Přeskočit na obsah

Periandros: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnání
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Xqbot (diskuse | příspěvky)
Roboti
175 571 editací
m robot přidal: arz:بيرياندر; kosmetické úpravy
Funkce návrhy odkazů: Přidány 3 odkazy.
 
(Není zobrazeno 20 mezilehlých verzí od 14 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - osoba 2
[[Soubor:Periander Pio-Clementino Inv276.jpg|thumb|150px|Periandros, římská kopie řeckého originálu ze 4. století př. n. l., Vatikánské muzeum]]
| jméno = Periandros
'''Periandros''' († [[583 př. n. l.]]) vládl jako [[Tyrannis|tyran]] [[Starověké Řecko|starověkému řeckému]] městu [[Korint]]u na přelomu [[7. století př. n. l.|7.]] a [[6. století př. n. l.]] Byl synem předcházejícího tyrana [[Kypselos|Kypsela]]. Periandros byl po dlouhou dobu řazen mezi [[Sedm mudrců|sedm řeckých mudrců]]. Ačkoliv jeho vládnutí přineslo Korintu nepochybně prospěch, i na jeho příkladu je názorně vidět, že jakákoliv samovláda se nakonec vždy zvrhne v bezpráví.
| obrázek = Periander Pio-Clementino Inv276.jpg
| popisek = Periandros, římská kopie řeckého originálu ze 4. století př. n. l., Vatikánské muzeum
| celé jméno =
| datum narození = [[665 př. n. l.]]{{Nejisté datum|narození}}
| místo narození = [[Korint]]
| datum úmrtí = [[585 př. n. l.]] (ve věku asi 80 let)
| místo úmrtí = [[Korint]]
| funkce = {{Infobox - osoba 2/titul
| titul = samovládce ([[Tyrannis|tyran]]) v [[Korint]]u
| období = 627 – 585 př. n. l.
| předchůdce = Kypselos
| nástupce = Psammetichos
}}
| obor = {{Infobox - osoba 2/umělec
| znám jako = jeden ze [[Sedm mudrců|sedmi mudrců]]
| žánr = filozofie, poezie
}}
| národnost = řecká
| občanství =
| země =
| bydliště =
| alma mater =
| vzdělání =
| povolání =
| vyznání = řecký [[polyteismus]]
| rod =
| dynastie =
| choť = Lysida (Melissa)
| partner =
| děti = synové Kypselos a Lykofron
| otec = Kypselos
| matka = Krateia
| příbuzní = Proklés, [[Tyrannis|tyran]] v [[Epidauros|Epidauru]] (tchán)
| ocenění =
| podpis =
}}
'''Periandros''' ([[Řečtina|řecky]] Περίανδρος, asi [[665 př. n. l.]] – [[585 př. n. l.]])<ref name="#1">[[Díogenés Laertios]]: ''Životy, názory a výroky proslulých filosofů''. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. {{ISBN|80-901916-3-0}}. S. 68.</ref> byl samovládce ([[Tyrannis|tyran]]) ve starověkém [[Korint]]u. Bývá řazen mezi [[sedm mudrců]] archaického [[Starověké Řecko|Řecka]].


== Život ==
Periandros nastoupil po smrti svého otce v roce [[627 př. n. l.]] Nechal rozšířit korintské přístavy a vystavěl kamennou rampu napříč [[Korintská šíje|Korintskou šíjí]], která sloužila k přepravování lodí přes souš (''[[diolkos]]''), čímž podstatně zkrátil trasu plavby lodím, jež se do té doby musely potýkat s nebezpečnými nástrahami při obeplouvání pobřeží [[Peloponés|Peloponéského poloostrova]]. Finanční prostředky získané z diolku umožnily Periandrovi zrušit výběr daní v Korintu.


=== Původ, rodina, vláda ===
Za jeho vlády se Korint vyvinul v hospodářské a kulturní centrum Řecka. Zřejmě dokonce plánoval prokopat [[Isthmos]]. Rovněž vybudoval silnou flotilu, s níž dosáhl řady vojenských úspěchu (podmanil si [[Epidauros]] a [[Kerkýra|Kerkýru]]). V jeho zákonodárné činnosti se vyjímá rozhodnutí o přidělení půdy chudým rolníkům.
Jeho otcem byl Kypselos, tyran v [[Korint]]u v 2. polovině [[7. století př. n. l.]], a matkou Krateia, samovládcova manželka.<ref name="#1"/> Po Kypselově smrti se asi v roce [[627 př. n. l.]] stal samovládcem ([[Tyrannis|tyranem]]) v [[Korint]]u a byl jím až do konce života.<ref name="#2">''Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí''. 14. díl. V Praze: J. Otto, 1899. 1066 s. cnb000277218. S. 836.</ref> Za manželku se vzal Lysidu, dceru Proklea, samovládce v [[Epidauros|Epidauru]]; sám ji nazýval Melissou. Měl s ní dva syny, staršího Kypsela, který byl pro slabomyslnost vlády neschopný, a mladšího Lykofrona, jenž zemřel ještě za Periandrova života.<ref>[[Díogenés Laertios]]: ''Životy, názory a výroky proslulých filosofů''. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. {{ISBN|80-901916-3-0}}. S. 68–69.</ref>


