Přeskočit na obsah

Hřib kovář

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxHřib kovář
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Odděleníhouby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třídastopkovýtrusné (Basidiomycates)
Řádhřibotvaré (Boletales)
Čeleďhřibovité (Boletaceae)
Rodhřib (Boletus)
SekceErythropodes
Binomické jméno
Boletus luridiformis
Rostk., 1844
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hřib kovář (Boletus luridiformis Rostk. 1844)[1], je jedlá a velmi dobrá houba z čeledi hřibovitých. Patří do sekce Erythropodes (nově vyčleněna ze sekce Luridi) a řadí se mezi barevné a modrající hřiby.

Při konzumaci je nutná delší tepelná úprava, poněvadž syrový nebo nedovařený může vyvolat trávicí potíže. Ve starší literatuře bývá oproti stávajícímu úzu prohozen český název hřibu kováře s hřibem kolodějem.[2]

Synonyma

Klobouk je v mládí polokulovitě sklenutý, třeň vejčitý.
  • hřib rudonohý
  • hřib rudotřeňový[5]
  • modrák kovář
  • červené nohavice[3]

V České republice je dále znám pod lidovými názvy: cikán, červený hřib, dubovka, jedlový modrák, luháč, máčkový hřib, máčňák, modrák, mračínko, oheňák, počeček, podjalovčák, podlejščák, poteč, sinal, sladký modrák, sural a zaječí hříbek.[6] Na Šumavě-Zadovsku je nazýván hřibem červeným[7] (pozn. název hřib červený v obecném kontextu náleží jiné houbě z okruhu hřibu žlutomasého).

Mnohým houbařům se svým vzhledem zdál a zdá strašidelný, proto v němčině obdržel jméno čarodějnice.[8]

Taxonomie

V druhé polovině 20. století byl hřib kovář ve většině publikací uváděn pod odborným (latinským) názvem Boletus erythropus, který pochází od mykologa Christiaana Hendrika Persoona z roku 1801. Teprve později bylo zjištěno, že původní Persoonův popis druhu Boletus erythropus neodpovídá hřibu kováři, takže jej autor musel vztahovat k jiné houbě. Rozdíl spočívá především ve faktu, že Boletus erythropus podle Persoonova popisu má červenou dužninu ve spodní části třeně, což pro kovář neplatí[1] (tento znak se vyskytuje např. u hřibu Quéletova, hřibu koloděje nebo hřibu Melzerova). Z tohoto důvodu je pro hřib kovář používán odborný název Boletus luridiformis zavedený mykologem F. W. G. Rostkoviusem. Tento název je sice novější (1844), ale plně odpovídá znakům hřibu kováře. S ohledem na původní Persoonův popis druhu Boletus erythropus je tento název dnes používán jako synonymum pro hřib Quéletův (Boletus queletii).

Vzhled

Makroskopický

Klobouk má v průměru 5 – 20 cm, v mládí polokulovitě sklenutý, v dospělosti rozložený až polštářkovitý, nejčastěji tmavohnědý, černohnědý, plavě hnědý nebo olivově hnědý, za sucha sametový, za mokra mírně lepkavý, stářím a pomačkáním šedě černající. Okraj klobouku bývá okrově žlutavý.

Třeň je skoro celý červený a nemá síťku.

Rourky jsou žlutozelené, až 30 mm vysoké a na řezu se rychle barví do modrozelena. Ústí rourek jsou drobná. Póry jsou v mládí zpočátku žluté, záhy však tmavě krvavě červené a nakonec blednou do olivova, dotykem rychle modrají. Vzácně se vyskytují i odbarvené variety, které mají oranžově či žlutě zbarvené póry.[8] Podrobnější přehled barevných variet je zahrnut v kapitole níže.

Třeň je zprvu vejčitý, pak soudkovitý až kyjovitý, 60 – 150 mm vysoký a 20 – 40 mm tlustý, skoro celý červený, pouze v horní části žlutý, uprostřed pak na žlutém podkladu červeně plstnatě tečkovaný, dole do olivova, s plstnatým světle žlutým podhoubím. Otlačením ihned modrá. Třeň nemá síťku.

Dužnina je pevná, v klobouku bledožlutá, ve třeni živě žlutá, na vzduchu modrá, později se odbarvuje do šeda. Modré zbarvení při vaření mizí. Má příjemnou vůni a mírnou chuť.

Mikroskopický

Výtrusy jsou 10 - 18 × 5 - 7 μm, vřetenovité, barvy olivově žluté.

Výskyt

Klobouk je tmavohnědý, za sucha sametový.

