Bitva o Zvolen

Po vyhlášení samostatnosti v říjnu 1918 obsadily české vojenské jednotky postupně zemí Horních Uher. Ultimátum dohodových mocností ohledně územních ztrát dalo Budapešti moc do rukou bolševické vlády, která chtěla obnovit Uhersko a spojit se s Ruskem. Koncem května 1919 maďarská vojska dobyla část Slovenska, ovšem v bojích u Zvolena ve dnech 10. - 13. června byla odražena a československé jednoty přešly do útoku a zajistily slovenské území.

Situace na přelomu let 1918 - 1919

Počátkem listopadu 1918 se vyhlášení nezávislosti rozšířilo po většině území českých zemí. Pohraniční okresy byly do konce roku obsazeny nově vytvořeným vojskem a historické hranice země byly v podstatě zabezpečeny. Velkou otázkou ale zůstávalo Slovensko, které jako geografický pojem neexistovalo. Bylo jasné, že jižní hranice dosavadní Horní země budou tam, kde ji narýsují bodáky československého vojska. Demarkační čára mezi Československem a Maďarskem byla válečnou radou Dohody určena 25. listopadu 1918. V polovině února 1919 však byla posunuta na československý nátlak značně k jihu Tím se k Československu dostala území, která byla osazena maďarským obyvatelstvem. 21. března 1919 vznikla v Maďarsku tzv. Maďarská republika rad, jejíž představitelé vyhlásili diktaturu proletariátu a revoluční válku. Maďarské vojenské velení se pokoušelo dobýt Horní země a přes Karpaty se spojit se sovětskými bolševiky. 28. dubna byla vydána směrnice o postupu československých vojsk na obsazení území, které bylo určeno na základě rozhodnutí válečné rady Dohody. Postup slabých vojenských jednotek na demarkační čáru se však změnil v katastrofu a maďarské revoluční jednotky zahájily v květnu postup dvěma směry - na Prešov vstříc Rudé armádě a přes Lučenec a Zvolen na Žilinu. 16. června v Maďary obsazeném Prešově vznikla tzv. Slovenská republika rad, která nastolila na obsazeném území diktaturu proletariátu. Mezitím došlo v československé armádě ke změně. Málo spolehlivé italské velitele vystřídali francouzští generálové a důstojníci. Do čela nově zorganizované české 2. pěší divize se postavil plukovník francouzských legií a veterán Cizinecké legie Josef Šnejdárek. Prapory a pluky rozbité v předchozích bojích se zformovaly a spolu s novými jednotkami ustupovaly v hornatém terénu od jedné obranné čáry k druhé. Necelý týden stačil Šnejdárkovi, aby zkonsolidoval podřízená vojska a připravil je k útočným akcím.

Bitva

Ráno 10. června zahájila 2. pěší brigáda demonstrační útok na Zvolen. Její levé křídlo se překvapivě objevilo v boku maďarských vojsk, pravé křídlo vstoupilo do Banské Štiavnice. Všechny maďarské útoky následujícího dne byly odraženy a 2. divize pokračovala v útoku. Šnejdárek změnil směr úderu a 13. června nařídil obchvatný útok na Zvolen. Po čtyřech hodinách boje obsadily jeho jednotky dominantní kóty a začal útok na klíčové pozice maďarské obrany. Kolem poledne dosáhly první jednotky Zvolena a fronta byla proražena do hloubky 10 kilometrů. Do českých rukou se tak dostal celý střední rok Hronu a maďarské velení již nemělo zálohy, jak by mohlo průlom zacelit.

Následující události

Dobytí Zvolena znamenalo bojový obrat. Československá armáda se ujala iniciativy a zaútočila na Maďary ve dvou směrech - na Levici a na Lučenec. Rozpoutaly se týdenní boje, ve kterých byly vyčerpány veškeré maďarské zálohy. Maďarské armádní velení souhlasilo s příměřím a stáhlo se za demarkační čáru. Čeští vojáci, jejichž převážná část bojovala v 1. světové válce v řadách rakousko-uherské armády, ukázali jsou stejně dobří, jako příslušníci ruských legií, kteří se roku 1919 nacházeli ještě v Rusku. Tyto boje znamenaly vznik Slovenska, o který usilovali slovenští představitelé v čele s Andrejem Hlinkou.

Citát

"..... Toť ta zem, která dnes chce, abyste s ní sňali pouto, okem slzavým přihlíží k Čechům a volá: Pojďte, pojďte pomoci! Jsme otroci, ale máme též houževnatost otroků. Přijďte k nám, a my přísaháme, že s vámi vytrváme v boji!"

Slovenský politik a místopředseda poslanecké sněmovny Metod Matej Bella, 15. listopadu 1918

Literatura

• Petr Čornej, Pavel Bělina, Slavné bitvy naší historie, Marsyas 1993