Zobrazení zdroje stránky Válka v Abcházii (1992–1993)

{{Infobox - konflikt
| typ konfliktu = válečný
| název = Válka v Abcházii (1992–1993)
| součást = Součást [[Gruzínsko-abchazský konflikt|gruzínsko-abchazského konfliktu]], souběžně s [[Občanská válka v Gruzii|občanskou válkou v Gruzii]]
| obrázek = 1992-1993_Georgia_war.svg
| popisek = 
| trvání = [[14. srpen]] [[1992]] – [[27. září]] [[1993]]
| místo = [[Abcházie]]
| příčiny = Nepokoje v Abcházii a dlouhodobá nespokojenost Abchazů s gruzínskou nadvládou
| výsledek = Vítězství abchazských separatistů<br />
* [[Abcházie]] se stala [[de facto]] nezávislou republikou, ale nezávislost nebyla mezinárodním společenstvím uznána
* Vyhnání větší části gruzínského obyvatelstva z Abcházie
| strana1 = {{vlajka a název|Abcházie}}
* [[Batalion Bagramjan]] {{malé|(abchazští&nbsp;Arméni)}}
{{vlajka|Konfederace horských národů Kavkazu}} [[Konfederace horských národů Kavkazu|Konfederace kavkazských národů]]
* {{vlajka|donští kozáci}} [[Kozáci|kozáčtí]] dobrovolníci
* {{vlajka|Čečenská republika Ičkerie}} [[Čečenská republika Ičkerie|čečenští]] dobrovolníci
* {{vlajka|Jižní Osetie}} [[Jižní Osetie|jihoosetští]] dobrovolníci
{{vlajka a název|Rusko (1991–1993)}}
| strana2 = [[Soubor:Flag of Georgia (1990-2004).svg|Vlajka Gruzie|22px]] [[Gruzie]] a gruzínské polovojenské organizace
* [[Soubor:Mkhedrioni Flag.gif|22px]] [[Mchedrioni]]
* [[Monadire]]
{{vlajka|Ukrajina}}[[Soubor:UNSO-flag.svg|Vlajka UNA-UNSO|17px]] [[UNA-UNSO]]
| vedení1 = {{plainlist|
* {{vlajka|Abcházie}} [[Vladislav Ardzinba]]
* {{vlajka|Abcházie}} [[Vladimir Aršba]]
* {{vlajka|Abcházie}} [[Sergej Dbar]]
* {{vlajka|Abcházie}} [[Vagharšak Kosjan]]
* {{vlajka|Konfederace horských národů Kavkazu}} [[Musa Šanibov]]
* {{vlajka|Konfederace horských národů Kavkazu}} [[Jusup Soslanbekov]]
* {{vlajka|Konfederace horských národů Kavkazu}} [[Aslambek Abdulchadžijev]]
* {{vlajka|Konfederace horských národů Kavkazu}} [[Sultan Sosnalijev]]
* {{vlajka|Konfederace horských národů Kavkazu}} [[Šamil Basajev]]
* {{vlajka|Konfederace horských národů Kavkazu}} [[Ruslan Gelajev]]
* {{vlajka|Konfederace horských národů Kavkazu}} [[Turpal-Ali Atgerijev]]}}
| vedení2 = {{plainlist|
* {{vlajka|Gruzie (1990–2004)}} [[Eduard Ševardnadze]]
* {{vlajka|Gruzie (1990–2004)}} [[Tengiz Kitovani]]
* {{vlajka|Gruzie (1990–2004)}}[[Soubor:Mkhedrioni Flag.gif|22px]] [[Džaba Joseliani]]
* {{vlajka|Gruzie (1990–2004)}} [[Emzar Kviciani]]
* {{vlajka|Gruzie (1990–2004)}} [[Giorgi Karkarašvili]]
* {{vlajka|Gruzie (1990–2004)}} [[Geno Adamia]] [[Zabitý v boji|†]]
* {{vlajka|Gruzie (1990–2004)}} [[David Tevzadze]]
* {{vlajka|Gruzie (1990–2004)}} [[Gudžar Kurašvili]]}}
| ztráty1 = 2&nbsp;220 vojáků,<br />122 nezvěstných,<br />cca 8&nbsp;000 raněných,<br />1&nbsp;820 civilistů<ref name="HRW">''GEORGIA/ABKHAZIA: VIOLATIONS OF THE LAWS OF WAR AND RUSSIA'S ROLE IN THE CONFLICT.'' [[Human Rights Watch]]. březen 1995. Vydání 7, č. 7. [https://www.hrw.org/legacy/reports/1995/Georgia2.htm#P117_4464 Dostupné online] a také zde [https://www.hrw.org/reports/pdfs/g/georgia/georgia953.pdf Dostupné online].</ref>
| ztráty2 = 4&nbsp;000 vojáků,<br />1&nbsp;000 nezvěstných,<br />cca 10&nbsp;000 raněných,<ref name="HRW" /><br />20&nbsp;000 - 30&nbsp;000 civilistů,<br />200&nbsp;000 až 250&nbsp;000 Gruzínců vyhnaných z Abcházie
}}
'''Válka v Abcházii (1992–1993)''' byl válečný konflikt mezi [[Gruzie|gruzínskými]] vládními vojenskými jednotkami a [[Abchazové|abchazskými]] [[Separatismus|separatisty]], které podporovali [[Rusové]] a militanti ze [[Severní Kavkaz|Severního Kavkazu]]. Do bojů se zapojili Gruzínci žijící v [[Abcházie|Abcházii]] na straně vládních vojsk, zatímco místní Rusové a [[Arméni]] podpořili Abchazy. V průběhu války si Abchazové zajistili podporu několika tisíc severokavkazských či kavkazských militantů a též ruských vojenských jednotek, které se nacházely na území Abcházie nebo blízko hranic. Tato válka byla vrcholem [[Gruzínsko-abchazský konflikt|gruzínsko-abchazského konfliktu]], který je doposud nevyřešený.

