Přeskočit na obsah

Konstantin Stibitz: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.)
Řádek 4: Řádek 4:
| aktivní roky = 1911 až 1948
| aktivní roky = 1911 až 1948
}}
}}

[[Soubor:Konstantin STIBITZ.jpg|náhled|266x266pixelů|Konstantin Stibitz]]
[[Soubor:Konstantin STIBITZ.jpg|náhled|266x266pixelů|Konstantin Stibitz]]
[[Soubor:Heligonky STIBITZ-vyrobeny 1920 a 1943.jpg|náhled|254x254pixelů|Heligonky Stibitz – vyrobeny 1920 a 1943]]
[[Soubor:Heligonky STIBITZ-vyrobeny 1920 a 1943.jpg|náhled|254x254pixelů|Heligonky Stibitz – vyrobeny 1920 a 1943]]
'''Konstantin Stibitz''' (původním jménem '''Štibic''', 10. 2. 1885 v [[Mladá Vožice|Mladé Vožici]] u [[Tábor|Tábora]] – 2. 2. 1964 v [[České Budějovice|Českých Budějovicích]]) byl významný a úspěšný českobudějovický výrobce harmonik, zvláště pak oblíbených „českých [[Heligonka|heligonek]]“. Stovky kusů [[Heligonka|heligonek]] z produkce jeho dílny se prosadily v českých zemích a na [[Slovensko|Slovensku]]. Prokazatelně však i ve Spojených státech severoamerických, v Jižní Americe, ve Francii, Belgii, Polsku, Německu, Jugoslávii, Rumunsku, v Kanadě, v Tunisu. Obdržel „Zlatou medaili z Krajinské výstavy Českomoravské Vysočiny v [[Jindřichův Hradec|Jindřichově Hradci]] 1925“, „Vyznamenání za zásluhy“ a „mnoho vyznamenání z výstav“. Jeho heligonky byly „světoznámé“ a měl „sta pochvalných uznání a dobrozdání“.<ref name="R7"/><ref name="R1"/>
'''Konstantin Stibitz''' (původním jménem '''Štibic''', 10. 2. 1885 v [[Mladá Vožice|Mladé Vožici]] u [[Tábor]]a – 2. 2. 1964 v [[České Budějovice|Českých Budějovicích]]) byl významný a úspěšný českobudějovický výrobce harmonik, zvláště pak oblíbených „českých [[Heligonka|heligonek]]“. Stovky kusů [[Heligonka|heligonek]] z produkce jeho dílny se prosadily v českých zemích a na [[Slovensko|Slovensku]]. Prokazatelně však i ve Spojených státech severoamerických, v Jižní Americe, ve Francii, Belgii, Polsku, Německu, Jugoslávii, Rumunsku, v Kanadě, v Tunisu. Obdržel „Zlatou medaili z Krajinské výstavy Českomoravské Vysočiny v [[Jindřichův Hradec|Jindřichově Hradci]] 1925“, „Vyznamenání za zásluhy“ a „mnoho vyznamenání z výstav“. Jeho heligonky byly „světoznámé“ a měl „sta pochvalných uznání a dobrozdání“.<ref name="R7" /><ref name="R1" />


== Život a vyučení ==
== Život a vyučení ==
Narodil se jako syn Františka Štibice a Marie Štibicové z [[Mladá Vožice|Mladé Vožice]]. Jméno a obchodní značka Stibitz, též Stiebitz, vznikaly poněmčenými zápisy jeho příjmení Štibic v úředních listinách nedbalostí německy mluvících úředníků v dvojjazyčném česko-německém období Českkých Budějovic prvních dekád 20. století. I když Němci zde bývali v menšině, měli správu města vždy pod kontrolou.<ref name="R8"/><ref name="R1"/>
Narodil se jako syn Františka Štibice a Marie Štibicové z [[Mladá Vožice|Mladé Vožice]]. Jméno a obchodní značka Stibitz, též Stiebitz, vznikaly poněmčenými zápisy jeho příjmení Štibic v úředních listinách nedbalostí německy mluvících úředníků v dvojjazyčném česko-německém období Českých Budějovic prvních dekád 20. století. I když Němci zde bývali v menšině, měli správu města vždy pod kontrolou.<ref name="R8" /><ref name="R1" />


