Přeskočit na obsah

Vincent Matthews: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m typo
m fix názvu šablon
 
(Není zobrazeno 44 mezilehlých verzí od 15 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - atlet
'''Vincent Edward Matthews''' (16. prosince 1947 Queens) je bývalý americký atlet, sprinter, dvojnásobný olympijský vítěz.
| stát = {{vlajka a název|Spojené státy americké}}
| výška = 187
| disciplína = [[Běh na 400 metrů|400 m]]
| počet oh = [[Letní olympijské hry 1968|1968]], [[Letní olympijské hry 1972|1972]]
| počet ms =
| počet me =
| úspěchy = {{Infobox - medaile
| vložený = ano
| soutěž1 = [[Soubor:Olympic rings.svg|30px|Olympijské kruhy]] [[Atletika na letních olympijských hrách|Atletika na LOH]]
| medaile1 =
{{Medaile|1|[[Atletika na Letních olympijských hrách 1968|LOH 1968 Mexiko]]|štafeta 4 × 400 m}}
{{Medaile|1|[[Atletika na Letních olympijských hrách 1972|LOH 1972 Mnichov]]|[[Atletika na Letních olympijských hrách 1972 – 400 metrů muži|běh na 400 m]]}}
}}
}}
'''Vincent "Vince" Edward Matthews''' (* [[16. prosinec|16. prosince]] [[1947]] [[Queens]], [[New York]]) je bývalý [[Spojené státy americké|americký]] [[Lehká atletika|atlet]], sprinter, dvojnásobný olympijský vítěz.


== Atletická kariéra ==
Byl členem štafety USA na 4 x 400 metrů, která vytvořila na olympiádě v Mexiku v roce 1968 světový rekord časem 2:56,16, který byl překonán až v roce 1992. O čtyři roky později na olympiádě v Mnichově zvítězil v běhu na 400 metrů v osobním rekordu 44,66. Během předávání medailí

spolu se stříbrným Wayne Collettem neposlouchali s náležitou úctou hymnu USA. <ref> [http://www.youtube.com/watch?v=RZRbZ5U3M2Y Olympiáda v Mnichově 7. 9. 1972 video v čase 6:40 - 11:00 ] </ref>
=== První úspěchy v roce 1967 ===
To bylo bráno jako politický manifest a oba dostali od MOV zákaz dalšího startu na olympiádě, což znemožnilo start štafety USA na 4 x 400 metrů.
Výrazněji se prosadil ve svých 20 letech, když vybojoval stříbrnou medaili v běhu na 400 metrů (45,1/45,13) na [[Panamerické hry|Panamerických hrách]], které v roce 1967 pořádal kanadský [[Winnipeg]]. Na stejných hrách vybojoval zlatou medaili jako člen štafety USA na 4 × 400 metrů (3:02,0).

Ve stejném roce reprezentoval Matthews americký kontinent na premiérovém utkání Amerika-Evropa (9.–10. srpna 1967) v kanadském [[Montréal|Montrealu]] – na 400 m zvítězil v čase 45,0 před pozdějším olympijským vítězem [[Lee Evans (atlet)|Lee Evansem]] a byl členem vítězné štafety na 4 × 400 m (3:03,6).

V roce 1967 byl také druhý na mistrovství USA (AAU) v [[Bakersfield]]u – opět za Evansem, a v červnu 1968 byl na stejném mistrovství v kalifornském [[Sacramento|Sacramentu]] znovu druhý těsně za Evansem (oba 45,0 sekundy), čímž jen potvrdil pozici amerického muže č. 2 v běhu na 400 metrů – to mu samozřejmě dávalo značné naděje pro blížící se olympijské hry v Mexiku.

=== Rok 1968 a olympijské hry v Mexiku ===
V srpnu 1968 vytvořil Matthews na vysokohorské dráze v [[Echo Summit]], pozdějším dějišti americké kvalifikace pro olympijské hry v Mexiku, nový světový rekord – 44,4 sekundy. Nemohl však být oficiálně uznán, protože Matthews použil místo treter s hřeby obuv s neschválenými „štětičkami“ (ze stejného důvodu nebyly uznány světové rekordy [[John Carlos|Johna Carlose]] 19,7/19,92 na 200 m a Lee Evanse 44,0 na 400 metrů, dosažené brzy nato na stejném stadionu při olympijské kvalifikaci atletů USA).

