Přeskočit na obsah

Bitva o Kyjev (1943)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(rozdíl) ← Starší revize | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější revize → (rozdíl)

Šablona:Válka

Bitva o Kyjev (3. - 6. listopadu 1943) se uskutečnila v rámci mohutné ofenzívy sovětských vojsk, zvané bitva o Dněpr. Při osvobození Kyjeva od německých okupantů hrála velkou úlohu 1. československá samostatná brigáda v SSSR.

Přípravy

Po překročení Dněpru Rudou armádou bylo vytvořeno několik předmostí. Sovětská strana se pokoušela zaútočit na Kyjev od burkinského předmostí, ležícího asi 100 km jižně, avšak neúspěšně. Proto se rozhodla o lest. Sověti na předmostí umístili dřevěné makety tanků, děla vedly rušivou palbu, měnily stanoviště, vysílalo se z více radiostanic a vytvářel se tak dojem příprav na útok. Jednotky určené k útoku na Kyjev se v utajení přesunuly na předmostí u vesnice Ljutěž, odkud byl veden nečekaný útok. Československá brigáda se na ljutěžské předmostí přepravila v noci z 22. na 23. října, kde měla posílit obranu 38. armády a podílet se na pomocném útoku na Kyjev. Poté však došlo k radikální změně sovětského útočného plánu, a tak se českoslovenští vojáci dostali do směru hlavního úderu. Původní termín útoku 1. listopad se nepodařilo dodržet, sovětské hlavní velení trvalo na osvobození Kyjeva do 7. listopadu, což bylo výročním datem největšího sovětského svátku - VŘSR.

Bitva

Dělostřelecká příprava k sovětskému útoku byla zahájena 3. listopadu v 8 hodin a trvala spolu s leteckými nálety na přední okraj německé obrany 40 minut. K prolomení nepřátelské obrany byla poprvé soustředěna mohutná dělostřelecká síla - přes 350 děl na jeden kilometr fronty. První pásmo německé obrany přestalo prakticky existovat, avšak Němcům se podařilo jednotky stáhnou do pásma druhého. Rudá armáda postoupila první den o 10 kilometrů, další útok pokračoval 4. listopadu, kdy dokázali Sověti vytvořit v místech úderů vytvořit až desetinásobnou převahu a jejich vojska tak bez obtíží prolomila německou obranu. V tomto okamžiku německé vedení rezignovalo na obranu Kyjeva a jeho hlavním úkolem bylo stažení bojeschopných jednotek pod krytím zadních sledů, zadržujících v připravených opevněních útoky sovětských vojsk. Nasazením sovětských tanků generála Rybalka a jejich průlom západně od města večer 4. listopadu rozhodl o osvobození Kyjeva. Československá brigáda stála doposud v záloze, bitvy se účastnili zatím pouze dělostřelci. 5. listopadu ráno však dostala úkol, kterým bylo dobytí kyjevského předměstí Priorka. Koordinovaný útok brigády se zkomplikoval v 14 hodin, kdy v důsledku opožďování sovětského souseda si byl nucen 2. prapor krýt své levé křídlo sám. V tomto okamžiku přešlo velení na střední důstojnické kádry, ovládající útok na ohniskovou obranu nepřítele. Československé tanky s výsadkem obcházely jednotlivé opěrné body, které pak likvidovali pěšáci za pomoci dělostřelců. V 16 hodin dobyli Buršíkovi vojáci továrnu Bolševik a pronikly na okraj Kyjeva. V té době pronikla rota Tesaříkových lehkých tanků do týla Němců, kteří drželi pevnůstky před 2. praporem a umožnila tak jejich postup. O hodinu později se podařilo klešťovým úderem dobýt filmové ateliéry, čímž byl v 17.45 hodin splněn denní úkol brigády. Další útok měl dle plánu pokračovat až druhý den v 6 hodin ráno, ovšem generál Jan Kratochvíl, který postupoval v řadách útočící brigády, vydal rozkaz k dalšímu útoku. Odehrávaly se noční boje, při nichž českoslovenští vojáci jako první dosáhli centra Kyjeva. Nad ukrajinskou metropolí zavlála československá vlajka. 6. listopadu ve 4 hodiny ráno byl Kyjev osvobozen.


Dohra

Českoslovenští vojáci se při bitvě o Kyjev ukázali v tom nejlepším světle. Nejenže dokázali pružně reagovat na vzniklou situaci, ale prokázali též vynikající výcvik a dobrou úroveň vedení boje. Podle plánu měly obsadit centrum Kyjeva tanky sovětského generálporučíka Kravčenka, ovšem Čechoslováci byli rychlejší a lepší. Po této bitvě byli vyznamenáni největším sovětským vyznamenáním - Hrdina Sovětského svazu - poručík Josef Buršík a podporučíci Antonín Sochor a Richard Tesařík.


Literatura

  • Petr Čornej, Pavel Bělina, Slavné bitvy naší historie, Nakladatelství Marsyas 1993