Pablo Escobar: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace značky: revertováno problematická IP editace z Vizuálního editoru |
m editace uživatele 62.77.65.36 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je DvorapaBot značka: rychlé vrácení zpět |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
}} |
}} |
||
{{Medellínský kartel}} |
{{Medellínský kartel}} |
||
'''Pablo Emilio Escobar Gaviria''' (zvaný také „El Doctor“, „El Patrón“ nebo „Don Pablo“, [[1. prosinec|1. prosince]] [[1949]] [[Rionegro (Antioquia)|Rionegro]] v [[Kolumbie|Kolumbii]] – [[2. prosinec|2. prosince]] [[1993]] [[Medellín]]) byl největším kolumbijským |
'''Pablo Emilio Escobar Gaviria''' (zvaný také „El Doctor“, „El Patrón“ nebo „Don Pablo“, [[1. prosinec|1. prosince]] [[1949]] [[Rionegro (Antioquia)|Rionegro]] v [[Kolumbie|Kolumbii]] – [[2. prosinec|2. prosince]] [[1993]] [[Medellín]]) byl největším kolumbijským narkobaronem. Nashromáždil takové bohatství, že jej v roce 1989 zařadil časopis [[Forbes]] na osmé místo v žebříčku nejbohatších lidí planety. Jeho majetek byl odhadován na více než 30 miliard dolarů. |
||
Součástí jeho organizace byli jeho bratr Roberto „El Osito“ Escobar Gaviria a bratranec Gustavo „El León“ Gaviria Rivero. |
Součástí jeho organizace byli jeho bratr Roberto „El Osito“ Escobar Gaviria a bratranec Gustavo „El León“ Gaviria Rivero. |
||
| Řádek 12: | Řádek 12: | ||
== Život == |
== Život == |
||
=== Mládí === |
=== Mládí === |
||
Pablo Emilio Escobar Gaviria se narodil v |
Pablo Emilio Escobar Gaviria se narodil v Rionegru jako třetí ze sedmi dětí farmáře Abela de Jesús Escobara a učitelky Hermildy de los Dolores Gaviriové Berríové, pocházel tedy ze střední venkovské třídy. Rionegro bývalo dějištěm násilných střetů mezi jednotkami liberální armády a partyzány z hor a rodina se přestěhovala do [[Envigado|Envigada]], kde se Pablo Escobar připojil k nihilistickému mládežnickému hnutí [[Nadaísmo]]. Ve 13 letech začal kouřit [[Marihuana|marihuanu]] a v roce 1966 předčasně opustil školu. Konzumoval množství nealkoholických nápojů, pizzy a jiného rychlého občerstvení, což vedlo k [[Obezita|obezitě]]. V Medellínu se seznámil s místními bossy podsvětí, připojil se ke gangu pašeráků marihuany a účastnil se pouličních loupeží. Obchodoval také s pašovanými cigaretami [[Marlboro]]. |
||
Ve věku 20 let začal krást auta, pak přešel se svým gangem k únosům bohatých občanů. V roce 1971 unesli průmyslníka Diega Echavarríu a po obdržení výkupného ho uškrtili. Únos Escobara v podsvětí proslavil, vysloužil si jím přezdívku „El Doctor“. |
Ve věku 20 let začal krást auta, pak přešel se svým gangem k únosům bohatých občanů. V roce 1971 unesli průmyslníka Diega Echavarríu a po obdržení výkupného ho uškrtili. Únos Escobara v podsvětí proslavil, vysloužil si jím přezdívku „El Doctor“. |
||
Aktuální verze z 28. 11. 2024, 13:33
| Pablo Escobar | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Pablo Emilio Escobar Gaviria |
| Narození | 1. prosince 1949 Rionegro |
| Úmrtí | 2. prosince 1993 (ve věku 44 let) Medellín |
| Příčina úmrtí | střelná rána |
| Místo pohřbení | Medellín |
| Bydliště | La Catedral (1991–1992) |
| Povolání | drogový baron a politik |
| Politická strana | Kolumbijská liberální strana |
| Nábož. vyznání | neznámé |
| Choť | María Isabel Santos (1976–1993) |
| Partner(ka) | María Isabel Santos (do 1976) |
| Děti | Sebastián Marroquín Manuela Escobar |
| Příbuzní | Roberto Escobar a Luz María Escobar (sourozenci) |
| Funkce | poslanec Sněmovny Reprezentantů Kolumbie (1982–1983) ředitel (Medellínský kartel) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pablo Emilio Escobar Gaviria (zvaný také „El Doctor“, „El Patrón“ nebo „Don Pablo“, 1. prosince 1949 Rionegro v Kolumbii – 2. prosince 1993 Medellín) byl největším kolumbijským narkobaronem. Nashromáždil takové bohatství, že jej v roce 1989 zařadil časopis Forbes na osmé místo v žebříčku nejbohatších lidí planety. Jeho majetek byl odhadován na více než 30 miliard dolarů.