Průběh války byl navíc vyostřen kvůli probíhající [[Občanská válka v Gruzii|občanské válce]] v západní Gruzii mezi příznivci nedávno sesazeného prezidenta [[Zviad Gamsachurdia|Zviada Gamsachurdii]] a novou vládou pučistů v čele s [[Eduard Ševardnadze|Eduardem Ševardnadzem]], také kvůli [[Gruzínsko-osetský konflikt|gruzínsko-osetskému konfliktu]], jenž probíhal již od roku [[1989]], a kvůli všeobecnému nárůstu [[Nacionalismus|nacionalismu]] v době rozpadu [[Sovětský svaz|SSSR]]. Během bojů docházelo k masakrům, k násilí na civilistech a k dalším válečným zločinům, a to všemi bojujícími stranami. K nejhoršímu krveprolití došlo až v závěru války dne [[27. září]] [[1993]] při [[Masakr v Suchumi|masakru v Suchumi]]. Dle [[Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě]] následovaly v Abcházii [[Etnická čistka|etnické čistky]] namířené proti gruzínskému obyvatelstvu.<ref name="un.org">{{cite web|url=https://www.un.org/press/en/2008/ga10708.doc.htm|title=General Assembly Adopts Resolution Recognizing Right Of Return By Refugees, Internally Displaced Persons To Abkhazia, Georgia|author=|date=|website=un.org|accessdate=2019-12-31}}</ref> Tyto zločiny vyšetřovala mise v říjnu [[1993]], kterou nařídil [[Generální tajemník OSN]] [[Butrus Butrus-Ghálí]] a odhalila četné a závažné případy porušování lidských práv jak Abchazy, tak Gruzíny.<ref>{{cite web|url=https://www.un.org/Docs/journal/asp/ws.asp?m=S/26795|title=S/26795 - E|author=|date=|website=www.un.org|accessdate=2019-12-31}}</ref>

Vítězem války byla nakonec Abcházie, jež získala nezávislost, ačkoliv ji žádný stát na světě tehdy neuznal. Válka těžce dolehla na Gruzii, jež se musela vyrovnat s uprchlickou krizí, s tvrdými dopady války na ekonomiku a na tamní veřejnost celkově, a také se ztrátami území, kterým vládla od té doby jen [[de iure]]. Abcházie vyšla ze všech bojů rovněž zpustošená.
{{Gruzínsko-abchazský konflikt}}

== Pozadí a příčiny ==
Již v průběhu [[1980–1989|80. let]] byla situace v tehdejší [[Abchazská autonomní sovětská socialistická republika|Abchazské autonomní sovětské socialistické republice]] napjatá a vyostřená a sílily hlasy volající po odtržení [[Abcházie]] od [[Gruzie]]. Abchazská inteligence v roce [[1989]] sepsala v obci [[Lychny]] na velkém shromáždění oficiálně petici moskevské vládě na vytvoření Abchazské sovětské socialistické republiky, nezávislé na Gruzii, a tuto deklaraci podepsal rektor [[Suchumská státní univerzita|Suchumské státní univerzity]]. Tento krok vyvolal masové bouře ze strany Gruzínců žijících v Abcházii, kteří zde tvořili téměř polovinu obyvatelstva<ref>CORNELL, Svante E., Small Nations and Great Powers: A Study of Ethnopolitical Conflict in the Caucasus, 2001. str. 156. Routledge (UK), {{ISBN|0-7007-1162-7}}.</ref> Ačkoliv nebylo této žádosti sovětským vedením vyhověno, zůstávali Abchazové loajální vůči sovětské moci. Gruzíni naopak v téže době pořádali v [[Tbilisi]] akce, jež přerostly v protisovětské demonstrace, jež byly [[9. duben|9. dubna]] [[1989]] složkami sovětské armády [[Demonstrace v Tbilisi 9. dubna 1989|krvavě potlačeny]]. V průběhu této demonstrace též zazněly protiabchazské hlasy a Abchazové to vnímali jako vážnou hrozbu pro své postavení v rámci sovětské Gruzie.

Napětí v Abcházii proto rostlo a vyvrcholilo [[16. červenec|16. červenci]] v [[Nepokoje v Suchumi (1989)|ozbrojený střet]] následkem sporů o založení pobočky [[Gruzínská státní univerzita|Gruzínské státní univerzity]] v Suchumi vyčleněním gruzínské sekce z [[Abchazská státní univerzita|Abchazské státní univerzity]], kdy bylo zabito nejméně 17 osob a dalších 448 bylo zraněno, z toho 302 bylo Gruzínců.<ref name="suny">Suny, Ronald Grigor, The Making of the Georgian Nation: 2. vydání, 1994. str. 399. Indiana University Press, {{ISBN|0-253-20915-3}}</ref>. Pořádek nastolila až sovětská armáda, nastolením [[Stanné právo|stanného práva]] a obvinila [[Extrémista|extrémisty]] z obou táborů ze vzájemné provokace.

