Liberalismus: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 1. 4. 2017, 13:29

Liberalismus (latinsky liber svobodný, liberalis svobody se týkající, svobodomyslný) je politický směr nebo také filosofický pohled, který stojí na tom, že svoboda je prioritní politická hodnota. Tato ideologie původně vznikla v 17. století v Anglii a má kořeny v evropském osvícenství. V různých oblastech světa se však liberalismus dále vyvíjel odlišně a proto může mít slovo „liberalismus“ celou řadu významů v závislosti na kontextu a regionu.

Historie liberalismu

Základní hodnotou liberalismu je svoboda. Tím se liší od zbylých dvou demokratických politických názorů (konzervatismu i socialismu). Stejně jako ony je však v protikladu k totalitarismu. Od anarchismu se liberalismus odlišuje tím, že stát považuje za nutný k ochraně svobody. Liberalismus usiluje o maximální svobodu, a to jak osobní, tak i ekonomickou, náboženskou a politickou. Klasický liberalismus dobře charakterizuje citát: „Svoboda tvé pěsti končí na špičce mého nosu“.

Počátky liberalismu sahají do osvícenství, vzniku svobodného pohledu na svět, a jeho uplatnění ve filozofii a politice. Liberalismus chce osvobodit společnost od ideologií, které se snaží obhajovat nutnost nesvobody (příklad: „vše jest od milosti boží“). Základem jeho politické filozofie je individuum, občan, který má co největší svobodu. Svoboda je podle liberálního přesvědčení základem společnosti, na němž stát, politika a hospodářství spočívají a který stát chrání. Kde začíná osobní svoboda, končí státní moc, která může zakročit jenom, když je porušena svoboda osobní.

Pro liberalismus konce 18. a začátkem 19. století byla cílem svoboda a individualismus. Pomocí „laissez faire“ mělo docházet k omezování státních zásahů do hospodářství, a tedy i posílení role jednotlivce. V politice šlo hlavně o ochranu občanských svobod jednotlivců. Avšak v první třetině 20. století hlavně v USA nabývá tento pojem zcela jiný nádech, nadále má vyjadřovat spíše blahobyt a rovnost, které se mají konečně stát alternativou svobody. Americká levice tedy pod pojmem liberalismus prosazuje odlišné záměry oproti původnímu významu pojmu i oproti evropskému úzu; pro americkou levici liberalismus představuje podporu centralizované moci a široké zásahy do ekonomické oblasti. Změna v chápání liberalismu je citelnější v oblasti ekonomické než v politické.

V některých vyspělých zemích, např. ve Švýcarsku, se prosadila tato definice liberalismu: Svoboda a zodpovědnost – pro každého bez rozdílu. Svoboda a zodpovědnost jak ekonomická, tak politická, tak sociální. Tito liberálové jej považují za jedinou alternativu k tržnímu fundamentalismu, „divokému kapitalismu“ (svoboda bez zodpovědnosti) na straně jedné a k „všeovládajícímu státu“ (zodpovědnost bez svobody) na straně druhé. Nepovažují se za ani pravé, ani levé. Poukazují na to, že svoboda bez zodpovědnosti směřuje k rozpadu společnosti na „mocensko-politické klany“, jejímž zájmům je společnost vydána napospas. Zároveň poukazují na to, že zodpovědnost bez svobody vede k totalitě a k rostoucí byrokracii, jejímž zájmům je společnost nakonec podřízena.

Stát, v dnešním pojetí s vysokou participací občanů, má mimo jiné důležitý úkol – svobodu a zodpovědnost chránit (viz též právní stát). Praktickému použití těchto zásad pro rozvoj hospodářství jako základu svobody a demokracie tam, kde dnes chybějí, tedy v rozvojových zemích (ke kterým de Soto počítá i post-sovětské), se věnuje Hernardo de Soto a jeho Institut pro svobodu a demokracii v Peru, činný po celém světě.