Na kvalifikaci amerických atletů v září 1968 v Echo Summit doběhl ovšem Matthews v čase 44,8 dosti překvapivě až na čtvrtém místě za Evansem (44,0), [[Larry James|Larrym Jamesem]] (44,1) a [[Ronald Freeman|Ronaldem Freemanem]] (44,4) – a pro individuální olympijský závod na 400 m se nekvalifikoval. Čtvrté místo mu však zajistilo účast na olympijských hrách alespoň ve štafetě, a na [[Letní olympijské hry 1968|olympijské hry do Mexika]] tak odcestoval. Ve štafetě na 4 × 400 metrů tým USA nejdříve v rozběhu vyrovnal olympijský rekord (3:00,7), ve finále potom Matthews společně s Larrym Jamesem, Jamesem Freemanem a Lee Evansem vybojoval zlatou medaili a stal se spolutvůrcem nového světového rekordu 2:56,1 (2:56,16), který byl vyrovnán až v roce 1988 a překonán teprve v roce 1992 na [[Letní olympijské hry 1992|olympijských hrách v Barceloně]] – a stal se tak nakonec nejdéle přežívajícím z tehdejší mexické záplavy světových rekordů.

=== Rok 1972 a olympijské hry v Mnichově ===
Po mexických hrách Matthews aktivní činnosti zanechal, v roce 1969 ukončil studium historie a oženil se. K atletice se vrátil až v květnu 1972.

Na [[Letní olympijské hry 1972|olympijské hry do Mnichova v roce 1972]] se už na individuální čtvrtce kvalifikoval (třetí místo na federální olympijské kvalifikaci v Eugene), ale do Mnichova rozhodně nepřiletěl jako kandidát na zlatou medaili – odborníci favorizovali především [[Wayneho Colletta]] a někteří i [[John Smith (atlet)|Johna Smitha]]. Na rozdíl od olympijských her v roce 1968 však teď měl Matthews možnost uspět jak v individuálním běhu, tak i ve štafetě na 4 × 400 metrů.

Dokonale se mu to podařilo v individuálním závodě, kde časem 44,66 vytvořil nové elektricky měřené osobní maximum a vybojoval zlatou medaili. Částečně mu to usnadnilo i svalové zranění, které ve finálovém běhu utrpěl jeho krajan John Smith a které Smithovi znemožnilo olympijské finále dokončit.

Další Matthewsovo olympijské účinkování v Mnichově ovšem ukončil protest obou Afroameričanů při vyhlašování vítězů v běhu na 400 metrů – interpretovaný jako upozornění na postavení černošského obyvatelstva v USA.

Samotné finále běhu se odbývalo v už tak dosti zjitřené atmosféře, dva dny po [[Mnichovský masakr|útoku vražedného komanda]] ([[5. září]] [[1972]] ráno) na izraelské sportovce v mnichovské olympijské vesnici - a běželo se v důsledku narušení olympijského programu o den později, než původně mělo (a s dlouhým, třídenním, odstupem od semifinále). Jak Matthews, tak i jeho stříbrný krajan Wayne Collett přišli na stupně vítězů nikoli v povinných teplácích a teniskách, ale Collett bosky, v trenýrkách a tričku se startovním číslem, ve kterém běžel finále, Matthews potom v propocené a z kalhot vystrčené mikině, přes kterou měl nedbale přehozenou nezapnutou teplákovou bundu. Oba černí Američané si poté stoupli na nejvyšší stupínek, k vlajce USA se otáčeli bokem, nesledovali ceremoniál, povídali si, brali do ruky a prohlíželi si Matthewsovu zlatou medaili, dělali nejrůznější grimasy, hrbili se a Matthews si mnul bradu. A především – neposlouchali s náležitou úctou [[Hymna USA|hymnu USA]].<ref>[http://www.youtube.com/watch?v=RZRbZ5U3M2Y Olympiáda v Mnichově 7. 9. 1972 video v čase 6:40 - 11:00]</ref>. To bylo bráno jako politický manifest a oba dostali od [[MOV]] (stejně jako jejich krajané [[Tommie Smith]] a [[John Carlos]] po medailovém ceremoniálu běhu na 200 metrů na olympijských hrách 1968 v Mexiku) zákaz dalšího startu na olympiádě, což znemožnilo start štafety USA na 4 × 400 metrů: po diskvalifikaci obou medailistů a po zranění Johna Smitha zbyl Spojeným státům už jenom jediný štafetový běžec (Lee Evans) a při jejich neúčasti si zlatou medaili odnesla štafeta Keni.