V roce [[1990]] se situace v Abcházii relativně uklidnila, avšak nevraživost Abchazů a Gruzínců přetrvávala. Projevovala se například legislativními válkami a segregací zájmových spolků dle národnosti. V té době nemohla pomoci etnický konflikt vyřešit ani ústřední moc, jež se potýkala s [[Rozpad Sovětského svazu|rozpadem Sovětského svazu]]. Změny přinesla v dubnu [[1991]] vyhlášená nezávislost [[Gruzie]], jejíž prvním prezidentem se stal nacionalista [[Zviad Gamsachurdia]]. Konaly se první svobodné volby, kdy byly pro Nejvyšší sovět Abchazské ASSR nastaveny národnostní kvóty, výrazně ve prospěch Abchazů. Ty však nereflektovaly tehdejší národnostní složení: Abchazové získali 28 křesel z 65 (17 % populace), Gruzínci 26 mandátů (45 %) a zbylých 11 křesel získali Rusové a zástupci ostatních národností (38 %).<ref>{{cite web|url=http://abkhazeti.info/war/200601261553433412425.php|title=Правда о трагедии Абхазии|author=Maršanija Lorik|date=2006-01-26|website=abkhazeti.info|accessdate=}}</ref> Takovéto rozdělení na dvě dominantní frakce prohloubilo národnostní spory.

Do čela Abcházie se již o rok dříve dostal [[Vladislav Ardzinba]], pod jehož vedením se země potichu připravovala na další fázi konfliktu. V lednu [[1992]] došlo k puči v Tbilisi a nastoupila nová moc v čele s [[Eduard Ševardnadze|Eduardem Ševardnadzem]]. Gruzie přijala ústavu z roku [[1921]], která nepočítala s existencí autonomních republik, a tak nové napětí vyvrcholilo v červnu 1992 útokem abchazských demonstrantů a militantů na vládní budovy v Suchumi. Abchazská vláda reagovala dne [[23. červenec|23. července]] [[1992]] jednostranným vyhlášením nezávislosti na Gruzii a prozatímně obnovila abchazskou ústavu z roku [[1925]]. Nezávislost tehdy nebyla uznána žádným státem z mezinárodního společenství. O pár týdnů později vypukla válka.

== Průběh války ==

=== Gruzínská ofenzíva (srpen–září 1992) ===
{{Podrobně|Bitva o Suchumi (1992)}}
[[Soubor:1992 Georgia war.svg|náhled|vlevo|Průběh válečných událostí v srpnu až říjnu 1992.]]
Po nastolení režimu [[Eduard Ševardnadze|Eduarda Ševardnadzeho]] se Gamsachurdiovi příznivci ''(Zviadovci)'' stáhli z [[Tbilisi]] do západní Gruzie, kde následně vypukla [[Občanská válka v Gruzii|občanská válka]]. Dne [[14. srpen|14. srpna]] [[1992]] vyslal šéf gruzínské obrany [[Tengiz Kitovani]] do akce policejní jednotky a také jednotky [[Gruzínská Národní garda|Národní gardy]] o počtu zhruba 3 tisíc mužů, aby na západě nastolila pořádek a obnovila kontrolu nad Abcházií, jež vyhlásila nezávislost. Tyto jednotky byly doplněny zločinci propuštěnými z vězení pod podmínkou, že budou bojovat v Abcházii.<ref name="HRW" /> Ještě téhož dne se rozhořely urputné boje v ulicích Suchumi. Jednotka čítající tisíc policistů ve zbrani totiž zaútočila směrem od [[Gali]] na Suchumi. Jako první obsadili [[letiště Suchumi-Babušara]].<ref name="HRW" /> Poté uvalili informační embargo na novináře a během poledne vtrhli do města. Následovaly je gruzínské tanky a pěchotní vozidla, které použili v ulicích proti abchazským militantům, schovaných za barikádami a vyzbrojených [[Molotovův koktejl|Molotovy koktejly]] a samopaly. Následovala dělostřelba na pozice Abchazů ve městě.<ref name="HRW" /> Gruzínské jednotky brzy obsadily i velkou část střední a východní Abcházie. [[18. srpen|18. srpna]] 1992 bylo Suchumi gruzínskými jednotkami dobyto. Separatistická vláda pod vedením předsedy abchazského nejvyššího sovětu [[Vladislav Ardzinba|Vladislava Ardzinby]] rozhodla o stažení se do [[Gudauta|Gudauty]], kde vyhlásil všeobecnou [[Mobilizace|mobilizaci]] a začal volat o pomoc.

Na tuto situaci zareagovala [[Konfederace kavkazských národů]] ze [[Severní Kavkaz|Severního Kavkazu]], která se [[19. srpen|19. srpna]] sešla v [[Groznyj|Grozném]] a otevřeně vyhlásila pomoc Abcházii a nepřátelství vůči Gruzii. [[22. srpen|22. srpna]] uveřejnila Konfederace kavkazských národů [[dekret]] jejího prezidenta [[Musa Šanibov|Musy Šanibova]] a předsedy jejich parlamentu [[Jusup Soslanbekov|Jusupa Soslanbekova]], který zněl:

:„Jelikož není jiná možnost, jak vyhnat vojsko gruzínských okupantů z území nezávislé Abcházie, a aby došlo k realizaci usnesení 10. jednání parlamentu Konfederace kavkazských národů, nařizujeme tímto:
:: 1. Všechny štáby Konfederace zabezpečí vyslání dobrovolníků na území Abcházie, aby zničili agresora vojensky.
:: 2. Všechny vojenské jednotky Konfederace musí provést vojenské akce proti jakýmkoliv silám, jež se jim postaví, a pokusí se dostat na území Abcházie jakýmkoliv způsobem.
:: 3. Vyhlásit Tbilisi zónou katastrofy. Proti městu využít všech metod, včetně teroristických aktů.
:: 4. Vyhlásit všechny osoby gruzínské národnosti přítomné na území Konfederace jako rukojmí.
:: 5. Zadržet veškerý náklad směřující do Gruzie a přerušit všechny možnosti jejich přesunu.“<ref>Červonnaja, Světlana. ''Абхазия-1992: Посткоммунистическая вандея.'' Abkhazeti.info. 26. ledna 2006. [http://abkhazeti.info/war/2006012625576883383764.php Dostupné online].</ref>

[[25. srpen|25. srpna]] oznámil velitel gruzínských vojsk, vyslaných do Suchumi, [[Giorgi Karkarašvili]] přes televizi, že gruzínské jednotky nebudou brát žádné válečné zajatce. Přislíbil, že mírumilovným obyvatelům Abcházie nebude ublíženo, a uskuteční se mírové rozhovory. Separatisty varoval, že pokud jednání o míru ztroskotají a pokud bude zabito sto tisíc Gruzínů, zahyne všech zbývajících 97 tisíc etnických Abchazů, podporujích Ardzinbu.<ref name=karkarašvili>AMKUAB, G. ILLARIONOVA T. ''Abxazija: Xronika neobjavlennoj vojny. Časť I. 14 avgusta – 14 sentiabria 1992 goda''. Moskva, 1992, str. 128. The Search for a Peace Settlement, 1998, Vrije Universiteit Brussel</ref> Karkarašvili později vyhrožoval Ardzinbovi, aby se vyvaroval jakýchkoliv akcí, kterými by měly za následek ztrátu potomků abchazského národa. Na Ardzinbu tak přesunul zodpovědnost za jejich případnou budoucí smrt.<ref name=karkarašvili /> Tyto výroky později využili separatisté pro potřeby své propagandy a pro ospravedlnění svých vlastních skutků.<ref>ČERVONNAJA S. M. ''Абхазия – 1992: посткоммунистическая Вандея''. Moskva. 1993</ref>

Během této fáze bojů došlo k [[Etnická čistka|etnickým čistkám]], které provázely krutosti na obou stranách.<ref name="červonnaja">ČERVONNAJA S. M. ''Conflict in the Caucasus: Georgia, Abkhazia and the Russian Shadow''. Gothic Image Publications, 1994. {{ISBN|978-0906362303}}.</ref> Abchazové byli vyháněni z míst pod gruzínskou kontrolou a Gruzíni byli vyháněni z míst ovládaných abchazskými separatisty. Časté byly loupeže, rabování či únosy a jiné druhy násilí včetně vražd.<ref name="HRW" /> V Suchumi páchala gruzínská vojska, k nimž se přidaly milice [[Mchedrioni]], tyto zločiny na etnickém základu, dle výpovědí vyháněných abchazských obyvatel často pod vlivem alkoholu. Terčem útoků se staly i abchazské kulturní památky. Gruzínci vyplenili budovy Abchazské státní univerzity, abchazského muzea a další místa. Budova abchazského národního archivu byla skupinou mladých gruzínských vojáků podpálena. Okolní obyvatelé všech národností (včetně Gruzínů) požár uhasili, ale vojáci se pak vrátili, rozehnali obyvatele střelbou, polili budovu [[kerosin]]em a znovu ji zapálili. Budova zcela vyhořela a nenávratně bylo zničeno 95 % všech písemností, dokumentů a nahrávek.<ref name="HRW" /><ref>DE WAAL. Thomas. ''Abkhazia: Cultural Tragedy Revisited''. Institute for War & Peace Reporting. [cit. 2019-12-31]. [https://iwpr.net/global-voices/abkhazia-cultural-tragedy-revisited Dostupné online].</ref>

Do konce srpna ovládla Gruzie většinu území Abcházie. Abchazové se ocitli obklíčení ze západu i východu v [[Okres Gudauta|okrese Gudauta]], a v severovýchodní části [[Okres Očamčyra|okresu Očamčyra]] v [[Tkvarčeli]] a okolí. V [[Gudauta|Gudautě]] byla umístěna ruská letecká základna, což bylo pro budoucí vývoj války klíčové. Zde totiž Abchazové oficiálně požádali o pomoc [[Rusko]]. Ruská armáda reagovala prohlášením odsuzující gruzínskou agresi, zatímco prezident [[Boris Jelcin]] se k záležitosti postavil neutrálně a na začátku září uspořádal v [[Moskva|Moskvě]] setkání mezi Ševardnadzem a Ardzinbou. [[3. září]] bylo sjednáno příměří, na základě kterého se měla gruzínská vojska stáhnout z [[Okres Gagra|okresu Gagra]], nejzápadnějšího okresu v Abcházii, a Abchazové měli zařídit odchod severokavkazských dobrovolníků domů. K dojednání nejdůležitějšího bodu smlouvy, který měl definitivně vyjasnit vztah Gruzie k Abchazům, však nedošlo. Zatímco Gruzie svou část dohody o příměří plnila, Abchazové nikoliv.

