Přeskočit na obsah

Wikipedista:Ltosnar/Pískoviště: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m draft
m draft 1
Řádek 45: Řádek 45:
| datum přístupu = 2024-02-21
| datum přístupu = 2024-02-21
}}</ref>
}}</ref>

Závodních monopostů s řadovým osmiválcem postavila automobilka Maserati 19 typu 8CM. Pro rok 1934 Maserati u 8CM zvětšilo šířku podvozku, aby vyhovovalo novým předpisům.

== Popis vozu ==
Vůz Maserati 8CM měl na ocelovém žebřinovém, nosném rámu [[Slitiny hliníku|hliníkovou]] karosérii. Jednomístný monopost bez dveří měl [[motor]] vpředu a pohon zadních kol. Zážehový, kapalinou chlazený řadový osmiválec (R8), [[Over Head Camshaft|rozvod DOHC]] (dva ventily/válec), [[zdvihový objem]] 2992 cm³ ([[Vývrt|vrtání]] 69,0 mm, [[Zdvih (technika)|zdvih]] 100,0 mm) při [[Kompresor|kompresi]] 6,4:1. Motor poskytoval [[výkon]] 209 kW/280 k při 5800 ot/min. Přeplňování zajišťoval kompresor Roots, dodávku paliva [[karburátor]] Weber 55AS1. Motor měl blok a [[Hlava válce|hlavu válců]] z [[Litina|litiny]]. [[Vačková hřídel]] byla poháněna ozubeným kolem. Řazení rychlostních stupňů bylo prováděno přes mechanickou čtyřstupňovou [[Převodovka|převodovku]]. Původní tuhé [[Typy náprav|nápravy]] (vpředu i vzadu) a podélná listová pera byly později nahrazeny vzadu nápravou typu axle s rozvodovkou a s poloeliptickými listovými pružinami. Při pohotovostní [[Hmotnost|hmotnosti]] 785 kg vůz dociloval maximální [[Rychlost|rychlosti]] 270 km/h.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Patera
| jméno = Zdeněk ing.
| titul = Maserati 8 CM Monoposto
| url = https://auta5p.eu/muzea/louwman_museum_2022/louwman_122.php
| vydavatel = auta5p.eu
| datum přístupu = 2024-02-21
}}</ref>
[[Soubor:1933-08-06_Nice_WINNER_Maserati_8CM_3007_Nuvolari.jpg|náhled|Tazio Nuvolari, vítěz Grand Prix Nice na Maserati 8CM (1933)]]

== Sportovní úspěchy ==
Firma Maserati pro rok '''1933''' získala létajícího Mantovana, jezdce [[Tazio Nuvolari|Tazia Nuvolariho]], mistra Evropy 1932.<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Historie Maserati 1930-1939
| url = https://www.maserati.com/it/it/brand/storia-maserati
| vydavatel = maserati.com
| místo = Bologna
| datum přístupu = 2024-02-21
}}</ref> Ten v tomto roce na monopostu 8CM vyhrál [[Grand Prix Belgie|Velkou cenu Belgie]], Coppa Ciano a Velkou cenu Nice. Velká cena Belgie (40 kol/596,6 km), třetí významná Velká cena roku, přilákala 9. července téměř celou elitu evropských jezdců. Závod se stal jedinečným triumfem pro nepřekonatelného Nuvolariho s monopostem Maserati. Nuvolari odstartoval z poslední řady, ale po více než šesti minutách, na konci prvního kola všechny předjel a nechal za sebou všechny své nebezpečné protivníky [[Baconin Borzacchini|Borzacchiniho]], [[Louis Chiron|Chirona]], [[Achille Varzi|Varziho]] a [[Raymond Dreyfus|Dreyfuse]]. Až v polovině závodu Nuvolari udělal krátkou zastávku ve svém boxu pro palivo a nové pneumatiky. Tím, že Chiron již předjel Borzacchiniho, se dostal do vedení a Varzi byl třetí. Nuvolari se propadl na čtvrté místo a zdálo se, že nemá moc šancí získat zpět ztracenou pozici. Nuvolari však zahájil velkou stíhací jízdu. Nuvolari se během pouhých tří kol posunul ze čtvrtého místa zpět na první místo. Od té doby vedoucí pozici již neopustil a vyhrál v průměrné rychlosti 143,6 km/h a ještě v 13. kole zajel nejrychlejší kolo závodu (148,7 km/h).<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Etzrodt
| jméno = Hans
| titul = IV GRAND PRIX de BELGIQUE
| url = https://www.goldenera.fi/gp3310.htm#40
| vydavatel = Hans Etzrodt , Leif Snellman
| datum vydání = 2013-04-04
| datum přístupu = 2024-02-21
}}</ref> Po vítězství v Livornu (VII. Coppa Ciano, 30. července) zaznamenal 3. vítězství 6. srpna při 2. Velké ceně Nice.<ref>{{Citace periodika
| příjmení =
| jméno =
| titul = Velká cena Nicy
| periodikum = Auto
| datum vydání = 1933-09
| ročník = 15
| číslo = 9
| strany = 394-395
| url = https://kramerius.techlib.cz/kramerius-web-client/view/uuid:a3e0c180-9b1f-4a01-b8be-65aa3026cd6b?page=uuid:97cc0020-7eda-11e9-a694-001b63bd97ba
}}</ref> Na Coppa Acerbo ([[Grand Prix Pescary]]) a na [[Grand Prix Itálie]] obsadil Nuvolari 2. místa. Stal se nejúspěšnějším jezdcem roku 1933, nikoli však mistrem Evropy, protože v roce 1933 mistrovství Evropy nebylo asociací AIACR vypsáno.