=== Profesionální dráha ===
Tím atletická kariéra Vincenta Matthewse v podstatě skončila. Přesto se na dráze ještě objevil – v roce 1973, jako člen americké profesionální atletické skupiny ITA. V profesionálním angažmá opět závodil se starými přáteli ze zlaté olympijské štafety z Mexika (Lee Evans, Larry James) a zakotvili tu i jiní slavní sprinteři druhé poloviny šedesátých let ([[Jim Hines]], [[Melvin Pender]], John Carlos, [[Jean-Louis Ravelomanantsoa]]). V halové sezóně 1973 běžel Matthews 440 yardů za 48,2 sekundy, 500 yardů za 56,5 sekundy a 500 metrů za 1:03,6 minuty. A zatímco Lee Evans či Larry James vydrželi v profesionálním angažmá až do poloviny sedmdesátých let, Vincent Matthews už po roce 1973 nepokračoval.

== Světové rekordy Vincenta Matthewse ==
* 400 m '''44,4''' (Echo Summit 31.8.1968) - neuznán pro nepovolený druh obuvi
* štafeta 4 × 400 m '''2:56,1 / 2:56,16''' (Mexico City 20.10.1968), VINCENT MATTHEWS, Ronald Freeman, Larry James, Lee Evans

== Nejlepší nížinný výkon všech dob ==
Čas 44,66 sekundy, kterým Matthews zvítězil na olympijských hrách v Mnichově, byl sice daleko za tehdy platným světovým rekordem Lee Evanse (43,86), byl ovšem nejlepším elektronicky měřeným ''nížinným časem ''v běhu na 400 m všech dob (předtím západní Němec [[Karl Honz]] - 44,70 sekundy, s ruční časomírou ovšem Wayne Collett, 44,1 sekundy, na olympijské kvalifikaci USA 9.7.1972 v Eugene). Matthewsův nížinný rekord překonal v roce 1976 na olympijských hrách v Montrealu časem 44,26 sekundy Kubánec [[Alberto Juantorena]].

== Výkony Vincenta Matthewse v jednotlivých sezónách ==

=== 400 m ===
{| class="wikitable"
!rok
!výkon
!pořadí svět
!nejlepší elektronicky měřený výkon
|-
|1965
|47,8
|
|
|-
|1966
|45,9x
|12=
|
|-
|1967
|45,0
|
|45,15
|-
|1968
|44,4
|3=
|44,86
|-
|1969
| ---
| ---
| ---
|-
|1970
| ---
| ---
| ---
|-
|1971
| ---
| ---
| ---
|-
|1972
|44,66
|5
|
|}
''= stejného výkonu dosáhli dva atleti či více atletů''

''x výkon na 440 yardů minus 0,3 sekundy''

== Nejlepší výkony Vincenta Matthewse ==

=== 400 m ===
{| class="wikitable"
!výkon
!pořadí
!místo
!datum
!závod
|-
|44,4
|1
|Echo Summit
|31.8.1968
|
|-
|44,66
|1
|Mnichov
|7.9.1972
|olympijské hry
|-
|44,7
|1
|Mnichov
|24.8.1972
|předolympijský mítink
|-
|44,86
|4
|Echo Summit
|14.9.1968
|kvalifikace atletů USA pro olympijské hry v Mexiku
|-
|44,8
|1
|Los Angeles
|4.6.1972
|
|-
|44,8x
|4
|Los Angeles
|9.6.1972
|
|-
|44,8
|2 (semifinále)
|Eugene
|7.7.1972
|kvalifikace atletů USA pro olympijské hry v Mnichově
|-
|44,94
|1 (semifinále)
|Mnichov
|4.9.1972
|olympijské hry
|-
|44,9
|3
|Eugene
|9.7.19872
|kvalifikace atletů USA pro olympijské hry v Mnichově
|-
|45,13
|2
|Winnipeg
|30.7.1967
|Panamerické hry
|}

''x výkon na 440 yardů minus 0,3 sekundy''