Součástí jeho organizace byli jeho bratr Roberto „El Osito“ Escobar Gaviria a bratranec Gustavo „El León“ Gaviria Rivero.
Pozadí
[editovat | editovat zdroj]Mládí Pabla Escobara bylo formováno atmosférou násilí, která byla i jednou z příčin jeho bezohlednosti. Tato atmosféra měla původ ve společenských poměrech v Kolumbii v době Escobarova narození, kdy mocenská elita skládající se z několika rodin vlastnila 97 % kolumbijské půdy a surovin včetně dolů, ropných vrtů, kávových a banánových plantáží, kdežto velká část kolumbijské populace byla chudá. V roce 1948 byl zastřelen liberální prezidentský kandidát a reformátor Jorge Eliécer Gaitán. To vedlo k takzvanému El Bogotázo, lidovému povstání, které eskalovalo v občanskou válku mezi stoupenci liberálních a konzervativních stran označovanou La Violencia.
Život
[editovat | editovat zdroj]Mládí
[editovat | editovat zdroj]Pablo Emilio Escobar Gaviria se narodil v Rionegru jako třetí ze sedmi dětí farmáře Abela de Jesús Escobara a učitelky Hermildy de los Dolores Gaviriové Berríové, pocházel tedy ze střední venkovské třídy. Rionegro bývalo dějištěm násilných střetů mezi jednotkami liberální armády a partyzány z hor a rodina se přestěhovala do Envigada, kde se Pablo Escobar připojil k nihilistickému mládežnickému hnutí Nadaísmo. Ve 13 letech začal kouřit marihuanu a v roce 1966 předčasně opustil školu. Konzumoval množství nealkoholických nápojů, pizzy a jiného rychlého občerstvení, což vedlo k obezitě. V Medellínu se seznámil s místními bossy podsvětí, připojil se ke gangu pašeráků marihuany a účastnil se pouličních loupeží. Obchodoval také s pašovanými cigaretami Marlboro.
Ve věku 20 let začal krást auta, pak přešel se svým gangem k únosům bohatých občanů. V roce 1971 unesli průmyslníka Diega Echavarríu a po obdržení výkupného ho uškrtili. Únos Escobara v podsvětí proslavil, vysloužil si jím přezdívku „El Doctor“.
Escobar upoutal pozornost kolumbijské bezpečnostní služby (DAS), která ho v květnu 1976 zatkla po jeho návratu z obchodu s drogami v Ekvádoru. Agenti DAS našli 39kg kokainu v náhradní pneumatice Escobarova auta. Escobarovi se podařilo v první žalobě změnit soudce, takže byl i se spoluvězni propuštěn. Následujcí rok nechal Escobar zavraždit agenta DAS, který ho zatýkal. Od této chvíle se Escobar řídil heslem „plata o plomo“ (stříbro nebo olovo).
V polovině 70. let byl obchod s marihuanou nahrazen kokainem. Escobar patřil k průkopníkům tohoto obchodování a v 70. letech vybudoval obrovskou drogovou říši – údajně vydělával až 1,5 milionu dolarů denně.
V začátcích obchodoval s dodavateli kokové pasty z Peru a Bolívie. Převážně měl vazby na bolivijského narkobarona Roberta Suáreze Gómeze (zvaného Král kokainu, který ovládal tzv. kartel La Corporatión). Ten zpracoval koku v laboratořích a přeměnil jí na kokainovou pastu, kterou následně prodával Medellínskému kartelu v hodnotě 9000 dolarů za kilogram. Pablo Escobar následně transportoval pastu do Kolumbie, kde jí ve svých laboratořích přeměnil na kokain, který v USA prodával v hodnotě 30 000 až 50 000 dolarů za kilogram.