Na konci sezóny 1933 Nuvolari překvapivě úspěšný vůz 8CM prodal Pieru Taruffimu. V sezóně '''1934''' bylo Maserati 8CM nejoblíbenějším vozem mezi soukromými jezdci. S těmito vozy jezdily Gruppo Genovese San Giorgio ([[Renato Balestrero]] a [[Clemente Biondetti]]), Scuderia Siena (Eugenio Siena, Carlo Pedrazzini) a tým [[Whitney Straight|Whitney Straighta]]. Soukromníci Tazio Nuvolari, [[Earl Howe]] a [[Philippe Étancelin]] měli také své vlastní Maserati. Do závodů v tomto roce zhruba v polovině sezóny vstoupily německé stáje [[Mercedes-Benz]] a [[Závodní vozy Auto Union|Auto Union]] s novými vozy, které vbrzku byly označeny jako stříbrné šípy. A začaly vyhrávat.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Snellman
| jméno = Leif
| titul = The Golden Era 1934
| url = https://www.goldenera.fi/gp3401.htm
| vydavatel = Leif Snellman, Hans Etzrodt, Felix Muelas
| datum vydání = 2023-11-20
| datum přístupu = 2024-02-21
}}</ref>

V první Velké ceně, konané 2. dubna 1934 v [[Grand Prix Monaka|Monaku]], startovaly 3 vozy 8CM. Závod nejlépe dokončil Whitney Straight na 8. místě, Earl Howe na 10. a Philippe Etancelin v 63. kole havaroval. To nebyl dobrý začátek. V Alessandrii 22. dubna na okruhu [[Pietro Bordino|Pietra Bordina]] dojel Nuvolari na 3. místě. V tomto závodě na typu 8CM smrtelně havaroval Carlo Pedrazzini (Scuderia Siena). Dvě minuty po startu došlo k vážné nehodě, když se vozy po projetí vlásenky vracely přes nový most. Auto Švýcara Pedrazziniho na mostě narazilo do balustrády, rozbilo ji a pokračovalo v sérii piruet. Nešťastný řidič byl vymrštěn z vozu. Sanitkou byl převezen se zlomenou nohou, zlomenými žebry a vnitřními zraněními do nemocnice, kde brzo po příjezdu do nemocnice zraněním podlehl.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Snellman
| jméno = Leif
| titul = CIRCUITO DI PIETRO BORDINO
| url = https://www.goldenera.fi/gp3401.htm#4
| vydavatel = Leif Snellman , Hans Etzrodt , Felix Muelas
| datum vydání = 2023-11-20
| datum přístupu = 2024-02-21
}}</ref> Na Grand Prix Tripolisu obsadil Philippe Etancelin na 8CM 4. místo za třemi vozy [[Alfa Romeo Tipo B/P3]] a na Grand Prix Maroka v [[Casablanca|Casablance]] dojel na 2. místě. Na místním závodě JCC International Trophy 28. dubna vyhrál na Brooklands Whitney Straight a na lokální Grand Prix Pikardie 27. května zvítězil na 8CM soukromý jezdec Benoît Falchetto.

