Maria z Betánie
| Svatá Maria z Betánie | |
|---|---|
_(14784674082).jpg) Ježíš se zastává Marie, sestry Marty a Lazara | |
| učednice | |
| Narození | Betánie |
| Úmrtí | 1. století |
| Svátek | 29. července |
| Uctívána církvemi | všechny křesťanské církve s kultem svatých |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Maria z Betánie (taktéž Marie Betánská) je sestra Marty a Lazara. Je reálnou osobností židovských dějin Písma svatého. Většina křesťanských církví ji uctívá jako světici.
Historie
Evangelium Janovo v kapitole 11, počínající veršem 11, líčí událost smrti Mariina bratra Lazara.
Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil.[1]
Učedníci Lazara znali, Ježíš ho nazývá náš přítel, a nevěděli, že slovem spí naznačuje jeho smrt. Probuzením ze snu pak předznamenává i jeho Zmrtvýchvstání. Eschatologie potvrzuje, že jde o pozdější vzkříšení Kristovo, jehož je Lazar předobrazem.
Tedy řekl jim Ježíš zjevně: Lazar umřel.[2]
Ve verši 17[3] uvádí Písmo Nového zákona, že Lazar byl po Ježíšovu příchodu už čtyři dny v hrobu. Betánie byla vzdálena od Jeruzaléma patnáct honů, což je cca tři kilometry.
Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti němu, ale Maria doma seděla.[4]
Ježíš po příchodu do Betánie hovořil tedy s Martou, ale dozvídáme se o pozoruhodné skutečnosti. Marta šla za svou sestrou a řekla jí:
Mistr zde jest, a volá tebe.[5]
Jak z tohoto úseku vyplývá, Ježíš tedy Martinu sestru Marii znal, ale Písmo Nového zákona nám nesděluje dřívější událost, z niž by vyvěralo odkud, pouze naznačuje jiným úsekem, že Ježíš v rodině Marty, Marie a Lazara pobýval už dříve.
V evangeliu Lukášovu Ježíš vstupuje na přání farizea do jeho domu, aby s ním, jak si farizej přál, pojedl.[6]
Od Lukáše 7,37: A aj, žena v městě, kteráž byla hříšnice, zvěděvši, že by seděl za stolem v domě farizea, přinesla nádobu alabastrovou masti. A stojeci z zadu u noh jeho s pláčem, počala slzami smáčeti nohy jeho, a vlasy hlavy své vytírala, a líbala nohy jeho, a mastí mazala.
Farizeus si pomyslel, že kdyby byl Ježíš prorokem, věděl by, že tato žena je hříšnice a nedovolil by jí dělat takovou věc, tedy dotýkat se ho!, Mistra. Ježíš, jenž jeho myšlenky znal, mu tedy vyprávěl podobenství o dvou dlužnících: o tom, jenž dlužil méně, a druhém, jenž dlužil více. Věřitel odpustil dluh obou dlužníků a proto se Ježíš ptal farizea, který z obou dvou bude mít více rád svého věřitele. Tu farizej Šimon rozsoudil, že více jej bude mít rád ten dlužník, kterému věřitel odpustil vyšší dluh. A tak se Ježíš vyjádřil souvztažně k osudu oné ženy: Protož pravím tobě: Opuštěniť jsou jí hříchové mnozí, neboť milovala mnoho. Komuť se pak málo odpouští, málo miluje.[7]
Teologie
Toto líčení o tajemné ženě nazývá onoho muže Šimonem malomocným,[8][9] přičemž byl podle jednoho z vylíčení[pozn. 1] farizejem.[pozn. 2][10][11] Vznikl také spor, zda se jedná o stejnou situaci nebo o jinou, a zda jde o tutéž ženu. Vzhledem k veršům je pravděpodobné, že šlo o stejnou událost, protože Ježíš se podle obsahu textů Písma nacházel v Betánii, v domě Šimona malomocného. Ten by byl v takovém případě otcem Marie a Marty a jejich sourozence Lazara.[pozn. 3] Také by z Janova evangelia vyplývalo, že Mariiným, Martiným a Lazarovým otcem byl právě farizej, nazývaný jednou od Lukáše farizejem Šimonem,[12] a jednou od Lukáše Šimonem malomocným.
