Maria z Betánie
Maria z Betánie (taktéž Marie Betánská) je sestra Marty a Lazara. Je reálnou osobností židovských dějin Písma svatého.
Historie
Evangeliium Janovo v kapitole 11, počínající veršem 11, líčí událost smrti Mariina bratra Lazara.
Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil.[1]
Učedníci Lazara znali, Ježíš ho nazývá náš přítel, a nevěděli, že slovem spí naznačuje jeho smrt. Probuzením ze sna pak předznamenává i jeho Zmrtvýchvstání. Eschatologie potvrzuje, že jde o pozdější vzkříšení Kristovo, jehož je Lazar předobrazem.
Tedy řekl jim Ježíš zjevně: Lazar umřel.[2]
Ve verši 17[3] uvádí Písmo Nového zákona, že Lazar byl po Ježíšovu příchodu už čtyři dny v hrobu. Betanie byla vzdálena od Jeruzaléma patnáct honů, což je cca tři kilometry.
Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti němu, ale Maria doma seděla.[4]
Ježíš po příchodu do Betánie hovořil tedy s Martou, ale dozvídáme se o pozoruhodné skutečnosti. Marta šla za svou sestrou a řekla jí:
Mistr zde jest, a volá tebe.[5]
Jak z tohoto úseku vyplývá, Ježíš tedy Martinu sestru Marii znal, ale Písmo Nového zákona nám nesděluje dřívější událost, z niž by vyvěralo odkud, pouze naznačuje jiným úsekem, že Ježíš v rodině Marty, Marie a Lazara pobýval už dříve.
V evangeliu Lukášovu Ježíš vstupuje na přání farizea do jeho domu, aby s ním, jak si farizej přál, pojedl.
Od Lukáše 7,36: A aj, žena v městě, kteráž byla hříšnice, zvěděvši, že by seděl za stolem v domě farizea, přinesla nádobu alabastrovou masti. A stojeci z zadu u noh jeho s pláčem, počala slzami smáčeti nohy jeho, a vlasy hlavy své vytírala, a líbala nohy jeho, a mastí mazala.
Farizeus si pomyslel, že kdyby byl Ježíš prorokem, věděl by, že tato žena je hříšnice a nedovolil by jí dělat takovou věc, tedy dotýkat se ho!, Mistra. Ježíš, jenž jeho myšlenky znal, mu tedy vyprávěl podobenství o dvou dlužnících: o tom, jenž dlužil méně, a druhém, jenž více. Věřitel odpustil dluh obou dlužníků a proto se Ježíš ptal farizea, který z obou dvou bude mít více rád svého věřitele. Tu farizej Šimon rozsoudil, že více jej bude mít rád ten dlužník, kterému věřitel odpustil vyšší dluh. A tak se i vyjádřil souvztažně k osudu oné ženy: Protož pravím tobě: Opuštěniť jsou jí hříchové mnozí, neboť milovala mnoho. Komuť se pak málo odpouští, málo miluje.[6]
Teologie
Toto líčení o tajemné ženě nazývá onoho muže Šimonem malomocným, přičemž byl podle jednoho z vylíčení farizejem. Vznikl také spor, zda se jedná o stejnou situaci nebo o jinou, a zda jde o tutéž ženu. Vzhledem k veršům je pravděpodobné, že šlo o stejnou událost, protože Ježíš se podle obsahu textů Písma nacházel v Betánii, v domě Šimona malomocného. Ten by byl v takovém případě otcem Marie a Marty a jejich sourozence Lazara. Také by z Janova evangelia vyplývalo, že Mariiným, Martiným a Lazarovým otcem byl právě farizej, nazývaný jednou od Jana Šimonem, a jednou od Lukáše Šimonem malomocným.
Stále však zůstává otázkou, odkud Ježíš znal Marii a Martu i Lazara tak důvěrně?, vždyť k nim chodíval na návštěvu. Na tuto otázku však neexistuje historicky ověřitelné vysvětlení. Např. gnostická kniha Kolegium[7], v příběhu o setkání Ježíše s Marií Betánskou a jejich cestě naznačuje teorii, že během Ježíšova putování s rodiči, matkou Marií a pěstounem Josefem na svátky beránkůobětování do Jeruzaléma, se tehdy dvanáctiletý Ježíš setkává s o něco mladší dívkou na nádvoří chrámu Jeruzalémského, kde se oba spřátelí, a později opět setkávají; rozvíjí podrobně jejich vztah a tou dívkou je právě Marie nazývaná Betánská; mezi Marií a Ježíšem je přitom důvěrný a nejbližší. Knižní líčení je však fiktivní teorií, jež chápe původ vztahu jakožto jejich společnou, ale dětskou platonickou lásku. Historickým faktem však nemůže být jakákoli gnósa, opřená o představu nebo o spojování logických vazeb naznačeného dění. Římsko-katolická církev proto nezná stejně jako historici, odpovědi na tyto otázky. Jediné, co je známo, je z Písma, odkud lze vyvodit, že Ježíš Marii Betánskou skutečně více znal než jiné, a to už v době, kdy se nacházela v domě Šimona farizeje, případně Šimona malomocného; a že ji znaje zavolal prostřednictvím Marty v době vzkříšení jejich bratra Lazara v Betánii, z mrtvých k životu.
Tak jako Lazar vzkříšen kdysi byl,
s Marií a Martou Kristus žil,
tam v malé Betanii,
poblíže města,
kde je chrám,
řekla mu sestra Lazarova:
- své srdce Tobě odevzdám.[8]
Reference
- ↑ Bible svatá: Ev. S. Jana 11,11. Kralice: [s.n.], 1613. S. 124.
- ↑ Bible svatá: Ev. S. Jana 11,14. Kralice: [s.n.], 1613. S. 124.
- ↑ Bible svatá: Ev. S. Jana 11,17. Kralice: [s.n.], 1613. S. 124.
- ↑ Bible svatá: Ev. S. Jana 11,20. Kralice: [s.n.], 1613. S. 124.
- ↑ Bible svatá: Ev. S. Jana 11,28. Kralice: [s.n.], 1613. S. 124.
- ↑ Bible svatá: Ev. S. Lukáše 7,47. Kralice: [s.n.], 1613. S. 78.
- ↑ HARTL, David. Kolegium. 1. vyd. Zlín: Tigris, 2016. 390 s. ISBN 978-80-7490-102-7.
- ↑ HARTL, David. Kolegium. 1. vyd. Zlín: Tigris, 2016. 390 s. ISBN 978-80-7490-102-7. S. 383.
Literatura
KROLL, Gerhard. Po stopách Ježíšových (Auf den Spuren Jesu); Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří, r. vyd. 1988, ISBN 80-7192-711-2