Přeskočit na obsah

Te Deum laudamus: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m editace uživatele 2A02:768:205:745E:2E31:C9D0:65C:50B7 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Osidor
značka: rychlé vrácení zpět
verze 24379340 uživatele Jan Myšák (diskuse) zrušena
značka: vrácení zpět
Řádek 112: Řádek 112:
jak doufáme v tebe.
jak doufáme v tebe.
Pane, k tobě se utíkáme,
Pane, k tobě se utíkáme,
ať nejsme zahanbeni navěky.<ref>Kancionál, společný zpěvník českých a moravských diecézí, Katolický týdeník, Praha, 2004 – číslo 061</ref></poem>
ať nejsme zahanbeni navěky.<ref>Kancionál, společný zpěvník českých a moravských diecézí, Katolický týdeník, Praha, 2004 – číslo 061,tento text se používá i v denní modlitbě církve</ref></poem>
|}
|}


Verze z 10. 11. 2024, 19:13

Na tento článek je přesměrováno heslo Te Deum. Tento článek je o latinském hymnu. O časopise pojednává článek Te Deum (časopis).
Svatý Ambrož (obraz od Francisca de Zurbarána)

Te Deum laudamus (Tebe Bože chválíme) jsou začáteční slova latinského slavnostního hymnu, který složil svatý Ambrož, biskup v Miláně v Itálii a která dala název celé skladbě, označované častěji zkráceným názvem Te Deum.

Vznik

Tradice připisuje autorství svatému Ambroži a svatému Augustinovi. Podle tohoto podání hymnus vznikl u příležitosti Augustinova křtu, který mu v roce 387 Ambrož udělil. Někteří současní badatelé pochybují o reálnosti této verze a autorství připisují Dardanskemu biskupu Nicetovi z Remesiany. Další badatelé však zpochybňují i tuto hypotézu a domnívají se, že chvalozpěv vznikl sloučením dvou starších hymnů, jednoho ke chvále Boha Otce a druhého Boha Syna; podle tohoto schématu druhý z nich začíná veršem Tu rex gloriae, Christe.

Určení textu

Nejvlastnější liturgické místo zpěvu Te Deum je v denní modlitbě církve, konkrétně na konci modlitby se čtením (resp. matutina) o nedělích a svátcích. Hojně se však používá také mimo denní modlitbu církve, jako slavnostní hymnus díkůvzdání.

Vděčná modlitba Te Deum je spojena s částečnými odpustky; s odpustky plnomocnými, pokud se ji věřící modlí veřejně v poslední den roku. [1]

Text

Originální latinský text

Te Deum laudamus:
te Dominum confitemur.
Te aeternum Patrem
omnis terra veneratur.
Tibi omnes Angeli;
tibi caeli et universae Potestates;
Tibi Cherubim et Seraphim
incessabili voce proclamant:
Sanctus, Sanctus, Sanctus, Dominus
Deus Sabaoth.
Pleni sunt caeli et terra
maiestatis gloriae tuae.

Te gloriosus Apostolorum chorus,
Te Prophetarum laudabilis numerus,
Te Martyrum candidatus laudat exercitus.
Te per orbem terrarum
sancta confitetur Ecclesia,
Patrem immensae maiestatis:
Venerandum tuum verum et unicum Filium;
Sanctum quoque Paraclitum Spiritum.

Tu Rex gloriae, Christe.
Tu Patris sempiternus es Filius.
Tu ad liberandum suscepturus hominem,
non horruisti Virginis uterum.
Tu, devicto mortis aculeo, aperuisti
credentibus regna caelorum.
Tu ad dexteram Dei sedes, in gloria Patris.
Iudex crederis esse venturus.
Te ergo quaesumus, tuis famulis subveni:
quos pretioso sanguine redemisti.
Æterna fac cum sanctis tuis in gloria numerari.

(Následující verše byly připojeny později, převážně ze žalmů.)[zdroj?]

Salvum fac populum tuum,
Domine, et benedic hereditati tuæ.
Et rege eos, et extolle illos usque in æternum.
Per singulos dies benedicimus te;
Et laudamus Nomen tuum in sæculum, et in sæculum sæculi.
Dignare, Domine, die isto sine peccato nos custodire.
Miserere nostri domine, miserere nostri.
Fiat misericordia tua,
Domine, super nos,quemadmodum speravimus in te.
In te, Domine, speravi:
non confundar in æternum.

Český překlad

Bože, tebe chválíme,
tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče,
oslavuje celá země.
Všichni andělé, cherubové i serafové,
všechny mocné nebeské zástupy
bez ustání volají:
Svatý, Svatý, Svatý, Pán,
Bůh zástupů.
Plná jsou nebesa i země
tvé vznešené slávy.

