Přeskočit na obsah

Satira: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu pokročilá editace z mobilního zařízení
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
Roboti
1 729 498 editací
m robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy
Řádek 1: Řádek 1:
'''Satira''' (z lat. ''(lanx) satura'' – všehochuť) je způsob literárního, výtvarného nebo dramatického vyjádření, využívající komičnosti a výsměchu ke kritice nedostatků a záporných jevů jednotlivců, institucí či samotné společnosti. <ref name="baldick"> BALDICK, Chris. ''The Concise Oxford Dictionary of Literary Terms''. Oxford: Oxford University Press, 1990. </ref> <ref name="elliott">ELLIOTT, Robert C. ''The nature of satire'' [online]. [[Encyclopædia Britannica]], 2004 (last updated: 2023). Dostupné z: https://www.britannica.com/art/satire </ref> Občas satira má za cíl nejen kritiku, ale zlepšení společnosti, např. inspirace sociálních reforem. <ref name="elliott" />
'''Satira''' (z lat. ''(lanx) satura'' – všehochuť) je způsob literárního, výtvarného nebo dramatického vyjádření, využívající komičnosti a výsměchu ke kritice nedostatků a záporných jevů jednotlivců, institucí či samotné společnosti. <ref name="baldick"> BALDICK, Chris. ''The Concise Oxford Dictionary of Literary Terms''. Oxford: Oxford University Press, 1990. </ref> <ref name="elliott">ELLIOTT, Robert C. ''The nature of satire'' [online]. [[Encyclopædia Britannica]], 2004 (last updated: 2023). Dostupné z: https://www.britannica.com/art/satire </ref> Občas satira má za cíl nejen kritiku, ale zlepšení společnosti, např. inspirace sociálních reforem. <ref name="elliott" />


Charakteristickým rysem satiry je silná [[ironie]] nebo [[sarkasmus]]. Podle literárního kritika [[Northrop Frye|Northropa Frye]] „v satiře je ironie útočná“.<ref name="frye">FRYE, Northrup. ''Anatomy of Criticism : Four Essays''. Princeton, NJ: Princeton UP, 1957. Dostupné z: https://northropfrye-theanatomyofcriticism.blogspot.com/</ref> V satirické řeči a psaní jsou často používány [[parodie]], [[Hyperbola (literatura)|hyperbola]], [[dysfemismus]], [[přirovnání]], [[dvojsmysl]] a další [[Přenesený význam|tropy]]. Satira může využívat různé tóny od pobavení až po nenávistné rozčilení,<ref name="Jelin">JELÍNKOVÁ, Barbora. ''Wooster a Jeeves jako protikladné charaktery? : (Použití satirických prostředků v díle P. G. Wodehouse)'' [diplomová práce]. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2014. Dostupné z: https://theses.cz/id/wknnca/Wooster_a_Jeeves_jako_protikladn_charaktery.pdf </ref> <ref name="baldick" /> od vtipu do invektivy a takové druhy humorů jako reflexní, černý, šibeniční humor atd. <ref>CLARK, Arthur Melville. ''The Art of Satire and the Satiric Spectrum''. In: ''Studies in literary modes'', 1946. P. 32</ref>
Charakteristickým rysem satiry je silná [[ironie]] nebo [[sarkasmus]]. Podle literárního kritika [[Northrop Frye|Northropa Frye]] „v satiře je ironie útočná“.<ref name="frye">FRYE, Northrup. ''Anatomy of Criticism : Four Essays''. Princeton, NJ: Princeton UP, 1957. Dostupné z: https://northropfrye-theanatomyofcriticism.blogspot.com/</ref> V satirické řeči a psaní jsou často používány [[parodie]], [[Hyperbola (literatura)|hyperbola]], [[dysfemismus]], [[přirovnání]], [[dvojsmysl]] a další [[Přenesený význam|tropy]]. Satira může využívat různé tóny od pobavení až po nenávistné rozčilení,<ref name="Jelin">JELÍNKOVÁ, Barbora. ''Wooster a Jeeves jako protikladné charaktery? : (Použití satirických prostředků v díle P. G. Wodehouse)'' [diplomová práce]. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2014. Dostupné z: https://theses.cz/id/wknnca/Wooster_a_Jeeves_jako_protikladn_charaktery.pdf </ref> <ref name="baldick" /> od vtipu do invektivy a takové druhy humorů jako reflexní, černý, šibeniční humor atd. <ref>CLARK, Arthur Melville. ''The Art of Satire and the Satiric Spectrum''. In: ''Studies in literary modes'', 1946. P. 32</ref>