Zde dole uvedená matrice dvou aspektů politického spektra má podle jedné z prací Institutu Sotomo (sociotopological modeling) Univerzity Curych, dvě hlavní dimenze – na jedné ose dole konzervativní (snažící se co nejvíce zachovat, trvající na jednou, kdysi, prosazeném) a nahoře liberální (tolerantní, otevřená změnám, pokroku) a na druhé ose klasickou dimenzi levou (orientace více na společnost a na zástupcům delegované kompetence) a pravou (orientace více na jednotlivce a jeho přímou zodpovědnost). Liberály podle jejich politiky a činů curyšští experti zobrazují v horních dvou čtvercích.

Sociální liberalismus

Po vzniku socialismu se důraz politiky přenesl na sociální otázku. Mainstreamový liberalismus na to reagoval svou modifikací na většinový sociální liberalismus. Sociální liberalismus (nazývaný též levicovým liberalismem) je ideologie blízká politice evropských sociálně demokratických stran. Prosazuje regulaci ekonomiky, adekvátní zdanění a sociální stát (welfare state). To znamená, že sociální liberálové větší měrou než ostatní liberálové omezují ekonomickou svobodu, ale stejně jako klasičtí liberálové a libertariáni prosazují poměrně velkou osobní svobodu.

V Evropě můžeme najít několik levicových liberálních stran, např. Demokraté 66, britská Liberálně demokratická strana, dánská Radikal Venstre – strana sociálně liberální nebo česká Strana pro otevřenou společnost.

Americký liberalismus

V USA se v názvu neužívá nepopulárního přívlastku „sociální“. Liberalismus zde prosazuje zejména Demokratická strana. Americký liberalismus je blízký západo-evropské sociální demokracii, v mnoha věcech se však liší. Zejména v oblasti ekonomiky, kde prosazuje středovější cestu.

Neoliberalismus

Podle kritiků je neoliberalismus ekonomická a ideologická jednostrannost politiky. Jeho zastánci ale poukazují na nutnost změn, které etatisticky „přebujelý stát“ a rostoucí regulace trhů vyžadují. Tento spor a toto označení vznikly v sedmdesátých letech 20. století, kdy některé státy začaly snižovat bariéry regulace mezinárodních a vnitřních trhů s cílem docílit volného trhu. I přes svou nejednoznačnou definici se pojem neoliberalismus často používá v souvislosti s Washingtonským konsenzem. Neoliberalismus akceptuje určitou státní roli v ekonomice, jako nezbytnost nezávislých centrálních bank a ochrany práva a bezpečnosti. Zároveň ale vyžaduje omezení role státu ve všech možných oblastech, a tím umožněné snížení daňového zatížení. Neoliberalismus prosazovali například politička Margaret Thatcherová a ekonom Milton Friedman. Což kritizoval např. Noam Chomsky a tvrdil, že primární rolí neoliberalismu byla zástěrka pro akumulaci kapitálu.

Ryze ekonomicky orientovaný neoliberalismus zpravidla ale neznamená liberální postoj v jiných záležitostech politiky a společnosti, proto je také občas nazýván „liberálním konzervatismem“, tedy syntézou konzervativismu a liberalismu. Protože se neoliberalismus ne nutně zajímá o osobní svobodu, etiku, morálku, je často využíván i diktátorskými režimy, jako například Pinochetovým Chile. Ale i Čína, která se otevírá především ekonomicky, ale jinak se snaží zachovat cestu komunismu, by mohla být takovým příkladem. Neoliberální orientace je přisuzována i představitelům demokratických vlád, jako, vedle zmíněné Margaret Thatcherové, Ronaldu Reaganovi. V ČR prosazují tuto orientaci především zástupci stran ODS a TOP 09.

