práce na stroji Bristol 170 pokračovaly i po skončení války s očekávaným uplatněním na trhu místní osobní a nákladní dopravy.

Prototypová výroba zahrnovala dva stroje stavěné současně. Nákladní '''Freighter Mk.I''' s rozevíratelnými vraty v přídi [[trup letadla|trupu]] určený pro 4500 kg nákladu a [[dopravní letoun|dopravní]] '''Wayfarer Mk.II''' pro 34 pasažérů bez vrat, ale s bočními vstupními dveřmi.

První [[prototyp]] ([[imatrikulace (letectví)|imatrikulace]] G-AGPV) byl zalétán 2. prosince 1945 zcela bez vybavení. Druhý prototyp (G-AGVB) poprvé vzlétl 30. dubna 1946 a představoval již sériovou verzi '''Wayfarer Mk.IIA'''. Jeho letové vlastnosti byly natolik dobré, že v květnu obdržel neomezené osvědčení pro přepravu osob. Skutečným prototypem typu Freighter Mk.I byl až třetí vyrobený stroj (G-AGCV), který provedl svůj [[první let]] 23. června 1946. Stejně jako předešlé dva exempláře měl instalovanou dvojici pohonných jednotek [[Bristol Hercules]] 632 s výkonem po 1231 kW, které roztáčely čtyřlisté [[vrtule]]. Bristol se pak rozhodl uvést obě verze do [[sériová výroba|sériové výroby]].

=== Únor 2016 ===
[[Soubor:9105 Pilatus PC-21 Republic of Singapore Air Force (11598205823).jpg|thumb|left|PC-21]]

'''[[Pilatus PC-21]]''' je jednomotorový turbovrtulový pokročilý [[cvičný letoun|cvičný letoun]] vyráběný [[Švýcarsko|švýcarskou]] společností [[Pilatus Aircraft]]. Kromě Švýcarska jsou dalšími uživateli tohoto typu letectva [[Spojené arabské emiráty|Spojených arabských emirátů]], [[Saúdská Arábie|Saúdské Arábie]], [[Singapur|Singapuru]] a [[Katar|Kataru]]. Jedná se o&nbsp;cvičný letoun umožňující jak základní, tak pokročilý letecký výcvik. Například švýcarské PC-21 umožňují přechod pilota přímo na bojové supersoniky [[F/A-18 Hornet]].

Vývoj nástupce úspěšných cvičných letounů [[Pilatus PC-7|PC-7]] a [[Pilatus PC-9|PC-9]] byl ve společnosti Pilatus odsouhlasen v&nbsp;listopadu 1998, přičemž od ledna následujícího roku započaly vývojové práce. Pro nový typ bylo vybráno označení PC-21, symbolizující, že se jedná o&nbsp;stroj pro 21. století. První prototyp (HB-HZA) poprvé vzlétl [[2002 v letectví|1. července 2002]]. Druhý prototyp vzlétl s&nbsp;ročním odstupem, přičemž dne 13. ledna 2005 havaroval kvůli chybě pilota, který při nehodě zahynul. První předsériový stroj poprvé vzlétl v&nbsp;srpnu 2005. Certifikace letounu byla dokončena roku 2006.

=== Leden 2016 ===
[[Soubor:B-17 on bomb run.jpg|thumb|B-17]]

'''[[Sestřelení bombardéru City of Savannah 5. března 1945]]''' je [[Letecká nehoda|událost]], k&nbsp;níž došlo během třinácté mise [[Spojené státy americké|amerického]] bombardéru [[Boeing B-17 Flying Fortress|Lockheed/Vega B-17G-20-VE s/n 42-97542]] z&nbsp;563rd&nbsp;BS, 388th&nbsp;BG, 8th AF, USAAF (~ 563.&nbsp;bombardovací squadrony [[388. bombardovací skupina|388. bombardovací skupiny]] [[Osmá letecká armáda|8.&nbsp;letecké armády]] [[United States Army Air Forces|amerického armádního letectva]]) nad [[Nacistické Německo|Německem]]. Na své palubě měl letoun devítičlennou posádku. Po poškození letadla německou protiletadlovou obranou se pilot pokoušel doletět do [[Polsko|Polska]], na území tehdy osvobozené [[Sovětský svaz|sovětskou]] [[Rudá armáda|Rudou armádou]]. To se mu ovšem nepovedlo a s&nbsp;letounem se u [[Víska (Višňová)|Vísky]] ve [[Frýdlantský výběžek|Frýdlantském výběžku]] dnešní [[Česko|České republiky]] zřítil. Havárii osm letců přežilo, byli ale zajati nacisty a v&nbsp;zajetí zůstali až do konce [[Druhá světová válka|války]].

Dne 5.&nbsp;března 1945 vystartovalo na misi číslo 865&nbsp;celkem 429&nbsp;bombardérů a 689&nbsp;stíhaček. Mířily na německé rafinérie. Primárním cílem náletu měl být závod na syntetická paliva u [[Ruhland]]u. Ovšem s&nbsp;ohledem na nevlídné počasí, které tehdy panovalo, musely zvolit cíle sekundární, jimiž se pro 233&nbsp;bombardérů [[Boeing B-17 Flying Fortress|B-17]] a 369&nbsp;stíhaček [[North American P-51 Mustang|P-51]] stalo město [[Chemnitz]] s&nbsp;příležitostnými cíli [[Plavno]] a [[Fulda]]. Dalších 120&nbsp;bombardovacích letounů [[Consolidated B-24 Liberator|B-24]] mířilo na ropné rafinérie u [[Hamburk]]u a 27&nbsp;stíhaček [[North American P-51 Mustang|P-51]] mělo za svůj náhradní cíl [[seřaďovací nádraží]] u města [[Kreuztal]]. Dalších 28&nbsp;těchto stíhacích strojů letělo na průzkumnou misi a jiných 14&nbsp;stíhacích letounů P-51 ve společnosti čtyř průzkumných letadel [[Lockheed P-38 Lightning|F-5]] provádělo fotografickou průzkumnou misi.

== 2015 ==
=== Prosinec 2015 ===
[[Soubor:Shenyang J-31 (F60) at the 2014 Zhuhai Air Show.jpg|thumb|left|Shenyang J-31]]

'''[[Shenyang J-31]]''' je [[Čína|čínský]] [[stíhací letoun]] 5. generace s charakteristikami [[stealth]], vyvíjený společností [[Shenyang Aircraft Corporation]] (SAC). K prvnímu [[Zálet|vzletu]] prototypu (technologického demonstrátoru) došlo 31. října [[2012 v letectví|2012]].

V září [[2012]] se objevily první zřetelné záběry letounu J-31 na továrním [[Letiště|letišti]] společnosti SAC, o měsíc později se prototyp poprvé vznesl do vzduchu. Označení J-31 bylo odvozeno z trupového čísla 31001, které se ovšem vztahuje k vývojovému programu Projekt 310. V této době nebylo známo, zda bude tento letoun zaveden do výzbroje [[Letectvo Čínské lidové republiky|čínského letectva]], případně jestli se jedná o primárně exportní typ čínské korporace [[Aviation Industry Corporation of China|AVIC]].

=== Listopad 2015 ===
[[Soubor:Handley Page H.P.42 Hanno.3.jpg|thumb|Handley Page H.P.42]]

'''[[Handley Page H.P.42]]''' a '''H.P.45''' byl britský čtyřmotorový dvouplošný [[dopravní letoun]] smíšené konstrukce z období 30. let 20. století.

V roce [[1927]] vyzvala dopravní společnost Imperial Airways leteckou firmu Handley Page k vypracování projektu nového dopravního stroje, který by na lince z Londýna přes Káhiru do Indie nahradil zastarávající letouny de Havilland DH-66 Hercules. Požadována byla větší kapacita kabiny, vyšší ekonomie provozu a bezpečnost.

V dubnu [[1929]] byl objednán první [[prototyp]] a v červenci téhož roku byl na letecké výstavě v paláci Olympia na stánku Handley Page vystaven model HP-42 s výsekem skutečné vybavené kabiny. Ještě před zalétáním prvního stroje objednal dopravce Imperial Airways další tři sériové letouny první a čtyři druhé série.

Pro první západní část zavedené linky z Británie do [[Indie]], tedy [[Londýn]]-[[Káhira]], bylo rozhodnuto vyrábět variantu '''HP-42W'''. Pro tuto vytíženější část spoje byly v dlouhém trupu dvě kabiny pro cestující s kapacitou 18 a 20 míst. Mezi přední a zadní kabinou v oblasti motorů a nosníků dolního křídla byly nákladní a zavazadlové prostory včetně umýváren, takže pasažéři nebyly obtěžováni hlukem.

=== Říjen 2015 ===
[[Soubor:Bell 407-rotorhead.jpg|thumb|left|Nosný rotor vrtulníku Bell 407]]

'''[[Rotor vrtulníku|Nosný rotor vrtulníku]]''' nebo také '''hlavní rotor vrtulníku''' je poháněná horizontálně rotující nosná plocha [[vrtulník]]u. Jedná se o&nbsp;soubor částí, na kterých vzniká [[dynamický vztlak]] nutný k&nbsp;[[let]]u, [[tah]] nezbytný k&nbsp;překonání [[Odpor prostředí|odporu prostředí]] a&nbsp;jsou k&nbsp;nim předávány pokyny [[pilot]]a, které uvedou vrtulník do pohybu. Nosný [[rotor]] vrtulníku je spojen prostřednictvím primární hnací [[hřídel]]e s&nbsp;[[motor]]em. Hnací hřídel tvoří součást [[Transmise|transmisní soustavy]], která od motoru rozvádí prostřednictvím řady prvků pohyb k&nbsp;rotorům. Součástí každého nosného rotoru je rotorová hlava a&nbsp;obvykle dva a&nbsp;více listů rotoru. Převážná většina vrtulníků na světě je v &nbsp;jednorotorovém provedení, což vyžaduje kompenzaci [[krouticí moment|točivého momentu]] nosného rotoru pomocí [[Ocasní rotor|vyrovnávacího rotoru]] nebo jiných mechanismů. Kromě toho existuje řada vícerotorových helikoptér s&nbsp;různými typy provedení rotorů.

Nosný nebo také hlavní [[rotor]] [[vrtulník]]u slouží ke vzniku [[Dynamický vztlak|dynamického vztlaku]] nezbytného k&nbsp;[[let]]u, [[tah]]u potřebného k&nbsp;překonání [[Odpor prostředí|odporu prostředí]] a&nbsp;jako součást řídicího [[systém]]u slouží společně s&nbsp;[[Ocasní rotor|vyrovnávacím rotorem]] k&nbsp;vyvolání řídicího momentu, tedy k přenosu pokynů [[pilot]]a, které uvedou vrtulník do pohybu. Nosný rotor je poháněn [[motor]]em vrtulníku prostřednictvím [[Transmise|transmisní soustavy]], která uvádí do chodu primární hnací [[hřídel]] mezi motorem a&nbsp;rotorovou hlavou. Hřídel je obvykle vyhotovena z&nbsp;výkovku nebo [[tyč]]e. Primární hřídel leží svisle v&nbsp;[[Trup letadla|trupu]] vrtulníku a&nbsp;na rozdíl od dalších hřídelí není příliš dlouhá. Na rotorové hlavě jsou umístěny listy rotoru. Podle způsobu upevnění listů je možno rotory rozdělit na tuhé, polotuhé a&nbsp;kloubové rotory, ačkoliv existují i&nbsp;další typy kombinující více způsobů upevnění. Provoz nosného rotoru je limitován v určitém malém rozsahu [[Otáčky za minutu|otáček]], i když existují rotory s proměnlivými otáčkami.

=== Září 2015 ===
[[Soubor:Godwin Brumowski, 1917-1918.jpg|thumb|Godwin Brumowski]]

'''[[Godwin von Brumowski]]''' ([[26. červenec|26. července]] [[1889]], [[Wadowice]], [[Halič]] – [[3. červen|3. června]] [[1936]], letiště [[Schiphol]], [[Nizozemsko]]) byl za [[první světová válka|první světové války]] nejúspěšnějším [[letecké eso|leteckým esem]] v&nbsp;[[Rakousko-Uhersko|Rakousku-Uhersku]]. Je mu připisováno 35 vzdušných vítězství (z&nbsp;nichž dvanácti dosáhl s&nbsp;jinými piloty), dalších osm není potvrzeno.

Sloužil nejprve na ruské frontě. Za své působení získal bronzovou a stříbrnou vojenskou medaili za chrabrost. Poté byl převelen k&nbsp;[[k.u.k. Luftfahrtruppen|Luftfahrtruppen]]. Od července 1915 působil jako letecký pozorovatel u&nbsp;Flik 1 v&nbsp;[[Černovice (Ukrajina)|Černovicích]] na [[Ukrajina|Ukrajině]], pod velením vojenského hejtmana [[Otto Jindra|Otto Jindry]]. O&nbsp;rok později se stal pilotem, přestože špatně viděl na pravé oko. V&nbsp;listopadu 1916 se přesunul k&nbsp;Flik 12 na italskou frontu. Již tohoto roku si připsal 4 vzdušná vítězství. Jeho vůbec první dvě přitom nebyly žádným osamoceným leteckým soubojem: společně s&nbsp;českým pilotem [[Otto Jindra|Otto Jindrou]] zaútočili u&nbsp;ukrajinského města [[Chotyn]] na vojenskou přehlídku, kterou právě sledoval car [[Mikuláš II. Alexandrovič|Mikuláš II]]. Rozprášili přehlídku shozením sedmi ručních pum a sestřelili dva z&nbsp;několika ruských letounů.

=== Srpen 2015 ===
[[Soubor:K-13 (AA-2 'Atoll').jpg|thumb|left|K-13]]

'''[[K-13]]''' (v [[ASCC|kódu NATO]] '''AA-2 Atoll''') je [[Sovětský svaz|sovětská]] protiletadlová řízená střela krátkého dosahu typu [[Rakety vzduch-vzduch|vzduch-vzduch]] s&nbsp;infračerveným pasivním naváděním. První varianty střely vznikly [[Reverzní inženýrství|reverzním inženýrstvím]] okopírováním amerických řízených střel [[AIM-9 Sidewinder]]. Střela dosáhla značného rozšíření a byla nasazena v&nbsp;několika válečných konfliktech.

V&nbsp;průběhu druhé tchajwanské krize roku 1958 vyzbrojilo americké námořnictvo stíhací letouny [[F-86 Sabre]] [[Letectvo Čínské republiky|letectva Čínské republiky]] nejnovějšími protiletadlovými řízenými střelami AIM-9B Sidewinder, aby tak mohly účinněji čelit [[Letectvo Čínské lidové republiky|čínským]] stíhačkám [[MiG-17]]. Už při druhém střetu s&nbsp;využitím střel AIM-9B se stalo, že se jedna nevybuchlá střela zaklínila v&nbsp;trupu čínského MiGu-17 a byla posléze předána SSSR. Jelikož sovětské střely technologicky výrazně překonávala, bylo rozhodnuto zpětným inženýrstvím vyvinout sovětskou střelu obdobné kategorie (podle některých zdrojů k&nbsp;tomu napomohly rovněž výkresy dodané švédským vojenským atašé a agentem KGB [[Stig Wennerström|Stigem Wennerströmem]]). Takto vzniklá střela byla do výzbroje zavedena v&nbsp;roce 1960 pod označením '''R-3''' (či též '''K-13'''). V&nbsp;březnu 1962 pak byl zaveden vylepšený model '''R-3S''' (v&nbsp;kódu NATO '''AA-2 Atoll-A'''), vyvinutý experimentální konstrukční kanceláří OKB-134, pracující v&nbsp;rámci moskevského Závodu č. 134 (od roku 1967 [[Strojírenský závod Vympel]]) a vyráběný ve velkých sériích. V&nbsp;polovině 60. let pak byla zavedena verze '''K-13R''' ('''R-3R''', v&nbsp;kódu NATO '''AA-2 Atoll-B''') s&nbsp;poloaktivním radarovým naváděním, která byla protějškem Sidewinderů modelu AIM-9C.

=== Červenec 2015 ===
[[Soubor:T-50 Golden Eagle Lining up.jpg|thumb|T-50]]

'''[[KAI T-50 Golden Eagle]]''' je rodina nadzvukových jednomotorových proudových [[cvičný letoun|cvičných]] a víceúčelových bojových letounů vyvinutých konsorciem tvořeným jihokorejskou společností [[Korea Aerospace Industries]] (KAI) a americkou [[Lockheed Martin]]. T-50 je první nadzvukový bojový letoun vyvinutý v&nbsp;[[Jižní Korea|Korejské republice]] a jeden z&nbsp;mála nadzvukových cvičných letounů (viz např. [[Northrop T-38 Talon]]). Vývoj letounu byl zahájen na konci 90. let 20. století. První let prototypu proběhl v&nbsp;roce 2002. Jihokorejské letectvo letoun zařadilo do služby v&nbsp;roce 2005. Ze základního cvičného letounu T-50 byla následně odvozena akrobatická varianta T-50B, cvičně-bojová varianta pro pokročilý výcvik TA-50 a dále plnohodnotný víceúčelový bojový letoun FA-50. Typ provozují či si jej objednala letectva [[Jižní Korea|Korejské republiky]], [[Indonésie]], [[Irák]]u a [[Filipíny|Filipín]].

Základem celé rodiny je nadzvukový cvičný letoun '''T-50''', který byl vyvinut ve spolupráci KAI a americké společnosti [[Lockheed Martin]]. Z&nbsp;něj byla vyvinuta ozbrojená verze '''TA-50''' (LIFT). Indonésie roku 2011 objednala 16 letounů ve verzi '''T-50I'''. V&nbsp;roce 2010 byl letoun nabídnut USA jako náhrada za tamní cvičný letoun [[Northrop T-38 Talon]].

=== Červen 2015 ===
[[Soubor:Augusta Westland AW-139 EC-KXA de Helimer, Salvamento Marítimo (14542402247).jpg|thumb|left|AW-139]]

'''[[AgustaWestland AW139]]''' (dříve '''Bell/Agusta AB139''') je střední dvoumotorový víceúčelový [[vrtulník]] vyráběný [[Itálie|italsko]]-[[Spojené království|britskou]] společností [[AgustaWestland]]. AgustaWestland AW139 je vrtulník klasické koncepce s&nbsp;pětilistým nosným [[rotor]]em a čtyřlistým vyrovnávacím rotorem. Je využíván jak pro civilní, tak pro vojenské účely. Výrobce nabízí řadu specializovaných verzí, například k přepravě osob (včetně VIP), vojenskému transportu, hašení požárů, misím [[Pátrání a záchrana|SAR]] či k&nbsp;námořnímu hlídkování. K&nbsp;červenci 2015 výrobce prodal celkem 770 vrtulníků AW139 zákazníkům z&nbsp;60 zemí. Dalším vývojem vrtulníku vznikl zvětšený model nesoucí označení [[AgustaWestland AW149]] ve vojenské a [[AgustaWestland AW189]] v&nbsp;civilní verzi.

Studijní práce na nástupci vrtulníků [[Bell Helicopter Textron|Bell]], vyráběných společností [[Agusta]] v&nbsp;licenci jako typy AB-204 a AB-205, byly zahájeny v&nbsp;letech 1993–1995. Přímý vývoj nového vrtulníku '''Agusta-Bell AB139''' začal v&nbsp;roce 1997 pod hlavičkou [[joint venture]] [[Bell/Agusta Aerospace Company]] (BAAC). První let prototypu AB139 proběhl [[2001 v letectví|3. února 2001]]. Evropské osvědčení o&nbsp;letové způsobilosti typ získal v&nbsp;roce 2003 a americké v&nbsp;prosinci 2004. V&nbsp;roce 2005 Bell z&nbsp;projektu odstoupil a typové označení nového vrtulníku se změnilo na definitivní AW139. Vrtulník se výrazně prosadil v&nbsp;civilním sektoru, přičemž výrobce vyvinul i&nbsp;jeho ozbrojenou verzi LBH (Light Battlefield Helicopter). Ozbrojená verze vrtulníku se například neúspěšně účastnila amerického programu LUH (Light Utility Helicopter), ve kterém zvítězil konkurenční typ [[Eurocopter EC 145|EC 145]] vyráběný jako [[Eurocopter UH-72 Lakota|UH-72 Lakota]].

=== Květen 2015 ===
[[Soubor:Harrier IN Malabar 07.jpg|thumb|Sea Harrier FRS51 indického námořnictva]]

'''[[BAE Sea Harrier]]''' je námořní [[VTOL|STOVL]] (''Short Take-Off and Vertical Landing'' – letadlo s krátkým vzletem a vertikálním přistáním) / [[VTOL]] (''Vertical Take-Off and Landing'' – letadlo s vertikálním vzletem a přistáním) proudový stíhací, průzkumný a útočný letoun vyvinutý z letounu [[Hawker Siddeley Harrier]]. Letoun vstoupil do služby u britského královského námořnictva ([[Royal Navy]]) v dubnu 1980 pod označením '''Sea Harrier FRS.1''' a stal se neformálně známým pod přezdívkou „''Shar''“. Jejich zvláštností bylo, že i když v té době bylo již naprosto samozřejmé, že námořní i pozemní letouny k vybojování vzdušné nadvlády dosahovaly nadzvukových rychlostí, letoun byl podzvukový, přestože jeho hlavním úkolem bylo bránit [[Letadlová loď|letadlové lodě]] [[Royal Navy]].

Sea Harriery sloužily ve [[Válka o Falklandy|válce o Falklandské ostrovy]], v obou [[Válka v Zálivu|válkách v Perském zálivu]] a během intervence [[Severoatlantická aliance|NATO]] v konfliktu v [[Bosna a Hercegovina|Bosně a Hercegovině]]. Ve všech případech operovaly většinou z letadlových lodí, které se nacházely mimo válečnou zónu. Jejich použití na Falklandách ukázalo jejich nadřazenost a vysokou užitečnost, když se ocitly v roli jediného letounu schopného chránit britský expediční svaz. Letouny Sea Harrier sestřelily 20 nepřátelských letounů, přičemž ztratily jen dva stroje palbou ze země. Byly také použity k útokům na pozemní cíle stejným způsobem jako Harriery používané královským letectvem ([[Royal Air Force]]).

