Kaple svaté Barbory (Grabštejn)
| Kaple svaté Barbory na zámku Grabštejn | |
|---|---|
 Interiér zámecké kaple sv. Barbory na zámku Grabštejn | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Liberecký |
| Okres | Liberec |
| Obec | Chotyně |
| Lokalita | Grabštejn |
| Souřadnice | 50°50′46″ s. š., 14°52′31″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | litoměřická |
| Vikariát | liberecký |
| Farnost | Hrádek nad Nisou |
| Status | zámecká kaple |
| Užívání | bližší informace o bohoslužbách |
| Zasvěcení | Barbora z Nikomédie |
| Architektonický popis | |
| Stavební sloh | renesance |
| Výstavba | 1569 |
| Další informace | |
| Kód památky | 32126/5-4317 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Grabštejn) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kaple svaté Barbory na zámku Grabštejn je bohatě zdobená sakrální prostora datovaná k roku 1569.[1] Díky výzdobě a náročnému vnitřnímu vybavení je kaple považována za jednu z perel renesance[2] a raného manýrismu v Čechách. Jako součást hradu a zámku Grabštejn je od roku 1966 je chráněna jako kulturní památka.[3]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Zámecká kaple na Grabštejně je doložená již v roce 1387, 1391 a v roce 1393. Renesančně ji dal v roce 1569 přestavět Jiří Mehl ze Střelic. Původní figurální a ornamentální výmalba byla počátkem 19. století přemalována.[4] Restaurovány byly roce 1908[5] Pavlem Bergnerem z Prahy.[4]
Architektura
[editovat | editovat zdroj]Kaple je obdélná. Má také dvě obdélná okna. Je sklenutá třemi kříži s hřebínky. Na severní straně je klenba zasazena na hranolových pilířích, mezi kterými probíhá empora a oratoř. Vzadu je zděná kruchta na dvou sloupech. Celý interiér je pokryt nástěnnými malbami ze druhé poloviny 16. století.[5] Podle nejnovějších výzkumů je autorem maleb v kapli nejspíše Heinrich Bocksberger, malíř salcburského původu, pokládaný též za autora slavného, tzv. Malého postního plátna v blízké Žitavě.[6] Malby představují grotesky, figury andělů, světců, alegorie Ctností a Nectností. Na stěnách a klenbách se nacházejí medailóny ve kterých jsou zobrazeny figurální výjevy ze života Ježíše Krista a Panny Marie. V hlavním medailónu se nachází obraz Posledního soudu.
K vybavení patří rámový oltář, který je dvoupatrový. Je na něm kopie původní renesanční tabule znázorňující Pannu Marii (Maria im Grünen[4]) pečující o zahradu od saského mistra z počátku 16. století.[5] Originál obrazu visel v gallasovském paláci ve Vídni.[4] Obraz byl poškozen při požáru v roce 1843. V nástavci oltáře je obraz Ukřižování od Josefa Berglera z roku 1819. Na oltářní menze je gotická dřevořezba sv. Barbory. Čtyři lavice pocházející ze 16. století jsou opatřeny malovanými groteskami. Před kaplí je hala s původním schodištěm na kruchtu.[5] V letech 2005–2009 byla kaple zrestaurována.[7]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ TIŠEROVÁ, Renata. Soupis nemovitých kulturních památek v libereckém kraji (A-Le). Liberec: Národní památkový ústav, 2010. 272 s. Dostupné online. ISBN 978-80-903934-2-4. S. 122.
- ↑ DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. 777 kostelů, klášterů a kaplí České republiky. Praha: Soukup & David, 2002. 308 s. ISBN 80-7011-708-7. Kapitola Grabštejn (okres Liberec, 7b), s. 59.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-07-16]. Identifikátor záznamu 143682 : Hrad a zámek Grabštejn. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d ANDĚL, Rudolf. Praha: Svoboda, 1984. 25-089-84. S. 127.
- ↑ a b c d POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech A/J, sv. I.. Praha: Academia, 1977. 644 s. S. 357.
- ↑ WINZELER A KOL., Marius. Grabštejn zapomenutý a objevený. 1.. vyd. Chrastava: Städtische Museen Zittau a Sdružení pro obnovu a rozvoj státního hradu Grabštejn a jeho okolí, 2013. 101 s. ISBN 978-80-260-4698-1. S. 32–33.
- ↑ VÁCHA, Radim. Příběh záchrany kaple sv. Barbory a záhada panoaux.. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24. Archivováno 24. 9. 2015 na Wayback Machine.