Klasický liberalismus a libertarianismus

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

V USA se smysl slova liberalismus postupně změnil a nyní jím jsou označeny politické ideály, které jsou v Evropě považovány za sociálně-demokratické. Klasický liberalismus, ve smyslu, v jakém je používán v Evropě, se proto ve Spojených státech nazývá libertarianismem. Mezi klasicky liberální a libertariánské strany se řadí například americká Libertarian party (Libertariánská strana), v Česku Strana svobodných občanů.^[1]

Citáty

„	Existují dvě slova v politice, která nejde přeložit. Federalismus a liberalismus. … Být liberální ve Francii znamená až ocitnout se extrémně napravo. Být liberální v Americe znamená být nalevo. Liberální v Británii znamená centristickou politiku, lehce doleva, levý střed.	“
— François Bayrou^[2]

Odkazy

Reference

↑ DVOŘÁK, Pavel. Libertarianismus jako liberalismus 2.0. Libertarián (blog Pavla Dvořáka) [online]. 2010-08-121 [cit. 2014-02-03]. Dostupné online.
↑ Jsem ten, kdo šlechtí dostihové koně francouzské politiky, Britské listy, rozhovor: Štěpán Kotrba, Praha, 10. 5. 2006

Literatura

Guido de Ruggiero: Dějiny evropského liberalismu, Orbis, Praha 1929
John Gray: Liberalismus, Občanský institut, Praha 1999, ISBN 80-86228-01-0
David Boaz: Liberalismus v teorii a politice, Liberální institut, Praha 2002, ISBN 80-86389-23-5
John Gray: Dvě tváře liberalismu, Mladá fronta, Praha 2004, ISBN 80-204-0992-0

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu liberalismus na Wikimedia Commons

Slovníkové heslo liberalizmus ve Wikislovníku
Encyklopedické heslo Liberalismus v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Téma Liberalismus ve Wikicitátech
VON MISES, Ludwig. Liberalismus. Praha: Liberální institut, 1998. 184 s. Dostupné online. ISBN 80-86119-08-4.

[1] DVOŘÁK, Pavel. Libertarianismus jako liberalismus 2.0. Libertarián (blog Pavla Dvořáka) [online]. 2010-08-121 [cit. 2014-02-03]. Dostupné online.

[2] Jsem ten, kdo šlechtí dostihové koně francouzské politiky, Britské listy, rozhovor: Štěpán Kotrba, Praha, 10. 5. 2006

[1]