Sea Harriery byly také určeny pro obchod, ale úspěšně byly prodány jen v roce 1983 do [[Indie]], protože z plánovaného obchodu s [[Argentina|Argentinou]] a [[Austrálie|Austrálií]] nakonec sešlo. Druhou, vylepšenou verzí pro Royal Navy postavenou v roce 1993, byl '''Sea Harrier FA2'''. Měl lepší schopnosti ve vzdušném boji, mohl nést další zbraně a měl i výkonnější motor. Tato verze byla vyráběna až do roku 1998. Letoun byl stažen ze služby u královského námořnictva v březnu 2006 a byl na krátkou dobu nahrazen letouny [[BAE Harrier II|Harrier GR9]]. V budoucnu by měl roli palubního stíhače zastávat letoun [[Lockheed Martin]] [[Lockheed Martin F-35 Lightning II|F-35 Lightning II]]. Sea Harriery slouží v aktivní službě pouze u indického námořnictva, ačkoliv i zde mají být nahrazeny letouny [[MiG-29K]]. I když byly vyřazeny z aktivní služby u Royal Navy, jsou i nadále používány k výcviku palubních posádek u ''School of Flight Deck Operations''.

=== Duben 2015 ===
[[Soubor:Mil Mi-1.jpg|thumb|left|Mil Mi-1]]

'''[[Mil Mi-1]]''' ({{Vjazyce|ru}} {{Cizojazyčně|ru|Миль Ми-1}}, v&nbsp;[[ASCC|kódovém označení]] [[Severoatlantická aliance|NATO]] '''Hare''', ''zajíc'', označení licenční verze '''PZL SM-1''') je lehký jednomotorový víceúčelový užitkový [[vrtulník]] s&nbsp;třílistým [[Rotor vrtulníku|nosným rotorem]] a&nbsp;třílistým [[Ocasní rotor|tlačným vyrovnávacím rotorem]]. Vrtulníky Mi-1 byly vyvíjeny pod označením GM-1 v&nbsp;[[Sovětský svaz|Sovětském svazu]] od roku 1947. Představitelé [[Sovětské letectvo|sovětského letectva]] vypsali konkurz na stavbu lehkého vrtulníku, který měl sloužit ke [[Spojovací letadlo|spojovacím účelům]] a&nbsp;měl najít uplatnění i&nbsp;v&nbsp;dalších oblastech civilního a&nbsp;vojenského [[letectví]]. První prototyp se [[Zálet|vznesl]] 20.&nbsp;září 1948 a&nbsp;i&nbsp;přesto, že první dva prototypy havarovaly během letových zkoušek, již v&nbsp;roce 1950 započala jejich výroba. V&nbsp;roce 1956 byla podepsána smlouva mezi Sovětským svazem a&nbsp;[[Polská lidová republika|Polskou lidovou republikou]] o&nbsp;licenční výrobě vrtulníků Mi-1 v&nbsp;polském závodě [[PZL-Świdnik|WSK PZL Świdnik]], které se zde vyráběly pod označením PZL SM-1. Polští konstruktéři postavili na základě stroje Mi-1 nový vrtulník [[PZL SM-2]], který byl schopen transportovat větší množství pasažérů. V&nbsp;Sovětském svazu bylo vyrobeno celkem 1012 kusů, dalších 1594 kusů bylo vyprodukováno v&nbsp;Polsku. V&nbsp;[[1950–1959|50.]] a&nbsp;[[1960–1969|60. letech]] se staly vrtulníky Mi-1 základem mnoha vojenských letek především v&nbsp;zemích [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvy]], na [[Blízký východ|Blízkém východě]], v&nbsp;[[Asie|Asii]] a&nbsp;také v&nbsp;některých [[Afrika|afrických]] zemích. Vrtulníky Mi-1 se účastnily také několika válečných konfliktů, například [[Šestidenní válka|šestidenní války]] nebo [[invaze v zátoce Sviní]]. Jednalo se také o&nbsp;první sériově vyráběný vrtulník v&nbsp;Sovětském svazu.

V&nbsp;roce 1958 bylo rozhodnuto o&nbsp;nákupu strojů Mi-1 také do [[Československá socialistická republika|Československa]]. Většina vrtulníků sloužila u&nbsp;[[Československé letectvo|československého letectva]], další létaly například u&nbsp;[[Svazarm]]u, [[Letecký oddíl Ministerstva vnitra|Leteckého oddílu ministerstva vnitra]] nebo v&nbsp;barvách [[Státní podnik|státního podniku]] [[Slov-Air]]. Do Československa bylo dodáno celkem 152 kusů, u&nbsp;armády byl poslední vrtulník Mi-1 vyřazen v&nbsp;roce 1985.

=== Březen 2015 ===
[[Soubor:Saunders-Roe SR-A-1, UK - Air Force AN0653249.jpg|thumb|Saunders-Roe SR.A/1]]

'''[[Saunders-Roe SR.A/1]]''' byl [[prototyp]] [[Stíhací letoun|stíhacího]] [[hydroplán]]u navržený a postavený společností [[Saunders-Roe]]. Letoun byl testován [[Royal Air Force|britským královským letectvem]] (RAF) krátce po [[Druhá světová válka|2.světové válce]]. [[Letoun]] byl uspořádáním samonosný jednomístný [[dolnoplošník]] z lehkých slitin s pilotem v uzavřeném [[kokpit]]u, který seděl ve [[Vystřelovací sedadlo|vystřelovacím sedadle]]. Vyrobená trojice letounů byla poháněna vždy dvojicí proudových motorů s axiálním kompresorem [[Metropolitan-Vickers F.2|Metropolitan-Vickers F2/4 Beryl]] s tahem 14,76 kN (1. letoun), 15,89 kN (2. letoun) a 17,48 kN (3. letoun).

SR.A/1 byl přímo inspirován poměrně skromnými úspěchy stíhacích hydroplánů [[Japonské císařské námořnictvo|japonského císařského námořnictva]] jako byly [[Nakadžima A6M2-N]] (úprava letounu [[Micubiši A6M]]) a [[Kawaniši N1K]]. Teoreticky měly být hydroplány ideální pro [[Tichý oceán|tichomořské]] bojiště, protože teoreticky mohly jakékoliv klidné pobřežní vody proměnit v leteckou základnu. Na druhou stranu jejich plováky omezovaly jejich výkony v porovnání s klasickými stíhacími letouny. Společnost Saunders-Roe se domnívala, že nové proudové motory by mohly tento nedostatek překonat. Jelikož letoun nemusel mít dostatečně velký prostor pro vrtuli, mohl sedět na vodě níže a místo plováků využít princip létajícího člunu.

=== Únor 2015 ===
[[Soubor:AC-47asfadfd.jpg|thumb|left|AC-47 Spooky]]

'''[[Douglas AC-47 Spooky]]''' (neboli '''AC-47D Gunship''' a také přezdívaný ''„Puff, the Magic Dragon“ nebo „Dragonship“'') byl první ze série letounů palebné podpory (''anglicky: Gunship'') vyvinutých [[Letectvo Spojených států amerických|letectvem Spojených států amerických]] (dále jen USAF) během [[Válka ve Vietnamu|války ve Vietnamu]]. Předpokládalo se, že bude mít větší palebnou sílu, než lehké a střední bitevní letouny, která bude potřeba v situacích, když budou pozemní síly požadovat blízkou leteckou podporu a to hlavně v noci, kdy probíhalo mnoho útoků ze strany [[Národní fronta osvobození Jižního Vietnamu|Vietkongu]]. Jeho krátké působení ve válce ve Vietnamu bylo natolik úspěšné, že dalo vzniknout i jeho přezdívce Spooky (strašidlo, strašidelný). Účinek jeho zbraní na nepřátelskou živou sílu byl často skutečně děsivý.

V srpnu [[1964 v letectví|1964]], po letech experimentů s letouny palebné podpory s pevnými křídly dosáhl „Projekt Tailchaser“, který vedl kapitán Capt. John C. Simons, svého vrcholu. Tyto zkoušky zahrnovaly úpravu jednoho letounu [[Convair C-131 Samaritan|Convair C-131B]], aby byl schopen střílet pod určitým úhlem dolů z levého boku letounu jednou zbraní [[minigun|GAU-2/A Minigun]]. Bylo zjištěno, že pro piloty je poměrně jednoduché kroužit nad nepohyblivým cílem tak, aby zbraň na tento cíl neustále mířila a zasahovala jej s relativně velkou přesností. Zkoušky byly provedeny na letecké základně Eglin na [[Florida|Floridě]]. Provádělo je ''Armament Development and Test Center'' (Centrum pro vývoj a testování výzbroje), ale po počátečních testech bylo zkoušení kvůli nedostatku finančních prostředků přerušeno. V roce 1964 se kapitán Ron W. Terry vrátil ze služby ve Vietnamu, kde měl se svým týmem posoudit všechny aspekty protipovstaleckých leteckých operací. Zde si povšiml užitečnosti letounů [[Douglas C-47 Skytrain|C-47]] a [[Fairchild C-123 Provider|C-123]], které kroužily nad nočním bojištěm a osvětlovali jej pomocí [[Světlice (raketa)|světlic]]. Dostal povolení vyzkoušet ostrou střelbu pomocí letounu C-131 a tak byl oživen program letounu palebné podpory střílejícího z boku stroje.

=== Leden 2015 ===
[[Soubor:Farman 220, F-AOXF, De Gaulle, North Africa, 1943-44.jpg|thumb|Farman F.220]]

'''[[Farman F.220]]''' a letouny z tohoto typu odvozené byly čtyřmotorové [[hornoplošník]]y vyráběné nejprve francouzskou společností Farman a posléze francouzskou státní společností [[SNCAC]]. Hlavní verze značená F.222 byla největším bombardérem, který sloužil ve Francii mezi světovými válkami. Poslední varianta (F.224) byla navržena jako civilní [[dopravní letoun]].

Technické specifikace na vývoj čtyřmístného nočního bombardovacího letounu (BN4) byly vydány v roce [[1929 v letectví|1929]]. Francouzské ministerstvo letectví nakonec objednalo 31. ledna [[1930 v letectví|1930]] u společnosti Farman výrobu dvou [[prototyp]]ů. První z nich označený '''F.220''' vykonal svůj první let 26. května [[1932 v letectví|1932]]. Letoun byl poháněn čtveřicí vidlicových motorů [[Hispano-Suiza 12L]]br.

Po otestování jednoho prvního prototypu F.220 musel výrobce přikročit k celé řadě úprav. Druhý prototyp označený '''F.221''' měl nové [[Svislá ocasní plocha|svislé ocasní plochy]], tři ručně ovládané střelecké věžičky na nose, hřbetě a břiše letounu a [[Hvězdicový motor|hvězdicové motory]] [[Gnome-Rhône 14K Mistral Major|Gnome-Rhône 14Kdrs Mistral Major]]. Tento letoun poprvé vzlétl v roce [[1933 v letectví|1933]] a na jaře roku [[1934 v letectví|1934]] byly motory 14Kdrs vyměněny za 14Kbrs. Ministerstvo letectví nakonec objednalo v roce 1934 dalších 10 strojů '''F.221-BN5''' (bombardovací noční pětimístný), které byly dodávány francouzskému letectvu (''Armee de l'Air'') od června [[1936 v letectví|1936]].

=== Prosinec 2014 ===
[[Soubor:OV-10 Bronco firing White phosphorus.jpg|thumb|left|OV-10 Bronco]]

'''[[North American Rockwell OV-10 Bronco]]''' je [[Turbovrtulový motor|turbovrtulový]] lehký [[Útočný letoun|útočný]] a [[pozorovací letoun]]. Letoun byl vyvinut v 60. letech [[20. století]] pro boj proti [[Partyzán|povstalcům]] (Counter-insurgency aircraft/COIN) a jeho hlavní úlohou je řízení letecké podpory pro pozemní jednotky na bojištěm (FAC). Letoun je schopný zůstat ve vzduchu na bojištěm vice než pět hodin.

Již během 2. světové války používala vojska Spojených států lehké původně civilní letouny pro řízení dělostřelecké palby a blízkou leteckou podporu, přičemž zjistila, že to je velice účinné. Dobré výsledky přineslo i nasazení podobných letounů ve [[Válka v Koreji|válce v Koreji]], proto se americká námořní pěchota začala koncem 50. let 20. století ohlížet po novém stroji pro podobné účely.

Původní vize vznikla počátkem 60. let 20. století během neformální spolupráce mezi W. H. Beckettem a plukovníkem K. P. Ricem (USMC), kteří se setkali na základně China Lake v [[Kalifornie|Kalifornii]], nedaleko které oba žili. Konceptem bylo jednoduché, na údržbu nenáročné, robustní letadlo pro blízkou leteckou podporu útočících jednotek. V té době však americká armáda experimentovala s vyzbrojenými vrtulníky (určitý zájem však jevila o podobný letoun pro řízení dělostřelecké palby) a americké letectvo se blízkou leteckou podporou pozemních jednotek nezabývalo.

Navržený letoun měl operovat z předsunutých leteckých základen, přičemž měl využívat jako [[Vzletová a přistávací dráha|přistávací dráhu]] běžné silnice. Rychlost letounu se měla pohybovat od velmi nízké až po střední podzvukové s velkou vytrvalostí ve vzduchu, čemuž nemohl vyhovět proudový pohon letounu. Naopak turbovrtulové motory mohly poskytnout lepší výkony než pístové motory. Zbraně měl mít letoun namontovány v ose letounu. Navrhovatelé preferovali použití automatických bezzákluzových kanónů, které neměly zpětný ráz a zároveň měly menší hmotnost než rakety. Trup měl být navržen tak, aby se zmenšilo riziko poškození od výbuchu.

=== Listopad 2014 ===
[[Soubor:Royal Air Force- 2nd Tactical Air Force, 1943-1945. CH12859.jpg|thumb|Adolph Malan]]

'''[[Adolph Malan]]''', DSO se stuhou, DFC se stuhou ([[24. březen|24. března]] [[1910]] – [[17. září]] [[1963]]), známý jako ''Sailor'' Malan, byl jihoafrický stíhací pilot RAF za [[druhá světová válka|druhé světové války]], který vedl 74. peruť RAF během [[Bitva o Británii|bitvy o Británii]]. Pod jeho vedením se peruť stala jednou z nejlepších jednotek RAF. Malan zaznamenal 27 sestřelů, sedm sestřelů ve spolupráci, tři pravděpodobné sestřely a 16 poškozených.

Malan přežil válku a zapojil se do hnutí proti apartheidu ve své zemi. Jeho mladší bratr, George F. Malan, byl zabit v 72. peruti RAF na Spitfire v Tunisku počátkem roku 1943.

Malan se narodil ve Wellingtonu, Western Cape v [[Kapská kolonie|Kapské kolonii]]. V roce 1924 nebo 1925 nastoupil na jihoafrickou cvičnou loď [[General Botha]] jako kadet číslo 168. Pak pracoval v lodní společnosti [[Union-Castle Line]], která byla součástí [[International Mercantile Marine Co.]]. Tím si vysloužil přezdívku "Sailor" (námořník) od kolegů pilotů. V roce 1935 začal rychlý rozvoj pilotního sboru RAF a Malan byl jedním z lidí, kteří se připojili. Učil se létat na [[de Havilland Tiger Moth|Tiger Moth]] v základní letecké škole poblíž [[Bristol]]u, kde dne 6. ledna 1936 absolvoval svůj první let...

=== Říjen 2014 ===
[[Soubor:Gimli Glider.jpg|thumb|left|Gimli Glider po nouzovém přistání na letišti Gimli]]

'''[[Let Air Canada 143|Gimli Glider]]''' („kluzák z Gimli“) je pojmenování letadla [[Boeing 767]]-200, který se stal při svém letu číslo 143 společnosti [[Air Canada]] z [[Ottawa|Ottawy]] do [[Edmonton]]u hlavním aktérem slavné letecké nehody (výjimečně se šťastným koncem). Letounu [[23. červenec|23. července]] [[1983]] došlo ve výšce asi 12,5&nbsp;[[kilometr|km]] palivo, posádka s ním přesto dokázala [[plachtění|doplachtit]] na [[letiště Gimli Industrial Park]] a úspěšně přistát, aniž by došlo k vážnějšímu zranění.

Letoun Boeing 767 byl jedním z prvních strojů, využívajících ve vysoké míře elektronické řídicí systémy, s tzv. „[[skleněný kokpit|skleněným kokpitem]]“, ve kterém jsou klasické ručičkové přístroje nahrazeny obrazovkami. Množství paliva v jeho třech nádržích kontroloval ukazatel paliva (Fuel Quantity Indicator System - FQIS) a výsledky zobrazoval na displeji v řídicí kabině. Tento ukazatel byl počítačem, který usnadňoval práci posádky, například umožňoval specifikovat trasu letu, zatížení stroje atd. a sám vypočítal optimální množství paliva; pokud by nefungoval, bylo třeba tyto výpočty provádět ručně. Ukazatel paliva byl dvoukanálový, přičemž výpočty probíhaly nezávisle a byly křížové porovnávány. V případě výpadku jednoho kanálu výrobce letounu dovoloval létání, ale množství paliva muselo být před startem ověřeno zařízením zvaným ''floatstick'' (plováky v nádrži; konstrukční součást letounu). V případě výpadku obou kanálů nemělo být letadlo považováno za letuschopné.

Vzhledem k nesrovnalostem ve funkci ukazatele paliva odhaleným u jiných letounů 767 vydal výrobce servisní pokyn pro rutinní kontrolu tohoto ukazatele. Den před incidentem byla u dotyčného letounu tato kontrola provedena a byla odhalena nefunkčnost ukazatele paliva...

=== Září 2014 ===
[[Soubor:Georges Guynemer circa 1915.jpg|thumb|Georges Guynemer]]

'''[[Georges Guynemer|Georges Marie Ludovic Jules Guynemer]]''' ([[24. prosinec|24. prosince]] [[1894]] – [[11. září]] [[1917]]) byl [[Francie|francouzský]] [[pilot]], [[letecké eso]] a národní hrdina. Jako stíhací pilot během [[první světová válka|první světové války]] dosáhl 53 ověřených sestřelů nepřátelských letounů a 35 pravděpodobných sestřelů. Stal se tak druhým nejúspěšnějším francouzským stíhačem celého konfliktu.

Georges Marie Ludovic Jules Guynemer se narodil do bohaté rodiny z města [[Compiègne]]. Během dětství byl často nemocný. Přesto díky své cílevědomosti a sebevědomí dokázal ve světě letectví uspět. Po vypuknutí války se pětkrát neúspěšně snažil o přijetí k letectvu, ale vždy byl s&nbsp;poukazem na své špatné zdraví odmítnut. Až koncem roku [[1914]] uspěl, když byl přijat k výcviku jako letecký mechanik. Nakonec však, díky pro něho tak charakteristickému odhodlání, byl přeřazen k pilotnímu výcviku a v&nbsp;červnu [[1915 v letectví|1915]] se připojil k escadrille MS.3. Zde létal na strojích [[Morane Saulnier L]] a sbíral svá první vítězství i porážky.

=== Srpen 2014 ===
[[Soubor:Sea Harrier - RIAT 2005 (2388543870).jpg|thumb|left|Sea Harrier]]

'''[[British Aerospace Sea Harrier]]''' je námořní [[VTOL|STOVL]] (''Short Take-Off and Vertical Landing'' – letadlo s krátkým vzletem a vertikálním přistáním) / [[VTOL]] (''Vertical Take-Off and Landing'' – letadlo s vertikálním vzletem a přistáním) proudový stíhací, průzkumný a útočný letoun vyvinutý z letounu [[Hawker Siddeley Harrier]]. Letoun vstoupil do služby u britského královského námořnictva ([[Royal Navy]]) v dubnu 1980 pod označením '''Sea Harrier FRS.1''' a stal se neformálně známým pod přezdívkou „''Shar''“. Jejich zvláštností bylo, že i když v té době bylo již naprosto samozřejmé, že námořní i pozemní letouny k vybojování vzdušné nadvlády dosahovaly nadzvukových rychlostí, letoun byl podzvukový, přestože jeho hlavním úkolem bylo bránit [[Letadlová loď|letadlové lodě]] [[Royal Navy]].

Sea Harriery sloužily ve [[Válka o Falklandy|válce o Falklandské ostrovy]], v obou [[Válka v Zálivu|válkách v Perském zálivu]] a během intervence [[Severoatlantická aliance|NATO]] v konfliktu v [[Bosna a Hercegovina|Bosně a Hercegovině]]. Ve všech případech operovaly většinou z letadlových lodí, které se nacházely mimo válečnou zónu. Jejich použití na Falklandách ukázalo jejich nadřazenost a vysokou užitečnost, když se ocitly v roli jediného letounu schopného chránit britský expediční svaz. Letouny Sea Harrier sestřelily 20 nepřátelských letounů, přičemž ztratily jen dva stroje palbou ze země. Byly také použity k útokům na pozemní cíle stejným způsobem jako Harriery používané královským letectvem ([[Royal Air Force]]).