Stále však zůstává otázkou, odkud Ježíš znal Marii a Martu i Lazara[13] tak důvěrně?, vždyť k nim chodíval na návštěvu. Na tuto otázku však neexistuje historicky ověřitelné vysvětlení. Např. gnostická kniha Kolegium[14], v příběhu o setkání Ježíše s Marií Betánskou a jejich cestě naznačuje teorii, že během Ježíšova putování s rodiči, matkou Marií a pěstounem Josefem na svátky beránků obětování do Jeruzaléma, se tehdy dvanáctiletý Ježíš setkává s o něco mladší dívkou na nádvoří chrámu Jeruzalémského, kde se oba spřátelí, a později opět setkávají; rozvíjí podrobně jejich vztah a tou dívkou je právě Marie nazývaná Betánská; mezi Marií a Ježíšem je přitom důvěrný a nejbližší. Knižní líčení je však fiktivní teorií, jež chápe původ vztahu jakožto jejich společnou, ale dětskou platonickou lásku. Historickým faktem však nemůže být jakákoli gnósa, opřená o představu nebo o spojování logických vazeb naznačeného dění. Katolická církev proto nezná stejně jako historici, odpovědi na tyto otázky. Jediné, co je známo, je z Písma, odkud lze vyvodit, že Ježíš Marii Betánskou skutečně více znal než jiné, a to už v době, kdy se nacházela v domě Šimona farizeje, případně Šimona malomocného; a že ji znaje zavolal prostřednictvím Marty v době vzkříšení jejich bratra Lazara, v Betánii.
Tak jako Lazar vzkříšen kdysi byl,
s Marií a Martou Kristus žil,
tam v malé Betanii,
poblíže města,
kde je chrám,
řekla mu sestra Lazarova:
- své srdce Tobě odevzdám.[15]
Úcta
Římskokatolická církev si její památku připomíná spolu s luterány a anglikány 29. července, východní katolické církve a pravoslavné církve pak 4. června.
Poznámky
- ↑ Jednoho z evangelií, s odklonem v popise stejné události.
- ↑ Janovo evangelium 12, 1,3 událost popisuje: Ženu pojmenovává Marií. O domě kde k události došlo, mluví evangelium se vzpomínkou na vzkříšení Lazara (k. 12, v. 1); alabastrovou nádobku masti žena - nyní jmenovaná: Marie Betánská, užila pro Ježíše.
- ↑ Podle Lukášova ev. 7,39 by farizeus nevypadal příliš jako milující otec Marie, ale spíš jako přísný fanatik, zlobící se na svou dceru za její hříšnost. Varinantím názorem sjednocujícím identitu události s alabastrovou nádobou je vztah otce ke své dceři. Mohl ji milovat a zároveň pochybovat, když ji dobře znal, o Ježíšově měsiášství. Tady není popis překážkou pochopení souvislostí. Ježíš bezesporu nedbal na hříšnost lidí, jak vyplývá z jiných pasáží evangelií. Pokud by Marie byla touž ženou, jejíž jméno ostatní nezmiňují, byla by hříšnicí, již Ježíš miloval a její viny nespatřoval jako překážku, o čemž poučil farizea příběhem o dlužnících.
Odkazy
Reference
- ↑ Bible svatá: Ev. S. Jana 11,11. Kralice: [s.n.], 1613. S. 124.
- ↑ Bible svatá: Ev. S. Jana 11,14. Kralice: [s.n.], 1613. S. 124.
- ↑ Bible svatá: Ev. S. Jana 11,17. Kralice: [s.n.], 1613. S. 124.
- ↑ Bible svatá: Ev. S. Jana 11,20. Kralice: [s.n.], 1613. S. 124.
- ↑ Bible svatá: Ev. S. Jana 11,28. Kralice: [s.n.], 1613. S. 124.
- ↑ Bible svatá: Ev. S. Lukáše 7,36. Kralice: [s.n.], 1613. S. 77.
- ↑ Bible svatá: Ev. S. Lukáše 7,47. Kralice: [s.n.], 1613. S. 78.
- ↑ Bible svatá: Ev. S. Matouše 26, 6-7. Kralice: [s.n.], 1613. S. 36.
- ↑ Bible svatá: Ev. S. Marka 14,3. Kralice: [s.n.], 1613. S. 60.
- ↑ Bible svatá: Ev. S. Jana 11,2. Kralice: [s.n.], 1613. S. 123.
- ↑ Bible svatá: Ev. S. Lukáše 7, 36-37. Kralice: [s.n.], 1613. S. 77.
- ↑ Bible svatá: Ev. S. Lukáše 7, 39-40. Kralice: [s.n.], 1613. S. 77-78.
- ↑ Bible svatá: Ev. S. Jana 11,5. Kralice: [s.n.], 1613. S. 124.
- ↑ HARTL, David. Kolegium. 1. vyd. Zlín: Tigris, 2016. 390 s. ISBN 978-80-7490-102-7.
- ↑ HARTL, David. Kolegium. 1. vyd. Zlín: Tigris, 2016. 390 s. ISBN 978-80-7490-102-7. S. 383.
Související články
Literatura
KROLL, Gerhard. Po stopách Ježíšových (Auf den Spuren Jesu); Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří, r. vyd. 1988, ISBN 80-7192-711-2