Satirické jádro může být přítomné v dílech jakéhokoli žánru. Avšak v literatuře se satira často objevuje jako samostatný žánr, vzniklý ve [[Starověký Řím|Starověkém Římě]]. V současné době satira se vyskytuje v mnoha uměleckých formách vyjádření, včetně literatury, divadelních představení, filmových a televizních pořadů, internetových memů, komentářů, her, textů písní atd.
Satirické jádro může být přítomné v dílech jakéhokoli žánru. Avšak v literatuře se satira často objevuje jako samostatný žánr, vzniklý ve [[Starověký Řím|Starověkém Římě]]. V současné době satira se vyskytuje v mnoha uměleckých formách vyjádření, včetně literatury, divadelních představení, filmových a televizních pořadů, internetových memů, komentářů, her, textů písní atd.


== Klasifikace ==
== Klasifikace ==

=== Satirické styly ===
=== Satirické styly ===
Styly satiry z historického hlediska lze běžně kategorizovat jako menippský, horatiovský a juvenálský. <ref>MÜLLER, Rolf Arnold. ''Komik und Satire''. Zürich: Juris-Verlag, 1973. S. 92. ISBN 978-3-260-03570-8. </ref> Tyto style jsou převážně pojmenovány podle jednotlivých autorů, kteří se satirou zabývali.
Styly satiry z historického hlediska lze běžně kategorizovat jako menippský, horatiovský a juvenálský. <ref>MÜLLER, Rolf Arnold. ''Komik und Satire''. Zürich: Juris-Verlag, 1973. S. 92. ISBN 978-3-260-03570-8. </ref> Tyto style jsou převážně pojmenovány podle jednotlivých autorů, kteří se satirou zabývali.


==== Menippská satira ====
==== Menippská satira ====
Nejstarším a nejdéle žijícím podžánrem satiry je [[:en:Menippean satire|menippská satira]] {{en}}. Menippská satira byla založena řeckým filosofem, představitel kynizmu, [[Menippos z Gadar|Menipposem z Gadar]]. Termín poprvé použil [[Marcus Terentius Varro Reatinus|Varro]], který tento styl imitoval.
Nejstarším a nejdéle žijícím podžánrem satiry je [[:en:Menippean satire|menippská satira]] {{en}}. Menippská satira byla založena řeckým filosofem, představitel kynizmu, [[Menippos z Gadar|Menipposem z Gadar]]. Termín poprvé použil [[Marcus Terentius Varro Reatinus|Varro]], který tento styl imitoval.


Menippská satira se vyznačuje tím, že útočí spíše na myšlenkové postoje než na konkrétní jednotlivce nebo entity. Charakterizace v menippské satiře je více stylizovaná než naturalistická a představuje lidi jako ztělesnění myšlenek, které oni personifikují. <ref name="frye" />
Menippská satira se vyznačuje tím, že útočí spíše na myšlenkové postoje než na konkrétní jednotlivce nebo entity. Charakterizace v menippské satiře je více stylizovaná než naturalistická a představuje lidi jako ztělesnění myšlenek, které oni personifikují. <ref name="frye" />
[[Michail Michajlovič Bachtin|Michail Bachtin]] v menippské satiře vidí kulturní „karnevalový princip“, který hraje ústřední roli v národních kulturách Evropy. <ref>BACHTIN, Michail Michajlovič (1965). ''François Rabelais a lidová kultura středověku a renesance''. Vyd. 2., v nakl. Argo 1. Praha: Argo, 2007. ISBN 978-80-7203-776-6. </ref>
[[Michail Michajlovič Bachtin|Michail Bachtin]] v menippské satiře vidí kulturní „karnevalový princip“, který hraje ústřední roli v národních kulturách Evropy. <ref>BACHTIN, Michail Michajlovič (1965). ''François Rabelais a lidová kultura středověku a renesance''. Vyd. 2., v nakl. Argo 1. Praha: Argo, 2007. ISBN 978-80-7203-776-6. </ref>


==== Horatiovská satira ====
==== Horatiovská satira ====
Horatiovská satira je pojmenována po římském satirikovi [[Quintus Horatius Flaccus|Horaciovi]].
Horatiovská satira je pojmenována po římském satirikovi [[Quintus Horatius Flaccus|Horaciovi]].