Sea Harriery byly také určeny pro obchod, ale úspěšně byly prodány jen v roce 1983 do [[Indie]], protože z plánovaného obchodu s [[Argentina|Argentinou]] a [[Austrálie|Austrálií]] nakonec sešlo. Druhou, vylepšenou verzí pro Royal Navy postavenou v roce 1993, byl '''Sea Harrier FA2'''. Měl lepší schopnosti ve vzdušném boji, mohl nést další zbraně a měl i výkonnější motor. Tato verze byla vyráběna až do roku 1998. Letoun byl stažen ze služby u královského námořnictva v březnu 2006 a byl na krátkou dobu nahrazen letouny [[BAE Harrier II|Harrier GR9]]. V budoucnu by měl roli palubního stíhače zastávat letoun [[Lockheed Martin]] [[Lockheed Martin F-35 Lightning II|F-35 Lightning II]]. Sea Harriery slouží v aktivní službě pouze u indického námořnictva, ačkoliv i zde mají být nahrazeny letouny [[MiG-29K]]. I když byly vyřazeny z aktivní služby u Royal Navy, jsou i nadále používány k výcviku palubních posádek u ''School of Flight Deck Operations''.

=== Červenec 2014 ===
[[Soubor:James A Mollison.jpg|thumb|Jim Mollison]]

'''[[Jim Mollison|James Allan („Jim") Mollison]]''' ([[19. duben|19. dubna]] [[1905]], [[Glasgow]] – [[30. říjen|30. října]] [[1959]], [[Londýn]]) byl [[Skotsko|skotský]] pilot a dobrodruh, který některé letové trasy absolvoval jako první na světě. Ve 30. letech 20. století se stal držitelem řady leteckých rekordů. Jeho manželkou byla rovněž pilotka, průkopnice ženského letectví [[Amy Johnson]], která dokázala některé z manželových rekordů překonat.

V létě roku 1931 Mollison dosáhl rekordního času 8 dní a 19 hodin pro let z Austrálie do Anglie. V březnu následujícího roku dosáhl dalšího rekordu: v čase 4 dnů a 17 hodin překonal vzdálenost z Anglie do Jižní Afriky.

Pracoval pro společnost ''Australian National Airways''. Během jednoho letu zde potkal stejně slavnou letkyni [[Amy Johnson]]. Osm hodin po seznámení, stále ještě za letu, ji požádal o ruku. Amy přijala: vzali se v červenci 1932. V řádu dní poté překonala jeho rekord na trase z Anglie do Jižní Afriky.

Ani Mollison však neustával v pokusech o nové rekordy: 18. srpna téhož roku se stal prvním pilotem na světě, který úspěšně absolvoval sólový let přes [[Atlantský oceán|Atlantik]] západním směrem, z [[Irsko|irského]] Portmarnocku do Pennfieldu v kanadském [[Nový Brunšvik|Novém Brunšviku]].

=== Červen 2014 ===
[[Soubor:Harbin Z-6 THE DATANSHAN AVIATION MUSEUM BEIJING CHINA OCT 2012 pic2.jpg|thumb|left|Harbin Z-6]]

'''[[Harbin Z-6]]''' (označován někdy také jako '''Zh-6''') je víceúčelový užitkový [[vrtulník]] střední hmotnostní kategorie s&nbsp;čtyřlistým nosným [[rotor]]em a&nbsp;třílistým [[Ocasní rotor|tlačným vyrovnávacím rotorem]]. Vrtulník vznikl na konci [[1960–1969|60. let]] úpravou [[Čína|čínských]] licenčně vyráběných strojů [[Harbin Z-5]]. Ve své době se jednalo o&nbsp;vrtulník podobný úspěšným [[Sovětský svaz|sovětským]] strojům [[Mil Mi-8]].

Od roku 1963 produkoval [[Čína|čínský]] výrobce [[Harbin Aircraft Manufacturing Corporation]] v&nbsp;[[Charbin]]u vrtulníky [[Harbin Z-5]]. Jednalo se o&nbsp;licenčně vyráběné [[Sovětský svaz|sovětské]] vrtulníky [[Mil Mi-4]]. V&nbsp;roce 1966 se rozhodli čínští konstruktéři osadit vrtulník Z-5 [[Turbohřídelový motor|turbohřídelovým motorem]] Wozhou WZ-5 o&nbsp;výkonu 1618&nbsp;kW. Šlo o&nbsp;vůbec první čínský vrtulník vybavený turbohřídelovým motorem. Vzhledem k&nbsp;tomu, že byl motor umístěn pod hlavní rotor, došlo k&nbsp;přesunu pilotní kabiny až do přídě vrtulníku. Současně došlo k&nbsp;úpravám celé přídě a&nbsp;zvětšila se také nákladová kabina. S&nbsp;využitím výkonnějšího motoru vzrostl rovněž [[dolet]] i&nbsp;rychlost vrtulníku. Nový stroj získal brzy označení Harbin Z-6. První prototyp byl dokončen již v&nbsp;roce 1967, ale [[Zálet|první let]] uskutečnil až 15.&nbsp;prosince 1969. Druhý prototyp vzlétl 25.&nbsp;prosince téhož roku. Prvním [[pilot]]em se stal Wang Pejmin, který byl již dříve testovacím pilotem pro vrtulníky Z-5.

=== Květen 2014 ===
[[Soubor:F2Y Sea Dart 2.jpg|thumb|Convair F2Y Sea Dart]]

'''[[Convair F2Y Sea Dart]]''' byl unikátní [[Spojené státy americké|americký]] [[Stíhací letoun|stíhací]] proudový [[hydroplán]], který ke svému startu používal dvojici vodních lyží. Letoun létal jen ve fázi [[prototyp]]u a nikdy nebyl vyráběn. Byl to první hydroplán, který byl schopen překročit rychlost zvuku.

Letoun Sea Dart má svůj počátek v účasti společnosti [[Convair]] v soutěži [[Námořnictvo Spojených států amerických|námořnictva Spojených států]] (dále jen US Navy) z roku [[1948 v letectví|1948]] na nový nadzvukový [[stíhací letoun]]. V té době panovaly velké pochyby o schopnosti nadzvukových letounů působit z palub [[letadlová loď|letadlových lodí]]. To také vysvětluje proč US Navy v té době objednalo velký počet podzvukových letounů. Obavy zde byly z několika důvodů, jednak mnoho tehdejších nadzvukových strojů potřebovalo ke vzletu dlouhou dráhu a přistávaly ve vysoké rychlosti, a za druhé nebyly moc stabilní nebo byly náročné na pilotáž – všechny tyto faktory hovořily proti jejich působení na palubách letadlových lodí.

Společnost Convair svůj návrh označila '''Convair model 2-2'''. Návrh byl přijat a 19. ledna [[1951 v letectví|1951]] byla vystavena objednávka na prototyp '''XF2Y-1'''. Ještě než vůbec poprvé vzlétnul byla 28. srpna [[1952 v letectví|1952]] vystavena objednávka na 12 sériových strojů '''F2Y-1'''. Později byla objednávka rozšířena o 4 ověřovací stroje '''YF2Y-1'''. Svůj první oficiální let (viz níže) letoun vykonal 9. dubna [[1953 v letectví|1953]].

=== Duben 2014 ===
[[Soubor:Breguet 19 A2.JPG|thumb|left|Breguet 19 A2]]

'''[[Breguet 19]]''' (označovaný také '''Breguet XIX''', '''Br.19''' nebo '''Bre.19''') byl lehký [[bombardér]], [[průzkumný letoun]] a&nbsp;letoun určený pro rekordní lety na dlouhé vzdálenosti, který byl navržen a&nbsp;stavěn francouzským leteckým výrobcem [[Breguet Aviation|Breguet]].

Breguet 19 byl navržen jako nástupce velmi úspěšného lehkého bombardéru [[Breguet 14]] z&nbsp;[[První světová válka|první světové války]]. Původně byl představen s&nbsp;experimentálním šestnáctiválcovým motorem [[Bugatti]] složeným ze dvou osmiválcových motorů Bugatti s&nbsp;celkovým výkonem 450 k (335 kW), který poháněl čtyřlistou vrtuli. Takto byl letoun představen (ve fázi [[prototyp]]u) i&nbsp;na [[Pařížský aerosalon|7. pařížském aerosalonu]] v&nbsp;listopadu [[1921 v letectví|1921]]. Nový letoun poprvé vzlétnul v&nbsp;březnu [[1922 v letectví|1922]], ale již s&nbsp;řadovým motorem [[Renault 12K]]b o výkonu 336&nbsp;kW (450&nbsp;k).

Prvních 11 ověřovacích prototypů letounů Breguet 19 bylo během intenzivních zkoušek osazeno celou řadou různých motorů. Po zkouškách byl letoun Breguet 19 objednán v&nbsp;září [[1923 v letectví|1923]] [[Francouzské letectvo|francouzským vojenským letectvem]], kdy byla zahájena i&nbsp;hromadná výroba. Charakteristickým znakem letounů Breguet bylo rozsáhlé použití [[dural]]u při konstrukci letounů namísto [[Dřevo|dřeva]] a&nbsp;[[ocel]]i. Ve své době byl rychlejší než jakýkoliv jiný soudobý bombardér a&nbsp;v&nbsp;rychlosti překonával i&nbsp;některé soudobé [[stíhací letoun|stíhačky]]. Proto byl o&nbsp;letoun zájem po celém světě, který byl ještě posílen jeho úspěchy v&nbsp;leteckých soutěžích.

=== Březen 2014 ===
[[Soubor:Czech Air Force Aero L-159 and CASA C-295 inflight.jpg|thumb|CASA C-295M a Aero L-159T1]]

'''[[Vzdušné síly Armády České republiky]]''' ([[Mezinárodní organizace pro civilní letectví|ICAO]] kód CEF) jsou součástí [[Armáda České republiky|Armády České republiky]]. Letectvo společně s [[Pozemní síly Armády České republiky|pozemním vojskem]] zajišťuje hlavní bojovou sílu Armády České republiky. Jedná se o nástupce [[Československé letectvo|československého letectva]], které existovalo v letech [[1918]] až [[1992]]. Velitelem vzdušných sil je od 1. června 2013 [[brigádní generál]] Ing. Libor Štefánik.

V roce 2014 disponují Vzdušné síly AČR přibližně 107 letadly, které doplňuje 28 strojů [[Centrum leteckého výcviku|Centra leteckého výcviku]] [[Pardubice]] provozovaných [[Státní podnik|státním podnikem]] [[LOM Praha]]. Vzdušné síly se skládají ze tří leteckých základen ([[Čáslav]], [[Letiště Praha-Kbely|Praha-Kbely]] a Sedlec, [[Vícenice u Náměště nad Oslavou]]) a dvou [[pluk]]ů [[Protivzdušná obrana|protivzdušné obrany]] (protiletadlový raketový pluk a [[26. brigáda velení, řízení a průzkumu|pluk velení, řízení a průzkumu]]).

Mezi hlavní úkoly vzdušných sil patří zajištění nedotknutelnosti [[Vzdušný prostor|vzdušného prostoru]] České republiky pomocí prostředků vyčleňovaných pro [[NATINADS]] či prostředků národního posilového pohotovostního systému. Vzdušné síly také poskytují leteckou podporu pozemním silám. V [[Mír|mírovém stavu]] se podílejí například na činnosti [[Letecká záchranná služba|letecké záchranné služby]] nebo [[Pátrání a záchrana|letecké pátrací a záchranné služby]].

Tradice českého [[Letectvo|letectva]] sahá až ke vzniku [[Československo|Československa]] v roce [[1918]]. Vzdušné síly samostatné [[Česko|České republiky]] však byly vytvořeny až po rozpadu [[Česká a Slovenská Federativní Republika|ČSFR]]. Letectvo a [[protivzdušná obrana]] (PVO) byly poté tvořeny smíšeným leteckým sborem, dvěma divizemi PVO, leteckým školním plukem a dopravním leteckým plukem. V jejich výzbroji se nacházely [[Vojenské letadlo#Bojová letadla|bojové letouny]] [[MiG-21]], [[MiG-23]], [[MiG-29]], [[Suchoj Su-22|Su-22]] a [[Suchoj Su-25|Su-25]]. [[Cvičný letoun|Cvičné letouny]] představovaly domácí stroje [[Aero L-29 Delfín|L-29]] a [[Aero L-39 Albatros|L-39]], [[vrtulník]]y byly typu [[Mil Mi-24|Mi-24]], [[Mil Mi-2|Mi-2]], [[Mil Mi-8|Mi-8]] a [[Mil Mi-17|Mi-17]]. Ve službě byly také [[Dopravní letoun|dopravní]] a [[Transportní letoun|transportní letouny]] [[Tupolev Tu-154|Tu-154]], [[Tupolev Tu-134|Tu-134]], [[Antonov An-12|An-12]], [[Antonov An-26|An-26]], [[Antonov An-30|An-30]] a [[Let L-410 Turbolet|L-410]].

=== Únor 2014 ===
[[Soubor:L-39 x-21.jpg|thumb|left|Aero L-39MS]]

'''[[Aero L-39MS]]''' je vojenský dvoumístný [[cvičný letoun]] a lehký bojový letoun druhé generace, který je prakticky novou konstrukcí vyvinutou na základě typu [[Aero L-39 Albatros]]. Mezi jeho hlavní odlišnosti od starších verzí patří zesílený trup, delší a ostřejší příď, modernizovaný [[kokpit]] a nový výkonnější [[dvouproudový motor]]. Hlavní verze L-39MS bylo vyrobeno pouze šest kusů. Exportní verzi letounu '''Aero L-59 Super Albatros''' zakoupila letectva Egypta a Tuniska.

Vývoj rozsáhle modernizované verze cvičného letounu L-39 byl zahájen počátkem 80.&nbsp;let 20.&nbsp;století. Velmi úspěšný typ L-39, vyvinutý pro výcvik pilotů pro proudové letouny třetí generace (např. [[MiG-21]]), v&nbsp;té době dosáhl svých limitů. Letoun technicky odpovídal době svého vzniku v&nbsp;60.&nbsp;letech 20.&nbsp;století, přičemž do výzbroje letectev jeho uživatelů od konce 70. let vstupovaly nové bojové letouny čtvrté generace (např. [[MiG-29]]), mající velmi odlišné letové vlastnosti a vybavení (např. analogové přístroje nahrazovaly digitální, například průhledové displeje HUD). Dalšími důvody pro modernizaci typu byla snaha o&nbsp;snížení provozních nákladů, zvýšení bezpečnosti provozu a v&nbsp;neposlední řadě spolehlivosti (problémy vykazovaly zejména s&nbsp;motory [[Ivčenko Al-25|Ivčenko Al-25TL]]).

Konstrukční práce nejprve vedl [[Jan Vlček (1922–1984)|Jan Vlček]], ale po jeho smrti roku 1984 převzal vedení vývoje L-39MS Vlastimil Havelka. Nejprve dostal stroj označení '''L-39M (Modernizace)''', ale když se rozhodlo, že bude nejen cvičným, ale i&nbsp;lehkým bojovým letounem, změnilo se jeho označení na '''L-39MS (Modernizace Super)'''. Úpravy původního typu však dosahovaly takového rozsahu, že se jednalo o&nbsp;prakticky nový letoun. Nejzásadnější změnou byla náhrada problémového sovětského motoru Al-25TL za [[dvouproudový motor]] [[Lotarev DV-2]] o&nbsp;[[tah]]u 21,58&nbsp;kN, vyráběný v&nbsp;licenci podnikem ZVL Považská Bystrica.

=== Leden 2014 ===
[[Soubor:Soviet Mi-4 helicopter.JPEG|thumb|Mil Mi-4]]

'''[[Mil Mi-4]]''' ({{Vjazyce|ru}} {{Cizojazyčně|ru|Миль Ми-4}}, v&nbsp;[[ASCC|kódovém označení]] [[Severoatlantická aliance|NATO]] '''Hound''', ''ohař'') je víceúčelový užitkový [[vrtulník]] střední hmotnostní kategorie s&nbsp;čtyřlistým nosným [[rotor]]em a&nbsp;třílistým [[Ocasní rotor|tlačným vyrovnávacím rotorem]]. Prototyp vrtulníku Mi-4 byl v&nbsp;[[Sovětský svaz|Sovětském svazu]] vyvíjen na příkaz [[Josif Vissarionovič Stalin|Josifa Vissarionoviče Stalina]] od roku 1951. K&nbsp;příkazu sestavit vrtulník střední hmotnostní kategorie jej vedly především úspěchy [[Spojené státy americké|amerických]] vrtulníků [[Sikorsky H-19]]. [[Moskevský vrtulníkový závod M. L. Mila|Milova konstrukční kancelář]] dostala na splnění úkolu pouhý rok, a&nbsp;tak již 3.&nbsp;června 1952 [[Zálet|vzlétl]] první prototyp V-12. V&nbsp;prosinci téhož roku započala sériová výroba. Vrtulníky jsou vybaveny [[Válec (motor)|čtrnáctiválcovým]] [[Hvězdicový motor|dvouhvězdicovým motorem]] [[Švecov AŠ-82|Švecov AŠ-82V]]. [[Komunistická strana Sovětského svazu]] povolila v&nbsp;roce 1955 exportovat vrtulníky také do zahraničí. V&nbsp;Sovětském svazu bylo vyrobeno do roku 1966 celkem 3309 kusů, ale další výroba pokračovala v&nbsp;[[Čína|Čínské lidové republice]]. Zde bylo mezi lety 1963 až 1979 postaveno dalších 545 licenčních kusů pod označením [[Harbin Z-5]]. Čínští konstruktéři následně vyšli z&nbsp;vrtulníku Z-5 a&nbsp;postavili několik kusů vlastních strojů [[Harbin Z-6]], jež se ale neprosadily.

Mezi největší zahraniční odběratele vrtulníků Mi-4 patřila Čínská lidová republika, [[Indie]] a&nbsp;také [[Československo]]. První vrtulníky doletěly do Československa v&nbsp;roce 1956. Stroje se staly základem leteckého parku [[Československá lidová armáda|Československé lidové armády]], kde sloužilo celkově kolem 160 kusů. Další vrtulníky létaly v&nbsp;malém počtu u&nbsp;[[Letecký oddíl Ministerstva vnitra|Leteckého oddílu Ministerstva vnitra]] a&nbsp;[[Státní podnik|státního podniku]] [[Slov-Air]]. S&nbsp;příchodem modernějších vrtulníků [[Mil Mi-8]] začaly být stroje Mi-4 vyřazovány a&nbsp;k&nbsp;poslednímu letu československého vrtulníku Mi-4 došlo v&nbsp;dubnu 1986. Řada vrtulníků Mi-4 sloužila v&nbsp;různých zemích světa. Oblíbené byly především v&nbsp;zemích [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvy]] a&nbsp;později také v&nbsp;[[Afrika|afrických]] zemích. Během let se účastnily řady mezinárodních konfliktů, mimo jiné například [[Šestidenní válka|šestidenní války]], [[Maďarské povstání|okupace Maďarska]], [[invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa]], [[Sovětská válka v Afghánistánu|sovětské války v Afghánistánu]] nebo [[Etiopsko-somálská válka|etiopsko-somálské války]]. V&nbsp;[[1980–1989|80. letech]] byla většina vrtulníků na světě u&nbsp;konce své životnosti a&nbsp;byly ze služeb armády vyřazovány. Jedinou výjimku tvořily [[albánské vzdušné síly]], kde vrtulníky Mi-4 sloužily až do roku 2004. Od tohoto roku nejsou již nikde na světě v&nbsp;aktivní službě.

== 2013 ==
=== Prosinec 2013 ===
[[Soubor:AgustaA129 01.jpg|thumb|left|Agusta A129]]

'''[[TAI/AgustaWestland T129|TAI/AgustaWestland T129 ATAK]]''' je turecký bitevní [[vrtulník]] vyvinutý v&nbsp;mezinárodní spolupráci společností [[Turkish Aerospace Industries]] a [[AgustaWestland]]. Stroj je modernizovanou variantou italského bitevního vrtulníku [[Agusta AW129 Mangusta]]. Typ T129 byl přijat do výzbroje turecké armády, která dosud objednala 60 strojů ve dvou verích s&nbsp;opcí na dalších 40. Dosud nezískal žádného zahraničního uživatele.

Smlouvu o&nbsp;spolupráci na vývoji tureckého bitevního vrtulníku ATAK podepsala dne 7. září 2007 turecká společnost TAI s&nbsp;italským leteckým výrobcem Agusta. Základem nového typu se stal vyzkoušený italský typ Agusta AW129 Mangusta, upravený dle tureckých požadavků a z&nbsp;části vybavený domácími tureckými systémy (taktický počítač, kompletní avionika, zbraňový systém, přilbové zaměřovače, senzory atd.). Už tehdy bylo rozhodnuto o&nbsp;sériové výrobě typu společností TAI, která rovněž získala práva na tento typ a povolení stroj vyvážet do dalších zemí (mimo Itálie a Velké Británie – domovských států společnosti AgustaWestland).

=== Listopad 2013 ===
[[Soubor:Republic F-105D-30-RE (SN 62-4234) in flight with full bomb load 060901-F-1234S-013.jpg|thumb|Plně naložený letoun F-105D-30-RE za letu]]

'''[[Republic F-105 Thunderchief]]''' byl jednomístný [[Nadzvukový letoun|nadzvukový]] [[bombardér|stíhací bombardér]], mezi posádkami znám jako '''„Thud“''', který během 50. a 60. let [[20. století]] tvořil páteř [[Letectvo Spojených států amerických|letectva Spojených států amerických]] (dále jen USAF). Letoun dosahoval dvojnásobku [[Rychlost zvuku|rychlosti zvuku]] a prováděl většinu amerických leteckých úderů v prvních letech [[Válka ve Vietnamu|války ve Vietnamu]]. Byl to jediný americký letoun, který byl stažen ze služby kvůli vysokým ztrátám. Původně byl navržen jako jednomístný útočný letoun pro úder [[Jaderná zbraň|jadernými zbraněmi]]. Na konci 60. let tyto letouny dostaly zařízení ''Wild Weasel'', určené pro zjišťování, rozlišování a ničení nepřátelských [[Radar|radarů]] protiradarovými střelami [[AGM-45 Shrike]] a [[AGM-78 Standard ARM]] v rámci taktiky [[SEAD]] (umlčování nepřátelské protivzdušné obrany).