Escobarovo bohatství začalo eskalovat, když jeho společník a spoluzakladatel kartelu Carlos Lehder koupil ostrov Norman's Cay na Bahamách. Lehder z něj udělal dokonalé překladiště kokainu pro všechny obchodníky s drogami, kteří potřebovali doplnit palivo na cestě do USA. Účtoval si obrovské sumy, a to kolikrát i v samotném zboží, za možnost přistát a natankovat na jeho ostrově. Nashromáždil tím jmění v hodnotě 2 miliard dolarů. Později začal být Lehder paranoidní a shromažďoval okolo sebe armádu. Nakonec Medellínský kartel se souhlasem Pabla Escobara předhodil Lehdera DEA. Ten byl nakonec vydán do USA, kde si odpykával doživotní trest. Nakonec byl ve věku 70 let v roce 2020 propuštěn a žije nyní na svobodě.
V roce 1976 se Escobar oženil s 15letou Victorií Eugenií Henaovou Vallejovou, s níž měl děti Juana Pabla (* 1977, působí jako architekt pod jménem Juan Sebastián Marroquín Santos) a dceru Manuelu (* 1985).[1]
Medellínský kartel
[editovat | editovat zdroj]Medellínský kartel byl tvořen mnoha obchodníky s drogami a pouličními gangy. Mezi zakladatele kartelu patřili obchodníci jako: Pablo Escobar, Gustavo Gaviria, Jorge Ochoa Vásquez, Fabio Ochoa Vásquez, Juan Ochoa Vásquez, José Rodríguez Gacha, Carlos Lehder.
Calijský kartel byl vytvořen též mnoha obchodníky např: Gilberto Rodríguez Orejuela, Miguel Rodríguez Orejuela, José Santacruz Londoño, Hélmer Herrera. Když se kartel z Cali rozpadl, na výsluní se dostal kartel Norte del Valley.
Během 80. let 20. století Escobarova drogová síť proslula i na mezinárodním poli. V roce 1981 Escobar zřídil soukromou domobranu Muerte a los Secuestradores (MAS, Smrt únoscům), jejíž založení podepsalo 223 obchodníků s drogami. Se vznikem MAS je údajně spojeno založení takzvaného Medellínského kartelu, který kontroloval většinu drog mířících do Mexika, Portorika a Dominikánské republiky. Kokain většinou pocházel z Peru a Bolívie, neboť koka z Kolumbie v té době nebyla dostatečně kvalitní. Escobarův produkt se rychle rozšířil do Jižní i Severní Ameriky a pravděpodobně vznikla drogová síť i v Asii. Samotné město Medellín bylo známé jako „město samopalů“.
V roce 1982 byl Escobar zvolen za stranu Partido Liberal Colombiano členem poslanecké sněmovny kolumbijského kongresu. Když byl veřejně obviněn z obchodování s drogami, musel odstoupit. Díky své finanční síle a konexím si dokázal i nadále zajistit velký vliv – uplácel státní úředníky, soudce a politiky. Nepohodlné společníky často sám odstranil. Pro Kolumbii těchto let byla příznačná korupce, zastrašování, únosy a vydírání. Escobar používal efektivní strategii a řídil se úslovím „plata o plomo“ (ze španělštiny: stříbro, nebo olovo – úplatek, nebo smrt).[pozn. 1] Během volební kampaně nechal zavraždit tři kandidáty na kolumbijského prezidenta. Byl zodpovědný za bombový útok na palubě letu Avianca 203 směřujícího roku 1989 z Bogoty do Cali, při kterém zahynulo 104 lidí. Na palubě se měl nacházet i prezidentský kandidát César Gaviria Trujillo, který ale nakonec do letadla nenastoupil. Téhož roku měl na svědomí i bombu umístěnou uvnitř budovy bezpečnostních složek v Bogotě. Pravděpodobně byl i za útokem na Kolumbijský nejvyšší soud v roce 1985, který vedly levicové guerilly M19. Výsledkem útoku bylo 94 mrtvých soudců nejvyššího soudu a 11 dalších nezvěstných osob.
Medellínský kartel od konce 80. let soupeřil s Calijským kartelem, s nímž původně spolupracoval. Na vrcholu moci kontroloval Medellínský kartel zhruba 80 procent obchodu s kokainem. Disponoval rozsáhlou flotilou lodí, letadel a drahých aut, měl také pod kontrolou rozsáhlá území. Odhaduje se, že na vrcholu moci dosahovaly roční příjmy Medellínského kartelu kolem 23 miliard dolarů.