=== Operace Gagra (říjen 1992) ===
{{viz též|Bitva o Gagru}}
Po stažení těžké techniky gruzínské armády z [[Gagra|Gagry]] se ocitli Gruzínci v okrese Gagry bezbranní, a tak Abchazové porušili příměří a obnovili boje. Tentokrát plně zasáhli i severokavkazští bojovníci, podporovaní kozáckými oddíly z [[Kubáň|Kubáně]]. Nejpočetnější byli [[Čečenci]], v jejichž řadách bojoval i tehdy ještě neznámý bojovník [[Šamil Basajev]]. Bitva o Gagru se uskutečnila [[1. říjen|1.]] až [[6. říjen|6. října]] [[1992]]. Město na pobřeží [[Černé moře|Černého moře]] bylo gruzínskou armádou obsazeno již v průběhu bojů o Suchumi, když se zde vylodila. Zdejší [[posádka]] zde po podepsání příměří sice nebyla příliš početná, ale byla pořád dobře vyzbrojená. Vojsku složeném z abchazských separatistů, dobrovolníků [[Konfederace kavkazských národů]] a [[Kozáci|Kozáků]] velel [[Šamil Basajev]] a byl úspěšný. Separatisté byli tentokrát vyzbrojeni podstatně lépe než při bitvě o Suchumi, a nasadili tanky [[T-72]], raketomety [[BM-21 Grad]], útočné stíhačky [[Suchoj Su-25]] a helikoptéry. [[Eduard Ševardnadze|Ševardnadze]] před bitvou obvinil [[Rusko]] z pomoci separatistům, neboť předtím touto výzbrojí Abchazové nedisponovali.

Zdejší malá skupina gruzínských vojsk nejprve bránila město, poté se stáhla do centra a po přeskupení útočníky vytlačila z města do okolních zalesněných hor. [[2. říjen|2. října]] zaútočili separatisté znovu, zatímco Rusové zahájili námořní blokádu Gagry, kterým velel první náměstek ruského ministra obrany [[Michail Kolesnikov]]. Jeho jednotka měla asistovat v obsazení Gagry separatisty a ruský tanker „Don“ mezitím dodal separatistům v [[Gudauta|Gudautě]] 420 tun paliv.

Během bojů prchali gruzínští civilisté i vojáci na severozápad směrem k ruským hranicím, odkud je Rusové přepravili do Gruzie, nebo se nechali ruskými loděmi zapojených do blokády evakuovat po moři. Gruzíni, kteří během bitvy neuprchli, byli vyhnáni z domovů násilím nebo byli povražděni, často z pomsty za události v Suchumi před více než měsícem. Celkem jich bylo ubito 429.<ref name="HRW" /> Čečenští militanti jich zhruba sto popravili na gagrském stadionu, usekávali jim hlavy, s kterými tam pak hráli fotbal místo míče.<ref>MURPHY, Paul J., ''The Wolves of Islam: Russia and the Faces of Chechen Terror''. Brassey's, 2004. {{ISBN|1-57488-830-7}}</ref> V Gagře byl dopaden i vlivný gruzínský politik [[Michail Džinčaradze]], místopředseda Nejvyšší rady Abcházie, jehož Abchazové nakonec zabili poslední ranou z milosti.<ref>The Parliament of Georgia report “Genocide/Ethnic cleansing in Abkhazia: Ciphers, facts...”. 1999.</ref>

Předseda gruzínského parlamentu [[Eduard Ševardnadze]] reagoval na bitvu o Gagru a zejména na zprávy o napomáhání Ruska separatistům pozastavením vyjednávání o statutu Abcházie. Tyto skutky, které označil za vměšováním Ruska do vnitřních záležitostí Gruzie, vedly k prudkému zhoršení rusko-gruzínských vztahů.<ref name="červonnaja" /> Rusko dle svých slov pouze evakuovalo 12&nbsp;tisíc svých civilistů z oblasti bojů a na toto obvinění reagovalo prohlášením, že ofenzíva Gruzie směrem ke [[Gudauta|Gudautě]] a překročení řeky [[Gumista|Gumisty]] budou považovány za nepřátelský akt. Do konce roku [[1992]] Abchazové získali zpět většinu území na západ od [[Suchumi]].

=== Obrana Tkvarčeli (1992) ===
{{viz též|Obléhání Tkvarčeli}}
[[Soubor:Tkvarcheli TEC.jpg|náhled|Pohled na [[Tkvarčeli|tkvarčalskou]] elektrárnu, zničenou gruzínským ostřelováním]]
[[Tkvarčeli]] bylo hornické město v odlehlé části východní Abcházie, sevřené v horském údolí, kde téměř polovinu z téměř 22&nbsp;tisíc obyvatel tvořili Abchazové a další dvě čtvrtiny Rusové a Gruzínci. S vypuknutím války v srpnu 1992 zdejší Gruzíni uprchli, zatímco Abchazové utvořili partyzánské oddíly a vedle Gudauty se stalo druhým centrem protigruzínského odporu. Gruzínci v průběhu srpna a září obsazovali pobřežní oblasti, ale na Tkvarčeli zaměřili svou pozornost až v říjnu po [[Bitva o Gagru|bitvě o Gagru]]. Gruzínská armáda zaujala v okolí města pozice a zahájila blokádu s ostřelováním. Jedním z hlavních cílů ostřelování byla tkvarčalská elektrárna, jež přestala vyrábět elektřinu a na více než jeden rok bylo město i okolí odstřiženo od elektrické energie. V celé oblasti pod kontrolou abchazských partyzánů vypukla vážná humanitární krize.<ref name="HRW" />

