Kecskemét
| Kecskemét | |
|---|---|
 Letecký pohled na část města | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 46°54′28″ s. š., 19°41′35″ v. d. |
| Nadmořská výška | 120 m n. m. |
| Časové pásmo | +1 |
| Stát |  Maďarsko |
| Region | Jižní Velká nížina |
| Župa | Bács-Kiskun |
| Okres | Kecskemét |
| Administrativní dělení | 22 městských částí |
  Kecskemét | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 321,26 km² |
| Počet obyvatel | 109 450 (2024)[1] |
| Hustota zalidnění | 340,7 obyv./km² |
| Etnické složení | Maďaři |
| Náboženské složení | Křesťanství |
| Správa | |
| Status | Župní sídlo, město s župním právem |
| Starosta | Klaudia Szemereyné Pataki (Fidesz) |
| Oficiální web | www |
| Adresa obecního úřadu | Kossuth tér 1. 6000 Kecskemét |
| Telefonní předvolba | (+36) 76 |
| PSČ | 6000 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kecskemét (německy Ketschkemet) je město v centrální části Maďarska, administrativní centrum župy Bács-Kiskun. Žije zde přibližně 109 tisíc[1] obyvatel. V Maďarsku je osmým nejlidnatějším městem, dle rozlohy je sedmý.
Etymologie
Název města vychází z maďarského slova „kecske“, které označuje kozu a „mét“, což znamená horský průsmyk/průchod.
Zeměpis
Město vzniklo na vhodné ploše, kde se stýkají rozsáhlé písky Panonské nížiny s úrodnější půdou. Území na západ od města je pokryto větrem navátým pískem, který se vyznačuje téměř rovnoběžnými severojižními dunami s pláněmi mezi nimi. Na konci 18. a začátku 19. století se v souvislosti s růstem počtu obyvatelstva a intenzivní pastvou (počty dobytka zde dosahovaly až stovky tisíc kusů)[2] nicméně jejich možnosti značně vyčerpaly. Nadměrná pastva dobytka zničila přirozený vegetační kryt a pohyb písku vážně ohrožoval město (stabilitu domů).[2] Proto bylo uskutečněno zalesnění krajiny, výsadba ovocných stromů[2] a vinné révy, aby se půda znovu stabilizovala.
Město se nachází v centru regionu Kiskunság. V roce 1975 byl zde založen Kiskunsági Nemzeti Park (národní park) za účelem ochrany mnoha různých regionálních druhů rostlin a živočichů. Národní park nemá souvislé území a do jisté míry připomínají jeho části rozptýlené po okolí Kecskemétu mozaiku.
Klima
Počasí je kontinentální, suché, někdy extrémní. Množství slunečního svitu umožňuje pěstování zemědělských plodin, jako je pšenice, červená paprika, rajčata či meruňky. Nejteplejším měsícem je červenec s průměrnou teplotou 20,9 °C, nejchladnější leden s -1,9 °C. Brzy na jaře a na konci podzimu jsou v maďarské nížině časté mrazy, které končí obvykle až v polovině dubna, po třetím říjnovém týdnu je teplota často pod nulou.
Historie
První stopy osídlení jsou staré asi 5000 let. V prvním století před n. l. napadli oblast Sarmaté, od té doby byla oblast osídlena různými kulturami. Dle historiků je pravděpodobné[zdroj?], že k trvalému osídlení došlo až po dobytí území Maďary. Na začátku 13. století bylo v oblasti sedm vesnic, každá s počtem obyvatel 200-300, vytvořené kolem vesnického kostela. Všechny vesnice byly zničeny mongolskou invazí. Některé pak byly osídleny v době kumánské kolonizace.
Město se nacházelo na důležité obchodní trase, rostlo díky celnici a tržišti. V roce 1368 bylo v jedné z listin krále Ludvíka I. označeno jako město. Aktivní ekonomický život města a relativně hustá populace přilákaly více obchodníků, řemeslníků a obyvatel, a to včetně Židů, kteří se stali důležitou součástí města. Královna Alžběta Lucemburská jej dala do zástavy v roce 1439.
