Jan Syrový: Porovnání verzí
m →Externí odkazy: +kat |
překlep |
||
Řádek 62: | Řádek 62: | ||
}}</ref> |
}}</ref> |
||
V Třebíči následně absolvoval obecnou a měšťanskou školu, střední školu však vystudoval již v Brně. Tehdy nastoupil do oboru stavební technik na Českou vyšší průmyslovou školu v Brně.<ref name="osobnosti-177" /> V době, kdy nepobýval v Brně se v průběhu studií aktivně zapojoval do činnosti třebíčského [[Sokol (spolek)|Sokola]]. Třebíčské zastoupení této organizace tehdy jakožto náčelník vedl [[Jan Máchal]], absolvent [[Gymnázium Třebíč|třebíčského gymnázia]], který se později podílel na celonárodní činnosti Sokola. Roku 1903 do třebíčského Sokola vstoupil také pedagog vyučující na třebíčské novodvorské škole [[Josef Jiří Švec]], se kterým se Syrový zpřátelil.<ref name="osobnosti-177" /> Švec roku následně 1911 odjel do Ruska. Samotný Syrový odchešel za prací do Varšavy, která tehdy byla součástí Ruska. Ještě předtím však prošel prezenční vojenskou |
V Třebíči následně absolvoval obecnou a měšťanskou školu, střední školu však vystudoval již v Brně. Tehdy nastoupil do oboru stavební technik na Českou vyšší průmyslovou školu v Brně.<ref name="osobnosti-177" /> V době, kdy nepobýval v Brně se v průběhu studií aktivně zapojoval do činnosti třebíčského [[Sokol (spolek)|Sokola]]. Třebíčské zastoupení této organizace tehdy jakožto náčelník vedl [[Jan Máchal]], absolvent [[Gymnázium Třebíč|třebíčského gymnázia]], který se později podílel na celonárodní činnosti Sokola. Roku 1903 do třebíčského Sokola vstoupil také pedagog vyučující na třebíčské novodvorské škole [[Josef Jiří Švec]], se kterým se Syrový zpřátelil.<ref name="osobnosti-177" /> Švec roku následně 1911 odjel do Ruska. Samotný Syrový odchešel za prací do Varšavy, která tehdy byla součástí Ruska. Ještě předtím však prošel prezenční vojenskou službou v Brně. Ve Varšavě pracoval coby zaměstnanec stavební firmy, díky čemuž si mohl našetřit na další studium. Tím prošel rovněž ve Varšavě, specializoval se na speciální železobetonové stavitelství a následně roku 1913 nastoupil do státní stavební kanceláře jako stavební technik.<ref name="osobnosti-177" /> |
||
=== Vojenská kariéra === |
=== Vojenská kariéra === |
Verze z 17. 1. 2011, 15:40
Jan Syrový (24. ledna 1888, Třebíč – 17. října 1970, Praha) byl československý národní hrdina, člen a velitel Československých legií v Rusku a předseda československé vlády v období Mnichovské dohody od 22. září do 30. listopadu 1938.
Jan Syrový se narodil roku 1888 v Třebíči. Roku 1906 odmaturoval na střední průmyslové škole v Brně a poté nastoupil do rakousko-uherské armády. Poté odešel do Ruska, kde se živil jako stavební technik a to i v době po vypuknutí první světové války, kdy nastoupil dobrovolně do ruské armády. V průběhu války byl několikrát povýšen a vyznamenán. 2. července 1917 však byl zraněn a přišel o pravé oko. Později se Syrový stal velitelem československých legionářů v Rusku a všech protibolševických vojenských sil na Sibiři. Z Ruska se Syrový vrátil v dubnu roku 1920.[1]
Život
Jan Syrový se narodil v Třebíči na Stařečce v domě číslo popisné 13 v tehdejší Klimentově ulici dne 24. ledna 1888 do rodiny třebíčského klempíře Jana Syrového a jeho manželky Anny Syrové.[2]
V Třebíči následně absolvoval obecnou a měšťanskou školu, střední školu však vystudoval již v Brně. Tehdy nastoupil do oboru stavební technik na Českou vyšší průmyslovou školu v Brně.[2] V době, kdy nepobýval v Brně se v průběhu studií aktivně zapojoval do činnosti třebíčského Sokola. Třebíčské zastoupení této organizace tehdy jakožto náčelník vedl Jan Máchal, absolvent třebíčského gymnázia, který se později podílel na celonárodní činnosti Sokola. Roku 1903 do třebíčského Sokola vstoupil také pedagog vyučující na třebíčské novodvorské škole Josef Jiří Švec, se kterým se Syrový zpřátelil.[2] Švec roku následně 1911 odjel do Ruska. Samotný Syrový odchešel za prací do Varšavy, která tehdy byla součástí Ruska. Ještě předtím však prošel prezenční vojenskou službou v Brně. Ve Varšavě pracoval coby zaměstnanec stavební firmy, díky čemuž si mohl našetřit na další studium. Tím prošel rovněž ve Varšavě, specializoval se na speciální železobetonové stavitelství a následně roku 1913 nastoupil do státní stavební kanceláře jako stavební technik.[2]
Vojenská kariéra
V době vypuknutí první světové války pracoval ve Varšavě, kde se přihlásil jako dobrovolník do ruské armády.
Ačkoliv nastoupil jako obyčejný voják, brzy dosáhl povýšení na důstojníka. Zúčastnil se bitvy u Zborova, ve které přišel o oko. Již v hodnosti generála absolvoval celou sibiřskou anabázi československých legionářů. V červnu 1920 se vrátil do Československa jako všemi respektovaný národní hrdina.