=== Reference ===
<references />

=== Související články ===
* [[Maserati]]
* [[Ernesto Maserati]]

=== Literatura ===
* SKOŘEPA, Miloš. ''Dějiny automobilových závodů'', Olympia, Praha, 1973, 320 s., S. 116-128
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat|Maserati 8CM}}


{{Portály|Automobil}}

Verze z 21. 2. 2024, 08:47

Maserati 8CM
Maserati 8CM
Maserati 8CM
VýrobceMaserati
Roky produkce1933-35
Místa výrobyBologna (Itálie)
PředchůdceMaserati 26M
NástupceMaserati Tipo 8CTF/8CL
KonkurenceBugatti Type 59, Alfa Romeo Tipo B/P3, Auto Union, Mercedes-Benz W 25
Technické údaje
Délka3850 mm
Šířka1570 mm
Výška1200 mm
Rozvor2570 mm
Rozchod1330 mm
Motor
MotorR8
Objem2992 cm³
Počet válců8
Výkon136-168 kW/185-225 k

Maserati 8CM byl model závodního vozu Grand Prix vyráběný v letech 1933-35 italským výrobcem Maserati v Bologni. Byl to jednomístný vůz (monopost) určený pro závody Grand Prix v tzv. volné formuli/750 kg, která byla v platnosti v letech 1934-1937. Vůz používal osvědčený osmiválcový motor z typu 26M označovaný jako 8C-3000.[1]

Vznik a vývoj

Alfieri Maserati byl z bratrů Maseratiů nejnadanějším konstruktérem a jeho náhlá smrt na jaře 1932 byla pro mladou společnost velkou ranou. Velká část vývojových prací byla náhle zastavena, ale naštěstí Alfieri dokončil návrh dvou nových motorů, které by v dohledné době zajistily konkurenceschopnost v závodech, jedním z nich byl motor pro typ Maserati 8CM. Pokročilé nové motory byly zasazeny do velmi konvenčního ocelového žebřinového rámu s tuhými nápravami, který byl odpružen poloeliptickými listovými pery a třecími tlumiči. To bylo ještě akceptovatelné pro čtyřválcový motor, ale výkon osmiválcového motoru a nové hydraulicky ovládané bubnové brzdy způsobily problémy s tuhostí podvozku.[1]

Jak se brzy na závodech ukázalo, monopost měl špatnou přilnavost k vozovce, způsobenou příliš úzkým a slabým podvozkem, který se při zatížení snadno kroutil. Teprve poté, co byl podvozek monopostu vyztužen, aby se překonaly deformace, mohl být využit plný výkon 3litrového motoru a vůz se proměnil v impozantní zbraň. Tato změna byla uplatněna při Grand Prix Belgie 1933.[2]

Závodních monopostů s řadovým osmiválcem postavila automobilka Maserati 19 typu 8CM. Pro rok 1934 Maserati u 8CM zvětšilo šířku podvozku, aby vyhovovalo novým předpisům.

Popis vozu

Vůz Maserati 8CM měl na ocelovém žebřinovém, nosném rámu hliníkovou karosérii. Jednomístný monopost bez dveří měl motor vpředu a pohon zadních kol. Zážehový, kapalinou chlazený řadový osmiválec (R8), rozvod DOHC (dva ventily/válec), zdvihový objem 2992 cm³ (vrtání 69,0 mm, zdvih 100,0 mm) při kompresi 6,4:1. Motor poskytoval výkon 209 kW/280 k při 5800 ot/min. Přeplňování zajišťoval kompresor Roots, dodávku paliva karburátor Weber 55AS1. Motor měl blok a hlavu válců z litiny. Vačková hřídel byla poháněna ozubeným kolem. Řazení rychlostních stupňů bylo prováděno přes mechanickou čtyřstupňovou převodovku. Původní tuhé nápravy (vpředu i vzadu) a podélná listová pera byly později nahrazeny vzadu nápravou typu axle s rozvodovkou a s poloeliptickými listovými pružinami. Při pohotovostní hmotnosti 785 kg vůz dociloval maximální rychlosti 270 km/h.[3]

Tazio Nuvolari, vítěz Grand Prix Nice na Maserati 8CM (1933)

Sportovní úspěchy

Firma Maserati pro rok 1933 získala létajícího Mantovana, jezdce Tazia Nuvolariho, mistra Evropy 1932.[4] Ten v tomto roce na monopostu 8CM vyhrál Velkou cenu Belgie, Coppa Ciano a Velkou cenu Nice. Velká cena Belgie (40 kol/596,6 km), třetí významná Velká cena roku, přilákala 9. července téměř celou elitu evropských jezdců. Závod se stal jedinečným triumfem pro nepřekonatelného Nuvolariho s monopostem Maserati. Nuvolari odstartoval z poslední řady, ale po více než šesti minutách, na konci prvního kola všechny předjel a nechal za sebou všechny své nebezpečné protivníky Borzacchiniho, Chirona, Varziho a Dreyfuse. Až v polovině závodu Nuvolari udělal krátkou zastávku ve svém boxu pro palivo a nové pneumatiky. Tím, že Chiron již předjel Borzacchiniho, se dostal do vedení a Varzi byl třetí. Nuvolari se propadl na čtvrté místo a zdálo se, že nemá moc šancí získat zpět ztracenou pozici. Nuvolari však zahájil velkou stíhací jízdu. Nuvolari se během pouhých tří kol posunul ze čtvrtého místa zpět na první místo. Od té doby vedoucí pozici již neopustil a vyhrál v průměrné rychlosti 143,6 km/h a ještě v 13. kole zajel nejrychlejší kolo závodu (148,7 km/h).[5] Po vítězství v Livornu (VII. Coppa Ciano, 30. července) zaznamenal 3. vítězství 6. srpna při 2. Velké ceně Nice.[6] Na Coppa Acerbo (Grand Prix Pescary) a na Grand Prix Itálie obsadil Nuvolari 2. místa. Stal se nejúspěšnějším jezdcem roku 1933, nikoli však mistrem Evropy, protože v roce 1933 mistrovství Evropy nebylo asociací AIACR vypsáno.