Během turecké okupace hledali osadníci ze sousedních vesnic úkryt ve městě, dobře chráněném obrannými palisádami. Kromě této ochrany se město dohodlo na placení daně přímo pašovi v Budě, čímž získalo další ochranu a dostalo se mu mimořádných výsad. Město pozvolna pohlcovalo pozemky těch, kteří se do něj uchýlili. Obyvatelé vytvořili velké společné pole pro zvířata, která chovali. Na začátku 18. století to bylo téměř 300 000 kusů dobytka, který se pásl na poli o rozloze téměř 2 000 km2. Na konci 18. století začal hospodářský význam chovu dobytka klesat, protože pole byla přerostlá a obnažená. Trvalo téměř 100 let, než nabyla významu další zemědělská komodita.
V 19. století bylo město součástí důležité vinařské oblasti, ale význam města vrostl zejména poté, co škůdce vinné révy zničil většinu vinic v kopcovitých oblastech, zatímco v oblastech plání s volnou písčitou půdou bylo poškození méně významné. V revolučních letech 1848 až 1849 se zde nestaly významnější události a tak město nebylo dějištěm rozhodnějších bojů ani nikterak vážněji nestrádalo. V 70. letech 19. st. majitelé pozemků vysázeli velké plantáže vinné révy, které byly základem vinařského průmyslu v 20. století. Růst vinařského průmyslu stimuloval růst průmyslu potravinářského a obchodu. Město je stále známé svou „barackpálinka“ (meruňkovou pálenku).
Ekonomická transformace, vznik měšťanstva, rozvoj obchodu a také průmyslu stimulovaly rozvoj města. V centru Kecskemétu vyrostly nové budovy, především okolo hlavního náměstí (Kossuthova náměstí). K tomuto architektonicky významnému secesnímu komplexu patří např. místní radnice, budova zdejší vysoké školy, Lutherův palác (Luther-palota), palác Cifrapalota dokončený roku 1902[2], dům obchodu, Budova valutové banky (funkční až do znárodnění)[3] a bývalý dům důstojníků, který dnes slouží jako maďarské muzeum fotografie. Na přelomu 19. a 20. století vyjely do ulic Kecskemétu první tramvaje. Střed města a nově vzniklé nádraží spojila široká Rákócziho třída lemovaná alejemi.
V roce 1911 postihlo město zemětřesení, které poškodilo například budovu místní synagogy, dále ale také i místní kostel reformované církve a potom ještě stovky různých, většinou obytných budov.
Po první světové válce město zůstalo jako jedno z centrálních v rámci tehdejších Uher v hranicích zmenšeného Maďarska. Období poválečného chaosu se nicméně podepsalo na Kecskemétu krutě především během tzv. bílého teroru, kdy bylo zabito několik set místních obyvatel.[4] Růst města utrpěl v letech 1929–1933 ve světové hospodářské krizi, po níž následovaly otřesy. Utrpělo i zemědělství a ovocnářství (Kecskemét byl znám především díky pěstování meruněk[5]; kvůli problémům se zásobováním a hnojivy byly sklizně mnohdy menší než v roce 1913.
Během druhé světové války docházelo k další destrukci města. Zejména v květnu-červnu 1944 maďarské úřady shromáždily a deportovaly většinu Židů z města do Osvětimi-Birkenau, kde většina z nich zahynula. Židé byli důležitou součástí prosperující kultury a obchodu ve městě. Mnoho místních také bojovalo v jednotkách vojsk Osy a v bojích padlo. Rudá armáda města dosáhla dne 1. listopadu 1944. Po roce 1945 zavedla nová komunistická vláda, silně ovlivněná Sovětským svazem, poměry, které ve svém důsledku zpomalily rozvoj Kecskemétu. Kvůli reorganizaci místní správy ztratilo město své velké území, když v oblasti vzniklo několik nových samostatných vesnic (Bugac, Lakitelek a Nyárlőrinc), které ale byly ekonomicky spojeny s městem. Počet obyvatel v poválečném období vzrostl ale i přesto z šedesáti na sto pět tisíc.
