Tužka
Tužka je psací nástroj, který užívá sloupec měkké tuhé barvicí látky (obvykle směsi grafitu – tuhy), upevněný v pouzdru z pevnějšího materiálu (obvykle dřeva). Kreslení či psaní probíhá odíráním tuhy o podložku. Na stejném principu je založena i pastelka, která má tuhu barevnou a primárně je určena ke kreslení.
Historie tužky
Předchůdcem tužky byla od starověku užívaná stříbrná nebo olověná tyčinka. Rozmach však nastal až v 16. století, kdy bylo v Anglii objeveno bohaté ložisko grafitu. Anglie vývoz grafitu zakázala, proto měla na výrobu tužek monopol. V jiných zemích byla ložiska sice taky objevena, avšak nebyla tak kvalitní, aby anglickou tužku ohrozila.
Přelom nastal až v 19. století, kdy byl grafit nahrazen směsí rozemletého grafitu s jílem vypálenou v peci. To umožnilo vyrábět tužky s různou tvrdostí.
Tvrdost tužek
Evropský systém:
| 9H | 8H | 7H | 6H | 5H | 4H | 3H | 2H | H | F | HB | B | 2B | 3B | 4B | 5B | 6B | 7B | 8B | 9B |
| Nejtvrdší | → | Střední | → | Nejměkčí | |||||||||||||||
Americký systém značení užívá jen čísla. Přibližné srovnání podává následující tabulka.
| Tone | U.S. | Europe | |
| #1 | = | B | |
| #2 | = | HB | |
| #2 ½ * | = | F | |
| #3 | = | H | |
| #4 | = | 2H |
* Někdy jsou k vidění i hodnoty 2 4/8, 2.5, 2 5/10, z důvodů patentové ochrany označení
Bibliografie
- KAŠPAR, Jaroslav. Úvod do novověké latinské paleografie se zvláštním zřetelem k českým zemím. 2. vyd. Praha: SPN, 1979. s. 32n.
Galerie tužka na Wikimedia Commons
CHYBA: {{Wikislovník}} — Chybí některý z parametrů „heslo“, „kategorie“, „příloha“.