Tu pomohlo zmírnit ruské vojsko, jež zde nechtělo nechat napospas svou početnou diasporu. Ruské letectvo proto poskytovalo obleženému městu Tkvarčeli helikoptérami jak humanitární, tak vojenskou pomoc. Provádělo evakuaci civilistů a pomohlo abchazským partyzánům přepravou bojovníků do města, aby se zapojili do bojů.<ref name="HRW" /> Gruzínci odpověděli zintenzivněním ostřelování města a útočili na veškeré cíle bez rozdílu, zejména po ztroskotání další fáze vyjednávání o míru na začátku prosince 1992, kdy gruzínský parlament zároveň přijal usnesení o zavedení stanného práva v jimi kontrolovaných částech Abcházie. Kvůli tomu muselo Rusko pozastavit svou pomoc a hledalo cesty, jak k obleženým separatistům obnovit letecký most. Jeden neúspěšný pokus se odehrál [[14. prosinec|14. prosince]] 1992, když byla zasažena ruská helikoptéra [[Mi-8]] s uprchlíky na palubě a zahynulo přes padesát osob, včetně 25 abchazských dětí.<ref>[[Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky]]. ''The Dynamics and Challenges of Ethnic Cleansing: The Georgia-Abkhazia Case'', Refugee Survey Quarterly 1997, vydání 16, č 3, s. 77–109. [https://academic.oup.com/rsq/article-abstract/16/3/77/1522346?redirectedFrom=fulltext Dostupné online].</ref> Ačkoliv gruzínské úřady popřely odpovědnost za toto sestřelení, panovalo přesvědčení, že na vrtulník zaútočili Gruzínci.<ref name="HRW" /> [[16. prosinec|16. prosince]] požádala gruzínská vláda Rusko, aby své lidi evakuovali z Abcházie jinými cestami než letecky, například přes moře, a také aby omezilo výrazně počet letů do Gudauty na svou leteckou základnu.<ref>COOPER Tom. ''Air Combat Information Group''. 29. září 2003.</ref>

=== Boje na gumistské frontě a vyjednávání (1993) ===
V prosinci [[1992]] zahájili abchazští separatisté ostřelování Suchumi, které ovládala gruzínská vojska, kdy docházelo k materiálním škodám ve městě i v obcích v okolí abchazské metropole. Dne [[4. březen|4. března]] [[1993]] dorazil do Suchumi hlava Gruzie [[Eduard Ševardnadze]], aby osobně řídil obranu města. Vydal rozkaz vyřešit obranu [[Okres Očamčyra|okresů Očamčyra]] a [[Okres Suchumi|Suchumi]], neboť Abchazové jejich spojenci posilovali dle aktuálních informací své pozice v Gudautě i podél řeky [[Gumista|Gumisty]], aby zaútočili na Suchumi a uvrhli celou Gruzii do chaosu.

V průběhu jeho pobytu ve městě došlo i k vyjednávání mezi Abchazy a Gruzíny, které vedl abchazský ministr hospodářství [[Beslan Kobachija]] a státní ministr Gruzie pro abchazské záležitosti [[Goga Chaindrava]]. Dle Kobachiji byl vůdce separatistů [[Vladislav Ardzinba]] připraven odstoupit v případě, že Ševardnadze učiní totéž. Dále, že nenařídil krveprolití a rabování v Gagře, a poznamenal, že Abcházie nikdy neprovedla deklaraci své nezávislosti oficiálně. Mezitím ale parlament Gruzie přijal deklaraci, v níž oficiálně obvinil Rusko z agrese vůči Gruzii a žádal, aby stáhlo všechna svá vojska z celého území Abcházie.

Brzy ráno dne [[16. březen|16. března]] [[1993]] zahájili separatisté útok na Suchumi, jehož výsledkem byly značné materiální škody a mnoho mrtvých civilistů.<ref>UN observers report DL47596, Prosinec 1993, New York.</ref> Abchazové též zahájili dělostřelbu gruzínských vojenských posádek podél řeky Gumisty a v Suchumi. Později v tentýž den provedlo několik stíhaček [[Suchoj Su-25]] nálet na Suchumi a další následující den. Následně speciální ruský výsadek vedl bojovou operaci po boku Abchazů a jejich spojenců přes řeku Gumistu, kde obsadili část obce [[Gumista (vesnice)|Ačadara]], než jejich postup zastavila gruzínská vojska a zahnala je zpět. Nevyužili tak zhoršující se situaci v západní Gruzii, kde nadále pokračovala [[Občanská válka v Gruzii|občanská válka]], která se zde touto dobou vyostřila, neboť se do Gruzie tajně vrátil exprezident [[Zviad Gamsachurdia|Gamsachurdia]].