V roce 1950 se městu dostalo poprvé významné politicko-administrativní role, neboť se stal sídlem župy Bács-Kiskun. Stejně jako v případě řady dalších maďarských měst byly i v případě Kecskemétu rozšířeny správní hranice města a začleněno pod něj několik okolních obcí (Bukac, Lakitelek a Nyárlőrinc). V systému řízené ekonomiky Maďarské lidové republiky poskytovala tato role politické a finanční výhody, které městu pomáhaly v dalším růstu.
V roce 1956 zde došlo k několika demonstracím, řada lidí byla zatčena a několik také při násilnostech zemřelo.[6]
Stejně jako v případě dalších větších maďarských sídel se obnova bytového fondu a růst dalších kapacit pro bydlení ve městě realizoval pomocí panelových sídlišť, která byla umístěna v různých částech Kecskemétu a někde i zasahují přímo k samotnému středu města. To je příklad sídliště Árpádváros na jižním okraji Kecskemétu. Na severním okraji potom vyrostlo sídliště Széchenyiváros, které doplňuje i velká budova planetária. Nebylo však pouze bouráno a srovnáváno se zemí. Architekt József Kerényi (1900-1975) upravil a zrekonstruoval několik historických budov. Bylo rovněž rozhodnuto, že budou sloužit pro nové účely, čímž se podařilo udržet rozmanitý historický charakter města při životě. Například na začátku 70. let nechal Kerényi zrekonstruovat františkánský klášter z počátku 18. století pro potřeby konzervatoře Zoltána Kodálye, jejíž třídy se otevřely v roce 1975.
Roku 1983 přesáhl počet obyvatel města mety sto tisíc.
Maďarská asociace fotografů, která založila Maďarskou fotografickou nadaci v roce 1990, pomohla získat finanční prostředky na obnovu budovy z 18. století, která byly dříve využívána jako ortodoxní synagoga. Budova byla upraveno pro účely Maďarského muzea fotografie[2] (maďarsky Magyar Fotográfiai Múzeum), otevřeno bylo v roce 1991. Umístěna v něm jsou díla maďarských a dalších fotografů s mezinárodním i celomaďarským věhlasem. Jedná se o práce například maďarských fotografů, kteří úspěšně pracovali v zahraničí. Dnes stavba slouží jako „dům vědy a umění.“
Jižní část města byla naopak vyhrazena pro průmysl. Areály, které jsou od sebe oddělené spojuje řada vleček s kecskemetským horním nádražím.
Na jaře 1989 se zde měla uskutečnit reformní konference/sjezd maďarských komunistů.[7][8]
V souvislosti s projektem výstavby dálniční sítě na území Maďarska, který dostal zásadní impulz po roce 1989, dosáhla z Budapešti Kecskemétu i dálnice M5. Město obchází po západní straně obchvatem. Jižně od Kecskemétu potom vznikla v prvních dekádách 21. století i rozsáhlá průmyslová zóna.
Obyvatelstvo
V roce 2001 mělo město 107 267 obyvatel. Z hlediska věkové struktury bylo v roce 2011 22 % Kecskeméťanů mladších 19 let a 21 % starších 60 let.
Převládali Maďaři (95%), romská menšina (0,8 %) ustanovila v roce 1994 svoji menšinovou samosprávu, 0,4 % tvořila německá národnost, 0,2 % slovenská (4,8% ostatní). Od března 2007 existuje také menšinová samospráva Chorvatů. Před válkou prosperující židovské obyvatelstvo, reprezentované velkou synagogou, bylo v roce 1944 deportováno do koncentračních táborů.