Kvůli ohromnému množství drog, které se mu dařilo pašovat přes Bahamy do USA, se z něj stal nepřítel Spojených států i kolumbijské vlády. Naproti tomu v Medellínu byl považován za hrdinu. Měl velmi dobré vztahy s kolumbijským chudým obyvatelstvem. Po celý život byl sportovním fanouškem a sponzoroval malé fotbalové kluby ve městě. Jeho „filantropické úsilí“ vedlo k přezdívce „Robin Hood“; on sám ovšem žil v luxusu.[2] Obyvatelé Medellínu často Escobarovi pomáhali – sloužili mu jako ochranka, kryli ho před úřady a byli ochotni pro něj udělat cokoliv.[3]
Život ve „vězení“
[editovat | editovat zdroj]Escobar se nejvíce obával vydání do Spojených států, s nimiž měla Kolumbie formálně uzavřenou smlouvu o extradici. Na konci 80. let údajně nabídl splatit dluh své země ve výši 10 miliard dolarů, pokud by ho vláda osvobodila od jakékoli smlouvy o vydávání.[3] Aby zabránil možnému vydání nebo odstranění znepřátelenými kartely, vyhlásil v roce 1991 konec násilí, vzdal se místní vládě a nechal se zavřít do luxusního vězení La Catedral, které si mohl sám nechat postavit. S kolumbijskou vládou uzavřel dohodu, že zde bude pobývat pět let a vláda ho za to do Spojených států nevydá. Skutečné vězení to ovšem nebylo, Escobar měl relativní volnost a často byl viděn v Medellínu při nákupech nebo na fotbalových utkáních. Poté, co byly v místních mediích zveřejněny fotografie jeho opulentního vězení a vyšlo najevo, že nechal zabít několik obchodníků, kteří k němu přijeli na schůzku, se veřejné mínění k Escobarovi definitivně obrátilo zády. V červenci 1992 se vláda pokusila Escobara přemístit do běžného vězení a hrozilo mu vydání do Spojených států, ale Escobarovi se podařilo uprchnout.
Útěk a smrt
[editovat | editovat zdroj]
V roce 1992 se speciální jednotky Spojených států Delta Force a později Navy SEALs podílely na honbě za Escobarem a pomáhaly s výcvikem kolumbijských jednotek. S cílem Escobara vyhledat a předat spravedlnosti byla vytvořena speciální kolumbijská jednotka. Konflikt mezi Escobarem na jedné straně a Spojenými státy a kolumbijskou vládou na straně druhé se rozšířil o skupinu Escobarových nepřátel a obětí, které si za svoji krvavou kariéru nadělal – tzv. Los Pepes. Skupina se mstila na Escobarových příbuzných a příznivcích, celkem jich bylo zabito přes tři sta. Jedním z vůdců Los Pepes byl bývalý člen Medellínského kartelu Diego Murillo, přezdívaný Don Berna, který si údajně se zpravodajskými službami Spojených států a Kolumbie vyměňoval informace.
Válka proti Escobarovi skončila 2. prosince roku 1993, kdy se díky technologiím dodaným Spojenými státy podařilo kolumbijským technikům Escobara vypátrat v jedné z medellínských čtvrtí. Když se snažil uniknout, došlo k přestřelce, při které byl zahnán na střechu. Byl zasažen do zad a do nohy, usmrtila ho však střela za ucho, údajně vystřelená členem kolumbijské policie. Podle jiné verze Pabla Escobara zastřelil ostřelovač z Delta Force a podle další verze spáchal sebevraždu. Přátelům se údajně svěřil, že …než padnout do rukou spravedlnosti, radši se sám střelí přímo za ucho.
Po Escobarově smrti se Medellínský kartel rozpadl a brzy začal obchodu s kokainem dominovat Calijský kartel. Jeho vůdci byli v polovině 90. let také zabiti nebo chyceni.
Pablo Escobar byl zodpovědný za zabití více než 5000 lidí včetně 200 soudců, tisícovky policistů, tří prezidentských kandidátů a několika novinářů.[4]
Hroši v haciendě Napoles
[editovat | editovat zdroj]Escobar byl majitelem množství nemovitostí, jimž vévodila luxusní hacienda Napoles na pozemku o rozloze 20 kilometrů čtverečních. Vybudoval v ní mimo jiné zábavní park a soukromou zoologickou zahradu. V zoo se dvěma sty zaměstnanců choval pro zábavu zebry, žirafy, hrochy, lvy, velbloudy, tygry a jiné živočichy.