Na konci sezóny 1933 Nuvolari překvapivě úspěšný vůz 8CM prodal Pieru Taruffimu. V sezóně 1934 bylo Maserati 8CM nejoblíbenějším vozem mezi soukromými jezdci. S těmito vozy jezdily Gruppo Genovese San Giorgio (Renato Balestrero a Clemente Biondetti), Scuderia Siena (Eugenio Siena, Carlo Pedrazzini) a tým Whitney Straighta. Soukromníci Tazio Nuvolari, Earl Howe a Philippe Étancelin měli také své vlastní Maserati. Do závodů v tomto roce zhruba v polovině sezóny vstoupily německé stáje Mercedes-Benz a Auto Union s novými vozy, které vbrzku byly označeny jako stříbrné šípy. A začaly vyhrávat.[7]

V první Velké ceně, konané 2. dubna 1934 v Monaku, startovaly 3 vozy 8CM. Závod nejlépe dokončil Whitney Straight na 8. místě, Earl Howe na 10. a Philippe Etancelin v 63. kole havaroval. To nebyl dobrý začátek. V Alessandrii 22. dubna na okruhu Pietra Bordina dojel Nuvolari na 3. místě. V tomto závodě na typu 8CM smrtelně havaroval Carlo Pedrazzini (Scuderia Siena). Dvě minuty po startu došlo k vážné nehodě, když se vozy po projetí vlásenky vracely přes nový most. Auto Švýcara Pedrazziniho na mostě narazilo do balustrády, rozbilo ji a pokračovalo v sérii piruet. Nešťastný řidič byl vymrštěn z vozu. Sanitkou byl převezen se zlomenou nohou, zlomenými žebry a vnitřními zraněními do nemocnice, kde brzo po příjezdu do nemocnice zraněním podlehl.[8] Na Grand Prix Tripolisu obsadil Philippe Etancelin na 8CM 4. místo za třemi vozy Alfa Romeo Tipo B/P3 a na Grand Prix Maroka v Casablance dojel na 2. místě. Na místním závodě JCC International Trophy 28. dubna vyhrál na Brooklands Whitney Straight a na lokální Grand Prix Pikardie 27. května zvítězil na 8CM soukromý jezdec Benoît Falchetto.

Reference

  1. ↑ a b MELISSEN, Wouter. Maserati 8CM [online]. ultimatecarpage.com [cit. 2024-02-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  2. ↑ ETZRODT, Hans. The Golden Era 1933, Foreword & Introduction [online]. Leif Snellman, Hans Etzrodt, 2017-08-06 [cit. 2024-02-21]. Dostupné online. 
  3. ↑ PATERA, Zdeněk ing. Maserati 8 CM Monoposto [online]. auta5p.eu [cit. 2024-02-21]. Dostupné online. 
  4. ↑ Historie Maserati 1930-1939 [online]. Bologna: maserati.com [cit. 2024-02-21]. Dostupné online. 
  5. ↑ ETZRODT, Hans. IV GRAND PRIX de BELGIQUE [online]. Hans Etzrodt , Leif Snellman, 2013-04-04 [cit. 2024-02-21]. Dostupné online. 
  6. ↑ Velká cena Nicy. Auto. 1933-09, roč. 15, čís. 9, s. 394-395. Dostupné online. 
  7. ↑ SNELLMAN, Leif. The Golden Era 1934 [online]. Leif Snellman, Hans Etzrodt, Felix Muelas, 2023-11-20 [cit. 2024-02-21]. Dostupné online. 
  8. ↑ SNELLMAN, Leif. CIRCUITO DI PIETRO BORDINO [online]. Leif Snellman , Hans Etzrodt , Felix Muelas, 2023-11-20 [cit. 2024-02-21]. Dostupné online. 

Související články

Literatura

  • SKOŘEPA, Miloš. Dějiny automobilových závodů, Olympia, Praha, 1973, 320 s., S. 116-128

Externí odkazy


Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Ltosnar/Pískoviště&oldid=23679752“