Podobně jako nadzvukové letouny [[North American F-100 Super Sabre|F-100]] byly i letouny F-105 vyzbrojeny raketami a [[Letecký kanón|leteckým kanónem]], avšak uzpůsobeny byly hlavně k průniku vysokou rychlostí v malé výšce nad území protivníka a tam udeřit obvykle jedinou jadernou zbraní nesenou v trupu letounu. Letoun F-105 mohl nést větší náklad pum než velké strategické bombardéry 2. světové války, jako byly stroje [[Boeing B-17 Flying Fortress|B-17 Flying Fortress]] a [[Consolidated B-24 Liberator|B-24 Liberator]]. Letouny F-105 zažily masivní nasazení ve válce ve Vietnamu. Thunderchiefy odlétaly více než 20 000 misí, přičemž bylo ztraceno 382 letounů (téměř polovina z 833 vyrobených strojů). Ačkoliv byl letoun méně obratný než menší [[Mikojan-Gurevič|MiGy]], připsaly si letouny tohoto typu 27,5 vzdušných vítězství.

Během války ve Vietnamu byly jednomístné F-105D používány pro bombardování nejrůznějších cílů, zatímco dvoumístné F-105F a F-105G Wild Weasel prováděly umlčování nepřátelské protivzdušné obrany (SEAD). Dva piloti letounů Wild Weasel byli vyznamenáni [[Medaile cti|Medailí cti]] za útoky proti severovietnamským postavením střel, přičemž jeden z nich ten samý den sestřelil dva letouny [[MiG-17]]. Nebezpečné mise často vyžadovaly „být první na místě a poslední jej opouštět“. Letouny musely napadat nepřátelskou obranu, dokud úderné letouny nedokončily své mise a neopustily oblast.

Thunderchiefy byly největší jednomístné jednomotorové bojové letouny v historii s hmotností zhruba 23 000 kg. Mohly překročit rychlost zvuku na hladině moře a dosáhnout rychlosti Mach 2 ve vyšších letových hladinách. F-105 mohl nést až 6 400 kg bomb a raket. Thunderchiefy byly později nahrazeny v roli úderného letounu nad [[Vietnamská demokratická republika|Severním Vietnamem]] letouny [[McDonnell F-4 Phantom II]] a letouny s měnitenou geometrií křídel [[General Dynamics F-111]]. Avšak varianty „Wild Weasel“ zůstaly ve službě až do roku 1984, kdy byly nahrazeny specializovanou verzí letounů F-4G Wild Weasel V.

=== Říjen 2013 ===
[[Soubor:RAAF (Lloyd Off-Shore Helicopters) Sikorsky S-76A++ Point Cook Vabre.jpg|thumb|left|Sikorsky S-76A++]]

'''[[Royal Australian Air Force]]''' (zkratka '''RAAF''') je [[letectvo]] [[Austrálie|Australského svazu]]. V současnosti ([[2005]]) v RAAF slouží 14&nbsp;200 vojáků a letectvo provozuje přes 270 letadel. Od svého vzniku se jeho jednotky zúčastnily obou světových válek, [[Korejská válka|Korejské války]] i [[Válka ve Vietnamu|války ve Vietnamu]]. Posledním bojovým nasazením jednotek RAAF byla účast v [[Válka v Iráku|invazi do Iráku]] v roce [[2003]].

Předchůdcem RAAF byly ''Australian Flying Corps'' založené v roce [[1914]] jako součást britských [[Royal Flying Corps]]. AFC poskytovaly během [[první světová válka|první světové války]] podporu britským jednotkám v [[Irák]]u, [[Egypt]]ě, [[Palestina|Palestině]], ale byly nasazeny také na [[západní fronta (první světová válka)|západní frontě]]. Po skončení války se AFC v roce [[1921]] přeměnilo na nezávislé ''Royal Australian Air Force''.

Na začátku druhé světové války se australané zapojili do společného výcvikového programu [[British Commonwealth Air Training Plan|letectev Commonwealthu]] (''Empire Air Training Scheme''). Cílem tohoto programu bylo připravit v co nejkratší době co největší počet pilotů ze všech částí britského impéria pro předpokládanou válku s [[Nacistické Německo|Třetí říší]] a jejími spojenci.

=== Září 2013 ===
[[Soubor:Za254.jpg|thumb|Skyflash]]

'''British Aerospace [[Skyflash]]''' byla poloaktivní radarem naváděná raketa vzduch-vzduch středního dosahu odvozená od [[Spojené státy americké|amerických]] raket [[AIM-7 Sparrow]]. Byla používána na [[Spojené království|britských]] letounech [[McDonnell F-4 Phantom II|F-4 Phantom]] a [[Panavia Tornado|Tornado F3]], [[Itálie|italských]] a [[Saúdská Arábie|saúdskoarabských]] letounech Tornado a na švédských letounech [[Saab 37 Viggen]]. Rakety byly nahrazeny lepšími střelami [[AIM-120 AMRAAM]].

Střela Skyflash vzešla z britského plánu na vývoj inverzní monopulzní vyhledávací hlavice pro střely Sparrow AIM-7E-2 na konci [[1960–1969|60.&nbsp;let]] [[20. století]]. Byla vytvořena na základě požadavku ''Air Staff Requirement 1219'', který byl vydán v lednu 1972, s kódovým označením '''XJ-521'''. Osloveny byly společnosti Hawker Siddeley a Marconi Space and Defence Systems (přejmenovaná divize pro řízené zbraně společnosti General Electric Company). Nová střela měla mít stejný vzhled, uspořádání a více méně i rozměry jako americká střela Sparrow. Hlavní odlišnost byla v naváděcím systému, který měl podstatně zvýšit přesnost a účinnost střely. Jako naváděcí systém byl použit poloaktivní inverzní monopulzní radarový vyhledávač Marconi, dále byla vylepšena ostatní elektronika, přizpůsobeny byly ovládací plochy a střela nesla aktivní nekontaktní radiolokační zapalovač Thorn EMI. Z původní střely tak zůstal jen motor na tuhé raketové palivo [[Aerojet]] Mk.52 mod 2 nebo [[Rocketdyne]] Mk.38 mod 4 a některé části trupu rakety.

=== Srpen 2013 ===
[[Soubor:Pregnant Guppy NASA.jpg|thumb|left|Pregnant Guppy]]

'''[[Aero Spacelines Pregnant Guppy]]''' byl velký [[Transportní letoun|nákladní letoun]] s objemným trupem postavený ve [[Spojené státy americké|Spojených státech amerických]] pro leteckou přepravu rozměrných nákladů, a to hlavně komponentů lunárního [[Program Apollo|programu Apollo]] pro [[NASA]]. Letoun Pregnant Guppy byl první z řady letounů Guppy vyrobených společností [[Aero Spacelines]].

V roce [[1960 v letectví|1960]] se [[Spojené státy americké|americké]] [[Letecká společnost|letecké společnosti]] zbavovaly zastaralých [[pístový motor|pístovými motory]] poháněných letounů [[Boeing 377 Stratocruiser]] ve prospěch nových letounů poháněných [[Proudový motor|proudovými motory]]. Na druhou stranu [[NASA]] zjišťovala, že přeprava velkých komponentů [[Kosmická loď|kosmických lodí]] od výrobců na západním pobřeží Spojených států na východní pobřeží, kde probíhala konečná montáž a starty, pomocí lodí, je drahá a pomalá. Letecký podnikatel Leo Mansdorf shromažďoval přebytečné letouny Stratocruiser na letišti Van Nuys v [[Kalifornie|Kalifornii]] před jejich dalším prodejem. Bývalý pilot [[Letectvo Spojených států amerických|USAF]] John M. Conroy si uvědomil potenciál těchto letounů na přepravu těchto rozměrných, ale relativně lehkých komponentů kosmických lodí a [[Nosná raketa|raket]].

Conroy předložil svůj plán na úpravu letounu Stratocruiser NASA, přičemž jistý úředník uvedl, že mu tvar letounu připomíná „těhotné paví očko“ (anglicky: ''Pregnant Guppy''). NASA se k předloženému návrhu stavěla vlažně, ale Conroy [[Zástavní právo|zastavil]] svůj dům, aby mohl založit společnost Aero Spacelines International, která měla postavit a provozovat navržený letoun.

Práce na přestavbě letounu byly prováděny společností On Mark Engineering. Letoun Pregnant Guppy (registrace ''N1024V'') byl přestavěn z bývalého letounu společnosti [[Pan American World Airways|Pan Am]], přičemž pět metrů trupu bylo přidáno přímo před [[Křídlo letadla|křídlo]] z bývalého letounu společnosti [[British Overseas Airways Corporation|BOAC]] (G-AKGJ). Křídla, motory, ocasní plochy a [[kokpit]] zůstaly beze změn, ale zato horní část trupu byla bublinovitě zvětšena, přičemž vnitřní průměr činil 6 metrů. Zadní část trupu (včetně ocasních ploch) byla odnímatelná, aby náklad mohl být vkládán přímo do trupu.

=== Červen/ec 2013 ===
[[Soubor:Stroukoff YC-134A - NASA.jpg|thumb|Stroukoff Aircraft YC-134A]]

'''[[Michael Stroukoff]]''' byl letecký [[konstruktér]] [[Rusové|ruské]] národnosti, který sloužil v [[Bělogvardějci|Bílé armádě]] ještě předtím, než [[Emigrace|emigroval]] do [[Spojené státy americké|Spojených států amerických]]. Poté, co nějaký čas působil jako [[architekt]], začal pracovat ve společnosti [[Chase Aircraft]], kde se zabýval konstrukcí [[Transportní letoun|transportních letounů]] pro [[United States Army Air Forces]] (USAAF) a [[letectvo Spojených států amerických]] (USAF). Později založil společnost [[Stroukoff Aircraft]], kde se zabýval experimentálními projekty v [[letectví]].

Narodil se 29. ledna 1883 ve městě Jekatěrinoslav (dnešní [[Dněpropetrovsk]]) v tehdejším [[Ruské impérium|Ruském impériu]] (dnes na [[Ukrajina|Ukrajině]]). Stroukoff navštěvoval Kyjevský polytechnický institut, který absolvoval v roce 1908 se zaměřením na [[Inženýrství|civilní inženýrství]]. Vstoupil do ruské carské armády, ve které sloužil i během [[První světová válka|1. světové války]]. Po válce sloužil během [[Říjnová revoluce|Ruské revoluce]] v [[Bělogvardějci|Bílé armádě]], kde dosáhnul hodnosti majora a obdržel [[Řád sv. Jiří (Rusko)|řád svatého Jiří čtvrtého stupně]]. Po porážce „bílých“ [[Komunistická strana Sovětského svazu|bolševiky]] uprchl z Ruska a v roce 1922 emigroval do [[Spojené státy americké|Spojených států]].

=== Květen 2013 ===
[[Soubor:Sea Hornet F Mk 30 - 001.jpg|thumb|left|Sea Hornet F Mk 30]]

'''[[De Havilland Hornet|De Havilland DH.103 Hornet]]''' byl [[stíhací letoun]] poháněný [[pístový motor|pístovými motory]], který i nadále využíval průkopnickou dřevěnou konstrukci společnosti [[De Havilland Aircraft Company|de Havilland]], která se proslavila hlavně letounem [[de Havilland Mosquito]]. Letoun vstoupil do služby těsně po skončení [[Druhá světová válka|2. světové války]], kdy nastoupil do služby jako denní stíhací letoun u [[Royal Air Force|Královského letectva]] (RAF). Později se úspěšně účastnil bojů v [[Malajsie|Malajsii]]. Verze '''Sea Hornet''' mohla sloužit i na palubách [[Letadlová loď|letadlových lodí]].

Letoun byl navržen bez objednávky od letectva jako soukromý vývoj společnosti de Havilland. Mělo se jednat o stíhací letoun na dlouhé vzdálenosti určený pro tichomořské bojiště proti [[Japonské císařství|Japonsku]] na základě specifikací britského ministerstva letectví F.12/43, které byly na takový typ vypsány. Od počátku vývoje bylo počítáno s tím, že by letoun mohl být používán i na palubách letadlových lodí. Z tohoto důvodu byl velký důraz kladen na snadnou ovladatelnost, zvlášť při nízkých rychlostech, a dobrý výhled pro pilota. Konstrukce byla založená na smíšené dřevěné konstrukci z [[Balsa|balzy]] a [[Překližka|překližky]] podobně jako tomu bylo u letounu Mosquito, ale Hornet navíc používal i [[Hliník|hliníkové]] plechy Alclad s využitím lepených spojů. Konstrukce křídel byla přepracována tak, aby odolaly většímu přetížení.

=== Duben 2013 ===
[[Soubor:Agusta A109K2 ATE Slovakia (01).jpg|thumb|Vrtulník Agusta A109K2 s imatrikulací OM-ATD na heliportu v Nitře]]

'''[[Letecká záchranná služba na Slovensku]]''' zahájila činnost oficiálně 1.&nbsp;července 1987. Systém [[Letecká záchranná služba|letecké záchranné služby]] byl v&nbsp;[[Česká a Slovenská Federativní Republika|Československu]] vybudován mezi lety 1987–1992, i&nbsp;když záchranné lety probíhaly už od 30.&nbsp;let 20.&nbsp;století. O&nbsp;zavedení letecké záchranné služby na území Československa se začalo uvažovat v&nbsp;roce 1977. Průlomovým se stal rok 1985, kdy se zástupci Československa účastnili mezinárodního kongresu leteckých záchranných služeb v&nbsp;[[Curych]]u. Tento kongres vedl k&nbsp;sestavení týmu specialistů, jehož úkolem bylo vybudovat systém letecké záchranné služby srovnatelný s ostatními [[Evropa|evropskými]] zeměmi. U&nbsp;zrodu letecké záchranné služby stály především [[Sovětský svaz|sovětské]] [[vrtulník]]y [[Mil Mi-2]], které zpočátku sloužily na téměř všech stanicích. Po roce 1993, kdy došlo ke vzniku samostatných států [[Česko|Česká republika]] a [[Slovensko]], docházelo k transformaci letecké záchranné služby, často se měnili provozovatelé, stejně jako vrtulníky.

Slovensko je v&nbsp;současné době pokryto sítí sedmi provozních stanic letecké záchranné služby, na nichž slouží vrtulníky jediného provozovatele – společnosti [[Air - Transport Europe]] (ATE). Společnost ATE zajišťuje [[Letecká záchranná služba|leteckou záchrannou službu]] jako [[Nestátní nezisková organizace|nestátní]] [[zdravotnické zařízení]]. Vrtulníky na všech stanicích drží 24hodinovou pohotovost jak pro primární, tak pro sekundární lety. Na všech stanicích slouží moderní dvoumotorové [[vrtulník]]y [[AgustaWestland AW109|Agusta A109K2]]. Letecká záchranná služba je nedílnou součástí [[Integrovaný záchranný systém|integrovaného záchranného systému]].

=== Březen 2013 ===
[[Soubor:Canadair CL-84.jpg|thumb|left|Canadair CL-84]]

'''[[Konvertoplán]]''' je letadlo těžší vzduchu, které mění v&nbsp;průběhu letu metodu dosažení [[vztlak]]u a je schopno kolmého startu a přistání ([[VTOL]]). Nejběžnější koncepcí je pevné nosné křídlo zajištující vztlak při horizontálním letu a překlopný rotor pro zajištění vztlaku při vzletu a přistání.

Vyřešit konstrukci letadla, které startuje a přistává jako helikoptéra a pak se změní v konvenční letadlo nebylo snadné. Stroj přechází ze svislého vzletu postupně do pomalého letu a nakonec do rychlého. Tvar křídla pro rychlý a pro pomalý let se totiž výrazně liší (obdobně jako je rozdíl mezi rotorem vrtulníku a leteckou vrtulí).

Jeden z mála funkčních konvertoplánů, který je v současnosti v provozu je americký vojenský typ [[V-22 Osprey|Bell Boeing V-22 Osprey]]. V závěrečné fázi vývoje je malý civilní konvertoplán s překlopnými rotory [[AgustaWestland AW609]] (dříve pod označením Bell/Agusta BA609).

=== Únor 2013 ===
[[Soubor:PBM Banana River Mar1943 28-0996a.jpeg|thumb|Martin PBM Mariner]]

'''[[Martin PBM Mariner]]''' hlídkový bombardovací [[Hydroplán|létající člun]] (v pozdější verzi i [[Obojživelné letadlo|obojživelný letoun]]) z období [[Druhá světová válka|2. světové války]] a z počátku [[Studená válka|Studené války]]. Letoun byl navržen, aby ve službě doplňoval letouny [[Consolidated PBY Catalina]]. Letoun byl používán i v protiponorkové službě, jako [[Pátrání a záchrana|pátrací a záchranný letoun]] (SAR) a i jako [[transportní letoun]]. Celkem bylo postaveno 1 366 strojů, přičemž první z nich vzlétl 18. února [[1939 v letectví|1939]] a do služby letoun vstoupil 1. září [[1940 v letectví|1940]]. Letoun patřil k nejvýznamnějším hydroplánům použitým ve 2. světové válce. Do služby vstoupil na bojišti v [[Atlantský oceán|Atlantiku]] a od roku 1944 i v [[Tichý oceán|Pacifiku]].

V roce [[1937 v letectví|1937]] [[Námořnictvo Spojených států amerických|námořnictvo Spojených států]] vzneslo požadavek na nový hlídkový [[bombardér]], který bude „větší, silnější a důstojnější nástupce“ letounů Catalina. Společnosti [[Consolidated Aircraft|Consolidated]], [[Sikorski]] i [[Glenn L. Martin Company|Martin]] soustředily svou pozornost na vývoj čtyřmotorových hydroplánů. V roce 1937 společnost [[Glenn L. Martin Company]] však navrhla i nový dvoumotorový létající člun, označený v rámci společnosti '''Model 162''', který měl navázat na letoun [[Consolidated P2Y|Martin P3M]] a doplňovat letouny [[Consolidated PBY Catalina|PBY Catalina]]. Letoun měl být celokovový, s obzvláště hlubokým trupem, který byl dole širší než nahoře. Nejneobvyklejší však bylo použití lomeného křídla, které umožňovalo umístění motorů co nejvýše nad vodní hladinou kvůli vodní tříšti při startu a přistání.

Společnost obdržela objednávku na jeden prototyp '''XPBM-1''' 30. června 1937. Pro vyzkoušení celkového konceptu letounu, společnost Martin postavila létající model v měřítku 3/8 oproti skutečné velikosti. Letoun označený Martin 162A ''„Tadpole Clipper“'' pilotoval jeden člen posádky, byl poháněn jedním motorem Chevrolet s výkonem 120 k (90 kW) a poprvé vzlétnul v prosinci 1937. Postavení takového modelu bylo na svou dobu velice neobvyklé, a zkušenosti s tímto modelem vedly k tomu, že námořnictvo objednalo první sérii 20 letounů PBM-1 více než rok předtím, než vůbec poprvé vzlétnul prototyp XPBM-1. První letoun XPBM-1 poprvé vzlétl až 18. února [[1939 v letectví|1939]].

=== Leden 2013 ===
[[Soubor:SAABA21A-3Soderhamn.jpg|thumb|left|Saab 21]]

'''[[Saab 21]]''' byl švédský [[Stíhací letoun|stíhací]] a [[bitevní letoun|útočný letoun]] vyráběný společností [[Saab]], který poprvé vzlétl v roce [[1943 v letectví|1943]]. Letoun je popisován jako velice účinný nosič zbraní neobvyklé konstrukce. Letoun byl navržen s krátkým středním trupem a dvojicí bočních nosníků, které nesly ocasní plochy. Motor byl umístěn mezi nosníky na konci středního trupu a poháněl tlačnou vrtuli.

Švédsko si během [[Druhá světová válka|2. světové války]] chtělo udržet svou [[Neutralita|neutralitu]] pomocí politiky silných ozbrojených sil, ale nemělo přístup k zahraničním zbraním. Původní studie letounu měla svůj počátek v roce [[1939 v letectví|1939]], kdy se uvažovalo o použití motoru [[Bristol Taurus]]. Projekt se však nepohnul z místa až do roku [[1941 v letectví|1941]]. V reakci na potřebu protivzdušné obrany státu, a vzhledem k tomu, že v důsledku války byly zahraniční zbraně nedostupné, se Švédsko rozhodlo přezbrojit pomocí svými silami vyvinutých a vyrobených zbraní, a to včetně pokročilého stíhacího letounu.

Letoun byl navržen jako [[dolnoplošník]], který poháněl [[Licence|licenčně]] vyráběný motor [[Daimler-Benz DB 605]]B. Letoun měl tříbodový [[Podvozek letadla|podvozek s předním kolem]], silnou výzbroj střílející dopředu, [[vystřelovací sedadlo]] a uspořádání se dvěma nosníky ocasních ploch, mezi nimiž byl umístěn motor s tlačnou vrtulí. Toto uspořádání později umožnilo modifikaci letounu na pohon [[Proudový motor|proudovým motorem]] u verze [[Saab 21R]].

== 2012 ==
=== Listopad-prosinec 2012 ===
[[Soubor:AJ-2P VAP-61 in flight near Guam.jpg|thumb|A-2P Savage]]

'''[[North American AJ Savage]]''' (později '''A-2 Savage''') byl palubní bombardovací letoun postavený pro [[Námořnictvo Spojených států amerických|námořnictvo Spojených států]] (US Navy) společností [[North American Aviation]]. Kontrakt na dodání letounů byl uzavřen v červnu [[1946 v letectví|1946]], letoun poprvé vzlétnul 3. července 1948 a vstoupil do služby v druhé polovině roku 1949.