== Vincent Matthews v atletických tabulkách své doby ==

=== světové tabulky v běhu na 400 m mužů v roce 1968 ===
{| class="wikitable"
!výkon
!atlet
!pořadí
!místo
!datum
|-
|43,8
|Lee Evans (USA), 1947
|1
|Mexico City
|18.10.1968
|-
|43,9
|Larry James USA), 1947
|2
|Mexico City
|18.10.1968
|-
|'''44,4'''
|'''Vincent Matthews (USA), 1947'''
|'''1'''
|'''Echo Summit'''
|'''31.8.1968'''
|-
|44,4
|Ronald Freeman (USA), 1947
|3
|Mexico City
|18.10.1968
|-
|44,9
|Wayne Collett (USA), 1949
|1 (semifinále)
|Echo Summit
|13.9.1968
|-
|44,9
|Martin Jellinghaus (SRN), 1944
|1 (semifinále)
|Mexico City
|17.10.1968
|-
|45,0
|Amadou Gakou (Senegal), 1940
|4
|Mexico City
|18.10.1968
|-
|45,1
|Emmett Taylor (USA)
|2
|Los Angeles
|30.6.1968
|-
|45,2x
|David Morton (USA)
|1
|Fort Worth
|4.5.1968
|-
|45,2
|Michael Mondane (USA)
|2 (semifinále)
|Echo Summit
|13.9.1968
|-
|45,2
|James Kemp (USA), 1944
|5
|Echo Summit
|14.9.1968
|-
|45,2
|Harold Francis (USA)
|6
|Echo Summit
|14.9.1968
|-
|45,2
|Tommie Smith (USA), 1944
|1
|Victoria
|28.9.1968
|}

=== dlouhodobé světové tabulky v běhu na 400 m mužů k 31.12.1968 ===
{| class="wikitable"
!výkon
!atlet
!pořadí
!místo
!datum
|-
|43,8
|Lee Evans (USA), 1947
|1
|Mexico City
|18.10.1968
|-
|43,9
|Larry James (USA), 1947
|2
|Mexico City
|18.10.1968
|-
|'''44,4'''
|'''Vincent Matthews (USA), 1947'''
|'''1'''
|'''Echo Summit'''
|'''31.8.1968'''
|-
|44,4
|Ronald Freeman (USA), 1947
|3
|Mexico City
|18.10.1968
|-
|44,5+
|Tommie Smith (USA), 1944
|1
|San Jose
|20.5.1967
|-
|44,6x
|Adolph Plummer (USA), 1938
|1
|Tempe
|25.5.1963
|-
|44,9
|Otis Davis (USA), 1932
|1
|Řím
|6.9.1960
|-
|44,9
|Carl Kaufmann (SRN), 1936
|2
|Řím
|6.9.1960
|-
|44,9
|Michael Larrabee (USA), 1933
|1
|Los Angeles
|12.9.1964
|-
|44,9x
|Theron Lewis (USA), 1944
|1
|Soiux Falls
|4.6.1966
|-
|44,9x
|Wendell Mottley (Trinidad a Tobago), 1941
|1
|Kingston
|11.8.1966
|-
|44,9
|Wayne Collett (USA), 1949
|1 (semifinále)
|Echo Summit
|13.9.1968
|-
|44,9
|Martin Jellinghaus (SRN), 1944
|1 (semifinále)
|Mexico City
|17.10.1968
|}

=== světové tabulky v běhu na 400 m mužů v roce 1972 ===
{| class="wikitable"
!výkon
!atlet
!pořadí
!místo
!datum
|-
|44,1
|Wayne Collett (USA), 1949
|1
|Eugene
|9.7.1972
|-
|44,2
|Fred Newhouse (USA), 1948
|1 (semifinále)
|Eugene
|7.7.1972
|-
|44,3
|John Smith (USA), 1950
|2
|Eugene
|9.7.1972
|-
|44,6+
|Lee Evans (USA), 1947
|1
|Los Angeles
|15.4.1972
|-
|'''44,66'''
|'''Vincent Matthews (USA), 1947'''
|'''1'''
|'''Mnichov'''
|'''7.9.1972'''
|-
|44,70
|Karl Honz (SRN), 1951
|1
|Mnichov
|21.7.1972
|-
|44,92
|Julius Sang (Keňa), 1948
|3
|Mnichov
|7.9.1972
|-
|44,9x
|Steve Williams (USA), 1953
|1
|El Paso
|13.5.1972
|-
|45,13
|Charles Asati (Keňa), 1946
|4
|Mnichov
|7.9.1972
|-
|45,1x
|Edesel Garrison (USA), 1950
|1
|Palo Alto
|20.5.1972
|-
|45,1
|Larance Jones (USA), 1951
|2
|Eugene
|3.6.1972
|}