[2]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 {{Neověřeno}}
-'''Liberalismus''' ([[Latina|latinsky]] ''liber'' svobodný, ''liberalis'' svobody se týkající, svobodomyslný) je [[politika|politický]] směr nebo také [[filosofický pohled]], který stojí na tom, že [[svoboda]] je prioritní politická hodnota. Tato [[ideologie]] původně vznikla v [[17. století]] v [[Anglie|Anglii]] a má kořeny v evropském [[osvícenství]]. V různých oblastech světa se však liberalismus dále vyvíjel odlišně a proto může mít slovo "liberalismus" celou řadu významů v závislosti na kontextu a regionu.
+'''Liberalismus''' ([[Latina|latinsky]] ''liber'' svobodný, ''liberalis'' svobody se týkající, svobodomyslný) je [[politika|politický]] směr nebo také [[filosofický pohled]], který stojí na tom, že [[svoboda]] je prioritní politická hodnota. Tato [[ideologie]] původně vznikla v [[17. století]] v [[Anglie|Anglii]] a má kořeny v evropském [[osvícenství]]. V různých oblastech světa se však liberalismus dále vyvíjel odlišně a proto může mít slovo „liberalismus“ celou řadu významů v závislosti na kontextu a regionu.
 == Historie liberalismu ==
-Základní hodnotou liberalismu je [[svoboda]]. Tím se liší od zbylých dvou demokratických politických názorů ([[konzervatismus|konzervatismu]] i [[socialismus|socialismu]]). Stejně jako ony je však v protikladu k [[Totalitarismus|totalitarismu]]. Od [[anarchismus|anarchismu]] se liberalismus odlišuje tím, že stát považuje za nutný k ochraně svobody. Liberalismus usiluje o maximální svobodu, a to jak osobní, tak i ekonomickou, náboženskou a politickou. [[Klasický liberalismus]] dobře charakterizuje citát: „''Svoboda tvé pěsti končí na špičce mého nosu''“. {{Fakt/dne|20120528005552}}
+Základní hodnotou liberalismu je [[svoboda]]. Tím se liší od zbylých dvou demokratických politických názorů ([[konzervatismus|konzervatismu]] i [[socialismus|socialismu]]). Stejně jako ony je však v protikladu k [[Totalitarismus|totalitarismu]]. Od [[anarchismus|anarchismu]] se liberalismus odlišuje tím, že stát považuje za nutný k ochraně svobody. Liberalismus usiluje o maximální svobodu, a to jak osobní, tak i ekonomickou, náboženskou a politickou. [[Klasický liberalismus]] dobře charakterizuje citát: „Svoboda tvé pěsti končí na špičce mého nosu“.
-Počátky liberalismu sahají do [[osvícenství]], vzniku svobodného pohledu na svět, a jeho uplatnění ve [[filosofie|filozofii]] a [[politika|politice]]. {{Fakt/dne|20120528005552}} Liberalismus chce osvobodit společnost od [[ideologie|ideologií]], které se snaží obhajovat nutnost nesvobody (příklad: „vše jest od milosti boží“). Základem jeho politické filozofie je [[individuum]], [[Občanství|občan]], který má co největší svobodu. Svoboda je podle liberálního přesvědčení základem společnosti, na němž [[stát]], [[politika]] a [[hospodářství]] spočívají a který stát chrání. Kde začíná osobní svoboda, končí státní moc, která může zakročit jenom, když je porušena svoboda osobní. {{Fakt/dne|20120528005552}}
+Počátky liberalismu sahají do [[osvícenství]], vzniku svobodného pohledu na svět, a jeho uplatnění ve [[filosofie|filozofii]] a [[politika|politice]]. Liberalismus chce osvobodit společnost od [[ideologie|ideologií]], které se snaží obhajovat nutnost nesvobody (příklad: „vše jest od milosti boží“). Základem jeho politické filozofie je [[individuum]], [[Občanství|občan]], který má co největší svobodu. Svoboda je podle liberálního přesvědčení základem společnosti, na němž [[stát]], [[politika]] a [[hospodářství]] spočívají a který stát chrání. Kde začíná osobní svoboda, končí státní moc, která může zakročit jenom, když je porušena svoboda osobní.