Po skončení [[Druhá světová válka|2. světové války]], US Navy cítilo potřebu získat prostředky pro úder [[Jaderná zbraň|jadernými zbraněmi]], aby si udrželo svůj politický vliv. V krátkodobém horizontu bylo ideálním řešením vytvořit nosič jaderných zbraní z letounu působícího z [[Letadlová loď|letadlové lodi]]. Jaderná výzbroj té doby byla však velice objemná a velká, a proto vyžadovala velké letouny. Námořnictvo zatím zvolilo provizorní řešení, které spočívalo v úpravě hlídkových letounů [[Lockheed P-2 Neptune|Lockheed P2V Neptune]] pro starty z letadlové lodě pomocí přídavných raketových motorů (JATO), přičemž první test proběhl v roce 1948. Nevýhodou bylo, že Neptune nemohl zpátky přistát na palubě letadlové lodi, takže posádka by musela po úderu vyhledat přátelské pozemní letiště nebo sednout na mořskou hladinu poblíž plavidla US Navy.

=== Září-říjen 2012 ===
[[Soubor:Nimrod R1 Waddington airshow 2009.jpg|thumb|left|Nimrod]]

'''[[Hawker Siddeley Nimrod]]''' byl [[Vojenské letadlo|vojenský letoun]] vyvinutý a postaveny ve [[Spojené království|Spojeném království]]. Jednalo se o podstatně upravený letoun [[de Havilland Comet]], což bylo první komerční dopravní proudové letadlo na světě. Letoun byl původně zkonstruován společností [[Hawker Siddeley]], což byla následnická společnost firmy [[De Havilland Aircraft Company|de Havilland]]. V současné době je společnost součástí [[BAE Systems]].

Letoun byl navržen pro britské [[Royal Air Force|Královské letectvo]] (dále jen RAF) jako námořní hlídkový letoun pod označením '''Nimrod MR1'''/'''MR2'''. Jeho hlavní rolí byl boj proti [[Ponorka|ponorkám]], ačkoliv plnil i úkoly při námořním průzkumu a boji proti povrchovým (hladinovým) cílům. Sloužil od počátku 70. let [[20. století]] až do března [[2010 v letectví|2010]]. Letouny Nimrod měly být v současné době nahrazeny nyní již zrušeným projektem '''Nimrod MRA4'''.

Kromě námořních průzkumných verzí byly postaveny ještě další dvě varianty. RAF první z nich nazvalo '''Nimrod R1''' a sloužila v roli letounu pro provádění elektronické špionáže ([[SIGINT|ELINT]]). Druhá varianta '''Nimrod AEW3''' sloužila jako letoun včasného varování v první polovině 80. let 20. století. V této roli nebyl letoun příliš úspěšný a v roce 1986 byl nahrazen letouny [[Boeing E-3 Sentry]].

=== Srpen 2012 ===
[[Soubor:C-87-liberator-express.jpg|thumb|C-87]]

'''[[Consolidated C-87 Liberator Express]]''' byl [[transportní letoun]] stavěný během [[Druhá světová válka|2. světové války]] pro armádu Spojených států amerických ([[United States Army Air Forces]]), který byl odvozen od těžkého bombardéru [[B-24 Liberator]]. V závodě společnosti [[Consolidated Aircraft]] ve Fort Worth v [[Texas]]u bylo současně s letouny B-24 vyrobeno 287 strojů C-87. Přestavěné letouny C-87 označené '''AT-22''' sloužily k výcviku palubních inženýrů v rámci [[United States Army Air Forces|USAAF]], stroje sloužící u námořnictva Spojených států ([[Námořnictvo Spojených států amerických|US Navy]]) pro transport [[VIP]] osob nesly označení '''RY''' a stroje sloužící ke stejnému účelu u [[Královské letectvo|Královského letectva]] (RAF) nesly označení '''Liberator C.IX'''.

Většinu letounů C-87 provozovalo americké velitelství transportního letectva (''Air Transport Command''), kde létali civilní piloti původně pracující pro civilní letecké společnosti v USA. Letouny byly původně používány na zaoceánských trasách, které byly příliš dlouhé pro letouny C-47. Po japonské invazi do [[Myanmar|Barmy]] v roce 1942, byly letouny C-87 používány k dopravě válečného materiálu z [[Indie]] do [[Čína|Číny]] po trase nazývané „The Hump“ (Hrb), což byla zrádná letecká trasa přes [[Himálaj|Himaláj]]. Když byla tato trasa založena, byl letoun C-87 jediným v té době dostupným americkým transportním letadlem, které mělo dost dobré výkony ve velkých výškách, aby mohlo létat na této trase i s velkým nákladem.

=== Červenec 2012 ===
[[Soubor:EC135 T2 heliportLZS Liberec 27cerven06 2.jpg|thumb|left|EC135 T2]]

'''[[Letecká záchranná služba v Česku|Letecká záchranná služba v&nbsp;Česku]]''' zahájila činnost oficiálně 1.&nbsp;dubna 1987. Systém [[Letecká záchranná služba|letecké záchranné služby]] byl v&nbsp;[[Česká a Slovenská Federativní Republika|Československu]] vybudován mezi lety 1987–1992, i&nbsp;když záchranné lety probíhaly už od 30.&nbsp;let 20.&nbsp;století. O&nbsp;zavedení letecké záchranné služby na území Československa se začalo uvažovat v&nbsp;roce 1977. Průlomovým se stal rok 1985, kdy se zástupci Československa účastnili mezinárodního kongresu leteckých záchranných služeb v&nbsp;[[Curych]]u. Tento kongres vedl k&nbsp;sestavení týmu specialistů, jehož úkolem bylo vybudovat systém letecké záchranné služby srovnatelný s&nbsp;ostatními [[Evropa|evropskými]] zeměmi. U&nbsp;zrodu letecké záchranné služby stály především [[Sovětský svaz|sovětské]] [[vrtulník]]y [[Mil Mi-2]], které zpočátku sloužily na téměř všech stanicích. Po roce 1993, kdy došlo ke vzniku samostatných států [[Česko|Česká republika]] a [[Slovensko]], docházelo k&nbsp;transformaci letecké záchranné služby, často se měnili provozovatelé, stejně jako vrtulníky.

[[Česko]] je v&nbsp;současné době pokryto sítí 10 provozních stanic letecké záchranné služby. Ta patří k&nbsp;nejhustším v&nbsp;Evropě. O&nbsp;provoz letecké záchranné služby se dělí jak soukromí provozovatelé, kteří provozují osm stanic, tak státní subjekty, které zajišťují provoz na dvou stanicích. Čtyři stanice zajišťují noční provoz pro území celé České republiky, šest stanic má omezenou provozní dobu od východu do západu [[slunce]]. Akční [[Poloměr|rádius]] vrtulníků letecké záchranné služby má rozsah cca 70 [[Kilometr|km]], který odpovídá doletové době 18 až 30 [[Minuta|minut]] od přijetí tísňové výzvy. Letecká záchranná služba je nedílnou součástí [[Integrovaný záchranný systém|integrovaného záchranného systému]].

=== Červen 2012 ===
[[Soubor:Pucara armamento picture.jpg|thumb|FMA IA 58 Pucará]]

'''[[FMA IA 58 Pucará]]''' ({{Vjazyce|qu}} {{Cizojazyčně|qu|Pevnost}}) je [[Argentina|argentinský]] [[Bitevní letoun|lehký bitevní]] a protipovstalecký ({{Cizojazyčně|en|Counter-insurgency/COIN}}) [[Turbovrtulový motor|turbovrtulový]] letoun vyráběný od sedmdesátých let 20. století argentinskou společností [[Fábrica Militar de Aviones]] (v současnosti {{Cizojazyčně|es|Fabrica Argentina de Aviones}}). Jedná se o celokovový dvoumístný dvoumotorový [[dolnoplošník]] s [[Podvozek letadla|příďovým podvozkem]] schopný operovat z nezpevněných [[Vzletová a přistávací dráha|ploch]].

Argentina je, kromě nasazení proti levicovým povstalcům za [[Špinavá válka|špinavé války]], použila i během [[Válka o Falklandy|války o Falklandy/Malviny]] v roce 1982. Byly to jedny z mála argentinských letounů s pevným křídlem, které byly schopné operovat z letišť na [[Falklandy|Falklandách/Malvinách]] a jediné potvrzené argentinské vzdušné vítězství během těchto bojů dosáhla právě dvojice letounů Pucará 28. května 1982. Během války ale argentinské letectvo přišlo celkem o 25 letounů Pucará. Srí Lanské letectvo nasadilo své Pucará do [[Občanská válka na Srí Lance|bojů]] proti [[Tygři osvobození tamilského Ílamu|tamilským tygrům]], přičemž ztratilo dva až tři ze svých čtyř strojů.

=== Květen 2012 ===
[[Soubor:Boeing.e3-d.sentry.takeoff.arp.jpg|thumb|left|Boeing E-3 Sentry]]

'''[[Boeing E-3 Sentry]]''' je letoun včasné výstrahy a řízení (Airborne Warning and Control System, zkráceně [[AWACS]]) vyvinutý společností [[Boeing]], která byla hlavním dodavatelem. Letoun byl odvozen od stroje [[Boeing 707]], aby za každého počasí prováděl průzkum, velení, řízení a zajišťoval spojení. Letouny používá [[Letectvo Spojených států amerických|USAF]], [[Severoatlantická aliance|NATO]], [[Royal Air Force|RAF]], [[Francouzské letectvo]] a Královské letectvo Saúdské Arábie. Letouny E-3 jsou charakteristické velkým otáčivým radarem ve tvaru disku neseným vzadu nad trupem. Výroba skončila v roce [[1992 v letectví|1992]] poté, co bylo vyrobeno 68 strojů.

V polovině 60. let 20. století hledalo letectvo Spojených států amerických (dále jen USAF) letoun, který by nahradil stroj [[Lockheed EC-121 Warning Star|EC-121]] s [[Pístový motor|pístovými motory]] a který v té době již sloužil více než deset let. Poté, co byla zadána předběžná zakázka na vývoj letounu třem společnostem, byla oslovena společnost Boeing, aby postavila dva letouny pro testování radarů společností Westinghouse Electric a Hughes Aircraft. Obě společnosti používaly pulzní Dopplerův radar a po zkouškách byl vítězem prohlášen radar společnosti Westinghouse. Zkoušky prvních sériových letounů E-3 byly zahájeny v říjnu [[1975 v letectví|1975]].

První letouny E-3 obdrželo USAF v březnu [[1977 v letectví|1977]] a během následujících sedmi let jich bylo pro USAF vyrobeno 34. Pro velení [[Severoatlantická aliance|NATO]] bylo vyrobeno dalších 18 letounů, které mají základnu v [[Německo|Německu]]. Letouny E-3 také nakoupilo [[Spojené království]] (7 strojů), [[Francie]] (4 stroje) a [[Saúdská Arábie]] (5 strojů a 8 tankovacích letounů od letounu E-3 odvozených). V roce [[1991 v letectví|1991]], kdy byly dodávány poslední stroje, se letouny účastnily [[operace Pouštní bouře]], během které hrály klíčovou úlohu v řízení koaličního letectva v boji s nepřítelem. Letouny byly během své služby několikrát vylepšovány. V roce [[1996 v letectví|1996]] přešla společnost Westinghouse Electric pod společnost Northrop pod názvem ''Northrop Grumman Electronic Systems''. Tato společnost nyní zajišťuje radary pro letouny E-3 Sentry.

=== Březen–Duben 2012 ===
'''[[Breguet 690]]''' a letouny odvozené od tohoto typu byly lehké dvoumotorové [[Bitevní letoun|bitevní letouny]], které byly používány [[Francouzské letectvo|francouzským letectvem]] během [[Druhá světová válka|2. světové války]]. Ačkoliv bylo francouzské letectvo od počátku 30. let [[20. století]] průběžně informováno o vývoji [[Střemhlavý bombardér|střemhlavých bombardérů]] v zahraničí, rozhodlo o nákupu moderního útočného letounu až v roce [[1937 v letectví|1937]].

Model 690 vzniknul v roce [[1934 v letectví|1934]] jako návrh společnosti Breguet v soutěži na dodání dvoumotorového stíhacího letounu kategorie „C3“ (''Chasse 3'' – stíhací, třímístný), kterou nakonec vyhrál letoun [[Potez 630/631|Potez 630]]. Oba tyto letouny byly dvoumotorové [[Jednoplošník|jednoplošníky]] se zdvojenou [[Svislá ocasní plocha|ocasní plochou]], poháněné [[Hvězdicový motor|hvězdicovými motory]] [[Hispano-Suiza 14AB]], které měly podobné uspořádání i výkony. Společnost Breguet navrhla všestranný letoun, který mohl působit v roli průzkumného, bitevního nebo bombardovacího letounu bez zásadních zásahů do struktury letounu. Přesto byl nakonec zvolen konkurenční letoun Potez 630. Breguet si byl ale vědom potenciálu svého letounu a začal stavět [[prototyp]] na své vlastní náklady. Pro tuto soukromou aktivitu nestátní společnosti však nebyly dlouho k dispozici plánované motory Hispano-Suiza 14AB, které byly přednostně dodávány pro letouny Potez 630. Prototyp letounu '''Breguet 690-01''' si tak musel počkat na svůj první let až do 23. března [[1938 v letectví|1938]].

=== Leden-Únor 2012 ===
[[Soubor:Martin P4M-1 Mercator of VP-21 in flight in the early 1950s (NH 101801-KN).jpg|thumb|left|Martin P4M Mercator]]

'''[[Martin P4M Mercator]]''' byl námořní hlídkový letoun postavený společností [[Glenn L. Martin Company]]. Mercator byl neúspěšný uchazeč v soutěži vyhlášené americkým námořnictvem ([[Námořnictvo Spojených států amerických|US Navy]]) na námořní hlídkový [[bombardér]] dlouhého doletu. Soutěž nakonec vyhrál letoun [[Lockheed P2V Neptune]]. Mercator zažil omezenou službu jako elektronický průzkumný letoun dlouhého doletu. Jeho největší zvláštností bylo, že byl poháněn kombinací pístových a proudových motorů.

Práce na '''Modelu 219''' začaly v roce [[1944 v letectví|1944]]. Letoun měl být náhradou za hlídkové bombardéry dlouhého doletu [[PB4Y Privateer]] a přizpůsobený pro kladení [[Námořní mina|námořních min]]. První let letoun vykonal 20. října [[1946 v letectví|1946]]. US Navy si místo tohoto letounu zvolila menší, jednodušší a levnější letoun P2V Neptune pro námořní hlídkovou službu. Přesto v roce 1947 objednalo 19 letounů pro kladení min ve velké rychlosti. P4M vstoupil do služby u 21. námořní průzkumné letky (VP-21) v roce 1950.

== 2011 ==
=== Prosinec 2011 ===
[[Soubor:Bell427 OpenDayPrerov 10cerven06 2.jpg|thumb|Bell 427]]

'''[[Bell 427]]''' je lehký dvoumotorový víceúčelový [[vrtulník]] vyráběný společnostmi [[Bell Helicopter Textron]] a [[Samsung Aerospace Industries]]. Jeho vývoj je založen na předcházejícím modelu [[Bell 407]]. Bell 427 byl později ve výrobě nahrazen modelem [[Bell 429]].

Jediným provozovatelem vrtulníků Bell 427 ve zdravotnické konfiguraci v Česku je společnost [[Alfa Helicopter]], která v současné době zajišťuje chod čtyř základen HEMS. Nyní vlastní celkem tři vrtulníky 427, z nichž jsou trvale nasazeny dva kusy, a to na základnách [[Kryštof 12]] v [[Jihlava|Jihlavě]] (''OK-AHA'') a [[Kryštof 13]] v [[České Budějovice|Českých Budějovicích]] (''OK-EMI''). Na základnách [[Kryštof 04]] v [[Brno|Brně]] a [[Kryštof 09]] v [[Olomouc]]i slouží vrtulníky [[Eurocopter EC 135|EC 135 T2]]. Třetí stroj (''OK-AHE'') slouží jako záložní. Do února 2010 měla společnost Alfa-Helicopter čtyři kusy Bell 427, ale [[5. únor]]a [[2010]] došlo k nehodě vrtulníku s [[Imatrikulace (letectví)|imatrikulační značkou]] ''OK-AHB'', který letěl pro [[pacient]]a do Jihlavy. Mezi [[Horní Olešná|Horní Olešnou]] a [[Panské Dubenky|Panskými Dubenkami]] vlétnul vrtulník do husté [[Mlha|mlhy]] a z důvodu silného [[Vítr|větru]] došlo ke kontaktu vrtulníku s terénem. Nikomu z tříčlenné posádky se nic nestalo, nicméně vrtulník se stal provozu neschopným. [[6. únor]]a ve 13:40 došlo k příletu záložního stroje z Olomouce.

=== Listopad 2011 ===
[[Soubor:Jaguar DF-SD-05-05511.JPEG|thumb|left|Jaguar]]

'''[[SEPECAT Jaguar]]''' je britsko-francouzský [[Proudový motor|proudový]] [[bojový letoun]] určený k útokům na pozemní cíle původně používaný britským [[Královské letectvo|Královským letectvem]] (RAF) a [[Francouzské letectvo|francouzským letectvem]] (Armée de l'Air) k provádění blízké letecké podpory a k jaderným úderům. Letoun je i nadále používán v několika dalších zemích, kam byl vyvážen (např. [[Indie]], [[Omán]]).

Letoun byl původně koncipován v 60. letech [[20. století]] jako cvičný proudový a lehký bitevní letoun. Požadavky na letoun se brzy změnily na [[nadzvukový letoun]] schopný provádět průzkum a údery taktickou [[Jaderná zbraň|jadernou zbraní]]. Pro Francii byla plánována i varianta pro službu na [[Letadlová loď|letadlových lodích]]. Ta ale byla nakonec zrušena ve prospěch levnějšího letounu [[Dassault Super Étendard]]. Draky letounů byly vyráběny společností SEPECAT, což byl společný podnik firem [[Breguet Aviation]] a [[British Aircraft Corporation]]. Toto spojení bylo jedním z prvních velkých společných anglo-francouzských programů výroby vojenských letadel.

Letouny Jaguar byly úspěšně vyváženy do [[Indie]], [[Omán]]u, [[Ekvádor]]u a [[Nigérie]]. V rámci různých leteckých sil byly Jaguary použity v několika konfliktech a vojenských operacích v [[Mauritánie|Mauretánii]], [[Čad]]u, [[Irák]]u, [[Bosna a Hercegovina|Bosně]] a [[Pákistán]]u. Stejně tak představoval nosič jaderné zbraně pro Velkou Británii, Francii a Indii v druhé polovině [[Studená válka|Studené války]] a po jejím skončení. Během [[Válka v Perském zálivu|války v Perském zálivu]] byl letoun ceněný pro svou spolehlivost a byl cenným příspěvkem pro koaliční letectvo. Letoun sloužil v rámci ''[[Armée de l'Air]]'' jako hlavní útočný letoun do 1.&nbsp;července [[2005 v letectví|2005]] a u ''[[Royal Air Force]]'' do konce dubna [[2007 v letectví|2007]]. U RAF byl nahrazen letouny [[Panavia Tornado]] a [[Eurofighter Typhoon]] a u francouzského letectva letouny [[Dassault Rafale]]. Indie plánuje do budoucna vyměnit letouny Jaguar vyvíjenými stroji [[Advanced Medium Combat Aircraft]] (AMCA).

=== Říjen 2011 ===
[[Soubor:14fw-f-84-1948.jpg|thumb|F-84]]

'''[[Republic F-84 Thunderjet]]''' byl americký [[proudový motor|proudový]] [[stíhačka|stíhací]] [[bombardér]]. Vznikl v roce [[1944]] z požadavku [[Letectvo Spojených států amerických|USAF]] na denní stíhačku a poprvé vzlétl v roce [[1946]]. Přestože se do výroby dostal v roce [[1947]], trpěl mnoha konstrukčními problémy a problémy s motorem, následkem čehož USAF nebylo schopno provést ani jednu činnost, na kterou bylo letadlo zkonstruováno a zvažovalo zrušení celého programu. Letadlo nebylo až do roku [[1949]], kdy se objevila verze '''F-84D''', plně bojeschopné a vývoj ukončila až konečná verze '''F-84G''' v roce 1951. V roce 1954 byl F-84 Thunderjet s rovným křídlem doplněn o stíhací verzi '''[[Republic F-84F Thunderstreak]]''' se šípovým křídlem a [[Průzkumný letoun|průzkumnou]] verzi '''RF-84F Thunderflash'''.

=== Srpen-Září 2011 ===
[[Soubor:Boeing KC-135R Multipoint Refueling.JPEG|thumb|left|KC-135]]

'''[[Boeing KC-135 Stratotanker]]''' je vojenský letoun určený pro [[Tankování paliva za letu|doplňování paliva]] jiných letounů ve vzduchu. Kromě doplňování paliva může sloužit i k přepravě cestujících a nákladu. Byl, stejně jako jeho civilní dopravní verze [[Boeing 707]], vyvinut z prototypu [[Boeing 367-80]]. KC-135 byl prvním tankovacím letounem s proudovým pohonem sloužící u amerického letectva ([[Letectvo Spojených států amerických|USAF]]). Tento letoun nahradil starší letouny [[Boeing KC-97 Stratotanker]]. Letoun byl během své služby často modernizován, včetně celkové výměny všech motorů. KC-135 byl původně určen k doplňování paliva za letu [[strategický bombardér|strategických bombardérů]], ale byl intenzivně používán i ve [[válka ve Vietnamu|válce ve Vietnamu]] a pozdějších konfliktech, jako byla například operace [[Operace Pouštní bouře|Pouštní bouře]], aby prodloužil dolet a výdrž ve vzduchu stíhacím letounům a bombardérům [[Letectvo Spojených států amerických|amerického letectva]], [[Námořnictvo Spojených států amerických|námořnictva]] i [[Námořní pěchota Spojených států amerických|námořní pěchoty]]. Dá se říci, že ve všech konfliktech od 60. let 20. století hrál klíčovou úlohu v podpoře amerických vojenských letounů.