=== dlouhodobé světové tabulky v běhu na 400 m mužů k 31.12.1972 ===
{| class="wikitable"
!výkon
!atlet
!pořadí
!místo
!datum
|-
|43,8
|Lee Evans (USA), 1947
|1
|Mexico City
|18.10.1968
|-
|43,9
|Larry James (USA), 1947
|2
|Mexico City
|18.10.1968
|-
|44,1
|Wayne Collett (USA), 1949
|1
|Eugene
|9.7.1972
|-
|44,2x
|John Smith (USA), 1950
|1
|Eugene
|26.6.1971
|-
|44,2
|Fred Newhouse (USA), 1948
|1 (semifinále)
|Eugene
|7.7.1972
|-
|'''44,4'''
|'''Vincent Matthews (USA), 1947'''
|'''1'''
|'''Echo Summit'''
|'''31.8.1968'''
|-
|44,4
|Ronald Freeman (USA), 1947
|3
|Mexico Cirty
|18.10.1968
|-
|44,4x
|Curtis Mills (USA)
|1
|Knoxville
|21.6.1969
|-
|44,5+
|Tommie Smith (USA), 1944
|1
|San Jose
|20.5.1967
|-
|44,6x
|Adolph Plummer (USA), 1938
|1
|Temnpe
|25.5.1963
|}

''x výkon na 440 yardů minus 0,3 sekundy''

''+ mezičas v běhu na 440 yardů''

== Vincent Matthews v ročních žebříčcích (world rankings) časopisu Track & Field News ==

=== 400m ===
{| class="wikitable"
!rok
!pořadí
|-
|1967
|2. místo
|-
|1968
|4. místo
|-
|1969
|x
|-
|1970
|x
|-
|1971
|x
|-
|'''1972'''
|'''1. místo'''
|}


== Reference ==
== Reference ==
Řádek 9: Řádek 531:


== Externí odkazy ==
== Externí odkazy ==
* {{Commonscat}}
* [http://www.sports-reference.com/olympics/athletes/ma/vince-matthews-1.html Profil na sports-reference.com] {{en}}
* {{IAAF}}
* {{Olympedia}}

== Literatura ==
* Ernst Elert: Leichtathletik 1969, Ein Statistisches Jahrbuch, Deutscher Verband für Leichtathletik der DDR, str. 24, 50-51
* Athletic Track and Field Statistics, Annual 1973, Verlag Bartels & Wernitz KG, Berlin 65, str. 7, 44-46


{{Olympijští vítězové v atletice - 400 m}}
{{Pahýl}}
{{Olympijští vítězové v běhu na 400m muži}}
{{Olympijští vítězové v atletice - štafeta 4 x 400 m}}
{{Portály|Sport}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Sport|Spojené státy americké}}


{{DEFAULTSORT:Matthews, Vincent}}
{{DEFAULTSORT:Matthews, Vincent}}
[[Kategorie:Američtí běžci]]
[[Kategorie:Američtí běžci]]
[[Kategorie:Američtí olympijští vítězové]]
[[Kategorie:Olympijští vítězové v běhu na 400 m]]
[[Kategorie:Narození 1947]]
[[Kategorie:Američtí olympijští vítězové v atletice]]
[[Kategorie:Narození v roce 1947]]
[[Kategorie:Narození 16. prosince]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Žijící lidé]]
[[Kategorie:Žijící lidé]]

Aktuální verze z 16. 1. 2023, 09:47

Vincent Matthews
Osobní informace
Narození16. prosince 1947 (76 let)
Queens
StátSpojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Výška187 cm
Kariéra
Disciplína400 m
Účasti na LOH1968, 1972
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Atletika na LOH
zlato LOH 1968 Mexiko štafeta 4 × 400 m
zlato LOH 1972 Mnichov běh na 400 m

Vincent "Vince" Edward Matthews (* 16. prosince 1947 Queens, New York) je bývalý americký atlet, sprinter, dvojnásobný olympijský vítěz.

Atletická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

První úspěchy v roce 1967

[editovat | editovat zdroj]

Výrazněji se prosadil ve svých 20 letech, když vybojoval stříbrnou medaili v běhu na 400 metrů (45,1/45,13) na Panamerických hrách, které v roce 1967 pořádal kanadský Winnipeg. Na stejných hrách vybojoval zlatou medaili jako člen štafety USA na 4 × 400 metrů (3:02,0).

Ve stejném roce reprezentoval Matthews americký kontinent na premiérovém utkání Amerika-Evropa (9.–10. srpna 1967) v kanadském Montrealu – na 400 m zvítězil v čase 45,0 před pozdějším olympijským vítězem Lee Evansem a byl členem vítězné štafety na 4 × 400 m (3:03,6).

V roce 1967 byl také druhý na mistrovství USA (AAU) v Bakersfieldu – opět za Evansem, a v červnu 1968 byl na stejném mistrovství v kalifornském Sacramentu znovu druhý těsně za Evansem (oba 45,0 sekundy), čímž jen potvrdil pozici amerického muže č. 2 v běhu na 400 metrů – to mu samozřejmě dávalo značné naděje pro blížící se olympijské hry v Mexiku.