Podle [[Aristotelés|Aristotela]] byl sice tyranem, ale i zdatným válečníkem.<ref>VÍTEK, Tomáš. ''Sedm mudrců a jejich výroky''. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. {{ISBN|978-80-87054-21-5}}. [Fragment č. 75 na str. 277.]</ref> Za jeho vlády dosáhl starověký [[Korint]] největšího hospodářského a politického rozmachu. Periandros omezil vliv rodových aristokratů, pozvedl zemědělství, řemesla i obchod a zavedl novou peněžní soustavu.<ref>[[Ludvík Svoboda (filosof)|SVOBODA, Ludvík]] ed. a kol. ''Encyklopedie antiky''. 1. vyd. Praha: Academia, 1973. 744 s. cnb000127564. S. 464.</ref> Plánoval prokopat Istmos ([[Korintská šíje|Korintskou šíji]]), když se však vybudování průplavu ukázalo příliš obtížným, nechal vystavět kamennou rampu napříč Korintskou šíjí a ta sloužila k přepravování (přetahování) lodí přes souš ([[diolkos]]). Tím se lodím, jež se do té doby musely potýkat s nebezpečnými nástrahami při obeplouvání pobřeží [[Peloponéský poloostrov|Peloponéského poloostrova]], podstatně zkrátila trasa plavby.<ref>[[Ludvík Svoboda (filosof)|SVOBODA, Ludvík]] ed. a kol. ''Encyklopedie antiky''. 1. vyd. Praha: Academia, 1973. 744 s. cnb000127564. S. 147.</ref>
Navzdory všem těmto záslužným opatřením byl dalšími generacemi považován za příklad typického, odporného tyrana. [[Hérodotos]] říká, že své „divokosti“ se naučil od [[Thrasybúlos (tyran)|Thrasybúla]], [[Mílétos|mílétského]] tyrana, který prý Periandrovi dal radu, aby se zbavil kohokoliv, kdo by se jevil dostatečně schopný nato, aby sám mohl převzít vládu. K jeho činům je hodno zmínit odeslání mladých chlapců z Kerkýry do [[Lýdie (země)|Lýdie]] v [[Malá Asie|Malé Asii]], kde měli být [[Kastrace|vykastrováni]] (ti však zde měli údajně uprchnout a být zachráněni obyvateli ostrova [[Samos]]). Nepohodlné občany posílal do zámoří, kde nechal založit několik nových kolonií a také zavraždil vlastní ženu (jejíž tělo měl prý poté znásilnit). Jejich syn Lykofrón ale zjistil, že vrahem je jeho vlastní otec, takže ho Periandros poslal do vyhnanství na Kerkýru, přičemž zakázal jakékoliv osobě poskytnout Lykofróntovi ochranu. Po nějaké době se Periandros pokusil se synem usmířit, ale Lykofrón si vymínil, že se vrátí do Korintu jen pod podmínkou, že se Periandros vzdá moci. Obyvatelé Kerkýry později Lykofrónta usmrtili z obav před Periandrovým příchodem.


Nechal také rozšířit korintské přístavy a vybudoval silné loďstvo. Korintská umělecká keramika byla exportována po celém řeckém světě. Rozkvětu doznala i kolonizační politika, byly zakládány nové kolonie zejména na západním pobřeží Řecka na cestě do [[Itálie]]. Tyto osady zůstávaly ve svazku korintského státu; byl to zárodek jakési říše. Mezi nově založenými osadami vynikala Potedaia na [[Chalkidiki|Chalkidice]]. Na [[Euboia|euboiských]] kolonistech Korinťané dobyli ostrov Kerkyru (pozdější [[Korfu]])<ref name="#3">PEČÍRKA, Jan et al. ''Dějiny pravěku a starověku. 1. část.'' Vyd. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979. 607 s. cnb002185778. S. 498.</ref> a posléze se zmocnili i [[Epidauros|Epidauru]].<ref>[[Hérodotos]]. ''Dějiny''. Překlad Jaroslav Šonka. 3. vyd., v nakl. Academia 1. Praha: Academia, 2004. 548 s. {{ISBN|80-200-1192-7}}. S. 186.</ref> Se zámořskými státy, jmenovitě s [[Lýdie|Lýdií]] a s [[Starověký Egypt|Egyptem]], žil Periandros v přátelských stycích.<ref name="#2"/>
== Související články ==