Většina obyvatelstva se hlásí k Římskokatolické církvi. 75,1 % se v posledním sčítání lidu hlásilo k nějakému náboženskému vyznání; zastoupeny jsou i protestantské církve.
Ekonomika
V březnu 2012 otevřel německý výrobce automobilů Daimler AG závod poblíž města na výrobu modelů třídy B, A a CLA. Investice stuttgartské společnosti, která měla v regionu vytvořit 3000 nových pracovních míst při plánované výrobě více než 100 000 vozidel, dosáhla 800 milionů eur.
Historicky byl ve městě významný především potravinářský průmysl, který představovaly např. drůběžárny. Rozvíjela se také výroba nástrojů.
Největší společnosti ve městě:
- Mercedes-Benz (automobily) – 4 500 (zaměstnanců). Do roku 2025 by měl být podnik nákladem jedné miliardy eur[9] rozšířen.[10]
- DAKK (místní veřejná doprava) – 2 000
- Knorr-Bremse (brzdy) – 1 100
- ACPS Automotive (tažné zařízení) – 1 000
- Phoenix Mecano – skříně a mechanické součásti – 950
- CabTec – kabely – 950
- Fornetti – pečivo – 850
- Univer KSE – konzervované potraviny – 750
Nezaměstnanost ve městě je velmi nízká, v roce 2018 činila 3,10 %. Důvodem byly velké pobídky, které pomohly vytvořit značné množství nových pracovních míst. V letech 2008–2009, kdy byla většina Evropy stižena hospodářskou recesí, se zde pohybovala okolo 8 %.
Doprava
Město je jedním z regionálních železničních uzlů v Maďarsku. Železniční trati směřují do Ceglédu, Budapešti, Fülöpszálláse (kde se nachází trať Budapešť–Kelebia, vedoucí k jižním maďarským hranicím), a dále do Segedínu a Szolnoku.
Již zmíněná dálnice M5 prochází okolo města ze západní strany. U Kecskemétu má tři výjezdy (sever, střed a jih). Kromě toho v západo-východním směru prochází městem i silnice celostátního významu č. 52 a 44. Kolem města existuje silniční okruh ze severní, východní a jižní strany.
Východně od města se nachází letiště, které slouží pro potřeby maďarského letectva.[11]
S industrializací Maďarska ve 20. letech 20. století mělo město tramvajovou síť pro 50 000 obyvatel. Až po druhé světové válce přibyly autobusy a v roce 2010 za podpory financování z EU byla zřízena řada trolejbusových linek a v roce 2011 město přebudovalo centrum jako pěší zónu s vyloučenou automobilovou dopravou, ale s povolenou dopravou trolejbusovou.
Administrativní členění
Kecskemét má 22 městských částí
- Belváros
- Árpádváros
- Máriaváros
- Széchenyiváros
- Bethlenváros
- Rákócziváros
- Erzsébetváros
- Kossuthváros
- Hanyadiváros
- Szent István-város (Mükertváros, Szolnoki-hegy)
- Szent László-város (Rendörfalu)
- Alsószéktó (Szeleifalu)
- Felsőszéktó (Petőfiváros, Sutusfalu)
- Talfája
- Katonatelep
- Repülőtér (Reptéri-lakótelep)
- Matkó
- Kadafalva
- Szarkás
- Hetényegyháza
- Méntelek
- Borbáspuszta
Významné stavby a instituce
,_Kecskem%C3%A9t_2016_Hungary.jpg)
- secesní budova radnice (maďarsky Városháza), kterou projektoval Ödön Lechner.[2]
- Lutherův palác, patřící evangelické církvi.
- Cifrapalota
- Urunk Mennybemenetele Társszékesegyház – katedrála Nanebevstoupení Páně
- Starý kostel
- Synagoga (dnes Dům vědy a techniky)[2] v pseudomaurském stylu.