Rok 1968 a olympijské hry v Mexiku

[editovat | editovat zdroj]

V srpnu 1968 vytvořil Matthews na vysokohorské dráze v Echo Summit, pozdějším dějišti americké kvalifikace pro olympijské hry v Mexiku, nový světový rekord – 44,4 sekundy. Nemohl však být oficiálně uznán, protože Matthews použil místo treter s hřeby obuv s neschválenými „štětičkami“ (ze stejného důvodu nebyly uznány světové rekordy Johna Carlose 19,7/19,92 na 200 m a Lee Evanse 44,0 na 400 metrů, dosažené brzy nato na stejném stadionu při olympijské kvalifikaci atletů USA).

Na kvalifikaci amerických atletů v září 1968 v Echo Summit doběhl ovšem Matthews v čase 44,8 dosti překvapivě až na čtvrtém místě za Evansem (44,0), Larrym Jamesem (44,1) a Ronaldem Freemanem (44,4) – a pro individuální olympijský závod na 400 m se nekvalifikoval. Čtvrté místo mu však zajistilo účast na olympijských hrách alespoň ve štafetě, a na olympijské hry do Mexika tak odcestoval. Ve štafetě na 4 × 400 metrů tým USA nejdříve v rozběhu vyrovnal olympijský rekord (3:00,7), ve finále potom Matthews společně s Larrym Jamesem, Jamesem Freemanem a Lee Evansem vybojoval zlatou medaili a stal se spolutvůrcem nového světového rekordu 2:56,1 (2:56,16), který byl vyrovnán až v roce 1988 a překonán teprve v roce 1992 na olympijských hrách v Barceloně – a stal se tak nakonec nejdéle přežívajícím z tehdejší mexické záplavy světových rekordů.

Rok 1972 a olympijské hry v Mnichově

[editovat | editovat zdroj]

Po mexických hrách Matthews aktivní činnosti zanechal, v roce 1969 ukončil studium historie a oženil se. K atletice se vrátil až v květnu 1972.

Na olympijské hry do Mnichova v roce 1972 se už na individuální čtvrtce kvalifikoval (třetí místo na federální olympijské kvalifikaci v Eugene), ale do Mnichova rozhodně nepřiletěl jako kandidát na zlatou medaili – odborníci favorizovali především Wayneho Colletta a někteří i Johna Smitha. Na rozdíl od olympijských her v roce 1968 však teď měl Matthews možnost uspět jak v individuálním běhu, tak i ve štafetě na 4 × 400 metrů.

Dokonale se mu to podařilo v individuálním závodě, kde časem 44,66 vytvořil nové elektricky měřené osobní maximum a vybojoval zlatou medaili. Částečně mu to usnadnilo i svalové zranění, které ve finálovém běhu utrpěl jeho krajan John Smith a které Smithovi znemožnilo olympijské finále dokončit.

Další Matthewsovo olympijské účinkování v Mnichově ovšem ukončil protest obou Afroameričanů při vyhlašování vítězů v běhu na 400 metrů – interpretovaný jako upozornění na postavení černošského obyvatelstva v USA.

Samotné finále běhu se odbývalo v už tak dosti zjitřené atmosféře, dva dny po útoku vražedného komanda (5. září 1972 ráno) na izraelské sportovce v mnichovské olympijské vesnici - a běželo se v důsledku narušení olympijského programu o den později, než původně mělo (a s dlouhým, třídenním, odstupem od semifinále). Jak Matthews, tak i jeho stříbrný krajan Wayne Collett přišli na stupně vítězů nikoli v povinných teplácích a teniskách, ale Collett bosky, v trenýrkách a tričku se startovním číslem, ve kterém běžel finále, Matthews potom v propocené a z kalhot vystrčené mikině, přes kterou měl nedbale přehozenou nezapnutou teplákovou bundu. Oba černí Američané si poté stoupli na nejvyšší stupínek, k vlajce USA se otáčeli bokem, nesledovali ceremoniál, povídali si, brali do ruky a prohlíželi si Matthewsovu zlatou medaili, dělali nejrůznější grimasy, hrbili se a Matthews si mnul bradu. A především – neposlouchali s náležitou úctou hymnu USA.[1]. To bylo bráno jako politický manifest a oba dostali od MOV (stejně jako jejich krajané Tommie Smith a John Carlos po medailovém ceremoniálu běhu na 200 metrů na olympijských hrách 1968 v Mexiku) zákaz dalšího startu na olympiádě, což znemožnilo start štafety USA na 4 × 400 metrů: po diskvalifikaci obou medailistů a po zranění Johna Smitha zbyl Spojeným státům už jenom jediný štafetový běžec (Lee Evans) a při jejich neúčasti si zlatou medaili odnesla štafeta Keni.