Starobylou slavnost na počest boha [[Poseidón]]a přeměnil na všeřecké [[isthmické hry]],<ref>[[Václav Bahník|BAHNÍK, Václav]], ed. et al. ''Slovník antické kultury.'' [1. vyd.]. Praha: Svoboda, 1974. 717 s. cnb000160204. S. 468.</ref> které pak pořádal s velkou okázalostí. Ve vnitřní politice vydával zákony proti soukromému přepychu a omezoval [[otroctví]].<ref>PEČÍRKA, Jan et al. ''Dějiny pravěku a starověku. 1. část.'' Vyd. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979. 607 s. cnb002185778. S. 493 a 498.</ref> Nedovoloval žít v městě každému a zakázal rozkošnictví všeho druhu; kuplířky dával údajně házet do moře.
Nevymáhal žádné zvláštní daně a spokojil se s těmi, které plynuly z tržišť a přístavů. Zřídil radu, která dbala o to, aby výdaje nebyly větší než příjmy.<ref>VÍTEK, Tomáš. ''Sedm mudrců a jejich výroky''. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. {{ISBN|978-80-87054-21-5}}. [Fragment č. 79 na str. 277.]</ref> Peníze, které získával především vybíráním cel z námořní plavby, používal také na stavbu chrámů a organizaci her. Podporoval kult [[Dionýsos|Dionýsa]]. Na jeho dvoře tvořil básník [[Arión]], slavný skladatel dithyrambů, sborových zpěvů na Dionýsovu počest.<ref name="#3"/>

Periandros zemřel patrně v roce [[585 př. n. l.]], údajně ve věku 80 let.<ref name="#4">[[Díogenés Laertios]]: ''Životy, názory a výroky proslulých filosofů''. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. {{ISBN|80-901916-3-0}}. S. 69.</ref> Po něm se stal samovládcem v Korintu jeho příbuzný Psammetichos, který byl však již v roce 583 př. n. l. zavražděn. [[Tyrannis|Tyranidu]] pak nahradila [[oligarchie]], která ponechávala rozhodování bohatým obchodníkům a průmyslníkům.<ref name="#2"/>