Dne [[14. květen|14. května]] bylo vyjednáno zásluhou ruského diplomata [[Boris Pastuchov|Borise Pastuchova]] další příměří, které zahrnovalo závazek k účasti na mírové konferenci pod dohledem [[Organizace spojených národů|OSN]], která měla od Rusů převzít úlohu vyjednávání o míru. Vyslancem generálního tajemníka OSN se stal [[Eduard Brunner]]. Abchazská strana se však jednání nezúčastnila a dohodu podepsal jen [[Boris Jelcin|Jelcin]] s [[Eduard Ševardnadze|Ševardnadzem]]. Do července tak byly boje opět obnoveny. [[2. červenec|2. července]] připlula ruská válečná loď k abchazskému pobřeží poblíž vesnice [[Tamyš]] a zapojila se do zuřivé bitvy proti tamním gruzínským ozbrojeným složkám.<ref>{{cite web|title=Heros of Tamish|url=http://www.for.ge/view.php?for_id=24834&cat=16|publisher=Kviris Palitra Media|access-date=2 July 2016|archive-url=https://web.archive.org/web/20160828125525/http://www.for.ge/view.php?for_id=24834&cat=16|archive-date=28 August 2016|url-status=dead|titul=Archivovaná kopie|datum přístupu=2019-12-31|url archivu=https://web.archive.org/web/20160828125525/http://www.for.ge/view.php?for_id=24834&cat=16|datum archivace=2016-08-28|nedostupné=ano}}</ref><ref>{{cite web|title=ტამიში, 1993 წ. 2 ივლისი – დიდება გმირებს!|url=http://kar.ge/ტამიში-დიდება-გმირებს/|website=kar.ge}}</ref> Tato bitva patřila k nejkrvavějším v celé válce, neboť na obou stranách byly stovky mrtvých a další stovky raněných. Gruzínci při bitvě dokázali uhájit své pozice.

V červenci pak abchazští separatisté a jejich spojenci za asistence Rusů obsadili obce, [[Guma (vesnice)|Achalšeni, Guma a Kamani]] severně od Suchumi. Nejtěžší boje [[Masakr v Kamani|svedli o Kamani]], neboť se tam nacházela posádka [[Gruzínská Národní garda|Gruzínské národní gardy]] a batalionu tvořeného gruzínskými dobrovolníky. Bitva trvala několik hodin a vesnice nakonec padla. Následující dva dny Abchazové systematicky mučili, znásilňovali a vyvražďovali obyvatelstvo Kamani. V nedalekém ženském klášteře znásilnili zdejší jeptišky a pak je vraždili před zraky zdejších kněžích, které poté podrobili výslechu o tom, komu patří země Abcházie, a nakonec je vyvedli ven a také je zavraždili. V průběhu [[Masakr v Kamani|masakru]] zahynulo 120 Gruzínců.

Tímto vítězstvím si abchazští separatisté zajistili téměř všechny strategické výškové body v okolí Suchumi. Krátce poté rezignoval předseda gruzínské rady obrany Abcházie [[Tamaz Nadareišvili]] ze zdravotních důvodů a nahradil ho poslanec [[Žiuli Šartava]]. V průběhu bojů se o situaci svých diaspor v Abcházii začaly zajímat jejich mateřské země. 15. srpna zorganizovalo [[Řecko]] humanitární [[Operace Zlaté rouno|operaci Zlaté rouno]], během níž evakuovalo 1015 [[Pontští Řekové|etnických Řeků]], kteří nestačili uprchnout včas z válečné zóny a uvízli zde.<ref>Dionyssis Kalamvrezos. ''The anniversary of Operation Golden Fleece to evacuate diaspora Greeks from war in Abkhazia.'' Kathimerini. 9. srpna 2003. [http://www.ekathimerini.com/4dcgi/_w_articles_ell_100003_09/08/2003_32859 Dostupné online].</ref> Podobně došlo k evakuaci 170 [[Estonci|Estonců]] třemi letadly, které vypravilo do Abcházie [[Estonsko]] ještě v roce 1992.<ref>{{cite web|author=Kalev Vilgats, toimetaja |url=http://www.parnupostimees.ee/244841/kalev-vilgats-abhaasia-eestlaste-saatus-eestis |title=Kalev Vilgats: Abhaasia eestlaste saatus Eestis – Artiklid |publisher=parnupostimees.ee |date= 2 April 2010|accessdate=2016-02-24}}</ref> Dle jiných zdrojů bylo evakuovaných Estonců celkem 400.<ref>http://ida.aule.ee/ajalehed/tagakaukaasia/1993abhaasia_eestlased.pdf</ref>.

Situace nebyla pro Gruzii příznivá, a tak byl Ševardnadze nucen zasednout k jednacímu stolu přímo se separatisty v ruském [[Soči]], kde byla podepsána [[27. červenec|27. července]] 1993 dohoda o stažení gruzínských vojsk a kavkazských jednotek z Abcházie s tím, že se tak mělo stát do 15 dnů. Dále mělo být obnoveno hlavní město Abcházie Suchumi a na mír v celém regionu měly dohlížet [[UNOMIG|mírové jednotky]] s mandátem OSN podle rezoluce [[Rada bezpečnosti OSN]] č. 858 z [[24. srpen|24. srpna]] 1993.<ref>[[Rada bezpečnosti OSN]]. Rezoluce č. 858. 24. srpna 1993. [https://undocs.org/S/RES/858(1993) Dostupné online].</ref>