- Knihovna Józsefa Katona
- Divadlo Józsefa Katona
- Loutkové divadlo (maďarsky Ciróka Bábszínház)
- Maďarské muzeum fotografie
- Muzeum maďarských naivních umělců
- Ráday muzeum se sbírkou církevních předmětů
- Zoopark/Zoologická zahrada.[2]
Školství
V Kecskemétu sídlí von Neumannova univerzita, která se rozkládá v rozsáhlém kampusu. Jeho areál bývá využíván i pro různé konference a další obdobné akce.
Zdravotnictví
V Kecskemétu se nachází nemocnice, v roce 2022 bylo rozhodnuto o jejím rozšíření.[12]
Významní rodáci a osobnosti
- József Katona (1791-1830) – dramatik a básník
- Antal Szabó (1875-1926) – malíř
- Zoltán Kodály[13] (1882—1967) – skladatel, etnomuzikolog, pedagog a filozof
- Kálmán Latabár (1902-1970) – herec
- Nicolas Abraham (1919-1975) – francouzský psychoanalytik
- Péter Balázs (* 1941), politik, bývalý evropský komisař
- Ákos Kónya (* 1974) - ultramaratonec
- Zsolt Ábel (* 1988) – fotbalista
- Pál Kocsis (1. prosince 1884 – 24. února 1967) pěstitel a šlechtitel vína.
- László Kelemen, divadelník a zakladatel první moderní divadelní společnosti v tehdejších Uhrách.
Partnerská města
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kecskemét na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Magyarország helységnévtára. Hungarian Central Statistical Office. 23. září 2024. Dostupné online. [cit. 2024-09-23].
- ↑ a b c d e f g h Kecskemét - mesto marhúľ a skvelej barack pálenky. Dromedar.sk [online]. [cit. 2022-10-21]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Článek na stránkách Kecskemet650.hu (maďarsky)
- ↑ CARTLEDGE, Brian. The will to survive: A history of Hungary. Londýn: Hurst & Company, 2006. ISBN 978-184904-112-6. S. 314. (angličtina)
- ↑ STONE, Norman. Hungary: A short history. Londýn: Profile Books Ltd., 2019. ISBN 978-178816-050-6. S. 277. (angličtina)
- ↑ CARTLEDGE, Brian. The will to survive: A history of Hungary. Londýn: Hurst & Company, 2006. ISBN 978-184904-112-6. S. 448. (angličtina)
- ↑ CARTLEDGE, Brian. The will to survive: A history of Hungary. Londýn: Hurst & Company, 2006. ISBN 978-184904-112-6. S. 495. (angličtina)
- ↑ STONE, Norman. Hungary: A short history. Londýn: Profile Books Ltd., 2019. ISBN 978-178816-050-6. S. 514. (angličtina)
- ↑ Foreign Minister Szijjártó: Mercedes to Install New Production Lines in Kecskemét as Part of a Mega Investment. Hungary Today [online]. [cit. 2022-10-07]. Dostupné online. (maďarsky)
- ↑ Egymilliárd euróból bővítik a Mercedes kecskeméti gyárát 2025-ig. baon.hu [online]. [cit. 2022-08-19]. Dostupné online. (maďarsky)
- ↑ Gripens to Return to Kecskemét Air Base. Hungary Today [online]. [cit. 2022-10-07]. Dostupné online. (maďarsky)
- ↑ Új épületeket kap a kecskeméti kórház. napi.hu [online]. [cit. 2022-01-22]. Dostupné online. (maďarsky)
- ↑ LINDE, Helmut. Baedeker's Budapest. Stuttgart: Cambridge University Press, 1987. 178 s. ISBN 0-86145-411-1. S. 18. (angličtina)
Externí odkazy
Encyklopedické heslo Kečkemét v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kecskemét na Wikimedia Commons