Horatiovská satira je definována jako mírná, plná humoru a smích má být hlavní zbraní vyhánějící nerozum z lidských myšlenek. <ref name="Jelin" />
Horatiovská satira je definována jako mírná, plná humoru a smích má být hlavní zbraní vyhánějící nerozum z lidských myšlenek. <ref name="Jelin" />
Řádek 22: Řádek 23:


==== Juvenalská satira ====
==== Juvenalská satira ====
Juvenalská satira, pojmenovaná podle spisů římského satirika [[Juvenalis|Juvenala]]. Používá mnohem přísnější a bolestivější metody. Na rozdíl od Horacea, Juvenal prostřednictvím svých satir útočil na veřejné činitele a vládní organizace a považoval jejich názory nejen za špatné, ale také za zlé. <ref name="devices">''Satire''. In: ''Literary Devices : Literary Devices, Terms, and Elements'' [online]. Dostupné z: https://literarydevices.com/satire/ </ref>
Juvenalská satira, pojmenovaná podle spisů římského satirika [[Juvenalis|Juvenala]]. Používá mnohem přísnější a bolestivější metody. Na rozdíl od Horacea, Juvenal prostřednictvím svých satir útočil na veřejné činitele a vládní organizace a považoval jejich názory nejen za špatné, ale také za zlé. <ref name="devices">''Satire''. In: ''Literary Devices : Literary Devices, Terms, and Elements'' [online]. Dostupné z: https://literarydevices.com/satire/ </ref>


V návaznosti na tuto tradici juvenalská satira oslovuje vnímané sociální zlo prostřednictvím opovržení, pohoršení a brutálního výsměchu. Tato forma je často pesimistická, s menším důrazem na humor. Juvenalskou satiru charakterizuje použití sarkasmu a osobních invektiv. <ref name="devices" />, co ji spojuje s dřívější formou satiry propagované Aristofanem, která byla založena na osobních útocích. <ref>MASTROMARCO, Giuseppe. ''Introduzione a Aristofane''. Roma-Bari : Laterza, 1994 (6. edizione 2004). Pp. 21–22. ISBN 88-420-4448-2. </ref> Cílem juvenalního satirika je obvykle vyvolat nějaký druh politické nebo společenské změny, a proto silně polarizovaná politická satira je často klasifikována jako juvenalská. <ref name="devices" />
V návaznosti na tuto tradici juvenalská satira oslovuje vnímané sociální zlo prostřednictvím opovržení, pohoršení a brutálního výsměchu. Tato forma je často pesimistická, s menším důrazem na humor. Juvenalskou satiru charakterizuje použití sarkasmu a osobních invektiv. <ref name="devices" />, co ji spojuje s dřívější formou satiry propagované Aristofanem, která byla založena na osobních útocích. <ref>MASTROMARCO, Giuseppe. ''Introduzione a Aristofane''. Roma-Bari : Laterza, 1994 (6. edizione 2004). Pp. 21–22. ISBN 88-420-4448-2. </ref> Cílem juvenalního satirika je obvykle vyvolat nějaký druh politické nebo společenské změny, a proto silně polarizovaná politická satira je často klasifikována jako juvenalská. <ref name="devices" />
Řádek 32: Řádek 33:
Politika v širším smyslu považována za prvořadé téma satiry. Politická satira se zaměřuje na chování politiků a neřesti [[Politický systém|politických systémů]].
Politika v širším smyslu považována za prvořadé téma satiry. Politická satira se zaměřuje na chování politiků a neřesti [[Politický systém|politických systémů]].