-Pro liberalismus konce 18. a začátkem 19. století byla cílem svoboda a individualismus. Pomocí „[[laissez faire]]“ mělo docházet k omezování státních zásahů do hospodářství, a tedy i posílení role jednotlivce. V politice šlo hlavně o ochranu občanských svobod jednotlivců. Avšak v první třetině 20. století hlavně v USA nabývá tento pojem zcela jiný nádech, nadále má vyjadřovat spíše blahobyt a rovnost, které se mají konečně stát alternativou svobody. {{Fakt/dne|20120528005552}} Americká levice tedy pod pojmem liberalismus prosazuje odlišné záměry oproti původnímu významu pojmu i oproti evropskému úzu; pro americkou levici liberalismus představuje podporu centralizované moci a široké zásahy do ekonomické oblasti. Změna v chápání liberalismu je citelnější v oblasti ekonomické než v politické.
+Pro liberalismus konce 18. a začátkem 19. století byla cílem svoboda a individualismus. Pomocí „[[laissez faire]]“ mělo docházet k omezování státních zásahů do hospodářství, a tedy i posílení role jednotlivce. V politice šlo hlavně o ochranu občanských svobod jednotlivců. Avšak v první třetině 20. století hlavně v USA nabývá tento pojem zcela jiný nádech, nadále má vyjadřovat spíše blahobyt a rovnost, které se mají konečně stát alternativou svobody. Americká levice tedy pod pojmem liberalismus prosazuje odlišné záměry oproti původnímu významu pojmu i oproti evropskému úzu; pro americkou levici liberalismus představuje podporu centralizované moci a široké zásahy do ekonomické oblasti. Změna v chápání liberalismu je citelnější v oblasti ekonomické než v politické.
-V některých vyspělých zemích, např. ve [[Švýcarsko|Švýcarsku]], se prosadila tato definice liberalismu: ''Svoboda a zodpovědnost – pro každého bez rozdílu.'' {{Fakt/dne|20120528005552}} Svoboda a zodpovědnost jak ekonomická, tak politická, tak sociální. Tito liberálové jej považují za jedinou alternativu k [[tržní fundamentalismus|tržnímu fundamentalismu]], „divokému kapitalismu“ (svoboda bez zodpovědnosti) na straně jedné a k „všeovládajícímu státu“ (zodpovědnost bez svobody) na straně druhé. Nepovažují se za ani pravé, ani levé. Poukazují na to, že svoboda bez zodpovědnosti směřuje k rozpadu společnosti na „mocensko-politické klany“, jejímž zájmům je společnost vydána napospas. Zároveň poukazují na to, že zodpovědnost bez svobody vede k [[Totalitarismus|totalitě]] a k rostoucí [[byrokracie|byrokracii]], jejímž zájmům je společnost nakonec podřízena. {{Fakt/dne|20120528005552}}
+V některých vyspělých zemích, např. ve [[Švýcarsko|Švýcarsku]], se prosadila tato definice liberalismu: ''Svoboda a zodpovědnost – pro každého bez rozdílu.'' Svoboda a zodpovědnost jak ekonomická, tak politická, tak sociální. Tito liberálové jej považují za jedinou alternativu k [[tržní fundamentalismus|tržnímu fundamentalismu]], „divokému kapitalismu“ (svoboda bez zodpovědnosti) na straně jedné a k „všeovládajícímu státu“ (zodpovědnost bez svobody) na straně druhé. Nepovažují se za ani pravé, ani levé. Poukazují na to, že svoboda bez zodpovědnosti směřuje k rozpadu společnosti na „mocensko-politické klany“, jejímž zájmům je společnost vydána napospas. Zároveň poukazují na to, že zodpovědnost bez svobody vede k [[Totalitarismus|totalitě]] a k rostoucí [[byrokracie|byrokracii]], jejímž zájmům je společnost nakonec podřízena.
 Stát, v dnešním pojetí s vysokou [[participace|participací]] občanů, má mimo jiné důležitý úkol – svobodu a zodpovědnost chránit (viz též [[právní stát]]). Praktickému použití těchto zásad pro rozvoj hospodářství jako základu [[svoboda|svobody]] a [[demokracie]] tam, kde dnes chybějí, tedy v [[rozvojová země|rozvojových zemích]] (ke kterým de Soto počítá i [[post-sovětské země|post-sovětské]]), se věnuje [[Hernando de Soto (ekonom)|Hernardo de Soto]] a jeho [[Institut pro svobodu a demokracii]] v Peru, činný po celém světě.
-Zde dole uvedená matrice dvou aspektů politického spektra má podle jedné z prací Institutu Sotomo ''(sociotopological modeling)'' Univerzity [[Curych]], dvě hlavní dimenze – na jedné ose dole konzervativní (snažící se co nejvíce zachovat, trvající na jednou, kdysi, prosazeném) a nahoře liberální (tolerantní, otevřená změnám, pokroku) a na druhé ose klasickou dimenzi levou (orientace více na společnost a na zástupcům delegované kompetence) a pravou (orientace více na jednotlivce a jeho přímou zodpovědnost). Liberály podle jejich politiky a činů curyšští experti zobrazují v horních dvou čtvercích. {{Fakt/dne|20120528005552}}