Po Escobarově smrti byla hacienda zabavena a zvířata rozvezena do zoologických zahrad po celé zemi. Ovšem hroši kvůli složitému stěhování (danému jejich hmotností a silou) zůstali na pozemku a byli ponecháni svému osudu. Hroch obojživelný má domov v Africe a ve svém přirozeném prostředí se množí přibližně jednou za čtyři roky a jen tehdy, neudeří-li sucho. Ovšem 250 km severozápadně od Bogoty v departementu Antioquia, kde hacienda leží, sucha nejsou a hroši se přemnožili. Jsou invazním druhem a ekologickou hrozbou. Ze čtyř hrochů se za 30 let populace rozrostla přibližně na 100 jedinců. Někteří přirozeně haciendu a nejbližší okolí opouštějí; stádo bylo například zaznamenáno v řece 40 km od haciendy. Vědci spočítali, že by se populace mohla do roku 2034 rozrůst na 1400 jedinců, pokud ovšem ročně vykastrují 30 zvířat. Situaci komplikuje fakt, že Kolumbijci si hrochy oblíbili.[5][6][pozn. 2]
Filmová a televizní zpracování
[editovat | editovat zdroj]Život Pabla Ecsobara se stal námětem několika filmových a televizních zpracování:
- Escobar: Paradise Lost (francouzsko-španělsko-belgický film, 2014)[7]
- Narcos (americký televizní seriál, 2015–2017, 3 série po 10 epizodách)[8]
- Loving Pablo (v některých zemích jako Escobar) (španělsko-bulharský film, 2017)[9]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ve španělsky mluvících jihoamerických zemích se v hovorové řeči výraz stříbro používá jako označení pro peníze.
- ↑ Anotace k TV filmu Zátah na Escobarovy hrochy: Původně domácí mazlíčci utekli ze zoo na Escobarově zábavním ranči a zdivočeli. Strach obyvatel z napadení zvířetem a nekontrolované rozmnožování bylo ještě nedávno mimo kontrolu. Nebezpečný invazní druh je nutné zastavit. Jihoamerický přírodní ráj totiž nabízí hrochům dokonalé náhradní prostředí. Veterinářku Ginu Sernovou vláda pověřila úkolem, aby našla způsob, jak dostat rostoucí populaci hrochů pod kontrolu dříve, než se stane nějaké neštěstí. A to je nelehký úkol.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pablo Escobar na německé Wikipedii.
- ↑ SLÁNSKÁ, Nataša. Co se stalo s dětmi drogového krále Escobara? Stále nežijí normálním životem. Dotyk [online]. 29. 7. 2021 [cit. 2021-09-20]. Dostupné online.
- ↑ POLÁČEK, Dan. Obrazem: Tak si žil narkobaron Escobar: snímky z jeho luxusní haciendy i „zoo“. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2018-12-02, aktualizováno 17. 7. 2021 [cit. 2021-09-19]. Dostupné online.
- ↑ a b NOVÁK, Jan. Pablo Escobar: málo známá a překvapující fakta o králi kokainu. Dotyk [online]. 2. 12. 2019 [cit. 2021-09-19]. Dostupné online.
- ↑ Peněz měl tolik, že je zakopával pod zem. Jak žil kokainový král Pablo Escobar. Aktuálně.cz [online]. 2018-12-02 [cit. 2024-10-31]. Dostupné online.
- ↑ Wie Pablo Escobars «Cocaine Hippos» zur Plage wurden. Tages-Anzeiger [online]. 2021-02-12 [cit. 2024-10-31]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Zátah na Escobarovy hrochy. Rakousko. Dokumentární TV film. ČT2 22. 2. 2023 16.45.
- ↑ Escobar – Paradise Lost. Česko-Slovenská filmová databáze [online]. ©2001–2023 [cit. 2021-09-19]. Dostupné online.
- ↑ Narcos (2015) | ČSFD.cz. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ Escobar. Česko-Slovenská filmová databáze [online]. ©2001–2023 [cit. 2021-09-19]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Philip Dingeldey (Frankfurter Allgemeine Zeitung, 27. 6. 2014)
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pablo Escobar na Wikimedia Commons