V letech 1899 až 1903 se vyučil u Ludvíka Ockenfusse, mistra oprav kostelních varhan v [[Jindřichův Hradec|Jindřichově Hradci]]. Poté byl přijat do harmonikové dílny Josefa Hlaváčka v [[Louny|Lounech]], když navíc Josef Hlaváček byl i jeho švagrem. Pracoval zde jako ladič harmonik.<ref name="R6"/><ref name="R1"/>
V letech 1899 až 1903 se vyučil u Ludvíka Ockenfusse, mistra oprav kostelních varhan v [[Jindřichův Hradec|Jindřichově Hradci]]. Poté byl přijat do harmonikové dílny Josefa Hlaváčka v [[Louny|Lounech]], když navíc Josef Hlaváček byl i jeho švagrem. Pracoval zde jako ladič harmonik.<ref name="R6" /><ref name="R1" />


== Podnikání ==
== Podnikání ==
Následně Konstantin firmu Hlaváček i bydliště ve městě [[Louny]] opustil a v březnu 1911 byl už ohlášen v „Knihách evidence obyvatel“ [[České Budějovice|Českých Budějovic]] pod jménem Konstantin Stiebitz na adrese Náměstí Svobody č. 17.<ref name="R3"/><ref name="R1"/>
Následně Konstantin firmu Hlaváček i bydliště ve městě [[Louny]] opustil a v březnu 1911 byl už ohlášen v „Knihách evidence obyvatel“ [[České Budějovice|Českých Budějovic]] pod jménem Konstantin Stiebitz na adrese Náměstí Svobody č. 17.<ref name="R3" /><ref name="R1" />


V té době byl již Konstantin ženatý, oženil se 7. 2. 1910 s Marií Sobolíkovou. Marie do manželství přinesla věnem „šest tisíc zlatých“. To pomohlo Stibitzovi postavit se na vlastní nohy a v místě nového bydliště začal provozovat svou první obchodní živnost „Hudební nástroje“.<ref name="R2"/><ref name="R1"/>
V té době byl již Konstantin ženatý, oženil se 7. 2. 1910 s Marií Sobolíkovou. Marie do manželství přinesla věnem „šest tisíc zlatých“. To pomohlo Stibitzovi postavit se na vlastní nohy a v místě nového bydliště začal provozovat svou první obchodní živnost „Hudební nástroje“.<ref name="R2" /><ref name="R1" />


V listopadu 1913 zahájil oficiální výrobu harmonik získáním živnostenského povolení „Varhanářství, výroba harmonik a ladění pián“.<ref name="R3"/><ref name="R1"/>
V listopadu 1913 zahájil oficiální výrobu harmonik získáním živnostenského povolení „Varhanářství, výroba harmonik a ladění pián“.<ref name="R3" /><ref name="R1" />


Změnu působiště přinesl rok 1927. V listu „Republikán“ z roku 1927 otiskl inzerent K. Stiebitz  zprávu o přesídlení firmy z náměstí Svobody do vlastního domu v ulici Široká č. 5 k 1. srpnu 1927. Následné roky byly pro firmu obdobím největšího rozmachu. Částečný útlum za 2. sv. války byl způsoben především nedostatkem některých materiálů.<ref name="R2"/><ref name="R1"/>
Změnu působiště přinesl rok 1927. V listu „Republikán“ z roku 1927 otiskl inzerent K. Stiebitz  zprávu o přesídlení firmy z náměstí Svobody do vlastního domu v ulici Široká č. 5 k 1. srpnu 1927. Následné roky byly pro firmu obdobím největšího rozmachu. Částečný útlum za 2. sv. války byl způsoben především nedostatkem některých materiálů.<ref name="R2" /><ref name="R1" />


Po válce Konstantin definitivně přešel na rodné příjmení Štibic i pro název své firmy.
Po válce Konstantin definitivně přešel na rodné příjmení Štibic i pro název své firmy.