Oslavuje tě sbor tvých apoštolů,
chválí tě velký počet proroků,
vydává o tobě svědectví zástup mučedníků;
a po celém světě
vyznává tě tvá církev:
neskonale velebný, všemohoucí Otče,
úctyhodný Synu Boží, pravý a jediný,
božský Utěšiteli, Duchu svatý,

Kriste, Králi slávy,
tys od věků Syn Boha Otce;
abys člověka vykoupil,
stal ses člověkem
a narodil ses z Panny;
zlomil jsi osten smrti a otevřel věřícím nebe;
sedíš po Otcově pravici a máš účast na jeho slávě.
Věříme, že přijdeš soudit, a proto tě prosíme:
přispěj na pomoc svým služebníkům,
vždyť jsi je vykoupil předrahou krví;
dej, ať se radují s tvými svatými ve věčné slávě.

(Následující verše byly připojeny později, převážně ze žalmů.)
Zachraň, Pane, svůj lid,
žehnej svému dědictví,
veď ho a stále pozvedej.
Každý den tě budeme velebit
a chválit tvé jméno po všechny věky.
Pomáhej nám i dnes,
ať se nedostaneme do područí hříchu.
Smiluj se nad námi, Pane, smiluj se nad námi.
Ať spočine na nás tvé milosrdenství,
jak doufáme v tebe.
Pane, k tobě se utíkáme,
ať nejsme zahanbeni navěky.[2]

Mimo výše uvedeného neveršovaného českého překladu se užívá také několik básnických parafrází.

Kancionálová verze

Text v kancionálu

1. Bože, chválíme tebe, / Pane, moc tvou velebíme, / kterou zná zem i nebe, / všem tvým skutkům se divíme; / když se vše v světě mění, / ty sám jsi bez proměny.

2. Vše, co jen chválit může, / cherubové, serafové, / chválí tě velký Bože, / nebe, země, zástupové, / ode všech jsi nazýván: / Svatý, Svatý, Svatý Pán.

3. Svatý Pán Bůh Sabaoth, / Svatý, jenž řídí národy, / jenž pomáhá z běd a psot. / Nebe, zem, povětří, vody / plné jsou cti, chvály tvé, / neb vše tvoje dílo je.

4. Apoštolů slavný sněm / a proroků řad veliký / posílá v plesání svém / k trůnu tvému vroucí díky; / kolik je mučedníků, / tolik chvalořečníků.

5. Po všem okrsku země / tobě, Otče, velcí, malí, / kdož jsou tvé svaté plémě, / vděčně prozpěvují chvály, / vzdávají čest i Synu / na trůnu sedícímu.

6. Též i Duchu Svatému, / který svatá naučení / uděluje každému / a v smutku je utěšení, / lid křesťanský se klaní, / všude jeho chvála zní.

7. Ty, Otce věčný Synu, / vtělil ses, sestoupiv z nebe, / chtě smazat naši vinu / vydals na smrt kříže sebe; / milost jsi nám vydobyl, / od hříchu osvobodil.

8. Tebou je všem, kdo věří, / nebes brána otevřena, / s důvěrou kdo k tobě zří, / zastáncem tě u Otce má. / Že přijdeš svět souditi, / máme mít vždy v paměti.

9. Buď milostiv dětem svým, / požehnej dědictví svému, / veď nás světlem nebeským / a povyš až k trůnu svému, / ať tě, plni vděčnosti, / chválíme na věčnosti.

10. Přispěj zatím k pomoci / drahou krví vykoupeným, / chraň a braň je svou mocí, / přičti ke svým vyvoleným; / po časném pak bloudění / přiveď nás ke spasení.

11. To buď naše snažení: / tebe a tvé jméno vzývat, / čest a díkůčinění / po všechny dny tobě zpívat. / Rač od hříchů chránit nás / jak dnes, tak po všechen čas.

12. Pane, smiluj, smiluj se, / buď s námi tvé požehnání; / oč prosíme, staniž se / podle našeho doufání. / Kdo v tě doufá samého, / neopustíš žádného.[3]

Zhudebnění textu

Jean-Baptiste Lully (při uvedení svého Te Dea si probodl nohu barokní taktovkou)

Hymnus po staletí zhudebňovala řada skladatelů:

Renesance

Baroko

Období Vídeňské klasiky

Romantismus

20. století

Současnost

  • Jan Zástěra (* 1984) – zhudebněno jakožto závěrečná část oratoria Korunovace českých králů (2016)

Odkazy

Reference

  1. ↑ http://www.ourladyswarriors.org/indulge/g60.htm
  2. ↑ Kancionál, společný zpěvník českých a moravských diecézí, Katolický týdeník, Praha, 2004 – číslo 061,tento text se používá i v denní modlitbě církve

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Te_Deum_laudamus&oldid=24379451“