+Zde dole uvedená matrice dvou aspektů politického spektra má podle jedné z prací Institutu Sotomo ''(sociotopological modeling)'' Univerzity [[Curych]], dvě hlavní dimenze – na jedné ose dole konzervativní (snažící se co nejvíce zachovat, trvající na jednou, kdysi, prosazeném) a nahoře liberální (tolerantní, otevřená změnám, pokroku) a na druhé ose klasickou dimenzi levou (orientace více na společnost a na zástupcům delegované kompetence) a pravou (orientace více na jednotlivce a jeho přímou zodpovědnost). Liberály podle jejich politiky a činů curyšští experti zobrazují v horních dvou čtvercích.
 == Sociální liberalismus ==
@@ Řádek 25: / Řádek 25: @@
 == Neoliberalismus ==
-Podle kritiků je neoliberalismus [[ekonomie|ekonomická]] a [[ideologie|ideologická]] jednostrannost politiky.{{Zdroj?}} Jeho zastánci ale poukazují na nutnost změn, které [[etatismus|etatisticky „přebujelý stát“]] a rostoucí [[Ekonomická regulace|regulace trhů]] vyžadují.{{Zdroj?}} Tento spor a toto označení vznikly v sedmdesátých letech 20. století, kdy některé státy začaly snižovat bariéry regulace mezinárodních a vnitřních trhů s cílem docílit [[volný trh|volného trhu]]. I přes svou nejednoznačnou definici se pojem neoliberalismus často používá v souvislosti s [[Washingtonský konsenzus|Washingtonským konsenzem]]. Neoliberalismus akceptuje určitou [[stát]]ní roli v ekonomice, jako nezbytnost nezávislých [[centrální banka|centrálních bank]] a ochrany [[právo|práva]] a [[bezpečnost]]i. Zároveň ale vyžaduje omezení role státu ve všech možných oblastech, a tím umožněné snížení [[daň]]ového zatížení.{{Zdroj?}} Neoliberalismus prosazovali například politička [[Margaret Thatcher]]ová a ekonom [[Milton Friedman]].{{Zdroj?}} Což kritizoval např. [[Noam Chomsky]] a tvrdil, že primární rolí neoliberalismu byla zástěrka pro akumulaci [[kapitál]]u.{{Zdroj?}}
+Podle kritiků je neoliberalismus [[ekonomie|ekonomická]] a [[ideologie|ideologická]] jednostrannost politiky. Jeho zastánci ale poukazují na nutnost změn, které [[etatismus|etatisticky „přebujelý stát“]] a rostoucí [[Ekonomická regulace|regulace trhů]] vyžadují. Tento spor a toto označení vznikly v sedmdesátých letech 20. století, kdy některé státy začaly snižovat bariéry regulace mezinárodních a vnitřních trhů s cílem docílit [[volný trh|volného trhu]]. I přes svou nejednoznačnou definici se pojem neoliberalismus často používá v souvislosti s [[Washingtonský konsenzus|Washingtonským konsenzem]]. Neoliberalismus akceptuje určitou [[stát]]ní roli v ekonomice, jako nezbytnost nezávislých [[centrální banka|centrálních bank]] a ochrany [[právo|práva]] a [[bezpečnost]]i. Zároveň ale vyžaduje omezení role státu ve všech možných oblastech, a tím umožněné snížení [[daň]]ového zatížení. Neoliberalismus prosazovali například politička [[Margaret Thatcher]]ová a ekonom [[Milton Friedman]]. Což kritizoval např. [[Noam Chomsky]] a tvrdil, že primární rolí neoliberalismu byla zástěrka pro akumulaci [[kapitál]]u.
-Ryze ekonomicky orientovaný neoliberalismus zpravidla ale neznamená liberální postoj v jiných záležitostech politiky a společnosti, proto je také občas nazýván „liberálním konzervatismem“, tedy syntézou konzervativismu a liberalismu. Protože se neoliberalismus ne nutně zajímá o osobní [[svoboda|svobodu]], [[etika|etiku]], [[morálka|morálku]], je často využíván i [[diktatura|diktátorskými]] [[režim]]y, jako například [[Augusto Pinochet|Pinochetovým]] [[Chile]].{{Zdroj?}} Ale i [[Čína]], která se otevírá především ekonomicky, ale jinak se snaží zachovat cestu [[komunismus|komunismu]], by mohla být takovým příkladem.{{Zdroj?}} Neoliberální orientace je přisuzována i představitelům demokratických vlád, jako, vedle zmíněné [[Margaret Thatcher]]ové, [[Ronald Reagan|Ronaldu Reaganovi]].{{Zdroj?}} V [[Česko|ČR]] prosazují tuto orientaci především zástupci stran [[Občanská demokratická strana|ODS]] a [[TOP 09]].{{Zdroj?}}