Jelikož letoun slouží v rámci USAF od roku 1957, je jedním z pouhých šesti typů letounů s pevnými křídly, které slouží u původního provozovatele (USAF) více než 50 let. Letouny KC-135 byly časem doplněny většími letouny [[KC-10 Extender]]. Navzdory zvyšujícím se nákladům na údržbu, některé studie naznačují, že mnoho letounů bude létat až do roku 2040.

=== Červenec 2011 ===
[[Soubor:ADAC BK117 D-HBND.jpg|thumb|MBB/Kawasaki BK 117]]

'''[[MBB/Kawasaki BK 117|BK 117]]''' je dvoumotorový víceúčelový [[vrtulník]] střední váhové kategorie, který byl vyvíjen ve spolupráci [[Německo|německého]] výrobce [[Messerschmitt-Bölkow-Blohm]] (MBB) a [[Japonsko|japonské]] společnosti [[Kawasaki Aerospace Company]]. Společnost MBB byla později odkoupena společností [[Daimler AG|Daimler-Benz]] a nakonec se stala součástí skupiny [[Eurocopter Group]]. BK 117 je populární jako transportní vrtulník pro osobní dopravu i [[VIP]] lety. Osvědčil se také jako letecký jeřáb při stavebních pracích a v některých zemích je využíván i pro potřeby [[Letecká záchranná služba|letecké záchranné služby]]. Tento typ vrtulníku je znám také z německého akčního [[seriál]]u [[Medicopter 117]]. Nástupcem vrtulníku je [[Eurocopter EC 145]], který byl vyvinut z verze BK 117 C-1.

=== Červen 2011 ===
[[Soubor:SAAF-Avro Shackleton-002.jpg|thumb|left|Avro 696 Shackleton]]

'''[[Avro 696 Shackleton]]''' byl britský námořní hlídkový a protiponorkový letoun dlouhého doletu, který používalo [[Královské letectvo]] (RAF). Letoun byl původně využíván hlavně pro protiponorkový boj a námořní hlídkování. Později byl letoun upraven i pro úkoly [[AWACS|letounu včasné výstrahy]] a velení, vyhledávací a záchranné akce a další úkoly. V letech 1957 až 1984 sloužil letoun i v rámci [[Jihoafrické letectvo|Jihoafrického letectva]] (SAAF). Letoun nesl jméno polárního badatele, kterým byl Sir [[Ernest Shackleton]].

Letoun byl navržen [[Roy Chadwick|Royem Chadwickem]] a jeho týmem jako zcela nový typ '''Avro Typ 696'''. Letoun byl odvozen od [[Bombardér|bombardéru]] [[Avro Lincoln]] a dopravního letounu [[Avro Tudor]]. Oba tyto letouny byly odvozeny od úspěšného válečného těžkého bombardéru [[Avro Lancaster]], což byl jeden z prvních letounů konstruktéra Roye Chadwicka. Z letounu Lincoln převzal střední část křídel a ocas a z letounu Tudor převzal konce křídel a podvozek. Širší a hlubší trup byl zcela nový. Letoun byl poháněn čtyřmi motory [[Rolls Royce Merlin]]. Během vývoje byl letoun znám pod označením '''Lincoln ASR.3'''.

=== Duben + Květen 2011 ===
[[Soubor:KA-3B VAH-4 CVA-19 1967.jpeg|thumb|KA-3B]]

'''[[Douglas A-3 Skywarrior]]''' byl [[strategický bombardér]] navržený pro [[United States Navy]], který patřil mezi nejdéle sloužící palubní proudová letadla. Do služby byl zařazen v polovině 50. let [[20. století]] a vyřazen byl až v roce [[1991 v letectví|1991]]. Po mnoho let po svém zařazení zůstával nejtěžším letadlem, které vzlétalo z paluby [[Letadlová loď|letadlových lodí]]. Letoun obdržel i neoficiální přezdívku „The Whale (Velryba)“. Na konci své služby sloužil jako základna pro elektronický boj, taktický letecký průzkum a jako velkokapacitní [[tankovací letadlo]].

Upravený letoun Skywarrior sloužil i u [[Letectvo Spojených států amerických|USAF]] až do začátku 70. let pod názvem [[Douglas B-66 Destroyer]]. Skywarrior byl jedním ze dvou letounů [[Námořnictvo Spojených států amerických|US Navy]], které vstupovaly do služby jako strategický bombardér. Druhým typem strategického bombardéru byl palubní nadzvukový letoun [[North American A-5 Vigilante|A-5 Vigilante]]. Nicméně rozhodnutím, že námořnictvo bude mít svůj odstrašující jaderný arzenál umístěný na [[jaderná ponorka|ponorkách]], muselo i v jeho případě dojít ke změně určení - na palubní taktický průzkumný letoun.

=== Březen 2011 ===
[[Soubor:Cf100 cfb borden 4.jpg|thumb|left|Avro Canada CF-100 Canuck]]

'''[[Avro Canada CF-100 Canuck]]''' (přezdívaný "Clunk") byl [[Kanada|kanadský]] proudový přepadový [[Stíhací letoun|stíhač]] sloužící během [[Studená válka|Studené války]] jak na základnách [[Severoatlantická aliance|NATO]] v [[Evropa|Evropě]], tak i jako součást [[NORAD]] (Severoamerické velitelství protivzdušné obrany). CF-100 byl jediný čistě v Kanadě navržený [[stíhací letoun]], který se dostal do [[sériová výroba|sériové výroby]]. Sloužil primárně u [[RCAF|RCAF/CAF]] (Royal Canadian Air Force, od roku 1968 Canadian Forces) a v malých počtech i u [[Belgie|belgického]] vojenského letectva. Ve své době se CF-100 vyznačoval krátkým startem a velkou stoupavostí, takže se dobře hodil pro svou roli přepadového stíhače.

Letoun Canuck byl laskavě přezdíván piloty [[RCAF]] jménem „Clunk“ („Buchnutí“) kvůli hluku, který vydával přední podvozek při startu. Jeho méně lichotivá přezdívka byla "Lead Sled" („Olověné sáně“), pro jeho obtížné ovládání a všeobecný nedostatek manévrovacích schopností. O tuto nelichotivou přezdívku se CF-100 dělil i s dalšími typy letadel (např. [[McDonnell F3H Demon|F3H]], F-84, [[Republic F-105 Thunderchief|F-105]], [[Lockheed SR-71 Blackbird|SR-71]], RC-135U) Jiní jej přezdívali: CF-Zero, the Zilch, Bestie. Všechny svědčí o tom, že piloti považovali letoun za méně přitažlivý než denní stíhačku [[RCAF]] [[North American F-86 Sabre|Canadair Sabre]].

=== Únor 2011 ===
[[Soubor:Superjet-100-95-RA-97003-UUBW.jpg|thumb|Suchoj Superjet 100]]

'''[[Suchoj Superjet 100]]''' je prototyp ruského dopravního letounu pro regionální linky, dříve nazvaný '''RRJ - Russian Regional Jet''', který vznikl dle požadavku ruských leteckých společností na letoun, který by svou kvalitou konkuroval strojům typů [[Embraer E-Jets]] a [[Bombardier CSeries]]. Vznikl tak letoun, který bude vyrábět letecká společnost [[Suchoj]] za účasti zahraničních společností. První prototyp vzlétl poprvé [[19. květen|19. května]] [[2008 v letectví|2008]]. Certifikace byla ukončena na přelomu ledna a února 2011.

=== Leden 2011 ===
[[Soubor:Lockheed S-3A Viking of VS-31 in flight over the Mediterranean Sea on 21 May 1983 (6417630).jpg|thumb|left|S-3A s vysunutým protiponorkovým senzorem (MAD)]]

'''[[Lockheed S-3 Viking]]''' je čtyřmístné [[Proudový motor|proudové]] [[letadlo]], které bylo používáno námořnictvem [[Spojené státy americké|USA]] ([[United States Navy]] dále jen US Navy) k identifikování, sledování a ničení nepřátelských [[Ponorka|ponorek]]. Od konce 90.let [[20. století|20. století]] byly úkoly letounu S-3B zaměřeny na boj s povrchovými cíli a [[Tankování paliva za letu|tankování ve vzduchu]]. Letouny Viking byly rovněž používány pro elektronický boj a jako hlídková letadla v rámci bojové skupiny [[Letadlová loď|letadlové lodi]]. Letoun operoval z letadlových lodí, byl podzvukový, do každého počasí, schopen plnit rozličné úkoly s dlouhým doletem, nesl automatické zbraňové systémy a byl schopen plnit rozšířené úkoly s tankováním za letu. Vzhledem k tomu, že jeho motory vydávaly hluboký zvuk, byl letoun přezdíván "Hoover" podle stejnojmenné značky [[Vysavač|vysavačů]].

Letouny S-3 byly vyřazeny ze služby na letadlových lodích [[Námořnictvo Spojených států amerických|US Navy]] v lednu [[2009 v letectví|2009]], jeho úkoly převzaly jiné letouny jako například [[Lockheed P-3 Orion|P-3 Orion]], [[SH-60 Seahawk]], [[F/A-18E/F Super Hornet]]. Několik kusů nadále létá v rámci jednotky Air Test and Evaluation Squadron THREE ZERO (VX-30) na námořní letecké základně Point Mugu v [[Kalifornie|Kalifornii]], jeden letoun slouží u [[NASA]] v Glennově výzkumném centru ve státě [[Ohio]].

== 2010 ==
=== Prosinec 2010 ===
[[Soubor:Ilan Ramon, NASA photo portrait in orange suit.jpg|thumb|Ilan Ramon]]

'''[[Ilan Ramon]]''' ({{Vjazyce|he}}: אילן רמון‎; [[rodné jméno|rodným jménem]] '''Ilan Wolferman'''; [[20. červen|20.&nbsp;června]] [[1954]], [[Ramat Gan]], [[Izrael]] – [[1. únor|1.&nbsp;února]] [[2003]], nad [[Texas]]em, [[Spojené státy americké|Spojené státy]]) byl bojový pilot [[Izraelské vojenské letectvo|Izraelského vojenského letectva]], první izraelský [[kosmonaut]] a izraelský národní hrdina. Ramon byl členem posádky raketoplánu ''[[Columbia (raketoplán)|Columbia]]'' při vědecké misi [[STS-107]], kde působil jako [[Funkce kosmonautů v posádkách#Specialista pro užitečné zatížení|specialista pro užitečné zatížení]]. Ve vesmíru strávil 15&nbsp;dní, 22&nbsp;hodin a 20&nbsp;minut, během kterých uskutečnil řadu vědeckých experimentů. Při návratu na [[Země|Zemi]] však [[Havárie raketoplánu Columbia|raketoplán havaroval]] a nikdo z&nbsp;posádky nepřežil.

Před svou vesmírnou misí byl Ramon bojovým pilotem izraelského letectva a dosáhl hodnosti [[plukovník]]a. Během více než dvacetileté kariéry bojoval v [[Jomkipurská válka|jomkipurské]] i&nbsp;[[První libanonská válka|první libanonské válce]]. V&nbsp;roce 1981 se zúčastnil [[operace Opera]], při níž byl zničen [[Irák|irácký]] jaderný reaktor [[Osirak]] poblíž [[Bagdád]]u. Během své kariéry u&nbsp;letectva létal na řadě různých strojů a nalétal přes 4000 letových hodin. Od roku 1990 zastával velitelské funkce; zprvu velitele eskadry, později velitele Operačního oddělení pro vývoj a nákup zbraní.

Ilan Ramon se jako jediný neamerický občan stal nositelem civilního ocenění ''[[Congressional Space Medal of Honor]]'' udíleného [[Kongres Spojených států amerických|americkým Kongresem]]; toto vyznamenání získal [[in memoriam]]. Izraelský list ''[[The Jerusalem Post]]'' o&nbsp;něm napsal: „Syn ženy, jež přežila [[holokaust]], a otce, který bojoval [[První arabsko-izraelská válka|za nezávislost]], ukázal, že navzdory tragédiím si [[Židé]] našli místo ve světě a mohou být úspěšní.“

=== Listopad 2010 ===
[[Soubor:Delta-Dart-DF-ST-85-09772.JPEG|thumb|left|Delta Dart]]

'''[[Convair F-106 Delta Dart]]''' byl [[Spojené státy americké|americký]] přepadový [[stíhač]], schopný provozu za každého počasí. Letoun, vyrobený v sérii 340 kusů, nebyl nikdy bojově nasazen. Firmě [[Convair]] byl vývoj nového stíhacího letounu pro protivzdušnou obranu USA zadán v lednu [[1949]] s tím, že do služby by typ měl vstoupit v roce 1954. Jelikož se však ukázalo, že letoun, který by plně splňoval armádní požadavky, nemůže být dokončen včas, vyvinul Convair nejprve zjednodušený typ [[Convair F-102 Delta Dagger]]. Výkonnější a dokonalejší verze byla dále vyvíjena pod názvem '''F-102B'''. Výsledný letoun se však od původního F-102 lišil natolik, že dostal zcela nové typové označení '''F-106 Delta Dart'''.

=== Říjen 2010 ===
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-F0905-0001-013, Leipzig, Flughafen, Flugzeug.jpg|thumb|Tupolev Tu-104 ČSA]]

'''[[České aerolinie]], [[akciová společnost|a.s.]]''' (ČSA) jsou národní [[letecká společnost|leteckou společností]] [[Česko|České republiky]], původně [[československo|Československa]], která má svou základnu na [[Letiště Václava Havla Praha|Ruzyňském mezinárodním letiště v Praze]]. Provozuje pravidelné linky do řady [[Evropa|evropských]] měst, destinací v [[západ]]ní [[Asie|Asii]] a [[Egypt]]a. Za rok 2009 ČSA přepravily 5,5 milionu cestujících.

=== Září 2010 ===
[[Soubor:Tupolev Tu-128 @ Central Air Force Museum.jpg|thumb|left|Tupolev Tu-128]]

'''[[Tupolev Tu-128]]''' (kód NATO ''Fiddler'') byl sovětský proudový [[stíhací letoun]] z 60. let 20. století, který zůstal dodnes nejtěžším stíhacím letounem na světě. Konstrukčně typ vychází z do služby nepřijatých experimentálních nadzvukových [[bombardér]]ů [[Tupolev Tu-98]]. Sériová výroba začala v roce 1961, přičemž bylo celkem postaveno 188 kusů Tu-128. Hlavním úkolem letounu byla obrana proti americkým strategickým bombardérům. Ze služby byl typ vyřazen v roce 1992.

=== Srpen 2010 ===
[[Soubor:F-86A 01.jpg|thumb|F-86 Sabre]]

'''[[North American F-86 Sabre]]''' byl americký proudový [[Stíhačka|stíhací letoun]], vyvíjený od poloviny 40. let XX. století. Stal se jedním z nejrozšířenějších západních proudových letounů v prvním období [[Studená válka|studené války]]. Varianty F-86 vyráběla ve velkých sériích [[Kanada|kanadská]] firma [[Canadair]] pod označením [[Canadair Sabre]]. U těchto variant byl většinou instalován výkonnější motor [[Orenda]]. Kanadské F-86 používala také řada států [[Severoatlantická aliance|NATO]]. Americká varianta F-86 byla licenčně vyráběna také v [[Itálie|Itálii]] a [[Japonsko|Japonsku]]. Výrazně upravenou verzi F-86 vyráběla australská továrna [[CAC]] pod označením [[CAC CA-27 Sabre]].

=== Červenec 2010 ===
[[Soubor:F-16Isufa001.jpg|thumb|left|F-16I]]

'''[[Izraelské vojenské letectvo]]''' ([[hebrejština|hebrejsky]]: זרוע האויר והחלל, ''Zroa ha-Avir ve-Hahalal'', běžně známé jako: חיל האוויר '''Chel ha-Avir''', doslova „Letecký sbor“; [[angličtina|anglicky]]: ''Israeli Air Force, IAF'') je letecká složka [[Izraelské obranné síly|Izraelských obranných sil]]. Patří k jedněm z nejlepších a nejefektivnějších leteckých armád na světě. Založeno bylo zejména díky válečné pomoci z [[Československo|ČSR]] mezi lety [[1947]] a [[1948]], kdy byly v Československu vyškoleny stovky pilotů a do Izraele dodána necelá stovka strojů [[Avia S-199]] a [[Supermarine Spitfire|Spitfire S-89]]. Současným velitelem izraelských vzdušných sil je generálmajor [[Ido Nechoštan]]. V současnosti má sílu okolo 750 strojů.

=== Červen 2010 ===
[[Soubor:Tupolev Tu-154M Poland - Air Force.jpg|thumb|Polský Tu-154 č. 101 během návštěvy Lecha Kaczyńskeho v Chorvatsku]]

[[Havárie Tu-154 u Smolenska|K havárii polského letounu]] [[Tupolev Tu-154|Tu-154]] blízko [[Smolenská letecká základna|Smolenské letecké základny]] ve [[Smolenská oblast|Smolenské oblasti]] nedaleko [[Smolensk]]a u vsi [[Pečersk]] došlo [[10. duben|10. dubna]] [[2010]] v 10:41 [[Časové pásmo#UTC+3 C, MSK (Moscow Time)|moskevského času]]. Letoun přepravoval značnou část polské elity, polská delegace letěla z [[Varšava|Varšavy]] do [[Rusko|Ruska]] uctít památku obětí [[Katyňský masakr|Katyňského masakru]] při příležitosti jeho 70. výročí. [[Havárie|Havárii]] nikdo z osob na palubě nepřežil, zemřelo 96 osob (89 [[cestující]]ch a 7 členů posádky), mimo jiné prezident [[Lech Kaczyński]] a prakticky celé nejvyšší velení polské armády – náčelník generálního štábu a velitelé pozemních, leteckých, speciálních i námořních sil.

=== Květen 2010 ===
[[Soubor:Lockheed Hudson ExCC.jpg|thumb|left|Lockheed Hudson]]

'''[[Lockheed Hudson]]''' byl dvoumotorový vojenský letoun, odvozený z civilního dopravního stroje [[Lockheed Model 14 Super Electra|Lockheed Model&nbsp;14 Super&nbsp;Electra]]. V první polovině [[Druhá světová válka|druhé světové války]] byl používán především jako námořní průzkumný v rámci britského [[Coastal Command]] (pobřežního velitelství). Britové také odebrali převážnou většinu produkce těchto letounů (značná část byla zařazena do výzbroje britského Královského letectva, ovšem nezanedbatelné množství také byla předána australskému RAAF, kanadskému RCAF a novozélandskému RNZAF; řada dalších strojů z britských dodávek se ale také dostala do výzbroje U.&nbsp;S.&nbsp;Navy a USAAF, kde ovšem v rámci bojových jednotek sloužily poměrně krátce — do doby než byly v dostatečných počtech k dispozici zejména letouny [[Lockheed Ventura|Lockheed PV-1 Ventura]], které je nahradily). Vyjma pouhých 300 kusů objednaných přímo pro USAAF jako cvičné (AT-18 a AT-18A; AT — ''Advanced Trainer''), vzniklých z verze A-28A, byly ostatní stroje vyráběny buď přímo na základě britských či australských nákupů, nebo (později) byly určeny pro dodávky v rámci [[Zákon o půjčce a pronájmu|Zákona o půjčce a pronájmu]] (''Lend and Lease Act'' z 11. března 1941).

=== Duben 2010 ===
[[Soubor:B-1B over the pacific ocean.jpg|thumb|180px|B-1B]]

'''[[Rockwell B-1 Lancer]]''' je [[Spojené státy americké|americký]] nadzvukový strategický [[bombardér]]. Stroj byl vyvinut k provádění jaderných úderů v hloubi [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]], ale po roce 2000 byl úspěšně používán též k plnění taktických úkolů. Byl nasazen v operacích [[Operace Pouštní liška|Pouštní liška]], [[Operace Spojenecká síla|Spojenecká síla]], [[Operace Trvalá svoboda|Trvalá svoboda]] a ve [[Válka v Iráku|válce v Iráku]]. Spolu s letouny [[B-52 Stratofortress]] a [[B-2 Spirit]] dnes typ B-1B tvoří páteř bombardovacího letectva USA. Ve výzbroji se s ním počítá minimálně do roku 2040.

=== Březen 2010 ===
[[Soubor:Emirates A380 2.JPG|thumb|left|Airbus A380]]

'''[[Airbus A380]]''', vyráběný společností [[Airbus S.A.S.]], je největší současné osobní dopravní [[letadlo]] světa. Větší než A380 je jen nákladní [[Antonov An-225]], [[hydroplán]] [[Hughes H-4 Hercules]] či [[vzducholoď]] [[LZ 129 Hindenburg|Hindenburg]]. Jedná se o letadlo se dvěma palubami, jeho pohon je řešen čtyřmi [[Dvouproudový motor|dvouproudovými motory]] buď evropské ([[Rolls-Royce Trent 900 Family]]) nebo americké ([[Alliance GP7200]]) provenience, pojme podle verze od 555 cestujících do 853 při verzi economy a rozpětí jeho křídel je 79,8 metru. V nákladní verzi A380F má předpokládanou nosnost 150 tun.

=== Únor 2010 ===
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-L09694, Werner Mölders.jpg|thumb|Werner Mölders]]

'''[[Werner Mölders]]''' ([[1913]]–[[1941]]) byl stíhací [[pilot]] [[Nacistické Německo|německé]] [[Luftwaffe (Wehrmacht)|Luftwaffe]], který se zúčastnil [[Španělská občanská válka|španělské občanské války]] a [[Druhá světová válka|druhé světové války]]. [[Letecké eso]] Mölders se stal prvním pilotem v&nbsp;historii, který překonal hranici 100 sestřelů. Za své bojové úspěchy získal [[Španělský kříž|Španělský kříž ve zlatě s&nbsp;meči a brilianty]] a [[Rytířský kříž Železného kříže|Rytířský kříž s&nbsp;dubovými ratolestmi, meči a brilianty]]. Velmi se angažoval ve vývoji nových bojových leteckých [[Taktika|taktik]], například stál za vývojem čtyřčlenné letecké formace ''Schwarm'' (roj).