=== Historky o jeho životě ===
O Periandrově životě se ve starověku vyprávěla řada historek:
* ''Aristippos Mladší'' tvrdil, že se Periandrova matka Krateia do syna zamilovala, tajně s ním souložila a on se z toho těšil. Když [[incest]] vyšel najevo, Periandra to mrzelo a stal se všem nesnesitelný.<ref name="#4"/>
* Podle [[Hérodotos|Hérodota]] byl zpočátku mírnější než jeho otec, ale později se stal ještě krvelačnějším než Kypselos. Jednou vyslal ke svému příteli Thrasybúlovi, jenž byl tyranem v [[Milét]]u, posla se žádostí, jak má věci ve městě uspořádat co nejspolehlivěji, aby měl všechno co nejlépe v rukou. Thrasybúlos vzal posla na procházku mezi osetá pole, a když přitom spatřil, že některý klas vyčnívá nad ostatní, vždy jej utrhl a zahodil. Periandros pochopil, že mu Thrasybúlos radí, aby zavraždil ty z občanů, kteří vynikají nad druhé. Od té doby utiskoval občany, kde jen mohl. Koho Kypselos při vraždění a vypovídání pominul, ten neunikl Periandrovi.<ref>[[Hérodotos]]. ''Dějiny''. Překlad Jaroslav Šonka. 3. vyd., v nakl. Academia 1. Praha: Academia, 2004. 548 s. {{ISBN|80-200-1192-7}}. S. 316–317.</ref>
* [[Nikolaos z Damašku]] uvádí, že Periandros změnil surově a násilně vládu na tyranii a obklopil se třemi stovkami tělesných strážců. Zakázal občanům vlastnit otroky a trávit čas v zahálce a každému vždy našel nějakou práci. Když někdo jen tak vysedával na tržišti, potrestal ho, obávaje se, aby proti němu lidé nemohli kout pikle.<ref name="#5">VÍTEK, Tomáš. ''Sedm mudrců a jejich výroky''. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. {{ISBN|978-80-87054-21-5}}. [Fragment č. 81 na str. 279.]</ref>
* Dle [[Diogenés Laertios|Diogena Laertia]] usmrtil svou těhotnou manželku v návalu hněvu tím, že po ní mrštil stoličkou nebo ji kopl do břicha. Uvěřil totiž pomluvám souložnic, které pak dal upálit.<ref name="#1"/> [[Nikolaos z Damašku]] k tomu dodává, že pod vlivem chtíče měl potom ještě s mrtvou manželkou sexuální styk.<ref name="#5"/>
* [[Hérodotos]] vypravuje, že se jednou chtěl od mrtvé manželky dovědět, kam uložila přítelem svěřený poklad. Pomocí vzývání mrtvých se manželka zjevila, ale odmítla uložení pokladu prozradit, protože nenechal při pohřbu spálit její oděvy, a jí je tudíž zima, je nahá. Periandros dal tedy vyhlásit, aby všechny korintské ženy přišly do chrámu [[Héra|Héřina]]. Ženy přišly jakoby ke slavnosti, každá oděna co nejsvátečněji. On však postavil do zálohy své kopiníky a dal je všechny do jedné vysvléci bez ohledu na to, zda byly svobodnými občankami či služebnicemi. Šaty dal snést do jámy a spálit je, přičemž se modlil k manželce. Když jí takto zajistil dostatečnou garderobu pro posmrtnou existenci, zjevila se manželka znovu a označila místo, kam uložila svěřený majetek.<ref>[[Hérodotos]]. ''Dějiny''. Překlad Jaroslav Šonka. 3. vyd., v nakl. Academia 1. Praha: Academia, 2004. 548 s. {{ISBN|80-200-1192-7}}. S. 317.</ref>
* Podle [[Hérodotos|Hérodota]] se tyranův syn Lykofron s otcem rozešel, když se dověděl, že zabil jeho matku. Periandros ho vypudil na Kerkýru, která byla pod jeho vládou. Později, když zestárl, přemlouval syna, aby se vrátil a převzal po něm vládu. Syn však odmítal žít na jednom místě s otcem, a tak se nakonec dohodli, že Lykofrom převezme vládu v Korintu a Periandros odejde na Kerkýru. Ale obyvatelé Kerkýry ze strachu, aby jim do země nepřišel Periandros, Lykofrona zabili. Periandros pak ze msty poslal 300 synů předních mužů z Kerkýry do [[Sardy|Sard]], aby tam byli [[Kastrace|vykastrováni]] a stali se [[eunuch]]y. Při mezipřistání lodi na ostrově [[Samos]] však tamější obyvatelé hochy osvobodili a odvezli je zpět na Kerkýru k jejich rodičům.<ref>[[Hérodotos]]. ''Dějiny''. Překlad Jaroslav Šonka. 3. vyd., v nakl. Academia 1. Praha: Academia, 2004. 548 s. {{ISBN|80-200-1192-7}}. S. 184–187.</ref>
* [[Diogenés Laertios]] vypravuje, že se Periandra jednou někdo ptal, proč je samovládcem, a on odpověděl: „Protože i dobrovolně vzdát se samovlády i být jí násilně zbaven přináší nebezpečenství."<ref>[[Díogenés Laertios]]: ''Životy, názory a výroky proslulých filosofů''. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. {{ISBN|80-901916-3-0}}. S. 70.</ref>

== Mudrc ==

=== Zařazení mezi sedm mudrců ===
Periandros údajně složil naučné básně asi o 2000 verších.<ref>[[Díogenés Laertios]]: ''Životy, názory a výroky proslulých filosofů''. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. {{ISBN|80-901916-3-0}}. S. 69–70.</ref> Bývá také často řazen mezi [[sedm mudrců]] archaického Řecka. V prvním seznamu sedmi mudrců, který je uveden v [[Platón]]ově dialogu ''Prótagoras'', sice chybí (místo něho je tam [[Mysón z Chén|Mysón]]), ale již [[Démétrios z Faléru]] ho mezi sedm mudrců řadí a uvádí jeho výroky.<ref>VÍTEK, Tomáš. ''Sedm mudrců a jejich výroky''. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. {{ISBN|978-80-87054-21-5}}. S. 32 (pozn. č. 5), 40 (pozn. č. 3), 315, 319.</ref> Určitým problémem pro zařazení mezi mudrce byla jeho pověst krutého tyrana. Proto někteří starověcí autoři tvrdili, že Periandros z Korintu mudrcem nebyl, tím prý byl jeho stejnojmenný bratranec, jenž pocházel z Ambrakie v západním Řecku.<ref>[[Díogenés Laertios]]: ''Životy, názory a výroky proslulých filosofů''. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. {{ISBN|80-901916-3-0}}.</ref>

Novodobí historikové zase zpochybňují hodnověrnost starověkých zpráv, které dělají z Periandra zvrhlé násilnické monstrum. Český badatel T. Vítek o tom píše: „I když Periandros asi nebyl žádný andílek, je téměř jisté, že [[Hérodotos]] jeho skutečné pohnutky a činy silně zkreslil, místy až diabolizoval, zejména asi kvůli svému přesvědčení, že samovláda morálně korumpuje a kriminalizuje poddané i vládce, i když původně nebyli špatní. Historky, které do nechutných podrobností vykreslují ohavnosti zlovolného tyrana, jsou zjevně fiktivní..."<ref>VÍTEK, Tomáš. ''Sedm mudrců a jejich výroky''. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. {{ISBN|978-80-87054-21-5}}. S. 32–33 a 38 (zde i citovaný text).</ref>