Ještě 13. 1. 1948 bylo na „Bytovém seznamu“ českobudějovického berního úřadu uvedeno Štibicovo povolání „Samostatný živnostník, výroba harmonik“.<ref name="R4"/><ref name="R1"/>
Ještě 13. 1. 1948 bylo na „Bytovém seznamu“ českobudějovického berního úřadu uvedeno Štibicovo povolání „Samostatný živnostník, výroba harmonik“.<ref name="R4" /><ref name="R1" />


== Zánik firmy a úmrtí ==
== Zánik firmy a úmrtí ==
Od dubna 1948 byl s podnikáním konec. Krajský soud v [[České Budějovice|Č. Budějovicích]] „ve smyslu §2 zákona ze dne 3. února 1948 čís. 22/48 Sb.“ vymazal dne 20. 4. 1948 firmu „K. ŠTIBIC, výroba a prodej harmonik“ z obchodního rejstříku.<ref name="R5"/><ref name="R1"/>
Od dubna 1948 byl s podnikáním konec. Krajský soud v [[České Budějovice|Č. Budějovicích]] „ve smyslu §2 zákona ze dne 3. února 1948 čís. 22/48 Sb.“ vymazal dne 20. 4. 1948 firmu „K. ŠTIBIC, výroba a prodej harmonik“ z obchodního rejstříku.<ref name="R5" /><ref name="R1" />


Živnost v původních prostorách a s veškerým vybavením přešla jako opravna harmonik do „Komunálního podniku“, v letech 1950 až 1954 přeorganizovaného na „Sdružený komunální podnik JNV“ a od roku 1954 na „Průmyslový kombinát města České Budějovice“. K. Štibic se v začátcích opravny stal jediným zaměstnancem. Jeho dům byl zkonfiskován, zde byl spolu se svou manželkou vystěhován z bytu do malé místnosti a dožili tu v nuzných podmínkách. Konstantin Štibic zemřel dne 2. 2. 1964. Rozloučení s ním se konalo 6. 2. 1964 v krematoriu v [[České Budějovice|Českých Budějovicích]].<ref name="R2"/><ref name="R1"/>
Živnost v původních prostorách a s veškerým vybavením přešla jako opravna harmonik do „Komunálního podniku“, v letech 1950 až 1954 přeorganizovaného na „Sdružený komunální podnik JNV“ a od roku 1954 na „Průmyslový kombinát města České Budějovice“. K. Štibic se v začátcích opravny stal jediným zaměstnancem. Jeho dům byl zkonfiskován, zde byl spolu se svou manželkou vystěhován z bytu do malé místnosti a dožili tu v nuzných podmínkách. Konstantin Štibic zemřel dne 2. 2. 1964. Rozloučení s ním se konalo 6. 2. 1964 v krematoriu v [[České Budějovice|Českých Budějovicích]].<ref name="R2" /><ref name="R1" />


== Reference ==
== Reference ==
Řádek 43: Řádek 42:
<ref name="R8">Kniha:  „Když se psalo c.k.“. Autor: František Rada, 1965</ref>
<ref name="R8">Kniha:  „Když se psalo c.k.“. Autor: František Rada, 1965</ref>
</references>
</references>
{{Autoritní data}}

{{DEFAULTSORT:Stibitz, Konstantin}}
[[Kategorie:Čeští výrobci hudebních nástrojů]]
[[Kategorie:Narození v roce 1885]]
[[Kategorie:Úmrtí v roce 1964]]
[[Kategorie:Muži]]

Aktuální verze z 12. 4. 2024, 08:38

Konstantin Stibitz
Rodné jménoKonstantin Štibic
Narození10. února 1885
Mladá Vožice
Úmrtí2. února 1964 (ve věku 78 let)
České Budějovice
Národnostčeská
Povolánívýrobce hudebních nástrojů
Aktivní roky1911 až 1948
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Konstantin Stibitz
Heligonky Stibitz – vyrobeny 1920 a 1943

Konstantin Stibitz (původním jménem Štibic, 10. 2. 1885 v Mladé Vožici u Tábora – 2. 2. 1964 v Českých Budějovicích) byl významný a úspěšný českobudějovický výrobce harmonik, zvláště pak oblíbených „českých heligonek“. Stovky kusů heligonek z produkce jeho dílny se prosadily v českých zemích a na Slovensku. Prokazatelně však i ve Spojených státech severoamerických, v Jižní Americe, ve Francii, Belgii, Polsku, Německu, Jugoslávii, Rumunsku, v Kanadě, v Tunisu. Obdržel „Zlatou medaili z Krajinské výstavy Českomoravské Vysočiny v Jindřichově Hradci 1925“, „Vyznamenání za zásluhy“ a „mnoho vyznamenání z výstav“. Jeho heligonky byly „světoznámé“ a měl „sta pochvalných uznání a dobrozdání“.[1][2]