Satira je definována i prostředím a časem, ve kterém vzniká. Ze studia vzniku satirických děl v minulosti se zdá, že je satira překvapivě závislá i na určité úrovni omezení ve společnosti. Politická satira častěji nevzniká v období benevolentního [[Liberalismus|liberalismu]], ale spíše v obdobích poznamenaných omezenými možnostmi vyjadřování vlastního názoru či v období politického [[Útlak|útlaku]]. [[:en:Kenneth Burke|Kenneth Burke]] {{en}} tak tvrdí, že satirik hledá nejen způsob, jak vyjádřit svůj nesouhlas, ale také hledá risk a snaží se uniknout trestu. <ref name="Jelin"/><ref>BURKE, Kenneth (1941). ''The Philosophy of Literary Form''. 3rd rev. ed. Berkeley : University of California Press, 2019. </ref>
Satira je definována i prostředím a časem, ve kterém vzniká. Ze studia vzniku satirických děl v minulosti se zdá, že je satira překvapivě závislá i na určité úrovni omezení ve společnosti. Politická satira častěji nevzniká v období benevolentního [[Liberalismus|liberalismu]], ale spíše v obdobích poznamenaných omezenými možnostmi vyjadřování vlastního názoru či v období politického [[útlak]]u. [[:en:Kenneth Burke|Kenneth Burke]] {{en}} tak tvrdí, že satirik hledá nejen způsob, jak vyjádřit svůj nesouhlas, ale také hledá risk a snaží se uniknout trestu. <ref name="Jelin" /><ref>BURKE, Kenneth (1941). ''The Philosophy of Literary Form''. 3rd rev. ed. Berkeley : University of California Press, 2019. </ref>


Podle M.J.C. Hodgarta mezi satirou a politikou existuje podstatné spojení. Za prvé, satira je nejběžnější formou politické literatury. Za druhé, je to nejpolitičtější část veškeré literatury, protože se snaží ovlivňovat chování veřejnosti. <ref name="hodg">HODGART, Matthew J. C. (1969) ''Satire : Origins and Principles''. London : Routledge, 2009. ISBN 9781412810609 </ref>
Podle M.J.C. Hodgarta mezi satirou a politikou existuje podstatné spojení. Za prvé, satira je nejběžnější formou politické literatury. Za druhé, je to nejpolitičtější část veškeré literatury, protože se snaží ovlivňovat chování veřejnosti. <ref name="hodg">HODGART, Matthew J. C. (1969) ''Satire : Origins and Principles''. London : Routledge, 2009. ISBN 9781412810609 </ref>


V kontextu politické satiry je důležité vidět rozdíl mezi vlastně satirou a škádlením (anglicky ''teasing'', italsky ''sfottò''). „''Sfottò''“ je prastará forma šaškárny, komedie bez podvratného ostří satiry. Škádlení je vtipný výsměch, obvykle se skládá z napodobování někoho pomocí vnějších atributů (způsob oblékání, chování, hlas a chůze, fyzické vady apod.) Na rozdíl od satiry škádlení se nikdy nedotýká klíčového problému, nikdy nepředstavuje vážnou kritiku a nikdy neškodí [[Ideologie|ideologii]] a mocenské postavení. <ref> FO, Dario. ''Provocative Dialogue on the Comic, the Tragic, Folly and Reason''. London: Methuen Publishing, 1993 (transl.) </ref> Sfottò namířený proti mocnému jedinci spíše přitahuje k němu sympatie společnosti. Například [[Hermann Göring]] proti sobě propagoval žerty a vtipy s cílem polidštit svůj obraz. <ref>KREMER, S. Lillian. ''Holocaust Literature : Agosín to Lentin''. London : Routledge, 2003. P. 100. ISBN 9780415929837. </ref><ref> LIPMAN, Steve. ''Laughter in hell : The use of humour during the Holocaust''. Northvale, NJ: J Aronson, 1991. P. 40</ref>
V kontextu politické satiry je důležité vidět rozdíl mezi vlastně satirou a škádlením (anglicky ''teasing'', italsky ''sfottò''). „''Sfottò''“ je prastará forma šaškárny, komedie bez podvratného ostří satiry. Škádlení je vtipný výsměch, obvykle se skládá z napodobování někoho pomocí vnějších atributů (způsob oblékání, chování, hlas a chůze, fyzické vady apod.) Na rozdíl od satiry škádlení se nikdy nedotýká klíčového problému, nikdy nepředstavuje vážnou kritiku a nikdy neškodí [[Ideologie|ideologii]] a mocenské postavení. <ref> FO, Dario. ''Provocative Dialogue on the Comic, the Tragic, Folly and Reason''. London: Methuen Publishing, 1993 (transl.) </ref> Sfottò namířený proti mocnému jedinci spíše přitahuje k němu sympatie společnosti. Například [[Hermann Göring]] proti sobě propagoval žerty a vtipy s cílem polidštit svůj obraz. <ref>KREMER, S. Lillian. ''Holocaust Literature : Agosín to Lentin''. London : Routledge, 2003. P. 100. ISBN 9780415929837. </ref><ref> LIPMAN, Steve. ''Laughter in hell : The use of humour during the Holocaust''. Northvale, NJ: J Aronson, 1991. P. 40</ref>