=== Výroky ===
Periandrovi je připisována řada mravních naučení a životních rad:<ref>VÍTEK, Tomáš. ''Sedm mudrců a jejich výroky''. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. {{ISBN|978-80-87054-21-5}}. [Citujeme z fragmentu na str. 319.]</ref>
* Klid je dobrá věc.
* Ukvapenost je nebezpečná.
* Zisk je hanebný.
* Rozkoše jsou smrtelné, avšak ctnosti nesmrtelné.
* V štěstí buď umírněný, v neštěstí rozumný.
* Lepší zemřít v šetrnosti, než zaživa nuzovat.
* Snaž se být hoden svých rodičů.
* Buď stejný k přátelům v štěstí i neštěstí.
* Věc, kterou dobrovolně slíbíš, splň, neboť je špatné ji opominout.
* Neprozrazuj to, co je určeno k zamlčení.
* Kárej tak, abys mohl být rychle opět přítelem.
* Užívej starých zákonů, ale čerstvých pokrmů.
* Netrestej jenom ty, kteří chybují, ale zabraňuj v tom i těm, kteří se k tomu teprve chystají.
* Jsi-li nešťastný, skryj to, abys nedělal radost svým nepřátelům.

== Odkazy ==

=== Reference ===
<references />

=== Literatura ===
* [[Díogenés Laertios]]: ''Životy, názory a výroky proslulých filosofů''. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. {{ISBN|80-901916-3-0}}.
* [[Pavel Oliva|OLIVA, Pavel]]. ''Raná řecká tyrannis: studie k otázce vzniku státu.'' I. vydání. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954. 496 stran. cnb000511400. [Kapitola „Korinthos" je na str. 208–237.]
* VÍTEK, Tomáš. ''Sedm mudrců a jejich výroky''. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. {{ISBN|978-80-87054-21-5}}.

=== Související články ===
* [[Korint]]
* [[Korint]]
* [[Diolkos]]
* [[Diolkos]]


== Externí odkazy ==
=== Externí odkazy ===
* {{Otto|heslo=Periandros}}
{{commonscat|Periander}}
* [http://classicpersuasion.org/pw/diogenes/dlperiander.htm Diogenes Laertius: Life of Periander]
* [http://www.fysis.cz/presokratici/7mudrcu/7/peri.htm '''Periandros''' na webu „fysis"]
* {{Commonscat|Periander}}
* {{wikizdroje2|jazyk=en|dílo=1911 Encyclopædia Britannica/Periander}}
* {{wikizdroje2|jazyk=en|dílo=Lives_of_the_Eminent_Philosophers/Book_I#Periander}}

{{Autoritní data}}


{{portály|Antika|Lidé|Politika|Filozofie}}
[[Kategorie:Starověcí Řekové]]


[[Kategorie:Řečtí tyrani]]
[[ar:بيرياندر]]
[[Kategorie:Starověcí řečtí básníci]]
[[arz:بيرياندر]]
[[Kategorie:Řečtí filozofové]]
[[be:Перыяндр]]
[[Kategorie:Předsókratici]]
[[ca:Periandre de Corint]]
[[Kategorie:Narození v 7. století př. n. l.]]
[[de:Periander]]
[[Kategorie:Úmrtí v 6. století př. n. l.]]
[[el:Περίανδρος]]
[[en:Periander]]
[[Kategorie:Muži]]
[[es:Periandro]]
[[fi:Periandros]]
[[fr:Périandre]]
[[he:פריאנדרוס]]
[[hu:Periandrosz korinthoszi türannosz]]
[[it:Periandro]]
[[nl:Periander]]
[[pl:Periander]]
[[pt:Periandro]]
[[ru:Периандр]]
[[sh:Perijandar]]
[[sv:Periander av Korinth]]
[[uk:Періандр]]