Hřib kovář patří k nejrozšířenějším z barevných hřibů. Starší literatura jej obvykle spojuje s konkrétní nadmořskou výškou, pH půdy nebo druhem stromu, ale jde o velmi tolerantní druh. Vyskytuje se od nížin do hor, roste v jehličnatých, smíšených i listnatých lesích a snáší půdy kyselé až mírně zásadité. Tvoří mykorhizu s řadou stromů, jako jsou: smrk[1][6][9][10], řidčeji jedle[11], borovice[1][6], dub[1][6][9], buk[1][10] a ještě další listnáče. Plodnice se objevují od května do října.[1]

Rozšíření

Vyskytuje se v celé Evropě, na Kavkaze a na Malé Asii (tam i ve výši 1600 – 2000 m n. m.[11]).[3]

V rámci chráněných území České republiky byl hřib kovář popsán mimo jiné na následujících lokalitách:

Formy a variety

Hřib kovář vytváří několik vzácnějších variet, které se liší vybarvením - i v důsledku ztráty některých pigmentů v povrchových vrstvách plodnice.[1]

Hřib kovář žlutý

Související informace naleznete také v článku Hřib žlutý.

Boletus luridiformis var. junquilleus (Quél.) Knudsen 1991. Oproti klasickému kováři zcela ztratil červené barvivo, takže jsou všechny povrchové části houby zbarveny v různě intenzivních odstínech žluté. Později se na klobouku mohou objevovat narezavělé skvrny. Dužnina na řezu modrá stejně jako u běžné formy.[1]

Donedávna byl považovaný za samostatný druh - hřib žlutý (Boletus junquilleus (Quél.) Boud. 1906). Na základě současných poznatků je v novějších publikacích klasifikován jako xanthoidní varieta hřibu kováře. Otázka této problematiky ještě není definitivně uzavřena.[1]

Hřib kovář odbarvený

Hřib kovář žlutý

Boletus luridiformis var. discolor (Quél.) Krieglst 1991. Plodnici chybějí některé pigmenty. Povrch klobouku je oproti klasickému kováři světlejší - žlutookrový, žlutý, později s oranžovým nebo rezavým nádechem na temeni. Póry jsou zbarvené světleji než u klasického kováře a po otevření klobouku vybledávají. Nejprve je barva červená až cihlová a poté rychle bledne do oranžové, červenožluté až žluté s červenavým nádechem. Dužnina na řezu modrá stejně jako u běžné formy.[1]

Synonyma:

Hřib kovář neměnný

Související informace naleznete také v článku Hřib neměnný.

Boletus luridiformis var. immutatus Pegler et Hills 1996. Vizuálně totožný s klasickou formou hřibu kováře, oproti kterému se liší absencí modrání dužniny na řezu.

Hřib kovář červenohlavý

Boletus luridiformis var. rubropileus (Dermek) Šutara 2009 syn. Boletus erythropus var. rubropileus Dermek 1984. Póry zůstávají červené nebo cihlové, ale povrch klobouku má růžové, červené nebo růžovofialové zbarvení.[1]

Hřib Melzerův

Související informace naleznete také v článku Hřib Melzerův.

Boletus melzeri Velen. 1922. Mykolog Josef Velenovský popsal na základě sběrů Václava Melzera z roku 1920 druh z okruhu hřibu kováře, který se liší zbarvením dužniny na řezu. Ta namísto modrání červená a následně se odbarvuje.[14]

Záměna

  • hřib koloděj (Boletus luridus) - třeň kryje síťka, výskyt pod listnáči[1]
  • hřib kavkazský (Boletus caucasicus) - horní část třeně kryje síťka, výskyt pod listnáči[1]
  • hřib Quéletův (Boletus queletii) - horní část třeně i šupinky na třeni světlejší[1]
  • hřib kříšť (Boletus calopus) - světlý klobouk, žluté póry, hořká dužnina

Hřibu kováři je z běžných druhů nejvíce podobný hřib koloděj, který má obvykle světlejší klobouk, a hlavně nápadnou síťku na třeni. Vzdáleně podobný je hřib Quéletův, který má olivově hnědý, oranžově až cihlově červený klobouk, póry jsou také oranžové, na třeni má černohnědé zrnité šupinky a na bázi je karmínově červený. Roste v teplejších listnatých lesích a je jedlý.[2]

Záměna za hřib koloděj souvisí i s nejednotným pojetím názvů hřib kovář a hřib koloděj autory mykologických publikací v průběhu 20. století.[15]

Ochrana

Dužnina na řezu ihned modrá.

Běžná forma hřibu kováře není chráněna. Xanthoidní varieta hřib žlutý je vedena v Červeném seznamu hub České republiky jakožto kriticky ohrožený druh (CR).[16] Neměl by se proto sbírat pro kuchyňskou spotřebu.[1]