Život a vyučení

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako syn Františka Štibice a Marie Štibicové z Mladé Vožice. Jméno a obchodní značka Stibitz, též Stiebitz, vznikaly poněmčenými zápisy jeho příjmení Štibic v úředních listinách nedbalostí německy mluvících úředníků v dvojjazyčném česko-německém období Českých Budějovic prvních dekád 20. století. I když Němci zde bývali v menšině, měli správu města vždy pod kontrolou.[3][2]

V letech 1899 až 1903 se vyučil u Ludvíka Ockenfusse, mistra oprav kostelních varhan v Jindřichově Hradci. Poté byl přijat do harmonikové dílny Josefa Hlaváčka v Lounech, když navíc Josef Hlaváček byl i jeho švagrem. Pracoval zde jako ladič harmonik.[4][2]

Podnikání

[editovat | editovat zdroj]

Následně Konstantin firmu Hlaváček i bydliště ve městě Louny opustil a v březnu 1911 byl už ohlášen v „Knihách evidence obyvatel“ Českých Budějovic pod jménem Konstantin Stiebitz na adrese Náměstí Svobody č. 17.[5][2]

V té době byl již Konstantin ženatý, oženil se 7. 2. 1910 s Marií Sobolíkovou. Marie do manželství přinesla věnem „šest tisíc zlatých“. To pomohlo Stibitzovi postavit se na vlastní nohy a v místě nového bydliště začal provozovat svou první obchodní živnost „Hudební nástroje“.[6][2]

V listopadu 1913 zahájil oficiální výrobu harmonik získáním živnostenského povolení „Varhanářství, výroba harmonik a ladění pián“.[5][2]

Změnu působiště přinesl rok 1927. V listu „Republikán“ z roku 1927 otiskl inzerent K. Stiebitz  zprávu o přesídlení firmy z náměstí Svobody do vlastního domu v ulici Široká č. 5 k 1. srpnu 1927. Následné roky byly pro firmu obdobím největšího rozmachu. Částečný útlum za 2. sv. války byl způsoben především nedostatkem některých materiálů.[6][2]

Po válce Konstantin definitivně přešel na rodné příjmení Štibic i pro název své firmy.

Ještě 13. 1. 1948 bylo na „Bytovém seznamu“ českobudějovického berního úřadu uvedeno Štibicovo povolání „Samostatný živnostník, výroba harmonik“.[7][2]

Zánik firmy a úmrtí

[editovat | editovat zdroj]

Od dubna 1948 byl s podnikáním konec. Krajský soud v Č. Budějovicích „ve smyslu §2 zákona ze dne 3. února 1948 čís. 22/48 Sb.“ vymazal dne 20. 4. 1948 firmu „K. ŠTIBIC, výroba a prodej harmonik“ z obchodního rejstříku.[8][2]

Živnost v původních prostorách a s veškerým vybavením přešla jako opravna harmonik do „Komunálního podniku“, v letech 1950 až 1954 přeorganizovaného na „Sdružený komunální podnik JNV“ a od roku 1954 na „Průmyslový kombinát města České Budějovice“. K. Štibic se v začátcích opravny stal jediným zaměstnancem. Jeho dům byl zkonfiskován, zde byl spolu se svou manželkou vystěhován z bytu do malé místnosti a dožili tu v nuzných podmínkách. Konstantin Štibic zemřel dne 2. 2. 1964. Rozloučení s ním se konalo 6. 2. 1964 v krematoriu v Českých Budějovicích.[6][2]

  1. Brožura: „Ceník a vzorník harmonik firmy KONSTANTIN STIBITZ, Jihočeská výroba harmonik České Budějovice“
  2. a b c d e f g h i j Kniha: „Heligonky Konstantin Stibitz České Budějovice“. Autor: Jan Bicek. Vydal: nakl. Kopp, 2021
  3. Kniha:  „Když se psalo c.k.“. Autor: František Rada, 1965
  4. Archiv hlavního města Prahy: „Matrika mistrů společenstva hotovitelů hudebních nástrojů“
  5. a b Státní okresní archiv v Českých Budějovicích: „Knihy evidence obyvatel“ Českých Budějovic
  6. a b c Soukromý archiv Miloslavy Malé, vnučky p. Stibitze
  7. Státní okresní archiv v Českých Budějovicích: „Bytový seznam“ berního úřadu České Budějovice
  8. Státní okresní archiv v Českých Budějovicích: Zápisy z jednání Krajského soudu v Českých Budějovicích