=== Masakr v Suchumi (září 1993) ===
{{viz též|Masakr v Suchumi}}
[[Soubor:1993 Georgia war1.svg|náhled|Průběh závěrečné fáze války]]
[[Abchazové]] i přes podpis smlouvy nadále zbrojili a [[16. září]] [[1993]] zahájili další mohutnou ofenzívu proti nepřipraveným Gruzíncům v [[Suchumi]]. Abchazové oficiálně argumentovali neplněním dohod ze [[Soči]] ze strany [[Gruzie]], ale ve skutečnosti vycítili jedinečnou příležitost, jak se Gruzínců zbavit, protože gruzínská armáda byla již dost oslabená a v Rusku vypukla vleklá politická krize, která umožnila ruské armádě provádět na [[Kavkaz]]u, co chce, takže mohla pomoci Abchazům v boji s Gruzínci.{{Fakt/dne|20110916}} Po deseti dnech tuhých bojů bylo Suchumi [[27. září]] dobyto a gruzínská armáda byla zatlačena až za řeku [[Inguri]]. Zároveň začal [[Zviad Gamsachurdia]] svůj ozbrojený odboj vůči [[Eduard Ševardnadze|Ševardnadzemu]] v kraji [[Samegrelo]] na západě Gruzie a jeho příznivci obsadili přístav [[Poti]] a klíčový železniční uzel v [[Samtredia|Samtredii]], takže Tbilisi zůstalo odříznuté od moře. Gruzínské jednotky v Abcházii se musely vzdát a odevzdat zbraně Gamsachurdiovi.

Jakmile v Suchumi převzali vládu opět Abchazové, začal tzv. Masakr v Suchumi, který trval dva týdny. Severokavkazské jednotky spolu s abchazskými začaly pod dojmem vítězství ničit gruzínské části města a vyvražďovat obyvatelstvo gruzínského původu po celé Abcházii. Jenom v Suchumi bylo zavražděno v rámci těchto etnických čistek až 10 000 lidí a zbytek uprchl přes [[Soutěska Kodori|Kodorskou soutěsku]] do [[Samegrelo|Mingrelie]], [[Tbilisi]] nebo Ruska. Během této doby bylo v Suchumi Abchazskou armádou zajato několik abchazských politiků loajálních Gruzíncům jak abchazské, tak gruzínské národnosti. Všichni byli pravděpodobně mučeni a následně popraveni, včetně [[Žiuli Šartava|Žiuliho Šartavy]], hlavy Abchazské autonomní republiky. Tyto všechny události vedly k přijmutí Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 876 ze dne [[19. říjen|19. října]] [[1993]] odsuzující porušení mírové dohody ze Soči a velmi ostře odsuzující etnické čistky, které prováděla Abchazská armáda. Kvůli tomu se několikrát sešla i [[Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě]] (OSCE) v [[Budapešť|Budapešti]], [[Lisabon]]u a [[Istanbul]]u. Rusko přistoupilo k totální blokádě Abcházie a přerušení dodávek elektřiny.

=== Mír ===
Zvláštní vyslanec [[Organizace spojených národů|OSN]] [[Eduard Brunner]] svolal jednání o míru do [[Ženeva|Ženevy]], kde měly proběhnout gruzínsko-abchazské rozhovory. Dospělo se k dohodě, podle které obě strany souhlasily s umístěním ruských jednotek na hranicích [[Abcházie]] s [[Gruzií]] podél řeky [[Inguri]] pod přísným dohledem OSN a na základě mandátu [[Společenství nezávislých států|SNS]]. Tím byla válka z let 1992–1993 ukončena. Abcházie tuto smlouvu považovala za uhájení své nezávislosti a vítězství. V květnu [[1994]] byla uzavřena další dohoda upřesňující podmínky pobytu ruských vojsk u řeky Inguri. [[4. prosinec|4. prosince]] byla přijatá společná gruzínsko-abchazská ''Deklarace o opatřeních k politickému urovnání gruzínsko-abcházského konfliktu'', která vyjadřovala přání obou stran nastolit pořádek a obnovit zemi. Abchazská strana se konečně ze strany Gruzie dočkala uznání práva na existenci autonomní republiky, vlastní ústavy a státnosti. Abchazové se zase museli vzdát myšlenky úplné nezávislosti a do společné kompetence zařadit zahraniční politiku, energetiku, dopravu, ekologii, občanská a lidská práva a práva národnostních menšin. Součástí deklarace byl i závazek Abchazů, že umožní bezpečný návrat domů všem válečným uprchlíkům. Do Abcházie se ale po válce vrátilo už jen málo Gruzínců. Tuto deklaraci podepsali představitelé obou znepřátelených stran, [[Rusko|Ruska]], [[Organizace spojených národů|OSN]] a [[Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě|OBSE]].

== Odkazy ==

=== Reference ===
<references />

=== Literatura ===
* COHEN, Jonathan. ''A question of sovereignty: The Georgia-Abkhazia peace process''. Concilation Resources. Londýn. 1999. 100 str. [https://rc-services-assets.s3.eu-west-1.amazonaws.com/s3fs-public/A_question_of_sovereignty_The_Georgia-Abkhazia_peace_process_Accord_Issue_7.pdf Dostupné online].

=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
* [https://web.archive.org/web/20100605020046/http://www.cidcm.umd.edu/mar/chronology.asp?groupId=37201 Chronologie Abchazů v Gruzii na www.cidcm.umd.edu]

{{Post-sovětské války}}
{{České konflikty po druhé světové válce}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Válka a vojenství}}

[[Kategorie:Války Abcházie]]
[[Kategorie:Války Gruzie]]
[[Kategorie:Gruzínsko-abchazský konflikt]]
[[Kategorie:Konflikty roku 1992]]
[[Kategorie:Konflikty roku 1993]]
[[Kategorie:Postsovětské konflikty]]