Profesionální dráha

[editovat | editovat zdroj]

Tím atletická kariéra Vincenta Matthewse v podstatě skončila. Přesto se na dráze ještě objevil – v roce 1973, jako člen americké profesionální atletické skupiny ITA. V profesionálním angažmá opět závodil se starými přáteli ze zlaté olympijské štafety z Mexika (Lee Evans, Larry James) a zakotvili tu i jiní slavní sprinteři druhé poloviny šedesátých let (Jim Hines, Melvin Pender, John Carlos, Jean-Louis Ravelomanantsoa). V halové sezóně 1973 běžel Matthews 440 yardů za 48,2 sekundy, 500 yardů za 56,5 sekundy a 500 metrů za 1:03,6 minuty. A zatímco Lee Evans či Larry James vydrželi v profesionálním angažmá až do poloviny sedmdesátých let, Vincent Matthews už po roce 1973 nepokračoval.

Světové rekordy Vincenta Matthewse

[editovat | editovat zdroj]
  • 400 m 44,4 (Echo Summit 31.8.1968) - neuznán pro nepovolený druh obuvi
  • štafeta 4 × 400 m 2:56,1 / 2:56,16 (Mexico City 20.10.1968), VINCENT MATTHEWS, Ronald Freeman, Larry James, Lee Evans

Nejlepší nížinný výkon všech dob

[editovat | editovat zdroj]

Čas 44,66 sekundy, kterým Matthews zvítězil na olympijských hrách v Mnichově, byl sice daleko za tehdy platným světovým rekordem Lee Evanse (43,86), byl ovšem nejlepším elektronicky měřeným nížinným časem v běhu na 400 m všech dob (předtím západní Němec Karl Honz - 44,70 sekundy, s ruční časomírou ovšem Wayne Collett, 44,1 sekundy, na olympijské kvalifikaci USA 9.7.1972 v Eugene). Matthewsův nížinný rekord překonal v roce 1976 na olympijských hrách v Montrealu časem 44,26 sekundy Kubánec Alberto Juantorena.

Výkony Vincenta Matthewse v jednotlivých sezónách

[editovat | editovat zdroj]
rok výkon pořadí svět nejlepší elektronicky měřený výkon
1965 47,8
1966 45,9x 12=
1967 45,0 45,15
1968 44,4 3= 44,86
1969 --- --- ---
1970 --- --- ---
1971 --- --- ---
1972 44,66 5

= stejného výkonu dosáhli dva atleti či více atletů

x výkon na 440 yardů minus 0,3 sekundy

Nejlepší výkony Vincenta Matthewse

[editovat | editovat zdroj]
výkon pořadí místo datum závod
44,4 1 Echo Summit 31.8.1968
44,66 1 Mnichov 7.9.1972 olympijské hry
44,7 1 Mnichov 24.8.1972 předolympijský mítink
44,86 4 Echo Summit 14.9.1968 kvalifikace atletů USA pro olympijské hry v Mexiku
44,8 1 Los Angeles 4.6.1972
44,8x 4 Los Angeles 9.6.1972
44,8 2 (semifinále) Eugene 7.7.1972 kvalifikace atletů USA pro olympijské hry v Mnichově
44,94 1 (semifinále) Mnichov 4.9.1972 olympijské hry
44,9 3 Eugene 9.7.19872 kvalifikace atletů USA pro olympijské hry v Mnichově
45,13 2 Winnipeg 30.7.1967 Panamerické hry

x výkon na 440 yardů minus 0,3 sekundy

Vincent Matthews v atletických tabulkách své doby

[editovat | editovat zdroj]

světové tabulky v běhu na 400 m mužů v roce 1968

[editovat | editovat zdroj]
výkon atlet pořadí místo datum
43,8 Lee Evans (USA), 1947 1 Mexico City 18.10.1968
43,9 Larry James USA), 1947 2 Mexico City 18.10.1968
44,4 Vincent Matthews (USA), 1947 1 Echo Summit 31.8.1968
44,4 Ronald Freeman (USA), 1947 3 Mexico City 18.10.1968
44,9 Wayne Collett (USA), 1949 1 (semifinále) Echo Summit 13.9.1968
44,9 Martin Jellinghaus (SRN), 1944 1 (semifinále) Mexico City 17.10.1968
45,0 Amadou Gakou (Senegal), 1940 4 Mexico City 18.10.1968
45,1 Emmett Taylor (USA) 2 Los Angeles 30.6.1968
45,2x David Morton (USA) 1 Fort Worth 4.5.1968
45,2 Michael Mondane (USA) 2 (semifinále) Echo Summit 13.9.1968
45,2 James Kemp (USA), 1944 5 Echo Summit 14.9.1968
45,2 Harold Francis (USA) 6 Echo Summit 14.9.1968
45,2 Tommie Smith (USA), 1944 1 Victoria 28.9.1968