==== Náboženská satira ====
==== Náboženská satira ====

Satira, která míří na [[duchovenstvo]], je druh politické satiry, zatímco náboženská satira je ta, která se zaměřuje na náboženské či duchovní přesvědčení.<ref name="hodg" /> Náboženská satira se někdy nazývá filozofická satira.
Satira, která míří na [[duchovenstvo]], je druh politické satiry, zatímco náboženská satira je ta, která se zaměřuje na náboženské či duchovní přesvědčení.<ref name="hodg" /> Náboženská satira se někdy nazývá filozofická satira.


==== Satira mravů ====
==== Satira mravů ====

Satira mravů nebo satira každodenního života obvykle kritizuje způsob života prostých lidí. Toto ji spojuje s [[Komedie mravů|komedií mravů]], která se poprvé objevila v britském divadle v roce 1620. Ale na rozdíl od komedie mravů, obecně přijímající pravidla společenské hry, satira je naopak popírá. <ref name="hodg" />
Satira mravů nebo satira každodenního života obvykle kritizuje způsob života prostých lidí. Toto ji spojuje s [[Komedie mravů|komedií mravů]], která se poprvé objevila v britském divadle v roce 1620. Ale na rozdíl od komedie mravů, obecně přijímající pravidla společenské hry, satira je naopak popírá. <ref name="hodg" />


Řádek 56: Řádek 55:
[[Česká satira]]
[[Česká satira]]


[[Přehled dějin a vývoje světové satiry (významní autoři a díla)|Přehled dějin a vývoje světové satiry (významní autoři a díla)]]
[[Přehled dějin a vývoje světové satiry (významní autoři a díla)]]


=== Externí odkazy ===
=== Externí odkazy ===
Řádek 62: Řádek 61:
* {{Wikislovník|heslo=satira}}
* {{Wikislovník|heslo=satira}}
* {{Wikicitáty|téma=Satira}}
* {{Wikicitáty|téma=Satira}}
{{Autoritní data}}


[[Kategorie:Literární žánry]]
[[Kategorie:Literární žánry]]

Verze z 12. 4. 2024, 08:35

Satira (z lat. (lanx) satura – všehochuť) je způsob literárního, výtvarného nebo dramatického vyjádření, využívající komičnosti a výsměchu ke kritice nedostatků a záporných jevů jednotlivců, institucí či samotné společnosti. [1] [2] Občas satira má za cíl nejen kritiku, ale zlepšení společnosti, např. inspirace sociálních reforem. [2]

Charakteristickým rysem satiry je silná ironie nebo sarkasmus. Podle literárního kritika Northropa Frye „v satiře je ironie útočná“.[3] V satirické řeči a psaní jsou často používány parodie, hyperbola, dysfemismus, přirovnání, dvojsmysl a další tropy. Satira může využívat různé tóny od pobavení až po nenávistné rozčilení,[4] [1] od vtipu do invektivy a takové druhy humorů jako reflexní, černý, šibeniční humor atd. [5]

Satirické jádro může být přítomné v dílech jakéhokoli žánru. Avšak v literatuře se satira často objevuje jako samostatný žánr, vzniklý ve Starověkém Římě. V současné době satira se vyskytuje v mnoha uměleckých formách vyjádření, včetně literatury, divadelních představení, filmových a televizních pořadů, internetových memů, komentářů, her, textů písní atd.

Klasifikace

Satirické styly

Styly satiry z historického hlediska lze běžně kategorizovat jako menippský, horatiovský a juvenálský. [6] Tyto style jsou převážně pojmenovány podle jednotlivých autorů, kteří se satirou zabývali.

Menippská satira

Nejstarším a nejdéle žijícím podžánrem satiry je menippská satira (anglicky). Menippská satira byla založena řeckým filosofem, představitel kynizmu, Menipposem z Gadar. Termín poprvé použil Varro, který tento styl imitoval.