Aktuální verze z 27. 6. 2023, 16:37

Periandros
Periandros, římská kopie řeckého originálu ze 4. století př. n. l., Vatikánské muzeum
Periandros, římská kopie řeckého originálu ze 4. století př. n. l., Vatikánské muzeum
Narození665 př. n. l.?
Korint
Úmrtí585 př. n. l. (ve věku asi 80 let)
Korint
Tituly a úřady
samovládce (tyran) v Korintu
Období627 – 585 př. n. l.
PředchůdceKypselos
NástupcePsammetichos
Umělecká činnost
Znám jakojeden ze sedmi mudrců
Žánrfilozofie, poezie
Národnostřecká
Vyznánířecký polyteismus
Manžel/kaLysida (Melissa)
Dětisynové Kypselos a Lykofron
OtecKypselos
MatkaKrateia
PříbuzníProklés, tyran v Epidauru (tchán)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Periandros (řecky Περίανδρος, asi 665 př. n. l. – 585 př. n. l.)[1] byl samovládce (tyran) ve starověkém Korintu. Bývá řazen mezi sedm mudrců archaického Řecka.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Původ, rodina, vláda

[editovat | editovat zdroj]

Jeho otcem byl Kypselos, tyran v Korintu v 2. polovině 7. století př. n. l., a matkou Krateia, samovládcova manželka.[1] Po Kypselově smrti se asi v roce 627 př. n. l. stal samovládcem (tyranem) v Korintu a byl jím až do konce života.[2] Za manželku se vzal Lysidu, dceru Proklea, samovládce v Epidauru; sám ji nazýval Melissou. Měl s ní dva syny, staršího Kypsela, který byl pro slabomyslnost vlády neschopný, a mladšího Lykofrona, jenž zemřel ještě za Periandrova života.[3]

Podle Aristotela byl sice tyranem, ale i zdatným válečníkem.[4] Za jeho vlády dosáhl starověký Korint největšího hospodářského a politického rozmachu. Periandros omezil vliv rodových aristokratů, pozvedl zemědělství, řemesla i obchod a zavedl novou peněžní soustavu.[5] Plánoval prokopat Istmos (Korintskou šíji), když se však vybudování průplavu ukázalo příliš obtížným, nechal vystavět kamennou rampu napříč Korintskou šíjí a ta sloužila k přepravování (přetahování) lodí přes souš (diolkos). Tím se lodím, jež se do té doby musely potýkat s nebezpečnými nástrahami při obeplouvání pobřeží Peloponéského poloostrova, podstatně zkrátila trasa plavby.[6]

Nechal také rozšířit korintské přístavy a vybudoval silné loďstvo. Korintská umělecká keramika byla exportována po celém řeckém světě. Rozkvětu doznala i kolonizační politika, byly zakládány nové kolonie zejména na západním pobřeží Řecka na cestě do Itálie. Tyto osady zůstávaly ve svazku korintského státu; byl to zárodek jakési říše. Mezi nově založenými osadami vynikala Potedaia na Chalkidice. Na euboiských kolonistech Korinťané dobyli ostrov Kerkyru (pozdější Korfu)[7] a posléze se zmocnili i Epidauru.[8] Se zámořskými státy, jmenovitě s Lýdií a s Egyptem, žil Periandros v přátelských stycích.[2]

Starobylou slavnost na počest boha Poseidóna přeměnil na všeřecké isthmické hry,[9] které pak pořádal s velkou okázalostí. Ve vnitřní politice vydával zákony proti soukromému přepychu a omezoval otroctví.[10] Nedovoloval žít v městě každému a zakázal rozkošnictví všeho druhu; kuplířky dával údajně házet do moře. Nevymáhal žádné zvláštní daně a spokojil se s těmi, které plynuly z tržišť a přístavů. Zřídil radu, která dbala o to, aby výdaje nebyly větší než příjmy.[11] Peníze, které získával především vybíráním cel z námořní plavby, používal také na stavbu chrámů a organizaci her. Podporoval kult Dionýsa. Na jeho dvoře tvořil básník Arión, slavný skladatel dithyrambů, sborových zpěvů na Dionýsovu počest.[7]

Periandros zemřel patrně v roce 585 př. n. l., údajně ve věku 80 let.[12] Po něm se stal samovládcem v Korintu jeho příbuzný Psammetichos, který byl však již v roce 583 př. n. l. zavražděn. Tyranidu pak nahradila oligarchie, která ponechávala rozhodování bohatým obchodníkům a průmyslníkům.[2]

Historky o jeho životě

[editovat | editovat zdroj]

O Periandrově životě se ve starověku vyprávěla řada historek:

  • Aristippos Mladší tvrdil, že se Periandrova matka Krateia do syna zamilovala, tajně s ním souložila a on se z toho těšil. Když incest vyšel najevo, Periandra to mrzelo a stal se všem nesnesitelný.[12]
  • Podle Hérodota byl zpočátku mírnější než jeho otec, ale později se stal ještě krvelačnějším než Kypselos. Jednou vyslal ke svému příteli Thrasybúlovi, jenž byl tyranem v Milétu, posla se žádostí, jak má věci ve městě uspořádat co nejspolehlivěji, aby měl všechno co nejlépe v rukou. Thrasybúlos vzal posla na procházku mezi osetá pole, a když přitom spatřil, že některý klas vyčnívá nad ostatní, vždy jej utrhl a zahodil. Periandros pochopil, že mu Thrasybúlos radí, aby zavraždil ty z občanů, kteří vynikají nad druhé. Od té doby utiskoval občany, kde jen mohl. Koho Kypselos při vraždění a vypovídání pominul, ten neunikl Periandrovi.[13]
  • Nikolaos z Damašku uvádí, že Periandros změnil surově a násilně vládu na tyranii a obklopil se třemi stovkami tělesných strážců. Zakázal občanům vlastnit otroky a trávit čas v zahálce a každému vždy našel nějakou práci. Když někdo jen tak vysedával na tržišti, potrestal ho, obávaje se, aby proti němu lidé nemohli kout pikle.[14]
  • Dle Diogena Laertia usmrtil svou těhotnou manželku v návalu hněvu tím, že po ní mrštil stoličkou nebo ji kopl do břicha. Uvěřil totiž pomluvám souložnic, které pak dal upálit.[1] Nikolaos z Damašku k tomu dodává, že pod vlivem chtíče měl potom ještě s mrtvou manželkou sexuální styk.[14]
  • Hérodotos vypravuje, že se jednou chtěl od mrtvé manželky dovědět, kam uložila přítelem svěřený poklad. Pomocí vzývání mrtvých se manželka zjevila, ale odmítla uložení pokladu prozradit, protože nenechal při pohřbu spálit její oděvy, a jí je tudíž zima, je nahá. Periandros dal tedy vyhlásit, aby všechny korintské ženy přišly do chrámu Héřina. Ženy přišly jakoby ke slavnosti, každá oděna co nejsvátečněji. On však postavil do zálohy své kopiníky a dal je všechny do jedné vysvléci bez ohledu na to, zda byly svobodnými občankami či služebnicemi. Šaty dal snést do jámy a spálit je, přičemž se modlil k manželce. Když jí takto zajistil dostatečnou garderobu pro posmrtnou existenci, zjevila se manželka znovu a označila místo, kam uložila svěřený majetek.[15]
  • Podle Hérodota se tyranův syn Lykofron s otcem rozešel, když se dověděl, že zabil jeho matku. Periandros ho vypudil na Kerkýru, která byla pod jeho vládou. Později, když zestárl, přemlouval syna, aby se vrátil a převzal po něm vládu. Syn však odmítal žít na jednom místě s otcem, a tak se nakonec dohodli, že Lykofrom převezme vládu v Korintu a Periandros odejde na Kerkýru. Ale obyvatelé Kerkýry ze strachu, aby jim do země nepřišel Periandros, Lykofrona zabili. Periandros pak ze msty poslal 300 synů předních mužů z Kerkýry do Sard, aby tam byli vykastrováni a stali se eunuchy. Při mezipřistání lodi na ostrově Samos však tamější obyvatelé hochy osvobodili a odvezli je zpět na Kerkýru k jejich rodičům.[16]
  • Diogenés Laertios vypravuje, že se Periandra jednou někdo ptal, proč je samovládcem, a on odpověděl: „Protože i dobrovolně vzdát se samovlády i být jí násilně zbaven přináší nebezpečenství."[17]

Mudrc

[editovat | editovat zdroj]

Zařazení mezi sedm mudrců

[editovat | editovat zdroj]

Periandros údajně složil naučné básně asi o 2000 verších.[18] Bývá také často řazen mezi sedm mudrců archaického Řecka. V prvním seznamu sedmi mudrců, který je uveden v Platónově dialogu Prótagoras, sice chybí (místo něho je tam Mysón), ale již Démétrios z Faléru ho mezi sedm mudrců řadí a uvádí jeho výroky.[19] Určitým problémem pro zařazení mezi mudrce byla jeho pověst krutého tyrana. Proto někteří starověcí autoři tvrdili, že Periandros z Korintu mudrcem nebyl, tím prý byl jeho stejnojmenný bratranec, jenž pocházel z Ambrakie v západním Řecku.[20]

Novodobí historikové zase zpochybňují hodnověrnost starověkých zpráv, které dělají z Periandra zvrhlé násilnické monstrum. Český badatel T. Vítek o tom píše: „I když Periandros asi nebyl žádný andílek, je téměř jisté, že Hérodotos jeho skutečné pohnutky a činy silně zkreslil, místy až diabolizoval, zejména asi kvůli svému přesvědčení, že samovláda morálně korumpuje a kriminalizuje poddané i vládce, i když původně nebyli špatní. Historky, které do nechutných podrobností vykreslují ohavnosti zlovolného tyrana, jsou zjevně fiktivní..."[21]

Výroky

[editovat | editovat zdroj]