Toxicita

V některé literatuře je proto tento hřib uváděn jako za syrova mírně jedovatý.[17] Obecně bývá doporučeno kvalitní tepelné zpracování (20 minut[15]). Zprávy o údajné jedovatosti pocházely od švýcarských, rakouských a německých houbařů.[11] Podle aktuálních poznatků se zdá, že případné trávící potíže po požití nedostatečně uvařených kovářů jsou způsobeny těžko stravitelnou strukturou této houby, nikoli přítomností jedu - ten totiž houba neobsahuje.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q ŠUTARA, Josef; MIKŠÍK, Michal; JANDA, Václav. Hřibovité houby. Praha: Academia, 2009. 294 s. ISBN 978-80-200-1717-8. Kapitola Hřib kovář, s. 148-155. 
  2. ↑ a b Hřib kovář na Biolibu
  3. ↑ a b c d DERMEK, Aurel; PILÁT, Albert. Poznávajme huby. Bratislava: Slovenská akadémia ved, 1974. ISBN 71-013-074. Kapitola Hríb zrnitohlúbikový, s. 160. (slovensky) 
  4. ↑ Index Fungorum [online]. Index Fungorum [cit. 2012-12-11]. Dostupné online. 
  5. ↑ PILÁT, Albert. Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Praha: Brázda, 1951. 719 s. S. 60-61. 
  6. ↑ a b c d KOTLABA, František; ANTONÍN, Vladimír; POUZAR, Zdeněk, a kol. Houby, česká encyklopedie. Praha: Výběr, 2003. 448 s. ISBN 80-86196-71-2. Kapitola Lidová jména hub, s. 437. 
  7. ↑ JENKO, Miljutin. Kříšť. In: SMOTLACHA, František. Časopis československých houbařů. Praha: Československá mykologická společnost, 1949. S. 93.
  8. ↑ a b GMINDER, Andreas; BÖHNINGOVÁ, Tanja. Houby. Praha: Euromedia Group, k.s, 2009. ISBN 978-80-242-2330-8. S. 21. 
  9. ↑ a b BERAN, Miroslav; HOLEC, Jan. Přehled hub střední Evropy. Ilustrace Bielich. Praha: Academia, 2012. 624 s. ISBN 978-80-200-2077-2. Kapitola Boletus luridiformis, s. 574. 
  10. ↑ a b HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Houby. Praha: Aventinum, 2005. 416 s. Kapitola Hřib kovář, s. 345. 
  11. ↑ a b c PILÁT, Albert. Naše houby. Ilustrace Otto Ušák. Praha: Brázda, 1952. 335 s. Kapitola Boletus erythropus. 
  12. ↑ Správa CHKO Český kras. Plán péče o Přírodní rezervaci Klapice na období 2011–2020 [online]. ochranaprirody.cz, 2010 [cit. 2012-10-25]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b c DERMEK, Aurel; LIZOŇ, Pavel. Malý atlas húb. Bratislava: spn, 1980. 548 s. Kapitola Hríb zrnitohlúbikový odfarbený, s. 416. (slovensky) 
  14. ↑ VELENOVSKÝ, Josef. České houby. Praha: Česká botanická společnost, 1920. 950 s. Kapitola B. luridus, s. 707. 
  15. ↑ a b PAPOUŠEK, Tomáš; BERAN, Miroslav; VLASÁK, Josef. Velký fotoatlas hub z jižních Čech. 2. opravené vydání. vyd. České Budějovice: tiskárna Josef Posekaný, 2010. 819 s. Kapitola Hřib kovář, s. 726. 
  16. ↑ HOLEC, Jan; BERAN, Miroslav. Červený seznam hub (makromycetů) České republiky [online]. Praha: Příroda, 2006. Dostupné online. 
  17. ↑ KOTLABA, František; PROCHÁZKA, František. Naše houby. Praha: Albatros, 1982. S. 294. 

Literatura

  • Josef a Marie Erhartovi: "Houbařský atlas", str. 5. Nakladatelství Finidr, Český Těšín. ISBN 80-86682-18-8
  • Ing. Tomáš PAPOUŠEK: "Velký fotoatlas hub z jižních Čech", str. 726. Tiskárna POSEKANÝ, České Budějovice, 2010. ISBN 978-80-254-5908-9 odkaz: [1]
  • Rudolf Novotný, František Kotlaba, Zdeněk Pouzar: "Přehled československých hub", str. 342. Nakladatelství Academia, Praha, 1972.
  • Andreas Gminder, Tanja Böhningová: "Houby", str. 21. Euromedia Group, k.s, Praha, 2009. ISBN 978-80-242-2330-8
  • František Kotlaba, František Procházka: "Naše houby", str. 294. Nakladatelství Albatros, Praha, 1982

Externí odkazy

Hřibovité
Hřib (Aureoboletus)
Hřib (Boletus)
Hřib (Buchwaldoboletus)
Hřib (Chalciporus)
Hřib (Butyriboletus)
Hřib (Caloboletus)
Hřib (Cyanoboletus)
Hřib (Hemileccinum)
Hřib (Hortiboletus)
Hřib (Imleria)
Hřib (Imperator)
Hřib (Neoboletus)
Hřib (Pseudoboletus)
Hřib (Rheubarbariboletus)
Hřib (Rubroboletus)
Hřib (Suillellus)
Hřib (Tylopilus)
Hřib (Xerocomus)
Hřib (Xerocomellus)
Kozák (Leccinellum)
Kozák a křemenáč
(Leccinum)
Další rody
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hřib_kovář&oldid=11778005“