dlouhodobé světové tabulky v běhu na 400 m mužů k 31.12.1968

[editovat | editovat zdroj]
výkon atlet pořadí místo datum
43,8 Lee Evans (USA), 1947 1 Mexico City 18.10.1968
43,9 Larry James (USA), 1947 2 Mexico City 18.10.1968
44,4 Vincent Matthews (USA), 1947 1 Echo Summit 31.8.1968
44,4 Ronald Freeman (USA), 1947 3 Mexico City 18.10.1968
44,5+ Tommie Smith (USA), 1944 1 San Jose 20.5.1967
44,6x Adolph Plummer (USA), 1938 1 Tempe 25.5.1963
44,9 Otis Davis (USA), 1932 1 Řím 6.9.1960
44,9 Carl Kaufmann (SRN), 1936 2 Řím 6.9.1960
44,9 Michael Larrabee (USA), 1933 1 Los Angeles 12.9.1964
44,9x Theron Lewis (USA), 1944 1 Soiux Falls 4.6.1966
44,9x Wendell Mottley (Trinidad a Tobago), 1941 1 Kingston 11.8.1966
44,9 Wayne Collett (USA), 1949 1 (semifinále) Echo Summit 13.9.1968
44,9 Martin Jellinghaus (SRN), 1944 1 (semifinále) Mexico City 17.10.1968

světové tabulky v běhu na 400 m mužů v roce 1972

[editovat | editovat zdroj]
výkon atlet pořadí místo datum
44,1 Wayne Collett (USA), 1949 1 Eugene 9.7.1972
44,2 Fred Newhouse (USA), 1948 1 (semifinále) Eugene 7.7.1972
44,3 John Smith (USA), 1950 2 Eugene 9.7.1972
44,6+ Lee Evans (USA), 1947 1 Los Angeles 15.4.1972
44,66 Vincent Matthews (USA), 1947 1 Mnichov 7.9.1972
44,70 Karl Honz (SRN), 1951 1 Mnichov 21.7.1972
44,92 Julius Sang (Keňa), 1948 3 Mnichov 7.9.1972
44,9x Steve Williams (USA), 1953 1 El Paso 13.5.1972
45,13 Charles Asati (Keňa), 1946 4 Mnichov 7.9.1972
45,1x Edesel Garrison (USA), 1950 1 Palo Alto 20.5.1972
45,1 Larance Jones (USA), 1951 2 Eugene 3.6.1972

dlouhodobé světové tabulky v běhu na 400 m mužů k 31.12.1972

[editovat | editovat zdroj]
výkon atlet pořadí místo datum
43,8 Lee Evans (USA), 1947 1 Mexico City 18.10.1968
43,9 Larry James (USA), 1947 2 Mexico City 18.10.1968
44,1 Wayne Collett (USA), 1949 1 Eugene 9.7.1972
44,2x John Smith (USA), 1950 1 Eugene 26.6.1971
44,2 Fred Newhouse (USA), 1948 1 (semifinále) Eugene 7.7.1972
44,4 Vincent Matthews (USA), 1947 1 Echo Summit 31.8.1968
44,4 Ronald Freeman (USA), 1947 3 Mexico Cirty 18.10.1968
44,4x Curtis Mills (USA) 1 Knoxville 21.6.1969
44,5+ Tommie Smith (USA), 1944 1 San Jose 20.5.1967
44,6x Adolph Plummer (USA), 1938 1 Temnpe 25.5.1963

x výkon na 440 yardů minus 0,3 sekundy

+ mezičas v běhu na 440 yardů

Vincent Matthews v ročních žebříčcích (world rankings) časopisu Track & Field News

[editovat | editovat zdroj]
rok pořadí
1967 2. místo
1968 4. místo
1969 x
1970 x
1971 x
1972 1. místo

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Ernst Elert: Leichtathletik 1969, Ein Statistisches Jahrbuch, Deutscher Verband für Leichtathletik der DDR, str. 24, 50-51
  • Athletic Track and Field Statistics, Annual 1973, Verlag Bartels & Wernitz KG, Berlin 65, str. 7, 44-46