Periandrovi je připisována řada mravních naučení a životních rad:[22]

  • Klid je dobrá věc.
  • Ukvapenost je nebezpečná.
  • Zisk je hanebný.
  • Rozkoše jsou smrtelné, avšak ctnosti nesmrtelné.
  • V štěstí buď umírněný, v neštěstí rozumný.
  • Lepší zemřít v šetrnosti, než zaživa nuzovat.
  • Snaž se být hoden svých rodičů.
  • Buď stejný k přátelům v štěstí i neštěstí.
  • Věc, kterou dobrovolně slíbíš, splň, neboť je špatné ji opominout.
  • Neprozrazuj to, co je určeno k zamlčení.
  • Kárej tak, abys mohl být rychle opět přítelem.
  • Užívej starých zákonů, ale čerstvých pokrmů.
  • Netrestej jenom ty, kteří chybují, ale zabraňuj v tom i těm, kteří se k tomu teprve chystají.
  • Jsi-li nešťastný, skryj to, abys nedělal radost svým nepřátelům.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c Díogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 68.
  2. ↑ a b c Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 14. díl. V Praze: J. Otto, 1899. 1066 s. cnb000277218. S. 836.
  3. ↑ Díogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 68–69.
  4. ↑ VÍTEK, Tomáš. Sedm mudrců a jejich výroky. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. ISBN 978-80-87054-21-5. [Fragment č. 75 na str. 277.]
  5. ↑ SVOBODA, Ludvík ed. a kol. Encyklopedie antiky. 1. vyd. Praha: Academia, 1973. 744 s. cnb000127564. S. 464.
  6. ↑ SVOBODA, Ludvík ed. a kol. Encyklopedie antiky. 1. vyd. Praha: Academia, 1973. 744 s. cnb000127564. S. 147.
  7. ↑ a b PEČÍRKA, Jan et al. Dějiny pravěku a starověku. 1. část. Vyd. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979. 607 s. cnb002185778. S. 498.
  8. ↑ Hérodotos. Dějiny. Překlad Jaroslav Šonka. 3. vyd., v nakl. Academia 1. Praha: Academia, 2004. 548 s. ISBN 80-200-1192-7. S. 186.
  9. ↑ BAHNÍK, Václav, ed. et al. Slovník antické kultury. [1. vyd.]. Praha: Svoboda, 1974. 717 s. cnb000160204. S. 468.
  10. ↑ PEČÍRKA, Jan et al. Dějiny pravěku a starověku. 1. část. Vyd. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979. 607 s. cnb002185778. S. 493 a 498.
  11. ↑ VÍTEK, Tomáš. Sedm mudrců a jejich výroky. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. ISBN 978-80-87054-21-5. [Fragment č. 79 na str. 277.]
  12. ↑ a b Díogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 69.
  13. ↑ Hérodotos. Dějiny. Překlad Jaroslav Šonka. 3. vyd., v nakl. Academia 1. Praha: Academia, 2004. 548 s. ISBN 80-200-1192-7. S. 316–317.
  14. ↑ a b VÍTEK, Tomáš. Sedm mudrců a jejich výroky. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. ISBN 978-80-87054-21-5. [Fragment č. 81 na str. 279.]
  15. ↑ Hérodotos. Dějiny. Překlad Jaroslav Šonka. 3. vyd., v nakl. Academia 1. Praha: Academia, 2004. 548 s. ISBN 80-200-1192-7. S. 317.
  16. ↑ Hérodotos. Dějiny. Překlad Jaroslav Šonka. 3. vyd., v nakl. Academia 1. Praha: Academia, 2004. 548 s. ISBN 80-200-1192-7. S. 184–187.
  17. ↑ Díogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 70.
  18. ↑ Díogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 69–70.
  19. ↑ VÍTEK, Tomáš. Sedm mudrců a jejich výroky. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. ISBN 978-80-87054-21-5. S. 32 (pozn. č. 5), 40 (pozn. č. 3), 315, 319.
  20. ↑ Díogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0.
  21. ↑ VÍTEK, Tomáš. Sedm mudrců a jejich výroky. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. ISBN 978-80-87054-21-5. S. 32–33 a 38 (zde i citovaný text).
  22. ↑ VÍTEK, Tomáš. Sedm mudrců a jejich výroky. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. ISBN 978-80-87054-21-5. [Citujeme z fragmentu na str. 319.]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Díogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0.
  • OLIVA, Pavel. Raná řecká tyrannis: studie k otázce vzniku státu. I. vydání. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954. 496 stran. cnb000511400. [Kapitola „Korinthos" je na str. 208–237.]
  • VÍTEK, Tomáš. Sedm mudrců a jejich výroky. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. ISBN 978-80-87054-21-5.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Periandros&oldid=22922910“