Menippská satira se vyznačuje tím, že útočí spíše na myšlenkové postoje než na konkrétní jednotlivce nebo entity. Charakterizace v menippské satiře je více stylizovaná než naturalistická a představuje lidi jako ztělesnění myšlenek, které oni personifikují. [3] Michail Bachtin v menippské satiře vidí kulturní „karnevalový princip“, který hraje ústřední roli v národních kulturách Evropy. [7]

Horatiovská satira

Horatiovská satira je pojmenována po římském satirikovi Horaciovi.

Horatiovská satira je definována jako mírná, plná humoru a smích má být hlavní zbraní vyhánějící nerozum z lidských myšlenek. [4] Tento satirický styl používá vtip, nadsázku a sebepodceňující humor k tomu, co označuje za bláznovství, spíše než za zlo. Sympatický tón horatiovské satiry je v moderní společnosti běžný. [8] Cílem horatianského satirika je léčit situaci spíše úsměvy než hněvem. Horatiovská satira je jemnou připomínkou, že život je třeba brát méně vážně, a vyvolává ironický úsměv. [9]

Juvenalská satira

Juvenalská satira, pojmenovaná podle spisů římského satirika Juvenala. Používá mnohem přísnější a bolestivější metody. Na rozdíl od Horacea, Juvenal prostřednictvím svých satir útočil na veřejné činitele a vládní organizace a považoval jejich názory nejen za špatné, ale také za zlé. [10]

V návaznosti na tuto tradici juvenalská satira oslovuje vnímané sociální zlo prostřednictvím opovržení, pohoršení a brutálního výsměchu. Tato forma je často pesimistická, s menším důrazem na humor. Juvenalskou satiru charakterizuje použití sarkasmu a osobních invektiv. [10], co ji spojuje s dřívější formou satiry propagované Aristofanem, která byla založena na osobních útocích. [11] Cílem juvenalního satirika je obvykle vyvolat nějaký druh politické nebo společenské změny, a proto silně polarizovaná politická satira je často klasifikována jako juvenalská. [10]

Základní témata satiry

Druhy satiry lze také klasifikovat podle témat, kterými ona se zabývá. Od nejstarších dob, přinejmenším od her Aristophana, základní témata satiry jsou politika, náboženství a sexualita. Částečně proto, že jedná se o nejpalčivější problémy, které ovlivňují každého, kdo žije ve společnosti, a částečně proto, že tato témata jsou obvykle tabu. [12].

Politická satira

Politika v širším smyslu považována za prvořadé téma satiry. Politická satira se zaměřuje na chování politiků a neřesti politických systémů.

Satira je definována i prostředím a časem, ve kterém vzniká. Ze studia vzniku satirických děl v minulosti se zdá, že je satira překvapivě závislá i na určité úrovni omezení ve společnosti. Politická satira častěji nevzniká v období benevolentního liberalismu, ale spíše v obdobích poznamenaných omezenými možnostmi vyjadřování vlastního názoru či v období politického útlaku. Kenneth Burke (anglicky) tak tvrdí, že satirik hledá nejen způsob, jak vyjádřit svůj nesouhlas, ale také hledá risk a snaží se uniknout trestu. [4][13]

Podle M.J.C. Hodgarta mezi satirou a politikou existuje podstatné spojení. Za prvé, satira je nejběžnější formou politické literatury. Za druhé, je to nejpolitičtější část veškeré literatury, protože se snaží ovlivňovat chování veřejnosti. [14]

V kontextu politické satiry je důležité vidět rozdíl mezi vlastně satirou a škádlením (anglicky teasing, italsky sfottò). „Sfottò“ je prastará forma šaškárny, komedie bez podvratného ostří satiry. Škádlení je vtipný výsměch, obvykle se skládá z napodobování někoho pomocí vnějších atributů (způsob oblékání, chování, hlas a chůze, fyzické vady apod.) Na rozdíl od satiry škádlení se nikdy nedotýká klíčového problému, nikdy nepředstavuje vážnou kritiku a nikdy neškodí ideologii a mocenské postavení. [15] Sfottò namířený proti mocnému jedinci spíše přitahuje k němu sympatie společnosti. Například Hermann Göring proti sobě propagoval žerty a vtipy s cílem polidštit svůj obraz. [16][17]

Náboženská satira

Satira, která míří na duchovenstvo, je druh politické satiry, zatímco náboženská satira je ta, která se zaměřuje na náboženské či duchovní přesvědčení.[14] Náboženská satira se někdy nazývá filozofická satira.