Mölders vstoupil do [[Luftwaffe (Wehrmacht)|německého válečného letectva]] (''Luftwaffe'') roku 1934 ve věku 21 let. Roku 1938 byl převelen k&nbsp;[[Legie Condor|Legion Condor]], která podporovala [[Francisco Franco|Francisca Franca]] během španělské občanské války, a dosáhl 15 sestřelů. Během druhé světové války byl v&nbsp;[[Bitva o Francii|bitvě o&nbsp;Francii]] a [[Bitva o Británii|bitvě o&nbsp;Británii]] sám třikrát sestřelen, ale zároveň dosáhl 53 potvrzených sestřelů spojeneckých letadel. V&nbsp;roce 1941, kdy měl na svém kontě již 68 vítězství, byl se svojí JG&nbsp;51 ([[Jagdgeschwader 51]] ~ stíhací eskadra 51) převelen na [[Východní fronta (druhá světová válka)|východní frontu]], aby se zapojil do plánovaného [[Operace Barbarossa|útoku na Sovětský svaz]]. Během 22.&nbsp;června 1941 přidal na své konto další čtyři sestřely a o&nbsp;týden později již překonal rekord 80 vítězství [[Manfred von Richthofen|Manfreda von Richthofen]] z&nbsp;roku 1918. V&nbsp;polovině července téhož roku se celkový počet jeho vzdušných vítězství přehoupl přes hranici 100 uznaných sestřelů.

=== Leden 2010 ===
[[Soubor:AH-64D Apache Longbow.jpg|thumb|left|AH-64D Apache Longbow]]

'''[[Hughes AH-64 Apache]]''' je [[Spojené státy americké|americký]] bitevní [[vrtulník]] používaný od sklonku [[studená válka|studené války]] po současnost. Ve službě nahradil starší typ [[Bell AH-1 Cobra|AH-1 Cobra]]. Apache byl zkonstruován v 70. letech jako vrtulník pro boj proti obrněné technice. Byl navržen na odhalení a zničení [[tank]]ů při vysoce mobilním boji.

AH-64A a AH-64D Longbow sehrály a stále mají významnou roli v blízkovýchodních válkách: válkou v Zálivu, operací Trvalá svoboda v Afghánistánu a operace Irácká svoboda v Iráku. Vrtulníky Apache se ukázaly jako vynikající lovci tanků a obrněných vozidel.

Na krátkých křídlech po bocích může nést až 16 raket [[AGM-114 Hellfire]] nebo 76 neřízených raket [[Hydra 70]], případně jejich kombinace. Stroj má pod nosem instalovaný 30 mm kanón [[M230]]. Stroj může operovat ve dne i v noci i za zhoršených povětrnostních podmínek.

== 2009 ==
=== Prosinec 2009 ===
[[Soubor:Airbus A400M Rollout.JPG|180px|thumb|Airbus A400M]]

'''[[Airbus A400M]]''' je čtyřmotorový [[Turbovrtulový motor|turbovrtulový]] [[letoun]] vyvíjený společností [[Airbus Military]], který má splňovat požadavky [[Evropa|evropských]] států na vojenský transportní letoun. Mimo Evropu byl již objednán [[Jihoafrická republika|Jihoafrickou republikou]], [[Chile]] a [[Malajsie|Malajsií]]. Airbus A400M nahradí v leteckých silách příslušných zemí stroje C-130 Hercules a C-160 Transall, které v nich po desítky let zastávaly funkci hlavních transportních letounů. A400M bude prvním letadlem od Airbusu od počátku projektovaným jako vojenské.

=== Listopad 2009 ===
[[Soubor:Gossamer Albatross II in flight.jpg|180px|thumb|left|Gossamer Albatross]]

'''[[Gossamer Albatross]]''' byl druhým [[letadlo|letadlem]] poháněným pouze lidskou silou, jehož konstruktérem byl [[Paul B. MacCready]] a prvním takovým letadlem, které přeletělo kanál [[Lamanšský průliv|La Manche]]. Nyní je součástí sbírky [[National Air and Space Museum]] (Národní letecké a kosmické muzeum) při The Smithsonian Institution a je vystaveno v Steven F. Udvar-Hazy Center v blízkosti mezinárodního letiště [[Dulles]] ve [[Washington, D.C.]], [[Spojené státy americké|USA]]. Gossamer Albatross II, který byl vyroben jako záložní je vystaven v Museum of Flight (Muzeum letectví) v [[Seattle|Seattlu]], USA.

=== Říjen 2009 ===
[[Soubor:Westland Wapiti 2 ExCC.jpg|thumb|180px|Westland Wapiti]]

'''[[Westland Wapiti]]''' byl [[Spojené království|britský]] vojenský dvoumístný víceúčelový jednomotorový [[dvouplošník]] s pevným podvozkem z dvacátých let 20. století. Vznikl na základě specifikace 26/27 britského ministerstva letectví, která požadovala náhradu za [[Airco D.H.9A]]. Byl používán v [[Britská Indie|Britské Indii]] a na středním východě jako „imperiální policie“. Letouny Wapiti uskutečnily první přelet letadla přes [[Chajbarský průsmyk]]. Na upraveném stroji Wapiti také přeletěl David F. McIntyre 3. dubna 1933 jako první [[Mount Everest]]. Typ se dočkal i služby a bojů za [[Druhá světová válka|druhé světové války]].

=== Září 2009 ===
'''[[Nakadžima Ki-84]]''' ({{Vjazyce|ja}}: 四式戦闘機, ''Jon šiki sentóki'') byl [[Japonsko|japonský]] [[stíhací letoun]] užívaný ve [[Druhá světová válka|druhé světové válce]]. Plný název sériových letounů byl '''Armádní stíhací letoun Typ 4 Model 1A Hajate''' (''bouře''), ve spojeneckém kódu byl označen ''Frank''.

Jednalo se o robustní a rychlý letoun s dobrou pasívní ochranou pilota, se silnou výzbrojí a dlouhým doletem. Když se roku [[1944]] střetli s Ki-84 [[Američané]], byli nemile překvapeni výkony nového soupeře. Avšak v té době měli již nad [[Japonci]] takovou početní převahu, že je nasazení jakéhokoliv moderního stroje nemohlo ohrozit.

=== Srpen 2009 ===
[[Soubor:Consolidated B-32 Dominator on ground.jpg|thumb|Martin-Baker M.B.5]]

'''[[Consolidated B-32 Dominator]]''' byl americký těžký [[bombardér]] z období [[Druhá světová válka|druhé světové války]]. Do konce války bylo dodáno pouze 115 sériových strojů, z nichž pouze osm se ještě stihlo zúčastnit náletů ze základen na [[Filipíny|Filipínách]] a na [[Okinawa|Okinawě]]. Krátce po skončení války byl typ vyřazen a vyrobené letouny postupně sešrotovány.

=== Červenec 2009 ===
[[Soubor:Martin-Baker M.B.5 prototype.jpg|thumb|left|Martin-Baker M.B.5]]

'''[[Martin-Baker M.B.5]]''' byl [[Spojené království|britský]] jednomotorový [[stíhací letoun]] poháněný pístovým motorem, vyvinutý během [[druhá světová válka|druhé světové války]]. Jednalo se sice o velice zdařilou konstrukci, ovšem v době nástupu proudových letounů neměl naději se prosadit, takže nakonec vznikl pouze v jediném prototypu. Podobný konec ovšem potkal i&nbsp;jiné zdařilé konstrukce vrtulových stíhacích letounů z konce války, kupř. [[Supermarine Spiteful]], Hawker Fury (náhradou na neúspěch u RAF pro firmu ovšem alespoň byla výroba typu [[Hawker Sea Fury|Sea&nbsp;Fury]] pro FAA, spolu s poměrně rozsáhlým exportem), či australský [[CAC CA-15|CAC CA-15 Kangaroo]].

=== Červen 2009 ===
[[Soubor:Tu-144LL in flight.jpg|thumb|Tupolev Tu-144]]

'''[[Tupolev Tu-144]]''' je první dopravní proudový [[nadzvukový letoun]] (SST), který se vyráběl v 70. letech [[20. století]] v [[Sovětský svaz|SSSR]]. V kódovém označení [[Severoatlantická aliance|NATO]] se nazývá „Charger“, na Západě se pro něj ujala poněkud zavádějící přezdívka „Konkordski“ nebo „Concordski“ (narážející na podobný letoun [[Concorde]]). Byl nejrychlejším dopravním letadlem na světě, jako první civilní letoun překonal [[rychlost zvuku]] a později i [[Machovo číslo|Mach 2]]. Náklady na jeho provoz byly nicméně vysoké a nakonec bylo tohoto typu vyrobeno jen 16 kusů.

=== Květen 2009 ===
[[Soubor:Hawker see hawk 01.jpg|thumb|left|Hawker Sea Hawk]]

'''[[Hawker Sea Hawk]]''' byl [[Spojené království|britský]] jednomístný palubní [[stíhací letoun]] s [[Proudový motor|proudovým pohonem]]. V jednotkách [[Fleet Air Arm]] sloužil jen několik let, ovšem byl i úspěšně exportován do [[Holandsko|Holandska]], [[Německo|Německa]] a [[Indie]]. Sea Hawk se osvědčil jako bitevní letoun v [[Suezská krize|Suezské krizi]] a Indo-pákistánských válkách v letech [[1965]] a [[1971]]. Sea Hawk byl vyvinut z projektu '''P.1040''', pozemního stíhacího letounu, vyvíjeného pro [[Royal Air Force]]. RAF však o typ nejevilo velký zájem a dávalo přednost typům [[Gloster Meteor]] a [[de Havilland Vampire]]. Na konstrukci Hawku bylo neobvyklé to, že jeho jediný motor měl dvě výtokové trysky na bocích křídel za trupem. Neobvyklé řešení umožnilo využít ocasní část trupu pro palivovou nádrž, což dávalo letounu mnohem větší dolet, než bylo v té době u proudových letadel obvyklé.

=== Duben 2009 ===
[[Soubor:Vought F-8 Crusader USS Midway-2007-03-25.jpg|180px|thumb|Vought F-8 Crusader]]

'''[[Vought F-8 Crusader]]''' byl [[Spojené státy americké|americký]] palubní [[stíhací letoun]] s [[Proudový motor|proudovým pohonem]], který byl schopen plnit i útočné a průzkumné mise. Jednomístný jednomotorový letoun vyvinula firma [[Vought]] a byl náhradou za její předchozí konstrukci, stíhací letoun [[Vought F7U Cutlass]]. Crusader se stal prvním nadzvukovým stíhacím letounem US Navy a také posledním americkým stíhacím letounem, jehož hlavní výzbrojí byly kanóny a nikoliv řízené střely.

Fotoprůzkumná varianta '''RF-8''' byla ve službě mnohem déle než stíhací modely. Fotografie pořízené letouny RF-8 hrály důležitou roli v době tzv. [[Karibská krize|Karibské krize]]. V USA byly Crusadery používány do roku [[1987]], v zahraničí byl vyřazen o 12 let později.

=== Březen 2009 ===
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 101I-341-0456-03, Frankreich, Flugzeuge Dornier Do 17.jpg|thumb|left|Dornier Do 17]]

'''[[Dornier Do 17]]''' (přezdívaný pro svůj protažený a tenký trup ''tužka'' nebo ''létající tužka'') byl [[Německo|německý]] [[bombardér|bombardovací]] a [[průzkumný letoun]], který během [[Blitzkrieg|bleskové války]] tvořil základ bombardovacího letectva [[Luftwaffe (Wehrmacht)|Luftwaffe]]. Původně byl navržen jako dopravní a poštovní letoun, ale [[Lufthansa]] ho odmítla s tím, že má příliš štíhlý trup, který se nehodí pro přepravu cestujících. O letoun však projevilo zájem vojenské letectvo a tak vznikl upravený prototyp Do 17 '''V-4'''.

=== Únor 2009 ===
[[Soubor:Boeing P-26 060907-F-1234P-003.jpg|thumb|180px|Boeing P-26]]

'''[[Boeing P-26 Peashooter]]''' byl první [[Jednoplošník|jednoplošný]] [[stíhací letoun]], který byl přijat do [[USAAC|vojenského letectva]] [[Spojené státy americké|Spojených států amerických]]. Letoun byl vyvinut jako nástupce úspěšného stíhacího [[dvouplošník]]u [[Boeing P-12]]. Prototyp poprvé vzlétl v roce [[1932 v letectví|1932]] a byl prakticky ihned sériově vyráběn. Před [[Druhá světová válka|druhou světovou válkou]] byl však již zastaralý a sloužil v USA pouze jako [[cvičný letoun|cvičný]]. Mezi piloty byl oblíben a vysloužil si přezdívku '''Peashooter'''. Účastnil se bojů v [[Čína|Číně]] a na [[Filipíny|Filipínách]]. Používalo ho několik zahraničních uživatelů, z nichž [[Guatemalské letectvo]] typ vyřadilo až v roce [[1957]].

=== Leden 2009 ===
[[Soubor:Fd72.jpg|thumb|left|Fokker D.VII]]

'''[[Fokker D.VII]]''' byl [[německo|německý]] [[stíhací letoun]] navržený [[Reinhold Platz|Reinholdem Platzem]] v továrně [[Anthony Fokker]]a a používaný koncem [[první světová válka|první světové války]] a po ní. Při jeho nasazení na [[Válečná fronta|frontě]] v roce [[1918 v letectví|1918]] se ukázalo, že je lepší než tehdejší stíhací letouny spojenců, což vedlo k druhému období německé vzdušné převahy známé jako ''[[Fokker Scourge]]''.
Stal se tak známým, že byl jako jediný typ spojenci jmenovitě uveden v podmínkách kapitulace Německa, s požadavkem odevzdání všech letounů tohoto typu v „dobrém stavu“.
Na strojích D.VII létala mnohá německá [[letecké eso|letecká esa]], například [[Ernst Udet]], [[Fritz Rumey]] nebo [[Franz Büchner]], ale i [[Hermann Göring]].

== 2008 ==
=== Prosinec 2008 ===
[[Soubor:TBD Devastator 2.jpg|thumb|180px|Douglas TBD Devastator]]

'''[[Douglas TBD Devastator]]''' byl [[Spojené státy americké|americký]] [[torpédový bombardér]], vyvinutý v polovině 30. let 20. století, který sloužil na [[Letadlová loď|letadlových lodích]] [[Námořnictvo Spojených států amerických|US Navy]] v době [[Druhá světová válka|druhé světové války]]. Ve své době patřil Devastator k technicky nejpokročilejším strojům [[Námořnictvo Spojených států amerických|US Navy]], ale jelikož vznikl v době velkého pokroku v letectví, byl už v době útoku na [[Útok na Pearl Harbor|Pearl Harbor]] poměrně zastaralý. Typ se účastnil operací na počátku války, z nichž nejvýznamnější bylo jeho nasazení v [[Bitva v Korálovém moři|bitvě v Korálovém moři]], kde se podílel na potopení japonské [[Šóhó (letadlová loď)|letadlové lodě Šóhó]] a především v [[bitva u Midway|bitvě u Midway]]. Zde nasazené stroje byly těžce zdecimovány japonskou obranou a Devastator byl ve službě urychleně nahrazen typem [[Grumman TBF Avenger|TBF Avenger]].

=== Listopad 2008 ===
[[Soubor:North American XB-70 in Flight EC68-2131.jpg|thumb|left|North American XB-70 Valkyrie]]

'''[[North American XB-70 Valkyrie]]''' byl americký letoun, vyvíjený v 50. letech 20. století jako výškový [[Jaderná zbraň|jaderný]] [[bombardér]] dlouhého doletu, schopný operovat při rychlosti [[Machovo číslo|M=3]].
Předpokládané náklady na zavedení letounu do výzbroje, technologické problémy a nová role při nasazení strategických bombardérů, definovaná na začátku 60. let, znamenaly ukončení projektu XB-70. Byly postaveny jenom dva prototypy, které sloužily při výzkumu chování velkých letounů za letu vysokou nadzvukovou rychlostí. První z nich je vystaven v Národním muzeu USAF na základně Dayton, druhý prototyp byl zničen v roce 1966 po srážce s [[F-104]] během předváděcího letu.

=== Říjen 2008 ===
[[Soubor:Avia B534.jpg|thumb|180px|Avia B-534]]
'''[[Avia B-534]]''' byl [[Československo|československý]] [[stíhací letoun|stíhací]] [[Dvouplošník|dvojplošník]] z období mezi světovými válkami. Bezprostředním podnětem pro vznik tohoto stroje byla zhoršující se zahraničně-politická situace začátkem 30. let, která si vyžádala modernizaci leteckého parku. Ministerstvo Národní obrany proto vyhlásilo soutěž na novou standardní stíhačku pro československé letectvo. Konstruktér [[František Novotný (konstruktér)|František Novotný]] v továrně [[Avia]] navzdory neúspěchu se strojem [[Avia B-34|B-34]], který měl problémy s [[hvězdicový motor|hvězdicovým motorem]] R-29, přepracoval konstrukci a umístil do pozměněného [[drak letadla|draku]] licenční [[motor]] [[Hispano-Suiza 12Y]]brs o výkonu 860 k. Konstrukce továrny Avia se ukázala ve srovnání s konkurenčními stroji továren [[Letov]] a [[Praga]] jako nejlepší...

=== Září 2008 ===
[[Soubor:Horten_Ho_229_Smithsonian_front.jpg|180px|thumb|Horten Ho 229]]
'''[[Horten Ho 229]]''' (někdy mylně zvaný [[Gotha]] Go 229) bylo [[Proudový motor|proudovými motory]] poháněné létající křídlo z doby [[Druhá světová válka|druhé světové války]]. Bylo to vůbec první [[samokřídlo]] vybavené proudovými motory. Letoun je společným dílem bratří Hortenů – Waltera, Reimara a Wolframa. Příznivcem jejich projektu byl samotný [[Hermann Göring]] a jako jediný stroj byl velice blízko splnění požadavků jeho soutěže 3x1000 (vyvinout letadlo, které dopraví pumu o hmotnosti 1000 kg rychlostí 1000 km/h na vzdálenost 1000&nbsp;km).

=== Srpen 2008 ===
[[Soubor:Detroit Y1C-12.JPG|thumb|180px|Y1C-12 (vojenské označení typu DL-1), stroj c/n 158 zakoupený USAAC ke zkouškám]]

'''[[Lockheed Vega]]''' byl jednomotorový samonosný hornoplošník s pevným podvozkem, zkonstruovaný a zalétaný v nově vzniklé firmě Lockheed Aircraft Company roku 1927 (firma byla založena v prosinci 1926). Díky svým ve své době mimořádným výkonům se tento stroj zapsal do letecké historie celou řadou rekordních letů — ne bezdůvodně si získal přízvisko Lockheed Plywood Bullet (mimo jiné lze zmínit, že vojenský stroj Y1C-17, dokončený v prosinci 1930, byl v té době nejrychlejším strojem amerického vojenského letectva). Za všechny letce lze na úvod zmínit alespoň několik málo jmen, s Vegou spojených: polární letci Capt. George Hubert Wilkins (později Sir Hubert Wilkins) a Carl Ben Eielson, dále dodnes světoznámá Amelia Mary Earhartová, slečna Ruth Nicholsová (její jméno je dnes již takřka zapomenuto, létala mj. na stroji Vega 5A Special, c/n 619, nesoucí jméno The New Cincinnati a s registrací NR496M), či jednooký pilot indiánského původu Wiley Post — ten s Vegou, mimo jiné, postupně uskutečnil hned dva lety kolem světa (první na stroji Vega 5B, nesoucím jméno The Winnie Mae, spolu s Haroldem Gattym, mezi 23. červnem a 1. červencem 1931; podruhé letěl Post na témže stroji sám, let se uskutečnil mezi 15. a 23. červencem 1933 — tentokrát šlo o první sólo let kolem světa).

=== Červenec 2008 ===
[[Soubor:Fokkerdri.jpg|thumb|180px|Fokker Dr.I, Deutsches Museum v Mnichově]]

'''[[Fokker Dr.I]]''' byl [[Německo|německý]] jednomístný [[Trojplošník|trojplošný]] [[stíhací letoun]] používaný v [[První světová válka|1.&nbsp;světové&nbsp;válce]]. Jeho konstruktérm byl [[Reinhold Platz]] a vyráběl se v továrně [[Anthony Fokker]]a. Stal se jedním z nejznámějších letadel 1. světové války jako letoun ''Rudého barona'', německého [[Letecké eso|stíhacího esa]] [[Manfred von Richthofen|Manfreda von Richthofen]].

=== Červen 2008 ===
[[Soubor:HS Buccaneer.png|thumb|180px|Buccaneer S.2B vyzbrojený střelami Sea Eagle]]

'''[[Blackburn Buccaneer]]''' byl [[Spojené království|britský]] útočný a taktický [[bombardér|bombardovací]] letoun, zařazený do služby od roku 1962 u [[Royal Navy]] i [[Royal Air Force]]. Ve své době a kategorii je považován za jeden z nejlepších strojů vůbec.

Na počátku 50. let 20. století byly do výzbroje [[Sovětský svaz|sovětského]] námořnictva zařazeny nové [[Lehký křižník|lehké křižníky]] třídy [[Sverdlov (křižník)|Sverdlov]]. V měřítcích doby těsně po ukončení [[Druhá světová válka|2. světové války]] se jednalo o rychlá, účinně vyzbrojená plavidla, která mohla být stavěna ve značných počtech. [[Lehký křižník|Lehké křižníky]] představovaly závažné riziko pro jakoukoli obchodní plavbu na severním [[Atlantský oceán|Atlantiku]], obdobu [[Nacistické Německo|německých]] [[Kapesní bitevní loď|kapesních bitevních lodí]], ale neporovnatelně početnější a o 25% rychlejší.