+Ryze ekonomicky orientovaný neoliberalismus zpravidla ale neznamená liberální postoj v jiných záležitostech politiky a společnosti, proto je také občas nazýván „liberálním konzervatismem“, tedy syntézou konzervativismu a liberalismu. Protože se neoliberalismus ne nutně zajímá o osobní [[svoboda|svobodu]], [[etika|etiku]], [[morálka|morálku]], je často využíván i [[diktatura|diktátorskými]] [[režim]]y, jako například [[Augusto Pinochet|Pinochetovým]] [[Chile]]. Ale i [[Čína]], která se otevírá především ekonomicky, ale jinak se snaží zachovat cestu [[komunismus|komunismu]], by mohla být takovým příkladem. Neoliberální orientace je přisuzována i představitelům demokratických vlád, jako, vedle zmíněné [[Margaret Thatcher]]ové, [[Ronald Reagan|Ronaldu Reaganovi]]. V [[Česko|ČR]] prosazují tuto orientaci především zástupci stran [[Občanská demokratická strana|ODS]] a [[TOP 09]].
 == Klasický liberalismus a libertarianismus ==
 {{Podrobně|Klasický liberalismus|Libertarianismus}}
 {{Pahýl část}}
-V USA se smysl slova liberalismus postupně změnil a nyní jím jsou označeny politické ideály, které jsou v Evropě považovány za sociálně-demokratické. Klasický liberalismus, ve smyslu, v jakém je používán v Evropě, se proto ve Spojených státech nazývá libertarianismem.{{Doplňte zdroj}} Mezi klasicky liberální a libertariánské strany se řadí například americká Libertarian party (''Libertariánská strana''), v Česku [[Strana svobodných občanů]].<ref>{{Citace elektronického periodika
+V USA se smysl slova liberalismus postupně změnil a nyní jím jsou označeny politické ideály, které jsou v Evropě považovány za sociálně-demokratické. Klasický liberalismus, ve smyslu, v jakém je používán v Evropě, se proto ve Spojených státech nazývá libertarianismem. Mezi klasicky liberální a libertariánské strany se řadí například americká Libertarian party (''Libertariánská strana''), v Česku [[Strana svobodných občanů]].<ref>{{Citace elektronického periodika
  | příjmení = Dvořák
  | jméno = Pavel
@@ Řádek 45: / Řádek 45: @@
 {{Citát|Existují dvě slova v politice, která nejde přeložit. [[Federalismus]] a liberalismus. … Být liberální ve Francii znamená až ocitnout se extrémně napravo. Být liberální v Americe znamená být nalevo. Liberální v Británii znamená centristickou politiku, lehce doleva, levý střed.|[[François Bayrou]]<ref>''Jsem ten, kdo šlechtí dostihové koně francouzské politiky'', [http://www.blisty.cz/2006/5/11/art28336.html Britské listy], rozhovor: Štěpán Kotrba, Praha, 10. 5. 2006</ref>}}
-== Reference ==
+== Odkazy ==
+=== Reference ===
 <references />
-== Literatura ==
+=== Literatura ===
 * Guido de Ruggiero: ''Dějiny evropského liberalismu'', Orbis, Praha 1929
@@ Řádek 56: / Řádek 58: @@
 * John Gray: ''Dvě tváře liberalismu'', Mladá fronta, Praha 2004, ISBN 80-204-0992-0
-== Související články ==
+=== Související články ===
 * [[Liberalismus v Česku]]
@@ Řádek 67: / Řádek 69: @@
 * [[Ludwig von Mises Institut]]
-== Externí odkazy ==
+=== Externí odkazy ===
 * {{Commonscat}}

Liberalismus

proudy a směry	anarchokapitalismus • kapitalismus • klasický • konzervativní • libertarianismus • národní • neoliberalismus • ordoliberalismus • paleoliberalismus • radikalismus • sociální • zelený

pojmy a ideje	ekonomický • individualismus • kulturní • Laissez faire • liberální demokracie • odluka církve od státu • otevřená společnost • rovnostářství • sekularismus • subjektivní právo • svoboda • tržní ekonomika • volný trh

tendence a aktivity	liberalizace (ekonomická) • deregulace

organizace	Liberální internacionála • IFLRY • Aliance liberálů a demokratů pro Evropu • Evropská demokratická strana • LYMEC • YDE • CALD • ALN • RELIAL • ALF

související	liberalistická bibliografie