Satira mravů

Satira mravů nebo satira každodenního života obvykle kritizuje způsob života prostých lidí. Toto ji spojuje s komedií mravů, která se poprvé objevila v britském divadle v roce 1620. Ale na rozdíl od komedie mravů, obecně přijímající pravidla společenské hry, satira je naopak popírá. [14]

Jedním z rysů satiry mravů může být i sprostý humor, spojený se sexem a skatologií (anglicky). Skatologie má dlouhodobou asociaci se satirou [12] [18] jako klasický způsob grotesky.[12] Exkrementy symbolizují smrt, „vrcholně mrtvý objekt“.[18] Například je dobře známá svými skatologickými tropy pozdně středověká fiktivní postava Tilla Eulenspiegela.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b BALDICK, Chris. The Concise Oxford Dictionary of Literary Terms. Oxford: Oxford University Press, 1990.
  2. ↑ a b ELLIOTT, Robert C. The nature of satire [online]. Encyclopædia Britannica, 2004 (last updated: 2023). Dostupné z: https://www.britannica.com/art/satire
  3. ↑ a b FRYE, Northrup. Anatomy of Criticism : Four Essays. Princeton, NJ: Princeton UP, 1957. Dostupné z: https://northropfrye-theanatomyofcriticism.blogspot.com/
  4. ↑ a b c JELÍNKOVÁ, Barbora. Wooster a Jeeves jako protikladné charaktery? : (Použití satirických prostředků v díle P. G. Wodehouse) [diplomová práce]. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2014. Dostupné z: https://theses.cz/id/wknnca/Wooster_a_Jeeves_jako_protikladn_charaktery.pdf
  5. ↑ CLARK, Arthur Melville. The Art of Satire and the Satiric Spectrum. In: Studies in literary modes, 1946. P. 32
  6. ↑ MÜLLER, Rolf Arnold. Komik und Satire. Zürich: Juris-Verlag, 1973. S. 92. ISBN 978-3-260-03570-8.
  7. ↑ BACHTIN, Michail Michajlovič (1965). François Rabelais a lidová kultura středověku a renesance. Vyd. 2., v nakl. Argo 1. Praha: Argo, 2007. ISBN 978-80-7203-776-6.
  8. ↑ SHARMA, Raja. "Comedy" in New Light-Literary Studies. Lulu.com, 2011
  9. ↑ Satire Terms [online]. Dostupné z: https://www.nku.edu/~rkdrury/422/satire_terms.html
  10. ↑ a b c Satire. In: Literary Devices : Literary Devices, Terms, and Elements [online]. Dostupné z: https://literarydevices.com/satire/
  11. ↑ MASTROMARCO, Giuseppe. Introduzione a Aristofane. Roma-Bari : Laterza, 1994 (6. edizione 2004). Pp. 21–22. ISBN 88-420-4448-2.
  12. ↑ a b c CLARK, John R. The Modern Satiric Grotesque and Its Traditions. Kentucky : University Press of Kentucky, 1991.
  13. ↑ BURKE, Kenneth (1941). The Philosophy of Literary Form. 3rd rev. ed. Berkeley : University of California Press, 2019.
  14. ↑ a b c HODGART, Matthew J. C. (1969) Satire : Origins and Principles. London : Routledge, 2009. ISBN 9781412810609
  15. ↑ FO, Dario. Provocative Dialogue on the Comic, the Tragic, Folly and Reason. London: Methuen Publishing, 1993 (transl.)
  16. ↑ KREMER, S. Lillian. Holocaust Literature : Agosín to Lentin. London : Routledge, 2003. P. 100. ISBN 9780415929837.
  17. ↑ LIPMAN, Steve. Laughter in hell : The use of humour during the Holocaust. Northvale, NJ: J Aronson, 1991. P. 40
  18. ↑ a b Anspaugh, Kelly. 'Bung Goes the Enemay': Wyndham Lewis and the Uses of Disgust. In: Mattoid (ISSN 0314-5913), no. 48.3 (1994)

Související články

Česká satira

Přehled dějin a vývoje světové satiry (významní autoři a díla)

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Satira&oldid=23815800“