Aby se [[Royal Navy|Královské námořnictvo]] mohlo v případě konfliktu s touto hrozbou vypořádat, rozhodlo se k „asymetrické obraně“. Protivníkem [[Křižník|křižníků]] třídy Sverdlovsk neměla být primárně [[Spojené království|britská]] plavidla, ale specializované [[letoun]]y, schopné operovat z palub lehkých [[Letadlová loď|letadlových lodí]] s nákladem konvenčních nebo [[jaderná zbraň|jaderných zbraní]] a útočit velmi vysokou rychlostí těsně nad hladinou. Uvažovaná taktika slibovala přinést v boji účinné a současně i z hlediska nákladů ekonomické řešení.

=== Květen 2008 ===
[[Soubor:A-1H 602SOS Jun1970.jpg|thumb|180px|Douglas A-1H Skyraider nad Vietnamem v červnu 1970]]

'''[[Douglas A-1 Skyraider]]''' (původně '''Douglas AD Skyraider''') byl [[Spojené státy americké|americký]] palubní [[Útočný letoun|útočný]] a [[bombardovací letoun]], který sloužil v 50., 60. a na počátku 70. let 20. století. Přestože byl tento letoun poháněný [[Pístový motor|pístovým motorem]], vyráběný v době prudkého rozvoje proudových letounů, již technicky zastaralý, absolvoval dlouhou a úspěšnou operační službu. V roli útočného letounu se osvědčil a měl dlouhou řadu nástupců, která je v současnosti zakončena bitevním letounem [[Fairchild A-10 Thunderbolt II]]. Byl také modifikován pro řadu dalších úkolů, například pro protiponorkový boj.

=== Duben 2008 ===
'''[[Jakovlev Jak-15]]''' ({{Vjazyce|ru}}: Як-15, americké špionáži původně znám jako '''Type-2''', v kódu [[Severoatlantická aliance|NATO]] '''Feather''') byl jeden z prvních [[Sovětský svaz|sovětských]] [[proudový motor|proudových]] [[stíhací letoun|stíhacích letounů]]. Představoval současně i nejlehčí proudový [[stíhací letoun]] v historii, který byl zaveden do služby. Konstrukčně vycházel ze svého pístového předchůdce [[Jakovlev Jak-3|Jaku-3U]], od kterého převzal křídlo, [[Podvozek letadla|záďový podvozek]], zadní část trupu a ocasní plochy. Poháněn byl kopií německého motoru [[Junkers Jumo 004|Junkers Jumo 004B]], vyráběné v [[Sovětský svaz|SSSR]] pod označením [[RD-10]]. Pohonná jednotka byla zabudována do přídě [[letoun]]u, s výtokovou tryskou pod [[křídlo|křídlem]]. Pilotům se zkušeností na letounech Jakovlevovy konstrukce s [[pístový motor|pístovými motory]] stroj umožnil snadný přechod na novou [[proudový motor|proudovou]] techniku.

=== Březen 2008 ===
[[Soubor:BAC_TSR2_Cosford-01.jpg|thumb|180px|TSR-2 - Muzeum Cosford]]

'''[[BAC TSR.2]]''' byl prototyp [[Spojené království|britského]] taktického [[bombardér|bombardovacího]], útočného a [[průzkumný letoun|průzkumného letounu]], vyvinutý firmou [[British Aircraft Corporation]] (BAC) v 60. letech 20. století pro britské letectvo [[Royal Air Force]]. '''TSR-2''' byl navržen jako stroj určený k průniku silně bráněnou oblastí fronty v malé výšce a velmi vysokou rychlostí. Měl napadat cíle velké důležitosti v blízkém zázemí protivníka přesně svrhovanými [[Bomba|pumami]], konvenčními nebo [[jaderná zbraň|jadernými]]. Projekt '''TSR-2''' zahrnoval celé spektrum nejmodernějších technologií, které by ho po dokončení učinily v příslušné kategorii nejvýkonnějším letounem na světě. Program vývoje '''TSR-2''' byl kontroverzním rozhodnutím zrušen a prostředky určené k jeho dokončení přesunuty ve prospěch (také neuskutečněného) nákupu [[Spojené státy americké|amerických]] [[General Dynamics F-111|General Dynamics F-111K]].

''„Všechny moderní letouny mají čtyři základní rozměry, jimiž jsou: rozpětí, délka, výška a politika. Z těchto požadavků TSR-2 dokonale splňoval první tři.“'' [[Sydney Camm|Sir Sydney Camm]], šéfkonstruktér TSR-2

== 2007 ==
=== Listopad 2007 ===
[[Soubor:Victor nose arp.jpg|thumb|180px|Příď bombardovacího Victoru]]
'''[[Handley Page Victor|Handley Page HP.80 Victor]]''' byl [[Spojené království|britský]] čtyřmotorový [[proudový motor|proudový]] [[bombardér]], vyráběný firmou [[Handley Page Aircraft Company]]. Do služby přišel jako třetí a poslední představitel bombardérů třídy '''V''' (po typech [[Vickers Valiant]] a [[Avro 698 Vulcan|AVRO Vulcan]]), které po bezmála čtyřicet let představovaly základní prostředek [[Spojené království|britské]] odstrašující jaderné síly.

Stejně jako další dva [[bombardér]]y třídy V, i „Victor“ byl navržen k průnikům do vzdušného prostoru [[Sovětský svaz|SSSR]] ve velkých výškách a vysokou rychlostí. Jeho hlavní zbraní se měly stát [[jaderná zbraň|jaderné pumy]] svrhované volným pádem. Předpokládalo se, že stroje třídy V poletí výše a rychleji než [[stíhací letoun]]y protivníka, které by měly proti nim zasahovat.

Konstrukce firmy Handley Page byla navržena na základě specifikací B.35/46 britského Ministerstva letectví. Pro to, aby letoun dosáhl požadovaných výkonů, mělo napomoci unikátní „srpkovité“ [[Křídlo letadla|křídlo]]. Tento neobvyklý tvar nosné plochy původně navrhl německý aerodynamik Dr. Gustav Lachmann a dále rozpracoval Godfrey Lee, konstruktér firmy Handley Page. Hloubka srpkovitého křídla i úhel jeho šípu se od kořene směrem ke koncům snižuje ve třech postupných krocích. Tak je zajištěno konstantní [[Machovo číslo]] podél celého křídla, nedochází ke vzniku místních rázových vln, zvyšujících celkový odpor, a takto navržený letoun má potenciál dosáhnout vysoké cestovní rychlosti.

=== Říjen 2007 ===
[[Soubor:Bell_X-1_color.jpg|thumb|180px|X-1 přezdívaný „Glamorous Glennis“]]

'''[[Bell X-1]]''' bylo první [[letadlo]], které překonalo [[rychlost zvuku]] vlastní silou ve vodorovném letu. Během tohoto letu letoun dosáhl nejvyšší rychlosti odpovídající [[Machovo číslo|Machovu číslu]] 1,015.
Tento letoun také založil typovou řadu X, určenou čistě pro experimentální účely, která byla zpočátku utajována. [[Kosmický raketoplán|Raketoplán]] X-1 byl poháněn raketovým motorem a let zahajoval vypuštěním ze speciálně upraveného bombardéru [[B-29 Superfortress|B-29]]. Po spotřebování paliva letoun klouzavým letem přistál na letišti.

Prvním nadzvukovým pilotem se stal [[Charles Yeager|Charles "Chuck" Yeager]], který s tímto letounem dne [[14. říjen|14. října]] [[1947 v letectví|1947]] překonal rychlost zvuku. Yeagerovo prvenství zpochybňuje a činí na ně nárok rovněž německý pilot [[Hans Guido Mutke]], který tvrdil, že zvukovou bariéru překonal dne [[9. duben|9. dubna]] [[1945 v letectví|1945]] s letadlem [[Messerschmitt Me 262]] Schwalbe. Toto tvrzení je však často zpochybňováno. Dalším člověkem činícím si nárok na titul prvního nadzvukového pilota je [[George Welch]], který měl překonat zvukovou bariéru [[1. říjen|1. října]] 1947 v letadle [[F-86 Sabre|North American XP-86 Sabre]], tedy dva týdny před Bell X-1.

=== Září 2007 ===
'''[[Dornier Do 26]]''' byl celokovový [[hornoplošník|hornoplošný]] [[hydroplán]]. Vyráběn byl před a během [[Druhá světová válka|druhé světové války]] [[Německo|německou]] firmou [[Dornier Flugzeugwerke]]. Měl čtyřčlennou posádku a byl konstruován pro přepravu 500 kg pošty nebo 4 cestujících na trase mezi [[Lisabon]]em a [[New York]]em.

Elegantní '''Do 26''', někdy také nazýván jako ''„nejkrásnější hydroplán všech dob“'', byl celokovové konstrukce. Trup měl středový kýl a typický „stupeň“, křídlo lomené do M bylo umístěno nahoře trupu, pod křídly byl vybaven plně zatahovatelnými stabilizačními plováky.

Jeho čtyři [[Vznětový motor|dieselové motory]] [[Junkers Jumo 205]] byly uloženy po dvojicích v tandemu, dva přední motory poháněly tažné vrtule a dva zadní poháněly tlačné vrtule na prodloužených hřídelích. Byly umístěny ve dvojitých gondolách na horní straně křídla. Zadní (tlačné) motory se mohly elektricky vychýlit až o 10° směrem nahoru během startu a přistání, aby tak zabránily kontaktu mezi třílistou vrtulí a vodou odstřikovanou od předních vrtulí.

=== Srpen 2007 ===
[[Soubor:De Havilland DH4 ExCC.jpg|thumb|180px|Britský bombardér Airco D.H.4]]

'''[[Airco D.H.4]]''' byl [[Spojené království|britský]] dvoumístný [[Dvouplošník|dvouplošný]] [[bombardér]] vyráběný firmou [[Aircraft Manufacturing Company|Airco]] a používaný během [[První světová válka|první světové války]] i po ní.

Hlavním konstruktérem typu byl [[Geoffrey de Havilland]] (proto zkratka ''D.H.''). Poprvé vzlétl v srpnu [[1916 v letectví|1916]] a do služby u [[Royal Flying Corps]] (RFC) vstoupil v březnu [[1917 v letectví|1917]]. Značné množství letounů D.H.4 bylo vyrobeno ve Spojených státech v licenci (celková licenční produkce nakonec přesáhla počet strojů vyrobených v&nbsp;Británii) pro americké síly bojující ve Francii.

Britské D.H.4 létaly s několika typy motorů, z nichž nejlepší a nejvýkonnější byl [[Rolls-Royce Eagle|Rolls-Royce Eagle&nbsp;VIII]] o vzletovém výkonu 360&nbsp;hp (268,5&nbsp;kW). Výzbroj letounu tvořil jeden synchronizovaný kulomet [[Vickers (kulomet)|Vickers]] ráže 7,7&nbsp;mm a jeden nebo dva kulomety [[Lewis (kulomet)|Lewis]] ráže 7,7&nbsp;mm na oběžném kruhu [[oběžný kruh Scarff|Scarff]] ovládaný pozorovatelem. Typický bojový náklad představovala kombinace 230liberních a 112liberních trhavých pum do hmotnosti 460&nbsp;liber (cca 209&nbsp;kilogramů), ovšem byly používány i jiné typy pum. První jednotkou vyzbrojenou novými D.H.4 se stala 55.&nbsp;squadrona RFC, která vstoupila do bojů ve Francii [[6. březen|6. března]] [[1917]].

=== Červenec 2007 ===
[[Soubor:Handley Page V-1500.jpg|thumb|180px|Britský těžký bombardér Handley Page V/1500]]

'''[[Handley Page V/1500]]''' (''Handley Page H.P.15'') byl britský těžký čtyřmotorový [[bombardér]], zařazený do výzbroje [[Royal Air Force|Královského letectva]] v samém závěru [[první světová válka|I.&nbsp;světové války]].

Typ vznikl pod dojmem německých leteckých útoků na Velkou Británii, včetně hlavního města Londýna. Výsledkem byl požadavek ''Air Board'' na konstrukci letounu schopného dosáhnout s pumami na palubě německého hlavního města. Firma [[Handley Page]] odpověděla projektem „zvětšeného [[Handley Page O/400]]“, s dvojnásobnou vzletovou hmotností proti typu O/400 a poháněného buď dvěma motory [[Rolls-Royce Condor]] nebo [[Siddeley-Deasy Tiger]]. Na základě projektu byla technickými požadavky ''Air Board’s Specification A.3(b)'' zadána stavba tří prototypů typu '''Handley&nbsp;Page&nbsp;Type&nbsp;V''' (firma zpočátku svoje konstrukce značila podle pořadí písmeny abecedy), které dostaly přidělena sériová čísla B9463 až B9465.

=== Červen 2007 ===
[[Soubor:lightning.inflight.arp.750pix.jpg|thumb|180px|Lightning při přistání, 1964]]

'''[[English Electric Lightning]]''' (později '''BAC Lightning''') byl nadzvukový [[stíhací letoun]] z období [[Studená válka|studené války]]. Nejčastější s ním spojované charakteristiky jsou vysoká rychlost a vnější plochy ponechané v přirozené barvě kovu. Byl to jediný [[Machovo číslo|dvoumachový]] stíhač, který kompletně vznikl jen v Británii.

Lightning dosáhl několika světových rychlostních rekordů a byl prvním letadlem schopným letu nadzvukovou rychlostí bez použití přídavného spalování (tzv. supercruise). Ačkoli na počátku měl být pouze výzkumný letoun pro rychlosti řádu M = 1,5, hned první prototyp vykazoval takové výkony, letové vlastnosti i perspektivu dalšího vývoje, že britské Ministerstvo letectví (Air Ministry) neváhalo a podpořilo jeho další úpravy do podoby operačního bojového letounu.

=== Květen 2007 ===
[[Soubor:Cosmik.ev-97.eurostar.arp.jpg|thumb|180px|Ultralehké letadlo]]
'''[[Ultralehké letadlo]]''' (''Ultralight'', ''UL'', ''Microlight'') je [[letadlo]] s omezenou [[Maximální vzletová hmotnost|maximální vzletovou hmotností]] pro maximálně dvě osoby. Definice a požadavky na vlastnosti ultralehkých letadel se v různých zemích liší; pravidla pro provoz evropských ultralehkých letadel se udržují v rámci národních organizací, které se sdružují v mezinárodní organizaci [[European Microlight Federation]] (EMF). V [[Česko|České republice]] provádí dohled nad provozem ultralehkých letadel a uděluje [[Typový certifikát|typové certifikáty]] pro jejich provoz [[Letecká amatérská asociace České republiky|Letecká amatérská asociace ČR]] (LAA ČR), která je též vlivným členem EMF, a která k tomu byla pověřena [[Ministerstvo dopravy České republiky|Ministerstvem dopravy a spojů ČR]] v souladu s ustanovením §81 odst. 2) zákona o civilním letectví č. 49/1997 Sb.

=== Duben 2007 ===
[[Soubor:No. 310 Squadron RAF badge.gif|thumb|180px|Znak 310. squadrony]]
Činnost '''[[Československé perutě v RAF|příslušníků československého letectva]]''' v jednotkách britské [[Royal Air Force]] během [[druhá světová válka|druhé světové války]] hrála důležitou roli v boji proti [[Německo|německému]] [[Fašismus|fašismu]]; o to smutnější je osud a pronásledování těchto vojáků v komunistickém [[Československo|Československu]], kterým se až po roce [[1989]] dostalo uznání. Odchod do zahraničního odboje nebyl jednoduchý. Mnozí letci byli iritováni počátečním sklonem části velení, pozitivně reagovat na nabídku maršála [[Hermann Göring|Hermanna Göringa]] k převzetí asi 1&nbsp;500 pilotů a jiných specialistů do německého letectva po zřízení [[Protektorát Čechy a Morava|protektorátu]] (podle některých pramenů mělo dokonce dojít k prvním převodům strojů a posádek do [[Nacistické Německo|Německa]]. Tyto prameny cituje i Ministerstvo obrany, aniž by je dementovalo). Druhým důvodem bylo provedení útěku. Mnoho letců odešlo nejprve do [[Polsko|Polska]], ovšem polské úřady nejevily ochotu případ řešit (většina vojáků byla pak převedena do [[Francie]], kde vstoupili do [[Cizinecká legie|cizinecké legie]], aby mohli být přijati do francouzské armády).

=== Březen 2007 ===
[[Soubor:Charles Lindbergh detail 3c16807u.jpg|thumb|180px|Charles Lindbergh]]
'''[[Charles Lindbergh|Charles Augustus Lindbergh]], ml.''' (* [[4. únor]]a [[1902]] – † [[26. srpen|26. srpna]] [[1974]]) známý také jako ''Lucky Lindy'' nebo ''Osamělý orel'' byl [[Spojené státy americké|americký]] aviatik, známý především prvním sólovým přeletem [[Atlantský oceán|Atlantského oceánu]] v roce [[1927]].
Jeho vynikající pověst později utrpěla v důsledku jeho vedoucí úlohy v hnutí, které chtělo zamezit vstupu [[Spojené státy americké|USA]] do [[druhá světová válka|druhé světové války]]. Lindbergh se narodil v [[Detroit]]u ve státě [[Michigan]] jako syn [[švédsko|švédských]] přistěhovalců. Vyrůstal v [[Little Falls]] v [[Minnesota|Minnesotě]].
Jeho otcem byl právník a pozdější [[kongres Spojených států amerických|kongresman]] (bojující rozhodně proti vstupu USA do [[první světová válka|první světové války]]), jeho matka byla učitelkou [[chemie]]. Od mládí projevoval zájem o techniku a stroje, především letadla. V roce [[1922]] po ukončení studia strojního inženýrství se připojil k výcviku pilotů a mechaniků ve společnosti ''Nebraska Aircraft''. Koupil si také své první vlastní letadlo - [[Curtiss JN4]] z přebytečných zásob [[armáda|armády]] po první světové válce, a začal se s ním věnovat tehdy populárnímu ''kaskadérství''.

=== Únor 2007 ===
[[Soubor:SPAD_VII_USAF.jpg|thumb|180px|SPAD S.VII]]
'''[[SPAD S.VII]]''' byl úspěšný [[Francie|francouzský]] [[stíhací letoun|stíhací]] [[Dvouplošník|dvojplošník]] z doby [[první světová válka|první světové války]]. Na počátku 20. let tvořil páteř [[Československo|československého]] stíhacího letectva. Šéfkonstruktér firmy SPAD inženýr [[Louis Béchereau]] začal s vývojem jednomístného dvojplošníku s tažným motorem na počátku roku [[1915]]. Prototyp s označením '''SPAD S.V''' byl poháněn nově vyvinutým osmiválcovým motorem do V [[Hispano-Suiza 8|Hispano-Suiza 8Aa]], který poskytoval plných 150 k (112 kW) při 1450 ot./min a dovolil prototypu dosáhnout v dubnu 1916 rychlosti 213 km/h. Velení Francouzského letectva výkony letounu zaujaly natolik, že [[10. květen|10. května]] [[1916]] objednalo 268 sériových strojů pod označením '''Spa.7.C.1''' (''C'' jako ''chasseur'' (stíhač) a číslice 1 jako jednomístný). Mnohem častěji se ale používalo původní tovární označení '''S.VII.C1''' nebo jen prosté '''S.VII'''. Sériové S.VII se od původního S.V lišily větším rozpětím horního i dolního křídla.

=== Leden 2007 ===
'''[[Letov Š-328]]''' byl v předválečném [[Československo|Československu]] nejrozšířenějším [[bombardér|bombardovacím letounem]]. Již v roce [[1928]] nabídla letecká firma [[Letov]] čs. ministerstvu národní obrany (MNO) nový typ průzkumného [[dvouplošník]]u '''Letov Š-28'''. Kvůli nevyhovujícímu motoru však byla produkce tohoto letadla zamítnuta. Proto došlo k dalším pracím ve vývoji, takže v roce 1931 byl představen letoun '''Letov Š-128'''. MNO si objednalo 16 kusů, přičemž výkony stroje nebyly nijak valné. Dalším vývojovým typem byl '''Letov Š-228''', který byl představen ve [[Finsko|Finsku]] a v [[Pobaltí]], přičemž Finové požadovali na stroji některé úpravy. Roku [[1933]] vzlétl další následovník této řady '''Letov Š-328''', který byl reakcí na finské připomínky. Z obchodu nakonec sešlo a firma [[Letov]] nabídla letadla čs. MNO. Čs. armáda letadla po zkouškách vrátila a požadovala některé úpravy. První sérii těchto letadel si objednala v prosinci [[1934]] v počtu 62 ks. Letoun měl podle nových specifikací plnit čtyři úlohy: pozorovací, zvědnou, bombardovací a stíhací.

== 2006 ==
=== Prosinec 2006 ===
'''[[Ernst Udet]]''' ([[26. duben|26. dubna]] [[1896]], [[Frankfurt nad Mohanem]] – [[17. listopad]]u [[1941]], tamtéž) byl [[Německo|německý]] stíhací pilot v [[první světová válka|první světové válce]]. Po [[Manfred von Richthofen|Manfredu von Richthofen]] měl druhý nejvyšší počet – 62 vzdušných vítězství. Za války létal na strojích [[Albatros D.III]], [[Fokker Dr.I]] a [[Fokker D.VII]]. Udeta létání zajímalo od dětství, s přáteli v [[Mnichov]]ě založil v roce [[1904]] „Aero-Club“, kde stavěli modely letadel. Později díky bohatství svého otce měl možnost nalétat několik letových hodin.

[[Kategorie:Portál Letectví|Článek měsíce/Archiv]]