Stal se zemským vojenským velitelem. V lednu 1924 přijal funkci podnáčelníka Hlavního štábu a 1. ledna 1925 se pak stal jako první český důstojník náčelníkem Hlavního štábu československé branné moci. Roku 1927 byl povýšen na armádního generála. Od roku 1933 se stal nástupcem generála Syrového v Hlavním štábu generál Ludvík Krejčí a Syrový byl namísto toho jmenován generálním inspektorem československé branné moci. Touto funkcí se ale stal spíše reprezentativním činitelem, což vyvolalo vleklý spor o pravomoce mezi Hlavním štábem a generálním inspektorem. Několik měsíců také zastával funkci ministra národní obrany.
Podzim 1938
22. září 1938 byl Syrový povolán na Pražský hrad, aby svou autoritou uklidnil srocující se dav demonstrantů, kteří skandovali „dejte nám zbraně nebo Syrového“ Syrový protestoval, ale jelikož Edvard Beneš v tu dobu spal, byl přemluven a před dav vystoupil. Krátce poté byl přes svůj silný odpor donucen přijmout místo předsedy vlády. V této funkci pak setrval do 30. listopadu 1938, kdy po něm funkci převzal Rudolf Beran. Do této doby spadá obsazení českého pohraničí na základě Mnichovské dohody.
Jako ministr národní obrany se Syrový následně podílel na poklidném obsazení zbytku Čech německou armádou v březnu 1939 – vydal mimo jiné příkaz, aby nepříteli nebyl kladen odpor.
Odsouzení a uvěznění
Během německé okupace se Syrový nijak neangažoval a to ani na straně odboje, ani kolaborací s okupanty. Přesto byl hned 14. května 1945 zatčen a později odsouzen na dvacet let za vlastizradu. Osudným se mu stal především rozkaz z března 1939, ačkoliv byl k jeho vydání instruován svým vrchním velitelem – prezidentem Háchou. Za přitěžující okolnost mu bylo mimo jiné přičteno, že si podal ruku s Adolfem Hitlerem při jeho vstupu na Pražský Hrad.
Z vězení byl propuštěn po čtrnácti letech při amnestii v roce 1960. Své odsouzení nesl velice těžce a až do své smrti jej nepřestal považovat za nespravedlivé, protože ve všech případech nepopulárních činů a rozhodnutí plnil jako voják rozkazy nadřízených.
Vyznamenání
- Československo
- Československý válečný kříž 1918 se čtyřmi lipovými ratolestmi
- Řád sokola s meči
- Československá revoluční medaile 1914–1918 se štítky „Č.D.“, „Zborov“ a čísly „1“, „2“
- Československá medaile Vítězství 1918
- Belgie
- Řád koruny II. třídy
- Válečný kříž 1914-1918
- Estonsko
- Řád orla obrany země I. třídy
- Francie
- Velkodůstojník Čestné legie
- Komandér Čestné legie
- Důstojník Čestné legie
- Rytíř Čestné legie
- Válečný kříž 1914–1918 s palmou
- Itálie
- Japonsko
- Řád posvatného pokladu II. třídy
- Jugoslávie
- Řád sv. Sávy I. třídy
- Řád bílého orla I. třídy
- Řád bílého orla II. třídy
- Řád Karadjordjevičovy hvězdy II. třídy
- Litva
- Řád Vytisova kříže II. třídy
- Lotyšsko
- Vojenský řád medvědobijce II. třídy
- Řád tří hvězd II. třídy
- Maroko
- Řád Nischan el Quissam Alaouite I. třídy
- Polsko
- Řád obrození Polska II. třídy
- Rumunsko
- Řád rumunské hvězdy I. třídy
- Řád rumunské koruny II. třídy
- Řád Za věrné služby I. třídy
- Pamětní kříž 1916–1919 se štítkem „Siberia“
- Ruské impérium
- Řád sv. Vladimíra IV. třídy
- Řád sv. Anny IV. třídy
- Řád sv. Stanislava III. třídy
- Kříž sv. Jiří IV. třídy
- Řecko
- Řád Fénixe I. třídy
- Medaile Za vojenské zásluhy
- Tunisko
- Řád Nischan el Iftikchar I. třídy
- Spojené království
- Řád lázně II. třídy (KCB)
Odkazy
Reference
- ↑ http://armada.vojenstvi.cz/predvalecna/osobnosti/3.htm
- ↑ a b c d ZEJDA, Radovan. Osobnosti Třebíčska. Třebíč: Akcent, 2000. 224 s. ISBN 80-7268-104-4. S. 177.
Literatura
- FIDLER, Jiří. Generálové legionáři. Brno: Books, 1999. 360 s. ISBN 80-7242-043-7.
- ZEJDA, Radovan. Osobnosti Třebíčska. Třebíč: Akcent, 2000. 224 s. ISBN 80-7268-104-4. S. 176-179.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Syrový na Wikimedia Commons
- Jan Syrový v databázi čs. legionářů z 1. světové války (VHA)
- Vojenské osobnosti – gen. Jan Syrový
- Armádní generál Jan Syrový o situaci v září 1938
- Gen. Jan Syrový: Rozhlasový projev po přijetí mnichovské dohody 30. září 1938
- Galerie náčelníků NGŠ – seznam náčelníků Hlavního (Generálního) štábu
- Generál Jan Syrový - video z cyklu České televize Historický magazín
Předchůdce | Jan Syrový | Nástupce |
---|---|---|
Milan Hodža | premiér Československa 1938 |
Rudolf Beran |
František Machník | ministr národní obrany ČSR 1938–1939 |
gen. Sergěj Ingr |
Jiří Stříbrný | ministr národní obrany ČSR 1926 |
František Udržal |
Vojenské úřady | ||
Eugène Mittelhausser | náčelník Hlavního štábu čs. branné moci 1926–1933 |
Ludvík Krejčí |